o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 46/2021-46,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení zadostiučinění ve výši [částka] tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu co do částky [částka] zamítl a výrokem III. pak rozhodl o nákladech řízení, když uložil žalované povinnost na náhradě nákladů řízení zaplatit [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Stalo se tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a vypořádání společného jmění manželů (dále též SJM), které bylo vedeno u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 30 C 9/2006. Řízení bylo zahájeno [datum] a skončilo schválením smíru dne [datum]. Žaloba o finanční zadostiučinění pak byla podána [datum]. Žalobkyně se v daném řízení domáhala odškodnění i kompenzačního řízení, považovala za nutné zvýšit základní sazbu o 50 %, a to z důvodů v žalobě uvedených, přičemž poukazovala na to, že při předběžném uplatnění nároku, respektive v souvislosti s ním, byla žalovanou odškodněna částkou [částka]. Žalovaná v daném řízení navrhovala zamítnutí žaloby, když poskytnuté zadostiučinění měla za přiměřené, jak době trvání posuzovaného řízení, tak také jeho skutkové a právní složitosti, které vyžadovalo obsáhlé dokazování, vypracování znaleckých posudků, revizních posudků, a to sedmi znalci, přičemž rozhodováno bylo na více stupních soudní soustavy, včetně Ústavního soudu, 5x rozhodoval soud prvního stupně, 5x soud odvolací, Ústavní soud jen 1x. Odvolací soud pak rozhodoval i o rozhodnutích procesní povahy, přičemž účastníci se podle žalované na délce řízení podíleli právě procesní aktivitou a žalobkyně též opakovanými žádostmi o odročení jednání za účelem bezúspěšného mimosoudního vyjednávání sporu s bývalým manželem (tam žalobcem). Žalovaná pak akcentovala, že význam takového řízení je běžný s tím, že při poskytnutí zadostiučinění vycházela ze sazby ve výši [částka] za první 2 roky a každý další rok řízení, základní částku následně snížila o 30 % z důvodu složitosti a o 10 % pro podíl žalobkyně na délce řízení.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, krom výše uvedeného se zabýval průběhem posuzovaného řízení, který dopodrobna rozepsal v bodě 5 písemného odůvodnění rozsudku, a na základě těchto zjištění, která posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/98 Sb. pak též i s přihlédnutím k judikatuře vyšších soudů a rovněž k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva uzavřel, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, tedy došlo v něm k nesprávnému úřednímu postupu. Toto řízení začalo ve vztahu k žalobkyni doručením žaloby [datum] a skončilo pak [datum]. Jeho délka tak činila 14 let a 11 měsíců, řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, i před Ústavním soudem, kdy soudy prvního a druhého stupně rozhodovaly celkem 5×, rozhodovaly též o přerušení řízení, o znalečném a v dalších záležitostech procesní povahy, což bylo třeba zohlednit v kritériu složitosti věci. Soud prvního stupně konstatoval, že rozsah účastníky tvrzených skutečností byl značný, což si vyžádalo rozsáhlé dokazování mnoha listinnými důkazy, výslechem svědkyně, zpracováním mnoha znaleckých posudků, z nichž některé byly též revizní, případně pro plynutí času musely být vyžadovány jejich aktualizace. Soud prvního stupně tedy konstatoval vyšší míru složitosti skutkové i procesní povahy. S ohledem na to, že ve věci bylo rozhodováno mimo jiné i Ústavním soudem, a to ve vztahu ke znalečnému, soud prvního stupně měl za to, že rovněž právní složitost dané věci byla vyšší, neboť SJM zahrnovalo nemovitosti i movité věci. K chování žalobkyně pak soud prvního stupně uzavřel, že má za to, že se podílela na délce tohoto řízení, když soud ji vícekrát urgoval k podání vyjádření a na její žádost jednání mnohokrát odročil. Žalobkyně také žádala o poskytnutí prostoru k mimosoudnímu jednání. Pokud jde o postup soudů, ten nebyl dostatečně koncentrovaný, ačkoliv soudy nařizovaly jednání v relativně krátkých lhůtách, v případě prodlení znalců pak znalce urgovaly a nebyly shledány žádné výraznější období nečinnosti s výjimkou řízení před odvolacím soudem v době od [datum] do [datum]. Soud prvního stupně pak konstatoval, že délce řízení neprospěly početní chyby při výpočtu znalečného, případně nesprávné doručování žalobci či absence poučení o možnosti odmítnutí odvolání v případě jeho nedoplnění, jinak byl postup soudů vcelku plynulý a řízení s ohledem na množství důkazů nebylo možné skončit při jediném jednání. Přihlédl také k tomu, že došlo k opakovanému kasačnímu rozhodnutí, celkem 5x, mimo jiné i pro nepřezkoumatelnost. Význam posuzovaného řízení měl za standardní, když šlo o majetkoprávní spor, tedy nejednalo se o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že délka řízení 14 let 11 měsíců neodpovídala složitosti skutkové a právní náročnosti a konstatoval, že na délce řízení se podílel soud prvního stupně tím, že jeho rozhodnutí byla opakovaně pro nepřezkoumatelnost zrušena, což vedlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. S ohledem na zjištěné okolnosti pak soud prvního stupně uzavřel, že bylo na místě odškodnit nemajetkovou újmu s tím spojenou penězi, když podíl žalobkyně na délce řízení rozhodně nebyl tak významný, aby bylo možné uvažovat o případném obstrukční chování z její strany či o zneužívání práva.

