o zaplacení 5.500.000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 5.500.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 1.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobce se v řízení domáhal uvedené částky jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („OdpŠk“), kterého se měla dopustit notářka [tituly před jménem] [jméno FO] tím, že mezi žalobcem a společností [společnost], IČO [IČO] sepsala dne 22. 6. 2015 notářský zápis sp. zn. [spisová značka] se svolením k vykonatelnosti, který byl následně Nejvyšším soudem shledán jako nevykonatelný exekuční titul. Předmětem notářského zápisu byla dohoda se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu dle §71b odst. 1 notářského řádu, na základě které se společnost [společnost] zavázala vymazat zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobce nejpozději do 22. 9. 2015. Pro případ prodlení se splněním této povinnosti byla společnosti [společnost] stanovena povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 5.500.000 Kč. Následně se žalobce a společnost [společnost] dohodli, že společnost [společnost] je povinna vymazat zástavní právo do 28. 2. 2017. Vzhledem k tomu, že společnost [společnost] povinnost nesplnila, podal žalobce exekuční návrh a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. Následně byla exekuce usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 6. 2017 č. j. [spisová značka] zastavena s odůvodněním, že notářský zápis není vykonatelný. Toto usnesení bylo potvrzeno v rámci dovolacího řízení usnesením ze dne 16. 4. 2019 č. j. [spisová značka]. Nebýt chybného úředního postupu notáře, mohl se žalobce uspokojit z majetku společnosti [společnost] v rámci exekučního řízení, neboť v době podání návrhu na exekuci ještě nebyla společnost [společnost] v insolvenčním řízení. Insolvenční řízení bylo zahájeno na základě návrhu společnosti [společnost] dne 25. 6. 2019. Žalobce svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil, avšak z důvodu předlužení společnosti neočekává, že tato bude uspokojena. Nesprávným úředním postupem notářky [tituly před jménem] [jméno FO], která vadně sepsala notářský zápis, vznikla žalobci škoda ve výši 5.500.000 Kč.

3. Ve věci již bylo jednou rozhodováno soudem prvního stupně, a to zamítavým rozsudkem ze dne 3. 6. 2022 č. j. [spisová značka]. K odvolání žalobce pak odvolací soud usnesením ze dne 21. 12. 2022 č. j. [spisová značka] rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že notářský zápis sp. zn. [spisová značka], sepsaný notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] dne 22. 6. 2015, se týkal žalobce jako osoby oprávněné, a společnosti [společnost] jako osoby povinné. Tímto zápisem účastníci uzavřeli dohodu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu podle § 71b odst. 1 notářského řádu. Osoba povinná se zavázala vymazat zástavní právo k nemovitostem nejpozději dne 22. 9. 2015 s tím, že v případě prodlení byla dojednána smluvní pokuta ve výši 5.500.000 Kč. V případě prodlení s výmazem zástavního práva do 22. 9. 2015 má osoba povinná vůči osobě oprávněné dluh ve výši 5.500.000 Kč. Povinná společnost [společnost] dala výslovné svolení k tomu, aby notářský zápis byl podle § 274 písm. e) o. s. ř. vykonatelný, jestliže nesplní svoji povinnost vůči osobě žalobce. Smlouvou o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva uzavřené mezi žalobcem a společností [společnost] dne 22. 6. 2015 si smluvní strany dohodly, že zástavní právo k nemovitostem uvedených v bodě 1 této smlouvy ve vlastnictví žalobce bude vymazáno nejpozději ke 22. 9. 2015. V článku 3 si pak sjednaly, že v případě, že tato podmínka nebude z jakéhokoliv důvodu dodržena, sjednávají si smluvní strany povinnost společnosti [společnost] zaplatit smluvní pokutu ve výši 5.500.000 Kč do 30. 9. 2015. V článku 4 si smluvní strany dále sjednaly, že v případě nevymazání zástavního práva do 22. 9. 2015 se smluvní strany zavazují uzavřít kupní smlouvu na shora uvedené nemovitosti, a to za kupní cenu 6.200.000 Kč s tím, že vymožená částka smluvní pokuty bude započtena na sjednanou kupní cenu, kupní smlouva musí být uzavřena nejpozději do 30. 9. 2015. Konečně si sjednaly, že jako zajištění je zároveň s touto smlouvou podepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti na částku smluvní pokuty ve výši 5.500.000 Kč. Obvodní soud pro [adresa] pověřil dne 20. 4. 2017 soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekuční úřad [adresa], exekucí k uspokojení pohledávky žalobce vůči společnosti [společnost] dle předmětného notářského zápisu k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 5.500.000 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 6. 2017 bylo rozhodnuto o zastavení exekuce z důvodu nevykonatelnosti notářského zápisu, to bylo potvrzeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019 č. j. [spisová značka]. V odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že ani s pomocí výkladových pravidel podle nového občanského zákoníku nelze zjistit, na porušení které konkrétní povinnosti povinné mělo být vázáno právo oprávněného na zaplacení smluvní pokuty, resp. splnění které konkrétní povinnosti povinného mělo být smluvní pokutou zajištěno. Dále dovolací soud uvedl, že notářský zápis ani smlouva o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva neobsahují ani určení povinnosti ani informaci o tom, jakým způsobem má zástavní právo zaniknout. V případě zániku zástavního práva je přitom k jeho následnému výmazu z katastru nemovitostí třeba učinit ještě další právní jednání (návrh na vklad), k němuž je zpravidla třeba součinnosti zástavního věřitele, a nelze tedy vyloučit situaci, že k výmazu zástavního práva nedojde, ačkoliv zástavní dlužník učiní všechna právní jednání k tomu směřující. Nejvyšší soud tak uzavřel, že absenci závazku povinné, jehož splnění měla zajišťovat smluvní pokuta, nelze žádným výkladem nahradit. Z účastnického výslechu žalobce pak nalézací soud zjistil, že žalobce poskytl společnosti [společnost] pozemky k zástavě na dobu určitou, a to do září roku 2015. Důvodem poskytnutí zástavy byla finanční odměna v řádech několika desítek tisíc korun českých. Existoval i potenciální podnikatelský záměr spolupráce na budoucích zakázkách, tato spolupráce se však nakonec neuskutečnila. Žalobce nebyl účastníkem smlouvy o půjčce a kontokorentu mezi společnosti [společnost] a bankou a nejednal s bankou o podmínkách zániku zástavního práva, tyto dohodl pouze se společností [společnost].

5. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle příslušných ustanovení OdpŠk (§§ 1 odst. 1, 5, 7 odst. 1, 8 odst. 1, 13 odst. 1, 14 odst. 1, 15 odst. 2) a připomněl, předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Obvodní soud dospěl k závěru, že v dané věci není dán předpoklad odpovědnosti žalované podle OdpŠk z důvodu absence prokázání vzniku škody způsobené nesprávným úředním postupem notářky [tituly před jménem] [jméno FO]. Na základě provedeného dokazování neměl prvostupňový soud za prokázaný vznik škody na straně žalobce, neboť žalobce neprokázal svá tvrzení, že mu vznikla vymahatelná pohledávka vůči společnosti [společnost] z titulu smluvní pokuty ve výši 5.500 000 Kč, jež by mohla být přímo vykonatelná podle notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 6. 2015. Existence vymahatelné pohledávky žalobce vůči společnosti [společnost] nebyla prokázána provedenými listinnými důkazy ani účastnickým výslechem žalobce, ze kterých vyplynulo, že žalobce zástavu poskytl za finanční odměnu a o podmínkách možného zrušení zástavního práva nejednal se zástavním věřitelem, ale pouze s dlužníkem, který však bez součinnosti se zástavním věřitelem nemohl výmazu zástavního práva dosáhnout. Žalobce i přes opakovanou výzvu danou soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačil důkazy, kterými by prokázal svá tvrzení o existenci vymahatelné pohledávky vůči společnosti [společnost]. Naopak tvrzení žalobce o existenci vymahatelné pohledávky vůči společnosti [společnost] bylo vyvráceno usnesením Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], v jehož odůvodnění bylo uvedeno, že ani s pomocí výkladových pravidel podle nového občanského zákoníku nelze zjistit, na porušení, které konkrétní povinnosti povinné mělo být vázáno právo oprávněného na zaplacení smluvní pokuty, resp. splnění které konkrétní povinnosti povinného mělo být smluvní pokutou zajištěno. Dále bylo uvedeno, že notářský zápis ani smlouva o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva neobsahují ani určení povinnosti ani informaci o tom, jakým způsobem má zástavní právo zaniknout. V případě zániku zástavního práva je přitom k jeho následnému výmazu z katastru nemovitostí třeba učinit ještě další právní jednání (návrh na vklad), k němuž je zpravidla třeba součinnosti zástavního věřitele, a nelze tedy vyloučit ani situaci, že k výmazu zástavního práva nedojde, ačkoliv zástavní dlužník učiní všechna právní jednání k tomu směřující. Nejvyšší soud tak uzavřel, že absenci závazku povinné, jehož splnění měla zajišťovat smluvní pokuta, nelze žádným výkladem nahradit.

