o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. dubna 2024 č. j. 10 C 28/2024-364

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit 22.482,23 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 6. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na úhradu 77.517,77 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 6. 2023 do zaplacení a úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 100.000 Kč za období od 16. 5. 2023 do 16. 5. 2023 (výrok II.) a dále žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů řízení 18.456 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně svou pohledávku ve výši 218.619,18 Kč přihlásila do konkurzního řízení dne 5. 9. 2022, přičemž na základě rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022, jí byla vyplacena částka 22.482,23 Kč. Žalobkyně při výpočtu částky 100.000 Kč vycházela z částky 45,99 Kč za jeden den řízení, přičemž řízení vůči ní trvalo celkem 7.924 dní; výslednou částku ponížila o 50 % vzhledem k procesní složitosti, dále o 30 % z důvodu nízkého významu a tuto dále navýšila o 10 % s ohledem na postup soudu, který věc přikázal jinému soudci.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že postačujícím zadostiučiněním je nefinanční zadostiučinění. Argumentovala zejména povahou konkurzního řízení, množstvím věřitelů, velkým počtem incidenčních sporů a procesní složitostí věci. Dle žalované je význam řízení pro žalobkyni nepatrný, o nízké míře uspokojení navíc věděla již v průběhu celého konkurzního řízení.

4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: V napadeném rozsudku velmi detailně popsal průběh konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], jehož průběh byl mezi stranami nesporný. Insolvenční soud ohledně žalobkyně evidoval přihlášku pohledávky přihlášenou dne 5. 9. 2002 pod č. [hodnota] ve výši 218.619,18 Kč. Žalobkyni byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022 č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022, přiznána částka 22.482,23 Kč, míra uspokojení činila 10,28 %. Posuzované řízení vůči žalobkyni trvalo celkem 20 let a 3 měsíce.

5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zejména § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 § 26 a § 31a odst. 1. Navzdory jeho extrémní složitosti po skutkové i procesní stránce prvostupňový soud konkurzní řízení v délce 20 let a 3 měsíce vyhodnotil jako nepřiměřeně dlouhé, pročež dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Žalobkyni vznikla v důsledku porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť se v daném případě nelze spokojit s pouhým konstatováním porušení práva. Soud prvního stupně za posuzované řízení v trvání 20 let a 3 měsíců vyčíslil základní částku odškodnění ve výši 288.750 Kč, tuto následně upravil z hlediska kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní částku ponížil z důvodu složitosti případu o 50 % (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) a z důvodu obecného, typově sníženého významu řízení o dalších 30 % (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk). Prvostupňový soud naopak neshledal důvod pro navýšení odškodnění s ohledem na postup soudu, přičemž ani žalobkyně se žádným způsobem nepřičinila na délce řízení (§ 31a odst. 3 písm. c/, d/ OdpŠk). Při zohlednění kritéria subjektivního významu řízení pro žalobkyni ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, jakož i příslušné judikatury, soud prvního stupně dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění odpovídá částce, které se žalobkyni dostalo dle rozvrhového usnesení, tj. 22.482,23 Kč. Prvostupňový soud proto žalobě vyhověl co do této částky, přičemž ve zbytku ji zamítl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal úspěšné žalobkyni.

6. Žalovaná podala proti výroku I. a III. tohoto rozsudku včasné odvolání, ve kterém především uvedla, že písemné konstatování porušení práva je zcela adekvátní formou odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně nedostatečně přihlédl ke specifikům předmětného konkurzního řízení, které vykazovalo mimořádnou obtížnost zejména s ohledem na značné množství věřitelů se žádostí o jejich uspokojení, dále na zjištění majetku úpadce a s tím související provedení úkonů k jeho zpeněžení, dále na množství (více než tisíc) incidenčních sporů a dále na četnost uplatněných nároků v rámci konkurzního řízení, zejména o vyloučení věcí z podstaty či oddělení uspokojení. Prvostupňový soud tyto skutečnosti zhodnotil nedostatečně. Přestože částka, která byla žalobkyni v napadeném rozsudku přiznána dle rozsahu rozvrhového usnesení nebyla zcela bagatelní, nejednalo se dle žalované o částku, která by byla způsobilá navýšit význam tohoto řízení. Závěrem žalovaná konstatovala, že podstatou zadostiučinění za nesprávný úřední postup z titulu nepřiměřené délky konkurzního řízení je uspokojit žalobkyni za nejistotu, které by mohla být vystavena ohledně výsledku tohoto řízení. Žalobkyni ovšem muselo být již v průběhu konkurzního řízení známo, v jakém rozmezí se bude uspokojení pohledávky pohybovat, pročež nebyla vystavena faktické nejistotě ohledně rozsahu jejího uspokojení s konkurzním řízení. Význam řízení byl proto pro žalobkyni zanedbatelný. Žalovaná proto odvolacímu soudu navrhla, aby výrok I. napadeného rozsudku změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 22.482,23 Kč s příslušenstvím zamítá a výrok III. tak, že žalobkyni bude uložena povinnost žalované nahradit náklady řízení před soudem prvního stupně.

7. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že napadený rozsudek považuje za věcně správný. Výše uspokojení žalobkyni již na počátku řízení být zřejmá nemohla, neboť počáteční a konečný stav majetku úpadce se značně lišil. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poté konstatovala, že význam řízení je určen částkou, kterou věřitel obdrží jakožto vyplacené plnění v konkurzu. Závěr žalované, že by z důvodu vědomosti o míře uspokojení měl být hodnocen význam řízení pro žalobkyni jakožto nepatrný, je tudíž nesprávný. Žalobkyně proto odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

8. Odvolací soud z podnětu žalovanou podaného odvolání a v mezích jím vytyčených ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolání žalované však důvodným neshledal.

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 tohoto ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 tohoto ustanovení V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud prvního stupně ve věci správně zjistil skutkový stav, a sice že v konkurzním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] insolvenční soud ohledně žalobkyně, jakožto věřitele, evidoval přihlášku pohledávky pod č. [hodnota] ve výši 218.619,18 Kč přihlášenou dne 5. 9. 2002. Konkurzní řízení bylo ve vztahu k žalobkyni ukončeno dnem 22. 12. 2022, tj. den právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022 č. j. [spisová značka], na jehož základě byla žalobkyni přiznána a vyplacena částka 22.482,23 Kč. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo celkem 20 let a 3 měsíce. Prvostupňovému soudu je nutno zcela přisvědčit v tom směru, že délka posuzovaného konkurzního řízení je nepřiměřeně dlouhá, a to i navzdory jeho extrémní složitosti dané nejen mimořádně vysokým počtem přihlášených věřitelů (tj. cca 15.000, z nichž nemalá část byla navíc občany [podezřelý výraz]) a rozsahem přezkoumávaných pohledávek, ale i značným množstvím incidenčních sporů (cca 1.000). Odvolací soud konstatuje, že i přes výše uvedená specifika konkurzního řízení, řízení v délce přesahující 20 let nepochybně zásadním způsobem přesahuje přijatelnou míru trvání soudního řízení. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, jíž je namístě odškodnit v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva v daném případě není dostačující. Odvolací soud má dále za to, že případná pouhá morální satisfakce není odpovídající rozsahu újmy, kterou žalobkyně utrpěla v souvislosti s posuzovaným řízením, tudíž je její požadavek na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích zcela oprávněný.

16. Zásadním kritériem při určení výše přiměřeného zadostiučinění je ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk význam předmětu řízení pro poškozeného. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016 sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Odvolací soud v tomto směru poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle jejichž závěrů jen na základě skutečnosti, že je v konkurzním řízení předpokládaná nízká míra uspokojení věřitele, resp. účastníka (v řádu jednotek procent), není možné dovodit, že význam řízení je pro účastníka nepatrný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024 sp. zn. 29 Cdo 483/2024). Z hlediska významu předmětu řízení pro věřitele, resp. účastníka je co do výše peněžitého nároku určující částka, které se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 29 Cdo 1885/2019, uveřejněný pod číslem 7/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023 sp. zn. 29 Cdo 3623/2021). Odvolací soud má ve světle shora citované judikatury za to, že ani částku ve výši 22.482,23 Kč, které se žalobkyni dostalo dle rozvrhového usnesení, nelze hodnotit jako natolik zanedbatelnou, že by jí nemělo záležet na tom, jak dlouho se o ní soudní (konkurzní) řízení povede. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že na věc je nutno navíc pohlížet optikou finančních poměrů v České republice v roce 2002, kdy částka, která byla pro žalobkyni v sázce, tj. 22.482,23 Kč, měla „větší hodnotu“ než je tomu v současnosti. Odvolací soud se proto zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že náhrada nemajetkové újmy žalobkyně formou finanční satisfakce je v daném případě naprosto odpovídající okolnostem posuzovaného případu.

17. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku III. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal právo na jejich náhradu žalobkyni, jež byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem 4.114 Kč a sestávají z odměny advokáta vycházející z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) za 1 úkon právní služby po 3.100 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. vyjádření k odvolání ze dne 13. 5. 2024 a dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále z náhrady za 21 % DPH z částky 3.400 Kč ve výši 714 Kč. Odvolací soud, nicméně, žalobkyni nepřiznal odměnu, jakož ani paušální náhradu hotových výdajů za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání před odvolacím soudem dne 3. 9. 2024, neboť substituční zástupkyně advokáta žalobkyně se k jednání bez omluvy dostavila až v průběhu přednesu odvolání zástupce žalované, přičemž pouze odkázala na písemné vyjádření již založené ve spise. Odvolací soud tudíž uvedené nepovažoval za úkon právní služby. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce 4.114 Kč k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a o prodloužené lhůtě ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

19. Odvoláním nedotčený výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.