4. Při výpočtu výše zadostiučinění soud prvního stupně postupoval podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a základní sazbu odškodnění uvažoval v horní polovině intervalu 15- [částka]; vycházel z částky [částka], tak jako sama žalovaná při poskytnutí zadostiučinění před zahájením daného řízení. Stanovil tak základní částku pro odškodnění ve výši [částka], tuto ponížil o 20 % z důvodu složitosti, o 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Naopak částku zvýšil o 30 % pro postup soudů popsaný výše. V konečném výsledku tedy základní částku zvýšil o 5 % na [částka]. Poté přihlédl k tomu, co žalovaná plnila před zahájením řízení, proto žalobkyni výrokem I. přiznal dalších [částka], co do [částka] žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch, přiznal právo na náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby po [číslo] korunách za převzetí zastoupení, sepis žaloby a repliku k vyjádření žalované (§ 11 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátního tarifu, 3× [částka] režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT, to vše s 21% DPH, a dále soudní poplatek ve výši [částka]; dohromady [částka] Lhůtu k plnění žalované stanovil v délce 15 dnů s ohledem na to, že jde o plnění ze státního rozpočtu.

5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci, zejména nesouhlasila s procentuálními modifikacemi základní částky odškodnění, tak jak učinil soud prvního stupně s tím, že toto neodráží relevantní okolnosti řízení. Zásadně nesouhlasila s tím, aby byla zvyšována základní částka o 30 % z důvodu postupu soudu ve věci, když odškodnění se přiznává za nepřiměřenou délku řízení jako takovou a další zvýšení o 30 % je pak neodůvodněné. To má opodstatnění jen v případě zjištění závažných průtahů a období nečinnosti. V daném posuzovaném řízení však k takovému zjištění nedošlo. Jediným znatelným pochybením soudů bylo zrušení rozsudku první instance z důvodu nepřezkoumatelnosti. Tato skutečnost však již je podkladem pro závěr o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení, a proto navýšení není na místě. Dále pak žalovaná namítala, že moderace z důvodu složitosti řízení provedená ze strany soudu prvního stupně je nedostatečná, akcentovala, že soudy věc opakovaně projednávaly na dvou stupních soustavy, jak meritorně pak četně procesně, jak bylo popsáno před soudem prvního stupně. Též snížení základní částky o 5 % pro podíl žalobkyně shledala nedostatečným. Podle žalované mělo být výsledné zadostiučinění sníženo z důvodu složitosti nejméně o 30 % a z důvodu podílu žalobkyně nejméně o 10 %. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení.

