o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. listopadu 2023 č. j. 16 C 55/2020-213, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. března 2024 č. j. 16 C 55/2020-220 a doplňujícího usnesení ze dne 15. května 2024 č. j. 16 C 55/2020-243

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení celkem částky 719.978 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1.200 Kč (výrok II.) a vedlejšímu účastníku na její straně 3.300 Kč (výrok III.), vždy do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. pak rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši 6.550 Kč ve stejné lhůtě.

2. Stalo se tak v řízení o zaplacení ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, konkrétně za dobu 4/2018 – 8/2021. Žalobce v něm poukazoval na závěry mimořádné lékařské prohlídky ze dne 20. 3. 2017, kdy byl shledán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce pro žalovanou, a na následné rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 3. 2017. Tvrdil, že ztráta zdravotní způsobilosti je v příčinné souvislosti s jeho pracovním úrazem ze dne 5. 7. 2010, kdy byl při obsluze bagru zavalen v tunelu [název]. Žalovaná a vedlejší účastník na její straně nárok žalobce odmítli, a to s odkazem na závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], o tom, že ischemická choroba srdeční žalobce není v příčinné souvislosti s tvrzeným úrazem z roku 2010. V příčinné souvislosti byla plicní embolie, avšak žalobce odmítl hospitalizaci, což vedlo ke zhoršení včasné diagnostiky i zdravotního stavu žalobce.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování, jehož dílčí skutková zjištění rozebral pod body 7. – 16. odůvodnění. Provedené důkazy zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř a s akcentem na § 271b zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen ZP) uzavřel, že žalobě nelze vyhovět, neboť není dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a tvrzenou škodou v podobě ztráty na výdělku. Vyšel zejména ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jehož závěry korespondují i s posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] vyžádaným vedlejším účastníkem na straně žalované před zahájením řízení. Vzal za zjištěné, že žalobcem uváděná srdeční choroba je obecným onemocněním, nikoli následkem úrazu shora. S ohledem na tvrzení žalobce, který za zdravotní následky úrazu označil srdeční komoce s arytmií - fibrilace síní s přechodnou dysfunkcí levé komory, soud prvního stupně nepřihlédl k výše uvedenému závěru znalců o příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a plicní embolií, když žalobce uvedený zdravotní problém se vzniklou škodou nespojoval. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž se blíže zabýval tím, zda je tento následek zapříčiněn opakovaným odmítnutím nabízené hospitalizace či nikoli. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vedlejším účastníkem rozhodl podle § 142 odst. 1o. s. ř. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobce, který namítal nepřezkoumatelnost závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec odpověděl zcela nepřípadně na jeho otázku, zda v případě, že by byl žalobce zavalen až po hrudní koš, bylo možné tímto odůvodnit vznik zdravotních komplikací srdce žalobce. Znalec uváděl, že k závalu těla žalobce do této výšky nemohlo dojít, jinak by žalobce zemřel a že by to na jeho těle muselo zanechat alespoň nějaké stopy. S tímto závěrem žalobce nesouhlasil. Pokud jde o výšku závalu, jde o otázku skutkovou. Ve vztahu ke stopám na těle žalobce namítal, že znalec pro takový závěr nemá potřebnou odbornost z oboru biomechaniky. Navíc znalec uvedl, že k usmrcení žalobce by postačovala váha 40 kg zatěžujících hrudník, avšak nedokázal odpovědět na otázku, jaká váha na hrudník žalobce skutečně působila. Soudu prvního stupně pak vytkl, že nepřihlédl k čestným prohlášením čtyř jeho spolupracovníků ohledně výšky závalu těla žalobce a pokud pochyboval o vypovídací hodnotě těchto prohlášení, neprovedl výslech těchto osob, jak žalobce navrhoval. Zároveň soud prvního stupně podle odvolatele pochybil, pokud řízení nedoplnil o nové znalecké zkoumání a vycházel z nesprávného posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce opakovaně poukazoval na lékařskou zprávu 24. 6. 2014 konstatující fibrilaci síní uzavřenou jako komoce srdce a na to, že fibrilace síní byla zjištěna i při prvotní hospitalizaci žalobce na interním oddělení Nemocnice [místo] s tím, že není možné, aby došlo k pouhé poruše srdečního rytmu bez poškození srdečního svalu, když z lékařských zpráv vyplývá např. komoce srdce. Dále namítal nesprávné hodnocení důkazů, zejména fotografií, z nichž soud prvního stupně dovodil, že žalobce byl zavalen pouze do úrovně pasu. Na těchto fotografiích je však žalobce zachycen již po částečném vyhrabání výše uvedenými spolupracovníky ([jméno FO]). Přitom je z fotografií patrno, že zemina před i za sedícím žalobcem zcela zaplňuje prostor kabiny. Zasypání do výše hrudního koše je patrno i z oděvu žalobce. Podle žalobce soud prvního stupně pochybil, pokud následně hodnotil čestná prohlášení a uvedl, že tato nevyvracejí závěry [tituly před jménem] [jméno FO] stran delší doby trvající arytmie, jejíž vznik znalec datuje před dnem pracovního úrazu. Dodal, že znalec nebyl slyšen, jeho posudek nemá zákonné náležitosti a znalec nemá potřebnou odbornost v posudkovém lékařství. Bylo proto na soudu prvního stupně vycházet pouze ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který je podle žalobce nesprávný (viz výše). Navíc znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nezkoumal zdravotní stav žalobce před závalem. V této souvislosti žalobce akcentoval výsledky preventivní prohlídky ze dne 18. 9. 2009, kdy byl vyšetřen mimo jiné EKG bez nálezu. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhovala potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

