o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. března 2024 č. j. 21 C 220/2022-156

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s tím, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 35.026 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 6. 2022 do zaplacení (výrok I.), a současně žalobkyni uložil povinnost žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 36.976,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala náhrady škody ve výši 35.026 Kč, kterou jí měl způsobit tím, že v době, kdy v jejím bytě prováděl stavební práce, neoprávněně odmontoval a odnesl z bytu vanu, sprchu, umyvadlo, baterii s příslušenstvím, balíček Finep, záchod a záchodové prkénko. Žalobkyně musela rovněž zajistit montáž nového zařízení a také nechat vyměnit vložku do dveří, klíč a čip. Mezi účastníky řízení byla totiž uzavřena ústní smlouva o dílo, na jejímž základě měl žalovaný pro žalobkyni provést vestavěnou zděnou šatnu. Cena díla byla dohodnuta maximálně do 24.000 Kč a měla být zaplacena po jeho předání. Dílo však nebylo dokončeno ani předáno, bylo provedeno nekvalitně, neboť mimo jiné nebyly dodrženy základní technologické postupy. Dne 9. 3. 2022 ještě dílo nebylo hotové, avšak žalovaný po žalobkyni požadoval zálohu, což odmítla. To, co žalovaný postavil, bylo třeba zbourat a znovu postavit, proto jemu žalobkyně ničeho nezaplatila. Následně dne 10. 3. 2022 žalobkyně zjistila, že z bytu byly odcizeny výše specifikované předměty. Žalovaný odnesení předmětů doznal i před [název orgánu veřejné moci] dne 10. 3. 2022.

3. Žalovaný namítal, že tři předměty (vanu, umyvadlo a WC) odvezl s výslovným souhlasem žalobkyně, která o ně neměla zájem a nabízela mu je jako náhradní plnění za cenu díla, neboť neměla finanční prostředky na jeho úhradu. Žalovaný žalobkyní nikdy nebyl vyzván k vrácení klíče a čipu. Pakliže by vyzván byl, vrátil by je. Proto považuje náklad žalobkyně na klíč a čip za neúčelný a zbytečně vynaložený. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy o dílo, faktické provádění stavebních prací v období od 2. 3. 2022 do 9. 3. 2022 a rovněž skutečnost, že žalobkyni dne 10. 3. 2022 vystavil fakturu na částku 24.963 Kč včetně DPH. Ke dni 8. 3. 2022 bylo dílo téměř celé hotové, žalobkyně ovšem neměla dostatek finančních prostředků na jeho úhradu, proto požádala žalovaného, aby práce ukončil, vystavenou fakturu mu vrátila a ničeho nezaplatila. Žalovaný svůj nárok na zaplacení ceny díla započetl oproti případného nároku žalobkyně na náhradu škody, který však popíral.

4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný odnesl jiné věci než ty, které učinil nesporným, tedy umyvadlo, vanu a WC. Hodnota odnesených věcí je maximálně 17.541 Kč, tj. součet částek 6.353 Kč za vanu, 4.521 Kč za umyvadlo, 4.706 Kč za WC a 1.961 Kč za WC prkénko. Soud prvního stupně vzal naopak za prokázaný nárok žalovaného na úhradu ceny za provedené stavební práce v období od 2. 3. 2022 do 9. 3. 2022 na základě účastníky ústně uzavřené smlouvy o dílo. Dle odborného posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] činila cena žalovaným provedených prací 17.879 bez DPH.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z“) vztahujících se k započtení (zejména § 1982), dále k náhradě škody (zejména § 2951, § 2952 a § 2955) a dále ke smlouvě o dílo (zejména § 2586, § 2604, § 2613 a § 2614), přičemž dospěl k závěru, že zápočtem pohledávky žalovaného ve výši 17.879 Kč bez DPH proti pohledávce žalobkyně z titulu náhrady škody v prokázané výši 17.541 Kč došlo jejímu k plnému pokrytí, a tato tudíž zanikla. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že tuto přiznal plně úspěšnému žalovanému.

6. Žalobkyně podala proti výroku I. v rozsahu částky 21.205 Kč s příslušenstvím a dále proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání. Částka v celkové výši 21.205 Kč sestává z částky 6.221 Kč za umyvadlo a sifon, z částky 1.961 Kč za klozetové sedátko po odečtení standardu (270 Kč), z částky 4.706 Kč za klozet, z částky 6.353 Kč za vanu, z částky 893 Kč za vložku a dále z částky 1.071 Kč za ovládací destičku. Žalobkyně především namítala, že nemůže obstát odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 33. napadeného rozsudku, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní v tom, že žalovaný tyto věci z bytu odnesl. Sám prvostupňový soud totiž uvedl, že odnesení vany, WC i umyvadla lze považovat za nesporné. Žalobkyně dále nesouhlasila s odůvodněním prvostupňového soudu, že destičku a čip nebylo třeba měnit a stačilo žalovaného vyzvat k vrácení. Dle jejího přesvědčení měl totiž žalovaný vědět, že má vrátit to, co mu nepatří, a navíc po žalobkyni nelze požadovat, aby žila s vědomím, že má od jejího bytu a vchodu klíče cizí osoba. Naopak považovala za správné, že při určení výše škody bylo vycházeno z ceny věcí nových a nikoli použitých, neboť šlo o nový byt s novým a dosud nepoužívaným zařízením. Žalobkyně rovněž rozporovala skutečnost, že soud prvního stupně svůj závěr o tom, že dílo nebylo natolik vadné, aby muselo být odstraněno, opřel o vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], který vůbec není znalcem a v bytě nikdy nebyl. Je totiž přesvědčena o tom, že ohledně stavu díla v době, kdy jej žalovaný přestal provádět, se je schopen vyjádřit pouze [jméno FO] Tento totiž po osobní prohlídce v bytě písemně uvedl, že opravu neprovede, neboť musí veškeré práce provedené žalovaným zcela nahradit (nelze na ně navázat a jsou tak neupotřebitelné). Žalobkyně proto odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobkyni přizná požadovanou částku s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že jej považuje za nedůvodné, neboť napadený rozsudek shledává věcně správným. Ve vyjádření dále uvedl, že nikdy nepřiznal a neučinil nesporným odvoz žádných konkrétních předmětů z bytu a žalobkyně zároveň nebyla schopna prokázat, o které by se snad mělo jednat a jaká byla jejich skutečná cena. Odvolacímu soudu proto navrhl, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud z podnětu žalobkyní podaného odvolání a v mezích jím vytyčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že žalobkyní podané odvolání je částečně důvodné.

9. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 tohoto ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

12. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

13. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

14. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

15. Podle § 2613 o. z. zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil.

16. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

17. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

18. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení náhrady škody je částečně důvodný, a to co do částky ve výši 17.541 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, pakliže vycházel z toho, že v řízení bylo účastníky učiněno nesporným, že žalovaný si z bytu žalobkyně odnesl umyvadlo, vanu a WC, hypoteticky včetně prkénka. Nelze přisvědčit tvrzení žalovaného uvedenému v jeho vyjádření k odvolání žalobkyně o tom, že nikdy nepřiznal a neučinil nesporným odvoz žádných konkrétních předmětů z bytu žalobkyně. Žalovaný totiž nejméně při jednání konaném dne 23. 1. 2023 výslovně učinil nesporným, že si z bytu žalobkyně odnesl umyvadlo, vanu a WC, dále tvrdil, že odnesení věcí mělo být se souhlasem žalobkyně. Jeho přiznání ohledně odnesení těchto věcí je pak dále zřejmé též z úředního záznamu [název orgánu veřejné moci] ze dne 10. 3. 2022 zachycujícího obsah telefonického hovoru uskutečněného se žalovaným uvedeného dne.

