o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (247,

1. Napadeným rozsudkem [anonymizováno] prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů [anonymizováno] [částka] k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalovaná domáhala zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobkyně na vyloučení v žalobě označených nemovitostí (dále jen„ předmětné nemovitosti“) z konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] - [anonymizována tři slova], státní podnik v likvidaci (dále jen„ úpadce“). V důsledku uvedeného nezákonného rozhodnutí se staly předmětné nemovitosti součástí konkurzní podstaty úpadce a konkurzní správce tyto nemovitosti prodal třetí osobě [anonymizováno] veřejné dražbě dne [datum], o čemž se žalobkyně dozvěděla v průběhu roku [rok]. Uvedené pravomocné rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], však bylo následně rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeno, čímž byla deklarována jeho nezákonnost. V [anonymizováno] následujícím po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze opětovně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že žaloba o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce byla zamítnuta, a to dle žalobkyně jen proto, že z majetkové podstaty nelze vyloučit majetek, který již v majetkové podstatě v době rozhodování nebyl, neboť jej v mezidobí nabyla třetí osoba [anonymizováno] veřejné dražbě. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že v důsledku nezákonného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] jí byla způsobena škoda, když v mezidobí (mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a rozhodnutím Nejvyššího soudu o jeho zrušení (byla na základě tohoto nezákonného rozhodnutí realizována dražba nemovitostí, které však byly dle přesvědčení žalobkyně v jejím vlastnictví. [příjmení], kterou žalobkyně požaduje jako náhradu škody, odpovídá investicím žalobkyně do předmětných nemovitostí [anonymizováno] výši [částka], nákladům na údržbu nemovitostí [anonymizováno] výši [částka], zaplacenému pojistnému za nemovitosti [anonymizováno] výši [částka] a dále zaplacené dani z nemovitostí [anonymizováno] výši [částka]. Žalobkyně závěrem uvedla, že její nárok není promlčen, neboť promlčecí lhůta začala plynout dne [datum] (zamítnutí návrhu žalobkyně na vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] ([anonymizováno]), následně se však běh promlčecí lhůty stavěl v době od [datum] do [datum] (uplatnění nároku u žalované) a dále pak v době od [datum] do [datum], kdy žalobkyně podala u Obvodního soudu pro Prahu 2 ([anonymizováno] vedené pod sp. zn. [spisová značka]) žalobu proti žalované, jíž se domáhala téhož nároku. Žalobkyně je přesvědčena, že po výše uvedenou dobu vedení [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], které bylo skončeno pravomocným odmítnutím žaloby, promlčecí lhůta neběžela, neboť žalobkyně [anonymizováno] vedení [anonymizováno] řádně pokračovala.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že nárok na náhradu škody žalobkyni nevznikl. Současně [anonymizováno] vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku žalovaná vznesla námitku promlčení, kdy uvedla, že žalobkyni začala plynout promlčecí lhůta pro uplatnění jejích případných nároků dne [datum], kdy jí byl doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] ([anonymizováno], kterým byla žaloba žalobkyně na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce pravomocně zamítnuta. Nynější žaloba byla podána až [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Stran stavění promlčecí lhůty žalovaná uvedla, že tato byla stavěna pouze v době od [datum] do [datum], kdy byla žalobkyní uplatněna žádost o náhradu škody v rámci mimosoudního projednání věci. Po dobu [anonymizováno] vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] ke stavění promlčecí lhůty nedošlo, neboť v tomto [anonymizováno] nebyla žaloba žalobkyně meritorně projednávána, když byla odmítnuta pro neodstranění vad.

