o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), náhrady škody, jakož i zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo po rozvodu manželství mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] zrušeno jejich právo společného nájmu k bytu [číslo] o velikosti 3+1 s příslušenstvím, ve 3. podlaží domu [adresa] v [anonymizováno] [ulice a číslo], [obec a číslo], jakož i společné členství ve [anonymizována tři slova] [obec], s tím, že členkou uvedeného bytového družstva a jedinou nájemkyní bytu a garáže se stala žalobkyně. [jméno] [příjmení] bylo uloženo [anonymizováno] a [anonymizováno] vyklidit a vyklizené je předat žalobkyni do jednoho měsíce od zajištění náhradního bytu. Dne [datum] podala žalobkyně k Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu [jméno] [jméno] na adrese [adresa]. Rozhodnutím Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum] pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] bylo návrhu žalobkyně vyhověno. Toto rozhodnutí zrušil [stát. instituce] rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. [anonymizována tři slova] [obec a číslo] posléze vydal dne [datum rozhodnutí] nové rozhodnutí, [číslo jednací] [spisová značka] [číslo], jímž návrhu opět vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště [jméno] [jméno] zrušil. Po opětovném odvolání [jméno] [jméno] vydal [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí, [číslo jednací], kterým rozhodnutí Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] opět zrušil a vrátil věc k novému projednání [anonymizována dvě slova]. Veřejný ochránce práv vydal dne [datum] Zprávu o šetření ve věci správního řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, [číslo jednací]. Ve zprávě mimo jiné konstatoval, že odvolací správní orgán pochybil jak po stránce procesní, tak věcné. Dne [datum] vydal [anonymizována tři slova] [obec a číslo] rozhodnutí [číslo jednací] [spisová značka] [číslo], jímž návrhu vyhověl a údaj o místě trvalého bydliště [jméno] [jméno] zrušil. [stát. instituce] odvolání přezkoumal a vydal dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí, [číslo jednací], jímž odvolání [jméno] [jméno] zamítl a rozhodnutí potvrdil. Dne [datum] žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], její žádosti nebylo stanoviskem žalované ze dne [datum] vyhověno.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posoudil zejména podle § 5, § 8 odst. 1 a § 31 odst. 1 OdpŠk. Soud prvního stupně konstatoval, že prvotní podmínkou odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je existence rozhodnutí, kterým v konkrétní věci státní orgán aplikuje obecné pravidlo právní normy na posuzovaný případ a rozhoduje tak o oprávněních a povinnostech individuálních subjektů. Podle § 8 OdpŠk je podmínkou odpovědnosti státu, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Tato podmínka v daném případě nebyla splněna, neboť veřejný ochránce práv není podle [ustanovení pr. předpisu] oprávněn rušit ani změnit jakékoliv rozhodnutí správního úřadu. Nelze tedy dospět k závěru, že napadené rozhodnutí [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým rozhodnutí Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] opět zrušil a vrátil mu věc k novému projednání, bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. K žalobkyní citovanému nálezu sp. zn. [ústavní nález] obvodní soud uvedl, že se jednalo o rozhodnutí konečné, proti kterému nebyl přípustný řádný opravný prostředek, ale tímto rozhodnutím zároveň řízení skončilo. Naproti tomu v projednávané věci se jednalo o procesní rozhodnutí, na jehož základě nedošlo ke skončení řízení, ale k jeho pokračování před příslušným úřadem [anonymizována dvě slova] za účasti žalobkyně jako navrhovatelky. K otázce nákladů řízení obvodní soud uvedl, že tyto nelze přiznat s odkazem na ustanovení § 79 odst. 3 správního řádu, podle něhož účastník