o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. února 2024 č. j. 20 C 15/2022-80

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 24.000 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 1.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Stalo se tak v řízení o zaplacení přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., které žalobce spojoval s nesprávným úředním postupem [Anonymizováno] [adresa] (dále též [Anonymizováno]). Žalobce tvrdil nepřiměřenou délku řízení a nevydání rozhodnutí s tím, že dne 29. 9. 2020 obdržel oznámení o přestupku sp. zn. [Anonymizováno] s výzvou k zaplacení pokuty, jinak s ním bude zahájeno řízení o přestupku s hrozbou vysoké pokuty. Dodnes však nedostal žádné vyrozumění, ani žádné rozhodnutí. Řízení po započtení lhůt mělo trvat do 7. 11. 2021, avšak trvá dodnes. Za každý měsíc průtahu žalobce požadoval 1.500 Kč. Žalovanou vyzval k plnění dne 5. 11. 2021. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo; z opatrnosti vznesla námitku promlčení.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci, jakožto provozovateli vozidla registrační značky [SPZ], byla dne 7. 9. 2020 zaslána výzva [Anonymizováno] k uhrazení částky 500 Kč za parkování uvedeného vozidla dne 26. 5. 2020 v zóně placeného parkování v [adresa] bez potřebného povolení či úhrady. Zároveň byl žalobce upozorněn na možnost sdělit, jaká osoba v okamžiku porušení zákona vozidlo řídila. Žalobce uvedenou částku neuhradil, ani nesdělil, jaká osoba v okamžiku porušení zákona vozidlo řídila; dne 24. 6. 2021 byla věc odložena, správní řízení zahájeno nebylo. Žalobce následně uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.

4. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (OdpŠk), § 76 odst. 1 písm. f/, § 76 odst. 3, § 78 zákona č. 250/2016 Sb. (přestupkový zákon) a § 46 zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád) a uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk. [Anonymizováno] neporušil žádnou právní normu, nezahájil-li se žalobcem řízení o přestupku, když žádná taková zákonná lhůta neexistuje; nemohlo proto dojít k porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce byl navíc upozorněn (ve výzvě k uhrazení určené částky) na to, že vyřeší-li situaci uhrazením určené částky, vyhne se tak složitějšímu a náročnějšímu správnímu řízení. Již ze samotné výzvy muselo být tedy žalobci zřejmé, že jejím doručením žádné řízení zahájeno nebylo. Navíc žalobci nemohla být způsobena újma nejistotou ohledně výsledku řízení. Nejenže žádné řízení nebylo vedeno, ale byl to žalobce, kdo si případnou nejistotu způsobil sám, když i přes objektivní odpovědnost provozovatele vozidla zůstal nečinný, s [Anonymizováno] nekomunikoval a informace o případném přestupkovém řízení nežádal, a to po celou dobu od doručení výzvy k úhradě částky 500 Kč až do uplatnění nároku u žalované. Soud prvního stupně akcentoval judikaturu vyšších soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), podle které odškodnění dopadá pouze na případy, kdy poškozený byl do stavu nejistoty uveden nepřiměřeně dlouhým řízením a s tím souvisejícím stavem nejistoty, ve kterém je udržován správními orgány, a nikoliv svojí vlastní nečinností a nezájmem o vyřízení věci. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014 pak soud prvního stupně konstatoval, že i kdyby u žalobce došlo k tvrzené nemajetkové újmě, byla dostatečně kompenzována odložením přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti. Nepřehlédl ani nepřiměřenost výše požadovaného zadostiučinění a to, že žalobci žádná škoda nevznikla. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že nikdy neobdržel informaci o tom, že žádné řízení nebylo zahájeno. Z formulace výzvy naopak plynulo, že nesplní-li žalobce, k čemu je vyzýván, řízení zahájeno bude – proto se domníval, že se tak stalo. Dále poukazoval na to, že mu výzva byla zaslána chybně v rozporu s § 19 odst. 4 správního řádu, v důsledku toho žalobce nemohl reagovat (zaplatit/sdělit). Nikdy neobdržel rozhodnutí o zastavení řízení či cokoli jiného. S [Anonymizováno] nekomunikoval v obavě na sebe neupozornit, s ohledem na chybné doručování se obával např. exekuce. Připomenul, že v případě nepřiměřené délky řízení není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat. Dále namítal, že je nemorální, pokud [Anonymizováno] při řešení přestupků zkouší „kdo se chytí a zaplatí“. Judikát sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 měl za nepřiléhavý, neboť proti tam poškozenému bylo řízení zahájeno. Navrhl proto rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Setrvala přitom na své argumentaci, jak uváděla před soudem prvního stupně s tím, že přestupkový zákon upravuje možnost odložení věci, aniž by bylo zahájeno správní řízení. Usnesení o odložení věci se nedoručuje, pouze se poznamená do spisu (viz § 76 odst. 3 přestupkového zákona). Opakovala, že § 78 cit zák. nestanoví žádnou lhůtu pro zahájení řízení, proto ani nemohlo v případě žalobce dojít k nesprávnému úřednímu postupu v podobě průtahu v řízení.

7. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo. Učinil tak podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání odvolacího soudu omluvil, o odročení nežádal. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f/ přestupkového zákona správní orgán, aniž řízení zahájí, věc usnesením odloží, jestliže odpovědnost za přestupek zanikla. Podle § 76 odst. 3 věta první téhož zákona se usnesení o odložení věci podle odstavců 1 a 2 pouze poznamená do spisu.

