o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). Dále soud prvního stupně uložil žalobkyni zaplatit vedlejšímu účastníkovi (kterým byl původně soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], který z řízení vystoupil [datum]) do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora uvedené částky s tím, že se jedná o náhradu škody způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka coby soudního exekutora v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. V něm byla vymáhána pohledávka žalobkyně v pozici oprávněné ve výši [částka] s příslušenstvím za povinným [jméno] [příjmení]. Nesprávný úřední postup vedlejšího účastníka měl spočívat v tom, že včas nezřídil exekutorské zástavní právo k nemovitostem povinného v [obec]. Na majetek povinného byl předtím, než mohla být pohledávka žalobkyně exekučně vymožena, prohlášen konkurz, v němž byl z prodeje předmětných nemovitostí uspokojen jiný zajištěný věřitel, zatímco pohledávka žalobkyně z něj uspokojena nebyla.

3. Žalovaná a vedlejší účastník v řízení navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť nebylo povinností vedlejšího účastníka zřizovat exekutorské zástavní právo.

4. Soud prvního stupně ve věci napadeným rozsudkem ve věci rozhodoval již podruhé. Poprvé žalobu zamítl rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl poté potvrzen rozsudkem odvolacího soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud prvního stupně i odvolací soud dospěly shodně k závěru, že v nezřízení exekutorského zástavního práva vedlejším účastníkem nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Následně však Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně oba uvedené rozsudky zrušil rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud s odkazem na své dřívější rozhodnutí ve věci [spisová značka] zdůraznil, že z úpravy obsažené v exekučním řádu ve znění účinném od 1. 11. 2009 do [datum] plyne, že požadavku na rychlé a účelné provedení exekuce odpovídal zásadně takový postup exekutora, který při zjištění existence postižitelného nemovitého majetku ve vlastnictví povinného vedl neprodleně ke zřízení exekutorského zástavního práva k tomuto nemovitému majetku. Tyto závěry je pak v projednávané věci třeba aplikovat nezávisle na skutečnosti, že v tomto případě byl vydán exekuční příkaz prodejem nemovité věci.

5. V dalším řízení soud prvního stupně pouze dílčím způsobem doplnil dokazování a poté žalobu napadeným rozsudkem znovu zamítl.

6. V napadeném rozsudku soud prvního stupně zjistil, že vedlejší účastník jako soudní exekutor vedl pod sp. zn. [spisová značka] exekuci na majetek povinného [jméno] [příjmení] pro vymožení pohledávky žalobkyně jako oprávněné ve výši [částka] s příslušenstvím. V tomto exekučním řízení vydal vedlejší účastník mj. [datum rozhodnutí] exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] k provedení exekuce prodejem tam specifikovaných nemovitostí v [obec] („ Nemovitosti“). Tento exekuční příkaz byl vydán poté, co [datum] nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byla vůči žalobkyni vyslovena neúčinnost darovací smlouvy z [datum] – tou povinný [jméno] [příjmení] [jméno] daroval svému synovi [jméno] [příjmení] ml. V době vydání exekučního příkazu z [datum] nebyla na Nemovitosti vedena žádná jiná exekuce. Až později, [datum] vydal vedlejší účastník po telefonické dohodě se zástupcem žalobkyně též exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] k provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na Nemovitostech. V mezidobí mezi vydáním obou exekučních příkazů však byly v jiných exekučních řízeních vedených soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] k uspokojení pohledávek oprávněné [právnická osoba] („ [právnická osoba] [anonymizováno]“), vydány 2 exekuční příkazy ze [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterými bylo ve prospěch oprávněné [příjmení] [anonymizováno] zřízeno exekutorské zástavní právo k Nemovitostem.

7. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku [jméno] [příjmení] a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Do něj žalobkyně přihlásila svou pohledávku, vymáhanou předtím v exekučním řízení vedeném vedlejším účastníkem, zajištěnou exekutorským zástavním právem zřízeným exekučním příkazem ze [datum]. Pohledávku žalobkyně přihlásila s tím, že na ni bylo předtím hrazeno [částka]. Společnost [anonymizována dvě slova] pak do konkurzu přihlásila svou pohledávku vymáhanou předtím v exekučním řízení [spisová značka] zajištěnou exekutorským zástavním právem zřízeným exekučními příkazy ze [datum] a [datum]. Nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka a v rámci konkurzu byly prodány. S ohledem na skutečnost, že [právnická osoba] [anonymizováno] byla se svou zajištěnou pohledávkou první v pořadí, byl výtěžek prodeje na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] vydán zajištěnému věřiteli JUDr. [jméno] [příjmení], na kterého [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila přihlášené pohledávky. Pohledávka žalobkyně byla v insolvenčním řízení na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] poměrně uspokojena pouze do částky [částka]. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl konkurz na majetek dlužníka [jméno] [příjmení] zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

8. Exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení] ve prospěch pohledávky oprávněné nadále pokračuje, v současnosti je vedena soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Dosud bylo vymoženo [částka], z toho [částka] bylo započítáno na jistinu pohledávky a [částka] na náklady exekuce. Dochází k pravidelným srážkám z jiného příjmu povinného, s ohledem na výši srážek ovšem nelze očekávat vymožení pohledávky v krátkém časovém horizontu: Srážky jsou prováděny ze starobního důchodu povinného, ten momentálně činí [částka]; poslední srážka z února 2021 byla ve výši [částka]. Povinný není vlastníkem nemovitých věcí či motorových vozidel, nemá zřízen bankovní účet a není nikde zaměstnán.

9. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav hodnotil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), a podle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád („ e. ř.“). V návaznosti na závazný právní názor Nejvyššího soudu měl soud prvního stupně za naplněný odpovědnostní titul spočívající v nesprávném úředním postupu soudního exekutora – ten byl povinen současně s vydáním exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného vydat exekuční příkaz, kterým by zřídil exekutorské zástavní právo k těmto nemovitostem, avšak neučinil tak. Současně však soud prvního stupně zdůraznil, že nárok žalobkyně na náhradu škody vůči státu může být úspěšný jedině tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku. Žalobkyně se však uspokojení své pohledávky vůči povinnému [jméno] [příjmení] a tato je postupně, byť nízkými částkami umořována. Není navíc vyloučeno, že povinný v budoucnu nabude majetek, který by v rámci exekuce mohl být postižen. V tuto chvíli tak nelze s určitostí říct, že pohledávka žalobkyně nebude v budoucnu v průběhu dalšího vedení exekučního řízení uspokojena. Z tohoto důvodu soud prvního stupně shledal žalobu předčasnou a v plném rozsahu ji zamítl.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a uvedla, že závěr o předčasnosti žaloby považuje za věcné nesprávný a také za překvapivý. Dle názoru žalobkyně soud prvního stupně nerozpoznal jistou specialitu projednávaného případu, neboť je třeba se zabývat především okamžikem, kdy v rámci insolvenčního řízení docházelo k rozdělení výtěžku zpeněžení nemovitosti povinného, a právě k tomuto okamžiku vztahovat vznik škody. Žalobkyně poukázala na to, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v obdobných případech hodnotí situaci, kdy exekutor včas nezřídí exekutorské zástavní právo, poměrně kategoricky, a bez dalšího v ní dovozuje odpovědnost exekutora – dle žalobkyně tak nedává žádný smysl odpovědnost exekutora relativizovat tím, že výše škody není zřejmá až do skončení exekuce. Jak Nejvyšší soud vyjádřil kupříkladu v rozsudku sp. zn. [spisová značka], škodu představuje rozdíl v uspokojení, kterého by se oprávněnému v rámci insolvenčního řízení dostalo, kdyby bylo včas zřízeno exekutorské zástavní právo, a kterého se oprávněnému skutečně v insolvenčním řízení dostalo. Škodu totiž Nejvyšší soud vztahuje pouze k insolvenčnímu řízení, a nikoliv k řízení exekučnímu, a tu proto nelze vypočítávat jako rozdíl mezi tím, co se oprávněnému dostalo v exekuci, a co se mu skutečně dostat mělo. S tím pak souvisí i okamžik vzniku škody – ta vznikla již vydáním usnesení insolvenčního soudu z [datum], kterým byl rozdělen výtěžek zpeněžení nemovitostí dlužníka [jméno] [příjmení] – již tohoto dne bylo jasné a konečné, že žalobkyně na svou řádně přihlášenou pohledávku neobdrží ničeho, a to v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora. Žalobkyně má za to, že lze-li určit okamžik, kdy mělo být vyplaceno plnění, k tomuto plnění však v důsledku nesprávného úředního postupu exekutora nedošlo, vznikla škoda již v okamžiku, kdy mělo být plněno, a není třeba vyčkávat na další vývoj situace – v toto souvislosti žalobkyně odkázala též na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který k obdobnému závěru dospěl v kontextu otázky přechodu odpovědnosti exekutora na jeho dědice. Dále žalobkyně zdůraznila, že její pohledávka ve výši [anonymizována dvě slova]. Kč, nepočítaje v to příslušenství, by splátkami v současné výši byla v exekučním řízení umořována celkem 117 let. Dle žalobkyně tak odporuje všem obecně sdíleným představám o spravedlnosti, aby za těchto okolností žalovaná nebyla odpovědná za nesprávný úřední postup vedlejšího účastníka. Nelze dle žalobkyně připustit, aby se soudní exekutor, resp. stát, mohli zbavovat své odpovědnosti prostým tvrzením, že dokud povinný nezemře či nezanikne, existuje šance na vymožení pohledávky.

11. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že pohledávka vymáhaná v exekučním řízení a pohledávka z titulu náhrady škody vůči žalované nejsou totožné. Dle žalované i s ohledem na to nelze akceptovat závěr, že umoření pohledávky ze závazkového vztahu způsobí zánik pohledávky z titulu náhrady škody. Obě pohledávky mají ostatně též rozdílný okamžik vzniku.

12. Konečně pak žalobkyně vytkla soudu prvního stupně též nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení vedlejšího účastníka. Tyto náklady žalobkyně nepovažuje za účelně vynaložené, neboť obsahem sporu byla úřední činnost vedlejšího účastníka jakožto soudního exekutora – v této souvislosti žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3916/14. Žalobkyně nadto považuje za absurdní, aby byla povinna hradit náklady řízení vedlejšímu účastníkovi, který jí prokazatelně způsobil škodu svou neznalostí, popř. nedůsledností.

13. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

14. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že připomněla podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně, že není splněna jedna z těchto podmínek spočívající ve vzniku škody na straně žalobkyně. Stát odpovídá jakožto tzv. poslední dlužník, v daném případě však existuje primární dlužník a pohledávka žalobkyně je postupně uspokojována srážkami z jeho důchodu. Není tak ani vyčíslitelná škoda, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem soudního exekutora. Žalobkyně se pak dle žalované pokouší na úkor ČR získat bezdůvodné obohacení – na jedné straně po ČR požaduje plnění, na druhé straně však tvrdí, že případné plnění by se žádným způsobem nepromítlo do exekučního řízení vedeného na majetek povinného [jméno] [příjmení]. Žalovaná nesouhlasí ani s názorem žalobkyně o překvapivosti závěru o předčasnosti žaloby, neboť žalovaná i vedlejší účastník tuto námitku v průběhu řízení uplatňovali. I pokud by navíc žalobkyni skutečně škoda vznikla, bylo by třeba se zabývat její výší – v této souvislosti žalovaná podrobně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle nějž je v tomto směru třeba zohlednit i ostatní exekuce vedené na majetek povinného a skutečnost, že i v těchto exekucích mělo být exekutorské zástavní právo zřízeno. Žalovaná z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

15. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání. Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné.

16. Soud prvního stupně v zásadě správně zjistil skutkový stav poté, co provedl většinu potřebných důkazů a tyto zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Zjištěný skutkový stav však nesprávně posoudil po právní stránce.

17. Odvolací podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování obsahem exekučních spisů sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], v nichž byly dle zjištění soudu prvního stupně soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] vydány exekuční příkazy ze [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterými bylo ve prospěch oprávněné [příjmení] [anonymizováno] zřízeno exekutorské zástavní právo k Nemovitostem (ještě před zřízením exekutorského zástavního práva ve prospěch žalobkyně v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka]).

18. Z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který je založen ve spisu [spisová značka], odvolací soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo určeno, že darovací smlouva z [datum], kterou [jméno] [příjmení] daroval Nemovitosti svému synovi [jméno] [příjmení] ml., je neúčinná vůči žalobkyni [příjmení] a [obec], spol. s r. o. Z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolací soud zjistil, že [právnická osoba] a písek, spol. s r. o., je právní předchůdkyní [právnická osoba] [anonymizováno] v daném exekučním řízení.

19. Z návrhu na nařízení exekuce ze [datum rozhodnutí] ve věci [spisová značka] odvolací soud zjistil, že tento návrh oprávněné [právnická osoba] [anonymizováno] byl soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení] doručen až [datum].

20. Z tohoto dílčího doplnění skutkových zjištění učinil odvolací soud závěr, že v exekucích vedených soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] nebylo možné vydat exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva k Nemovitostem před datem [datum], kdy mohl exekutorské zástavní právo poprvé zřídit soudní exekutor Mgr. [anonymizováno] v řízení [spisová značka] (viz k tomu níže). Po tomto dílčím doplnění skutkových zjištění je možné ve věci rozhodnout:

21. Žalobkyně se v řízení domáhá náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudního exekutora ve smyslu § 13 OdpŠk spočívajícím v nevydání (resp. včasném nevydání) exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva na Nemovitostech, v jehož důsledku nebyla v pozdějším insolvenčním řízení na majetek povinného pohledávka žalobkyně z většiny uspokojena.

22. Nesprávným úředním postupem je obecně porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí (viz [příjmení], P. § 13. [příjmení] [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017). Předpoklady odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup jsou pak podle ustálené judikatury 1) samotný nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Soud prvního stupně správně, vázán právním názorem vysloveným v této věci v kasačním rozsudku Nejvyššího soudu z [datum], shledal, že soudní exekutor se dopustil nesprávného úředního postupu. Ten spočívá v tom, že exekutor nevydal exekuční příkaz k provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na Nemovitostech již [datum], kdy tak učinit mohl (a kdy vydal exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem Nemovitostí). Ke zřízení exekutorského zástavního práva z úřední povinnosti byl přitom soudní exekutor podle v té době účinné právní úpravy obsažené v § 69a, § 46 odst. 1 a § 58 exekučního řádu povinen (srov. v podrobnostech též usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

24. Současně je zřejmé, že uvedený nesprávný úřední postup měl pro další průběh uspokojování pohledávky žalobkyně zásadní následky: exekutorské zástavní právo na Nemovitostech exekutor zřídil až [datum]. V mezidobí – v průběhu roku 2011 – však bylo na Nemovitostech zřízeno exekutorské zástavní právo v exekucích vedených jiným exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] ve prospěch jiného oprávněného, jehož zástavní právo tak získalo lepší pořadí. Následkem toho byl při pozdějším konkurzu na majetek dlužníka [jméno] [příjmení] výtěžek z prodeje Nemovitostí vydán jinému věřiteli, a žalobkyni se dostalo pouze částky [částka] v rámci poměrného uspokojení se všemi ostatními věřiteli. Pohledávka žalobkyně za [jméno] [příjmení] tak zůstala z převážné části neuspokojena a k jejímu vymožení nadále probíhá exekuční řízení, v němž jsou pouze prováděny srážky ze starobního důchodu povinného ve výši [částka] měsíčně.

