o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému vyklidit část jednotky [číslo] v 7. nadzemním podlaží včetně terasy v domě [adresa], ulice [ulice], [obec a číslo] – [část obce], zapsané na [list vlastnictví] [anonymizováno] k. ú. [část obce], [územní celek], u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] v rozsahu, jak je vymezena ve smlouvě o výstavbě jednotek ze dne [datum] a změnami v dosavadním prohlášení vlastníka a zakreslena v příloze [číslo] část přílohy 7. nadzemní podlaží smlouvy o výstavbě jednotek ze dne [datum], uvést vyklizenou část jednotky [číslo] v 7. nadzemním podlaží včetně terasy„ do stavu před protiprávním obsazením, tedy do stavu hrubé stavby, včetně oken, bez vnitřních povrchových úprav, rozvodů a instalací a bez vnitřních dělících příček, obnovit volný vstup [anonymizováno] instalaci schodiště mezi 6. a 7. nadzemním podlažím a dělící stěna mezi jednotkami [číslo] [číslo] v domě [adresa], ulice [ulice], [obec a číslo] – [část obce], zapsanými na [list vlastnictví] [anonymizováno] k. ú. [část obce], [územní celek], u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy], musí odpovídat ověřeným plánům stavebním úřadem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. výstavby [spisová značka], a vyklizenou předat žalobci“ (výrok I.) a dále uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] (dále„ jednotka 17“ a„ jednotka 19“) nacházejících se v domě [adresa] v [obec a číslo] – [část obce] (dále„ bytový dům“), jehož jsou účastníci podílovými spoluvlastníky, a to žalobce v rozsahu [číslo] a žalovaný v rozsahu [číslo] Smlouvou o výstavbě ze dne [datum] (dále„ smlouva o výstavbě“) se účastníci mimo jiné dohodli o realizaci nových jednotek v domě s tím, že vlastníkem jednotky 17 je žalovaný a vlastníkem jednotky 19 je žalobce, a takto bylo vlastnické právo k uvedeným jednotkám zapsáno ve prospěch žalobce a žalovaného v katastru nemovitostí. Každá jednotka se nachází v 6. a 7. podlaží bytového domu a jsou vymezeny a zakresleny v příloze [číslo] smlouvy o výstavbě část 6. a 7. podlaží, tedy jednotka 17 nacházející se 6. a 7. podlaží o velikosti 3 + k. k. o rozloze [výměra] s tím, že k ní náleží terasa o rozloze [výměra] a jednotka 19 nacházející se v 6. a 7. podlaží o velikosti 3+ k. k. o rozloze [výměra] s tím, že k ní náleží terasa o rozloze [výměra] Smlouvou o přenechání příležitosti ze dne [datum] (dále„ smlouva o příležitosti“) uzavřenou mezi [právnická osoba] jako stavebníkem na jedné straně a oběma účastníky jako vlastníky na straně druhé bylo dohodnuto, že vlastníci přenechají stavebníkovi příležitost k uzavření smluv týkajících se výstavby bytových jednotek v sousedním domě s tím, že obě budovy budou propojeny spojovací chodbou v úrovni 6. nadzemního podlaží a v budově vlastníků bude vybudován výtah [anonymizováno] obě budovy. V článku V. smlouvy o příležitosti bylo ujednáno, že činnosti uvedené ve smlouvě a zisk z ní plynoucí je především výsledkem práce žalovaného a jeho odměnou za přenechání stavební příležitosti. Z tohoto důvodu se oba vlastníci dohodli, že plnění získané smlouvou (investice do jejich budovy v rozsahu [anonymizována dvě slova] Kč bez DPH) si vypořádají tak, že v případě, že budou stavěny nové jednotky v jejich bytovém domě, připadne do výhradního vlastnictví žalovaného vyšší počet nově vybudovaných metrů čtverečních bytových jednotek a to o poměr [anonymizována dvě slova] Kč vůči skutečným nákladům spojeným s budováním metrů čtverečních nových bytových jednotek. Plánem stavebního [anonymizováno] ze dne [datum] byl zjištěn původní plán ověřený stavebním úřadem k vybudování předmětných bytových jednotek.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný si připojil část bytové jednotky 19 nacházející se v 7. nadzemním podlaží včetně terasy ke své bytové jednotce 17 s tím, že původní otvor (vstup) mezi částí jednotky 19 v 6. nadzemním podlaží a částí jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží žalovaný zazdil. Žalovaný tvrdil, že se tak stalo po ústní dohodě se žalobcem, žalobce tuto dohodu popíral.

4. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc posoudil podle § [číslo], § 1105 a § 1105 o. z. Poukázal na právní závěry vyslovené v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. [spisová značka] (dále„ původní řízení“), v němž se žalovaný domáhal změny prohlášení vlastníka tak, že část jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží náleží k bytové jednotce 17, a jednotka 19 se nachází pouze v 6. nadzemním podlaží. V původním řízení byla žaloba žalovaného (tam žalobce) zamítnuta s odůvodněním, že žalovaným (tam žalobcem) nebyla předložena písemná dohoda podle § 1169 o. z. o změně prohlášení a že soud nemůže nahrazovat projev vůle ke změně prohlášení, jestliže tomu nepředcházela smlouva o smlouvě budoucí nebo jestliže povinnost uzavřít takovou smlouvu nestanoví zákon. Stejně jako v původním řízení soud v tomto řízení dovodil, že tvrzená ústní dohoda nemůže nahradit písemný souhlas vlastníka jednotky se změnou prohlášení, proto neprováděl důkazy výslechem svědků k prokázání této tvrzené ústní dohody. Ani tvrzená skutečnost o darování pozemku v k. ú. [obec] není významná [anonymizováno] závěr o tom, že zde není písemná dohoda o změně prohlášení. Ani z článku V. smlouvy o příležitosti nevyplývá závazek či příslib žalobce žalovanému, aby si tento připojil z jeho vlastnictví část jednotky 19. Dále soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalovaného, že tento provedl neoprávněné stavební úpravy bytových jednotek, čímž došlo k rozšíření podlahové plochy jednotky 17 na úkor jednotky 19, když těmito úpravami žalovaný v zásadě znepřístupnil žalobci část jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží. Soud prvního stupně proto vyhověl žalobě na vyklizení uvedené části jednotky 19, stejně jako žalobě na uvedení části jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží do původního stavu, tedy do stavu„ uzavřené hrubé stavby“. Podle úspěchu žalobce v řízení pak rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení (§ 142 o. s. ř.).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Žalovaný vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl důkazy výslechem svědků architekta [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále svědci [příjmení] a [příjmení]) a výslechem žalovaného, jimiž mělo být prokázáno jeho tvrzení, že žalobce výslovně souhlasil se změnou ve vymezení jednotek 19 a 17 oproti smlouvě o výstavbě, tj. s připojením části jednotky 19 k jednotce 17, k čemuž mělo dojít ústní dohodou v létě roku [rok], kdy byla dokončena hrubá stavba, ale nebylo patrné vnitřní uspořádání jednotlivých jednotek. K tomuto souhlasu žalobce mělo dojít v souvislosti s naplněním čl. V. smlouvy o příležitosti a dále s ohledem na nezájem žalobce bydlet s jeho rodinou v jednotce 19. Bytové jednotky vznikly v souladu se společnou vůlí žalobce a žalované jako samostatné věci v podobě, jak jsou nyní aktuálně, nikdy nevznikly a neexistovaly dle vymezení uvedeném ve smlouvě o výstavbě, a jak jsou zapsány jako rozestavěné jednotky v katastru nemovitostí. Žalovaný byl přesvědčen, že žalobce jako jeho bratr nebude uvedenou ústní dohodu nikdy zpochybňovat i s ohledem na to, že žalobce od žalovaného získal bezúplatně spoluvlastnický podíl o velikosti ½ pozemku