o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů [anonymizováno] (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nároků na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a to poté, co proti němu bylo od [datum] vedeno [anonymizována dvě slova] pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku; rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], byl však podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Žalobce konkrétně podanou žalobou požadoval částku [částka] jako náhradu škody spočívající v nákladech na zastoupení obhájcem v [anonymizována dvě slova], částku [číslo] jako náhradu ušlé mzdy a částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [anonymizována dvě slova].

3. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a dospěl ke skutkovému závěru, že v [anonymizováno] vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum], neboť toto pravomocné rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], kterým byl žalobce v celém rozsahu obžaloby zproštěn.

4. [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zahájeno nezákonným rozhodnutím, proto má žalobce právo na odškodnění újmy, která mu byla v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí způsobena. Uplatněnou škodu spočívající ve vynaložených nákladech na obhajné ve výši [částka] za 13 úkonů právní služby měl obvodní soud za prokázanou, proto byla její náhrada v této výši žalobci přiznána, ve zbývající části týkající se 9 úkonů právní služby v celkové nárokované částce [částka] náhradu nepřiznal. Vzhledem k tomu, že žalobcův služební poměr byl ukončen na jeho vlastní žádost (nikoliv v důsledku jeho [anonymizována dvě slova]), byla žaloba zamítnuta i v části týkající se požadované náhrady ušlé mzdy ve výši [částka].

5. Nemajetková újma vzniklá v důsledku nezákonně vedeného [anonymizována dvě slova] musí být dle judikatury prokázána. Žalobce byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 5 let. [anonymizována dvě slova] pak trvalo 3 roky a 3 měsíce, po určitou byl žalobce (až do zásahu dovolacího soudu) pravomocně odsouzen. Negativní dopady [anonymizována dvě slova] do života žalobce nebyly v [anonymizováno] prokázány, zejména nebylo prokázáno, že by k rozpadu manželství žalobce došlo v důsledku [anonymizována dvě slova]. Stejně tak nebyla prokázána medializace věci. Naopak pravomocné odsouzení žalobce (až do zásahu dovolacího soudu) zesílilo nejistotu žalobce spojenou s jeho [anonymizováno] stíháním.

6. Soud prvního stupně považoval za nutné, aby žalobci byla způsobená nemajetková újma odškodněna poskytnutím peněžitého zadostiučinění. Pokud jde o výši peněžitého zadostiučinění, učinil nalézací soud srovnání s jiným případem odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonně vedeným [anonymizováno] stíháním, a to konkrétně s věcí vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], v němž bylo rozhodováno o odškodnění poškozeného, který byl stíhán se žalobcem v totožném [anonymizována dvě slova]. V komparované věci byl poškozený stíhán pro totožný [anonymizována dvě slova], byl (stejně jako žalobce) postaven mimo službu, nemohl najít zaměstnání s ohledem na záznam v rejstříku trestů, měl omezený přístup k alternativní seberealizaci ve složkách záchranného systému. Přitom šlo o poškozeného se šestičlennou rodinou, který musel finanční výdaje vykrýt půjčkami, jeho [anonymizována dvě slova] bylo medializováno. Dostalo se mu odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka].

7. Dle soudu prvního stupně byly u žalobce v posuzované věci prokázány závažnější zásahy do osobnostní sféry, a to zejména rodinné a [anonymizována dvě slova]). Proto dospěl k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení [anonymizována dvě slova], což ostatně uznala sama žalovaná, když mu poskytla peněžité zadostiučinění. Za přiměřené odškodnění považoval obvodní soud peněžitou satisfakci ve výši [částka]. Zároveň zohlednil přitom, že žalovaná již žalobce odškodnila částkou [částka], proto žalobci přiznal (s odkazem na § 5, 8 odst. 1 a § 31a OdpŠk) zbytek uvedené částky, tj. [částka], ve zbylém rozsahu ve vztahu k uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu žalobu zamítl.

8. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná, které směřovala proti výroku I., a to co do částky [částka] a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaná brojila proti té části rozsudku, kterým byla žalobci přiznána náhrada za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [anonymizováno] stíháním žalobce ve výši [částka] s příslušenstvím, v kombinaci s již poskytnutým odškodněním ze strany žalované pak celková náhrada dosahuje částky [částka]. Žalovaná považovala zadostiučinění ve výši [částka], které již žalobci poskytla, za zcela přiměřené okolnostem případu. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že by v případě žalobce byly prokázány závažné zásahy do osobnostní sféry žalobce, a to zejména rodinné a [anonymizováno] – po stránce [anonymizováno], natož pak aby tyto zásahy byly v příčinné souvislosti s nezákonným [anonymizováno] stíháním. Z provedeného dokazování, zejména pak z účastnického výslechu žalobce a dále z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé manželky žalobce, vyplynulo, že největším zásahem do sféry žalobce, resp. do sféry [anonymizováno], byl pocit zrady ze strany nadřízených a jeho následné postavení mimo službu. K tomuto došlo ještě před zahájením [anonymizována dvě slova]. Žalobce sám požádal o skončení služebního poměru a [stát. instituce] opustil téměř 3 měsíce předtím, než došlo k zahájení [anonymizována dvě slova]. Následně se přidaly finanční problémy a žalobce začal pít, odstěhoval se od manželky, k čemuž došlo dle vlastní výpovědi žalobce v dubnu či [anonymizováno] [rok], tedy opět ještě před zahájením [anonymizována dvě slova], ke kterému došlo až v červnu [rok]. Své [anonymizováno] problémy žalobce řešil dle svých slov sám, odbornou pomoc nevyhledal, což dle žalované nesvědčí o skutečnosti, že by byla psychika žalobce narušena závažným způsobem. Neobstojí závěr obvodního soudu o tom, že žalobce prokázal„ závažnější“ zásahy do jeho [anonymizováno] sféry – po stránce [anonymizováno]. Co se týče zásahu do rodinného života, sám soud v bodě 52 napadeného rozsudku uvedl, že nemá za prokázané, že by došlo k rozpadu manželství žalobce v důsledku [anonymizována dvě slova]. Naopak z dokazování vyplynulo, že manželství bylo rozvedeno na základě společného návrhu obou manželů. Svědkyně uvedla, že požádala o rozvod z důvodu, že žalobce pil, nestaral se o rodinu a ona byla na všechno sama. Pokud sám soud dospěl k tomuto závěru, jen těžko lze dovozovat„ závažnější“ zásahy [anonymizována dvě slova] do rodinného života žalobce tak, jak soud prvního stupně uvedl pod bodem 54 rozsudku. Soud prvního stupně měl proto postupovat stejně jako ve věci sp. zn. [spisová značka], kde bylo rozhodováno o odškodnění poškozeného, který byl stíhán společně s žalobcem. V tomto [anonymizováno] byla pravomocně přiznána částka [částka]. Z provedeného dokazování dle žalované nevyplynulo, že by [anonymizována dvě slova] mělo závažnější dopady na žalobce, než jaké byly prokázány v [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], natož pak tak výrazné, že by bylo třeba zvýšit odškodnění na částku [částka]. Dále žalovaná nesouhlasila s tou částí rozsudku, kterou bylo žalobci přiznáno příslušenství týkající se nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů obhájce. Žalobce prokázal částečnou úhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu až v průběhu [anonymizováno], v rámci předběžného projednání nároku nebyl schopen tyto doklady předložit. Doklady předložil až při jednání konaném dne [datum], byť ho k tomu žalovaná vyzývala již v rámci předběžného projednání nároku. Žalovaná objektivně nemohla na tento nárok žalobce plnit dříve, proto přiznání příslušenství za dobu od [datum] považovala za nesprávné. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno].

9. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

10. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, přičemž v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodoval bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Odvolací soud pak shledal, že odvolání žalované je převážně důvodné.

11. Odvolací soud předně seznal, že soud prvního stupně správně a v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro rozhodnutí věci, zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním.

