o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem, vydaným formou rozsudku pro uznání, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované shora specifikované částky na základě tvrzení, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru k financování vozidla Škoda Octavia kombi. Předmět financování byl žalované předán. Úvěr byl poskytnut ve výši [částka] a žalovaná se jej zavázala splatit prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila smluvené měsíční splátky řádně a včas, byla v prodlení se splátkami od měsíce [anonymizováno] [rok], odstoupila žalobkyně od smlouvy s účinností ke dni [datum]. Dne [datum] provedla žalobkyně finanční vypořádání smlouvy, na jehož základě byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku [částka] ve lhůtě do [datum].

3. Soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalovaná se nevyjádřila.

4. Žalovaná tak ve stanovené lhůtě na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. nereagovala, soud prvního stupně měl proto za to, že nárok, který byl proti ní žalobou uplatňován, uznala (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni jako procesně úspěšnému účastníkovi i náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Argumentovala tím, že ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b o. s. ř. [jméno] lze vydat až poté, co je plnění požadované žalobkyní zcela odůvodněno skutečnostmi odůvodněnými v žalobě. Vyčíslení žalované částky požadované žalobkyní bylo nedostatečné, neboť k žalobě přiložila pouze dokument označený jako finanční vypořádání, který představuje přehled ničím nepodložených a nijak nespecifikovaných částek. V podané žalobě nejsou navíc tvrzeny žádné skutečnosti ohledně postupu při prodeji předmětného vozidla. Ke dni vydání kvalifikované výzvy tak nebyly splněny podmínky pro její vydání, neboť žalobkyní požadované plnění nebylo skutečnostmi uvedenými v žalobě zcela odůvodněno. Žalovaná dále argumentovala tím, že vydání usnesení dle § 114b o. s. ř. je vyloučeno ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhá u obvodního soudu několik řízení ve skutkově obdobných věcech, ve kterých se žalovaná aktivně brání. Již tato skutečnost znemožňuje vydání usnesení dle § 114b o. s. ř. Podání mnoha téměř identických žalob je ze strany žalobkyně snahou o účelové navyšování nákladů řízení, neboť žalobkyně se svých nároků mohla domáhat jedinou žalobou. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila, u jednání před odvolacím soudem navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. za použití § 205b o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.

8. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.).

9. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

10. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

11. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

12. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

13. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

14. K námitkám žalované odvolací soud předně uvádí, že z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že soud může vydat v souladu se zákonem usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. jen jestliže byly splněny podmínky řízení a jestliže žaloba netrpí takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení. Jen v takovém případě je totiž možné na jeho základě řádně připravit jednání a jen za těchto okolností mohou být též splněny podmínky, za nichž se má za to, že žalovaný uznal nárok, který je proti němu uplatňován žalobou.„ Fikce" uznání nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. se nemůže uplatnit, jsou-li důvody k zastavení řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř., nebo byl-li proti žalovanému uplatněn nárok žalobou, která vykazuje takové vady, jež brání dalšímu pokračování v řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

15. Ve vztahu k otázce naplnění podmínek pro vydání výzvy dle § 114b odst. 1 o. s. ř. a rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že„ soud může rozhodnout ve věci samé (tedy i rozsudkem pro uznání a rozsudkem pro zmeškání), pokud mu v tom nebrání nedostatek podmínky řízení, pro který musí být řízení zastaveno, nebo takové vady žaloby, pro které nelze pokračovat v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Proto i usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. soud může vydat za předpokladu, jestliže žaloba netrpí vadami, které by bránily pokračování v řízení. Je-li žaloba bez vad, resp. její vady nebrání pokračovat v řízení (a není-li tu takový nedostatek podmínky řízení, pro který by muselo být řízení zastaveno), nic nebrání soudu v postupu podle § 114b odst. 1 a § 153a odst. 3 o. s. ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Protože z hlediska předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání zákon žádné další požadavky na žalobní tvrzení ani v ustanovení § 153a o. s. ř. neklade, je z pohledu žalobních tvrzení dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání takové vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř., které činí žalobu projednatelnou“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; z novější judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Odvolací soud shrnuje, že podmínky řízení byly splněny a žaloba obsahovala vylíčení rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), tj. údaje nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout, neboť žalobkyně mj. dostatečně tvrdila, na základě jaké skutečnosti provedla finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy o úvěru a jakým způsobem toto vypořádání provedla.

