o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (193,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím a dále [částka] představující náklady spojené s uplatněním pohledávky (výrok I.). Ohledně částky [částka], představující zbývající náklady spojené s uplatněním pohledávky, žalobu zamítl (výrok II.). Současně žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím, a to s tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytoval žalované marketingové služby na správě jejích internetových kampaní v období od [datum] do [datum], kdy za poskytování těchto služeb byla sjednána hodinová sazba ve výši [částka] + DPH. Předmětem žaloby jsou i přes výzvu nezaplacené služby žalobce poskytnuté žalované za část března (ve výši [částka]) a za [anonymizováno] [rok] (ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka]).

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že žalobce dané služby neposkytoval řádně, služby účtoval v rozporu s uzavřenou smlouvou ve větším než sjednaném rozsahu a dále žalované způsobil škodu ve výši [částka], když v období [anonymizováno] (od [datum] do [datum]) smluvené služby neposkytoval. Uvedenou škodu žalovaná v předmětném řízení uplatnila jako kompenzační námitku do výše žalované částky včetně příslušenství.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva, kterou se žalobce zavázal v období od února [rok] vykonávat pro žalovanou správu jejích internetových kampaní v rozsahu původně sjednaných 20 hodin měsíčně a žalovaná se za to zavázala platit žalobci úplatu za jednu hodinu práce ve výši [částka] + DPH, přičemž rozsah práce žalobce byl následně pro únor [rok] dohodou účastníků rozšířen na 30 hodin; spolupráce účastníků pokračovala až do konce dubna [rok] − žalobce po celou tuto dobu sjednané služby žalované řádně poskytoval, když tyto služby nebyly ze strany žalované v průběhu této spolupráce nijak sporovány/reklamovány. Žalobce vykonával činnosti pro žalovanou od [datum] do [datum] nepravidelně, zpravidla v různém časovém rozsahu i několikrát denně, v různé dny v týdnu, v některé dny však nevykonal žádnou činnost. Žalovaná zaplatila žalobci za únor částku [částka] za 20 hodin práce a částku [částka] za 9,82 hodin práce, za březen pak dne [datum] částku [částka] za prvních 10 hodin práce, dne [datum] částku [částka] za druhých 10 hodin práce, částku [částka] za třetích 10 hodin práce a dne [datum] částku [částka] za čtvrtých 10 hodin práce. Za další vyúčtovanou a vyfakturovanou práci – [částka] za dalších 8,85 hodin za březen, [částka] za prvních 10 hodin za [anonymizováno], [částka] za druhých 10 hodin za [anonymizováno], [částka] za třetích 10 hodin za [anonymizováno] a [částka] za dalších 5,57 hodin za [anonymizováno] – žalovaná žalobci ničeho nezaplatila. Žalovaná po celou dobu až do konce dubna žalobci aktivně zadávala sjednanou práci v rozsahu, který zjevně přesahoval 20 hodin měsíčně, což bylo zcela potvrzeno e-maily žalobce z období od 2. 3. do [datum], kterými byla žalovaná pravidelně informována o odpracování každých 10 hodin (za březen a [anonymizováno], mezi účastníky byla domluvena fakturace po 10 odpracovaných hodinách) a o zaslání faktury za každých takto odpracovaných 10 hodin, proti čemuž žalovaná nijak nebrojila. V e-mailech ze dne [datum] a [datum] jednatel žalované utvrzoval žalobce v tom, že o předmětných neuhrazených fakturách za poskytnuté služby v březnu a dubnu [rok] ví, tyto co do jejich výše a oprávněnosti jejich vystavení nijak nerozporoval, naopak je navrhoval započíst na tvrzenou škodu ve výši [částka], kterou měl žalobce žalované způsobit tím, že od 2. 4. do [datum] nespravoval kampaně žalované na [anonymizováno].

