o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nároku na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a to poté, co proti němu bylo od [datum] vedeno [anonymizována dvě slova] pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku; usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byla žalobcova [anonymizováno] věc postoupena příslušnému obecnímu úřadu k posouzení jako přestupek. Usnesení nabylo právní moci [datum]. Žalobce konkrétně podanou žalobou požadoval částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [anonymizována dvě slova].

3. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum], neboť [anonymizována dvě slova] žalobce skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], kterým byla věc postoupena do přestupkového řízení.

4. [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zahájeno nezákonným rozhodnutím, proto má žalobce právo na odškodnění újmy, která mu byla v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí způsobena. Žalobce byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 3 léta. [anonymizováno] řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců. V období od [datum] do [datum] byl žalobce pravomocně odsouzen. Negativní dopady [anonymizována dvě slova] do jednotlivých sfér života žalobce nebyly v řízení prokázány. [anonymizována dvě slova] nebylo příčinou rozvratu manželství žalobce s jeho bývalou manželkou, nebyly prokázány žádné konkrétní dopady do profesní sféry žalobce.

5. Soud prvního stupně považoval za významné, že žalobce byl po určitou dobu (až do zásahu dovolacího soudu) pravomocně odsouzen, zejména proto považoval za nutné, aby žalobci byla způsobená nemajetková újma odškodněna poskytnutím peněžitého zadostiučinění. Pokud jde o výši peněžitého zadostiučinění, učinil nalézací soud v souladu s judikaturou srovnání s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonně vedeným [anonymizována dvě slova], a to konkrétně s věcmi vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] (zde ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]). Po porovnání těchto případů (a s odkazem na § 5, 8 odst. 1 a § 31a OdpŠk) dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovanou již poskytnutá částka [částka] je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla. Proto žalobu ve zbývající požadované částce [částka] s příslušenstvím zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř.

6. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, které směřoval proti zamítavému výroku II. o věci samé, a proti výroku III., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Napadený rozsudek považoval žalobce za podstatně nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně sice dospěl k závěru, že žalovanou již vyplacená částka [částka] je postačující, ale neuvedl žádný způsob výpočtu, tedy skutečnosti mající vliv na navýšení či naopak případné možné snížení nároku. Není zřejmé, z jaké základní částky obvodní soud vyšel, a čím a o kolik ji případně navýšil. To žalobce považoval za důležité z toho důvodu, aby bylo možné posoudit, zda např. jeho dlouhodobá, byť dočasná právní stigmatizace, jako násilníka, se jej dotýká ve stejném rozsahu, jak toto vnímá soud, anebo odlišně. Po vynesení odvoláním napadeného rozsudku byl žalobce kontrolován dopravní policií, kdy její příslušníci vznesli na žalobce dotaz, čeho se násilně konkrétně dopustil. Důsledky nezákonného [anonymizována dvě slova] osoby žalobce jsou fakticky trvalé, velmi obtěžující a závažné i pro budoucí život. Nebylo jeho rozhodnutím nechat se v této věci obvinit a být souzen. Pokud žalobce logicky odmítl účast ve výběrových řízeních, kde zákon požaduje bezúhonnost žalobce, a nyní mu bylo soudem kladeno za vinu, že proto neunesl důkazní břemeno, nelze takové zdůvodnění přijmout. Je nanejvýš postačující, že [anonymizováno] řízení negativně omezilo profesní život žalobce. Podobně nelze uzavřít, že v osobní sféře rodinného života nezákonné [anonymizována dvě slova] žalobce údajně nezasáhlo. Nalézací soud nesprávně vyhodnotil výpověď bývalé manželky žalobce. Ten měl rozpoznat, že subjektivní vztah bývalé manželky vůči žalobci je tak subjektivně negativní a nepřející, že jejímu obsahu v tomto smyslu neměl přikládat význam. Již ze skutečnosti, že zjištěnou příčinou rozvratu manželství byly především dlouhodobé rozpory mezi manželi a nedostatek zájmu žalobce o rodinu, je zjevné, že [anonymizováno] řízení bylo příčinou rozvratu manželství, resp. je logické, že nezákonné [anonymizována dvě slova], a odsouzení, bylo příčinou rozporů mezi manželi. Soudem předestřená soudní rozhodnutí jsou dle žalobce nepřiléhající z důvodu přílišné odlišnosti případů /např. délka [anonymizováno] řízení, (ne) pravomocné odsouzení/, kterých se týkají, anebo jsou soudem prvního stupně interpretována či aplikována na případ žalobce nesprávně, přičemž soud dále zcela pominul judikaturu označenou žalobcem, byť v okolnostech také částečně nepřiléhající. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobě vyhoví i ve zbývající části žalobního nároku a žalobci přizná náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

8. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalobce a v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, odvolání však nepovažoval za opodstatněné.

9. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. V jeho odůvodnění, které odvolací soud považuje za dostatečně přiléhavé, soud prvního stupně řádně vyložil důvody, které jej k rozhodnutí vedly. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], smyslem odůvodnění soudního rozhodnutí je„ především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, přičemž odůvodnění soudního rozhodnutí musí účastníkům řízení umožnit seznat ty úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.“ [anonymizována dvě slova], z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí je klíčové, aby soud v jeho odůvodnění vyložil, jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí, a tedy, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Těmto nárokům na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně plně dostál. Nutno dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z podaného odvolání je přitom bez pochybností zřejmé, že žalobci nečinilo nejmenších potíží formulovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, což svědčí o přezkoumatelnosti tohoto rozsudku.

10. Odvolací soud seznal, že soud prvního stupně správně a v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro rozhodnutí věci, zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Ta pak následně relevantně právně posoudil. Soud své závěry přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku, rozsudek soudu prvního stupně tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

11. V tomto řízení uplatnil žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jeho [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [anonymizována dvě slova] zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy [anonymizováno] věci, též z délky [anonymizována dvě slova], a především dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

13. Ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení [anonymizována dvě slova] (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha [anonymizováno] věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost [anonymizována dvě slova] kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní [anonymizováno] řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou [anonymizováno] postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části [anonymizováno] zákoníku). 2) Délka [anonymizováno] řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného [anonymizováno] řízení trval. 3) Následky způsobené [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků [anonymizována dvě slova] v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy [anonymizováno], negativní dopady zahájeného [anonymizována dvě slova] do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době [anonymizována dvě slova] a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií.

14. V soudní praxi je též zastáván názor, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

15. Soud prvního stupně tato judikatorní kritéria respektoval, provedl komparaci s obdobnými případy. Zejména věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] vykazují totožné znaky s věcí posuzovanou, a to z hlediska povahy stíhané [anonymizována dvě slova] a délky [anonymizováno] řízení. Odvolací soud zdůrazňuje, že rozhodnutí použitá k porovnání s případem žalobce nemohou být po skutkové ani po právní stránce shodná, avšak jen z tohoto důvodu nelze tato rozhodnutí označit za nevhodná ke srovnání s případem žalobce, jak žalobce namítal, obzvláště když žalobce sám jiná rozhodnutí ke srovnání neoznačil. Smyslem srovnání není zcela do podrobností provést srovnání s použitými rozhodnutími, když každé z nich je zejména po skutkové stránce svým způsobem jedinečné. Účelem porovnání je stanovit výši finančního zadostiučinění tak, aby tato výše představovala odškodnění újmy poškozeného s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním v dané věci a zároveň, aby výše odškodnění nevybočovala od odškodnění, které se dostalo nezákonně trestě stíhaným za obdobnou [anonymizována dvě slova]. V kontextu řečeného se částka [částka], které se žalobci dostalo v průběhu řízení, jeví jako přiměřené a odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Pokud žalobce v podaném odvolání argumentoval tím, že obvodní soud neuvedl jakousi základní částku a ani žádný způsob výpočtu přiznaného zadostiučinění, je to v rozporu se shora uvedenou judikaturou, která výši zadostiučinění vztahuje ke komparaci s případy obdobnými.

16. Odvolací soud se pak zcela ztotožňuje s hodnocením svědecké výpovědi bývalé manželky žalobce, ze které soud prvního stupně vyvodil správný závěr o tom, že žalobcovo [anonymizována dvě slova] nebylo příčinou rozvratu manželství. Rovněž tak lze za zcela správné považovat úvahy soudu prvního stupně ohledně nemožnosti žalobce účastnit se výběrových řízení, tak jak odůvodněno pod bodem 23 rozsudku, na který lze odkázat.

17. Z bloku na pokutu na místě zaplacenou, kterou žalobce předložil v odvolacím řízení, bylo zjištěno, že dne [datum] byla žalobci uložena pokuta [částka] za závadu v osvětlení vozidla. Tato skutečnost je bez vlivu na přiznanou výši zadostiučinění.

18. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř potvrdil, včetně věcně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast na jednání odvolacího soudu). Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Odvoláním nedotčený výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.