6. Také vedlejší účastník na její straně navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně. Poukazoval přitom na dostatečně provedené dokazování a vypořádání se se všemi relevantními skutečnostmi i námitkami.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem podle § 212 a § 212a o. s. ř., stejně jako řízení, které předcházelo jeho vydání, řízení ještě doplnil o výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a listiny, které znalec předložil, a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu před odvolacím soudem setrval na svých závěrech, které přijal ve znaleckém posudku ze dne 17. 10. 2019. Z jeho výslechu bylo dále zjištěno, že zdravotní stav žalobce po úrazu dne 5. 7. 2010 neodpovídal tomu, že byl žalobce při závalu zasypán horninou do úrovně ramen. Znalec v této souvislosti poukázal na 2 listiny, které hovoří o tom, že žalobce měl zasypaná lýtka, horní polovina těla byla volná. Jde jednak o zprávu z emergency v [ústav], tedy z prvního kontaktu po úrazu, kam byl žalobce převezen, jakmile byl vyproštěn. Úrazový děj popisuje shodně i zpráva z interního oddělení v Nemocnici [místo], kam byl žalobce převezen z chalupy 5 dní poté, tedy 11. 7. 2010, kdy utrpěl poměrně závažný kardiovaskulární stav čili trombózu a plicní embolizaci těžkého rozsahu. Tento stav byl nepochybně důsledkem toho zavalení, jak je popisováno ve znaleckém posudku. Znalec setrval na svých závěrech o tom, že kardiologické obtíže žalobce nelze považovat za následek pracovního úrazu, a to ani pro případ, že by se prokázalo, že zával žalobce zasahoval až do úrovně jeho ramen. Pokud by byl žalobce zasypán vysoce až po úroveň ramen, pak by šlo o situaci život ohrožující, při které si lze jen těžko představit, že by na emergency v [ústav] nebylo provedeno CT celého těla, tedy vyšetření, které by prokázalo trauma vnitřních orgánů. Každopádně by šlo o stav závažný, kde by mohlo dojít k poškození plic, srdce, břicha a všech vnitřních orgánů. Takové vyšetření CT provedeno nebylo. Navíc z důkazního materiálu vyplývá, že pacient byl propuštěn domů, byť mu byla doporučena hospitalizace. On se asi necítil na to, aby tam zůstal, byl traumatizovaný tím, co se mu stalo a odešel domů. V důsledku toho patrně nebyl řádně dovyšetřen. Měl už fibrilaci síní, která je arytmií a která se pak objevuje u něj v následujících letech. Toto kardiální onemocnění už preexistovalo v době závalu, aniž o tom posuzovaný věděl. Arytmie totiž může být často bezpříznaková, pak se projevuje časem zhoršováním zdravotního stavu, zhoršováním funkce srdce až vývojem srdečního selhání a dalších komplikací.

