o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 40 m2, v kat. ú. [část obce], v obci [obec] vzniklý rozdělením pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha zapsaného na [list vlastnictví] pro obec Praha, kat. ú. [část obce], u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha - město dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] [rok] zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] (výrok I.). Dále rozhodl o povinnosti žalovaného a vedlejšího účastníka zaplatit žalobcům náklady řízení [částka] (výrok II.).

2. Žalobci se domáhali určení svého vlastnictví k pozemku parc. [číslo] kat. ú. [část obce] (dále„ pozemek [číslo]“) odděleného geometrickým plánem [číslo] [rok] z [datum] (dále„ geometrický plán z [rok]“) od pozemku parc. [číslo] kat. ú. [část obce] (dále„ pozemek [číslo]“), jehož vlastníkem je žalovaný, a tvrdili nabytí vlastnictví vydržením. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou s [jméno] [příjmení] koupili pozemek parc. [číslo] kat. ú. [část obce] (dále„ pozemek [číslo]“) se stanovenou výměrou [výměra], který má rovinatý reliéf a pravidelný tvar. Tento pozemek byl vydán [jméno] [příjmení] dohodou o vydání věci, jejíž přílohou byl geometrický plán [číslo] (dále„ geometrický plán z [rok]“), podle něhož byla hranice mezi pozemkem [číslo] a pozemkem [číslo] v terénu vyznačena trubkami. Na pozemku [číslo] se nachází místní komunikace III. třídy U Pejřárny včetně komunikační zeleně, jejíž správa je svěřena vedlejšímu účastníku. [jméno] [příjmení] v [anonymizováno] [rok] oznamovala stavebnímu úřadu opravu a výměnu plotu na hranici pozemku [číslo] a [číslo]. Žalobci v roce 2001 – 2002 vybudovali nové oplocení, které je tvořeno ocelovými plechy, stavbu plotu stavebnímu úřadu neoznámili a v současné době je vedeno řízení o odstranění stavby uličního oplocení pozemku [číslo], které je přerušeno z důvodu žádosti žalobců o dodatečné povolení stavby a dále z důvodu vedení tohoto řízení o určení vlastnictví. V souvislosti se stavbou a následnou kolaudací stavby domu na pozemku žalobců [číslo] (nyní na pozemku [číslo]) byl vypracován geometrický plán [číslo] [rok] (dále„ geometrický plán z [rok]“), z něhož vyplývá, že hranice pozemku [číslo] a [číslo] nenavazuje ani netvoří jednu souvislou linii s hranicí mezi pozemky [číslo] a [číslo] [obec] pozemků [číslo] a [číslo] dle existujícího faktického stavu neodpovídá katastrální hranici pozemků. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný neprokázal své tvrzení o tom, že žalobci v souvislosti s opravou oplocení, kdy došlo k výměně původního drátěného pletiva za plechy, manipulovali s kovovými trubkami nebo betonovými sloupky, které určovaly hranici pozemků podle geometrického plánu z [rok]. V tomto směru vyšel soud prvního stupně z výpovědi svědka [příjmení], podle něhož byl pozemek žalobců původně opatřen drátěným plotem, a na západní straně byly betonové sloupky. Soud prvního stupně shledal splněné předpoklady pro vydržení pozemku [číslo] podle § 130 a 134 obč. zák., neboť pozemek v současných faktických hranicích, jak je zaplocen, byl v dobré víře užíván od roku [rok] právní předchůdkyní žalobců a od roku [rok] žalobci, takže k roku„ [číslo]“ byl vydržen. Bylo proto žalobě vyhověno a žalovanému a vedlejšímu účastníku uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že nelze vydržet pozemek, na němž se nachází komunikace včetně komunikační zeleně, neboť komunikační zeleň nemůže být způsobilým předmětem držby. Pozemek, na němž se nachází komunikace, je veřejným statkem, který s ohledem na povahu obecného užívání neumožňuje vydržení vlastnického práva. Dále žalovaný zpochybnil správnost skutkového závěru, že žalobci byli v dobré víře, že jsou vlastníky předmětného pozemku. [obec] víra byla založena na tvrzení žalobců, že při rekonstrukci plotu nijak nemanipulovali s trubkami umístěnými v zemi a pouze vyměnili původní drátěný plot za plot z vlnitého plechu, avšak toto tvrzení bylo provedeným dokazováním vyvráceno. V plotě byla vybudována nová branka a nový vjezd, takže muselo být s trubkami manipulováno. Dále běžně se při výstavbě oplocení s drátěným pletivem používají nosné trubky se vzpěrami, které jsou umístěné zejména na koncích a středu oplocení, na současném oplocení z plechu však tyto vzpěry absentují. Žalovaný z toho usuzuje, že nešlo jen o výměnu pletiva, ale jde o jinou stavbu. V místě katastrální hranice pozemku [číslo] a [číslo] je umístěný původní betonový sloupek, mezi ním a vedlejším betonovým sloupkem je menší rozestup, než mezi ostatními betonovými sloupky, které jsou v rámci západního oplocení v pravidelných větších rozestupech. Proto se žalovaný domnívá, že betonový sloupek je rohový sloupek původního oplocení a nové oplocení nerespektuje takto vytyčené původní hranice. Žalovaný také považuje za zásadní, že stavba nového oplocení je neoprávněnou stavbou, neboť byla provedena bez vědomí příslušného stavebního úřadu. Podle kupní smlouvy i podle geometrického plánu z [rok] má pozemek [číslo] výměru [výměra] a lze předpokládat, že nabyvatel bude dbát vyšší pozornost tomu, které nemovitosti včetně výměr nabývá. Z geometrického plánu z [rok] vyplývá, že hranice pozemků [číslo] a [číslo] nenavazuje ani netvoří jednu souvislou linii s hranicí mezi pozemky [číslo] a [číslo], avšak skutečné oplocení tuto linii tvoří. Právní předchůdkyně žalobců oznamovala opravu a výměnu plotu a s ohledem na přiložený geometrický plán z [rok] je zřejmé, že ohlašovala stavbu plotu přesně na katastrální hranici mezi pozemky [číslo] a [číslo], proti čemuž samozřejmě stavební úřad nic nenamítal. Jelikož hranice byla v roce [rok] zaměřena a v přírodě vyznačena trubkami, musela být nutně hranice právní předchůdkyni známa. Z těchto skutečnost žalovaný zpochybňuje dobrou víru žalobců, že jsou vlastníky předmětného pozemku. Žalobci nemohou těžit z toho, že provedli neoprávněnou stavbu plotu bez vědomí příslušného stavebního úřadu. Dále žalovaný namítl, že originál geometrického plánu z [rok] není přílohou rozsudku. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Žalobci k odvolání žalovaného uvedli, že se ztotožňují se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. K namítanému veřejnému statku žalobci uvedl, že na sporné části pozemku se ve skutečnosti nenachází ani zeleň ani místní komunikace, jelikož je oplocena a tvoří souvislou plochu s pozemku [číslo] [obec] víra žalobců, kterou žalovaný zpochybňuje, byla v řízení prokázána. Žalobci kupovali pozemek od [jméno] [příjmení], který byl prodáván již oplocen, byť se oplocení nachází na části pozemku [číslo]. Žalobci dlouhodobě užívají zaplocený pozemek, přičemž rozdíl činí 40 m2, což je 2,15 %. Všechny domy a jejich oplocení v dané ulici se nachází v jedné linii, a tudíž žalobci neměli žádné podezření, že by část pozemku nebyla jejich. [obec] pozemků nebyly nikdy nikým zpochybňovány až do roku [rok]. Žalovaný ani vedlejší účastník neprokázali, že by žalobci s hranicí pozemku manipulovali. Žalobci proto navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

