o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. řízení co do částky [částka] zastavil, výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a výrokem III. žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl. Dále výrokem IV. žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] z důvodu nepřiměřené délky řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované či namítané řízení“). Žalobce argumentoval tím, že uvedené řízení ke dni [datum], kdy svůj nárok uplatnil u žalované, trvalo již 9 let a 6 měsíců – řízení bylo zahájeno dne [datum], dne [datum] bylo ve věci rozhodnuto odvolacím soudem, následně žalobce dne [datum] podal ve věci dovolání (pozn. dovolací řízení bylo dne [datum] pravomocně zastaveno). Žalobce v žalobě poukazoval zejména na průtahy, ke kterým v namítaném řízení mělo docházet.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že po projednání nároku poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], což považuje za dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy.

4. Dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky [částka], což odůvodnil tím, že mu tuto částku žalovaná po podání žaloby dne [datum] dobrovolně uhradila. S ohledem na to prvostupňový soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I. napadeného rozsudku, který nebyl napaden odvoláním a je v právní moci).

5. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku shrnul průběh namítaného řízení a vyšel ze zjištění: dne [datum] podal žalobce u okresního soudu žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, kterou se po žalované [jméno] [příjmení] domáhal vydání majetkového prospěchu, který měla získat na jeho úkor tím, že bez právního důvodu užívala část nemovitosti v jeho vlastnictví; dne [datum] okresní soud vydal platební rozkaz, proti kterému byl dne [datum] podán odpor; usnesením ze dne [datum] okresní soud řízení přerušil, uvedené usnesení však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena zpět; usnesením ze dne [datum] okresní soud řízení přerušil, uvedené usnesení však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] změněno tak, že se řízení nepřerušuje; dne [datum] byl vyhlášen rozsudek okresního soudu, kterým byla žaloba na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta; dne [datum] byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, kterým byl napadený rozsudek okresního soudu potvrzen (pozn. v odůvodnění napadeného rozsudku je chybně uvedeno zrušen), rozsudek nabyl právní moci dne [datum]; dne [datum] podal žalobce dovolání, usnesením okresního soudu ze dne [datum] bylo dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, k odvolání žalobce odvolací soud uvedené usnesení potvrdil, usnesení o zastavení dovolacího řízení nabylo právní moci dne [datum]; jednání soudu (nalézacího i odvolacího) se konalo ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětné řízení trvalo 11 let a 4 měsíce (od [datum] do [datum]). Dále konstatoval, že žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy u žalované a ta po podání žaloby žalobci zaplatila [částka].

6. Nalézací soud věc po právní stránce posoudil podle ustanovení § 1, § 3, § 13, § 15 a § 31a OdpŠk a shledal, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť namítané řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu – v tomto směru zohlednil kritérium doby trvání posuzovaného řízení (11 let a 4 měsíce), složitosti řízení (složité zejména po procesní stránce), významu řízení pro poškozeného (bez zvýšeného významu), jednání poškozeného (žalobce se nepodílel na celkové délce řízení) a postupu soudů (shledal několik průtahů v celkové délce 25 měsíců). Výši přiměřeného zadostiučinění pak určil s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), kdy vyšel z toho, že základní částka odškodnění činí [částka] ([částka] za první dva roky řízení a následně stejná částka za každý další rok, důvody pro stanovení vyšší základní částky neshledal). Tuto základní částku pak dále modifikoval s ohledem na kritéria stanovená v § 31a odst. 3 OdpŠk tak, že ji snížil o 30 % za to, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, o 35 % za celkovou složitost věci (procesní, hmotněprávní i skutkovou) a naopak ji zvýšil o 10 % z důvodu průtahů; co se týče ostatních kritérií, prvostupňový soud důvody pro modifikaci neshledal. Dále soud prvního stupně zdůraznil, že pro stanovení formy a případné výše odškodnění v penězích je nezbytné zohlednit, co je pro účastníka řízení„ v sázce“ – v namítaném řízení šlo o necelých [částka] – a že nelze zdůvodnit poskytnutí odškodnění, které by to, co bylo pro žalobce„ v sázce“, výrazně převyšovalo. S ohledem na uvedené, prvostupňový soud uzavřel, že odškodnění ve výši [částka], které se žalobci od žalované již dostalo, je dostatečné; žalobu ve zbývajícím rozsahu shledal nedůvodnou. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu.