5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), kdy dospěl k závěru, že mezi účastníky byla v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. ústně uzavřena inominátní smlouva, kterou se žalobce zavázal pro žalovanou v období od února [rok] vykonávat správu jejích internetových kampaní v rozsahu původně sjednaných 20 hodin měsíčně (pro únor [rok] rozšířeno na 30 hodin) a žalovaná se za to zavázala platit žalobci úplatu ve výši [částka] + DPH za jednu hodinu práce. Mezi účastníky však zůstal sporným sjednaný rozsah hodin za měsíc březen a [anonymizováno] [rok] − nalézací soud proto přistoupil k výkladu právního jednání ve smyslu § 555 a § 556 o. z. V tomto směru zohlednil, že již v e-mailu ze dne [datum] žalobce shrnoval, že je třeba domluvit počet hodin na březen, tedy zjevně mezi účastníky již neplatila původní dohoda o 20 hodinách měsíčně bez omezení, naopak již brzo po sjednání spolupráce se 20 hodin měsíčně ukázalo nedostatečných a časový rozsah práce byl následně mezi účastníky rozšiřován, resp. na každý měsíc zjevně určován znovu ad hoc, když v e-mailu žalobce ze dne [datum] je shrnuto bez dalšího, že byla domluvena fakturace po 10 odpracovaných hodinách − žádnou z těchto dohod žalovaná v průběhu spolupráce nesporovala, naopak po celou dobu až do konce dubna žalobci aktivně zadávala sjednanou práci v rozsahu, který zjevně 20 hodin měsíčně přesahoval. Prvostupňový soud uzavřel, že již z tohoto chování žalované je zřejmé, že o odpracování veškerých prací v rozsahu, jak byly vyúčtovány žalobcem, věděla a s provedením těchto prací v daném rozsahu souhlasila. Tyto závěry pak dle prvostupňového soudu potvrzuje i následné jednání žalované, kdy bez jakýchkoli výhrad zaplatila žalobci faktury, jimiž bylo vyúčtováno prvních 40 odpracovaných hodin v březnu [rok], a zbývající neuhrazené faktury pak navrhovala započíst na tvrzenou škodu, kterou jí měl žalobce způsobit. Obranu žalované, že poslední faktury, které zaplatila za březnovou práci žalobce, zaplatila pouze omylem pochybením účetní paní [příjmení], považoval soud prvního stupně za účelovou − výpověď svědkyně [příjmení] v tomto směru shledal neurčitou a nevěrohodnou. Nalézací soud tedy uzavřel, že žalobce vykonal služby pro žalovanou ve sjednaném rozsahu odsouhlaseném žalovanou i v březnu (48,85 hodin) a dubnu [rok] (35,57 hodin) a žalovaná se mu za to zavázala zaplatit odměnu ve výši [částka] + DPH za 1 hodinu − žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci i zbývající dlužné řádně vyfakturované částky za březen a [anonymizováno] [rok] celkem ve výši [částka].

6. Kompenzační námitku žalované soud prvního stupně shledal nedůvodnou a uzavřel, že v projednávané věci neshledal ani porušení právní povinnosti na straně žalobce (z provedených důkazů neplyne, že by mezi účastníky byla sjednána povinnost žalobce provádět činnosti při správě kampaní žalované každý den v určitém rozsahu, a to včetně víkendů), ani vznik škody na straně žalované (tvrzená škoda nemohla vzniknout, protože za vynaložené náklady byla žalované [právnická osoba] řádně poskytnuta zakoupená reklama). Závěrem pak dodal, že žalovanou tvrzenou pohledávku za žalobcem z titulu náhrady škody považuje za zcela nejistou a neurčitou, a proto dle § 1987 odst. 2 o. z. za nezpůsobilou k započtení. Obvodní soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Ohledně nároku na náklady spojené s uplatněním pohledávky pak podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobci přiznal právo na náhradu ve výši [částka]; co do dalších požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v řízení neúspěšný jen v nepatrné části.

7. Proti výroku I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, když uzavřel, že limitace 20 hodin se následně nevztahovala ani na práce žalobce za březen a [anonymizováno] [rok]. Mezi účastníky byl dohodnut rozsah [částka] hodin měsíčně s tím, že k navýšení byl třeba předchozí souhlas jednatele žalované – pokud by ke schválení nedošlo, neměl žalobce nárok na odměnu za práci nad rámec schváleného limitu. Mezi účastníky k žádné dohodě o tom, že se sjednaný limit navyšuje, nedošlo – žalovaná byla proto povinna uhradit za březen a [anonymizováno] [rok] pouze práci žalobce v rozsahu 20 hodin. Dále žalovaná nesouhlasila se závěrem prvostupňového soudu ohledně jejího nároku na náhradu škody, který započetla vůči předmětnému nároku žalobce. V tomto směru uvedla, že žalobce porušil svou povinnost provádět správu marketingových kampaní a jeho nečinností v období od [datum] do [datum] vznikla žalované škoda ve výši [částka]. Akcentovala, že sám žalobce svoji odpovědnost za tuto škodu v důsledku jeho nečinnosti uznal. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil na jednání odvolacího soudu, kde uvedl, že původně sjednaný rozsah 20 hodin se již v únoru [rok] ukázal nedostatečným, proto bylo dohodnuto odlišné schéma poskytování služeb – podle potřeb žalované bez omezení s tím, že bude fakturováno po 10 hodinách a žalovaná tak měla vždy možnost žalobce zastavit, případně ukončit spolupráci, to však nikdy neučinila. Pokud jde o náhradu škody, pak žalobce zdůraznil, že z jeho strany nedošlo k porušení smluvní povinnosti, když mezi účastníky nebylo nikdy ujednáno období, ve kterém má žalobce služby poskytovat – poskytoval je vždy podle svého uvážení, nikoli každý den. Dále sporoval tvrzení žalované, že škodu uznal a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co v souladu s § 132 o. s. ř. provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž hodnocení důkazů též v odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil. Zjištěný skutkový stav pak prvostupňový soud též správně posoudil po právní stránce.

