o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a výrokem II. žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl. Dále výrokem III. žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] (původně [částka]) z důvodu nepřiměřené délky řízení ve věci úpravy poměrů k nezletilé dceři [jméno] [příjmení] vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované či namítané řízení“). Žalobce argumentoval tím, že uvedené řízení bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí], rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o úpravě péče, přičemž řízení o výživném bylo skončeno až dne [datum], tedy více než po 84 měsících. Akcentoval, že se jednalo o opatrovnické řízení, ve kterém má být rozhodováno s největším urychlením (6 měsíců), že šlo o řízení se zvýšeným významem pro poškozeného, že se v daném případě nejednalo o nijak složitou věc, že délka řízení byla ovlivněna pouze postupem soudů, kdy soud prvního stupně nedůvodně připouštěl opakované obstrukce druhého účastníka namítaného řízení a že on se na délce řízení nijak nepodílel. Za jeden rok namítaného řízení se žalobce domáhal částky [částka] (za první 2 roky snížené o 50 %) a současně navrhoval navýšení základní částky o 10 % z důvodu pro něj zvýšeného významu řízení.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že po projednání nároku poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], což považuje za dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy. Se zřetelem na délku posuzovaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění [částka] za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši − za 7 let řízení tedy částka [částka] − a takto stanovenou základní částku ponížila o 35 % z důvodu složitosti řízení a o 10 % z důvodu projednání věci na dvou stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu, a naopak ji navýšila o 10 % z důvodu vyššího významu pro žalobce.

4. Dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky [částka] s příslušenstvím, což odůvodnil tím, že mu tuto částku žalovaná po podání žaloby dne [datum] dobrovolně uhradila. Usnesením soudu prvního stupně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení co do částky [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení zastaveno.

5. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku shrnul průběh namítaného řízení a vyšel ze zjištění: dne [datum] podala matka nezletilé [jméno] [příjmení] u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na úpravu poměrů nezletilé (péče a výživa) – 1. návrh na úpravu péče a výživy, žalobci jako otci nezletilé byl návrh doručen dne [datum]; dne [datum] byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o střídavé péči rodičů o nezletilou (rozhodnutí o výživném bylo vyloučeno k samostatnému projednání), dne [datum] byl uvedený rozsudek rozeslán účastníkům, dne [datum] podáno matkou odvolání, dne [datum] byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu č. j. [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí obvodního soudu co do výroků o střídavé péči a vyloučení řízení o výživném nezletilé, proti těmto rozsudkům byla matkou podána ústavní stížnost, která byla dne [datum] Ústavním soudem odmítnuta – 1. rozhodnutí o péči, výživa vyloučena k samostatnému řízení (rozhodováno na 2 stupních + Ústavní soud); v mezidobí od podání návrhu do právní moci prvního rozhodnutí, kterým byla nařízena střídavá péče, bylo ve věci podáno 5 návrhů matky na vydání předběžného opatření a 7 návrhů otce (žalobce) na vydání předběžného opatření, v 8 případech těchto návrhů bylo rozhodováno jak soudem nalézacím, tak soudem odvolacím, dále byl podán návrh matky na nahrazení souhlasu otce s docházkou do mateřské školy a k podání přihlášky do základní školy, dále návrh otce na určení bydliště žalované, konalo se 6 jednání, byl zadán a vypracován znalecký posudek na matku i otce; po pravomocném vyloučení řízení o výživném k samostatnému řízení byl podán návrh otce na udělení souhlasu za matku s podáním přihlášky do základní školy, bylo rozhodováno o odvolání matky proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka nezletilé, o námitce podjatosti soudce; dne [datum] byl matkou podán nový návrh na změnu rozhodnutí soudu ve věci péče o nezletilou a spolu s ním byla vznesena námitka místní nepříslušnosti - 2. návrh na úpravu péče; následně proběhla 3 jednání; dne [datum] bylo účastníkům nařízeno setkání s mediátorem ve věci změny péče, v souvislosti s tím byl podán návrh otce na určení lhůty pro provedení mediace, dále žádost matky o osvobození od placení nákladů mediace a žádost matky o přerušení řízení; dne [datum] byl podán návrh matky na nařízení předběžného opatření; dále proběhla další 2 jednání; dne [datum] bylo z důvodu zpětvzetí rozsudkem č. j. [číslo jednací] zastaveno řízení o neshodě rodičů ve věci výběru základní školy a řízení o změně výchovy nezletilé a současně byla schválena dohoda rodičů o střídavé péči - v právní moci dne [datum] – 2. rozhodnutí o péči (rozhodováno na 1 stupni); dne [datum] bylo soudu zasláno sdělení o ukončení poskytování odborného poradenství ohledně výživného; následně proběhla další 2 jednání; dne [datum rozhodnutí] vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací] ve věci výživného, proti němu podali odvolání otec i matka, dále podány 2 návrhy otce na nařízení předběžného opatření a dále návrh na zbavení rodičovské odpovědnosti matky; dne [datum] doručeny soudu důkazy o majetkových poměrech matky, dne [datum] doručeny soudu důkazy o majetkových poměrech otce; dne [datum] proběhlo jednání u odvolacího soudu ohledně napadeného rozsudku o výživném – napadený rozsudek byl rozsudkem odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] změněn, dne [datum rozhodnutí] je první rozhodnutí o výživném v právní moci, dne [datum] Ústavním soudem odmítnuta ústavní stížnost otce proti rozhodnutí o výživném – 1. rozhodnutí o výživném (rozhodováno na 2 stupních + Ústavní soud). Soud prvního stupně uzavřel, že předmětné řízení ve vztahu k žalobci trvalo 7 let a 3 měsíce. Dále konstatoval, že žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy u žalované a ta po podání žaloby žalobci zaplatila [částka].

6. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle ustanovení § 1, § 13, § 14, § 15, § 26 a § 31a OdpŠk a shledal, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť řízení, v daném případě, navíc řízení opatrovnické, jež by mělo být řešeno se zvýšeným urychlením, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Výši přiměřeného zadostiučinění určil s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), a to na základě doby trvání posuzovaného řízení (7 let a 3 měsíce). Vyšel z toho, že základní částka odškodnění činí [částka] ([částka] za první dva roky řízení a následně stejná částka za každý další rok, důvody pro stanovení vyšší základní částky neshledal). Tuto základní částku pak nalézací soud dále modifikoval s ohledem na kritéria stanovená v § 31a odst. 3 OdpŠk tak, že ji snížil o 35 % za složitost věci (10 % skutková složitost, 15 % procesní složitost a 10 % za to, že řízení probíhala na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem) a zvýšil o 20 % s ohledem na zvýšený význam řízení pro žalobce; v jednání žalobce a v postupu orgánů veřejné moci nalézací soud důvody pro modifikaci neshledal. Prvostupňový soud konstatoval, že základní částku snížil celkem o 20 % a dospěl tak k výsledné částce zadostiučinění [částka] – po zohlednění již uhrazené částky [částka] je tak žalovaná povinna žalobci zaplatit [částka]. Dále prvostupňový soud přiznal žalobci ve smyslu § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, kdy konstatoval, že žalovaná se do prodlení dostala až po uplynutí lhůty podle § 15 odst. 2 OdpŠk. Ve zbývajícím rozsahu [částka] s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že požaduje náhradu za nemajetkovou újmu pouze ve věci týkající se délky řízení o výživném, nikoli za řízení týkající se péče o dítě – prvostupňový soud tato řízení nesprávně slučoval. O výživném rozhodovaly nalézací, odvolací i Ústavní soud každý jenom jednou, nikoli třikrát (obecné soudy), resp. dvakrát (Ústavní soud) jak konstatoval soud prvního stupně; žalobce také nesouhlasí se snížením základní částky o 10 % z důvodu, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, když tím k prodloužení řízení nedošlo − rozsudek nebyl nikdy zrušen a vrácen k novému projednání. Dále podle žalobce nešlo o skutkově složitou věc, znalecké posudky byly vyhotovovány pouze v řízení o péči, ve věci výživného soud vycházel pouze z vyjádření účastníků a jimi předložených listin, komunikace soudu s [anonymizováno] je pak běžnou součástí opatrovnického řízení. Pokud jde o procesní složitost, pak ta byla zásadně způsobena vedením procesu soudem prvního stupně – kdyby netoleroval opakované obstrukční jednání matky, měl podle žalobce dostatek času pro vydání rozhodnutí v přiměřené době. Žalobce také soudu prvního stupně vytkl, že nesprávně zhodnotil postup orgánů veřejné moci – v postupu obecných soudů byly prokázány průtahy i pochybení − v tomto směru žalobce poukázal na průtahy v případě jeho odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření ze dne [datum], dále na skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho návrhu ze dne [datum] na zrušení předběžného opatření či na skutečnost, že nalézací soud v případě návrhu matky na předběžné opatření týkající se volby vzdělávacího zařízení pro nezletilou řízení nezastavil z důvodu nesložení jistoty. Žalobce dále namítal, že z odůvodnění rozsudku nevyplývají kritéria, jejichž naplněním nalézací soud dospěl k základní částce pouze ve výši [částka]. Poukázal také na početní pochybení soudu prvního stupně – snížení o 35 % a zvýšení o 20 % odpovídá modifikaci v podobě snížení základní částky o 15 % (náhrada ve výši [částka]), nikoli o 20 % (náhrada ve výši [částka]), jak nesprávně uvedl prvostupňový soud; a na pochybení při stanovení výše ročního úroku z prodlení, který měl činit 8,50 %, nikoli 8,25 %. Závěrem žalobce akcentoval nedostatečnou výši odškodnění s ohledem na inflaci.

8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

9. Předně se odvolací soud zabýval otázkou přípustnosti odvolání žalobce a shledal, že odvolání proti výroku I. napadeného rozsudku není přípustné.„ Legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní.“ (viz [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv. Občanský soudní řád, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. [číslo]). V daném případě bylo výrokem I. napadeného rozsudku nároku žalobce vyhověno, žalobce proto není subjektivně oprávněn podat proti tomuto výroku, který je plně v jeho prospěch, odvolání. S ohledem na uvedené tak odvolací soud postupoval podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání žalobce proti výroku I. napadeného rozsudku odmítl; ve zbývajícím rozsahu shledal odvolací soud odvolání žalobce přípustným.

10. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek co do výroků II. a III., i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Takto zjištěný skutkový stav také v zásadě správně posoudil po právní stránce – odvolací soud pouze níže uvedeným způsobem korigoval úvahu soudu prvního stupně o modifikaci základní částky přiznaného zadostiučinění. Zcela správným však odvolací soud shledal jak závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci toto zadostiučinění náleží, tak výslednou výši tohoto zadostiučinění.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. V projednávaném případě nemá odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, pochybnosti o tom, že délka posuzovaného řízení, které trvalo 7 let a 3 měsíce, je nepřiměřená, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13a věty třetí OdpŠk. Vzhledem k tomu, že došlo k výraznému přesažení doby, kterou by pro posuzované opatrovnické řízení bylo možné považovat za přiměřenou, pak jako přiměřené zadostiučinění nepostačuje pouhé konstatování porušení práva, a je proto na místě poskytnutí zadostiučinění v penězích. Výši zadostiučinění pak soud prvního stupně stanovil v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, jakož i se Stanoviskem, z něhož plyne podrobný mechanismus výpočtu peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Soud prvního stupně tedy správně v závislosti na celkové délce posuzovaného řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk stanovil základní částku odškodnění ve výši [částka] ([částka] za první dva roky posuzovaného řízení a následně za každý další rok tohoto řízení) a tuto částku dále procentuálně modifikoval po zvážení všech kritérií vyplývajících z § 13a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk jakož i ze Stanoviska.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce stran nedostatečného odůvodnění stanovení základní částky ve výši [částka], ani námitku stran nepřiměřenosti takto stanovené základní částky. Soud prvního stupně zcela dostatečně odůvodnil svůj postup ohledně stanovení základní částky s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení a správně při stanovení základní částky vycházel z rozmezí mezi [číslo] až [částka] − z takto vymezené základní částky dosud takřka bezvýjimečně vychází ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a stejně tak ji akceptuje i judikatura Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], či ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem nalézací soudu, dle kterého je délka posuzovaného řízení, které trvalo 7 let a 3 měsíce, jistě objektivně nepřiměřená, nejedná se však ještě o natolik extrémní dobu (v tomto směru soud prvního stupně zcela příhodně pro srovnání poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které byla jako přiměřená shledána částka při samé horní hranici [částka] u řízení trvajícího 21 let a částka [částka] u řízeních trvajících mezi 14 a 15 lety – tomu se délka posuzovaného řízení ani zdaleka nepřibližuje), která by odůvodňovala stanovení vyšší základní částky přiměřeného zadostiučinění. Odvolací soud uzavírá, že v projednávaném případě je na místě stanovit základní částku při samotné spodní hranici daného rozmezí, tj. [částka], a to zejména vzhledem k celkové složitosti posuzovaného řízení.

16. Na tomto místě považuje odvolací soud za vhodné vyjádřit se k nedůvodnosti námitky žalobce, podle které je Stanovisko Nejvyššího soudu neaktuální, zejména s ohledem na skutečnost, že inflace v České republice od data publikace Stanoviska do konce roku [rok] dosáhla více než 27 %. Posouzením otázky vlivu inflace na přiznané zadostiučinění se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval a uvedl:„ Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).„ Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ačkoliv odvolací soud chápe, že žalobce může s používanou výší základní částky nesouhlasit, a současně uznává, že judikatura není neměnná a že v závislosti na ekonomickém vývoji může v budoucnu dojít i ke zvýšení této částky, není na odvolacím soudu, aby se (v rozporu s principy právní jistoty a rovnosti účastníků právních vztahů) od zcela jednoznačné a dlouhá léta ustálené judikatury odchyloval.

17. Takto stanovenou základní částku ([částka]) je dále na místě modifikovat s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk a rozvedeným ve Stanovisku – v tomto směru odvolací soud úvahy soudu prvního stupně pouze dílčím způsobem korigoval, pokud jde o posouzení kritéria významu přezkoumávaného řízení pro poškozeného (žalobce).

18. Odvolací soud připomíná, že řízení o výživném a řízení o péči jsou zásadně ze zákona spojeny, neboť se jedná o komplexní úpravu péče o nezletilé dítě – soud nemůže rozhodnout o výživě, pokud není stanoveno, v čí osobní péči dítě bude.„ O výživě nezletilého se zpravidla rozhoduje společným rozsudkem zároveň s úpravou péče o nezletilé dítě, tedy spolu s rozhodnutím o svěření nezletilého do péče jednoho rodiče/do střídavé péče rodičů (§ 907 odst. 1 obč. zák.) (…) Samostatně se o výživě rozhoduje především při zvýšení, snížení a zrušení vyživovací povinnosti (§ 923 odst. 1 obč. zák.), tedy změní-li se poměry nezletilého dítěte, a to dle § 475 odst. 1 z. ř. s . Výjimečně je možné i samostatné rozhodnutí o určení výživného, aniž by soud současně rozhodoval o péči o nezletilé dítě. Pravidlem to nebývá, neshoda o výživném je obvykle spojena s neshodou o péči o nezletilé dítě resp. s absencí společného soužití.“ (viz komentář k § 466 z. ř. s. in Jirsa, J. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 3. vydání. [obec]: [anonymizována dvě slova], [rok]). S ohledem na uvedené, tak není možné posuzovat řízení o péči a řízení o výživném jako dvě samostatná na sobě nezávislá řízení, v tomto směru není názor žalobce správný a soud prvního stupně postupoval správně, když uvedená řízení posuzoval komplexně jako jeden provázaný celek. V řízení bylo poprvé pravomocně rozhodnuto o péči (rozhodnutí o střídavé péči rodičů, rozhodnutí o výživném bylo vyloučeno k samostatnému projednání) ke dni [datum], nicméně již [datum] byl matkou podán návrh na změnu péče – soud tedy v této situaci nemohl neprodleně rozhodnout o výživném, ale musel se nejprve zabývat a rozhodnout o novém návrhu na změnu péče (pravomocně rozhodnuto dne [datum]), opačný postup soudu by byl s ohledem na výše uvedené zcela absurdní.