9. Podle ustanovení § 78 odst. 1 téhož správní orgán zahájí řízení o každém přestupku, který zjistí, a postupuje v řízení z moci úřední. Podle ustanovení § 78 odst. 2 téhož zákona je řízení zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku nebo ústním vyhlášením takového oznámení. O ústním vyhlášení oznámení o zahájení řízení vydá správní orgán účastníkům řízení na požádání potvrzení. Společné řízení je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení všem podezřelým z přestupku.

10. Podle ustálené judikatury se za nesprávný úřední postup považuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání orgánu veřejné moci při jeho činnosti. Nesprávným úředním postupem souvisejícím s rozhodovací činností je např. i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení.

11. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl při jednání, k němuž se žalobce nedostavil, svou nepřítomnost omluvil, pouze doplnil, že s ohledem na uvedené shora mohl důvodně předpokládat, že řízení o přestupku provozovatele vozidla bude zahájeno. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že žalobce byl výzvou [Anonymizováno] ze dne 7. 9. 2020 vyzván k úhradě částky 500 Kč z důvodu podezření na spáchání přestupku dne 26. 5. 2020 vozidlem reg. zn. [SPZ], a to jako provozovatel uvedeného vozidla, s tím, že pokud bude částka v určeném termínu uhrazena, bude věc bez dalšího zkoumání odložena. Nebude-li zaplacena, může provozovatel sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Žalobce byl poučen, že pokud částka bude uhrazena po splatnosti, bude mu vrácena, jakož i o tom, že zaplacením se provozovatel či řidič vozidla vyhne zahájení a vedení přestupkového řízení. Pokud bude v tomto směru provozovatel vozidla nečinný, bude správní orgán pokračovat v šetření přestupku. Nezjistí-li do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, věc odloží a zahájí řízení o přestupku provozovatele vozidla. Odpovědným provozovatelem je pak dle zákona o silničním provozu vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. Zásilka obsahující výzvu byla žalobci uložena na poště. Dne 16. 8. 2020 byl žalobce vyzván k jejímu vyzvednutí. Žalobce na výzvu nereagoval. Dne 24. 6. 2021 byla věc postupem podle § 76 odst. 1 písm. f/ přestupkového zákona odložena, neboť odpovědnost za přestupek zanikla.

12. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a učinil správné skutkové i právní závěry, zejména pokud uzavřel, že nedošlo k žalobcem shora tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, a proto odpovědnost žalované za případnou újmu žalobce není na místě. Odvolací soud se s touto argumentací soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje, když v posuzované věci je z textu výzvy bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že k zahájení správního řízení dosud nedošlo, a bude-li určená částka uhrazena, ani nedojde. Výzva obsahuje též odkazy na konkrétní ustanovení zákona přestupkového zákona, včetně vysvětlení pojmu „odpovědný provozovatel vozidla“. V řízení bylo zjištěno, že správní orgán po zjištění a zdokumentování porušení pravidel silničního provozu ve vztahu k žalobci – jakožto provozovateli vozidla, jehož provozem k porušení těchto pravidel došlo, i přes výzvu shora správní řízení nezahájil a věc odložil. Soud prvního stupně nepochybil, pokud dospěl k závěru, že nedošlo-li k zahájení správního řízení, nemohly ani vzniknout průtahy v řízení, které se nekonalo. Zároveň není třeba ani zvažovat, zda případnou delší časovou prodlevu mezi zjištěním skutečností nasvědčujících spáchání přestupku a zahájením přestupkového řízení lze pokládat za nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem není ani absence vyrozumění žalobce o odložení věci, když usnesení o odložení věci se pouze poznamená do spisu, tedy se nedoručuje. Pokud žalobce namítal, že mu výzva měla být doručována na nesprávnou adresu, je třeba předně podotknout, že žalobce se domáhal odškodnění nikoli za nesprávné doručení, nýbrž za průtahy v řízení a za nevydání rozhodnutí. Navíc výzva, která měla být žalobci nesprávně doručována, mu byla doručována před zahájením řízení, proto ani případným nesprávným doručováním výzvy k průtahům v řízení (které se nekonalo) nemohlo dojít. Pokud žalobce tvrdil, že právě nesprávné doručení výzvy bylo důvodem, proč nereagoval a částku nezaplatil, pak odvolací soud pro úplnost dodává, že případně chybné doručení výzvy nemohlo způsobit právní účinky, tedy nemohlo přivodit počátek běhu (patnáctidenní) lhůty pro zaplacení určené částky a žalobci v úhradě nebránilo, a to tím spíše, že se výzva do sféry dispozice žalobce dostala, neboť sám v žalobě uvádí, že mu tato výzva byla doručena dne 29. 9. 2020. Zároveň je třeba uvést, že pokud chybné doručení nezpůsobuje právní účinky, nemohlo vyvolat nejistotu žalobce, zda úřad nepošle rozhodnutí na nesprávnou adresu a nedojde k exekuci. Odvolací soud souhlasí s námitkou žalobce o nepřiléhavosti odkazu na judikát sp. zn. 30 Cdo 3320/2014, avšak z jiného než žalobcem namítaného důvodu. V této souvislosti je totiž rozhodné, že nebyl prokázán, zjištěn, nesprávný úřední postup, proto odpovědnost státu nenastala a již z tohoto důvodu není na místě úvaha o kompenzaci případné žalobcovy újmy.

13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované náleží za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu náhrada 2 x 300 Kč ( § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.).