o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci bolestné ve výši [částka] s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbývající části ohledně bolestného ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). Dále uložil žalované zaplatit žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.); žalované uložil zaplatit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši [částka] s tam vymezeným příslušenstvím (výrok IV.), ve zbývající části ohledně náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši [částka] s tam vymezeným příslušenstvím žalobu zamítl (výrok V.). Současně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce ve výši [částka] (výrok VI.) a České republice soudní poplatek ve výši [částka] (výrok VIII.), dále pak rozhodl o vrácení části uhrazené zálohy za znalecký posudek ve výši [částka] žalobci (výrok VII.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované z titulu pracovního úrazu žalobce ze dne [datum] uhrazení bolestného ve výši [částka] s příslušenstvím, náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen„ ZSU“) ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobce byl od [datum] na základě pracovní smlouvy zaměstnancem žalované, pro niž pracoval na pozici lodníka. Dne [datum] utrpěl pracovní úraz, jehož následkem bylo vážné poranění a ztráta obou [anonymizováno]. Znalecký posudek vypracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] stanovil výši bodového ohodnocení dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ZSU způsobené pracovním úrazem nebo [anonymizováno] z [anonymizováno], kdy znalkyně ohodnotila bolestné na [číslo] bodů a ZSU na [číslo] bodů, čemuž odpovídá náhrada v celkové výši [částka] ([částka] za 1 bod). Pojišťovna žalované však uznala nárok žalobce pouze [částka] bodů za bolestné, přičemž kompletně odmítla nárok žalobce na náhradu za ZSU s odůvodněním, že ztráta obou [anonymizováno] existuje u poškozeného pro obecné vrozené onemocnění, nikoliv pro zdravotní následky jakéhokoliv úrazu a následně vyplatila žalobci částku ve výši [částka] jako bolestné odpovídající 495 bodům dle nařízení vlády č. 275/2015 Sb. Žalobce s tímto nesouhlasil a nárokoval tak na základě znaleckého posudku MUDr. [příjmení] doplacení částky [částka] ([částka] za ZSU, [částka] za bolestné). K náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti uplatnil žalobce nárok za dobu trvání pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], a to ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a výší vyplaceného nemocenského. Žalobci byly v průběhu pracovní neschopnosti vyplaceny za období od [datum] do [datum] dávky nemocenského pojištění v celkové výši [částka]. Žalobce současně namítal špatné odměňování ze strany žalované, kdy tvrdil, že průměrný výdělek v předmětném období činil oficiálně dle pracovní smlouvy částku [částka] měsíčně, přičemž dle platných právních předpisů měl tento činit v roce 2015 částku [částka] měsíčně a v roce 2016 částku [částka] měsíčně, a to na základě tzv. zaručené mzdy dle zákona č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Pojišťovna uznala pracovní neschopnost žalobce pouze v období jednoho měsíce od [datum] do [datum] a vyplatila mu částku ve výši [částka], žalobce proto nárokoval doplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši [částka] s příslušenstvím.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Odkázala na závěry znaleckého posudku doc. MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který ve svém posudku zdůraznil, že žalobce mnoho let před uvedeným úrazem trpěl dědičnou polycystózou [anonymizováno] s charakteristickými projevy a v průběhu let se postupně zhoršovaly i ledvinové funkce žalobce, dle znalce důvodem k odstranění obou [anonymizováno] žalobce nebyl jeho pracovní úraz ze dne [datum], nýbrž žalobcovo základní závažné onemocnění - [anonymizována tři slova]. S ohledem na uvedené žalovaná nepovažovala posudkové závěry znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] za správné. Znalec doc. [anonymizováno] ohledně ZSU uvedl, že hodnota bodového ohodnocení ZSU žalobce je nulová, neboť předmětný pracovní úraz nezanechal u žalobce žádné posudkově významné trvalé následky, dle názoru znalce je aktuální poúrazový zdravotní stav žalobce lepší, než byl jeho zdravotní stav před úrazem. Dále pak žalovaná uvedla, že znalec doc. [anonymizováno] ohodnotil nárok žalobce z titulu bolestného hodnotou [částka] bodů, což odpovídá částce [částka], která již byla žalobci ze strany pojišťovny žalované vyplacena. Pokud jde o délku trvání pracovní neschopnosti, žalovaná uvedla, že tato trvala pro pracovní úraz pouze od [datum] do [datum]. V době od [datum] do [datum] existovala pracovní neschopnost žalobce pro jeho obecné onemocnění polycystózou [anonymizováno]. Nárok žalobce na vyplacení náhrady za ztrátu na výdělku v částce [částka] s příslušenstvím tak žalovaná odmítla, stejně jako nesouhlasila s žalobcem namítaným špatným odměňováním za vykonávanou práci.

