o odvolání žalobkyň proti [anonymizováno] Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se a) žalobkyně domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím, b) žalobkyně částky [částka] s příslušenstvím a c) žalobkyně částky [částka] s příslušenstvím (výroky I., II. a III.), dále každé žalobkyni uložil zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka] (výroky IV., V. a VI.) a konečně každé žalobkyni uložil zaplatit náklady státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výši [částka] (výroky VII., VIII. a IX.). Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly doplacení rozdílu platu za vymezená období s odůvodněním, že vykonávaly kontrolní činnost spočívající v samostatné kontrole a šetření v terénu u porušování práv [anonymizována dvě slova], samostatné inspekci nad bezpečností výrobků uváděných na vnitřní trh a příslušnou analytickou a [anonymizováno] činnost. Tyto činnosti mají být podle katalogu správních činností„ zatříděny“ do 10. platové třídy, avšak žalobkyně byly zařazeny a odměňovány v 9. platové třídě. Po částečném zpětvzetí žaloby tak a) žalobkyně požadovala dorovnání platu ve shora uvedené výši za období od [číslo] až [číslo], b) žalobkyně za období od [číslo] do [číslo] a c) žalobkyně za období od [číslo] do [číslo] (dále rozhodné období).

2. Soud prvního stupně zjistil konkrétní okolnosti prováděné kontrolní činnosti žalobkyň (viz podrobně popsaná zjištění z listin o kontrolách a z výslechu svědků). Kontrolní činnost žalobkyň podle skutkových zjištění spočívala v provádění kontrol u prodejců výrobků podle [ustanovení pr. předpisu] o ochraně spotřebitele, [ustanovení pr. předpisu] o obecné bezpečnosti výrobků a zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky. Kontroly se prováděly ve skupinách (zpravidla ve dvou či třech osobách), přičemž při některých kontrolách byly žalobkyně vedoucími kontrolní skupiny. Při kontrolách byly zjišťovány výrobky, které by mohly porušovat některá práva [anonymizována dvě slova] (provádělo se např. odborné posouzení, zda výrobky opatřené ochrannými známkami jsou výrobky společností, které jsou vlastníky těchto ochranných známek, apod.), prováděly se zkoušky ověřující mechanické a fyzikální vlastnosti odebraných vzorků ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] o obecné bezpečností výrobků, případně se některé výrobky odebíraly k následnému posouzení, při kontrolách bylo případně zjišťováno, zda jsou prodávány výrobky, které byly notifikovány do evropského výstražného systému [anonymizováno], prováděly se kontroly ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele (řádné označení výrobků – složení materiálu, cena apod.), z kontrol byly sepisovány protokoly o kontrole, případně protokoly o zkoušce, na základě kontrol žalovaná případně vydávala tiskové zprávy.

3. Soud prvního stupně při právním posouzení zvažoval, zda činnosti vykonávané žalobkyněmi jsou činnosti zařazené do 10. platové třídy podle § 123 odst. 1 zák. práce a nařízení vlády č. 302/2014 Sb. (dále [anonymizováno]), přičemž vzal v úvahu závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (dále [anonymizována dvě slova]). Uzavřel, že žalobkyně analytickou a [anonymizováno] činnost nevykonávaly, nebylo prokázáno, že by některé ze žalobkyň vykonávala samostatný výkon inspekce nad bezpečností výrobků uváděných na vnitřní trh. Žalobkyně prováděly kontroly u prodejců v postavení běžných spotřebitelů, nikoliv u výrobců či přímých dovozců, neboť tuto kontrolu provádělo pouze oddělení technické kontroly. Žalobkyně v rámci naplánovaných kontrol prováděly kontrolní nákupy, při nichž kontrolovaly zejména plnění informačních povinností, doklady, účtování a cenovky. V případě podezření o nebezpečnosti výrobků, byl tento odebrán a následně bylo v kanceláři zjišťováno, zda výrobek porušuje některou z norem. Základní zkoušky prováděli vedoucí kontrolní skupiny, a to za účasti inspektorů v 10. nebo 11. platové třídě. U hraček to mohla být zkouška siloměrem nebo válcem pro malé části. U textilu se dle svědků většinou řešily například šňůry pro děti kolem krku. Výrobek mohl být poslán do zkušebny na přezkoušení zkušebnou.