parc. [číslo] v obci [obec]. Je absurdní, že by žalobce s výstavbou jednotek v aktuální podobě nikdy nesouhlasil a že by žalovaný k takovému kroku přistoupil pouze o své vůli. Ústní dohodu začal žalobce zpochybňovat po několika měsících, kdy jednotky existovaly v aktuální podobě, a důvodem tohoto zpochybňování bylo přimět žalovaného ke zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví k ostatním bytovým jednotkám. Žalovaný poukázal na základní civilní zásady uvedené v § 3 odst. 2 písm. d/, § 6 odst. 1, § 7 a § 8 o. z. a zdůraznil, že přístup soudů a způsob jejich aplikace a výkladu právních předpisů nemůže vést v konkrétních případech k rozporu s dobrými mravy a k bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, jímž je porušována zásada vyjádřená v § 2 odst. 3 o. z. V této souvislosti žalovaný citoval z nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], v němž se soud vyjadřoval k výkladu smluvních ujednáních. Dále žalovaný namítl, že výrok I. je neurčitý a nevykonatelný, navíc uvedení jednotky do stavu hrubé stavby je pravděpodobně technicky nemožné a povede k poškození domu. Žalobce nedisponuje stavebním povolení, aby mohl provést výstavbu jednotky 19 v souladu se smlouvou o výstavbě. Také lhůta stanovena k tak rozsáhlé demolici je zjevně nepřiměřená a tedy reálně nesplnitelná. Žalovaný navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce k odvolání žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že se ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně. Znovu zrekapituloval skutkový stav spočívající v uzavření smlouvy o výstavbě, na jejímž základě se žalobce stal vlastníkem jednotky 19 a žalovaný vlastníkem jednotky 17 s tím, že ostatní jednotky jsou ve spoluvlastnictví účastníků. Ze strany žalovaného došlo a stále dochází k neoprávněnému zásahu do jeho výlučného vlastnického práva k jednotce 19, přičemž tento zásah spočívá v neoprávněných stavebních úpravách, jimiž došlo k rozšíření podlahové plochy a terasy jednotky 17 v 7. nadzemním podlaží na úkor jednotky 19. Proto žalobce vyzval žalovaného k vyklizení jednotky 19 a k jejímu předání žalobci, ke zdržení se neoprávněných vstupů do jednotky 19 a k odstranění neoprávněně provedených stavebních úprav. Podle žalobce je čl. V. smlouvy o příležitosti neurčitý a nesrozumitelný, proto absolutně neplatný. Přesto žalobce souhlasil s nižším počtem m2 na jednotce 17 na úkor jednotky 19. I kdyby byl čl. V. smlouvy platný, nemůže vést k nabytí vlastnického práva žalovaného na jím požadované části jednotky 19. Nad rámec uvedeného žalobce uplatnil námitku promlčení ve vztahu k tvrzenému nároku dle čl. V. smlouvy o příležitosti a dále námitku clausula rebus sic stantibus. Uvedl, že nikdy nenabídl žalovanému ani nedal souhlas k připojení části jednotky 19 k jednotce 17. Žalovaný se snažil zlegalizovat toto připojení v řízení sp. zn. [spisová značka], avšak jeho žaloba byla zamítnuta. Žalovaný dle žalobce opakovaně vyvolává zcela účelově nová soudní řízení z důvodu přerušení soudních řízení, ve kterých by mu bylo uloženo odstranění protiprávního obsazení části jednotky 19, v této souvislosti poukázal žalobce na řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla žaloba žalovaného o určení vlastnického práva odmítnuta.

7. Při jednání odvolacího soudu žalobce navrhl„ změnu“ žaloby tak, že nadále trval pouze na vyklizení a odevzdání vyklizené části jednotky 19. Odvolací soud tento„ návrh na změnu“ žaloby posoudil podle § 41 odst. 2 o. s. ř. jako částečné zpětvzetí žaloby co do požadavku na uvedení části jednotky 19 do stavu před protiprávním obsazením. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil, což odůvodňoval tím, že by mělo být současně s vyklizením rozhodnuto o případném uvedení bytové jednotky do původního stavu, aby žalovaný věděl, zda a případně co může z vyklizované části jednotky 19 odstranit, demontovat a podobně.

8. Odvolací soud ve smyslu § 222a odst. 2 o. s. ř. neshledal nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby důvodný. Odvolací soud především zdůrazňuje, že dosud uplatněný petit na uvedení části jednotky 19 do původního stavu (doslova„ do stavu před protiprávním obsazením“), tak jak byl petit upřesněn v podání žalobce ze dne [datum], je nevykonatelný [anonymizováno] svou zřejmou neurčitost. Z petitu žalobce není zřejmé, zda a konkrétně jaké„ vnitřní povrchové úpravy, rozvody a instalace“ mají být odstraněny, zda a jaké„ vnitřní dělící příčky“ mají být odstraněny, zda a jak konkrétně (například v jakém místě, s jakými rozměry, jakým způsobem, apod.) má být„ obnoven volný výstup [anonymizováno] instalaci schodiště mezi 6. a 7. nadzemním podlažím“, zda a jak má být vybudována, nebo snad odstraněna nebo případně nějak změněna„ dělící stěna mezi jednotkami 17 a 19“. Poukaz žalobce na ověřený plánek (na čl. 135 spisu) je [anonymizováno] jasné vymezení„ uvedení do původního stavu“ zcela nedostatečný. Protože dosud vymezený petit na uvedení části jednotky 19 do původního stavu je nevykonatelný, nemohlo by být o takovém petitu věcně rozhodnuto, neboť by nejdříve musel být žalobce vyzýván k jeho upřesnění a je otázkou, zda vůbec by žalobce byl schopen v této části petit dostatečně konkretizovat. Druhým důvodem, [anonymizováno] který nemá žalovaný důležitý důvod [anonymizováno] nesouhlas se zpětvzetím je skutečnost, že požadavek na vyklizení bytové jednotky a požadavek na případné stavební úpravy nebo odstranění stavebních úprav nejsou vzájemně závislé, lze tedy rozhodnout o vyklizení, resp. o stavebních úpravách samostatně. Protože v tomto případě má odvolací soud za to, že zatímco o požadavku na vyklizení části bytové jednotky lze bezprostředně rozhodnout, [anonymizováno] věcné rozhodnutí o stavebních úpravách (jejich provedení či odstranění), i kdyby došlo k jejich náležitému upřesnění, podmínky dosud splněny nejsou. Ohledně případných stavebních úprav by totiž s ohledem na faktický stavební stav části bytové jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží muselo být důkladně zvažováno, zda nárok na každou konkrétní požadovanou stavební úpravu či její odstranění je ospravedlnitelný, účelný a vhodný (např. zda je účelné, aby žalovaný odstraňoval vnitřní povrchové úpravy, rozvody a instalace, které by objektivně nebránily funkčnímu využití části jednotky 19, naopak by toto využití zlepšovaly). Odvolací soud veden požadavkem rychlé a účinné ochrany práv (§ 6 o. s. ř.) má proto za to, že není důvod oddalovat meritorní rozhodnutí o vyklizení tím, že by se muselo současně rozhodovat o stavebních úpravách. Odvolací soud proto neshledal důvodný nesouhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby a postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř., tedy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně uvedení části jednotky 19 do stavu před protiprávním obsazením zrušil a řízení v této části zastavil.

9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek v části vyklizení části bytové jednotky i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a správně též zjištěný skutkový stav posoudil po stránce právní. Soud prvního stupně správně neprováděl dokazování výslechem svědků a žalovaného za účelem zjištění, zda mezi účastníky byla ústní dohoda o tom, že si žalovaný může připojit část jednotky 19 nacházející se v 7. nadzemním podlaží ke své jednotce 17, neboť tato skutečnost není [anonymizováno] požadavek na vyklizení bytové jednotky významná. Podle shodného tvrzení účastníků došlo smlouvou o výstavbě ze dne [datum], která v sobě zahrnovala též změnu prohlášení o vymezení bytových jednotek, mimo jiné k vymezení jednotky 17 vlastnicky náležející žalovanému a jednotky 19 vlastnicky náležející žalobci, jednotky byly jako rozestavěné zapsány do katastru nemovitostí. Ze sdělení žalovaného při odvolacím jednání vyšlo najevo, že části jednotek 17 a 19 jsou v 7. nadzemním podlaží aktuálně fakticky odděleny dělící příčkou tak, jak je uvedeno v příloze [číslo] část 7. nadzemní podlaží smlouvy o výstavbě (dále příloha [číslo]) s tou změnou, že v dělící příčce jsou dveře vedoucí z jednotky 17 do jednotky 19 a s tím, že veranda nemá dělící příčku. V roce [rok] byla mimo jiné zkolaudována jednotka 17, přičemž v 7. nadzemním podlaží nebyla jako část jednotky 17 zkolaudována část (bytová) jednotky 19. Žalobce při odvolacím jednání uvedl, že jeho nesouhlas proti kolaudaci v roce [rok] směřoval vůči tomu, že k jednotce 17 byla zkolaudována celá veranda nacházející se v 7. nadzemním podlaží.