25. V souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem ve shora citovaném rozsudku sp. zn [spisová značka] (viz bod 33 citovaného rozsudku) je v této souvislosti navíc třeba zvážit i skutečnost, že i v ostatních exekučních řízeních vedených souběžně na majetek povinného [jméno] [příjmení] měl soudní exekutor povinnost včas zřídit exekutorské zástavní právo.„ Za předpokladu, že exekutor též v jiném exekučním řízení vedeném proti stejnému povinnému exekuční zástavní právo k nemovitostem povinného nezřídil, ačkoliv tak učinit měl, nelze se domáhat škody, která by nevznikla, pokud by ve všech těchto exekučních řízeních byl postup exekutora řádný a včasný. (…) Je tomu tak z důvodu, že se oprávněný domáhá náhrady škody plynoucí z jeho práva na bezvadný výkon veřejné moci. Není tedy možné modelovat okolnosti, za nichž by škoda nevznikla, právě tak, že veřejná moc měla být vykonána bezvadně pouze vůči konkrétnímu oprávněnému, a současně nikoliv vůči ostatním oprávněným. Vznikal by tak též rozpor se zásadou, že z bezpráví právo vzejít nemůže.“ To pro projednávanou věc znamená, že by se žalobkyně nemohla úspěšně domáhat nároku na náhradu škody, pokud by bylo zjištěno, že v souběžně vedených exekučních řízeních byli soudní exekutoři povinni zřídit exekutorské zástavní právo k Nemovitostem ještě před datem [datum], kdy poprvé mohlo být zřízeno exekutorské zástavní právo v exekučním řízení [spisová značka] ve prospěch žalobkyně – v takovém případě by byla přerušena příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a shora popsanými následky. Jak ovšem vyplynulo z doplnění dokazování před odvolacím soudem, v exekučních řízeních, v nichž byly vymáhány pohledávky, jež později získaly lepší pořadí než pohledávka žalobkyně, ještě k datu [datum] nebylo možné exekutorské zástavní právo zřídit. V řízení [spisová značka] tomu bránila darovací smlouva, kterou povinný [příjmení] daroval svému synovi [jméno] [příjmení] ml. Až [datum] nabyl právní moci rozsudek o určení neúčinnosti této darovací smlouvy vůči věřiteli vymáhajícímu v tomto exekučním řízení svou pohledávku. V řízení [spisová značka] tedy bylo možné exekutorské zástavní právo zřídit až po [datum rozhodnutí]. Exekuční řízení [spisová značka] pak bylo zahájeno až v roce 2011.

26. Z uvedeného je zřejmé, že pokud by soudní exekutor Mgr. [anonymizováno] při vymáhání pohledávky žalobkyně postupoval řádně a zřídil by exekutorské zástavní právo na Nemovitostech, právě toto zástavní právo by mělo nejlepší pořadí i za předpokladu řádného postupu též v dalších exekucích. V takovém případě by již v rámci rozvrhu výtěžku prodeje Nemovitostí v konkurzu na majetek [jméno] [příjmení] došlo k uspokojení zajištěné pohledávky žalobkyně, která byla do insolvenčního řízení přihlášena ve výši [částka]. Nebýt nesprávného úředního postupu exekutora, žalobkyně by tak nemusela tuto pohledávku nadále vymáhat v exekučním řízení.

27. Pro nyní projednávanou věc je za této situace zásadní otázkou, zda, a popřípadě v jakém rozsahu vlastně žalobkyni následkem nesprávného úředního postupu soudního exekutora vznikla škoda.

28. Soud prvního stupně v tomto směru dospěl k závěru, že škoda žalobkyni dosud nevznikla, neboť pohledávka žalobkyně je v exekučním řízení postupně umořována. Uvedený závěr však odvolací soud shledal nesprávným. Stejně tak se ovšem nelze plně ztotožnit s názorem žalobkyně, podle nějž je vznik i rozsah škody bez dalšího možné vázat na výši uspokojení, které žalobkyni ušlo v insolvenčním řízení, zcela nezávisle na dalším vývoji exekučního řízení.