4. Takto charakterizovanou činnost soud prvního stupně posoudil jako odpovídající činnosti definované jako samostatné provádění specializovaných kontrol a šetření v terénu v oblasti ochrany života, zdraví a podstatných ekonomických zájmů spotřebitele a jeho práva na informace, která je zařazena v části 2, dílu 33. [anonymizováno] do deváté platové třídy. Ve vztahu k porušování práv [anonymizována dvě slova] se činnost žalobkyň omezila na porovnání výrobku s předem připraveným seznamem ochranných známek, na jehož základě byl vyhotoven protokol o kontrole, a je vypracováno odborné vyjádření, ve kterém je ve vztahu k výrobku vybrán jeden či více z předem definovaných důvodů zjištění, že se nejedná o originální výrobek. Seznam ochranných známek je zpracován a upravován inspektory zařazenými v 10. nebo 11. platové třídě. Nebylo prokázáno, že by c) žalobkyně prováděla samostatný výkon inspekce nebo dozoru nad způsobilostí střelných zbraní, střeliva, pyrotechnických výrobků, výbušnin a balisticky odolných materiálů, neboť kontroly byly prováděny vždy za účasti Ing. [příjmení], případě Mgr. [příjmení] zařazených v 10., resp. 11. platové třídě. Dále soud prvního stupně dodal, že kolegové žalobkyň zařazení v 10. platové třídě vykonávali nad rámec běžných kontrol další specializované a obsahově náročnější kontroly. Žalobkyně podle soudu prvního stupně nevykonávaly ani činnost definovanou jako komplexní výkon inspekce a dozoru v oblasti ochrany spotřebitele, vnitřního trhu a fiskálních zájmů státu, když činnost žalobkyň nelze ve světle závěrů [anonymizována dvě slova] považovat za komplexní. Žalobkyně nepracovaly na základě obecně vymezených vstupů, nýbrž obdržely zcela konkrétní zadání jejich pracovní činnosti, tj. provést naplánovanou kontrolu určeného subjektu. Soud prvního stupně proto neshledal nárok žalobkyň oprávněný a žalobu zamítl. Podle úspěchu žalované pak rozhodl o nákladech účastníků a nákladech státu.

5. Proti tomuto [anonymizováno] podaly žalobkyně včasné odvolání. Namítly nesprávné právní posouzení spočívající v tom, že soud prvního stupně 1/ se nevypořádal s klíčovými argumenty žalobkyň co do charakteru a náročnosti jimi vykonávaných činností, 2/ nesprávně posoudil význam pojmu„ komplexní“ v souvislosti se zařazováním do platové třídy, 3/ nevyhodnotil, že žalobkyně rutinně vykonávaly činnost jako vedoucí kontrolní skupiny a v čem tato kompetence spočívá. Podle žalobkyň závěr soudu prvního stupně, že kolegové žalobkyň zařazení do 10. platové třídy vykonávali i jiné činnosti, nezbytně neznamená, že žalobkyně vykonávaly pouze činnosti zařazené do 9. platové třídy, neboť platová třída se posuzuje podle nejnáročnější činnosti, která je na zaměstnanci požadována. Vedoucí kontrolní skupiny odpovídá za výsledek kontroly tak, aby byl procesně v pořádku, skupinu řídí a zpracovává zpravidla kontrolní protokol, je odpovědný za zpracování a posouzení nálezu, odeslání případných vzorků, uložení pokuty, rozhoduje i o zákazu prodeje. Tato činnost vykazuje s ohledem na možné škody pro prodejce vysokou míru odpovědnosti, což má významný vliv na posouzení náročnosti vykonávané činnosti, a tedy zařazení do platové třídy. K pojmu„ komplexní“ žalobkyně poukázaly § 2 písm. c/ [anonymizováno], přičemž zde uvedenou míru komplexnosti vykazují všechny jimi prováděné kontroly, nepochybně pak ty, ve kterých byly žalobkyně vedoucími kontrolní skupiny. Zadání kontroly je velmi rámcové (datum kontroly a určení kontrolované osoby), organizaci a provedení kontroly provádí vedoucí kontrolní skupiny. Ze strany žalobkyň šlo o„ komplexní vykonávání inspekce a dozoru v oblasti ochrany spotřebitele, vnitřního trhu a fiskálních zájmů státu“ v rámci 10. platové třídy, jak odpovídá též závěru vyslovenému v [anonymizováno] Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Pojem„ komplexní“ není možné vykládat jako„ náročný“ či„ složitý“, jak vyplývá ze svědeckých výpovědí. Ve vztahu k pojmu„ samostatný výkon kontroly“ mají žalobkyně za to, že samostatnost je třeba posuzovat ve vztahu k jiným kontrolorům, přičemž ze svědeckých výpovědí nevyplývá, že by žalobkyně musely kontroly vykonávat jen ve spolupráci s kolegy ve vyšší třídě nebo se speciálním vzděláním. Konzultace se zástupci majitelů ochranných známek nebo s metodickými pomůckami na této samostatnosti nic nemění. Kontrolu prováděnou žalobkyněmi nelze redukovat jen na elementární kontrolu základních prvků a rutinní vyplnění předpřipravených dokumentů, jak argumentovala žalovaná a jak této argumentaci soud prvního stupně přisvědčil. Takový závěr nemá oporu ve výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Žalobkyně navrhly změnu napadeného [anonymizováno] tak, že bude žalobě žalobkyň vyhověno.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného [anonymizováno] jako věcně správného.