5. [ulice] účastník se ztotožnil s argumenty žalovaného. Zdůraznil, že stavba oplocení z plechů je černou stavbou. Žalobci se pokusili také„ zabrat pozemky nikoliv jejich“ na severozápadní hranici. [ulice] účastník dále tvrdil, že žalobce odstranil trubky, jimiž byla v terénu vyznačena hranice podle geometrického plánu z [rok]. Pokud tehdejší majitelkou [jméno] [příjmení] v souvislosti s oznámením opravy plotu v roce [rok] bylo vybudováno oplocení nerespektující hranici podle geometrického plánu z [rok], když tato hranice musela být paní [příjmení] známa, nelze přijmout tvrzení její dobré víry. Z dokumentace a šetření na místě je„ patrné i umístění původního betonového (patrně rohového) sloupku“, čímž byla hranice jasně identifikována. Nebylo prokázáno, že by žalobci platili daň z nemovitosti z celkové zaplocené výměry. Žalobce musel při stavbě plochu pouhým nahlédnutím do veřejného rejstříku zjistit, že černou stavbu zřizuje na části cizího pozemku. Kdyby žalobce požádal o stavební povolení, bylo by zjištěno, že chce výstavbu provést na cizím pozemku. Takto se žalobce domáhá právní ochrany za situace, kdy porušil právní předpis České republiky.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

7. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným [příjmení] pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

8. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

9. Soud prvního stupně předně správně zjistil skutkový stav z provedených důkazů. Pokud jde o neprovedený důkaz o placení daně z nemovitostí, soud prvního stupně správně tento důkaz shledal nepotřebným. Jestliže žalobci v rozhodné době nevěděli (viz dále), že kromě svého pozemku [číslo] užívají v rámci faktického zaplocení také část pozemku žalovaného, tedy nyní pozemek [číslo], pak je logické, že z takto připloceného pozemku daň z nemovitosti neplatili. Budiž na tomto místě k argumentaci vedlejšího účastníka vysvětleno, že skutečnost vytýkaná vedlejším účastníkem, totiž že žalobci neplatili daň z nemovitosti z připlocené části pozemku, tedy nad rámec výměry původně zakoupeného pozemku [výměra], logicky podporuje, a nikoliv vylučuje, dobrou víru žalobců. Ti totiž byli v dobré víře, že v rámci zaploceného pozemku užívají pouze svůj pozemek [číslo] o výměře [výměra], nikoliv také pozemek sousední, proto neměli důvod z takto přiloceného pozemku platit daň z nemovitosti. Pokud jde o neprovedený důkaz místním šetřením, pak žalovaný u odvolacího jednání výslovně uvedl, že na tomto důkazu netrvá, neboť místní poměry lze zjistit z předložené fotodokumentace.

10. Odvolací soud vychází ze skutečností zjištěných soudem prvního stupně, z nichž vyplývá, že žalobci zakoupili v roce [rok] pozemek [číslo] o výměře [výměra], který byl v té době oplocen, a to na sporné jižní hranici plotem z drátěného pletiva připevněného na trubkách. Žalobci drátěné pletivo v roce 2001 – 2002 zaměnili za plot z plechových dílů, aniž by při této změně oplocení manipulovali s jižní hranicí pozemků, resp. s původními trubkami, na nichž bylo drátěné pletivo původně uchyceno.

11. V řízení nebylo žalovaným ani vedlejším účastníkem prokázáno, že by žalobci původní oplocení„ posunuli“ jižním směrem oproti stavu skutečného zaplocení v době zakoupení pozemku. O takové manipulaci nevypovídá ani pořízená fotodokumentace, ani geometrické plány z [rok] a [rok]. Vytýkané umístění betonového sloupku poblíž jihozápadního rohu skutečně zaploceného pozemku, resp. jeho umístění severně od skutečného oplocení na jižní straně pozemku, ani případný rozdíl v rozestupech jednotlivých betonových sloupků v západním oplocení, rozhodně nevede k závěrům, jak tyto činí žalovaný a vedlejší účastník, totiž že tento sloupek byl původním skutečným rohem zaploceného pozemku [číslo] (tedy původním jihozápadním rohem plotu), od něhož žalobci plot posunuli jižním směrem, resp. že by tento betonový sloupek byl zjevným vytyčením katastrálního (geometrického) jihozápadního rohu pozemku [číslo]. Z geometrického plánu [rok] vyplývá, že jižní hranice pozemku byla v přírodě vyznačena trubkami, resp. že jihozápadní roh byl vyznačen trubkou v plánku označenou [číslo] nikoliv tedy betonovým sloupkem. Jakkoli se betonový sloupek poblíž jihozápadního skutečně zaploceného pozemku žalobců může shodovat s jihozápadním katastrálním (geometrickým) rohem pozemku [číslo], nemění to nic na tom, že skutečný jihozápadní roh zaploceného pozemku [číslo] (roh plotu) byl a stále je umístěn jižněji, tedy tak, že zasahuje do pozemku žalovaného [číslo]. Posunutí plotu žalobci jižním směrem od plotu původního nelze dovodit ani ze skutečnosti, že trubky v současném skutečném oplocení nemají příčné (šikmé) vzpěry. Lze proto uzavřít, že žalobci od zakoupení pozemku v roce [rok] včetně jeho oplocení pozemek užívali po celou dobu v hranicích původního oplocení, tedy včetně jeho části vyznačené následně jako pozemek [číslo], který byl oddělen geometrickým plánem z [rok] od pozemku žalovaného [číslo].

12. Pro zpochybnění dobré víry pak není významné, že stavba nového oplocení z plechových dílů nebyla povolena stavebním úřadem (je tzv. černou stavbou), neboť stavba oplocení bez příslušného stavebního povolení (ohlášení) nevypovídá nic o tom, že by na straně žalobců byla nějaká pochybnost o tom, že jim patří celý zaplocený pozemek.