6. Z důvodu neprokázání tvrzení žalobce, resp. jeho vyvrácením odůvodněním citovaného usnesení Nejvyššího soudu o existenci vymahatelné pohledávky žalobce, která byla předmětem notářského zápisu s přímou vykonavatelností, když žalobce odvozoval odpovědnostní titul žalované z nesprávného postupu notářky [tituly před jménem] [jméno FO] při přípravě tohoto notářského zápisu, je podle soudu prvního stupně zřejmé, že žalobce neprokázal vznik tvrzené škody. Soud prvního stupně se proto již nezabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu, tj. nesprávným úředním postupem a příčinnou souvislostí mezi nesprávným úředním postupem a tvrzeným vznikem škody a výší škody a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

7. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Soud prvního stupně odůvodnil napadený rozsudek tak, že žalobce neprokázal existenci vymahatelné pohledávky vůči společnosti [společnost]. Existence vymahatelné pohledávky má být vyvrácena odůvodněním usnesení Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], neboť nelze zjistit, na porušení které konkrétní povinnosti povinné mělo být vázáno právo oprávněného na zaplacení smluvní pokuty, resp. splnění které konkrétní povinnosti mělo být smluvní pokutou zajištěno. Žalobce nezpochybňuje soudu závěr Nejvyššího soudu o tom, že notářský zápis byl nevykonatelný právě z důvodu neexistence konkrétní povinnosti, kterou měla smluvní pokuta zajistit. Žalobce však má odlišný názor na vznik a příčiny toho, proč byl notářský zápis shledán nevykonatelným. Ve vyjádření ze dne 19. 2. 2024 žalobce podrobně vysvětlil, jak probíhalo zřízení zástavního práva na nemovitostech žalobce na zajištění úvěru společnosti [společnost], kdo připravoval smlouvu o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva včetně samotné textace a formulace podmínek a použití konkrétních právních institutů, a kdo připravoval navazující notářský zápis s přímou vykonatelností. Žalobce jako právní laik notářce pouze předestřel stav, kterého chce dosáhnout – peněžité plnění ve výši 5.500.000 Kč, pokud nemovitosti žalobce nebudou v dohodnuté lhůtě znovu „čisté“. Právní stránka byla zcela na notářce, která navrhla použití institutu smluvní pokuty ve výši 5.500.000 Kč za porušení povinnosti společnosti [společnost] vymazat zástavní právo k nemovitostem žalobce nejpozději do dne 22. 9. 2015, sepsala smlouvu o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva a na to navazující notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Žalobce vstupoval do smluvního vztahu se společnosti [společnost] s tím, že notářka připravila takové právní dokumenty, které ochrání jeho majetek a v případě, že nebudou jeho nemovitosti prosty zřizovaného zástavního práva za úvěr společnosti [společnost], bude mít vykonatelnou pohledávku vůči společnosti [společnost] ve výši 5.500.000 Kč. To se však nestalo, a to vinou notářky. Notářka sepsala neplatné, resp. nevykonatelné dokumenty – smlouvu o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva a na to navazující notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Pokud obvodní soud uvádí, že žalobce neprokázal, že mu vznikla vymahatelná pohledávka vůči společnosti [společnost] ve výši 5.500.000 Kč, pak toto žalobce ani prokázat nemohl, právě z důvodu pochybení notářky pohledávka formálně nevznikla, ale měla vzniknout, kdyby notářka bývala nepochybila. Žalobce tak nemůže předložit něco, co právě vinou notářky od notářky nezískal. Žalobce tak od samého počátku tvrdí, že pochybení notářky se týká nejen samotného notářského zápisu, ale i dohody, k jejíž vykonatelnosti notářský zápis svoloval, neboť oba tyto dokumenty zpracovávala notářka a oba jsou neplatné, resp. nevykonatelné. Z pohledu žalobce jde o jeden odpovědnostní titul, když sepsání dohody a navazujícího notářského zápisu vnímá jako jeden úkon, resp. úkol, kterým byla notářka pověřena, jehož výsledkem měla být právě vymahatelná a současně i přímo vykonatelná pohledávka žalobce vůči společnosti [společnost] ve výši 5.500.000 Kč, a to se vinou notářky nestalo. Pokud se soud prvního stupně v napadaném rozhodnutí omezil pouze na notářský zápis, nepřihlédl tak podle názoru žalobce ke všem žalobcovým tvrzením a posoudil věc izolovaně a formalisticky, což ve svém důsledku vede k nesprávnému rozhodnutí. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k podanému odvolání písemně nevyjádřila, u jednání odvolacího soudu označila napadený rozsudek za věcně správný a navrhla jeho potvrzení.

9. Odvolací soud z podnětu žalobcem podaného odvolání a v mezích jím vytyčených ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolání žalobce však důvodným neshledal.

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk odpovídá stát za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona („úřední osoby“).

12. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup (odst. 2).

13. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a výkonu jejich činnosti (notářský řád), notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Dle odst..2 tohoto ustanovení dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. Dle odst. 3 tohoto ustanovení dohoda účastníků může obsahovat též podmínky nebo doložení času, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno.