11. Ze shora uvedeného plyne, že„ rozestavěné“ bytové jednotky vznikly tak, jak jsou vymezeny v příloze [číslo] to na základě smlouvy o výstavbě (obsahující změnu prohlášení) zapsané do katastru nemovitostí s právními účinky [datum]. Právě k takto vymezeným jednotkám pak vzniklo žalobci vlastnické právo k jednotce 19 a žalovanému k jednotce 17. Takto vymezené vlastnictví uvedených jednotek nebylo dotčeno (změněno) tím, že žalovaný v příčce mezi jednotkami 17 a 19 v 7. nadzemním podlaží vybudoval dveře, že v části jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží prováděl údajně finančně náročné stavební úpravy (podlahy, rozvody, topení apod.), že veranda v 7. nadzemním podlaží není rozdělena mezi jednotku 17 a 19. [anonymizováno] závěr o vlastnictví jednotek v rozsahu vymezeném v příloze 1 není ani významné, že mezi účastníky údajně došlo k ústní dohodě o tom, že si žalovaný ke své jednotce připojí část jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží, ani tvrzení, že tato ústní dohoda vyplývala údajně z článku V. smlouvy o příležitosti. S ohledem na ustanovení § 1169 o. z., které [anonymizováno] změnu prohlášení vyžaduje písemný souhlas vlastníků jednotek, nemůže žádná ústní dohoda vést ke změně již učiněného prohlášení o vymezení bytových jednotek. Této skutečnosti si byl žalovaný dobře vědom, neboť sám opakovaně ve svých vyjádřeních k okolnostem připojení si části jednotky 19 k jednotce 17 uváděl, že toto připojení provedl v dobré víře s tím, že očekával po dokončení jednotek a jejich kolaudaci uzavření změnového prohlášení. Žalovaný tedy v době faktického připojení si části jednotky 19 ke své jednotce 17 věděl, že samotná ústní dohoda o tomto připojení části jednotky 19 (změně rozsahu jednotek 17 a 19), byť by jejím důvodem bylo cokoliv (vypořádání dle č.. V. smlouvy o příležitosti, rodinné vztahy, zásluha žalovaného na vybudování jednotek, darování podílu jiného pozemku žalobci apod.), bez změnového prohlášení nemá na vlastnické vztahy účastníků k jejich jednotkám sama o sobě žádný vliv. Tomu také odpovídá následně žalovaným uplatněná žaloba proti žalobci o nahrazení projevu vůle, jímž by došlo právě k požadované změně prohlášení, která však byla jako nedůvodná zamítnuta (viz původní řízení).

12. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobce je vlastníkem jednotky 19, jejíž část v 7. nadzemním podlaží neoprávněně užívá žalovaný. Odvolací soud k tomu jen dodává, že tvrdil-li žalovaný při odvolacím jednání, že část jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží neužívá, resp. že neužívá ani jednotku 17 z důvodu sporů s žalobcem, pak to nemění nic na tom, že žalovaný má část jednotky 19 pod svým uzamčením, neboť tato část je připojena (vybudovanými dveřmi) k jeho jednotce 17.