11. Odvolací soud úvodem připomíná, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Každý projev vůle – výslovný nebo konkludentní – se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (§ 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího ve zjištěné nebo přisouzené podobě se při výkladu projevu vůle přihlíží také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (§ 556 odst. 2 o. z.). Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace projevu vůle. Výkladem projevu vůle však není dovoleno měnit smysl jinak jasného právního jednání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Odvolací soud uzavírá, že interpretace smluvního ujednání účastníků ohledně rozsahu služeb, které měl žalobce žalované poskytnout v březnu a dubnu [rok] a žalovaná mu za ně měla zaplatit sjednanou odměnu, provedená soudem prvního stupně, jež vyústila ve zjištění, podle něhož žalobce pro žalovanou prováděl sjednané služby ve sjednaném rozsahu odsouhlaseném žalovanou i v březnu a dubnu, tj. v březnu 48,85 hodin a v dubnu 35,57 hodin, a žalovaná se mu za to zavázala zaplatit odměnu ve výši [částka] + DPH za 1 hodinu práce, tj. za březen [částka] a za [anonymizováno] [částka], plně odpovídá zákonným výkladovým pravidlům a ustáleným judikaturním závěrům (viz shora) a má podklad ve skutkových zjištěních. Nalézací soud správně vycházel z výkladových pravidel právních jednání obsažených v ustanoveních § 555 až § 556 o. z., přičemž přikládal význam nejen tomu, co uvedenému právnímu jednání předcházelo (zejména již v únoru se 20 hodin měsíčně ukázalo nedostatečným – úprava rozsahu pro únor /navýšení/byla mezi účastníky nesporná; dohoda o fakturaci po odpracovaných 10 hodinách; zadávání práce žalobci žalovanou v rozsahu zcela zjevně přesahujícím 20 hodin měsíčně; žalovaná byla o odpracovaných hodinách pravidelně informována, stejně tak o zasílaných fakturách - faktury však nikdy nereklamovala), ale i následnému jednání stran, kterým strany daly najevo, jaký obsah a význam přikládají učiněnému právnímu jednání (zejména zaplacení prvních 40 vyúčtovaných hodin za březen [rok] bez jakýchkoli výhrad žalované; ujištění žalobce, že žalovaná o neuhrazených fakturách za březen a [anonymizováno] ví, přičemž proti nim ničeho nenamítala a navrhovala jejich započtení na tvrzenou škodu; skutečnost, že žalovaná začala namítat chybnou fakturaci až v rámci probíhajícího soudního řízení). Odvolací soud nemá v tomto směru prvostupňovému soudu co vytknout – nárok žalobce na odměnu v celkové výši [částka] ([částka] + DPH za 1 hodinu) za poskytnuté služby žalované za březen v rozsahu 48,85 hodin, tj. [částka] (po zohlednění žalovanou již uhrazené odměny [částka]) a za [anonymizováno] v rozsahu 35,57 hodin, tj. [částka], byl v řízení bez jakýchkoli pochybností prokázán; v podrobnostech odvolací soud odkazuje na body 26 - 30 odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 tohoto ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

14. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

15. Žalovaná započetla vůči předmětnému nároku žalobce svůj nárok na náhradu škody ve výši [částka]. Tvrzenou škodu jí měl žalobce způsobit tím, že porušil své povinnosti, když v období od [datum] do [datum] neprováděl správu marketingových kampaní a nereguloval vynakládání nákladů na inzerci. Jedním ze zákonných předpokladů odpovědnosti za škodu je porušení smluvní, popř. zákonné povinnosti. V daném případě však nelze na základě tvrzení žalované dospět k závěru, že by žalobce nějakou svou smluvní, natož pak zákonnou, povinnost porušil; sama žalovaná na jednání odvolacího soudu uvedla, že žalobce si práci rozvrhoval sám podle svého uvážení. Mezi účastníky nebylo ujednáno období (konkrétní dny a čas), ve kterém má žalobce služby poskytovat, rozvržení práce žalobce ve sjednaném rozsahu záleželo zcela na jeho uvážení – žalobce neporušil žádnou svou povinnost, když v období od [datum] do [datum] žalované sjednané služby neposkytoval. S ohledem na uvedené, kdy nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu – absence porušení povinnosti žalobcem, odvolací soud uzavírá, že tvrzený nárok žalované na náhradu škody není dán. Žalované pohledávka z titulu náhrady škody vůči žalobci nevznikla, žalovaná tedy neměla pohledávku způsobilou k započtení ve smyslu § 1982 o. z. – započíst je možno jen existující pohledávky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně postupoval správně, když uzavřel, že zápočet žalované nebyl důvodný a tedy nevedl k zániku projednávaného nároku žalobce. Tento závěr není způsobilý zpochybnit ani žalobcův e-mail ze dne [datum], jenž v žádném případě nepředstavuje jakési uznání odpovědnosti za vzniklou škodu ve výši uplatňované v řízení žalovanou formou zápočtu, jak mylně argumentuje žalovaná v podaném odvolání.

16. Nárok žalobce na zaplacení odměny ve výši [částka] za poskytnuté služby pro žalovanou byl v řízení prokázán. Předmětným zápočtem žalované k zániku tohoto nároku žalobce nedošlo. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, když žalobě vyhověl.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil, stejně pak i výrok III. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 3 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady žalobce v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po [částka] podle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

19. Odvoláním nedotčený výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.