29. Je třeba připomenout, že škoda obecně představuje buď skutečnou škodu v podobě zmenšení aktiv či zvětšení pasiv majetku poškozeného, nebo ušlý zisk v podobě toho, oč se aktiva majetku poškozeného nezvýšila, ač by se takové zvýšení dalo za normálního běhu věcí předpokládat. Škoda v uvedeném smyslu ovšem věřiteli určité pohledávky bez dalšího nevzniká okamžikem, kdy jeho pohledávka nebyla uspokojena, ač uspokojena být mohla. V takovém okamžiku se totiž sice součástí aktiv věřitelova majetku nestalo plnění, které mu mělo být poskytnuto, nadále však jejich součástí zůstala samotná pohledávka v určité výši (hodnotě). Z tohoto důvodu vznik škody nelze dovozovat pouze z neuspokojení pohledávky, ale až z její případné nevymahatelnosti. Pokud by se ostatně věřitel téhož plnění domohl jak z titulu náhrady škody vůči státu, tak z původního právního titulu vůči primárnímu dlužníkovi, došlo by v důsledku k jeho obohacení, v rozporu se smyslem a účelem institutu náhrady škody.

30. Právě na této úvaze je založena ustálená judikatura vztahující se k případům, v nichž stát, jako subjekt odpovědný podle OdpŠk za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, vystupuje jako tzv. poslední dlužník. Podle ní obecně platí, že„ vznikla-li poškozenému újma odpovídající pohledávce, kterou má vůči svému dlužníku, může být nárok proti státu z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení z prvotního závazkového právního vztahu. (…). Nastala-li totiž v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi účastníky právního vztahu existují určitá práva a povinnosti, která nejsou plněna, pak újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. vznikne teprve tehdy, jestliže v primárním právním vztahu účastníků není možno dosáhnout plnění. Jinými slovy, svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vůči státu.“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pro závěr o faktické nevymožitelnosti nároku od přímého dlužníka přitom„ není nezbytné, aby žalobce nejprve vymáhal svou pohledávku vůči dlužníkovi v soudním řízení a aby tak byl znám jeho negativní výsledek, tj. není nezbytné, aby existoval zamítavý rozsudek soudu, u nějž byl nárok uplatněn. Za situace, kdy je z okolností případu zřejmé, že žaloba by nemohla uspět (…), může soud rozhodující ve sporu o náhradu škody sám jako otázku předběžnou řešit úspěšnost žaloby, aniž by poškozený byl nucen samostatný soudní spor podstoupit. To platí i v případech, kdy je tvrzeno, že povinný subjekt zanikl bez právního nástupce a že tedy není ani proti komu vést soudní spor, jako je tomu v dané věci“ (viz tamtéž, popř. viz rozsudek z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

31. Právě o takou situaci, kdy je stát posledním dlužníkem, se jedná i v nyní projednávané věci. Soud prvního stupně se proto správně ve smyslu citované judikatury zabýval otázkou vymožitelnosti pohledávky žalobkyně vůči primárnímu dlužníkovi [jméno] [příjmení]. Pokud však soud prvního stupně dovodil, že škoda žalobkyni dosud nevznikla, aplikoval kritérium vymožitelnosti pohledávky na projednávanou věc příliš formalisticky a bez přihlédnutí k jejím specifickým okolnostem: V řízení totiž vylo prokázáno, že ke dni [datum] (z nějž pochází poslední informace soudního exekutora) bylo v exekuci vymáhané z pohledávky [částka] s příslušenstvím vymoženo [částka], z toho [částka] bylo započítáno na jistinu pohledávky a [částka] na náklady exekuce. V současnosti však již exekuce probíhá pouze formou srážek ze starobního důchodu povinného, které činí [částka] měsíčně, povinný není zaměstnán a nemá postižitelný majetek. Jedná se tak o specifickou situaci, v níž sice lze předpokládat jistou míru uspokojení vymáhané pohledávky žalobkyně, to však jen ve zcela zanedbatelné části této pohledávky, a nadto v dlouhém časovém horizontu. Je totiž zřejmé, že povinný, kterému je v současnosti 62 let (narozen [datum]) celou pohledávku žalobkyně ani její převážnou část současnými srážkami z důchodu nikdy nesplatí. Nemá přitom příjmy ani majetek, které by umožňovaly uspokojení vymáhané pohledávky ve vyšším rozsahu. Za této situace, kdy je uspokojení většiny pohledávky žalobkyně nemožné nebo jen hypotetické, nelze akceptovat závěr, že žalobkyni škoda dosud nevznikla a že je její žaloba předčasná. Tento závěr by totiž žalobkyni – která fakticky postupem soudního exekutora poškozena byla – stavěl do„ slepé uličky“, v níž by byla nucena s uplatněním svých nároků vyčkávat až do smrti povinného. Takový závěr by pak byl hrubě nespravedlivým a současně rozporným s účelem právní úpravy odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem – tato odpovědnost by v poměrech projednávaného případu byla de facto vyprázdněna, resp.„ odložena na neurčito“. Je proto třeba učinit závěr, že pohledávka žalobkyně za primárním dlužníkem je pohledávkou z většiny nevymožitelnou, a že žalobkyni škoda vznikla.