4. Obvodní soud pro Prahu 3 mezitímním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum], rozhodl, že žaloba žalobce vůči žalované je co do základu opodstatněná (výrok I.) s tím, že rozhodnutí o výši nároku, jeho splatnosti a náhradě nákladů řízení se ponechávají konečnému rozhodnutí ve věci (výrok II.).

5. Při jednání dne [datum] vzal žalobce se souhlasem žalované žalobu částečně zpět o příslušenství nároku na bolestné a ZSU za období od [datum] do [datum]. V rozsahu částečného zpětvzetí bylo řízení zastaveno. Předmětem řízení tak zůstala náhrada za bolest ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, náhrada za ZSU ve výši [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náhrada za ztrátu na výdělku za dobu trvání pracovní neschopnosti žalobce, která zůstala bez změny (částka ve výši [částka] s příslušenstvím).

6. Vzhledem k tomu, že o základu nároku bylo již pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zabýval se soud prvního stupně v napadeném rozsudku pouze výší uplatněných nároků na bolestné, ZSU a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum]. V rámci dokazování se tak soud prvního stupně nejprve zabýval rozsahem bolestného a ZSU a v tomto směru provedl mimo jiné důkaz znaleckými posudky MUDr. [příjmení] předložený žalobcem, doc. [anonymizováno] předložený žalovanou a [ulice] [anonymizována dvě slova] zadaný soudem. Znalkyně [příjmení] [příjmení] stanovila výši bolestného žalobce dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. [částka] bodů. Znalec doc. [anonymizováno] bolestné ohodnotil 495 body. Znalecký ústav [ulice] [anonymizována dvě slova] pak bolestné hodnotil 995 body. Soud prvního stupně při hodnocení uvedených posudků považoval za přesvědčivý posudek vypracovaný MUDr. [příjmení] s tím, že znalkyně vycházela z komplexní zdravotní dokumentace žalobce a z jeho osobního vyšetření, určení výše náhrady újmy navíc vychází z platných právních předpisů a konstantní judikatury. Posudky znalce doc. [anonymizováno] a znaleckého ústavu [ulice] [anonymizována dvě slova] považoval soud prvního stupně za nedostatečné. Doc. [anonymizováno] vycházel při zpracování znaleckého posudku pouze z útržkovitých podkladů, které mu předložila pojišťovna, žalobce nepodrobil osobnímu vyšetření a v posudku navíc nepřihlížel ke způsobu a kvalitě života žalobce před a po pracovním úrazu. Znaleckému posudku [ulice] [anonymizována dvě slova] pak soud prvního stupně vytkl ignorování skutečnosti, že žalobci byla po pracovním úrazu přiznána trvalá invalidita II. stupně a také to, že nepřihlížel ke způsobu a kvalitě života žalobce před a po pracovním úrazu. Dne [datum] byla žalobci vyplacena pojišťovnou na bolestném částka [částka].

7. V případě stanovení ZSU znalecký posudek MUDr. [příjmení] ohodnotil ZSU s ohledem na ztrátu obou [anonymizováno] žalobce, která byla důsledkem pracovního úrazu, [číslo] body dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Dle posudku doc. [anonymizováno] je ZSU žalobce nulové, neboť předmětný pracovní úraz nezanechal u žalobce žádné posudkově významné trvalé zdravotní následky vzhledem k tomu, že jeho aktuální poúrazový zdravotní stav je lepší, než byl jeho předúrazový zdravotní stav. Stejně pak stanovila nulové ZSU i [ulice] vojenská [anonymizováno], která uvedla, že důsledkem pracovního úrazu sice došlo ke ztrátě obou [anonymizováno] žalobce, avšak aktuální poúrazový [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Prvostupňový soud při hodnocení těchto znaleckých posudků ve vztahu k ZSU žalobce přisvědčil závěrům MUDr. [příjmení], neboť tato jako jediná respektovala závěry konstantní judikatury, dle které predispozice žalobce (polycystické ledviny) nemůže mít na rozsah odpovědnosti žalované a její povinnost hradit žalobci vzniklou škodu žádný vliv. Soud prvního stupně měl ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení] a ze znaleckého posudku [ulice] [anonymizována dvě slova] za prokázané, že ke ztrátě obou [anonymizováno] žalobce došlo důsledkem pracovního úrazu. Dále bylo zjištěno, že žalobce byl před pracovním úrazem v produktivním věku, kdy nebyl nijak omezen ve výkonu své fyzicky náročné práce, v osobním životě ani v účasti na společenských a jiných akcích. Po pracovním úrazu se žalobce stal invalidním, kdy již není schopen vykonávat své předchozí [anonymizováno] a zároveň byl pracovním úrazem a jeho následky citelně dotčen i jeho osobní život.

8. Pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od

[datum] do [datum], pak soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], a to na pozicích: lodník, loďmistr, kormidelník. Žalobce v řízení prokázal, že měl dostatečnou kvalifikaci i na práci kormidelníka. Žalobci byla vyplácena mzda ve výši [částka] měsíčně. Pojišťovna vyplatila žalobci za dobu trvání pracovní neschopnosti náhradu za ztrátu na výdělku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Žalobci byla také vyplacena náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Dne [datum] byla žalobci vyplacena pojišťovnou na náhradu za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum] částka ve výši [částka].

9. V rámci právního hodnocení zjištěného skutkového stavu pak soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015, zejména na § 369 odst. 1, § 370 odst. 1 a § 372 odst. 1; v nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo [anonymizováno] z [anonymizováno]; v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. V případě bolestného vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku MUDr. [příjmení], která jej v souladu s nařízením [číslo] 2015 Sb. ohodnotila [číslo] body, čemuž odpovídá bolestné ve výši [částka]. S ohledem na pojišťovnou již vyplacenou částku [částka] uplatnil žalobce žalobou nárok na bolestné ve výši [částka], po podání žaloby však byla žalobci vyplacena pojišťovnou na bolestném další částka [částka], vzhledem k tomu, že žalobce nevzal žalobu v této uhrazené části zpět, rozhodl soud prvního stupně tak, že žalobu co do části o zaplacení bolestného ve výši [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení zamítl; ve zbývající části ohledně bolestného žalobě vyhověl. V případě ZSU prvostupňový soud uzavřel, že v daném případě predispozice žalobce (polycystické ledviny) nemá na rozsah odpovědnosti žalované a její povinnosti hradit žalobci vzniklou škodu žádný vliv, k čemuž odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. V řízení bylo prokázáno, že ke ztrátě obou [anonymizováno] žalobce došlo důsledkem pracovního úrazu, dle bodu 7.2 přílohy [číslo] nařízení č. 276/2015 Sb. je ztráta obou [anonymizováno] ohodnocena [číslo] body, s tímto závěrem pracuje pouze znalecký posudek MUDr. [příjmení], který výši ZSU ohodnotil právě [číslo] body, čemuž odpovídá ZSU ve výši [částka]. S tímto závěrem se soud prvního stupně zcela ztotožnil a žalobci tak na ZSU přiznal částku [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení.

10. V rámci právního hodnocení výše nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, kdy již v rámci mezitímního rozsudku bylo postaveno na jisto, že pracovní neschopnost žalobce trvala od [datum] do [datum], soud prvního stupně vycházel z pracovní smlouvy žalobce ze dne [datum], kterou vyložil v souladu s § 18 zákoníku práce tak, že dle této měl žalobce vykonávat všechny 3 druhy pracovních pozic ve smlouvě obsažených (lodník, loďmistr, kormidelník). Pozice kormidelníka spadá dle přílohy k nařízení č. 567/2006 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2007 do [datum], do 4. skupiny. Žalobce tak měl dle soudu prvního stupně nárok na zaručenou mzdu dle § 3 odst. 1 nařízení č. 567/2006 Sb., která za období od [datum] do [datum] činila [částka] měsíčně a od [datum] do [datum] činila [částka]. Soud prvního stupně vypočetl rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem (kdy nevycházel z reálně vyplácené mzdy žalobce, ale ze zaručené mzdy dle nařízení č. 567/2006 Sb., na kterou měl žalobce dle soudu prvního stupně nárok) a plnou výší nemocenského, včetně náhrady uhrazené žalobci pojišťovnou a dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku uplatněný žalobou ve výši [částka] je opodstatněný. Po podání žaloby však pojišťovna žalobci uhradila na náhradu za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum] částku ve výši [částka], vzhledem k tomu, že žalobce nevzal žalobu v této uhrazené části zpět, prvostupňový soud žalobu co do části o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení zamítl; ve zbývající části ohledně náhrady za ztrátu na výdělku žalobě vyhověl.

11. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., když částečně úspěšnému žalobci (76 % úspěch) přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Dále pak soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalované povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši [částka] s tím, že žalobce je ze zákona osvobozen od soudních poplatků.

12. Proti výrokům I., III., IV., VI. a VIII. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém se vymezila proti závěrům soudu prvního stupně, dle kterých znalecké posudky doc. [anonymizováno] a [ulice] [anonymizována dvě slova] nesplňují kvality znaleckého posudku pro spravedlivé rozhodnutí. Dle žalované jsou oba tyto znalecké posudky správné a dostatečně přesvědčivě odůvodněné. V souvislosti s touto námitkou žalovaná uvedla, že toto zpochybnění uvedených dvou znaleckých posudků způsobilo, že soud prvního stupně nesprávně přiznal žalobci s odkazem výhradně na obsah znaleckého posudku MUDr. [příjmení] na ZSU [částka], přestože uvedené dva posudky došly ke shodnému závěru, se kterým se žalovaná plně ztotožňuje, tedy že žalobci tento nárok nevznikl, neboť zdravotní stav žalobce po pracovním úrazu je lepší, než byl jeho zdravotní stav před úrazem. Dále žalovaná namítala, že uvedené dva znalecké posudky popisují předúrazový zdravotní stav žalobce na pomezí II. a III. stupně invalidity, proto pokládá za vyloučené, že by se tento špatný zdravotní stav na kvalitě žalobcova života před úrazem nijak neprojevil. Dle závěrů znalecké posudku [ulice] [anonymizována dvě slova] by u žalobce vzhledem k jeho vrozené nemoci ([anonymizována dvě slova]) muselo dojít během jednoho roku k transplantaci ledviny (v průběhu roku 2015), a to i v případě, že by se pracovní úraz vůbec nestal. Podle žalované by žalobcův zdravotní stav a způsob života byl v případě přirozené transplantace v důsledku vrozené nemoci stejný, jako je nyní po transplantaci provedené až po úraze, ale nikoli v důsledku úrazu. Žalovaná dále uvedla, že i kdyby žalobci nárok na ZSU vznikl, měl by být tento nárok žalobce snížen s ohledem na spoluzavinění, kdy žalobce neměl v době úrazu dle žalované záchrannou vestu, a navíc žalované neoznámil, že mu jeho zhoršený zdravotní stav neumožňuje plnohodnotně vykonávat jeho pracovní funkci. V případě nároku na bolestné žalovaná namítala, že soud prvního stupně zcela nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, když toliko převzal závěr znaleckého posudku MUDr. [příjmení], aniž by vysvětlil, z jakého důvodu považuje bodové ohodnocení bolestného právě v tomto posudku za správné, resp. z jakého důvodu považuje zbylé dva posudky v případě bolestného za nesprávné. Dále žalovaná uvedla, že považuje žalobci soudem prvního stupně přiznaný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za neoprávněný, neboť tento byl jednak žalobci ze strany pojišťovny v zákonné výši uhrazen, jednak výpočet výše tohoto nároku prvostupňový soud provedl nesprávně v rozporu se zákonem pomocí zaručené hrubé mzdy žalobce. Závěrem žalovaná uvedla, že nesprávný je i výpočet nákladů řízení, když soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu za úkony, které mezi úkony právní služby nepatří. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. V písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že odvolání žalované je zcela nedůvodné, a proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I., III., IV. a VIII. potvrdil a výrok VI. rozšířil o přiznání náhrady nákladů za znalecký posudek MUDr. [příjmení] ve výši [částka]. Žalobce uvedl, že závěry všech tří znaleckých posudků jednoznačně vedou k závěru o přímé příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a poškozením zdraví žalobce, tj. poškození [anonymizováno], bolesti, krvácení a k vynětí obou [anonymizováno] žalobce. Znalci se však rozcházejí v závěru, zdali a v jaké výši došlo u žalobce ke vzniku jednotlivých náhrad z pracovního úrazu. Tyto závěry však nejsou otázkou skutkovou, ale právní, na kterou dává konečnou odpověď pouze a jenom soud, který dle žalobce správně uzavřel, že závěry znaleckých posudků doc. [anonymizováno] a [ulice] [anonymizována dvě slova] vycházejí z právně nesprávného závěru, že má mít stav [anonymizováno] žalobce před pracovním úrazem vliv na stanovení výše náhrad z pracovního úrazu žalobce. Dle žalobce není možné, aby znalci na jedné straně jednoznačně učinili závěr o přímé příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a poškozením zdraví žalobce (poškození [anonymizováno] a jejich vynětí z těla žalobce), a tedy i následnou léčbou, a na druhé straně aby soud nepřiznal žalobci jakékoli náhrady související s pracovním úrazem nebo aby tyto přiznal pouze v minimální výši, jak navrhuje žalovaná. Žalobce se dále vymezil proti tvrzení žalované o jeho údajném spoluzavinění. Dále žalobce uvedl, že v době před pracovním úrazem nebyl ve výkonu své práce jakkoli omezen a bez problému ji zvládal. Žalovaná mu nikdy nevytkla, že by práci odváděl pomalu, nedbale či jakkoli vadně. Jeho pracovní způsobilost nezpochybňovali ani lékaři, kteří byli s [anonymizována dvě slova] žalobce plně obeznámeni a stejně tak věděli o jeho zaměstnání. Závěrem žalobce uvedl, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když mu nepřiznal náhradu nákladů za znalecký posudek MUDr. [příjmení] ve výši [částka] s tím, že tento nárok žalobce ničím nedoložil. Žalobce k tomu uvedl, že se jedná o účelně vynaložený náklad a jeho vyúčtování zaslal soudu s podáním ze dne [datum].

14. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je pouze částečně důvodné.

15. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že v dané věci již bylo pravomocně rozhodnuto o základu žalobou uplatněných nároků (bolestné, ZSU, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) mezitímním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Judikatura je ustálena v závěru, že mezitímním rozsudkem ve smyslu § 152 odst. 2 o. s. ř. se rozhoduje o základu uplatněného nároku, tedy o všech otázkách potřebných k rozhodnutí o věci, s výjimkou výše plnění. Jestliže nárok uplatněný žalobou sestává z několika nároků či dílčích položek, jež jsou skutkově samostatnými nároky, je předpokladem vydání mezitímního rozsudku splnění všech podmínek odpovědnosti, a to ve vztahu ke každému jednotlivému nároku. Mezitímním rozsudkem je závazně rozhodnuto o základu sporu, tedy musí v něm být vyřešeny všechny sporné otázky týkající se nejen existence a rozsahu nároku, ale i otázky tzv. spoluzavinění, solidární povahy plnění při pluralitě účastníků či případné prekluze, promlčení apod., tedy všechny otázky kromě výše plnění, a to ohledně všech nároků, o nichž soud rozhoduje. Po právní moci mezitímního rozsudku nelze totiž žalobu ohledně některého z uplatněných nároků zamítnout z důvodu chybějící některé podmínky odpovědnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Existenci i rozsah spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy je nezbytné vyřešit již při rozhodování o základu nároku. Má totiž vliv na rozsah odpovědnosti škůdce za vzniklou újmu, tedy základní otázku potřebnou k rozhodnutí o věci. Nejedná se pouze o otázku výše plnění, a proto je nutné otázku spoluzpůsobení újmy poškozeným posoudit v rámci rozhodování mezitímním rozsudkem a vyjádřit ji ve výroku rozsudku procentem či zlomkem, v němž je uplatněný nárok shledán důvodným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud tak uzavírá, že v této fázi řízení, ve které je již rozhodováno toliko o výši uplatněných nároků, je námitka žalované týkající se možného spoluzavinění žalobce (zejména pro absenci záchranné vesty) zcela irelevantní a neschopná jakkoli zvrátit pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že základ všech žalobou uplatněných nároků je dán.