19. Pokud jde o kritérium složitosti, pak odvolací soud plně sdílí názor soudu nalézacího a považuje za správné snížení základní částky celkem o 35 % s ohledem na složitost skutkovou (10 %), na skutečnost, že řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem (10 %) a zejména pak s ohledem na složitost procesní (15 %). Dle judikatury Nejvyššího soudu„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Není pravdou, že by posuzované řízení nebylo skutkově složitější – jak již bylo výše vysvětleno, řízení o výživném nelze posuzovat odděleně od společně probíhajícího řízení o péči – v posuzovaném komplexním řízení o péči (výživa a péče) byla dána potřeba provádět relativně rozsáhlé dokazování včetně vyhotovení znaleckých posudků na oba rodiče, výslechu znalců, dokazování k poměrům rodičů a nezanedbatelná byla i spolupráce soudu s [anonymizováno] a dalšími např. školskými zařízeními; odvolací soud shledává zcela adekvátním snížení základní částky o 10 % z důvodu skutkové složitosti posuzovaného řízení. Je pravdou, že o výživném bylo obecnými soudy i Ústavním soudem rozhodováno pouze jednou, nicméně s ohledem na nutnost posuzovat řízení o péči a výživném komplexně nelze považovat za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že ve věci bylo rozhodováno třikrát soudem nalézacím i odvolacím a dvakrát Ústavním soudem. Pokud jde o snížení základní částky o 10 % z důvodu, že věc byla projednávána na více instancích soudní soustavy, pak ani v tomto směru nelze prvostupňovému soudu ničeho vytknout – vyšší počet instancí je judikaturou považován za objektivní faktor zvyšující složitost řízení a přispívající k jeho celkové délce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S námitkou žalobce, že ani v jednom z případů nedošlo ke zrušení rozhodnutí a jeho vrácení k novému projednání a tím k prodloužení řízení, a že proto není vhodné základní částku snižovat z důvodu více instancí, se odvolací soud nemůže ztotožnit. Počet instancí a zrušení rozhodnutí např. pro jeho nepřezkoumatelnost a jeho vrácení k novému projednání jsou totiž skutečnosti odlišné a samostatně posuzované v rámci odlišných kritérií – počet stupňů je zcela objektivně hodnocen v rámci složitosti případu (s rostoucím počtem instancí se řízení zcela objektivně prodlužuje), případné zrušení a vrácení věci by bylo posuzováno v rámci postupu orgánu veřejné moci.

20. [ulice] příčinou délky přezkoumávaného řízení byla složitost procesní, která byla způsobena nikoli vedením procesu soudem, jak tvrdí žalobce, ale postupem obou účastníků (otce i matky), kteří až v enormním rozsahu využívali právními předpisy předvídaná procesní práva – v řízení bylo matkou podáno 7 návrhů na předběžné opatření, otcem 11 návrhů na předběžné opatření, dále byly podány návrhy na určení bydliště, návrh na zbavení matky rodičovské odpovědnosti, návrhy na nahrazení souhlasu jednoho z rodičů k docházce/zápisu do školských zařízení nezletilé, opakovaný návrh na změnu péče, v řízení bylo podáno i množství opravných prostředků, soud také rozhodoval o námitce podjatosti soudce, o námitce místní nepříslušnosti, o návrhu na přerušení řízení, o návrhu matky na osvobození od placení nákladů mediace, opakovaně byl v řízení ustanovován kolizní opatrovník, nařízena byla také mediace, byl zadáván znalecký posudek na oba rodiče, bylo rozhodováno o znalečném. Účastníci výše uvedeným postupem posuzované řízení zcela jednoznačně učinili složitějším a po procesní stránce je zatížili. Tvrzení žalobce, že soud toleroval obstrukční jednání matky, neshledává odvolací soud pravdivým – matka postupovala zcela v souladu se svými procesními právy, stejně jako žalobce, který v posuzovaném řízení svých procesních práv také v nadměrné míře využíval, a bylo povinností soudu se s těmito návrhy, opravnými prostředky či námitkami, ať nedůvodnými, vypořádat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud uzavírá, že snížení základní částky o 15 % z důvodu procesní složitosti posuzovaného řízení je zcela namístě.

21. Pokud jde o význam posuzovaného řízení pro žalobce, soud prvního stupně správně přihlédl k tomu, že šlo o opatrovnické řízení, tedy o řízení, které má dle ustálené judikatury vyšší význam pro poškozeného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a správně uzavřel, že je třeba uvažovat o navýšení základní částky zadostiučinění. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v tomto případě význam daného řízení pro žalobce nebyl až tak zvýšený, neboť v době tohoto řízení již existovalo pravomocné rozhodnutí o střídavé péči, kterou rodiče prakticky realizovali bez zásadních rozporů. Žalobce i přes nový návrh matky na změnu péče (s požadavkem na její výlučnou výchovu) se podílel na výchově své dcery v rozsahu již upravené střídavé výchovy. Navíc oba rodiče měli v zásadě shodné majetkové poměry (nakonec uložené částky výživného nebyly nijak zásadní a pro účastníky zdrcující), proto stav nejistoty žalobce existoval pouze ohledně výsledku části řízení o výživném. Tento výsledek (stanovení výživného) nemohl být dle odvolacího soudu pro žalobce natolik zásadní, aby odůvodňoval výraznější zvýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o více než 5 %.

22. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že v posuzovaném řízení docházelo k flagrantním pochybením soudu a k průtahům v jeho postupu. Odvolací soud souhlasí s nalézacím soudem, že v posuzovaném řízení k žádným významným průtahům nedocházelo, soud postupoval koncentrovaně – odvolací soud v posuzovaném řízení nezaznamenal žádné období nedůvodné nečinnosti soudu, které by přispělo k celkové délce řízení. Zásadní příčinou celkové délky posuzovaného řízení byla jeho mimořádná procesní složitost, kdy oba účastníci neustále podávali návrhy na vydání předběžných opatření, opravné prostředky a další procesní návrhy, čímž průběh řízení zatěžovali. Pokud žalobce zmiňuje pochybení soudu spočívající v nevybrání jistoty, resp. nezastavení řízení pro nezaplacení jistoty za návrh matky na vydání předběžného opatření, pak odvolací soud konstatuje, že uvedené pochybení nemohlo a nemělo na celkovou délku řízení vliv, stejně pak skutečnost, že soud nerozhodl o návrhu žalobce na zrušení nařízeného předběžného opatření ze dne [datum], kterým byl dán souhlas za otce k žádosti matky o zápis nezletilé do základní školy (otec navíc následně na jednání soudu souhlasil, aby nezletilá dochodila 1. třídu v této škole, kam byla matkou se soudem uděleným souhlasem za otce zapsána). Pokud žalobce poukazuje na„ průtahy“ v případě jeho odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření ze dne [datum], pak odvolací soud poznamenává, že soud v tomto případě nebyl nečinný – v mezidobí od doručení odvolání do jeho předložení odvolacímu soudu zaslal předmětné odvolání matce a koliznímu opatrovníkovi, dále byly soudu doručena stanoviska obou rodičů ve věci péče o nezletilou a také proběhlo nařízené jednání ve věci péče, soud se snažil vést řízení k co možná nejrychlejšímu konci, usiloval o konečné, nikoli pouze předběžné (ve věci byly neustále podávány návrhy na předběžná opatření a opravné prostředky proti rozhodnutím o nich, tento postup obou účastníků soud velmi zatěžoval a znesnadňoval mu možnost rozhodnout ve věci samé konečným rozhodnutím v co možná nejkratší době) vyřešení otázky péče, což i odvolací soud považuje za zcela zásadní – soud s ohledem na uvedené okolnosti případu předložil odvolání žalobce proti předběžnému opatření odvolacímu soudu k rozhodnutí ve zcela přiměřené době. Závěrem pak odvolací soud poznamenává, že během roku [rok] oba rodiče přistoupili na nabídku odborného poradenství ve věci výživného (na jednání dne [datum]), v tomto směru soud nepochybil, když vyčkával na výsledek tohoto jednání rodičů (dne [datum] sdělení o ukončení odborného poradenství) – tato doba„ jednání“ jde k tíži účastníků, nikoli soudu.

23. Odvolací soud shrnuje, že základní částku [částka] bylo na místě snížit o 35 % s ohledem na složitost posuzovaného řízení, a naproti tomu navýšit o 5 % za význam posuzovaného řízení pro žalobce. Celkem tedy žalobci náleží přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] ([částka] – 30 %); po zohlednění již uhrazené částky [částka] tedy žalobci náleží částka ve výši [částka]. Žalobci se však výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně dostalo dokonce částky vyšší, a to částky [částka]. Žalobci tak bylo v konečném výsledku přisouzeno více, než by odpovídalo jeho nároku na odškodnění nemajetkové újmy. Pokud soud prvního stupně žalobu ohledně další částky [částka] s příslušenstvím zamítl, postupoval správně, když žaloba je minimálně v tomto rozsahu nedůvodná.

24. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to jak v napadeném zamítavém výroku II., tak ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 3 o. s. ř.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.