13. Žalobce má tedy proti žalovanému právo na ochranu svého vlastnického práva, do něhož žalovaný zasahuje připojením si části jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží ke své jednotce 17. Žalobci náleží ochrana jeho vlastnického práva podle § 1040 o. z., jak správně soud prvního stupně uvedl. Zamítnutí ochrany vlastnického práva s poukazem na rozpor s dobrými mravy, resp. s poukazem na základní civilní zásady, jichž se žalovaný v odvolání dovolává (daný slib zavazuje, každý má povinnost jednat poctivě, má se zato, že ten kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře, zjevné zneužití práva nepožívá ochrany) je podle ustálené soudní praxe vždy opatřením zcela výjimečným, které by muselo být natolik zásadního charakteru, že by ospravedlnilo jednání žalovaného spočívající v jeho přisvojení si části jednotky žalobce. Takovou okolností nemůže být tvrzená pouhá ústní dohoda v roce [rok] o tom, že si žalovaný může připojit část jednotky 19 ke své jednotce 17, podepřená tvrzením o vztazích k rodinnému majetku, o bratrském vztahu účastníků, o darování podílu na jiném pozemku žalovaným žalobci, o investování finančních prostředků žalovaným na připojení si části jednotky, o zásluze žalovaného na vybudování bytových jednotek apod. Naopak podstatné je (jak vyšlo najevo při odvolacím jednání), že žádný z účastníků bytovou jednotku 17 a 19 skutečně neužívá, že oba účastníci se svými rodinami mají bytovou potřebu uspokojenu v jiných nemovitostech (žalobce v jiné bytové jednotce, žalovaný v jiné nemovitosti) a že spor mezi nimi je zjevně sporem pouze majetkovým souvisejícím se sporem o vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví k jiným nemovitostem (bytovým jednotkám), resp. sporem o tom, jak má být s jejich jinými společnými nemovitostmi nakládáno. Z tohoto důvodu proto není významné [anonymizováno] závěr o povinnosti žalovaného vyklidit část bytové jednotky 19 to, zda skutečně byla tvrzená dohoda o připojení si části jednotky 19 k jednotce 17 oběma účastníky uzavřena, tedy nebylo potřeba k této skutečnosti provádět žalovaným navržené dokazování výslechem svědků a jeho výslechem.

14. [anonymizováno] úplnost odvolací soud dodává, že tvrzená dohoda o souhlasu žalobce s připojením části bytové jednotky nemusí být bezvýznamná [anonymizováno] jiné vztahy účastníků, například by mohla být významná při úvaze o tom, zda a jaké stavební úpravy má případně žalovaný z připojené části jednotky 19 odstraňovat, zda a v jaké výši mají účastníci proti sobě právo na náhradu škody v souvislosti s tímto připojením, nebo zda a v jaké výši má žalovaný proti žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení (zhodnocení jednotky 19 stavebními úpravami žalovaného).

15. Odvolací soud proto shledává správným závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného vyklidit a vyklizenou žalobci odevzdat uvedenou část jednotky 19. Protože soud obecně není vázán doslovným zněním petitu, má odvolací soud za to, že [anonymizováno] zcela jasné vymezení části jednotky 19, jejíhož vyklizení se žalobce domáhá, je vhodné připojení plánku obsaženého v příloze [číslo] část 7. nadzemní podlaží, na který je ve výroku poukazováno, k rozsudku tak, že tato příloha tvoří nedílnou součást rozsudku. Na vyklizovací a odevzdací povinnosti žalovaného nemění nic ani skutečnost, že vyklizovaná část jednotky 19 v 7. nadzemním podlaží je aktuálně přístupná pouze přes bytovou jednotku 17 (z důvodu zazdění vstupního otvoru mezi 6. a 7. nadzemním podlaží v jednotce 19 žalovaným).

16. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. změnil napadený výrok I. ohledně vyklizení části bytové jednotky tak, jak je uvedeno shora. Protože se odvolací soud při vyhlášení rozsudku dopustil nesprávné formulace výroku II. (absentoval zde výrok o změně rozsudku soudu prvního stupně), budiž písemné vyhotovení rozsudku považováno za opravné usnesení (§ 211 a § 164 o. s. ř.).

17. Podle ustanovení § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobce má povinnost hradit žalovanému náklady řízení z důvodu, že zavinil zpětvzetím žaloby zastavení řízení v části uvedení jednotky do původního stavu, žalovaný má povinnost hradit náklady žalobci v souvislosti se svým neúspěchem v části řízení o vyklizení. S ohledem na částečný úspěch účastníků bylo proto rozhodnuto, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.