13. Pochybnosti o dobré víře žalobců nezakládá bez dalšího ani skutečnost, že při detailním zkoumání geometrického plánu z [rok], který si nechali žalobci vypracovat pro účely vyznačení jejich nově postaveného domu, lze vysledovat, že linie hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] nepokračuje zcela souvisle s linií hranice mezi navazujícími pozemky [číslo] a [číslo], tedy že hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] je„ odskočená“ směrem severním (dovnitř zaploceného pozemku). Na plánku tento„ odskok“ má velikost cca 1 mm. Tento detail vyplývající z uvedeného geometrického plánku nemohl zpochybnit dobrou víru žalobců, že zaplocený pozemek je celý jejich.

14. Pro existenci a trvání dobré víry žalobců je významné, jak vyplývá z geometrického plánu z [rok], že zaplocení části pozemku žalovaného, tj. pozemek [číslo], má výměru 40 m2, přičemž se jedná o relativně velmi úzký pruh o šíři cca 80 cm po celé jižní hranici pozemku [číslo]. Při rovinatém a pravidelném pozemku [číslo] o původní výměře [výměra] je tak zaplocení o část pozemku žalovaného i při náležité pozornosti a pečlivosti téměř nepostřehnutelné.

15. Odvolací soud tak má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že se žalovanému a vedlejšímu účastníku nepodařilo zpochybnit dobrou víru žalobců ve smyslu § 130 obč. zák. spočívající v tom, že jim pozemek [číslo] jako součást celého zaploceného pozemku patří, a to na základě kupní smlouvy uzavřené v roce [rok].

16. Lze tak souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci podle § 134 odst. 1 obč. zák. vydrželi vlastnictví pozemku [číslo] okamžikem uplynutí 10 let od zakoupení pozemku v roce [rok].

17. Není důvodná námitka žalovaného, že komunikační zeleň, jako součást místní komunikace, nemůže být způsobilým předmětem držby. Žalovaný v tomto směru v řízení před soudem prvního stupně nepřiléhavě poukazoval na závěr vyslovený v komentářové literatuře ([příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 až 654). Komentář, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo] a [číslo]), kde je vysloven závěr, že veřejný statek neumožňuje, a to s ohledem na povahu obecného užívání, vydržení nemovitosti ve smyslu § 1089 a násl. o. z., a nemůže být tudíž ani způsobilým předmětem držby podle § 987 a násl. o. z. Tento závěr byl však vysloven v souvislosti s vymezením povahy veřejného statku ve smyslu § 490 o. z., kterým je věc určená k obecnému užívání. Závěr byl vysvětlován tím, že naplnění pojmu„ obecného užívání“, prakticky vylučuje, aby s věcí mohl nějaký subjekt nakládat sám pro sebe jako s věcí vlastní. Je-li však s věcí, která by za jiných poměrů naplňovala pojem„ obecného užívání“, nakládáno způsobem splňujícím podmínky možného vydržení, pak nic nebrání tomu, aby byla i taková věc vydržena. Uvedená situace byla naplněna i v tomto případě, kdy pozemek [číslo] nebyl určen k obecnému užívání, neboť byl dlouhodobě zaplocen spolu s pozemkem [číslo], tedy z obecného užívání (a to i jako případná komunikační zeleň) byl vyloučen, a zároveň s ním žalobci nakládali jako s věcí vlastní ve smyslu § 130 o. z. Navíc je třeba rozlišovat mezi pozemkem a komunikací jako stavby na něm umístěné, co jsou z právního hlediska samostatné věci. Z pořízené fotodokumentace je zřejmé, že komunikace jako stavba a jako veřejný statek na pozemku [číslo] umístěna není. Komunikace je ve směru severním, tj. směrem k pozemku žalobců [číslo] ukončena betonovým chodníkem, který je ukončen obrubníkem před hranicí pozemku [číslo], tedy před faktickým zaplocením pozemku žalobců.

18. Odvolací soud tak shledává správný závěr soudu prvního stupně, že žalobci na základě vydržení se stali vlastníky pozemku [číslo].

19. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil napadený rozsudek včetně správného výroku o nákladech řízení. Napadený rozsudek byl pouze upřesněn tím, že přílohou rozsudku je geometrický plán [číslo] [rok] zpracovaný Ing. [jméno] [příjmení].

20. Podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o nákladech řízení a úspěšným žalobcům byla přiznána náhrada nákladů právní zastoupení, tj. odměna [částka] pro každého žalobce za 3 úkony (tj. [částka]) a dále náhrada paušálních nákladů 3x [částka] (tj. [částka]), podle vyhl. č. 177/1996 Sb.