správního řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s projednávanou věcí. Svými skutkovými tvrzeními žalobkyně jednoznačně uplatňovala nárok na náhradu škody v souvislosti s tvrzeným nezákonným rozhodnutím dle § 5 písm. a) OdpŠk. Uplatněná skutková tvrzení vylučovala, že by se ve věci jednalo o nesprávný úřední postup dle § 5 písm. b) OdpŠk. Není zde tedy dána možnost soudem aplikovat na vytýkané jednání ustanovení o nesprávném úředním postupu. Předpoklady odpovědnosti státu podle OdpŠk nebyly v daném případě splněny a soud prvního stupně proto žalobu zamítnul. O nákladech řízení pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že žalobě nemůže být vyhověno, jelikož pokud má být příčinou vzniku škody nezákonné rozhodnutí, musí být toto rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, předmětné rozhodnutí správního [anonymizováno] druhého stupně však zrušeno nebylo. Tento závěr považovala žalobkyně za nesprávný. Předmětné rozhodnutí bylo ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk deklarováno za nezákonné zprávou veřejného ochránce práv ze dne [datum], což je pro posouzení vzniku nároku na náhradu škody dostatečné. Ohledně splnění podmínky zrušení rozhodnutí pro nezákonnost žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Žalobkyně v souladu s citovaným nálezem upozornila, že nezákonné rozhodnutí [stát. instituce] sice nebylo formálně zrušeno či změněno, avšak pouze z důvodu, že proti němu nebyl přípustný řádný opravný prostředek a že veřejný ochránce práv není oprávněn rozhodnutí správních orgánů sám rušit. Ze zprávy o šetření veřejného ochránce práva a jeho doporučení k uplatnění nároku na náhradu škody obsaženého v jeho závěrečném stanovisku však jednoznačně vyplynulo, že podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím byly z materiálního hlediska splněny. Pro přiznání nároku na náhradu škody je podle žalobkyně irelevantní, zda lze předmětné rozhodnutí kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí či jako nesprávný úřední postup, tím méně je soud vázán právním hodnocením žalobkyně. Obecné soudy mají v každém případě povinnost postupovat při výkladu podústavního práva tak, aby při splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v materiálním slova smyslu nedošlo k popření účelu právních norem zajišťujících přiznání náhrady škody a zadostiučinění za způsobenou majetkovou újmu. Pokud tedy soud prvního stupně na základě skutkových zjištění měl za to, že věc mohla být posouzena podle ustanovení § 5 písm. b) OdpŠk jako nesprávný úřední postup, měl přistoupit k analogické aplikaci podústavního práva. Pokud postupoval jinak, jedná se o rozhodnutí nesprávné. Dále žalobkyně v podaném odvolání argumentovala tím, že rozhodnutí zakládající nárok nemusí být konečné, že údaj o trvalém pobytu snižuje hodnotu nemovitosti a že vynaložené náklady na právní zastoupení jsou škodou podle OdpŠk. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení [ustanovení pr. předpisu] napadený rozsudek jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Podle § 5 OdpŠk Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [anonymizováno], b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto [anonymizováno] je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle [ustanovení pr. předpisu], o veřejném ochránci práv, zjistí-li ochránce šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení (§ 1 odst. 1), vyzve [anonymizováno], aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Pokud [anonymizováno] na výzvu podle odstavce 1 sdělí, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a ochránce tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i [anonymizováno]. Jinak ochránce po obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně své závěrečné stanovisko úřadu a stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh opatření k nápravě (odst. 2).