19. Soud prvního stupně dále správně zjistil též celkovou cenu nesporně z bytu odnesených věcí ve výši 17.541 Kč, tj. součet ceny umyvadla v částce 4.521 Kč, ceny WC v částce 4.706 Kč, ceny toaletního prkénka v částce 1.961 Kč a ceny vany v částce 6.353 Kč. Naproti tomu však prvostupňový soud rovněž uznal obranu žalovaného spočívající v jeho kompenzační námitce ve smyslu § 98 o. s. ř. v částce 17.879 Kč (bez DPH), tj. cena za jím provedené dílo. Odvolací soud považuje na tomto místě za nutné soudu prvního stupně vytknout, že přehlédl ustálené závěry Nejvyššího soudu co do požadavků za daných okolností kladených na úkon započtení. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2901/2021 totiž: „I nadále je jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením (srov. ustanovení § 1982 o. z.) kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle ustanovení § 551 až § 553 o. z. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží.“ Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud též v usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] nebo dále v usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2020 sp. zn. 32 Cdo 565/2019 se výše citované závěry aplikují i v případech, kdy se jedná o pasivně započítávané pohledávky (tj. vícero započítávaných pohledávek), tedy nikoli pouze o pasivní (započítávanou) pohledávku jedinou. Pakliže měl tedy žalovaný v úmyslu proti více pohledávkám žalobkyně (v řízení uplatněných) v souhrnné výši 35.026 Kč započítat svoji pohledávku ve výši 17.897 Kč (bez DPH), tedy pohledávku nedosahující svou výší součet pohledávek pasivních, měl v úkonu započtení přesně specifikovat, v jakém rozsahu a proti které z pohledávek žalobkyně svoji pohledávku započítává, aby tak bylo zřejmé, v jakém rozsahu a které pohledávky žalobkyně tímto zápočtem zanikají. Jelikož žalovaného úkon započtení učiněný při jednání dne 23. 1. 2023, resp. později ve vyjádření ze dne 15. 1. 2024, výše uvedené předpoklady nesplňuje, jedná se o úkon zdánlivý pro neurčitost, a tudíž se k němu ve smyslu § 554 o. z. nepřihlíží.

20. Odvolací soud má tedy za to, že v řízení bylo soudem prvního stupně správně zjištěno, že žalovaný žalobkyni z bytu odnesl umyvadlo, WC (jak v napadeném rozsudku formulováno) „hypoteticky i WC prkénko“ a vanu. Při jednání dne 3. 9. 2024 k dotazu odvolacího soudu žalovaný uvedl, že si není vědom toho, že by v rámci odšroubovávání WC ze zdi za účelem jeho odnesení z tohoto odmontoval záchodové prkénko a na místě jej zanechal; následně dále připustil, že je možné, že si WC odvezl i s prkénkem. Soudem prvního stupně byla taktéž správně zjištěna cena odnesených věcí, tj. umyvadlo v ceně 4.521 Kč, WC v ceně 4.706 Kč, WC prkénko v ceně 1.961 Kč (to vše prvostupňový soud zjistil především z listiny Prohlášení a potvrzení Bytového družstva [právnická osoba] ze dne 22. 2. 2023) a vana v ceně 6.353 Kč (prvostupňovým soudem zjištěno zejména z účtenky vystavené [právnická osoba] ze dne 4. 3. 2022). Soudu prvního stupně je však nutno vytknout jeho závěr o tom, že výše uvedené věci byly použité. Vzhledem k tomu, že (jak soud prvního stupně zjistil a uvedl pod bodem 5. napadeného rozsudku) byt byl žalobkyni předán do užívání dne 2. 3. 2022 a žalobkyně zjistila odnesení předmětných věcí dne 10. 3. 2022 (jak opět soud prvního stupně zjistil a uvedl pod bodem 21. napadeného rozsudku), tj. přibližně pouhých 8 dní, nemohlo se jednat o tak věci použité, nýbrž o věci nové. Žalovaný v řízení nikterak neprokázal jím tvrzený souhlas, resp. dohodu se žalobkyní o tom, že je oprávněn si věci z jejího bytu odnést, a to ať již z důvodu, že se se mělo jednat o jakousi zástavu (za účelem zajištění jeho pohledávky žalovaného ze smlouvy o dílo) či z důvodu, že se žalobkyni předmětná sanitární keramika nelíbila, a to navzdory řádnému poučení soudu prvního stupně při jednání dne 23. 1. 2023. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je v důsledku svého deliktního jednání spočívajícího v tom, že bez souhlasu žalobkyně z jejího bytu odnesl výše specifikované věci, povinen dle § 2951 věta druhá o. z. žalobkyni nahradit škodu, tedy jí zaplatit částku ve výši 17.541 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky předžalobní výzvou ze dne 18. 5. 2022, a to nejpozději do 31. 5. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni požadovanou (resp. poníženou) částku neuhradil, dostal se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, pročež žalobkyni vzniklo právo též na úroky z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vládyč. 351/2013 Sb.