32. Současně ovšem nelze přehlížet ani žalovanou zdůrazňovanou skutečnost, že žalobkyni se určitého – byť spíše zanedbatelného, jak bylo shora uvedeno – plnění na její pohledávku dostává a s vysokou pravděpodobností nadále dostávat bude. V rozsahu, v němž již pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka [jméno] [příjmení] byla uspokojena, nebo v němž pravděpodobně primárním dlužníkem uspokojena bude, totiž skutečně žalobkyni škoda nevznikla. Rozsah tohoto uspokojení byl v řízení spolehlivě zjištěn, pokud jde o období do [datum] – před tímto dnem žalobkyně předně na přihlášenou pohledávku předně obdržela částku [částka] podle rozvrhového usnesení v rámci konkurzu – tato částka přitom byla podle § 165 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, započtena na jistinu pohledávky. Nemůže proto obstát názor žalobce, že částečné uspokojení jeho pohledávky v insolvenčním řízení„ se týkalo nezajištěné části pohledávky“, když touto„ nezajištěnou částí“ bylo právo na příslušenství pohledávky (nákladů řízení). Vedle toho pak byla jistina z celé původně vymáhané pohledávky uspokojena v exekučním řízení celkem do výše [částka] (viz sdělení soudního exekutora na č. l. 446 spisu), z toho však [částka] ještě v období před podáním přihlášky do insolvenčního řízení. Od skončení konkursu na majetek [jméno] [příjmení] do data [datum] se tedy žalobkyni v exekuci na jistinu vymáhané pohledávky dostalo celkem částky [částka] Celkem tak do [datum] z přihlášené pohledávky v původní výši [částka] bylo uspokojeno [částka].

33. Ohledně uspokojení této pohledávky do budoucna pak z povahy věci není možno učinit spolehlivý závěr, a je proto nutno postupovat úvahou soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. V rámci této úvahy postupoval odvolací soud tak, že předpokládal, že pohledávka bude nadále uspokojována srážkami z důchodu povinného, a to až do doby odpovídající pro povinného věku tzv. naděje dožití podle [anonymizována čtyři slova]. Podle těchto [anonymizováno] (dostupných na [webová adresa]) v roce 2019, kdy bylo povinnému 60 let, činila naděje dožit pro osoby v tomto věku dalších 20 let. Lze proto (statisticky) předpokládat, že postupné dílčí uspokojování pohledávky žalobkyně bude probíhat do listopadu 2039, tj. 225 měsíců (18 let a 9 měsíců) od března 2021 (když poslední soudu známé informace z exekučního spisu pochází z února 2021). Při splátkách ve výši [částka] bude přitom podle pravidel obsažených v § 265a a v § 5, § 6 vyhl. č. 330/2001 Sb. vždy [částka] s každé platby započítáváno na odměnu exekutora a daň z přidané hodnoty a [částka] pak bude započítáváno na jistinu vymáhané pohledávky (15% odměna exekutora činí [částka], 21% DPH z této odměny pak [částka]). Takovouto úvahou soudu se tak lze dostat k předpokladu, že žalobkyni se přímo od primárního dlužníka v budoucnu dostane uspokojení její pohledávky ve výši [částka] ([částka] x 225 měsíců). Spolu s částkou [částka], které se již žalobkyni dostalo, tak lze dospět k závěru, že primární dlužník uspokojí pohledávku žalobkyně pouze do výše [částka].