4. [anonymizováno] prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce; tento rozsudek byl v rámci odvolacího [anonymizováno] potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl však k dovolání žalobkyně Nejvyšším soudem zrušen a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze následně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], doručeným žalobkyni dne [datum], potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] o zamítnutí žaloby, a to primárně z toho důvodu, že nemohlo být rozhodnuto o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkurzní podstaty, když tyto nemovitosti v době opětovného rozhodování Vrchního soudu v Praze již nebyly součástí soupisu konkurzní podstaty, neboť byly v mezidobí prodány [anonymizováno] veřejné dražbě. O prodeji předmětných nemovitostí v dražbě se žalobkyně dozvěděla v průběhu roku [rok]. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody [anonymizováno] výši [částka] představující žalobkyní vynaložené investice do předmětných nemovitostí, které byly prodány [anonymizováno] veřejné dražbě v souvislosti s pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], jenž byl však následně zrušen Nejvyšším soudem. Žalovaná stanoviskem ze dne [datum] žalobkyni sdělila, že její nárok považuje za nedůvodný. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 2 ([anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]) vůči žalované požadavek na náhradu škody [anonymizováno] výši [částka], která jí vznikla v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí v [anonymizováno] vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] a v [anonymizováno] vedeném Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně byla v průběhu [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] vyzývána k odstranění vad žaloby a zároveň byla poučena o tom, že v případě řádného nedoplnění žaloby a nemožnosti pokračování v [anonymizováno] pro tento nedostatek [anonymizováno] žalobu odmítne. Žalobkyně i přes tuto výzvu vady žaloby neodstranila, žaloba tedy zůstala neprojednatelnou a jako taková byla soudem prvního stupně odmítnuta, přičemž tento právní názor byl potvrzen jak soudem odvolacím, tak i soudem dovolacím, který dovolání žalobkyně odmítl.

5. V rámci právního posouzení věci se [anonymizováno] prvního stupně předně zabýval vznesenou námitkou promlčení, přičemž po zhodnocení skutkových tvrzení a provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobkyně byl u [anonymizováno] uplatněn po marném uplynutí promlčecí lhůty a žalobu je tedy nutné zamítnout. S odkazem na § 32 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím (dále jen„ OdpŠk“) poukázal na to, že v projednávané věci bylo podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí a žalobkyni tedy běžela tříletá promlčecí lhůta ode dne doručení zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tedy od [datum rozhodnutí]. S ohledem na uplatnění nároku žalobkyně u žalované dne [datum] promlčecí lhůta v souladu s § 35 OdpŠk v období od [datum] do [datum] neběžela, po [datum] běh promlčecí lhůty pokračoval. Nalézací [anonymizováno] uzavřel, že byla-li žaloba v této věci u [anonymizováno] podána až dne [datum], je zcela zřejmé, že marně uplynula tříletá promlčecí lhůta, v rámci níž měla žalobkyně možnost řádně svůj nárok u [anonymizováno] uplatnit.

6. Pro úplnost prvostupňový [anonymizováno] dodal, že uvedené by platilo i v případě, že by promlčecí lhůta začala plynout až [datum], kdy byl žalobkyni doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žaloba žalobkyně pravomocně zamítnuta.

7. [anonymizováno] prvního stupně se neztotožnil s názorem žalobkyně, podle kterého došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty i v době od [datum] do [datum], tedy v době vedení [anonymizováno] u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého v případě uplatnění nároku u [anonymizováno] formou podání neúplné nebo nesprávné žaloby může mít takovéto uplatnění nároku u [anonymizováno] hmotněprávní účinek spočívající v podobě stavění promlčecích dob pouze a jen tedy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny a v [anonymizováno] tudíž může být řádně pokračováno. Načež konstatoval, že žalobkyní podaná žaloba v rámci [anonymizováno] vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], jejíž vadnost nebyla v průběhu [anonymizováno] i přes výzvy [anonymizováno] odstraněna a žaloba tedy byla jako neprojednatelná odmítnuta, nemohla mít za následek stavění běhu promlčecí lhůty [anonymizováno] smyslu § 648 o. z., neboť nelze uzavřít, že by bylo v uvedeném [anonymizováno] žalobkyní řádně pokračováno.