16. Ohledně nároku na bolestné shledal odvolací soud důvodnou námitku žalované, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když vycházel pouze ze závěrů znaleckého posudku znalkyně [příjmení] Soudní praxe konstantně setrvává na stanovisku, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, zde lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka] („ Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Pokud soud má pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku”), které se promítlo i do dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] a bylo akceptováno i v rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 483/01 nebo II. ÚS 3147/10. V kontextu této judikatury nahlížel odvolací soud na všechny tři znalecké posudky a dospěl k závěru, že co do stanovení výše bolestného je třeba vycházet ze závěrů znaleckého posudku [ulice] [anonymizována dvě slova], nikoli ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení], z něhož vycházel soudu prvního stupně, neboť tento znalecký posudek je zcela přesvědčivý, vyjadřuje se k závěrům znaleckého posudku MUDr. [příjmení] i doc. [anonymizováno], kdy zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodňuje své odlišné výsledky a hodnocení, a s ohledem na uvedené závěry dovolacího soudu mu nelze ničeho vytknout. [příjmení] ohodnocení bolestného se v případě znaleckých posudků MUDr. [příjmení] ([číslo] body) a [ulice] [anonymizována dvě slova] (995 body) liší o 300 bodů, které MUDr. [příjmení] přiznává v souvislosti s provedením transplantace ledviny žalobce. Odvolací soud však považuje za náležitě odůvodněný závěr [ulice] [anonymizována dvě slova], dle kterého by v rámci bolestného neměla být zohledněna transplantace ledviny, neboť tuto nelze dávat do přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. Jednoznačnou příčinnou souvislost s úrazem má dle závěrů znaleckého posudku [ulice] [anonymizována dvě slova] operace [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. K transplantaci bylo v daném případě přistoupeno pouze z důvodu přání žalobce. Transplantace nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. Odvolací soud proto uzavírá, že v rámci hodnocení bolestného nemohou být zahrnuty„ komplikace“ spojené s provedenou transplantací, která není s pracovním úrazem žalobce v přímé příčinné souvislosti. Podle znaleckého posudku [ulice] [anonymizována dvě slova] má být žalobci na bolestném vyplaceno [částka] (995 bodů x [částka]), vzhledem k tomu, že byla žalobci na bolestném již vyplacena částka v celkové výši [částka] (mezi účastníky nesporné), zbývá tak žalované zaplatit žalobci [částka].

17. Ohledně nároku na ZSU odvolací soud neshledal odvolání žalované důvodným, když nesouhlasí s názorem žalované, že závěry znalce doc. [anonymizováno] a [ulice] [anonymizována dvě slova] je v případě hodnocení ZSU nutno považovat za přiléhavé. V tomto případě soud prvního stupně zcela správně vyšel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, dle které predispozice není sama o sobě při posuzování pracovního úrazu významná; významné je, že podstatnou okolností pro poškození zdraví je právě pracovní úraz.„ Pracovní úraz přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Bylo by v rozporu se smyslem zákona chránit zaměstnance před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození na zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen z toho důvodu, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození na zdraví způsobeného úrazovým dějem. Z uvedeného vyplývá, že existence určitého chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin (např. výhřez meziobratlové ploténky, na které již několik let byly degenerativní změny tuberkulosního původu, a tím i predispozice k výhřezu ploténky). Na tom nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, jak je tomu kupř. u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě tedy není podstatné, že měl žalobce predispozici spočívající v [anonymizována dvě slova] a tyto tak byly ne plně funkční, zásadní je, že poškození zdraví, v jehož důsledku musely být žalobci ledviny odebrány, bylo způsobeno právě pracovním úrazem žalobce a nikoli předcházejícím [anonymizováno] jeho [anonymizováno]. Znalkyně [příjmení] [příjmení] stanovila náhradu za ZSU správně ve smyslu nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ZSU způsobené pracovním úrazem nebo [anonymizováno] z [anonymizováno], dle kterého v případě ztráty obou [anonymizováno] v důsledku pracovního úrazu činí bodové ohodnocení ZSU [číslo] bodů (příloha [číslo] položka 7.2), což v přepočtu činí částku [částka] a dle § 372 zákoníku práce (ve znění účinném do 30. 9. 2015) se jedná o částku, které se žalobci na ZSU musí dostat. Odvolací soud tak uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobci na ZSU přiznal částku ve výši [částka].

18. Pokud žalovaná argumentuje tím, že má žalobce nyní (po transplantaci) funkčnost ledviny lepší než před úrazem, pak odvolací soud shodně se závěry [ulice] [anonymizována dvě slova] zastává názor, že transplantace ledviny nebyla důsledkem pracovního úrazu žalobce; důsledkem pracovního úrazu bylo poškození zdraví žalobce, které spočívalo v tom, že žalobce ztratil obě ledviny. To, že následně po ztrátě obou [anonymizováno] žalobce došlo k transplantaci, není v daném případě důsledkem pracovního úrazu. Žalobce nemusel transplantaci podstoupit, mohl zůstat na dialýze, která je také jednou z modalit náhrady funkce ledviny. Pro posouzení ZSU tak nemůže být následná žalobcem dobrovolně zvolená transplantace ledviny relevantní, neboť k této došlo z vůle žalobce, nikoli z důvodu nezbytnosti, kdy by bez jejího provedení žalobce v důsledku pracovního úrazu zemřel. Poškození zdraví žalobce a tomu odpovídající ZSU je dané právě v souvislosti se ztrátou obou [anonymizováno] žalobce, ke které došlo v důsledku pracovního úrazu; následný způsob léčby (v daném případě žalobcem zvolená transplantace) není pro stanovení ZSU nijak podstatný.