7. Proti výroku III. tohoto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytýkal nesprávné posouzení skutečnosti, že v namítaném řízení okresní soud přerušoval řízení, čímž docházelo k jeho prodlužování, ačkoli tato jeho usnesení byla opakovaně odvolacím soudem rušena zejména pro nepřezkoumatelnost a nedůvodnost – žalobce nesouhlasí s podřazením této skutečnosti pod kritérium tzv. instančnosti řízení a má za to, že uvedené by mělo být posouzeno v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci; k tomu žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Dále žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že by namítané řízení o vydání bezdůvodného obohacení bylo„ složitější“, jak konstatoval soud prvního stupně, a také se ohradil proti tomu, že nalézací soud přičetl k jeho tíži podané dovolání, za které žalobce neuhradil soudní poplatek. Závěrem žalobce namítl, že soud prvního stupně při modifikaci základní částky zadostiučinění postupoval nesprávně a zcela neproporčně, zejména poukázal na nepoměr snížení základní částky o 35 % za složitost a 30 % za instančnost řízení oproti navýšení o pouhých 10 % za postup soudů (průtahy). S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k odvolání vyjádřila na jednání odvolacího soudu a uvedla, že nalézací soud správně vyhodnotil jednotlivá kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a v návaznosti na to, pak správně dospěl k závěru, že zadostiučinění ve výši [částka], které bylo žalobci žalovanou uhrazeno, plně kompenzuje újmu, která mu byla nesprávným úředním postupem způsobena. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

9. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek co do výroku III. o věci samé a akcesorického výroku IV. o nákladech řízení, i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Takto zjištěný skutkový stav pak také správně posoudil po právní stránce.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Soud prvního stupně předně zcela správně v souladu s § 1, § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk shledal, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení (11 let a 4 měsíce) a za vzniklou nemajetkovou újmu žalobci ze strany žalované náleží přiměřené zadostiučinění. Nic nelze vytknout ani závěru soudu prvního stupně, že ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk není dostatečným zadostiučiněním pouhé konstatování porušení práva, a žalobce má proto právo na přiměřené zadostiučinění v penězích. Při úvaze o výši tohoto zadostiučinění pak nalézací soud postupoval zcela v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, jakož i se Stanoviskem, z něhož plyne podrobný mechanismus výpočtu peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení – správně tedy stanovil základní částku odškodnění ve výši [částka] ([částka] za první dva roky posuzovaného řízení a následně za každý další rok tohoto řízení) a tuto částku dále procentuálně modifikoval po zvážení kritérií vyplývajících z § 31a odst. 3 OdpŠk jakož i ze Stanoviska; v tomto směru se odvolací soud s úvahami soudu prvního stupně v zásadě ztotožňuje a souhlasí, že částka [částka], které se již žalobci od žalované dostalo, je zcela přiměřená všem zjištěným okolnostem případu.

14. Pokud jde o kritérium složitosti, pak odvolací soud plně sdílí názor soudu nalézacího a považuje za správné snížení základní částky o 35 % s ohledem na skutkovou, procesní i hmotněprávní složitost věci a současně shledává správným i ponížení základní částky o dalších 30 % z důvodu složitosti spočívající v tzv. instančnosti. Dle judikatury Nejvyššího soudu„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Není pravdou, že by posuzované řízení nebylo celkově složitější, jak konstatoval prvostupňový soud. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že namítané řízení bylo složité procesně (opakované žádosti o ustanovení zástupce, návrhy na přerušení řízení, námitka podjatosti soudce, ustanovení znalce, námitky proti ustanovení znalce, návrh na zproštění znalce, výzvy účastníkům k vyjádření se či doplnění jejich podání, výzvy k zaplacení soudního poplatku, podání řádného i mimořádného opravného prostředku ve věci samé), současně však akcentuje i složitost skutkovou, resp. hmotněprávní. V tomto směru poukazuje na to, že ač předmětem namítaného řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení, musela být jako předběžná otázka vyřešena otázka platnosti dohody o dočasném užívání pozemku ze dne [datum], kterou uzavřel [anonymizována tři slova] [obec], s. p., s žalovanou [jméno] [příjmení] a jejím již zemřelým manželem [jméno] [příjmení], přičemž k jejímu vyřešení bylo třeba posoudit řadu dalších sporných otázek, zejm. otázku oprávněnosti [anonymizována tři slova] [obec], s. p., uvedenou dohodu uzavřít, otázku procesu založení a vzniku [anonymizována tři slova], s. p., (proces zrušení Okresního [anonymizována dvě slova] [obec] a na něj navazující proces vzniku 2 státních podniků – [anonymizována tři slova], s. p., a Okresní [anonymizována dvě slova] [obec], s. p.) či otázku procesu přechodu práva hospodaření k předmětným nemovitým věcem v katastrálním území Teplice na [anonymizována tři slova] [obec], s. p., ze zrušeného Okresního [anonymizována dvě slova] [obec], na který byla původně převedena správa předmětného národního majetku [anonymizována dvě slova], s čímž byla spojena i potřeba rozsáhlého dokazování.