9. Ze zprávy ze dne 6. 7. 2010 o ambulantním vyšetření žalobce na emergency [ústav] odvolací soud zjistil, že žalobce byl přivezen rychlou záchrannou službou pro dušnost a bolesti hlavy poté, co byl několik hodin zavalen při pádu železobetonového stropu, měl zasypaná lýtka, horní polovina těla byla volná. Pacient byl vyšetřen bez známek traumatu hlavy, trupu, končetin, cítil se dobře, krom jiného bylo provedeno EKG s výsledkem fibrilace síní s vyrovnanou odpovědí komor. Interní somatický nález byl bez hrubší patologie, pacient byl orientován neurologicky, byla mu doporučena hospitalizace na interním lůžku, a byl též poučen o možných komplikacích, jako je selhání ledvin, arytmie srdce. S hospitalizací však nesouhlasil a požadoval být propuštěn. Tak se také stalo.

10. Ze zprávy o průběhu hospitalizace na jednotce intenzivní péče interního oddělení Nemocnice [místo] v době od 11. 7. 2010 do 22. 7. 2010 odvolací soud zjistil, že pacient byl přivezen rychlou záchrannou službou s podezřením na plicní embolizaci. Při přijetí udával, že asi měsíc pociťuje při zátěži, chůzi tlak nebo svírání za dolním sternem, občas se při bolesti potí; v klidu obtíže ustupují asi do 15 minut. K lékaři však nešel. Dne 5. 7. 2010 byl v závalu v tunelu [název], měl zavalené nohy zeminou po kolena. Po vyproštění prošel akutní ambulancí [ústav], kde byla zjištěna arytmie. Bylo mu řečeno, že arytmie ustoupí spontánně a byl propuštěn do domácího ošetření. V týdnu byl u svého praktického lékaře a byl odeslán do Fakultní nemocnice v [místo], zde mu byla navržena hospitalizace a provedení katetrizace (zřejmě selektivní koronarografie, dále jen SKG). Hospitalizaci odmítl a dohodl se na invazivním vyšetření s termínem 13. 7. 2010. Byl medikován anopyrinem a vasocardinem. V noci na 11. 7. došlo ke zhoršení dýchání a objevily se bolesti tupého charakteru na pravé straně hrudníku, které se akcentují při nádechu. Dále uvedl, že od závalu ho pobolívá levý bérec, v posledních dnech je bolest intenzivnější. Bolí ho lýtko při došlápnutí, otoku si nevšiml. Pro dušnost byla volána rychlá záchranná služba, stav vyhodnocen jako plicní embolie. Na vyšetření EKG byly zjištěny fibrilace síní s průměrnou frekvencí 93 za minutu. Závěr při přijetí byl podezření na embolizaci do plicnice, plicní infarkt, fluidothorax. Z epikrízy se pak rovněž podává, že žalobce byl přijat v době cca týden po závalu se zasypáním bérců zeminou, cca měsíc anamnéza převážně námahových stenokardií a námahové dušnosti. Na EKG trvá fibrilace síní, pacient byl indikován na SKG, což bylo provedeno 14. 7. 2010 na kardiologickém oddělení [ústav] s výsledkem bez významné patologie. S ohledem na rtg i fyzikální nález - zjištění značného množství tekutiny, došlo 15. 7. k jejímu odsátí a následné úlevě. Dne 16. 7. na sonografickém vyšetření zjištěna další tekutina, nebyla však indikována další punkce, stejně jako při vyšetření dne 20. 7. 2010. Pacient byl po nastavení medikace dne 22. 7. 2010 propuštěn do domácího ošetření.