15. Ustanovení § 13 OdpŠk zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Soud prvního stupně koncentroval svou pozornost na samotný vznik škody a podle odvolacího soudu správně dospěl k závěru, že vznik škody v řízení prokázán nebyl.

16. Žalobce byl u jednání soudu prvního stupně dne 18. 1. 2024 vyzván postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání svého tvrzení o vzniku škody, a to zejména ve vztahu k tvrzení žalobce, že žalobce měl vůči [společnost] ke dni 20. 4. 2017 (ke dni pověření soudního exekutora) pohledávku na úhradu smluvní pokuty ve výši 5.500.000 Kč. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 19. 2. 2024, které bylo jeho procesní reakcí na výzvu obvodního soudu, uvedl, že nesprávný úřední postup notářky [tituly před jménem] [jméno FO] spočívá v sepsání smlouvy o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva a notářského zápisu s přímou vykonatelností, které se ukázaly být neplatnými a nevykonatelnými a žalobce se tak nemohl domáhat své pohledávky vůči společnosti [společnost] ve výši 5.500.000 Kč. K prokázání těchto skutečností označil následující důkazy: smlouvu o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva ze dne 22. 6. 2015, notářský zápis ze dne 22. 6. 2015 sp. zn. [spisová značka], smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 17. 6. 2015 a účastnický výslech žalobce.

17. Podle odvolacího soudu je zřejmé již ze samotných tvrzení žalobce, že existenci pohledávky žalobce neprokázal, neboť pohledávku tvrdil ze smlouvy o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva, kterou sám označil za neplatnou. Jak bylo uvedeno ve shora citovaném usnesení Nejvyššího soudu nelze zjistit, na porušení které konkrétní povinnosti povinné mělo být vázáno právo žalobce (oprávněného) na zaplacení smluvní pokuty, resp. splnění které konkrétní povinnosti povinné mělo být smluvní pokutou zajištěno. Zániku zástavního práva lze totiž dosáhnout několika různými způsoby, přičemž ke každému z nich je třeba učinit jiná právní jednání. Notářský zápis ani smlouva o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva neobsahují ani určení povinnosti ani informaci o tom, jakým způsobem má zástavní právo zaniknout. V případě zániku zástavního práva je potom k jeho následnému výmazu z katastru nemovitostí třeba učinit ještě další právní jednání (návrh na vklad), k němuž je zpravidla třeba součinnosti zástavního věřitele, a nelze tedy vyloučit ani situaci, že k výmazu zástavního práva nedojde, ačkoliv zástavní dlužník učiní všechna právní jednání k tomu směřující.

18. Skutečnost, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon rozhodnutí, který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna i v exekučním řízení. Nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce postupem podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000 sp. zn. 21 Cdo 267/2000). V řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. podaného z uvedeného důvodu tedy soud musí posoudit, zda hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který je exekučním titulem, je či není platný (takový úkon nemusí být součástí notářského zápisu) - k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 20 Cdo 3326/2007.

19. Pokud je smlouva o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva, jež byla podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, neplatným hmotněprávním úkonem, nemohla z této smlouvy žalobci vzniknout tvrzená pohledávka na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.500.000 Kč a následně sepsaný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nemohl žalobci založit právní důvod pro zaplacení smluvní pokuty. Tyto skutečnosti musely být zohledněny v exekučním řízení a žalobci proto nemohla vzniknout škoda tím, že exekuce byla zastavena.

20. Odvolací soud v této souvislosti doplňuje, že z ustanovení § 4 odst. 1 OdpŠk plyne explicitně vymezený (omezený) rozsah činností, které stát za výkon své pravomoci považuje a za něž přebírá odpovědnost. Odpovědnost státu za činnost notáře je založena na předpokladu, že k nesprávnému postupu notáře došlo při činnosti, jež je OdpŠk vymezena. Sepis smlouvy o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva mezi takto vymezené činnosti notáře nenáleží, neboť se nejedná o sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápis skutečností do veřejného rejstříku či o úkon notáře jako soudního komisaře. Navíc ze samotné smlouvy o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva vůbec nevyplývá, že byla sepsána notářem. Pokud žalobce u jednání odvolacího soudu tvrdil, že mezi žalobcem a společností [společnost] byla uzavřena i ústní smlouva o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva, byť stejného obsahu jako následně uzavřená písemná smlouva, jednalo se o v odvolacím řízení nepřípustnou novotu, ke které odvolací soud nepřihlížel (§ 119a odst. 1 ve spojení s § 205a o. s. ř.).

21. V poměrech posuzované věci tak nebyla splněna jedna ze tří kumulativně stanovených podmínek nutných pro založení odpovědnosti státu, a to vznik škody, který v řízení prokázán nebyl. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek (ve znění opravného usnesení) jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

22. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem 600 Kč a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (příprava a účast na jednání odvolacího soudu). Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.