6. Žalobkyně navrhovala potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný s tím, že podle žalobkyně řízení o vypořádání SJM není nikterak složité, bylo věcí soudu stanovit již na prvním jednání okruh věcí, které do SJM spadají, postarat se o jejich ocenění a tyto mezi manžely, tedy účastníky posuzovaného řízení, vypořádat. Podle žalobkyně se na délce řízení podepsal pouze nekompetentní lidský prvek, což se projevilo v tom, že jednání bylo často odročováno, například po pěti minutách, kdy nebyla dostatečná příprava soudkyně na jednání, případně byly opakovaně vyžadovány znalecké posudky a věc byla opakovaně vracena pro nepřezkoumatelnost odvolacím soudem zpět soudu prvního stupně. Věc projednávající soudkyně okresního soudu si nebyla schopna ujasnit vznesené nároky, nerespektovala pokyny odvolacího soudu, což vedlo k vydání dalšího nepřezkoumatelného rozhodnutí. Tyto mimořádné průtahy svědčí pro to, aby výsledná částka byla navýšena. Žalobkyně akcentovala, že účastníci se nakonec dohodli o vypořádání SJM smírem, když při pátém odvolacím jednání jim bylo naznačeno, že věc nebude moci být meritorně rozhodnutá a možná se tak stane za dalších [číslo] let. Žalobkyně pak zmínila půlroční průtah - nečinnost odvolacího soudu, který podle žalobkyně nevěděl, co si s věcí počít a nakonec ji vrátil soudu prvního stupně. Průtahy byly způsobeny i tím, že byla nařizována jednání bez dostatečné přípravy. Zásadní pak byla nekompetentnosti odvolacího soudu, který po 15 letech sporů měl za to, že spor bude nekonečný a že je třeba rozhodnutí soudu prvního stupně znovu zrušit a vrátit. Žalobkyně pak poukazovala na to, že po celou dobu řízení hradila svého právního zástupce, dojížděla na soud, platila znalecké posudky. Pokud jde o částku nárokovanou v daném odškodňovacím řízení, tato slouží mimo jiné k doplacení dluhů, když žalobkyně se zavázala v rámci schválení smíru k zaplacení částky [částka] bývalému manželovi, nikoliv po právu, ale proto, aby nedocházelo k dalším průtahům.

7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a to bez nařízení jednání za splnění podmínek podle § 214 odst. 3 o. s. ř., rozsudek napadený odvoláním žalované, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

8. Z obsahu spisu se podává, že posuzované řízení vedené u Okresního soudu [obec] pod sp. zn. 3 C 9/2006 bylo zahájeno žalobou 13. 1. 2006 žalobce proti tam žalované [příjmení] o vypořádání SJM, kde v žalobě byly označeny bytová jednotka v ulici [ulice], automobil, 2x spoření, životní pojistka půjčka. Soud prvního stupně na prvním jednání [datum] neprováděl ničeho, vyzval žalovanou k zaslání vyjádření. Žalovaná se vyjádřila [datum], kde součástí SJM označila ještě členská práva k družstevnímu bytu v [obec] v ulici [ulice], jinak označila rovněž automobil, stavební spoření, životní pojistku a dále finanční prostředky našetřené v době působení jejího manžela v zahraničí. Na to reagoval žalobce tím, že členská práva nejsou součástí SJM, neboť mu je darovala matka smlouvou, označil ještě nějaké movité věci, další movité věci pak označila i žalovaná. [datum] byl proveden výslech žalobce, [datum] žalované a řízení bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudní dohody. K té nedošlo, pokračováno bylo [datum], následovala usnesení o ustanovení znalců na ocenění bytů, movitých věcí, automobilů, dále byl požadován doplněk znaleckého posudku ve vztahu k automobilu a nový znalecký posudek na automobil. Takto se odehrálo v období července 2007 až ledna 2008 s tím, že oceňovaná auta byla [jméno], [příjmení] [příjmení] a Volkswagen Golf. Na jednání [datum] byli slyšeni znalci. [datum] vyslechnuta svědkyně a řízení bylo přerušeno s tím, že není vypořádán společný nájem bytu v ulici [ulice] Krajský soud však usnesením ze dne [datum] rozhodl, že se řízení nepřerušuje. V řízení pokračováno [datum] jednáním, kde bylo rozhodnuto, že bude nově oceněn byt, další jednání [datum]. Jeden znalec odepřel ocenění členských práv. Ustanoven nový, proběhlo místní šetření [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnuto o odměně znalce, proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání. Krajský soud je dne [datum] změnil. Stalo se tak i ve vztahu k druhému znalečnému. [datum] jednání, na něm byl nařízen revizní znalecký posudek proti znaleckému posudku ústavu ve vztahu k družstevnímu bytu a členským právům s ním spojeným. [datum] mělo dojít k místnímu šetření, žalobce však znalce nepustil do bytu. Znalecký posudek byl vypracován a bylo rozhodnuto o znalečném, Opět následovalo odvolání. Krajský soud toto usnesení změnil rozhodnutím ze dne [datum] (následně však Ústavní soud toto usnesení krajského soudu zrušil, krajský soud rozhodoval nově na čísle listu 608 dne [datum] a ještě prováděl opravu svého rozhodnutí dne [datum]). V mezidobí probíhala ústní jednání před soudem prvního stupně [datum], [datum] [datum] byl vyhlášen rozsudek ve znění opravného rozhodnutí. Ten však byl zrušen rozhodnutím krajského soudu ze dne [datum] pro nepřezkoumatelnost. Odvolací soud namítal, že rozhodnutí ve věci samé a jeho odůvodnění jsou rozporné s tím, jak nadále rozhodoval soud v opravném usnesení. Pokud měl soud prvního stupně za to, že rozhodl špatně, nelze toto měnit právě opravným rozhodnutím.

