o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a výrokem II. žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl. Dále výrokem III. žalované uložil zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce. Výrokem IV. pak rozhodl o povinnosti žalované nahradit [země] na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady řízení státu s tím, že jejich výše bude určena v samostatném usnesení.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali po žalované náhrady majetkové újmy ve výši [částka] z důvodu nepřiměřené délky řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované či namítané řízení“). Žalobci argumentovali tím, že uvedené řízení trvalo 11 let, 3 měsíce a 23 dnů a týkalo se určení vlastnického práva /předmětem sporu bylo určení neplatnosti darovací smlouvy, kterou matka žalobce a) darovala žalobkyni b) podíl o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech/ k pozemku parc. č. st. 222, jehož součástí je stavba, rodinný dům [adresa], [obec], pozemku parc. č. st. 223, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, zemědělská stavba, pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], kat. pracoviště [obec] na [list vlastnictví] pro kat. území [obec] u [obec], [územní celek] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Po celou dobu namítaného řízení byli žalobci omezeni ve výkonu svých vlastnických práv k předmětným nemovitostem, když v souvislosti s posuzovaným nepřiměřeně dlouhým řízením nemohly být předmětné nemovitosti řádně udržovány, čímž se zvýšilo jejich opotřebení a žalobcům tak vznikla škoda ve výši [částka]; v tomto směru žalobci odkazovali na znalecký posudek znalce [příjmení].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala, že v projednávaném případě nejsou splněny základní podmínky pro odpovědnost státu – vznik škody a příčinná souvislost mezi délkou soudního řízení a vzniklou škodou. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.

4. Nalézací soud v napadeném rozsudku podrobně shrnul průběh posuzovaného řízení a uzavřel, že řízení trvalo celkem 11 let 3 měsíce a 23 dní (od [datum] do [datum]) a docházelo v něm k opakovaným průtahům v celkové délce 34 měsíců. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] měl soud prvního stupně za prokázané, že odhad reprodukční ceny předmětných nemovitostí činil v případě obytné části [částka], v případě hospodářské části [částka], v případě stodoly [částka] a v případě zděné kolny [částka]. Ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] vzal za prokázané, že v rozhodném období mezi lety 2013 a 2016 nebyla prováděna základní údržba předmětných nemovitostí, přičemž odhad nadměrného opotřebení předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum] v důsledku neprovádění základní údržby činí v případě obytné části 0,50 %, v případě hospodářské části 0,20 %, v případě stodoly 0,30 % a v případě zděné kolny 1,90 %.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně hodnotil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“). Konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, když řízení trvalo celkem 11 let 3 měsíce a 23 dní, a že je tedy dán odpovědnostní titul podle OdpŠk. Ohledně případné škody, která měla žalobcům vzniknout znehodnocením nemovitostí, když se o ně nemohli řádně starat, prvostupňový soud dospěl k závěru, že při stanovení její výše nelze vycházet z celé délky posuzovaného řízení, neboť každé řízení musí nějakou dobu trvat – proto z hlediska škody vycházel z délky řízení bez průtahů. Podle názoru nalézacího soudu mohlo namítané řízení skočit již dne [datum], pokud by v řízení nevznikly průtahy (34 měsíců) – z hlediska škody tak nalézací soud za relevantní považoval období od [datum] do [datum]. Výši škody, která žalobcům vznikla v souvislosti s neprováděnou údržbou předmětných nemovitostí, určil soud prvního stupně podle závěrů obou znaleckých posudků, které byly v řízení provedeny a jimiž byla prokázána reprodukční cena předmětných nemovitostí (znalecký posudek znalce [příjmení]) a nadměrné opotřebení vyjádřené procentem z takto zjištěné ceny za rozhodné období (znalecký posudek znalce [příjmení]) – žalobcům dle soudu prvního stupně vznikla škoda ve výši [částka]. Dále soud prvního stupně shledal, že mezi škodou, která žalobcům v souvislosti s nemožností provádět údržbu předmětných nemovitostí vznikla a nepřiměřenu délkou řízení je dána příčinná souvislost; v tomto směru poznamenal, že postoj žalobců k údržbě předmětných nemovitostí – rozhodnutí neinvestovat své společné finanční prostředky do nemovitostí, jejichž vlastnictví bylo nejisté – byl racionální a pochopitelný, s ohledem na okolnosti případu nebylo dle nalézacího soudu na žalobcích možné spravedlivě požadovat, aby předmětné nemovitosti udržovali. Námitku promlčení soud prvního stupně neshledal důvodnou a uvedl, že nárok promlčen není s ohledem na to, kdy počala promlčecí doba běžet (až od [datum], kdy byl vypracován znalecký posudek Ing. [příjmení] a kdy se teprve žalobci dozvěděli, že jim v souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla škoda), a i kdyby započala svůj běh již pravomocným skončením posuzovaného řízení ([datum]), bylo by její uplatnění v rozporu s dobrými mravy s ohledem na okamžik jejího uplatnění (uplatnění až v rámci závěrečného návrhu žalované).

6. Nalézací soud uzavřel, že shledal naplnění všech tří podmínek nutných k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu – s ohledem na shora uvedené přiznal žalobcům částku [částka]; ohledně částky [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobcům, kteří byli v řízení úspěšní pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záleželo dílem na úvaze soudu, dílem na znaleckém posudku. O nákladech státu pak rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil zaplatit žalované.