8. Závěrem [anonymizováno] prvního stupně uvedl, že vznesení námitky promlčení v daném případě není v rozporu s dobrými mravy, přičemž akcentoval skutečnost, že bylo výlučně věcí žalobkyně, aby v předchozím [anonymizováno] vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož byl uplatněn v podstatě obsahově totožný požadavek na náhradu škody vůči žalované, byla žaloba žalobkyní řádně doplněna, čímž by nedošlo k promlčení jejího nároku.

9. S ohledem na uvedené skutečnosti [anonymizováno] prvního stupně žalobu zamítl, neboť k datu podání žaloby [datum] byl žalovaný nárok promlčen. O nákladech [anonymizováno] pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšné žalované.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž [anonymizováno] prvního stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu akcentovala, že ke stavení běhu promlčecí lhůty při uplatnění nároku v [anonymizována dvě slova] stačí, aby byl uplatněn„ požadavek, aby žalovanému byla uložena povinnost k peněžnímu plnění v konkrétní výši“. Pokud tedy poškozený v [anonymizována dvě slova] takto nárok na náhradu škody uplatní, přestože to udělá takovým způsobem, že mu nárok nelze v adhézním [anonymizováno] přiznat, dochází dle Nejvyššího soudu ke stavění běhu promlčecí lhůty [anonymizováno] smyslu § 112 obč. zák. (nyní § 648 o. z.). Postačuje-li uvedený způsob uplatnění nároku pro stavení běhu promlčecí lhůty v [anonymizována dvě slova], je žalobkyně přesvědčena o tom, že to musí stačit vždy, tedy i v občanskoprávním [anonymizováno]. Jinak by žalobkyně a každý jiný účastník občanského soudního [anonymizováno] byl diskriminován oproti poškozeným v [anonymizována dvě slova] a naopak by někteří škůdci byli zvýhodněni oproti jiným. Žalobkyně dále poukázala na to, že jí [anonymizováno] v [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] doručil výzvu k doplnění žaloby až [datum] ([anonymizováno] bylo zahájeno [datum]), do té doby byl [anonymizována dvě slova] věci buď pasivní, nebo [anonymizováno] věci jednal, jako by uvedené nebylo problémem. Podle žalobkyně bylo tedy v uvedeném [anonymizováno] minimálně do [datum] z její strany řádně pokračováno, neboť do této doby [anonymizováno] žádnou výzvu či nespokojenost s postupem žalobkyně nevyjádřil. Závěrem žalobkyně uvedla, že se prakticky nachází [anonymizováno] stejné situaci, jako poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody v adhézním [anonymizováno] takovým způsobem, že nemohl být přiznán. Žalobkyně zcela nesporně u [anonymizováno] uplatnila požadavek,„ aby žalované byla uložena povinnost k peněžnímu plnění v konkrétní výši.“ V takovém případě, vzhledem k rovnosti všech v jejich právech, by měla být v situaci, kdy takové uplatnění požadavku na konkrétní výši plnění proti konkrétní osobě je uplatněním práva, jež staví běh promlčecí lhůty. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil [anonymizováno] prvního stupně k dalšímu [anonymizováno].

11. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

12. Odvolací soud přezkoumal [anonymizováno] smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, přičemž [anonymizováno] věci rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s tímto postupem souhlasili. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. [anonymizováno] prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i [anonymizováno] vzájemné souvislosti. Zjištěný skutkový stav pak [anonymizováno] prvního stupně správně zhodnotil též po právní stránce.

14. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

15. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném [anonymizováno], promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

18. Předmětem [anonymizováno] je nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. [anonymizováno] prvního stupně správně v souladu s § 32 odst. 1 OdpŠk konstatoval, že počátek běhu subjektivní tříleté promlčecí lhůty je v projednávaném případě odvíjen ode dne doručení rušícího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo vydáno k dovolání žalobkyně, jež se zrušení nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], domáhala (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud v tomto směru pouze opravuje datum doručení zrušovacího rozhodnutí žalobkyni, kdy se z doručenky založené [anonymizováno] spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka] podává, že uvedené rozhodnutí bylo žalobkyni, resp. jejímu právnímu zástupci v této věci JUDr. [příjmení], doručeno až [datum] Odvolací soud tedy uzavírá, že subjektivní promlčecí lhůta žalobkyně počala běžet dnem [datum], nikoli dnem [datum], jak uvedl [anonymizováno] prvního stupně.