12. Podle [ustanovení pr. předpisu] může ochránce navrhnout zejména tato opatření k nápravě: a) zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, lze-li je zahájit z úřední moci, b) provedení úkonů k odstranění nečinnosti, c) zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení, d) zahájení stíhání pro [anonymizována dvě slova], přestupek nebo jiný správní delikt, e) poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody.

13. Pokud jde o žalobkyní uplatňovaný nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené jí nezákonným rozhodnutím, tak odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na předmětné rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] nelze nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí, neboť nebyla splněna podmínka změny nebo zrušení pravomocného rozhodnutí příslušným orgánem stanovená v § 8 odst. 1 OdpŠk. Na tom nemůže změnit ničeho ani zpráva veřejného ochránce práv ze dne [datum], neboť veřejnému ochránci práv [ustanovení pr. předpisu] nesvěřuje pravomoc autoritativně rušit či měnit správní rozhodnutí. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Nezákonnost rozhodnutí se tedy poměřuje požadavkem, aby pravomocné rozhodnutí, od nějž je vznik škody odvozován, bylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno; rozhodnutím tohoto [anonymizováno] je soud v řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vázán a není oprávněn sám hodnotit, zda předmětné rozhodnutí je skutečně nezákonné. Soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Podle odvolacího soudu v posuzované věci nelze dovodit ani podmínky nezákonnosti rozhodnutí v materiálním slova smyslu, jak ve výjimečných případech dovozuje judikatura. Např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud konstatoval, že zákon primárně počítá s tím, že pravomocné rozhodnutí bude zrušeno na základě některého z mimořádných opravných prostředků, zatímco odstavec druhý § 8 OdpŠk stanoví výjimku z tohoto pravidla v případě předběžně vykonatelných rozhodnutí. Existují však i výjimečné případy, kdy je nezákonnost rozhodnutí konstatována v jiném řízení než v řízení o mimořádném opravném prostředku, případně kdy k odklizení nezákonného rozhodnutí vůbec nedojde (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tak např. pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Splnění podmínek odpovědnosti státu by zde mělo být posuzováno„ v materiálním slova smyslu“. Uvedené závěry byly odůvodněny tím, že usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora sice neukládá žádnou povinnost k plnění, avšak s jeho doručením povinnému zákon spojuje právní následek v podobě tzv. generálního inhibitoria. V parametrech souzené věci se ale k označenému nezákonnému rozhodnutí Magistrátu hlavního města Praha ze dne [datum] žádné závažné následky omezující žalobkyni dovodit nedají, neboť tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí správního [anonymizováno] prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

15. Na posuzovanou věc se pak dle odvolacího soudu nedají vztáhnout závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], jak prosazuje žalobkyně, neboť toto rozhodnutí řešilo zcela odlišnou skutkovou situaci (nepřiznání nákladů dovolacího řízení). Soud prvního stupně při nepoužitelnosti citovaného nálezu správně poměřoval i to, že v projednávané věci se jednalo o procesní rozhodnutí, na jehož základě nedošlo ke skončení správního řízení, ale k jeho pokračování před příslušným úřadem [anonymizována dvě slova] za účasti žalobkyně jako navrhovatelky, v tom spatřoval podstatný rozdíl se situací řešenou v uvedeném nálezu Ústavního soudu.

16. Dále pak odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nebyl dán ani nesprávný úřední postup. S výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk není nesprávný úřední postup v [ustanovení pr. předpisu] blíže definován. Jedná se o záměr zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba opřít se zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací ([příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. [anonymizováno] [nakladatelství], [rok], komentář k § 13). Nesprávný úřední postup je zpravidla postup, který nesouvisí s rozhodovací činností, rozhodovací činnost samu o sobě nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pro nesprávný úřední postup je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Argumentace žalobkyně napadala právě rozhodovací činnost příslušných orgánů, to však nemůže představovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

17. Odpovědnost státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci totiž není bezbřehá, jinými slovy řečeno, stát neodpovídá za jakoukoliv škodu, s níž mohl nějak (vzdáleně či zprostředkovaně) souviset výkon veřejné moci. Odpovědnost státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je stanovena zákonem (viz čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod a zákon č. 82/1998 Sb.). Upravuje-li zákon podmínky odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 7 a § 8 OdpŠk), pak je třeba odpovědnost za škodní jednání spočívající ve vydání rozhodnutí posuzovat podle těchto zákonných podmínek.

18. S ohledem na skutečnost, že v posuzované věci nebyl dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí ani v nesprávném úředním postupu, nebylo již v řízení třeba se podrobně zabývat tvrzeními žalobkyně vztahujícími se k jí vzniklé újmě. Soud prvního stupně tedy podanou žalobu správně zamítl.

19. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

20. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony po [částka] podle [ustanovení pr. předpisu] (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu). Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.