11. Po doplnění dokazování odvolací soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. V řízení bylo prokázáno, jak znaleckým posudkem a výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], tak znaleckým posudkem a výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a jím předloženými listinami, že žalobce nebyl při závalu v tunelu [název] zasypán do výše ramen. Zároveň bylo prokázáno, že mezi závalem a nepříznivým zdravotním stavem žalobce (kardiologickými nálezy), není vztah příčiny a následku. Navíc bylo ze zprávy z Nemocnice [místo] zjištěno, že žalobce pociťoval bolesti a další symptomy signalizující kardiologické potíže již měsíc před přijetím, tedy cca 3 týdny před úrazem. Byl dušný, měl bolesti na hrudi, k lékaři však nešel. Tato skutečnost pak zcela koresponduje se závěrem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že kardiální onemocnění u žalobce existovalo již v době před závalem, aniž to žalobce věděl.

12. S ohledem na uvedené shora odvolací soud shledal, že soud prvního stupně zjistil dostatečně skutkový stav a nepochybil, pokud neprovedl výslech žalobcem označených svědků, ani dalším znaleckým zkoumáním. K námitce ve vztahu k odbornosti znalců odvolací soud uvádí, že tato není opodstatněná. S ohledem na okolnosti úrazu a potíže žalobce, které s úrazem dával do souvislosti, je zcela logické a odpovídající zkoumání z oboru kardiologie ve spojení s posudkovým lékařem. Oba znalecké posudky hodnotí odvolací soud jako řádné, s uvedením relevantních závěrů, které znalci při svém výslechu dostatečně obhájili. Odvolací soud nesdílí názor žalobce, že bylo třeba doplnit dokazování výslechem jeho kolegů, kteří v čestných prohlášeních potvrdili, že žalobce měl zavalený hrudník, když znalci řádně posoudili i z medicínského pohledu otázku, jak by situace vypadala v případě, pokud by byl žalobcem zasypán až po ramena. To však v dokumentaci zjištěno nebylo. [tituly před jménem] [jméno FO] současně vyloučil, že by tomu tak mohlo být. S ohledem na délku, po kterou byl žalobce zasypán, by to fakticky znamenalo stav, který by byl pro žalobce život ohrožující, jak také uzavřel [tituly před jménem] [jméno FO]. Takový stav by měl pro žalobce fatální následky. K tomu však nedošlo. Žalobcem označení svědci, respektive jejich případná tvrzení, že žalobce byl zasypán po ramena, totiž nemohou zvrátit závěry znalců, které v této věci byly vysloveny, a sice že zával žalobce není v příčinné souvislosti s následně zjištěným onemocněním žalobce, a to onemocněním srdce. K provedení výslechu svědků proto odvolací soud nepřistoupil a neprovedení tohoto důkazu nelze hodnotit ani jako nedostatek dokazování ze strany soudu prvního stupně. Nebyla-li prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a onemocněním srdce žalobce, pak je třeba uzavřít, že není dána odpovědnost žalované za škodu žalobci údajně pracovním úrazem vzniklou. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žaloba není důvodná a správně žalobu zamítl. Tomuto výsledku řízení pak odpovídá také správný výrok o nákladech řízení, ať už jím soud prvního stupně rozhodoval o nákladech řízení žalované či vedlejšího účastníka na její straně. Soud prvního stupně nepochybil ani při stanovení výše těchto nákladů. Správně rozhodl též o nákladech státu.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219o. s. ř. potvrdil včetně výroků o nákladech řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce s odvoláním neuspěl. Žalovaná se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala. Žalobce je však povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované za přípravu a účast na odvolacím jednání 2 paušální náhrady po 300 korunách podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou 254/2015 Sb.