7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený [anonymizováno] i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny pro věc relevantní důkazy a tyto důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Zjištěný skutkový stav pak správně posoudil též po právní stránce.

9. Předmětem řízení je nárok žalobkyň na„ doplatek platu“ v souvislosti s jejich tvrzeným nesprávným zařazením do 9. platové třídy namísto správného zařazení do 10. platové třídy. Soud prvního stupně zamítavý [anonymizováno] postavil na klíčovém závěru, že činnosti vykonávané žalobkyněmi nejsou činnosti zařazené v 10. platové třídě.

10. Podle § 123 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací.

11. Podle § 265 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

12. Soud prvního stupně zcela správně vycházel z toho, že zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen. Zaměstnavatel je přitom povinen zařadit zaměstnance do jedné z šestnácti platových tříd podle druhu práce sjednané v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací (srov. § 123 odst. 2 a 5 zák. práce). Vychází přitom z [anonymizováno]. V případě nesprávného zařazení zaměstnance do platové třídy proto zaměstnanci sice nevznikne přímý nárok na zaplacení platu ve výši odpovídající jeho správnému zařazení, současně však dochází k porušení povinnosti zaměstnavatele, který tak zaměstnanci podle § 265 odst. 1 odpovídá za způsobenou škodu – její výše přitom odpovídá části platu, která zaměstnanci v důsledku protiprávního zařazení do nesprávné platové třídy ušla (srov. k tomu obdobně [anonymizováno] Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. V této souvislosti se proto soud prvního stupně zcela správně zabýval otázkou souladu zařazení žalobkyň do 9. platové třídy s právní úpravou obsaženou v § 123 odst. 1 zákoníku práce a v [anonymizováno].

14. [příjmení] třídy rozlišují práce různé složitosti, odpovědnosti a namáhavosti od těch nejméně složitých, s nejmenší odpovědností a nejméně namáhavých až po ty nejsložitější, s největší odpovědností a nejvíce namáhavé. Smyslem a účelem tohoto rozlišení je, aby v každé z platových tříd byly zařazeny práce, jejichž společnou charakteristikou je stejná složitost, odpovědnost a namáhavost. Obecně je složitost, odpovědnost a namáhavost práce pro jednotlivé platové třídy vyjádřena v charakteristikách platových tříd uvedených v příloze zákoníku práce, na jejichž základě byl zpracován katalog prací, kterým se stanoví zařazení prací ve veřejných službách a správě do platových tříd zaměstnanců, jimž je za práci poskytován plat. [anonymizováno] obsahuje katalog prací, které jsou v seřazeny od těch nejjednodušších až po ty nejnáročnější koncepční a systémové práce a rozděleny do šestnácti platových tříd. Na základě tohoto rozdělení zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy.