19. [anonymizováno] prvního stupně také správně v souladu s § 35 odst. 1 OdpŠk konstatoval stavení běhu promlčecí lhůty po dobu 6 měsíců, konkrétně v období od [datum] do [datum], kdy žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody u žalované.

20. Žalobkyně zakládá podané odvolání na polemice s právním názorem [anonymizováno] prvního stupně ohledně (ne) stavení běhu promlčecí lhůty v případě podání dřívější žaloby na náhradu téže škody, která však byla soudem pravomocně odmítnuta ([anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]).

21. Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zdůraznil, že ustanovení § 112 obč. zák. (nyní § 648 o. z.) upravuje stavení promlčecí lhůty pro případ, kdy se věřitel rozhodne svůj spor s dlužníkem řešit u [anonymizováno] nebo u jiného příslušného orgánu. Uvedené ustanovení přitom stanoví několik podmínek, které musí být splněny kumulativně. V souladu s citovaným ustanovením proto dojde-li [anonymizováno] stanovené promlčecí lhůtě, tj. nejpozději v její poslední den, k uplatnění práva věřitelem, nastává stavení promlčecí lhůty, a to [anonymizováno] vztahu k právu, které bylo v [anonymizováno] uplatněno. Běh promlčecí lhůty se staví dnem, kdy byl návrh doručen [anonymizováno]. Předpokladem stavení promlčecí lhůty po dobu trvání [anonymizováno] je rovněž skutečnost, že oprávněný subjekt řádně pokračuje v zahájeném [anonymizováno]. V [anonymizováno] pokračuje účastník [anonymizováno] řádně tehdy, jestliže svými procesními úkony nebrání náležitému průběhu [anonymizováno] a meritornímu rozhodnutí (dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či [anonymizována dvě slova] in [anonymizována dvě slova], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], M., [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až [anonymizováno] [nakladatelství], [rok], str. [číslo]).

22. Z dikce § 648 o. z. vyplývá, že účinek stavení běhu promlčecí lhůty má uplatnění práva u [anonymizováno] pouze v případě, že se v [anonymizováno]„ řádně pokračuje“, přičemž podle ustálené judikatury soudů mají neúplné nebo nesprávné žaloby hmotněprávní účinek v podobě stavení promlčecích lhůt působících od jejich podání jen tehdy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny, a v [anonymizováno] je tudíž řádně pokračováno. Jestliže žalobce neúplnost nebo nesprávnost žaloby odstraní (ať z podnětu [anonymizováno], nebo z vlastní iniciativy), popřípadě alespoň odstraní ty z vad, které brání dalšímu pokračování v [anonymizováno], je možné žalobu v [anonymizováno] projednat a [anonymizována dvě slova] věci samé; v takovém případě platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku (tj. ode dne, kdy byla podána u [anonymizováno]). K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dovodil, že náležitosti žaloby je třeba posuzovat striktně podle § 42 odst. 4 a 79 odst. 1 o. s. ř. s tím, že pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti, či je-li nesrozumitelný nebo neurčitý, jde přesto o návrh, který vyvolává předpokládané následky (stavení promlčecí lhůty). Je však nutno vady (popřípadě k výzvě [anonymizováno]) odstranit, neboť i občanský zákoník v ustanovení § 112 (nyní § 648 o. z.) stanoví, že ke stavení lhůty dochází pouze tehdy, když věřitel (žalobce) v [anonymizováno] řádně pokračuje.

