o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 9 % ročně od [datum] do zaplacení a dále k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši [částka] a na nákladech státu [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Stalo se tak v řízení, v němž žalobkyně uplatnila žalovanou částku z titulu odpovědnosti za vady ve vztahu ke smlouvě o dílo ze dne [datum], kterou se žalovaná zavázala provést novou protikorozní ochranu nátěrovými hmotami na nových stožárních konstrukcích vedení vysokého napětí [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalobkyně tvrdila, že ve sjednané záruční lhůtě, která běžela od protokolárního převzetí díla od [datum] do [datum], žalované dne [datum] oznámila, že se na stožárech vysokého napětí objevily nedotěry a odlupy a vyzvala ji k odstranění vad do [datum]. Vady však odstraněny nebyly, proto žalobkyně odstranila vady prostřednictvím společnosti [právnická osoba], a to v souladu s článkem VII. odst. 7.4. smlouvy. Vzniklé náklady ve výši [částka] a [částka] následně přeúčtovala žalované fakturami, které byly splatné dne [datum]. Žalovaná však tento dluh neuhradila ani na základě předžalobní upomínky.

3. Žalovaná se v řízení bránila tím, že ke sjednání takové záruky byla donucena, dále namítala nevhodnost nátěrové hmoty, kterou si vymínila k užití žalobkyně s tím, že kvalitu této nátěrové hmoty od počátku reklamovala. Tvrdila, že předmětem smlouvy nebyly nátěry a protikorozní ochrana na vedení [anonymizováno] a že vytýkané vady byly specifikovány jen nepřesně. Žalovaná přesto na stožárech vyhledala protěry, které 28. 4. až [datum] odstranila. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] namítala, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z náhrady škody, ačkoliv je případně vzniklou újmu možné odstranit a napravit v režimu odpovědnosti za vady. Namítala, že žalobkyně v rozporu s uzavřenou smlouvou dílo nikdy nepřevzala a pouze účelově tvrdila, že vady nebyly odstraněny.

4. Na to žalobkyně reagovala tím, že předmětem smlouvy bylo rovněž vedení [anonymizováno], dodala, že sjednání záruky je běžnou součástí obdobných smluv, k užití barev pak uvedla, že vycházela znorem [právnická osoba], když hmota byla též ověřena referenčními nátěry. Žalovaná namítala nevhodnost hmoty pouze z hlediska větší spotřeby barvy. Pokud by vady nebyly notifikovány, pak těžko mohla žalovaná, jak sama tvrdí, vady odstranit. Žalobkyně poukazovala na zcela nekonzistentní a proměnlivou obranu žalované vedenou v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti odkazovala na nemajetnost žalované a na neplnění jejích zákonných povinností ve vztahu k obchodnímu rejstříku.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování, jehož dílčí závěry dopodrobna rozvedl v bodech 4 – 17 písemného odůvodnění jeho rozhodnutí a vzal za zjištěné, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o dílo, kterou se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni ochranný nátěr stožárů vysokého napětí [spisová značka], jejichž součástí je i [anonymizováno]. Ve sjednané záruční době se na stožárech objevily vady – nedotěry a odlupy nátěrů, které žalobkyně reklamovala. Žalovaná odstranila pouze část vad, z principu odmítala odstranit odlupy. Zbylé vady odstranila společnost [právnická osoba] Náklady vynaložené na odstranění vad žalobkyně žalované přeúčtovala a žalovaná je do dnešního dne neuhradila, ačkoliv bylo ve smlouvě o dílo sjednáno, že neodstraní-li žalovaná vadu nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne doručení oznámení vady, je žalobkyně mimo jiné oprávněna odstranit vady díla sama nebo prostřednictvím jiného obchodního partnera a veškeré takto vzniklé náklady přeúčtovat v plné výši žalované. Faktury byly splatné [datum]. Dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky a dále vydala předžalobní výzvu [datum] se lhůtou k plnění sedmi dnů ode dne doručení výzvy; žalovaná však odmítla přípisem ze dne [datum] cokoliv plnit.

6. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení [ustanovení pr. předpisu] a dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo podle § 2107 odst. 1 o. z. právo požadovat odstranění vad. Žalobkyně vady řádně reklamovala, označila a notifikovala nejpozději písemnou reklamací ze dne [datum] doručenou žalované [datum], kde určila lhůtu k odstranění vad do [datum]. Tím modifikovala desetidenní lhůtu k odstranění vad sjednanou ve smlouvě. Podle soudu prvního stupně byly vady notifikovány dostatečně určitě, neboť na základě stejné dokumentace je byla schopna odstranit třetí osoba – společnost [právnická osoba] Soud prvního stupně měl za významné, že část takto notifikovaných vad nebyla odstraněna vůbec, proto již nebylo třeba před jejich odstraněním třetí osobou vady znovu notifikovat (nešlo o vadně provedené odstranění vad). Tím, že žalovaná ve sjednané lhůtě vady neodstranila, vzniklo žalobkyni mimo jiné právo odstranit vady díla prostřednictvím jiného obchodního partnera a takto vzniklé náklady přeúčtovat v plné výši žalované, jak bylo sjednáno v čl. VII. V bodě 7.4 smlouvy. Toto právo vzniklo uplynutím desetidenní lhůty ode dne doručení oznámení vady zhotoviteli a nebylo vázáno na odstoupení od smlouvy, jak mylně v řízení argumentovala žalovaná. Toto právo bylo ponecháno zcela na vůli žalobkyně. V dané věci žalobkyně vady odstranila prostřednictvím třetího subjektu, cena za opravu jednoho stožárů byla řádně stanovena ([částka] za stožár), proto případná oprava více odlupů na jednom stožáru na výslednou cenu neměla vliv. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení nákladů na odstranění vad, postupovala v souladu s uzavřenou smlouvou i platnou právní úpravou. V tomto směru soud prvního stupně odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého jestliže zhotovitel nevyhoví důvodně uplatněnému požadavku na bezplatné odstranění vady, nelze objednateli spravedlivě požadovat, aby se svých práv nejprve domáhal formou soudního řízení tedy objednatel je oprávněn vady odstranit sám a nároky na jejich odstranění převyšující slevu z kupní ceny požadovat formou náhrady škody. K obraně žalované, že žalobkyně nemá právo požadovat své nároky v souvislosti s vadou díla, když žalovaná reklamovala nevhodnost barvy, na jejímž užití žalobkyně trvala, pak soud prvního stupně poukázal na to, že použitá barva byla stanovena normou [právnická osoba], jako barva vhodná, a to na základě posouzení nátěrů stožáru vysokého napětí, navíc žalovaná v průběhu plnění vytýkala pouze nedostatečnou vydatnost; ta pak mohla způsobit nadměrnou spotřebu barvy, případné prosvítání nátěru, nikoliv odlupy, jejichž možný výskyt žalovaná ve vzájemné e-mailové komunikaci nikdy ve vztahu k užité barvě nenamítala. Opodstatněnou neshledal soud prvního stupně ani obranu žalované spočívající v tvrzení, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] podepsal smlouvu pod nátlakem až v roce 2016, když smlouva o dílo byla datována [datum], a žalovaná jakožto podnikatelka - v obchodních vztazích zkušená, počala dodávat plnění v hodnotě přes [částka]. Těžko lze uvěřit, že by tak činila bez smlouvy. Bylo pak pouze věcí žalované, zda půjde do rizika ve vztahu ke sjednané delší záruční době. Je-li takto záruka sjednána, nejde o nic nemravného, nezákonného. V závěru pak soud prvního stupně poukazoval na to, že splatnost dlužné částky nastala ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. ve lhůtě stanovené ve faktuře, a protože žalovaná na takovou fakturu v tam stanovené lhůtě neplnila, ocitla se v prodlení a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], a to od [datum] a ve výši 9 % ročně.

7. Protože žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, přiznal jí soud též náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za soudní poplatek a dále za náklady právního zastoupení, které také řádně v bodě 24 kvantifikoval. S tím také koresponduje výrok o povinnosti žalované nahradit státu náklady řízení spojené s vyplacením tlumočného a svědečného, a to podle § 148 o. s. ř.

8. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalované, která soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s námitkou o nemožnosti uplatnit nárok na náhradu škody, když by věc měla být řešena v režimu odpovědnosti za vady. Dále poukazovala na to, že žalobkyně ne zcela konkrétně vytkla vady díla, tedy nikoliv řádně uplatnila právo na opravu díla, přesto žalovaná sama vlastní činností vyhledávala možné vady díla, které opravila. Žalobkyně po opravě dílo nepřevzala a zcela účelově tvrdila, že žádná oprava provedena nebyla. Podle odvolatelky tak nebyl ze strany žalobkyně dodržen zákonný postup pro objednání opravy vad díla ze strany odlišného subjektu. Žalobkyně postavila svůj nárok na tvrzení, že reklamační práce nebyly vůbec provedeny. Pokud bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu, je to v rozporu s uvedenými zjištěními soudu prvního stupně ze stavebního deníku, dále z příkazu [právnická osoba], z přípisu žalované žalobkyni z [datum] a výslechu jednatele žalované, výpovědí svědků [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], že žalovaná reklamované vady odstraňovala; to potvrdil též svědek [příjmení]. Přesto soud v rozsudku uvedl, že vady nebyly ve sjednané lhůtě odstraněny vadně, ale část z nich nebyla odstraněna vůbec, a proto uzavřel, že nebylo třeba jejich další notifikace před tím, než žalobkyně pověřila odstraněním třetí osobu. Žalovaná pak nesouhlasila také s tím, jak soud prvního stupně vyhodnotil obsah dopisu žalované žalobkyni [datum] a [datum], a poukázala též na to, že na rozhodování dané věci se podíleli různí soudci a že konečné rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s jeho předběžným právním závěrem učiněným při jednání dne [datum]. Dále měla za nesprávné, že soud prvního stupně vycházel ze snímků pořízených zhruba 3/4 roku před uplatněním reklamace u žalované, přičemž v mezidobí mohly vzniknout vady další žalobkyní výslovně nevytýkané. To mohlo vést i k tomu, že žalovaná odstraňovala i nevytčené vady; v tomto směru měla žalovaná za nutné převzetí a kontrolu díla ze strany žalobkyně, což však žalobkyně neprovedla. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání sdělila odvolacímu soudu, že po vydání rozsudku soudu prvního stupně jednatel a jediný společník žalované [jméno] [příjmení] převedl s účinností k [datum] celý svůj obchodní podíl na nového společníka [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa], což je sídlo Městského úřadu Pohořelice. Takové kroky podle žalobkyně nasvědčují možné nemajetnosti žalované a je dána důvodná obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Žalobkyně sdělila, že se rozhodla předložit žalované návrh na dohodu o narovnání, ve kterém velkoryse ponížila dluhy a navrhla jí takový dluh uhradit ve splátkách, žalovaná na něj však v tam stanovené lhůtě nereagovala. K věci samé pak žalobkyně uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a správné je též jeho právní posouzení věci. Odvolatelka zejména opomíjí ustanovení čl. 7 smlouvy o dílo ze dne [datum], jímž byla založena povinnost žalované odstranit vady reklamované ve lhůtě. Dané ustanovení stanoví, že„ odstranění vady nemá vliv na nárok objednatele na smluvní pokuty ani na náhradu škody. Uspokojení, kterého může objednatel dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad díla (práva a odpovědnosti za vady díla, včetně práv a nároků plynoucích ze záruky za jakost) podle této smlouvy, anebo zákona, může též dosáhnout i uplatněním nároku (nároků) z kteréhokoliv jiného právního důvodu“. Žalobkyně tak učinila, v daném případě prostřednictvím nároku na náhradu škody, která jí prokazatelně vznikla. V této souvislosti pak připomněla, že podle čl. 7 smlouvy o dílo bylo sjednáno„ zhotovitel je povinen odstranit vadu i v případě, že nesouhlasí s vlastním zaviněním této vady, anebo pokud namítá, že za danou vadu nenese odpovědnost …“. Žalobkyně pak neshledala opodstatněnou ani argumentaci žalované o tom, že žalobkyně nepřevzala dílo, když to byla právě zhotovitelka, která měla povinnost dílo nejprve před zahájení opravy vad převzít. Nic takového se nestalo a nebyl k tomu ani předložen žádný důkaz. Žalobkyně trvala na tom, že přiznání práva na náhradu nákladů na odstranění vad (škody) má oporu ve smluvním ujednání podle čl. 7 smlouvy o dílo, jímž bylo legitimně možné suplovat právo z odpovědnosti za vady sjednané podle čl. 7 smlouvy o dílo. Argumentaci žalované měla za zcela účelovou avytrženou z kontextu, opomíjející tvrzení samotné žalované, která uvedla, že přestože žalovaná s reklamací nesouhlasí, provedla odstranění vad toliko nedotěrů, nikoliv odlupů (viz dopis [jméno] [příjmení] [datum]); výslovně uvedla, že opravila v době od [datum] do [datum] na stožárech – celkem 49 stožárů – zjištěné nedotěry, nikoliv však odlupy, neboť tyto jsou způsobeny kvalitou použité barvy. Žalovaná tedy existence odlupů nesporovala, sama je neodstranila, pouze namítala, že za ně neodpovídá, že vznikly důsledkem nevhodně použité nátěrové hmoty. Existence odlupů byla prokázána zaměstnanci společnosti [právnická osoba], a jejich fotodokumentací, zatímco žalovaná žádný důkaz neopatřila. Není pochyb o tom, že firma [právnická osoba], provedla odstranění stále se vyskytujících