15. Pokud jde o konstatování soudu prvního stupně, že jde k tíži žalobce, že zcela zbytečně prodloužil namítané řízení, když vyvolal dovolací řízení, které však muselo být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, načež proti rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení ještě žalobce podal odvolání (nalézacím soudem zohledněno v modifikačním kritériu procesní složitosti), pak odvolací soud považuje za vhodné tuto nikoli šťastně zvolenou formulaci částečně poupravit. Žalobci nelze vyčítat a přičítat mu k tíži, že v namítaném řízení využil svého procesního práva a proti rozhodnutí ve věci samé podal odvolání a následně i dovolání a poté i odvolání proti rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení – žalobce pouze využil svého procesního práva podávat opravné prostředky dané mu k dispozici procesními předpisy. Konstatování nalézacího soudu, že tímto postupem žalobce zcela zbytečně prodloužil namítané řízení tak není namístě. Nelze však již nesouhlasit se závěrem nalézacího soudu o nutnosti zohlednění podaných opravných prostředků, resp. zohlednění nutnosti soudů na tyto reagovat a rozhodnout o nich, v rámci modifikačního kritéria spočívajícího v procesní složitosti namítaného řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Nalézací soud nepochybil, když přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění z důvodu, že věc byla projednávána na více instancích soudní soustavy – vyšší počet instancí je judikaturou považován za objektivní faktor zvyšující složitost řízení a přispívající k jeho celkové délce, s rostoucím počtem instancí se řízení zcela objektivně prodlužuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V namítaném řízení bylo ve věci samé vedeno jak řízení odvolací, tak řízení dovolací (to bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, o čemž bylo rozhodováno jak soudem nalézacím, tak k odvolání žalobce i soudem odvolacím), kdy šlo o zcela běžné instanční projednání věci. Nelze souhlasit s žalobcem, že by se jednalo o tzv. soudní„ ping-pong“ spočívající v neustálém vracení věci odvolacím/dovolacím orgánem k novým projednáním a že by tedy bylo třeba rozhodování na více instancích v namítaném řízení posoudit v rámci kritéria spočívajícího v postupu orgánů moci veřejné; soud prvního stupně navíc průtahy způsobené okresním soudem v rámci modifikace základní částky zohlednil (viz níže).

17. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, dle které soud prvního stupně zcela nedostatečně navýšil základní částku zadostiučinění s ohledem na postup soudů v namítaném řízení (průtahy). Dle odvolacího soudu navýšení základní částky zadostiučinění o 10 % odpovídá skutečnosti, že v posuzovaném řízení sice došlo k průtahům v délce 25 měsíců, které k celkové délce tohoto řízení bezpochyby přispěly (celkem řízení trvalo 11 let a 4 měsíce), naprosto dominantní příčinou této délky však byla celková složitost (včetně instančnosti) posuzovaného řízení (viz výše).

18. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, jakožto nejdůležitějšího kritéria pro stanovení formy a případné výše odškodnění, je podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu třeba přihlédnout ke všemu, co bylo pro účastníka„ v sázce“, o co účastníkovi v řízení šlo. V tomto případě byl předmětem posuzovaného řízení peněžitý nárok žalobce na zaplacení částky cca. [částka] s příslušenstvím. Tuto částku nelze považovat za limit, nad který by nemohlo být zadostiučinění přiznáno. V tomto smyslu vychází odvolací soud ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu, podle níž limitace výše odškodnění (částkou, která byla předmětem posuzovaného řízení) neplatí, pokud pro mimořádnou výši zadostiučinění v poměru k hodnotě předmětu řízení v penězích svědčí některé z kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť jím je dán význam předmětu řízení pro poškozeného. Není tedy přípustná automatická limitace zadostiučinění, neboť základní zásadou vypořádání nároku na zadostiučinění je individuální posouzení nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

19. Význam posuzovaného řízení pro žalobce byl spíše nižší než standardní. Je totiž významné, že žalobce nemohl být v nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení až do jeho samotného konce ([datum]), když ze spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka], resp. z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplývá, že žalobce k tomuto datu již delší dobu disponoval 2 pravomocnými rozhodnutími (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), která se týkala skutkově i právně totožné věci (lišilo se pouze vymezené časové období, za které žalobce požadoval bezdůvodné obohacení) – ve všech těchto případech bylo soudy rozhodnuto, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení není dán, neboť dohoda o dočasném užívání pozemku ze dne [datum], kterou uzavřel [anonymizována tři slova] [obec], s. p., s žalovanou [jméno] [příjmení] a jejím manželem, je platná, a žalovaná [jméno] [příjmení] se tak na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila. Tato skutečnost význam řízení pro žalobce spíše snižuje.

20. Odvolací soud uzavírá, že je zcela správný závěr soudu prvního stupně, dle kterého je v posuzovaném případě zadostiučinění ve výši [částka] zcela přiměřené a že ve zbývající části není žalobou uplatněný nárok důvodný.

21. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to jak v napadeném zamítavém výroku III., tak ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 3 o. s. ř.

22. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady odvolacího řízení tvoří paušální náhrada nákladů za 2 úkony po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a b) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání odvolacího soudu, celkem [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

23. Odvoláním nedotčené výroky I. a II. rozsudku nabyly samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.