15. Pro zařazení zaměstnance do platové třídy je určující druh práce sjednaný v pracovní smlouvě (popřípadě vyplývající ze jmenování) a nejnáročnější práce, kterou zaměstnanec v jeho mezích vykonává (jejíž výkon zaměstnavatel po zaměstnanci požaduje); zaměstnavatel tedy zařadí zaměstnance podle § 123 odst. 2 zák. práce do platové třídy, ve které je podle katalogu prací zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon na zaměstnanci požaduje. Jak bylo vysvětleno v [anonymizována dvě slova] nelze při zařazení mechanicky vycházet jen z katalogem prací stanoveného rozdělení prací do platových tříd, neboť to má svůj význam jen ve spojení se základními charakteristikami platových tříd stanovenými zákonem, jak jsou tyto uvedeny v příloze k zákoníku práce, jež obsahují základní hlediska, z nichž uvedené rozdělení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti jednotlivých prací vychází.

16. Podle přílohy k zákoníku práce ([anonymizováno] platových tříd) je 9. třída charakterizována jako odborné specializované práce, ve kterých je předmětem komplexní samostatný systém složený z několika dalších sourodých celků nebo nejsložitější samostatné celky. Koordinace a usměrňování odborných prací. Zvýšená psychická námaha vyplývající ze samostatného řešení soustavy úkolů, kde jsou více zastoupeny abstraktní jevy a procesy, s nároky na poznávání, chápání a interpretaci jevů a procesů. [obec] nároky na paměť, flexibilitu, schopnosti analýzy, syntézy a obecného srovnávání. [obec] nároky na vestibulární aparát. Mimořádná zátěž nervové soustavy. 10. třída je charakterizována jako zajišťování komplexu činností s obecně vymezenými vstupy, rámcově stanovenými výstupy, značnou variantností způsobu řešení a postupů a specifickými vazbami na široký okruh procesů (dále jen„ systémové práce“). Předmětem práce je komplexní systém složený ze samostatných různorodých systémů se zásadními určujícími vnitřními a vnějšími vazbami. Koordinace a usměrňování odborných specializovaných prací.

17. [anonymizováno] ve znění účinném do 31. 12. 2019 v části 2, díl 33 Správa průmyslu a obchodu obsahuje pro 9. třídu položku„ samostatné provádění specializovaných kontrol a šetření v terénu v oblasti ochrany života, zdraví a podstatných ekonomických zájmů spotřebitele a jeho práva na informace včetně provádění základních poradenských činností v oblasti ochrany spotřebitele“, položku„ samostatné provádění specializovaných kontrol a šetření v terénu v oblasti ochrany vnitřního trhu a fiskálních zájmů státu“, a pro 10. třídu položku„ komplexní vykonávání inspekce a dozoru v oblasti ochrany spotřebitele, vnitřního trhu a fiskálních zájmů státu“, položku„ samostatný výkon inspekce nebo dozoru nad způsobilostí střelných zbraní, střeliva, pyrotechnických výrobků, výbušnin a balisticky odolných materiálů“, položku„ samostatný výkon inspekce nad bezpečností výrobků uváděných na vnitřní trh“ a položku„ samostatné provádění kontrol a šetření v terénu při postihu klamání spotřebitele výrobky porušujícími práva [anonymizována dvě slova]“. [anonymizováno] dále v § 2 písm. c/ vysvětluje, že„ komplexními činnostmi jsou činnosti zahrnující bezpodmínečně všechny části oboru služby včetně vazeb na ostatní agendy tohoto oboru.

18. Při zvážení všech shora uvedených předpokladů pro zařazení zaměstnance do správné platové třídy, se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že povaha činnosti vykonávaná žalobkyněmi, jak byla zjištěná především z listin popisujících prováděnou kontrolní činnost (protokoly o kontrole) jakož i z výpovědí svědků, odpovídá činnosti vymezené pro 9. platovou třídu.