23. [anonymizováno] prvního stupně zcela v souladu s uvedenými judikaturními závěry posoudil otázku stavení běhu promlčecí lhůty v případě uplatnění nároku u orgánu veřejné moci a správně uzavřel, že v případě [anonymizováno] vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] podmínky stavení běhu promlčecí lhůty dle § 648 o. z. naplněny nebyly, neboť žalobkyně v uvedeném [anonymizováno] řádně nepokračovala, když i přes výzvu a poučení [anonymizována dvě slova] žalobkyni v předmětném [anonymizováno] vyzval, aby rozlišila, jaké odškodnění [anonymizováno] vztahu k jednotlivým žalobním nárokům požaduje s tím, že míní-li uplatnit jednou žalobou současně více nároků na náhradu majetkové újmy, musí jednoznačně uvést, jakého odškodnění (v jaké výši) se na základě každého ze samostatně uplatnitelných nároků (titulů) domáhá, současně žalobkyni poučil o následcích nesplnění výzvy (vady žaloby spočívající v její neurčitosti neodstranila, a žaloba tak musela být odmítnuta, neboť nebylo možné pro uvedený nedostatek v [anonymizováno] pokračovat.

24. Žalobkyně se v odvolání snaží navodit dojem, že v [anonymizována dvě slova] ke stavení běhu promlčecí lhůty při uplatnění nároku na náhradu škody stačí, aby byl uplatněn„ požadavek, aby žalovanému byla uložena povinnost k peněžnímu plnění v konkrétní výši“. Uvedené tvrzení žalobkyně je však velmi zjednodušené a značně zkreslující. Podle § 43 odst. 2 tr. ř. (nyní ustanovení § 43 odst. 3) poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla [anonymizována dvě slova] způsobena, je oprávněn navrhnout, aby [anonymizováno] v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pro uplatnění nároku poškozeného a rozhodnutí o něm v adhezním [anonymizováno] postačí (vedle dalších náležitostí) jasné vylíčení skutkových okolností, o které se návrh opírá. Není nutné, aby poškozený odkázal na konkrétní zákonné ustanovení. Jednotlivé relativně samostatné nároky vyplývající z ustanovení § 2958 o. z. (nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu) však musí být v návrhu specifikovány do té míry, aby bylo možno [anonymizováno] o každém z nich samostatně. V návrhu poškozeného musí být uvedena rovněž alespoň minimální výše částky, které se poškozený domáhá u každého jednotlivého nároku. O tom je třeba poškozeného poučit. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Orgány činné v [anonymizována dvě slova] jsou poškozeného o jeho právech v souvislosti s uplatněním nároku poučit (§ 46 TrŘ), s tím, že je třeba, aby závadu odstranil nejpozději v hlavním líčení před zahájením dokazování (§ 43 odst. 3, § 206 odst. 2 TrŘ). Pokud poškozený neodstraní uvedený nedostatek, [anonymizováno] o takovém nároku vůbec nerozhodne, a to ani odkázáním [anonymizováno] smyslu § 229 TrŘ (viz [příjmení] [příjmení], J. [příjmení], M. [příjmení]. Oběti trestných činů, 2. vydání, 2020, s. 267 - 292).

25. Z uvedeného je zřejmé, že i v případě uplatnění nároku na náhradu škody v [anonymizována dvě slova] musí návrh poškozeného obsahovat náležitosti stanovené zákonem (§ 43 odst. 3 trestního řádu), přičemž judikatura tyto náležitosti blíže specifikuje (z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje, v případě uplatnění více nároků, musí být tyto specifikovány tak, aby bylo možno [anonymizováno] o každém z nich samostatně, a současně musí být stanovena alespoň minimální výše částky, které se poškozený domáhá u každého jednotlivého nároku (…) Pokud by návrh poškozeného na náhradu škody nebyl v [anonymizována dvě slova] uplatněn řádně, tedy tak jak požaduje zákon, a nedostatky návrhu by poškozeným nebyly odstraněny ani po poučení soudem, pak by [anonymizována dvě slova] o takovém návrhu vůbec nerozhodoval a ke stavění běhu promlčecí lhůty [anonymizováno] smyslu § 648 o. z. by v takovém případě nedošlo (srov. L. [příjmení] in [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. [číslo] - [číslo]). Odvolací soud uzavírá, že„ požadavky“ na uplatnění nároku na náhradu škody spojené se stavením běhu promlčecí lhůty podle § 648 o. z. jsou v [anonymizována dvě slova] v zásadě shodné jako v občanském soudním [anonymizováno]. Není pravdou, že by účastníci občanského soudního [anonymizováno] byli diskriminováni oproti poškozeným v [anonymizována dvě slova].

