o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení [částka] k rukám„ zástupkyně žalované“ (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu [datum], kterou se žalobkyně původně domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím na základě tvrzení, že ve dnech [datum] a [datum] provedla ve prospěch žalované dodávku zboží a služeb (stavebního betonu, včetně jeho dopravy a čerpání). Žalobkyně vystavila žalované dne [datum] dvě faktury, [číslo] na částku [částka] a [číslo] na částku [částka], celkem tedy za provedené plnění po žalované požadovala zaplacení částky [částka]. Před podáním žaloby uhradila žalovaná částku [částka].

3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do celé žalované jistiny, neboť tato byla dle tvrzení žalobkyně postupně po podání žaloby žalovanou uhrazena a nadále se domáhala zaplacení příslušných zákonných úroků z prodlení za specifikovaná období, kdy byla žalovaná v prodlení s úhradou části žalované pohledávky.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva na dodávku zboží a služeb, touto smlouvou se žalobkyně jako dodavatel a žalovaná jako odběratel dohodly na úpravě vzájemných práv a povinností při dodávkách zboží a služeb na základě dílčích objednávek. Žalobkyně následně vystavila dvě faktury ze dne [datum], [číslo] na částku [částka] a [číslo] na částku [částka], dle těchto faktur bylo plnění provedeno ve dnech [datum] a [datum]; žalobkyně v nich uvedla, že fakturuje beton s uložením a specifikovala jednotlivé dodávky betonu s uvedením čísel dodacích listů.

5. Po právní stránce posoudil obvodní soud věc podle § 2054 odst. 2 o. z. (uznání dluhu), za stěžejní považoval dvě platby realizované žalovanou ve prospěch žalobkyně dne [datum], tedy až po podání žaloby, v částkách [částka] a [částka], doplněné variabilními symboly„ [číslo]“,„ [číslo]“ a poznámkou„ rezek“. Tyto platby byly mezi stranami nesporné a byly prokázány výpisy z elektronického bankovnictví jak ze strany žalobkyně, tak ze strany žalované. Žalovaná žádným způsobem neinformovala žalobkyni, že těmto platbami neuznává zbytek pohledávky, rovněž netvrdila, že by se jednalo o dílčí plnění závazku, ani taková skutečnost z výše provedených plateb nevyplývala (například tím, že by svou výší odpovídaly některým z položek ve fakturách [číslo]). Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že těmito platbami došlo k uznání sporovaného dluhu jako celku podle § 2054 odst. 2 o. z.

6. K tabulce obchodní bilance účastníků (č. l. 131 spisu), na kterou odkazovala žalovaná, nalézací soud uvedl, že z ní nevyplývá, jaké konkrétní transakce či závazky příslušné řádky vyjadřují. Vyplývá z ní to, že mezi účastníky proběhly mezi [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] transakce v celkové výši přesahující půl milionu Kč. Zároveň údaje v posledním sloupci tabulky označené„ dluh“ korelují s tvrzeními žalobkyně, především je třeba poukázat na řádek osmý, kde je uveden k [datum] dluh [částka], odpovídající původně žalované jistině. Na 13. a 14. řádku tabulky jsou uvedeny platby na žalovanou pohledávku v částkách [částka] a [částka].

7. Soud prvního stupně tak měl za prokázané, že žalovaná konkludentně uznala svůj dluh, který uhradila až po splatnosti a z větší části též až po podání žaloby. Žalovaná byla tedy s placením pohledávky v prodlení a žalobkyni podle § 1970 o. z. náleží úroky z prodlení, konkrétně byla žalovaná v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka], v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka], v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka], v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka], v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka] a v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka]. Soud prvního stupně proto za tato období přiznal žalobkyni úrok z prodlení ze shora konkretizovaných částek, které představují nesplacené části pohledávky v daném období. V daném případě šlo o vzájemný závazek podnikatelů, proto byla žalobkyni přiznána i náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce [částka] dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.

8. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítala, že v soud prvního stupně se vůbec nezaobíral tím, zda a kdy a kým došlo k realizaci tvrzeného plnění ze strany žalobkyně. Ta přitom svůj nárok dovozuje ze zcela konkrétního smluvního ujednání účastníků. Platby realizované žalovanou po podání žaloby byly realizovány toliko na základě zálohových faktur, jedná se o tzv. předplatby. Tyto nelze považovat za uznání dluhu ze strany žalované. Je evidentní, že žádný dluh k datu podání žaloby vůbec neexistoval a jediným důvodem pro podání žaloby je špatná evidence plateb žalobkyní, která si neuvědomuje, že má závazek za žalovanou přesahující více než [částka]. V napadeném rozsudku absentují zjištění o rozsahu a obsahu práv a povinností stran smlouvy, není nijak najisto postaveno, v jakém rozsahu došlo k plnění. Primárně bylo třeba zkoumat, zda osoba, která za žalovanou převzala předmětné zboží, jednala jako zástupce žalované, tedy zda osoba přebírající zboží byla žalovanou pověřena určitou činností, popř. jednala v jeho provozovně a nikoli toto oprávnění vyvozovat spekulativně. Z napadeného rozsudku není zjevné, proč a z jakého důvodu se obvodní soud nevyjádřil k obraně žalované, týkající se námitek v tom směru, že smlouva na dílčí dodávky nebyla uzavřena, resp. pak ani zboží jako takové žalované nikdy dodáno nebylo, přičemž faktura (tím spíše faktura zálohová) jako účetní doklad není důkazem o smluvním vztahu. Žalovaná dále namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť ten pro nedostatek skutkových zjištění postrádá základní důvody. Povinností soudu je zjišťovat objektivní a pravdivé okolnosti skutkového stavu. Pro nedostatek skutkových zjištění nelze závěry napadeného rozsudku přezkoumat. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání vyvracela odvolací námitky žalované a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny pro rozhodnutí potřebné důkazy, které v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně správně posoudil též po právní stránce.

12. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. V jeho odůvodnění, které odvolací soud považuje za dostatečně přiléhavé, soud prvního stupně řádně vyložil důvody, které jej k rozhodnutí vedly a vypořádal se i s argumentací žalované. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], smyslem odůvodnění soudního rozhodnutí je„ především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, přičemž odůvodnění soudního rozhodnutí musí účastníkům řízení umožnit seznat ty úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.“ Stručně řečeno, z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí je klíčové, aby soud v jeho odůvodnění vyložil, jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí, a tedy, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Těmto nárokům na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně plně dostál. Nutno dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z podaného odvolání je přitom bez pochybností zřejmé, že žalované nečinilo nejmenších potíží formulovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, což svědčí o přezkoumatelnosti tohoto rozsudku.

13. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

14. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na klíčovém závěru o uznání dluhu žalovanou ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Jak správně postřehl obvodní soud, žalovaná poukázala žalobkyni dne [datum] dvě platby v částkách [částka] a [částka], tyto platby označila variabilními symboly [číslo] a [číslo], což koreluje s čísly faktur, od kterých žalobkyně v řízení odvíjí svůj nárok. V žádném případě se nejedná o platby realizované na základě zálohových faktur, nejedná se o tzv. předplatby, jak v odvolání vehementně argumentovala žalovaná, neboť to odporuje obsahu faktur vystavených žalobkyní dne [datum] pod čísly [číslo] a [číslo] i logické časové posloupnosti. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s tabulkou obchodní bilance účastníků (č. l. 131), ze které rovněž nelze dovodit existenci zálohových faktur. Navíc i podle této tabulky, v řízení předložené žalovanou, lze dovodit k [datum] dluh ve výši [částka], což odpovídá původní žalované jistině. Částečné plnění má účinky uznání zbytku dluhu jen lze-li současně z okolností, za nichž tak dlužník činí, usoudit, že uznal i zbytek dluhu. Obvodní soud se těmito okolnostmi rovněž zabýval, lze uvést, že žalovaná nikdy nevznesla námitku nedodání zboží, jeho kvality, množství či ceny, z takových okolností tedy lze dovodit, že uznává i zbytek dluhu.

15. Před [datum] v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu platilo, že částečné plnění má důsledky uznání zbytku dluhu, pokud je poskytnuto za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat na to, že jeho poskytnutím dlužník uznává i zbytek dluhu. Pokud tak dlužník nesdělil věřiteli svůj nesouhlas s výší celkové pohledávky, nebylo možné pouze z takové skutečnosti dovodit, že dlužník uznává i zbytek dluhu vůči věřiteli (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka]). Naproti tomu v kontextu nové právní úpravy podle § 2054 odst. 2 (v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]) je nutné konstatovat, že částečně plnění bude mít za důsledek uznání zbytku dluhu, pokud dlužník bude plnit na svůj dluh (případně i prostřednictvím třetí osoby) a výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobkyně zpochybňuje, což se v posuzované věci nestalo /srovnej [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo] 2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo] Závěr soudu prvního stupně o uznání dluhu s ohledem na částečné plnění žalovanou lze proto aprobovat jako správný. Vzhledem k uznání dluhu lze na ostatní odvolací argumentaci žalované nahlížet jako na obsoletní.

16. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobě vyhověl co do požadovaného příslušenství. Odvolací soud proto z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil. Učinil tak i ve vztahu k nákladovému výroku II., zde však ve správném znění, neboť v napadeném rozsudku bylo chybně uvedeno, že náklady řízení mají být placeny k rukám zástupkyně žalované, ačkoliv mělo být uvedeno k rukám zástupce žalobkyně.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.