Následovala ústní jednání [datum], 25. 6., [datum], kdy bylo doplňováno dokazování o listiny a další důkazy a dne [datum] byl vyhlášen druhý rozsudek soudu prvního stupně. [datum] byl tento rozsudek opět zrušen s tím, že soudu prvního stupně bylo vytýkáno, že dosud není postaven najisto rozsah SJM, navíc nebyly započítávány věci, ačkoliv nebyla respektována lhůta tří let, byly vypořádávání věci, které byly prodány, nebyla zjišťována tržní cena členských práv (zůstatková je špatně), nebylo přihlédnuto k darovací smlouvě, soud prvního stupně se s ní nijak nevypořádal, a nepostavil najisto ani to, zda vzniklo či, jakým způsobem pak zaniklo společné členství účastníků k družstevnímu bytu. Pro tyto zásadní nedostatky odvolací soud konstatoval znovu nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně s tím, že ani movité věci nebyly řádně označeny a specifikovány v odůvodnění rozsudku.

Další ústní jednání se konala [datum], 16. 7. a [datum] třetí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vyhlášeno [datum], spis byl postoupen krajskému soudu [datum] s odvoláním, krajský soud nic nekonal až do [datum], kdy nařídil jednání na [datum], to bylo odročeno za účelem mimosoudní dohody. Protože k ní nedošlo, odvolací soud potřetí zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a to rozhodnutím ze dne [datum], a znovu soudu prvního stupně vytýkal špatné rozhodování o věcech movitých, s tím, že nelze také zamítnout rozhodování ohledně členských práv, pakliže soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci je mají v podílu. Bylo namítáno, že z důvodu uplynutí času je zapotřebí vyžádat nové znalecké posudky.

Byly vyžádány tedy nové znalecké posudky na tržní cenu členských práv a dále bytů, jakož i automobilů, [datum] proběhl výslech znalců, jednání bylo odročeno za účelem vyžádání spisu Policie České republiky, která řešila trestní oznámení pro podvod ve vztahu k darovací smlouvě uzavřené mezi matkou žalobce a žalobcem ohledně členských práv k bytu ve školní ulici, policie však toto dne [datum] odložila s tím, že nebyly zjištěny žádné poznatky svědčící o tom, že byl spáchán trestný čin. [datum] byl usnesením žádán doplněk znaleckého posudku znalce [příjmení] ve vztahu k oběma bytům. Ten byl zpracován [datum], na jednání [datum] byl proveden důkaz listinami a znaleckým posudkem, jakož i výslechem znalce, který byl dotazován, zda skutečně oceňoval srovnatelné byty. Na to znalec reagoval až následně písemně podáním ze dne [datum], k čemuž se pak konalo jednání [datum]. V odvolání proti němu žalovaná označila nové důkazy o hodnotě ve vztahu k družstevnímu bytu, a to znalecký posudek znalce [příjmení], který však neměl znaleckou doložku. Nečinnost KS [číslo] – [číslo]. Pak bylo nařízeno jednání krajského soudu na [datum], kde byli účastníci vedeni k mimosoudnímu vyřízení věci. K tomu nedošlo, krajský soud pak [datum] opět pro nepřezkoumatelnost rozsudek soudu prvního stupně zrušil pro nepřezkoumatelnost.

Soud prvního stupně vyžádal nový znalecký posudek usnesením ze dne [datum], konalo se jednání [datum], kdy vyslechl 2 znalce a následně rozhodl [datum] vyžádat revizní znalecký posudek ke znaleckým posudkům znalce [příjmení] s tím, že znalec má pracovat i se znaleckým posudkem znalce [příjmení]. Tento revizní posudek byl dodán [datum]. Znalec byl vyslechnut na jednání dne [datum], když předchozí nařízené jednání na [datum] bylo pro virózu znalce odročováno, na jednání [datum] pak byly kladeny doplňující dotazy znalci znaleckému ústavu [právnická osoba] Znalec odpověděl podáním ze dne [datum]. Na čísle listu [číslo] pak společnost [právnická osoba] reaguje tím, že je na soudu prvního stupně, aby řádně označil, k jakému datu mají být zjišťovány tržní ceny bytů, případně členských práv a povinností k družstevnímu bytu s tím, že tato znalecká společnost poukazuje na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1205/2019. Proběhla další jednání [datum], [datum], kde bylo doplňováno dokazování listinami a páté rozhodnutí vyhlásil soud prvního stupně [datum], krajský soud dne [datum] nařídil odvolací jednání na [datum], na tomto jednání účastníci uzavřeli smír, který nabyl právní moci, pokud jde o rozhodnutí o věci samé [datum] pokud jde o náklady řízení státu pak [datum].