17. K odvolacímu argumentu žalované ohledně povahy věci lze uvést, že usnesení s výzvou podle § 114b o. s. ř. je institutem přípravy jednání před soudem prvního stupně a provádí se se záměrem, aby bylo možno věc rozhodnout zpravidla při prvním jednání. K výzvě podle § 114b odst. 1 o. s. ř. soud přistoupí tehdy, je-li třeba v rámci přípravy jednání zjistit stanovisko žalovaného a nelze-li ponechat jenom na jeho vůli, zda se vyjádří či nikoli. Tak je tomu tehdy, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů obtížné a nelze-li bez znalosti stanoviska žalovaného první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. vyloučeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). O takovou trivialitu se však v posuzovaném případě rozhodně nejedná, neboť jde o finanční vypořádání smlouvy o úvěru v řádech statisíců korun českých, při aplikaci poměrně komplikovaných obchodních podmínek. Pokud žalovaná argumentovala dalšími spory mezi týmiž účastníky, tak podle odvolacího soudu nelze ze stanoviska účastníka v jiném sporu dovozovat způsob obrany ve sporu obdobném. V této souvislosti odvolací soud pouze doplňuje, že žalovaná se věcně k podané žalobě dosud nevyjádřila a není tak zřejmé, jaký způsob obrany by zvolila a stěží to lze nahradit vyjádřením žalované v jiném řízení týkajícího se odlišné úvěrové smlouvy.

18. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. nastává, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří ve věci a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání. V posuzované věci se žalovaná k žalobě nevyjádřila vůbec, ačkoliv si existence kvalifikované výzvy musela být dobře vědoma, o čemž svědčí i záznam o nahlížení do spisu jediným členem představenstva žalované dne [datum], tedy krátce poté, co žalované byla dne [datum] doručena kvalifikovaná výzva spolu se žalobou do její datové schránky.

19. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že vzhledem k tomu, že žalovaná se přes výzvu dle § 114b odst. 1, 2 o. s. ř. ve věci samé v určené lhůtě nevyjádřila, ač byla o následcích nesplnění této povinnosti soudem prvního stupně ve výzvě řádně poučena (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), nastala fikce uznání nároku ze strany žalované ze zákona a soud prvního stupně byl povinen vydat ve věci rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř.

20. Při konstatování tohoto závěru si je odvolací soud vědom judikatury Ústavního soudu, který opakovaně artikuloval názor (viz např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] nebo nález z [datum], sp. zn. II. ÚS 1298/17), že použití fikce uznání je významným zásahem do procesního postavení účastníka řízení, jehož důsledkem je nezvratné odepření meritorního přezkumu věci. Obecný soud je povinen citlivě zacházet s fikcí uznání nároku a„ kontumačním rozsudkem pro uznání", musí zejména pečlivě vážit, zda je přes splnění formálních procesních podmínek vydání rozsudku pro uznání namístě, a zda ostatní okolnosti nenasvědčují tomu, že se o procesní obstrukce ani celkovou pasivitu žalovaného nejedná. V případech, kdy je z chování žalovaného zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická aplikace § 153a odst. 3 o. s. ř. neslučitelná se zásadami, na nichž občanský soudní řád stojí, a tím i právem na spravedlivý proces (nález sp. zn. IV. ÚS 842/16 ze dne [datum], bod 8). V dané věci byl vydán rozsudek pro uznání za situace, kdy z chování žalované nebylo zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, o čemž svědčí i skutečnost, že vyjádření k žalobě nebylo žalovanou podáno ani po vydání napadeného rozsudku.

21. Na základě uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 224

odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšné žalobkyni vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za jeden úkon právní služby po [částka] (účast na jednání) dle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a jedné paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky). O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů řízení (včetně příslušné DPH ve výši [částka]) v celkové částce [částka] k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř.