o zaplacení 157.909 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 157.909 Kč (výrok I.) a současně žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 65.932,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 157.909 Kč s odůvodněním, že jde o zápůjčku, kterou žalobkyně prostřednictvím svého jediného člena představenstva, [jméno FO], poskytla žalované na rekonstrukci kuchyně. Podle tvrzení žalobkyně byla smlouva o zápůjčce uzavřena ústně a realizována tak, že žalobkyně jako objednatel uhradila cenu rekonstrukce kuchyně provedené společností [právnická osoba] v bytě žalované. Splatnost zápůjčky mezi účastníky sjednána nebyla, žalobkyně však žalovanou opakovaně vyzývala k jejímu vrácení. Smlouva o zápůjčce byla vypovězena předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2023, v níž byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky; na výzvu však nereagovala a ničeho neuhradila.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že s žalobkyní ani s jejím jediným členem představenstva, [jméno FO], nikdy neuzavřela žádnou smlouvu. V průběhu řízení dále uplatnila námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku zjistil následující skutkový stav: Člen představenstva žalobkyně, [jméno FO], přislíbil za žalovanou uhradit z účtu žalobkyně cenu rekonstrukce kuchyně v bytě žalované. Dne 3. 2. 2020 byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o dodání kuchyňského setu na míru č. [číslo] včetně montáže za cenu 132.332 Kč bez DPH; smlouvu za zákazníka podepsal [jméno FO], jako kontaktní e-mail byl uveden [e-mail]. Dodatkem č. 1 ke smlouvě ze dne 7. 4. 2020 bylo sjednáno navýšení ceny kuchyně o částku 25.576 Kč bez DPH; dodatek podepsal [jméno FO]. Žalovaná dne 24. 3. 2020 komunikovala se zástupkyní dodavatele ohledně velikosti spotřebičů a tuto komunikaci přeposlala dne 1. 4. 2020 [jméno FO]; dne 8. 4. 2020 mu přeposlala i zprávu dodavatele s žádostí o co nejdřívější úhradu faktury. Žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba] dne 19. 3. 2020 částku 66.166 Kč a dne 14. 4. 2020 částku 91.743 Kč, obě platby pod variabilním symbolem [var. symbol]. Společnost [právnická osoba] coby dodavatel vystavil dne 14. 5. 2020 žalobkyni fakturu č. [číslo] na částku 157.909 Kč bez DPH s tím, že po započtení záloh činila částka k úhradě 0 Kč; takto byla fakturována zakázka č. [číslo] kuchyňská linka, vestavné spotřebiče včetně dopravy a montáže. Žalobkyně dne 18. 6. 2020 vystavila žalované fakturu č. [číslo] se splatností 18. 9. 2020 na částku 181.595,35 Kč včetně 15 % DPH. V průběhu roku 2022 si žalovaná s [jméno FO] vyměnila několik soukromých SMS zpráv, v nichž žalovaná požadovala výživné na dítě a [jméno FO] požadoval vrácení půjčky; žalovaná uvedla, že neví, o jakou půjčku se jedná. Žalovaná a [jméno FO] žili v partnerském vztahu a mají spolu dceru; po rozpadu vztahu bylo dne 2. 3. 2023 zahájeno opatrovnické řízení o úpravě poměrů k nezletilé. Dne 23. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 157.909 Kč a současně vypověděla smlouvu o zápůjčce. Na tuto výzvu žalovaná reagovala dne 19. 7. 2023 s tím, že nárok žalobkyně neuznává, neboť není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozuje, že mezi nimi měla být uzavřena smlouva o zápůjčce.

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že skutkový děj zjištěný na základě provedeného dokazování neodpovídá režimu smlouvy o zápůjčce ve smyslu uvedeného ustanovení. Konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a že by žalobkyně reálně přenechala žalované finanční prostředky v určené výši k užívání, tak jak předpokládá § 2390 o. z. Z výpovědi člena představenstva žalobkyně, [jméno FO], podle soudu prvního stupně vyplynulo, že mezi žalovanou a jím jako fyzickou osobou – která byla v té době partnerem žalované a současně členem představenstva žalobkyně – došlo k dohodě, že náklady na rekonstrukci kuchyně v bytě žalované uhradí žalobkyně.