26. Jak již bylo výše uvedeno, žaloba žalobkyně v [anonymizováno] vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] byla odmítnuta pro neurčitost, když žalobkyně i přes výzvu [anonymizováno] jednoznačně nespecifikovala, jaký nárok (v jaké výši) z toho kterého z více uplatněných titulů požaduje. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že jednotlivé relativně samostatné nároky vyplývající z ustanovení § 2958 o. z. musí být v návrhu poškozeného v [anonymizována dvě slova] specifikovány tak, aby bylo možno [anonymizováno] o každém z nich samostatně; v návrhu musí být uvedena rovněž alespoň minimální výše částky, které se poškozený domáhá u každého jednotlivého nároku. Z uvedeného je zřejmé, že předmětná žaloba žalobkyně uplatněná v občanském soudním [anonymizováno], by neobstála ani„ v měřítku“ požadavků kladených na řádný návrh poškozeného v [anonymizována dvě slova], se kterým by bylo spojeno stavení běhu promlčecí lhůty podle § 648 o. z., neboť z ní i přes výzvy [anonymizováno] nebylo zřejmé, jaké odškodnění (v jaké výši) žalobkyně [anonymizováno] vztahu k jednotlivým žalobním nárokům požaduje (nezákonné rozhodnutí x nesprávný úřední postup).

27. Pro úplnost odvolací soud dodává, že judikatura dovodila, že nedošlo-li v [anonymizována dvě slova] k uložení povinnosti nahradit škodu, ačkoliv se poškozený připojil k [anonymizována dvě slova] se svým nárokem, má poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu škody v občanském soudním [anonymizováno]. Pokud tak poškozený učiní a nárok v přiměřené době žalobou v občanském soudním [anonymizováno] uplatní, pak promlčecí lhůta nepočne znovu běžet dnem právní moci rozhodnutí v předcházejícím [anonymizována dvě slova], ale její běh bude nadále přerušen v souladu s § 648 o. z. až do pravomocného skončení tohoto (navazujícího) občanského soudního [anonymizováno]. V této situaci, však musí být splněna jak podmínka řádného uplatnění nároku poškozeného v [anonymizována dvě slova], tak musí být v přiměřené době podána v občanském soudním [anonymizováno] žaloba, která musí naplňovat veškeré zákonné náležitosti, aby o ní mohlo být soudem meritorně rozhodnuto.

28. [anonymizováno] prvního stupně námitku promlčení, včetně posouzení (ne) stavení běhu promlčecí lhůty, posoudil způsobem souladným s citovanou právní úpravou i s právními závěry vyslovenými v judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu. Zcela správně shledal žalovaný nárok promlčeným a žalobu z toho důvodu zamítl. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem nalézacího [anonymizováno], podle kterého námitka promlčení vznesená v projednávaném případě žalovanou není v rozporu s dobrými mravy, neboť bylo výlučně věcí žalobkyně, aby v [anonymizováno] vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], žalobu řádně doplnila, čímž by nedošlo k promlčení jejího nároku.

29. Odvolací soud s ohledem na uvedené postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů [anonymizováno], který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

30. O nákladech odvolacího [anonymizováno] odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 [anonymizováno] spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť úspěšné žalované náklady odvolacího [anonymizováno] nevznikly.