Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 30 CO 225/2022-97 ECLI:CZ:MSPH:2022:30.Co.225.2022.1 Rozsudek

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

JUDr. Jana Knotková · Rozhodnutí ze dne 16. 8. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

sídlem [adresa]

zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]

zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

o zaplacení [částka] s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná, v té době zaměstnankyně žalobkyně, bez předchozí domluvy s žalobkyní absolvovala dne [datum] online školení pořádané žalobkyní za účasti externího školitele pro třetí společnost. Pracovní náplní žalované byl prodej školení, nikoli účast na nich. Výše bezdůvodného obohacení [částka] odpovídá obvyklé ceně účtované zákazníkům žalobkyně.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť online školení [anonymizováno] se ve dnech 20. - [datum] účastnila jako zaměstnankyně žalobkyně na základě pracovní smlouvy z [datum] po předchozí dohodě s jednatelem žalobkyně a svým nadřízeným [jméno] [příjmení], který její účast na školení odsouhlasil dne [datum]. Žalobkyně za ní zaplatila i certifikační zkoušku [anonymizována tři slova] dne [datum] ve výši [částka] bez DPH.

4. V napadeném rozsudku soud prvního stupně shledal, že dne [datum] žalovaná uzavřela se žalobkyní pracovní smlouvu na dobu neurčitou, kterou se zavázala od [datum] vykonávat pro žalobkyni práci na pozici„ [anonymizována tři slova]“. Žalobkyně pořádala pro [právnická osoba] a. s . školení [anonymizována tři slova], jehož se zúčastnila i žalovaná, jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] účast žalované na školení schválil. Žalovaná požádala jednatele žalobkyně emailem z [datum] o registraci k certifikaci [anonymizována tři slova] a jednatel žalobkyně souhlasil s tím, aby žalovaná certifikaci složila.

5. Po právní stránce soud prvního stupně zhodnotil zjištěný skutkový stav tak, že v rámci své pracovní náplně žalovaná nabízela klientům žalobkyně školení, mezi nimi i školení [anonymizována tři slova]. Účast na školení realizovaná se souhlasem jednatele žalobkyně při výkonu závislé práce dle § 2 zákoníku práce vedla ke zvýšení pracovních kompetencí žalované a umožňovala jí lepší pracovní výkon v rámci sjednané náplně práce, neboť žalovaná byla na základě vlastní zkušenosti schopna školení fundovaněji doporučit i realizovat zpětnou vazbu lektorovi. Účast na školení lze proto podřadit pod prohloubení kvalifikaci dle § 230 zákoníku práce, považovanou za výkon práce, za který příslušela žalované mzda. Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace byla povinna hradit dle odstavce [anonymizováno] citovaného ustanovení žalobkyně, když žalobkyně a žalovaná neuzavřely žádnou dohodu o tom, že by žalovaná měla účast na kurzu žalobkyni uhradit. Soud prvního stupně z těchto důvodů žalobu zamítl a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala v něm, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaná měla na starost organizaci školení nabízených žalobkyní. Náplní pozice„ [anonymizována tři slova]“ bylo školení organizovat, zajišťovat jejich průběh, nikoliv však se jednotlivých školení účastnit. Případnou účast zaměstnance na vybraném školení bylo zapotřebí odsouhlasit. V posuzovaném případě se žalovaná zúčastnila školení bez souhlasu jednatele žalobkyně. Souhlas s absolvováním certifikační zkoušky [anonymizována tři slova] neimplikuje souhlas s účastí na školení. Žalovaná se školení zúčastnila bez souhlasu žalobkyně, čímž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., které je představováno částkou, kterou by jinak žalovaná za účast na školení zaplatila. Účast na školení pro absolvování certifikační zkoušky nebyla bezpodmínečně nutná a žalovaná se účastnit školení pro vykonání zkoušky nemusela. Žalovaná navíc pro výkon své práce školení absolvovat nepotřebovala. Napadený rozsudek spočívá i na nesprávném právním posouzení věci, neboť prohlubování kvalifikace podle § 230 zákoníku práce zaměstnanec potřebuje po výkon své práce. Účast žalované na školení nebyla bezpodmínečně nutná a pro výkon práce tudíž nebyla potřebná, žalovaná nebyla povinna se školení zúčastnit. Účast na školení tak nelze považovat za prohlubování kvalifikace podle § 230 zákoníku práce. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobkyni přizná i náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná v písemné reakci na podané odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

8. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Soud prvního stupně pak správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a zhodnotil je v souladu s § 132 o. s. ř. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně správně zhodnotil též po právní stránce.

10. Žalobkyně své odvolací námitky směřuje v podstatě výhradně vůči zásadnímu skutkovému zjištění soudu prvního stupně o tom, že jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] účast žalované na předmětném školení schválil. Tuto polemiku žalobkyně se skutkovými zjištěními považuje odvolací soud za nepřípadnou, neboť obvodní soud zcela logicky a přesvědčivě objasnil, proč má tento souhlas za prokázaný. Svědkyně [příjmení] a [příjmení] shodně vypověděly, že seznamy účastníků školení byly uváděny v excelových tabulkách probíraných na pravidelné každotýdenní poradě, které se účastnil i jednatel žalobkyně. Prezenční listina školení pak byla vytvořena podle této tabulky, žalovaná v ní byla uvedena. Jednatel žalobkyně navíc v emailové komunikaci se žalovanou (předcházející účasti na školení) přislíbil žalované proplacení certifikační zkoušky navazující na školení.

11. Odvolací soud nemůže nic vytknout ani právnímu hodnocení ze strany soudu prvního stupně, který účast žalované na školení hodnotil jako prohlubování její kvalifikace s odkazem na § 230 odst. 1 zákoníku práce. Prohlubování kvalifikace se posuzuje ve vztahu k výkonu sjednané práce, záleží tak na sjednaném druhu práce v pracovní smlouvě a kvalifikačních požadavcích nutných k výkonu této práce. Vzhledem k pracovní pozici žalované dle uzavřené pracovní smlouvy ([anonymizována tři slova]) a její pracovní náplni uvedené v příloze 1 pracovní smlouvy lze účast žalobkyně na školení [anonymizováno] (vedoucí zejména k lepšímu využívání informačních technologií) považovat za prohlubování kvalifikace v souvislosti s výkonem práce. Ostatně sám jednatel žalobkyně nepovažoval výdaj spojený s certifikační zkouškou za zbytečný, jak výslovně uvedl v emailové komunikaci se žalovanou dne [datum]. Stěží by takový úsudek učinil, pokud by se jednalo o školení a certifikaci bez vztahu ke sjednané práci, kterou žalovanou pro žalobkyni vykonávala.

12. Institut bezdůvodného obohacení není (s výjimkou § 331) obsažen v zákoníku práce. S ohledem na subsidiární povahu občanského zákoníku se proto i bezdůvodné obohacení v pracovněprávních vztazích řídí § 2991 až § 3005 o. z. Vzhledem ke shora uvedenému se však o žádnou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení jednat nemůže, neboť žalovaná se školení zúčastnila se souhlasem zaměstnavatele a v souvislosti s výkonem sjednané práce.

13. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] za dva úkony právní služby podle § 7, 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).