6. Přestože žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně uhradila za žalovanou to, co měla hradit ona sama – cenu rekonstrukce kuchyně v jejím bytě – a že tedy ve smyslu § 2991 o. z. plnila za žalovanou bez právního důvodu, čímž se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila. V tomto směru však soud prvního stupně shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. Konstatoval, že žalobkyně věděla od samého počátku, že plní za žalovanou, a že tímto plněním dochází k jejímu ochuzení, a mohla po žalované vydání bezdůvodného obohacení požadovat ihned poté, co za ni plnila bez právního důvodu, tj. ohledně částky 66.166 Kč ode dne 20. 3. 2020 a ohledně částky 91.743 Kč ode dne 15. 4. 2020. Od těchto dnů počala žalobkyni běžet tříletá promlčecí doba pro uplatnění jejího nároku u soudu. Jelikož žalobkyně podala žalobu až dne 28. 7. 2023, učinila tak po uplynutí promlčecí doby, a její nárok je proto promlčen.

7. S ohledem na uvedené soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil. Podle žalobkyně v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že žalovaná finanční prostředky žalobkyni nevrátila. O uzavření smlouvy o zápůjčce podle žalobkyně svědčí skutečnost, že faktura za dodání kuchyně byla vystavena na žalobkyni jako objednatele a finanční prostředky byly hrazeny z jejího bankovního účtu, ačkoliv skutečným objednatelem díla byla žalovaná, která vlastnila jednotku, kde byla rekonstrukce provedena, s dodavatelem komunikovala a sama si zařizovala i vše ohledně parametrů, vzhledu a provedení kuchyně. Pouhá skutečnost, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi dodavatelem a žalobkyní, nikoliv přímo žalovanou, není podle žalobkyně rozhodující pro posouzení, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Vůle účastníků byla podle žalobkyně zjevná – žalobkyně měla žalované zapůjčit finanční prostředky na rekonstrukci její jednotky (kuchyně). Neexistoval by jinak žádný jiný právní důvod a bylo by zcela nelogické, aby žalobkyně žalované tyto finanční prostředky jinak poskytla.

9. Dále žalobkyně v odvolání uvedla, že i v případě, že by její nárok měl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by tento nárok byl promlčen. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Ta podle žalobkyně nemohla začít běžet bezprostředně ode dne, kdy za žalovanou plnila (tj. 20. 3. 2020, resp. 15. 4. 2020), ale až v okamžiku, kdy žalovaná neuhradila žalobkyni zpět poskytnutou částku, když k jejímu zaplacení byla vyzvána fakturou ze dne 18. 6. 2020 s datem splatnosti 18. 9. 2020. Podle žalobkyně tedy mohla promlčecí doba začít plynout až po uplynutí splatnosti faktury, tj. ode dne 18. 9. 2020, kdy žalovaná částku neuhradila a kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech, v jejichž světle se jí bezdůvodnost plnění musela stát zřejmou. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, popřípadě aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila. Na jednání odvolacího soudu pak navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

11. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, pročež dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Odvolací soud připomíná, že založit rozhodnutí na závěru, že účastník přítomný při jednání neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, může soud jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a o. s. ř. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Účelem této poučovací povinnosti je zabránit situaci, že by se účastník dozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl důkazní břemeno, a dát účastníku příležitost navrhnout další důkazy a splnit tak svou důkazní povinnost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1491/2002). Poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý sporné tvrzení prokázat, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2604/2009).

14. V projednávané věci soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky, aniž jí – jak vyplývá z obsahu spisu – poskytl náležité poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a dal jí tak příležitost doplnit (se zřetelem na takto ohlášený výsledek jeho předběžného hodnocení důkazů) důkazní návrhy. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

15. Odvolací soud proto na jednání dne 2. 12. 2025 nejprve učinil dotaz na žalobkyni stran jejího důkazního návrhu ze dne 17. 2. 2025 na výslech svědků – jednatelů a zaměstnanců společnosti [právnická osoba], resp. manažerky [místo] [právnická osoba] (výslechy uvedených svědků soudem prvního stupně provedeny nebyly) – aby uvedla, k jakým skutečnostem tyto svědky navrhla. K tomu žalobkyně upřesnila, že tito svědci byli navrženi k prokázání skutečnosti, že k rekonstrukci kuchyně došlo v bytě žalované a že to byla výlučně žalovaná, kdo od počátku rekonstrukce komunikovala s dodavatelem. Protože uvedené důkazní návrhy nebyly způsobilé k prokázání okolností uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou (byly navrženy toliko k prokázání samotné realizace kuchyně), přistoupil odvolací soud k poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s tím, že důkazy, které dosud navrhla k okolnostem uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky a které byly v řízení provedeny, tuto skutečnost neprokazují. Žalobkyně tedy byla vyzvána, aby označila důkazy k prokázání této skutečnosti, a současně byla upozorněna na to, že v případě neprokázání svých tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce nebude ve sporu úspěšná. Na to žalobkyně uvedla, že žádné další důkazní návrhy ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky nemá.