21. Odvolací soud žalobkyni nepřiznal náhradu za vynaložené finanční prostředky výměnu vložky v částce 893 Kč, neboť tento náklad nesouvisel s odvezením sanitární keramiky z bytu žalobkyně. Jak bylo soudem prvního stupně zjištěno z protokolu o předání a převzetí bytu, žalobkyně žalovanému ze své vůle, tedy dobrovolně, předala klíče od svého bytu č. [hodnota] na adrese [adresa] [číslo popisné] a jeden čip od vstupních dveří. Prvostupňovému soudu lze zcela přisvědčit v tom směru, že pokud žalobkyně chtěla klíče vrátit, měla k tomu žalovaného nejprve vyzvat a nikoli rovnou vyměnit zámky a poté po žalovaném žádat náhradu takto vynaloženého nákladu. Odvolací soud tak souhlasí s argumentací žalovaného, že tento náklad byl neúčelný a zcela zbytečně vynaložený. Z jednání žalobkyně je zřejmé, že se pro výměnu rozhodla s ohledem na své předchozí jednání, když chtěla mít jistotu, že do jejího bytu nebude mít přístup osoba, které ovšem klíče předtím dobrovolně odevzdala.

22. Odvolací soud se dále zabýval žalobkyní v odvolání uvedenou a nárokovanou ovládací destičkou v částce 1.071 Kč, přičemž dospěl k závěru, že ani tuto částku žalobkyni nelze přiznat. Důvodem je skutečnost, žalobkyně tuto ovládací destičku neuplatnila v žalobě. Žalobkyně ovládací destičku začala uvádět a její cenu v částce 1.071 Kč tvrdi až v průběhu řízení před soudem prvního stupně, v rámci následné specifikace jí tvrzených žalovaným odnesených předmětů. Nutno poukázat na skutečnost, že při této specifikaci, resp. konkretizaci se však nikdy nejednalo o žalobkyní vznesený návrh na změnu, resp. rozšíření žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř., a pakliže takový návrh nebyl učiněn, nemohlo o něm být ani soudem prvního stupně rozhodováno. Soud je v občanském soudním řízení vázán návrhem žalobkyně a dle § 153a odst. 2 a contrario o. s. ř. nemůže v daném případě přisoudit více či něco jiného než čeho se žalobkyně domáhá. Komentářová literatura k tomuto uvádí následující: „Žalobce žalobou, resp. navrhovatel návrhem na zahájení řízení (§ 79 a násl.) určuje předmět sporu, resp. předmět řízení (daný dle § 42 odst. 4 a § 79 vylíčením rozhodujících skutečností a ozřejměním, čeho se navrhovatel domáhá), čemuž odpovídá povinnost soudu právě o tomto předmětu řízení rozhodnout, nedojde-li v důsledku dalších dispozičních úkonů účastníků k jeho změně, rozšíření, omezení či odpadnutí (§ 95 a násl.).“ (HRNČIŘÍK, Vít. § 153 [Zjištěný skutkový stav jako základ rozhodnutí, vázanost návrhem]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 6.). -

23. Odvolací soud má za to, že pohledávka žalovaného v částce 17.879 Kč (bez DPH) představující cenu provedených stavebních prací v tomto řízení nemůže být uplatněna na obranu zápočtem ve smyslu § 1982 o. z., a to právě s ohledem na závěry Nejvyššího soudu blíže rozvedené v bodě 19. tohoto rozsudku. Pro úplnost ovšem odvolací soud uvádí, že oprávněnost této pohledávky žalovaného nikterak nehodnotil, tudíž neučinil žádný závěr o tom, zda je po právu či nikoliv.

24. Z těchto důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a co do částky 21.205 Kč s příslušenstvím napadený zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 17.541 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % od 1. 6. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž ohledně částky 3.664 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % od 1. 6. 2022 do zaplacení napadený rozsudek v tomto výroku potvrdil. V nenapadené části zamítavý výrok I. napadeného rozsudku nebyl dotčen a stal se tak pravomocným uplynutím odvolací lhůty, tedy samostatně (§ 206 o. s. ř.).

25. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud dále podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to tak, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal, neboť jejich úspěch a neúspěch v řízení byl přibližně stejný.