Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 30 CO 320/2022-81 ECLI:CZ:MSPH:2022:30.Co.320.2022.1 Rozsudek

o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

JUDr. Jana Knotková · Rozhodnutí ze dne 8. 11. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudce Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci

žalobce: [osobní údaje žalobce]

zastoupený obecným zmocněncem [jméno] [příjmení]

bytem [adresa]

proti

[role v řízení]: [osobní údaje žalované]

o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit [role v řízení] na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou ze dne [datum] (výrok I.). Výrokem II. žalobci uložil povinnost zaplatit [role v řízení] na náhradě nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi účastníky dne [datum] s tvrzením, že tuto byl nucen podepsat pod silným nátlakem zaměstnanců [role v řízení], kteří mu jinak hrozili okamžitým zrušením pracovního poměru, a to na jednání téhož dne. Následně se žalobce do banky vrátil a svůj podpis odvolal, veden zjištěním, že se banka na něm dopustila podvodu, kdy zneužila jeho neznalosti a strachu, tak aby ušetřila na odstupném, které by žalobce obdržel v souvislosti s dříve mu danou výpovědí pracovního poměru pro nadbytečnost.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce zvlášť hrubým způsobem porušil své pracovní povinnosti, když v době výpovědní lhůty související s výpovědí podle [ustanovení pr. předpisu] (dále jen [anonymizováno]), dne [datum] ze svého pracovního e-mailu na svůj soukromý e-mail v přímém rozporu s obecně závaznými předpisy, pracovní smlouvou i vnitřními předpisy [role v řízení] poslal neveřejný seznam vybraných firemních klientů [role v řízení] (celkem [anonymizováno] klientů) a jejich kontaktů, čímž došlo k neoprávněnému použití informací podléhajících bankovnímu [anonymizováno], ochraně osobních údajů a [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Dané jednání je způsobilé poškodit reputaci [role v řízení] i její obchodování. Navíc žalobce způsobil riziko úniku těchto údajů jejich zasláním na adresu na běžném e-mailovém serveru mail.ru se slabším zabezpečením oproti serverům [role v řízení]. Podle [role v řízení] žalobce naplnil zákonný důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § [anonymizována dvě slova] 1 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalovaná však, vedena dobrou vůlí a snahou nestigmatizovat žalobce u budoucích zaměstnavatelů, rozhodla situaci vyřešit přednostně rozvázáním pracovního poměru dohodou bez uvedení důvodu, jejíž uzavření žalobci nabídla dne [anonymizováno] [rok]. Žalovaná trvala na tom, že schůzka byla vedena zcela korektně, nátlak na žalobce popřela. Zdůraznila, že žalobce odeslání kontaktů klientů na svou soukromou e-mailovou adresu po obdržení výpovědi nesporoval. Tvrdil, že s klienty plánoval zůstat nadále ve styku, nebyl si vědom porušení právních předpisů. Na schůzce byl žalobce upozorněn, že porušil své pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem a byl seznámen s výše uvedenými dvěma možnostmi skončení pracovního poměru. Rozhodnutí, zda uzavře dohodu, bylo ponecháno zcela na jeho vůli. Žalovaná měla na schůzku připraveny vytištěné oba dva dokumenty. Záměr, že pro případ neskončení pracovního poměru dohodou, skončí se žalobcem pracovní poměr okamžitě, nijak netajila. Následné odvolání žalobcova podpisu měla za nevýznamné.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl ode dne [datum] zaměstnancem [role v řízení] na [anonymizována tři slova] v korporátním bankovnictví a Akviziční [anonymizováno] v týmu [příjmení] společnosti a regionální zastoupení, dne [datum] žalobce podepsal prohlášení, ve kterém potvrdil, že se seznámil s interními předpisy zaměstnavatele, zejména s [anonymizována dvě slova] a [anonymizována tři slova] a zavázal se je dodržovat. Dne [datum] žalobce od [role v řízení] obdržel výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů dle § 52 [anonymizováno] c/ [anonymizováno]; jeho pracovní poměr tak měl skončit dne [datum]. Žalobce si dne [datum] ze své pracovní emailové adresy na svou soukromou emailovou adresu odeslal dokument – seznam [anonymizováno] klientů [role v řízení] s kontaktními údaji na 46 z nich. Tato zpráva byla dne [datum] automatickým kontrolním IT mechanismem [role v řízení] vyhodnocena jako bezpečností incident. Dne [datum] proběhlo jednání, kterého se účastnil žalobce a za žalovanou ředitel korporátního oddělení [příjmení], vedoucí týmu operačních rizik [příjmení] a ředitelka oddělení lidských zdrojů [příjmení]. Žalobce na jednání potvrdil, že si na svůj soukromý email přeposlal seznam klientů [role v řízení] s kontakty s odůvodněním, že ho hodlal použít při hledání nového zaměstnání. Následně mu bylo paní [příjmení] navrženo sjednání dohody o rozvázání pracovního poměru s tím, že pokud žalobce dohodu nepodepíše, tak s ním bude zrušen pracovní poměr okamžitě dle § [anonymizována dvě slova] 1 [anonymizována tři slova]. Žalobce dohodu podepsal, tentýž den žalobce podpis na dohodě písemně odvolal. Dne [datum] se žalobce dostavil do provozovny [role v řízení] za účelem plnění jeho pracovních povinností; přístup na pracoviště mu byl odepřen. Na e-mailovou žádost žalobce o vysvětlení mu paní [příjmení] odpověděla, že odvolání podpisu nemá žádné právní účinky, dohoda o ukončení pracovního poměru je platná a žalobce již není zaměstnancem žalobkyně. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] se žalobce dožadoval zrušení dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] a rozvázání pracovního poměru podle původní výpovědi ze dne [datum]; žalobce v ní uvedl, že dohodu podepsal pod tlakem paní [příjmení], která mu sdělila, že pokud dohodu nepodepíše, tak s ním bude pracovní poměr ukončen podle § [anonymizována tři slova] [anonymizováno], obsah tohoto ustanovení neznal a poté, co s ním seznámil, nabyl dojmu, že se stal obětí podvodu. Žalovaná v reakci setrvala na svém stanovisku a důrazně se ohradila proti tvrzení žalobce o podvodu.

5. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud prvního stupně za dostatečně zjištěný, proto další navržené důkazy již neprováděl. Věc posoudil podle § [anonymizována dvě slova] 1 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ve spojení s § [anonymizováno], [ustanovení pr. předpisu] a [anonymizována dvě slova] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU], o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Konstatoval, že dne [datum] odesláním emailu výše uvedeného obsahu se žalobce dopustil hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, a došlo tak k naplnění předpokladů pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § [anonymizována dvě slova] 1 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], když uvedené zpracování údajů odesláním na soukromý email žalobce bez vědomí banky a bez vědomí a souhlasu daných osob je totiž v rozporu s výše uvedenými zásadami zpracování osobních údajů, není v souladu s účelem, pro který byly údaje bance poskytnuty a je tedy nezákonné. Navíc ohrozilo i zabezpečení takových osobních údajů, jelikož daná emailová zpráva byla odeslána na veřejný emailový server„ mail.ru“; zároveň je porušením obchodního [anonymizováno] žalobkyně ve smyslu [ustanovení pr. předpisu]

6. V postupu [role v řízení], která žalobci dala na výběr mezi dohodou a okamžitým zrušením pracovního poměru, nespatřoval nátlak [role v řízení], nýbrž projev její dobré vůle nepřipravit žalobce o podporu v nezaměstnanosti a nezhatit mu možnost dalšího budování kariéry v oboru, když podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru byly naplněny a z pohledu [role v řízení] jako zaměstnavatele nehraje způsob ukončení pracovního poměru roli. Uzavření dohody o ukončení pracovního poměru bylo zcela ve prospěch žalobce. Upozornění na negativní dopady okamžitého zrušení pracovního poměru na další profesní život žalobce ze strany [role v řízení] proto nelze považovat za nátlakové jednání jako spíše za dobře míněnou radu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobce podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru svobodně a jednání [role v řízení] nebylo podvodné. Rozvázání pracovního poměru je platné a pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou zanikl dne [datum]. Pro úplnost s odkazem na [ustanovení pr. předpisu] soud prvního stupně dodal, že odvolání podpisu na dohodě o rozvázání pracovního poměru skutečně nemá žádné právní účinky, když přijetí návrhu na uzavření smlouvy lze zrušit, jen pokud zrušení dojde navrhovateli nejpozději s přijetím. V dané věci žalobce dohodu podepsal v prostorech [role v řízení] za přítomnosti jejích zástupců, přijetí dohody žalobcem tak bylo doručeno [role v řízení] bezprostředně po jejím podpisu a následná snaha žalobce akceptaci návrhu odvolat nemohla být úspěšná. O nákladech řízení rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s [ustanovení pr. předpisu]

7. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobce, který nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně o tom, že na žalobce nebyl vyvíjen nátlak. Žalobce k prokázání nátlaku navrhl slyšet čtyři svědky – zaměstnance [role v řízení], kteří byli přítomni na schůzce dne [datum]. Soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl. Navíc měl za zjištěné, že na schůzce byli za žalovanou [příjmení], [příjmení] a [příjmení] - je tedy otázkou, kdo a kdy podepsal za žalovanou dohodu o skončení pracovního poměru a zda tedy nedošlo k odvolání podpisu ještě předtím, než byla dohoda podepsána členem představenstva [role v řízení]. I tak žalobce souhlasil s tím, že odvolání podpisu na dohodě nemá žádné právní účinky, konstatoval, že tím pouze rychle reagoval na podepsání dohody. Žalobce však měl za významné, že dohodu podepsal pod nátlakem. Tento spatřoval v tom, že mu jako první bylo nabízeno propuštění za porušení s výhrůžkami, že již nebude moci v budoucnu pracovat v bankovním sektoru. Teprve poté jako gesto dobré vůle mu byla nabídnuta dohoda. Pořadí měl za zásadní. Žalobce nevnímal dohodu jako lepší způsob rozvázání pracovního poměru. Podle žalobce by bylo nejlepší, kdyby dostal výpověď za porušení, to se však nestalo. O nátlaku svědčí podle žalobce to, že na schůzku byl povolán nečekaně, aniž by byl předem upozorněn na její program. Na schůzce mu banka nabídla dvě připravené možnosti skončení, propuštění a teprve poté dohodu. Poukazoval na svoje zrušení podpisu a snahu pokračovat v práci s tím, že pro banku nebyly žádné problémy dohodou zrušit a propustit jej podle představ banky. Měl za to, že banka by tak jistě platila kompenzace v souladu s výpovědí ze dne [datum]; tímto peníze ušetřila. V další části odvolání žalobce polemizoval se závěrem soudu prvního stupně o tom, že pokud žalovaná uvedla, že nebude schopna poskytnout neutrální komentář v případě dotazu na reference ohledně žalobce, pak to neznamená, že by žalovaná měla šířit negativní informace o žalobci z vlastní iniciativy. Žalobce však poukazoval na to, že paní [příjmení] na schůzce několikrát řekla, že bude-li se někdo na nějaké informace ohledně případného porušení pracovních povinností ze strany žalobce ptát, bude jej informovat pravdivě. Žalobce z uvedených důvodů navrhl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Žalobce podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru svobodně, za přítomnosti zástupců [role v řízení], jejichž jednání nebylo žádným způsobem podvodné. Rozvázání pracovního poměru bylo platné a pracovní poměr žalobce tak zanikl [datum]. Argumenty žalobce uváděné v odvolání jsou podle [role v řízení] zcela irelevantní, bez právního významu, nadto do značné míry zmatečné. Žalovaná poukazovala na své vyjádření ve věci ze dne [datum], na němž setrvává, a z něhož je jednoznačně zřejmé, jakým způsobem probíhala schůzka, jaké právní předpisy, a to jak obecně závazné tak vnitřní předpisy [role v řízení], žalobce svým jednáním porušil. Připomenula, že samotný skutek, a to odeslání kontaktů klientů [role v řízení] na soukromý e-mail žalobce, není sporný a jednoznačně souhlasila s tím, že byly naplněny důvody pro případné okamžité zrušení pracovního poměru. Za daných okolností proto nelze dohodu o rozvázání pracovního poměru v žádném případě vnímat jako dohodu, která by byla v rozporu se zájmy žalobce, případně dovodit, že by snad byla uzavřena pod nátlakem. Žalovaná takový nátlak důrazně popírá.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem podle [ustanovení pr. předpisu] a shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, jeho závěry o skutkovém ději, jakož i závěry právní, jsou věcně správné a odvolání žalobce tak není důvodné.