vad, jež nebyly odstraněny žalovanou, ačkoliv byly řádně reklamovány. Tento třetí subjekt vyúčtoval společnosti žalobkyně smluvní cenu, žalobkyně ji uhradila. Zda se jednalo o odlupy či nedotěry je zcela irelevantní. Rozhodný je výskyt vad díla a jejich odstranění, kdy takový náklad na odstranění vad představuje majetkovou škodu ve sféře žalobkyně. Žalovaná neprokázala odstranění reklamovaných vad, nebyla schopna doložit žádnou komunikaci ohledně rozsahu toho, co odstranila, když svědci se v tomto ohledu rozcházejí, mimo jiné, i pokud jde o časové údaje. Zcela nevěrohodným důkazem je listina od svědkyně [příjmení], která založila před soudem prvního stupně nečitelný papír s údajně vlastními záznamy o tom, kde, kdy a jaké stožáry opravovala; přitom jde o osobu cizí národnosti, která neovládá český jazyk, a která přesto předkládá záznamy v českém jazyce, přestože ovládá pouze azbuku. Navíc takový záznam vyhledala cca po pěti letech od provedení údajných činností a založila jej soudu krátkou cestou. Žalobkyně tedy navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit a přiznat jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně napadený odvoláním, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, věc správně posoudil po stránce skutkové a v podstatě i po stránce právní. Soud prvního stupně vycházel zejména z listinných důkazů – smlouvy o dílo, vzájemné komunikace mezi účastníky, z protokolů o předání díla a o vytčení vad, jakož i z dalších důkazů – stavebního deníku, výpovědí zaměstnanců [právnická osoba], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále z cenové nabídky společnosti [právnická osoba], a dalších. Provedené důkazy hodnotil každý zvlášť a ve vzájemné souvislosti postupem podle § 132 o. s. ř., srozumitelně a jasně, logicky provázaně uvedl, proč některé výpovědi měl za nevěrohodné, nepravdivé s tím, že obsah takových výpovědí byl vyvrácen jinými důkazy. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o dílo, kterou se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni ochranný nátěr stožárů vysokého napětí [spisová značka], jejichž součástí je i [anonymizováno], dílo vykazovalo vady v podobě nedotěrů a odlupů, které byly žalobkyní řádně ve sjednané záruční době reklamovány. Žalovaná odstranila pouze část vad (nedotěry, protěry), odmítala odstranit odlupy. Zbylé vady odstranila společnost [právnická osoba] za předem sjednanou cenu, kterou pak vyúčtovala žalobkyni, která ji také řádně uhradila a následně přeúčtovala žalované, což zcela odpovídá tomu, co bylo sjednáno ve smlouvě o dílo sjednáno. Soud prvního stupně měl správně za významné, že bylo řádně a včas reklamováno, jakož i to, co bylo reklamováno, rovněž správně neshledal důvod pro vyžádání znaleckého posudku ve vztahu k posouzení celistvosti nátěrů, když lze souhlasit se soudem prvního stupně, že k tomu nebylo třeba odborných znalostí a vznik vytčených a neodstraněných vad v podobě odlupů byl zjištěn jinými důkazy - fotodokumentací pořízenou společností [právnická osoba], a přípisem žalované ze dne [datum]. V něm žalovaná žalobkyni vyzvala k provedení kontroly a ukončení reklamačního řízení, v němž uvedla, že odstranila vytýkané nedotěry na jednotlivých stožárech, pokud se týká odlupů, vyjádřila se tak, že odkazuje na předcházející komunikaci ke kvalitě barvy (viz přípis ze dne [datum]). Pokud jde o rozsah nutných oprav v souvislosti s tím, že žalovaná neodstranila včas vytčené vady, zejména odlupy, pak lze odkázat na podrobnější zjištění o nich v bodě 14 a 15 rozsudku soudu prvního stupně a zjištění zejména z výpovědí svědků, kteří pracovali na odstranění těchto vad a kteří také během prací prováděli fotodokumentaci. Pokud jde o výši účtované částky, soud prvního stupně správně vycházel z kalkulace provedené společností [právnická osoba], a faktur touto společností vystavených a ze zjištění, že žalobkyně této společnosti faktury uhradila, částky pak přeúčtovala žalované, ta však nic neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. S ohledem na uvedené shora soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že žalobkyně má právo na žalobou uplatněné plnění, přičemž odvolací soud zdůrazňuje, že se jedná o nárok z odpovědnosti za vady, tak jak byl modifikován ujednáním ve smlouvě o dílo, nikoli o nárok na náhradu škody. V dané věci je zcela zásadní, že si účastníci řízení v této smlouvě ujednali, že neodstraní-li zhotovitel vytknuté vady v tam uvedené lhůtě, může tyto vady odstranit objednatel na náklady zhotovitele, jak také žalobkyně učinila.

12. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná. Její náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení, a to 2× odměna je z puncta [částka], tedy [částka], stanovená podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), 2× režijní paušál po [částka] podle § 13 odst. 4 AT (za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu). Dále jde o cestovné spojené s cestou právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět (200 km vozidlem [registrační značka] s průměrnou spotřebou benzínu 7,9 l na 100 km), tedy [částka], a náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 3 AT za 6 půlhodin po [částka], což dohromady spolu s 21% DPH činí [částka].