16. Protože žalobkyně ani po odvolacím soudem poskytnutém poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačila důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavírá, že žalobkyně uzavření smlouvy o zápůjčce v řízení neprokázala.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

18. Ohledně případného posouzení nároku žalobkyně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. odvolací soud žalobkyni – vycházeje ze soudem prvního stupně správně zjištěného skutkového stavu – upozornil na to, že pokud žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba] peněžní částky v celkové výši 157.909 Kč, které jsou předmětem žaloby, pak těmito splnila svůj dluh ze smlouvy o dodání kuchyňského setu na míru č. [číslo], kterou jako objednatel uzavřela dne 3. 2. 2020 se společností [právnická osoba] jako dodavatelem. Uvedenými platbami, kterými žalobkyně plnila svůj závazek vůči společnosti [právnická osoba], tedy nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z.

19. V reakci na uvedené upozornění odvolacího soudu žalobkyně pozměnila své tvrzení a uvedla, že bezdůvodné obohacení na straně žalované shledává v tom, že došlo ke zhodnocení nemovitosti v jejím vlastnictví rekonstrukcí kuchyně, a to ve výši 157.909 Kč, odpovídající ceně dodávky kuchyně, kterou žalobkyně na základě smlouvy o dodání kuchyňského setu na míru č. [číslo] ze dne 3. 2. 2020 uhradila.

20. Ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu je příkladem majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu i situace, v níž dochází ke zhodnocení nemovitosti investicemi třetí osoby, jež byly prováděny bez odpovídajícího právního důvodu – zde nabývá vlastník nemovitosti bezdůvodné obohacení již okamžikem provedení dané stavební či jiné obdobné cenu nemovitosti zvyšující úpravy (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003 sp. zn. 25 Cdo 355/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. 26 Cdo 831/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012 sp. zn. 28 Cdo 3538/2011, jež reflektuje právní úpravu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, která je však se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 2991 a násl. o. z. použitelná i v poměrech účinné občanskoprávní úpravy – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023 sp. zn. 28 Cdo 725/2023 a tam citovanou judikaturu).

21. S ohledem na uvedené odvolací soud konstatuje, že nárok žalobkyně lze s ohledem na v řízení zjištěný skutkový stav posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve zhodnocení nemovitosti žalované provedením rekonstrukce kuchyně bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o. z. Tento nárok však žalobkyni nelze přiznat z důvodu námitky promlčení uplatněné žalovanou, kterou odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, shledává důvodnou.

22. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

23. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky (odst. 1). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odst. 2).

24. Pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví (resp. měl a mohl dozvědět; srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. 25 Cdo 1510/2019) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1966/2020 a ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. 28 Cdo 2290/2021). Touto vědomostí se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Vědomost je třeba odvozovat od okamžiku, kdy mohl bezdůvodně ochuzený reálně seznat vznik bezdůvodného obohacení, tj. kdy si alespoň v laické rovině osvojil závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění.

25. V projednávaném případě vzniklo bezdůvodné obohacení žalované okamžikem provedení rekonstrukce kuchyně, kterou byla nemovitost v jejím vlastnictví zhodnocena. Žalobkyně coby objednatel se o této skutečnosti musela dozvědět nejpozději z konečné faktury č. [číslo], kterou jí dne 14. 5. 2020 vystavila a následně zaslala společnost [právnická osoba] jako dodavatel za provedení zakázky č. [číslo] (kuchyňská linka, vestavné spotřebiče včetně dopravy a montáže), tj. za provedení předmětné rekonstrukce v bytě žalované. Nejpozději od tohoto okamžiku tedy počala běžet tříletá subjektivní promlčecí doba; jestliže byla žaloba podána až dne 28. 7. 2023, je nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení promlčen.

26. Na základě výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., a pokud jde o případný nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve zhodnocení nemovitosti žalované bez právního důvodu, pak tento nárok je již promlčen. Žaloba je tudíž nedůvodná, a soud prvního stupně nepochybil, když ji v celém rozsahu zamítl.

27. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé a ve výroku II. o nákladech řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil. Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 o. s. ř. změnil pouze pokud jde o výši nákladů žalované, neboť soud prvního stupně tyto nesprávně vyčíslil, když žalované přiznal i náhradu za 21 % DPH z částky 54.490 Kč, ač právní zástupkyně žalované plátcem DPH není. Náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně tedy činí celkem 54.490 Kč bez DPH.

28. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem 7.870 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 7.420 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (účast na jednání odvolacího soudu) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za 1 úkon podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Třídenní lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení odvolací soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.