19. Soud prvního stupně přiznal žalobci v případě bolestného i ZSU příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak nesprávně stanovil okamžik, od kterého žalobci úroky z prodlení přiznal, resp. okamžik splatnosti dluhu (úroky přiznal od [datum]). Odvolací soud však vyhodnotil výzvy k plnění ze dne [datum] i ze dne [datum] jako nedostatečné, neboť v těchto není dle odvolacího soudu dostatečně stanovena výše žalobou uplatněných nároků a žalované tak nemohlo být zřejmé, v jaké konkrétní výši má dluh vůči žalobci plnit. S ohledem na nedostatky uvedených výzev k plnění je tak v daném případě dle odvolacího soudu nutno vyjít z konstantní judikatury, dle které„ jestliže nebyl dlužník vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena; výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen“ (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud uzavírá, že žalobci náleží úroky z prodlení v případě bolestného ([částka]) a v případě ZSU ([částka]) od [datum], neboť splatnost uplatněných nároků nastala dne [datum], tj. den následující po doručení žaloby žalované (z obsahu spisu bylo zjištěno, že žaloba byla žalované doručena dne [datum]).

20. Ve vztahu k nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] odvolací soud dospěl k závěru, že dosud provedené dokazování a závěry soudu prvního stupně jsou nedostatečné a o tomto nároku tak prozatím nelze rozhodnout. Důvodná je námitka žalované, dle které soud prvního stupně postupoval nesprávně, když při stanovení výše tohoto nároku nerespektoval zákonná ustanovení § 370 a § 351 a násl. zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2015 a provedl výpočet pomocí zaručení hrubé mzdy žalobce za období od [datum] do [datum].

21. Dle § 370 odst. 1 věta první zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo [anonymizováno] z [anonymizováno] a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Průměrný výdělek se zjišťuje za tzv. rozhodné období z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci v tomto období k výplatě a z doby, kterou zaměstnanec v tomto období odpracoval. Rozhodným obdobím je, až na stanovené výjimky, kalendářní čtvrtletí předcházející měsíci, ve které se průměrný výdělek zjišťuje. Mzdou zúčtovanou v rozhodném období k výplatě se rozumí hrubá mzda, na kterou zaměstnanci v rozhodném období vzniklo právo, a kterou zaměstnavatel zaměstnanci za toto období zúčtoval k výplatě, bez ohledu na to, zda termín poslední výplaty v rozhodném období připadl již na první měsíc dalšího kalendářního čtvrtletí. Pro správné zjištění průměrného výdělku je nezbytné rozlišovat mezi mzdou a jinými plněními poskytovanými zaměstnanci v souvislosti s pracovním poměrem. Při určení, které částky vyplacené zaměstnanci v rozhodném období jsou mzdou nebo platem se vychází z definice mzdy v § 109 odst. 2 zákoníku práce. Do průměrného výdělku se proto nezahrnou například náhrady mzdy, cestovní náhrady, odstupné, odměna za pracovní pohotovost, nebo věrnostní odměny podle § 224 odst. 2 zákoníku práce. Výklad právní otázky, jaké plnění se považuje za mzdu, byl v rozhodovací praxi dovolacího soudu podán ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, účinném do 31. 12. 2006. Podle tohoto výkladu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]) základním pojmovým znakem mzdy je, že přísluší za vykonanou práci; není přitom rozhodující, zda je poskytována v penězích nebo jako naturální mzda za podmínek uvedených v ustanovení § 13 zákona o mzdě. Vedle základní mzdy (měsíční, hodinové či podílové) je třeba za mzdu považovat i její ostatní složky (např. příplatky, odměny, prémie apod.), byly-li poskytnuty zaměstnanci za práci. Jestliže ovšem poskytnuté hmotné plnění nemá žádnou vazbu na vykonanou práci (např. na odvedený výkon, odpracovanou dobu apod.) a zhodnocuje jiné faktory (např. pouhou existenci pracovního poměru), nejedná se o mzdu.