19. Odvolací námitky nejsou důvodné. Zařazení kontrolní činnosti vykonávané žalobkyněmi do 9. třídy odpovídá vysoké náročnosti a složitosti, kterou žalobkyně vykonávaly samostatně při provádění kontrolní činnosti zaměřené na prodejce výrobků z hlediska ochrany spotřebitele, ochrany vnitřního trhu a dalších oprávněných zájmů státu. Zároveň se však nejednalo o komplexní výkon dozoru, který zahrnuje bezpodmínečně všechny části daného celku (systému) vymezeného příkladem činností. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani argument žalobkyň, že tyto vykonávaly kontrolní činnost (také) jako vedoucí kontrolní skupiny. Jestliže povaha kontrolní činnosti vykonávaná žalobkyněmi je charakterizována jako samostatné provádění specializovaných kontrol, pak vykonává-li tuto činnost společně jak vedoucí kontrolní skupiny, tak další spolupracující kontrolor, pak se stále jedná o výkon stejné činnosti. Okolnost, že vedoucí skupiny organizačně řídí kontrolní skupinu, zpracovává kontrolní protokol a je odpovědný za celou kontrolu (zpracování a posouzení nálezu, odeslání případných vzorků, uložení pokuty, rozhoduje o zákazu prodeje), a druhý kontrolující je mu nápomocen, nečiní z kontrolní činnosti„ komplexní výkon dozoru“. Jinak řečeno, vyšší odpovědnost vedoucího kontrolní skupiny za konkrétní provedenou kontrolu nečiní ze„ samostatného provádění specializovaných kontrol a šetření v terénu“ zařazených v třídě 9.„ komplexní výkon dozoru“, neboť se stále jedná o výkon nepochybně náročné a odpovědné činnosti spočívající v „ samostatném provádění specializovaných kontrol a šetření v terénu“.„ Komplexní výkon dozoru“ vzhledem k charakteristice 10. platové třídy předpokládá takové činnosti, jež ve svém souhrnu představují„ zajišťování komplexu činností“ v rámci zadaného pracovního úkolu na kontrolní (dozorové) vyznačují se vysokou mírou samostatnosti zaměstnance při volbě způsobu řešení a postupů vedoucích ke splnění pracovního úkolu. Předmětem„ komplexního výkonu dozoru“ je„ komplexní systém“ sestávající z dílčích relativně samostatných různorodých činností, jež jsou vzájemně provázané. Nepochybně se tedy jedná o„ komplexní práce“ zahrnující bezpodmínečně všechny části daného celku (systému) vymezeného příkladem činností. Žalobkyněmi vykonávaná činnost spočívala nepochybně v samostatné kontrolní činnosti, tedy bez nutné spolupráce s jinými kontrolory, nicméně stále se jednalo o provedení předem stanovených kontrol jednotlivých prodejců spotřebního zboží zaměřených zejména na plnění zásad ochrany spotřebitele a trhu, avšak nejednalo se komplexní činnost zahrnující všechny části systému kontroly vymezeného jen příkladem činností, jak je shora vysvětleno. Soud prvního stupně též velmi přiléhavě vystihl, že výkon kontrolní činnosti c) žalobkyně ve vztahu k pyrotechnickým výrobkům nenaplňuje povahu„ samostatného výkonu inspekce nebo dozoru nad způsobilostí střelných zbraní, střeliva, pyrotechnických výrobků, výbušnin a balisticky odolných materiálů“, neboť kontrola c) žalobkyně byla ve vztahu k pyrotechnice vždy za přítomnosti kontrolora specializovaného právě na uvedené výrobky zařazeného ve třídě 10. resp. 11.

20. Odvolací soud tak uzavírá, že závěr soudu prvního stupně o tom, že činnosti vykonávané žalobkyněmi nelze zařadit do 10. platové třídy, je správný. S ohledem na tento závěr nelze než uzavřít, že žalovaná se nedopustila porušení povinností zařazením žalobkyň do 9. platové třídy, žalobkyním nevznikla škoda a není tak dána odpovědnost žalované za vzniklou škodu.

21. Odvolací soud proto jako věcně správný napadený [anonymizováno] podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech účastníků a nákladech státu.

22. Podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka] (paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony podle vyhl. č. 254/2015 Sb.), na níž se žalobkyně podílí rovným dílem.