12. V tomto [anonymizováno] uplatnil žalobce mj. nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jeho [anonymizováno] stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [anonymizována dvě slova] zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizováno] stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy [anonymizováno] věci, též z délky [anonymizována dvě slova], a především dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

14. Ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení [anonymizována tři slova]), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha [anonymizováno] věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost [anonymizována dvě slova] kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní [anonymizována dvě slova] proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou [anonymizováno] postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části [anonymizováno] zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova], za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let, než v případě [anonymizována dvě slova], za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty přičemž podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. 2) Délka [anonymizována dvě slova]. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného [anonymizována dvě slova] trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání [anonymizována dvě slova] může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka [anonymizována dvě slova] však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Zajisté je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. Zároveň u tohoto kritéria je třeba věnovat zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s možnou nepřiměřenou délkou [anonymizováno] stíhání. 3) Následky způsobené [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků [anonymizována dvě slova] v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného [anonymizována dvě slova] do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době [anonymizována dvě slova] a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií.

15. V soudní praxi je též zastáván názor, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené [anonymizováno] stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

16. Soud prvního stupně tato judikatorní kritéria respektoval, provedl komparaci s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], jejíž závěry byly přezkoumány i odvolacím soudem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). [jméno] věc lze bezpochyby označit za nejpodobnější s věcí projednávanou, neboť se týkala [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], který byl jedním ze spoluobviněných v [anonymizováno] věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka] a ve vztahu k jeho osobě měla obdobný procesní průběh (včetně trestněprávní kvalifikace stíhaného skutku) jako v případě žalobce. Soud prvního stupně však pochybil, pokud v případě žalobce dovodil závažnější zásahy do sféry rodinné a [anonymizováno]. Nic takového z provedeného dokazování nevyplynulo, jak ostatně pregnantně formulovala žalovaná v podaném odvolání. Při úvaze o výši zadostiučinění tak lze danou věc považovat v zásadě za srovnatelnou a částka [částka] plně saturuje nemajetkovou újmu vzniklou žalobci. Na další satisfakci přiznanou soudem prvního stupně ve výši [částka] je nutno nahlížet jako na neadekvátní.

17. Soud prvního stupně pak správně postupoval ve vztahu k požadovanému příslušenství, neboť poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk (bod 10 Stanoviska [stanovisko NS]). Žalobce uplatnil u žalované nárok dne [datum], ta jej vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum]. Pokud žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové škody v podobě nákladů na právní zastoupení, jenž byl posléze shledán částečně opodstatněným, pak v rozsahu přiznané náhrady [částka] náleží žalobci i příslušný úrok z prodlení, bez ohledu na polemiku o tom, zda žalobcem předložené podklady k jeho žádosti byly či nebyly dostatečné.

18. Odvolací soud proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok I. napadeného rozsudku ohledně částky [částka] s příslušenstvím tak, že zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím, ohledně úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení naopak výrok I. napadeného rozsudku postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech [anonymizováno] před soudem prvního stupně, přičemž současně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o nákladech odvolacího [anonymizováno], v obou případech pak postupoval ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.

20. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v [anonymizováno] uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dovolací soud pak v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v [anonymizováno], jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování v [anonymizováno], jehož předmětem je náhrada škody v penězích, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V projednávané věci žalobce uplatnil dva nároky: náhradu nemajetkové újmy a újmy majetkové (obhajné a ušlou mzdu). Za tarifní hodnotu se považuje částku [částka] ([částka] ve vztahu k nemajetkové újmě, [částka] ve vztahu k nákladům obhajoby a [částka] ve vztahu k ušlé mzdě). Poměr úspěchu a neúspěchu je tedy v projednávaném případě třeba počítat z předmětu [anonymizováno] v celkové výši [částka]. Žalobce byl v [anonymizováno] úspěšný pouze ohledně částky [částka], tedy ohledně 25 % předmětu [anonymizováno]. Naopak žalovaná byla procesně úspěšná v rozsahu 75 %, má proto právo na náhradu 50 % svých nákladů [anonymizováno] (po odečtení jejího neúspěchu v rozsahu 25 %). Náklady žalované činí celkem [částka] za 12 úkonů po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c), f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vzniklo právo na náhradu 50 % nákladů [anonymizováno], tedy celkem na náhradu částky [částka]. Pariční lhůta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Odvoláním nedotčené výroky I. (ohledně částky [částka]) a II. rozsudku nabyly samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.