7. Proti výroku I., III. a IV. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala nesprávné skutkové zjištění a právní posouzení věci stran splnění podmínek nutných k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu – dle žalované nelze v dané věci shledat vznik tvrzené škody a ani příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou. Žalovaná dále akcentovala, že žalobci předmětné nemovitosti po celou dobu posuzovaného řízení plně užívali, žalobce a), jehož vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebylo posuzovaným řízením nijak ohroženo, byl navíc po celou dobu většinovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a jako takovému mu nic nebránilo provádět řádnou správu nemovitostí. Podle žalované byl primární příčinou neprováděné údržby a oprav nemovitostí, a tedy i potažmo eventuálně vzniklé škody, nedostatek finančních prostředků na straně žalobců a k případnému vzniku škody by tak došlo bez ohledu na průtahy v posuzovaném řízení; další příčinou pak byly dle žalované rodinné neshody v rodině žalobců. Žalovaná nesouhlasila s posouzením námitky promlčení obvodním soudem, trvala na tom, že nárok žalobců je promlčen a že námitka promlčení se dobrým mravům nepříčí. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá i co do [částka] s příslušenstvím.

8. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Dle žalobců prvostupňový soud dospěl po podrobném dokazování ke správnému skutkovému závěru, který pak správně posoudil i po právní stránce. V řízení byl prokázán jak vznik škody, tak i příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení a vzniklou škodou. Žalobci shledali námitky žalované nedůvodnými a pro posouzení předmětné věci zcela bez významu.

9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

10. Odvolací soud předně připomíná, že OdpŠk zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (blíže srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]). Příčinná souvislost je dána, pokud by ke škodě nedošlo nebýt konkrétního jednání. Nemusí se přitom jednat o příčinu jedinou, nýbrž postačuje, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, který má být odškodněn (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 312/05 a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti. Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]); dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

11. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci byly naplněny všechny tři podmínky zakládající odpovědnost státu za škodu. Tento závěr však odvolací soud nesdílí. Mezi v řízení prokázaným nesprávným úředním postupem státu (nepřiměřenou délkou namítaného řízení) a škodou, jež vznikla v souvislosti s neprováděnou údržbou předmětných nemovitostí, není zcela zjevně dána příčinná souvislost. Žalobci v žalobě uvádí, že škoda jim vznikla v důsledku nepřiměřeně dlouhého namítaného řízení, kdy během tohoto řízení nemohly být předmětné nemovitosti řádně udržovány a tím došlo k jejich znehodnocení. Tento názor žalobců však není správný. Bezprostřední příčinou toho, že předmětné nemovitosti žalobci v době probíhajícího sporu řádně neudržovali, je skutečnost, že se žalobci sami rozhodli, že v takové situaci (nejistota ohledně vlastnictví předmětných nemovitostí) nebudou údržbu nemovitostí provádět – samotné probíhající řízení údržbě nemovitostí nijak nebránilo, navíc v situaci, kdy žalobce a) byl po celou dobu probíhajícího namítaného řízení bez jakýchkoli pochybností většinovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí /namítané řízení se týkalo pouze vlastnického práva žalobkyně b) /. Žalobci nebyli probíhajícím řízením stran možnosti provádět základní údržbu předmětných nemovitostí nijak omezeni. Navíc i kdyby se následně ukázalo, že žalobci, resp. žalobkyně b) není spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, právní řád zná možnosti, jak by mohly být žalobci investované finance na údržbu předmětných nemovitostí vypořádány (např. vypořádání mezi spoluvlastníky podle § 1136 o. z. či vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.). Pokud se tedy žalobci rozhodli po dobu probíhajícího přezkoumávaného řízení neprovádět běžnou údržbu předmětných nemovitostí, jednalo se pouze a jen o jejich vlastní rozhodnutí, a žalobci nemohou očekávat od státu odškodnění za jeho důsledky.

12. Odvolací soud uzavírá, že v projednávaném případě zcela zjevně absentuje vztah příčiny a následky, neboť skutečnost, že nebyla prováděna běžná údržba předmětných nemovitostí, byla vyvolána jen a pouze rozhodnutím žalobců, nikoli okolností probíhajícího řízení. Odpovědnost žalované tedy není dána a žalobu je tak třeba zamítnout.

13. S ohledem na uvedený závěr, se již odvolací soud nezabýval otázkou možného promlčení žalobou uplatněného nároku, neboť postačující je to, že nebyla splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

14. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek v jeho vyhovujícím výroku I. změnil tak, že se zamítá žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím.

15. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud dále podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to tak, že právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dále pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech státu.

16. Náklady žalované v řízení před soudy obou stupňů činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrada nákladů za 11 úkonů po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a f) § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření ze dne [datum], příprava účasti k jednání a účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], příprava účasti k jednání a účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], odvolání, příprava účasti k jednání a účast na jednání dne [datum] Náklady žalované jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

17. Náklady státu činí celkem [částka] a sestávají z nákladů na znalečné – viz usnesení nalézacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Náklady státu jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně. Třídenní lhůtu odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Odvoláním nedotčený výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.