34. Odvolací soud proto uzavírá, že namísto částky [částka], které by se žalobkyně na její pohledávku dostalo v rámci konkurzu, nebýt nesprávného úředního postupu soudního exekutora, žalobkyně tuto pohledávku vůči primárnímu dlužníkovi vymůže pouze co do částky [částka]. V rozdílu mezi oběma těmito částkami, tj. v částce [částka] žalobkyni vznikla následkem nesprávného úředního postupu soudního exekutora škoda, za niž žalovaná odpovídá.

35. Pokud žalovaná namítala promlčení pohledávky, pak námitka důvodná není. Žalobkyně se o škodě mohla dozvědět nejdříve v okamžiku vzniku škody, k čemuž došlo dne [datum], kdy usnesením insolvenčního soudu z téhož dne byl vysloven souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli JUDr. [jméno] [příjmení] (právnímu nástupci [anonymizována dvě slova]). Právě v tomto okamžiku se žalobkyně dozvěděla, že výtěžek z prodeje Nemovitostí byl vydán nikoliv jí, ale jinému zajištěnému věřiteli s přednostním právem. Jestliže žalobkyně nárok u žalované uplatnila [datum] a u soudu [datum], pak tak učinila v promlčecí době (§ 32 odst. 1 OdpŠk). Důvodná též není námitka, že žalobkyně v insolvenčním řízení nepostupovala řádně, když nepopřela pohledávku [anonymizována dvě slova]. V řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by mohla vést k závěru, že zajištěná pohledávka [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno] neexistovala, resp. existovala v nižší výši. V tomto směru pouze obecně žalovanou (případně dříve vedlejším účastníkem) vyslovené pochybnosti týkající se uvedené pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] nemohou vést k závěru, že by žalobkyně s případným popěrným právem v insolvenčním řízení uspěla.

36. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 a § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a napadený rozsudek v jeho zamítavém výroku I. potvrdil pouze ohledně částky [částka] s příslušenstvím. Ohledně zbývající částky [částka] s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobě v této části vyhověl.

37. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud v souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

38. Předmětem řízení byla částka [částka] a v řízení z větší části uspěla žalobkyně, která byla úspěšná ohledně [částka], tj. ohledně 85 % předmětu řízení. Žalobkyně má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 70 % svých nákladů řízení před soudy obou stupňů (85 % – 15 %). Náklady žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů činí celkem [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši [částka], z odměny advokáta podle § 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve výši [částka] za 17 úkonů právní služby po [částka] podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření z [datum], vyjádření z [datum], účast na jednání [datum], vyjádření z [datum], účast na jednání [datum] v délce přesahující 2 hodiny, účast na jednání [datum], odvolání z [datum], účast na jednání odvolacího soudu [datum], dovolání z [datum], účast na jednání [datum], vyjádření z [datum], účast na jednání [datum], odvolání z [datum] a účast na jednání odvolacího soudu [datum]; odvolací soud nepovažoval za účelné úkony vyjádření z [datum], z [datum], ze [datum], neboť žalobkyni nic nebránilo v možnosti pojmout svou argumentaci do menšího počtu podání) a 1 úkon právní služby po [částka] podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (odvolání z [datum]), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 18 úkonů po [částka], z 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] 70 % z nákladů žalobkyně ve výši [částka] činí [částka], a žalobkyně má tedy právo na náhradu této částky jako poměrné části svých nákladů řízení.

39. Patnáctidenní lhůtu k plnění stanovil odvolací soud s přihlédnutím k povaze žalované, která potřebuje dostatečný časový prostor, aby výplatu finančních částek řádně zadministrovala.

40. Změnou napadeného rozsudku ve výroku o věci samé je odklizen i výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem – soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení]. Na okraj však odvolací soud dodává, že v době vyhlášení napadeného rozsudku již o nákladech řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi vůbec nebylo na místě rozhodovat, neboť jeho vedlejší účastenství bylo ukončeno již dříve, dne [datum], kdy vedlejší účastník z řízení vystoupil. Ze stejného důvodu pak o nákladech řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi nerozhodoval ani odvolací soud.