10. Podle § 49 [anonymizováno] 1 [anonymizováno] dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Podle [anonymizováno] 2 dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.

11. Podle § 587 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo [anonymizována dvě slova] vyvolávajícího vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání. Podle [anonymizováno] 2, kdo přivedl jiného k právnímu jednání hrozbou nebo lstí, nahradí vždy újmu z toho vzniklou.

12. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, správně zjistil skutkový stav a věc také správně právně posoudil.

13. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce stažení kontaktů a jejich odeslání na svůj soukromý e-mail přiznává, byť akcentoval, že ke stažení těchto kontaktů došlo pouze v souvislosti s tím, aby mohl tyto klienty využít při shánění nového zaměstnání. Žalobce proto nesouhlasil s tím, že by tím porušil nějaké povinnosti nebo ohrožoval banku, případně že by jednal s úmyslem ji poškodit u jejích konkurentů. Jeho pohnutky však nejsou významné. Na toto jednání je proto třeba nahlížet jako na zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, jak správně uzavřel soud prvního stupně z důvodů jím v odůvodnění dopodrobna uvedených – na tuto argumentaci odvolací soud pro stručnost odkazuje. Dále je třeba souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že na dohodu podepsanou dne [datum] nelze nahlížet jako na dohodu neplatnou, která by snad byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 587 o. z., když žalobce hrozbu tělesným nebo [anonymizována dvě slova] vůbec netvrdil a žádné okolnosti daného řízení tomu nenasvědčují. K žalobcem tvrzenému nátlaku je třeba dodat, že i kdyby byl prokázán, pak nemá vliv na platnost dohody. Žalobce spatřoval nátlak v tom, že mu žalovaná nejprve nabízela předání okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu zvlášť závažného porušení pracovní kázně a teprve poté mu nabídla citovanou dohodu. Dále v tom, že mu bylo sděleno, že v případě okamžitého zrušení pracovního poměru by těžko mohl pracovat v bankovním sektoru a že bude-li někdo žádat reference na žalobce, pak je banka bude sdělovat podle skutečnosti, tedy jednání, které spočívalo v odeslání kontaktů klientů banky na soukromí e-mail žalobce nebude zamlčovat. Již ze samotných tvrzení žalobce o nátlaku je zřejmé, že o nátlakové jednání jít nemohlo. Koneckonců žalovaná ani nepopírá, že žalobce informovala o tom, že s ním případně bude zrušen pracovní poměr okamžitě, a že jej upozornila na praktické dopady takového skončení pracovního poměru, jako jsou nemožnost čerpat podporu v nezaměstnanosti a patrně i nemožnost pracovat v bankovním sektoru. Tyto informace byly zcela odpovídající realitě, nikoli nepravdivé a uvedené následky bylo lze téměř s určitostí předpokládat, proto v podání takových informací nelze spatřovat nátlakové jednání. Nátlak pak nelze spatřovat ani v tom, že banka bude odpovídat pravdivě subjektům, které budou žádat na žalobce reference. Pro úplnost pak odvolací soud dodává, že není významné, zda nejprve byla žalobci nabízena dohoda, a poté bylo seznámen s tím, že s ním bude ukončen pracovní poměr okamžitě či tomu bylo naopak. Podstatné je, že žalobci při zahájení schůzky dne [datum] bylo předestřeno, proč