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně zjistil dostatečně skutkový stav a správně pak dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, trvalo 14 let a 11 měsíců, tedy došlo v něm k nesprávnému úřednímu postupu, za které žalobkyni, s ohledem na zjištěný průběh posuzovaného řízení, náleží zadostiučinění v podobě finančního odškodnění. Soud prvního stupně věc také správně posoudil po stránce právní, když na věc aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. (OdpŠk), a správně pak postupoval i metodicky, pokud zvažoval jednotlivá kritéria, která se na prodlevě posuzovaného řízení podílela. Těmito kritérii se řídil též odvolací soud, včetně toho, že bylo na rozhodování aplikováno i zmíněné stanovisko kolegia Nejvyššího soudu Odvolací soud shledal správným stanovení základní sazby ve výši [částka], která je odrazem délky daného posuzovaného řízení, které z důvodu postupu soudů trvalo téměř 15 let, což samo o sobě svědčí pro to, aby sazba byla stanovena výše. Druhým důvodem pro tuto sazbu je i četnost rozhodování ze strany soudů obou stupňů. Za rozhodnou dobu jde o částku [částka].

10. Tuto pak odvolací soud modifikoval ve smyslu ustanovení § 31a OdpŠk; odvolací soud se neztotožnil s procentuální moderací základní částky odškodnění, tak jak k ní přisoudil soud prvního stupně, pokud jde o jednotlivá kritéria, která ovlivňují v konečném důsledku výši přiznaného zadostiučinění. Odvolací soud přistoupil ke snížení o 30 % pro skutkovou složitost (řízení vyžadovalo obšírné dokazování k poměrně rozsáhlému předmětu řízení v návaznosti na to, co účastníci činili součástí SJM), o 20 % pro procesní složitost (ve věci bylo rozhodováno na více stupních soudní soustavy nejen meritorně, ale též o procesních otázkách, řízení opakovaně probíhalo u více instancí, v určité fázi i před Ústavním soudem, řízení bylo přerušováno, bylo opakovaně rozhodováno o znalečném atd.). Stejně jako soud prvního stupně neshledal odvolací žádný důvod pro moderaci z důvodu významu řízení pro žalobkyni, v této části odvolací soud odkazuje na správnou argumentaci soudu prvního stupně. Výslednou částku odvolací soud naopak navýšil o 25 % pro postup orgánu veřejné moci, když odvolací soud je toho názoru, že šlo o postup nekoncentrovaný, nesoustředěný, délka řízení byla způsobena tím, že zde byla různá rozhodnutí soudu prvního stupně, s nimiž odvolací soud nebyl spokojen, a to v takovém počtu, který je zcela výjimečný (čtyři kasační rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně) a dále zde byly dvě období nečinnosti před krajským soudem v době [číslo] – [číslo] a [číslo] – [číslo] včetně. Uvedené pak v konečném důsledku znamená snížení základní částky [částka] o 25 % na částku [částka], z čehož se žalobkyně před zahájením řízení dostalo [částka]. Rozdíl činí [částka].

11. Odvolací soud proto ve vyhovujícím výroku I. rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky [částka] jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil, jinak jej co do částky [částka] podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

12. Poté odvolací soud rozhodl znovu o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně a dále o nákladech tohoto odvolacího řízení, a to podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů.

13. Žalobkyni vznikly před soudem prvního stupně náklady řízení ve výši [částka], jak správně, konstatoval v odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně. V odvolacím řízení jde o náklady právního zastoupení, a to odměnu [částka] za vyjádření k odvolání, [částka] režijní paušál (§ 11 a § 13 odst. 4 AT), to vše spolu s 21% DPH [částka]. Za řízení před soudy obou stupňů celkem [částka], které je žalovaná povinna zaplatit do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.