o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady škody spočívající v nákladech na právní zastoupení v přestupkovém [anonymizováno] (odměna advokáta za 11 úkonů právní služby), které bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek.

3. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že oznámením městské policie o přestupku ze dne [datum] byl Magistrát města Plzeň vyrozuměn o tom, že provozovatel vozidla (blíže nezjištěný řidič) [anonymizována tři slova], [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“) je podezřelý z porušení povinnosti dle § 18 odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že [datum] v 18:25 v obci [obec], ulice [ulice], jel rychlostí 69 km/h, ačkoliv nejvyšší povolená rychlost je 50 km/h. Dne [datum] byla žalobci jako provozovateli vozidla zasílána výzva k uhrazení částky [částka]. Dne [datum] žalobce sdělil, že [datum] prodal předmětné vozidlo [jméno] [příjmení], ten následně vozidlo prodal [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. SZ [spisová značka], č. j. [spisová značka] Magistrát města Plzně věc odložil, neboť do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení [anonymizováno] proti určité osobě. K [datum] bylo předmětné vozidlo vyřazeno z provozu na žádost vlastníka, jako vlastník a provozovatel vozidla byl od [datum] evidován žalobce.

4. Dále pak soud prvního stupně detailně popsal průběh [anonymizováno] vedeného pro podezření ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle [ustanovení pr. předpisu], o provozu na pozemních komunikacích. Dne [datum] vydal Magistrát města Plzeň příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle [ustanovení pr. předpisu] Příkaz byl odůvodněn tím, že se nepodařilo zjistit řidiče vozidla. Přes sdělení žalobce, že vozidlo bylo prodáno, byl i nadále ten evidován v registru vozidel jako vlastník a provozovatel. Žalobce podal proti příkazu odpor. Rozhodnutím ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku podle [ustanovení pr. předpisu] s ohledem na porušení povinnosti § 10 odst. 3 shodného zákona, za což mu byla uložena pokuta [částka]. Rozhodnutí bylo odůvodněno [ustanovení pr. předpisu], dle kterého je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel. Vzhledem k tomu, že byl žalobce stále zapsán v registru jako vlastník a provozovatel, dopadá odpovědnost na něj. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání. Krajský úřad [příjmení] kraje vydal dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí č. j. PK- [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], kterým prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání s odůvodněním, že správní orgán prvního stupně se opomněl v rozhodnutí vypořádat s návrhy na dokazování. Proto bylo rozhodnutí nepřezkoumatelné. Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. SZ [spisová značka], č. j. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným přestupkem ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] s ohledem na porušení povinnosti § 10 odst. 3 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta [částka] a paušální částku nákladů [anonymizováno] ve výši [částka]. Dne [datum] podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání. Krajský úřad [příjmení] kraje rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, a to rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PK- [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], z důvodu nepřezkoumatelnosti. Správnímu orgánu prvního stupně bylo uloženo, aby věc opětovně projednal a zabýval se odvolatelem navrženými důkazy. Usnesením Magistrátu města Plzně ze dne [datum] došlo k zastavení [anonymizováno] z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, a to k [datum].

5. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Dospěl k závěru, že věc nelze posuzovat z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí, neboť takové rozhodnutí splňující podmínky podle § 7 a 8 OdpŠk ve věci nebylo vydáno. Na přestupkové [anonymizováno] pak nelze automaticky aplikovat pravidla týkající se odškodňování [anonymizována dvě slova]. Soud prvního stupně neshledal ani odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu, který žalobce též tvrdil. Samotná rozhodovací činnost totiž nesprávným úředním postupem být nemůže. Soud prvního stupně nezjistil ani nesprávný úřední postup spočívající v nedodržení lhůt pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu, neboť přestupkové [anonymizováno] bylo zahájeno včasným vydáním příkazu, pro další postup správního [anonymizováno] pak nejsou zákonem stanovené lhůty. Obvodní soud ve věci nezjistil odpovědnostní titul podle OdpŠk, proto žalobu zamítl. O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu]

6. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním. Podle něj nejsou správné závěry nalézacího soudu o tom, že v dané přestupkové věci nedocházelo k poručování lhůt pro vydání rozhodnutí. Z provedeného dokazování je zřejmé, že v daném [anonymizováno] po vydání příkazu došlo opakovaně k porušení lhůt pro vydání rozhodnutí dle § 71 odst. 3 správního řádu. Dále žalobce namítal, že soud prvního stupně sice správně zjistil průběh přestupkového [anonymizováno], pominul však kvalifikování jeho dílčích fází coby průtahů. Bylo na místě předmětné průtahy vymezit a kvalifikovat, a to s ohledem na uplynutí prekluzivní lhůty. Rovněž tak nebylo vymezeno to, že v dané věci bylo správním orgánem prvního stupně vydáno opakovaně nesprávné rozhodnutí, které bylo v odvolacím [anonymizováno] zrušeno, což přispělo k prekluzi přestupku. Soud ani nevymezil to, zda a jak žalobce svým jednáním přispěl k průtahům a prekluzi odpovědnosti za přestupek. Soud tak pominul závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum]. [jméno] věc pak soud prvního stupně zcela nesprávně právně posoudil. Z rozhodnutí odvolacího správního orgánu je zjevné, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byla rušena z důvodu řádného nevypořádání se s navrženými důkazy žalobcem. To však nemůže být k tíži žalobce. V daném případě nejde o důvodnost či nedůvodnost zahájení přestupkového [anonymizováno], jak argumentoval soud prvního stupně. V dané věci nebylo prokázáno, že by to byl žalobce, kdo by činil obstrukce v předmětném správním [anonymizováno]. Je naopak třeba konstatovat, že k zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty a podstatným důvodem prekluze byly průtahy na straně správního orgánu, který projednával obvinění z přestupku. Tento odpovědnostní titul nebyl soudem prvního stupně řádně posouzen, napadený rozsudek je proto fakticky nepřezkoumatelný. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V doplnění odvolání pak navrhl změnu napadeného rozsudku odvolacím soudem, tak že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalobci budou přiznány náklady [anonymizováno] před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání polemizovala s uplatněnými odvolacími námitkami a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

8. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. V jeho odůvodnění soud prvního stupně vyložil důvody, které jej k rozhodnutí vedly, byť s těmito důvody žalobce nesouhlasí. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. I. ÚS 4093/17, smyslem odůvodnění soudního rozhodnutí je„ především seznámení účastníků [anonymizováno] s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, přičemž odůvodnění soudního rozhodnutí musí účastníkům [anonymizováno] umožnit seznat ty úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek [anonymizováno], a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.“ Stručně řečeno, z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí je klíčové, aby soud v jeho odůvodnění vyložil, jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí, a tedy, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků [anonymizováno] na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z podaného odvolání je přitom bez pochybností zřejmé, že žalobci nečinilo nejmenších potíží formulovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, což svědčí o přezkoumatelnosti tohoto rozsudku.

10. Obecně lze konstatovat, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění, proto mohl být napadený rozsudek dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. Dle názoru odvolacího soudu však věc nesprávně právně posoudil.

11. Je třeba připomenout, že pojem provozovatele vozidla je v [ustanovení pr. předpisu], o provozu na pozemních komunikacích, a § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vymezen na základě evidenčního principu. Postavení provozovatele vozidla a jeho odpovědnost za správní delikt podle [ustanovení pr. předpisu], který byl předmětem posuzovaného správního [anonymizováno], jsou spojeny se zápisem vlastníka nebo jiné osoby v registru silničních vozidel jako provozovatele vozidla, nikoli s pouhým vlastnictvím vozidla jako takovým. Je tedy nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]).

12. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností a) v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu (odst. 2). Z ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. vyplývá, že provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

13. V posuzované věci mělo dojít ke spáchání přestupu dne [datum], žalobce se v rámci správního [anonymizováno] bránil tím, že předmětné vozidlo dne [datum] prodal. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že jako provozovatel vozidla byl od [datum] evidován žalobce, až dne [datum] bylo předmětné vozidlo vyřazeno z provozu na žádost žalobce. Je tak zcela evidentní, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka silničního vozidla do 10 pracovních dnů ode dne žalobcem tvrzeného a v [anonymizováno] prokazovaného převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. K převodu vlastnického práva mělo dojít dne [datum], ke spáchání přestupku pak [datum]. Pokud by žalobce splnil svou zákonnou povinnost, nebylo by proti němu vedeno předmětné přestupkové [anonymizováno], na které vynaložil žalobou uplatňované náklady právního zastoupení.

14. Podle Ústavního soudu (viz nález z [datum], sp. zn. [ústavní nález]) je v každém jednotlivém [anonymizováno] zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového [anonymizováno] či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody.

15. Mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem újmy však musí být dána rovněž příčinná souvislost. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup musejí být příčinou vzniku újmy. Vzhledem ke shora popsanému nesplnění oznamovací povinnosti žalobce se odvolací soud zabýval otázkou možného přerušení příčinné souvislosti. Podle judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) dochází k přerušení příčinné souvislosti, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje.

16. V parametrech posuzované věci je zřejmé, že nesplněním povinnosti žalobce (neoznámením změny vlastníka předmětného vozidla) došlo k přerušení (přetržení) příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem, resp. nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou, neboť za relevantní příčinu, na základě které došlo k dalším událostem, jež mohly vést ke vzniku žalobcem tvrzené škody, je nutné považovat právě porušení zákonné povinnosti samotným žalobcem. Pokud by žalobce splnil svou zákonnou povinnost, nebylo by proti němu vedeno přestupkové [anonymizováno]. Navíc se žalobce podílel i na délce přestupkového [anonymizováno], neboť si musel být vědom, že otázka evidence vlastníka a provozovatele vozidla má význam pro samotné [anonymizováno] o přestupku, namísto toho dané [anonymizováno] zatěžoval informacemi o dalších osobách, které mohly řídit předmětné vozidlo v době spáchání přestupku. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud v posuzované věci neshledal podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci dle § 5 OdpŠk.

17. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř potvrdil, včetně věcně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího [anonymizováno] odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím [anonymizováno] plně úspěšná. Náklady odvolacího [anonymizováno] tvoří paušální náhrada nákladů za 3 úkony po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za sepis vyjádření k odvolání, přípravu účasti na jednání a účast na jednání, celkem [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.