se tato schůzka koná, že bylo zachyceno bezpečnostní riziko v podobě jím odeslaného e-mailu na jeho soukromou adresu dne [datum] a následně z toho pak byly vyvozovány důsledky z hlediska nemožnosti pokračování žalobce u [role v řízení] jakožto zaměstnance. V konstataci těchto událostí, jakož i v nastínění případných možností skončení pracovního poměru nelze spatřovat nátlak. Ve vztahu k námitce o neprovedení důkazu výslechem svědků odvolací soud shledal, že průběh schůzky dne [datum], tak jak jej popisují žalobce a žalovaná, se v zásadních a právně významných skutečnostech neliší. Účastníci se pouze liší v názoru ohledně toho, zda popsané a soudem prvního stupně také zjištěné jednání [role v řízení] na schůzce dne [datum] bylo nátlakem na žalobce či nikoli. Námitka žalobce, že soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem svědků ([příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]) tak není opodstatněná, když výslechu těchto osob z výše uvedených důvodů nebylo třeba. Soud prvního stupně nepochybil ani pokud uzavřel, že odvolání podpisu žalobce na dohodě nemělo žádné právní účinky. Soud prvního stupně na věc správně nahlížel v souvislosti s ustanovením [ustanovení pr. předpisu] a správně dovodil, že k doručení nabídky ze strany žalobce došlo bezprostředně po podpisu žalobce. Odvolatel se snažil navodit dojem, že tento závěr soudu prvního stupně není správný, když sám soud prvního stupně uzavřel, že na schůzce za žalovanou byli přítomni [příjmení], [příjmení] a [příjmení]; [příjmení] – člena představenstva [role v řízení] soud prvního stupně nejmenoval. Vzhledem k podpisu dohody žalobcem v provozovně [role v řízení] a za přítomnosti zaměstnanců, o nichž lze uzavřít, že ukončení pracovního poměru spadalo do jejich pracovní náplně (přinejmenším u paní [příjmení]), však není významné, zda byl schůzce přítomen statutární orgán [role v řízení]. I kdyby, nelze přehlédnout, že žalovaná ve vyjádření k žalobě mimo jiné potvrdila, že měla připravené dva dokumenty, a to okamžité zrušení pracovního poměru a dále návrh dohody, který žalobce na jednání dne [datum] podepsal. K prokázání této skutečnosti žalovaná navrhla výslech svědků [příjmení] a [příjmení] (člen představenstva [role v řízení]), kteří podle jejích tvrzení, ale též podle tvrzení samotného žalobce (viz žaloba), byli na této schůzce přítomni. Účastníci se tak shodují v tom, že na schůzce byl přítomen i pan [příjmení] – člen představenstva [role v řízení].

14. Ze všech uvedených důvodů je odvolací soud se soudem prvního stupně ve shodě, že dohoda o skončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne [datum] platně a pracovní poměr žalobce k tomuto datu skončil. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně postupem podle [ustanovení pr. předpisu] jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle § 224 [anonymizováno] 1 ve spojení s [ustanovení pr. předpisu], když žalovaná měla v odvolacím řízení plný procesní úspěch, nebyla zastoupena advokátem, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení, které tvoří 3 x [částka] režijní paušál za vyjádření k odvolání, přípravu na odvolací jednání a účast na jednání odvolacího soudu, a to podle [ustanovení pr. předpisu]

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).