22. Soud prvního stupně měl při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku v souladu se zákonem zjišťovat a vycházet z průměrného výdělku žalobce v rozhodném období, což je poslední kvartál roku 2014 (od [datum] do [datum]) a dále z dávek nemocenského, které byly žalobci po dobu pracovní neschopnosti (od [datum] do [datum]) vypláceny. Rozdíl těchto dvou položek pak představuje částku, která žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku náleží. Jiný postup stanovení výše nároku na náhradu za ztrátu na výdělku je nepřípustný a v rozporu se zákonem, v tomto směru je zcela důvodná argumentace žalované uplatněná v podaném odvolání.

23. Žalobce v rámci tohoto nároku zcela nesystémově vnáší námitku špatného odměňování. Skutečnost, zda byl žalobce (ne) správně žalovanou odměňován však s pracovním úrazem žalobce nijak nesouvisí a pro stanovení ztráty na výdělku, k jejímuž určení jsou zákonem jasně daná pravidla, je tak tato skutečnost nevýznamná. Pokud chce žalobce vedle nároku na náhradu za ztrátu na výdělku uplatňovat ještě další nárok - jinou škodu spočívající v tom, že před úrazem nebyla žalobci vyplácena správně mzda, resp. náhrada v pracovní neschopnosti byla žalobci vyplácena pouze co do nesprávně vyplácené mzdy, pak bude muset soud prvního stupně v dalším řízení žalobce vyzvat, aby tento další nárok blíže konkretizoval a aby uvedl, jakou část z uplatněné částky chce jako ztrátu na výdělku a jakou část chce jako škodu, že byl žalovanou nesprávně odměňován.

24. Odvolací soud však považuje za vhodné poznamenat, že dokazování ohledně tvrzeného nesprávného odměňování žalobce, tedy to, jakou práci žalobce skutečně vykonával a jak měl být správně odměňován, by účastníci měli vést ve vedlejším řízení (řízení o nedoplatek mzdy/řízení o náhradu škody), neboť v tomto řízení by tím byly způsobeny zbytečné průtahy, kdy navíc v tomto řízení není zodpovězení této otázky (nesprávné odměňování) nijak zásadní. V rámci tohoto řízení by dle odvolacího soudu bylo vhodné, aby se žalobce domáhal pouze toho, co mu náleží dle zákoníku práce na ztrátě na výdělku, tedy to, oč se mzda žalobce před úrazem snížila po dobu jeho pracovní neschopnosti. Zde by pak soud prvního stupně měl svou pozornost zaměřit svou pozornost na zodpovězení otázky, zda tento nárok již žalobci v průběhu řízení nebyl saturován.

25. Odvolací soud ze všech uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek v jeho vyhovujícím výroku I. co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a v jeho vyhovujícím výroku III. co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Dále podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. co do částky [částka] se zbývajícím příslušenstvím tak, že se žaloba zamítá a ve vyhovujícím výroku III. co do úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] tak, že se žaloba zamítá. Podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku IV. (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) a v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení a poplatkových povinnostech VI., VII. a VIII. a v této části věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

26. V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se dále zabýval uplatněným nárokem žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, kdy v souladu se zákonnou úpravou stanovení výše ztráty na výdělku bude muset zjišťovat průměrný výdělek žalobce v rozhodném období (od [datum] do [datum]) a dále výši žalobci vyplacených dávek nemocenského za dobu pracovní neschopnosti (od [datum] do [datum]). Dále pak bude na soudu prvního stupně, aby žalobce vyzval, zda vedle nároku na náhradu za ztrátu na výdělku žaluje i jiný nárok - jinou škodu spočívající v tom, že před úrazem nebyla žalobci vyplácena správně mzda, resp. náhrada v pracovní neschopnosti byla žalobci vyplácena pouze co do nesprávně vyplácené mzdy. Pokud bude žalobce tuto jinou škodu žalovat, pak bude muset soud prvního stupně žalobce vyzvat, aby tento další nárok blíže konkretizoval a aby uvedl, jakou část z uplatněné částky nárokuje jako ztrátu na výdělku a jakou část nárokuje z titulu nesprávného odměňování. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne též o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího, o poplatkové povinnosti a o vypořádání žalobcem uhrazené zálohy na znalecký posudek.

27. Odvoláním nedotčené výroky II. a V. napadeného rozsudku nabyly samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.