o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 443/2019-286,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu ohledně příslušenství z žalované částky 295. 786,07 % ve výši 0,1 % denně z této částky za dobu od [datum] do [datum]. Výrokem II. pak rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaných uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. Rovněž ke splnění této povinnosti určil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Stalo se tak v řízení o zaplacení žalované částky, když žalobkyně namítala, že se žalovanou 1/ (dále jen žalovaná) měla uzavřenu smlouvu o operativním leasingu tam uvedeného vozidla Volkswagen Passat Combi (dále jen vozidla), přičemž žalovaná měla povinnost hradit pravidelné měsíční splátky ve výši [částka]. Tuto povinnost však řádně neplnila, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a došlo k předčasnému ukončení vztahu ve smyslu ustanovení obchodních podmínek (dále jen podmínek). Žalobkyně požadovala do té doby splatné a neuhrazené peněžité závazky, včetně jejich příslušenství, jakož i náklady spojené s odebráním, přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla. Dále nárokovala ztrátu z prodeje ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy a prodejní cenou vozu. Protože žalovaná na výzvu žalobkyně své povinnosti nesplnila, vyzvala žalobkyně žalovaného 2/ (dále jen žalovaný), který přistoupil k závazku žalované jako ručitel. Ani žalovaný však nereagoval, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem k soudu.

3. Žalovaní před soudem prvního stupně sporovali jednotlivé nároky co do základu či výše, případně měli za to, že nesouvisí s předčasným ukončením smlouvy. Zejména pak namítali, že samotná faktura žalované k úhradě jednotlivých položek není důkazem existence uplatněného nároku.

4. Soud prvního stupně dospěl k dílčím skutkovým zjištěním, tak jak dopodrobna rozvedl v bodě 3 písemného odůvodnění rozsudku a dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně uzavřela [datum] se žalovanou smlouvu o operativním leasingu (dále též smlouvy), na základě které bylo žalované předáno do užívání specifikované vozidlo Volkswagen Passat Combi a žalovaná se zavázala k úhradě měsíčních splátek ve výši [částka]. K předání vozidla došlo [datum], téhož dne podepsal žalovaný ručitelská prohlášení, na základě kterých zajistil závazek žalované vůči žalobkyni. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, smlouva byla uzavřena na dobu určitou na dobu 36 měsíců. Mezi stranami bylo sjednáno, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni vozidlo bez zbytečného odkladu; v případě odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně pro porušení povinností žalované ve smyslu ustanovení čl. 12 písm. e) podmínek, tedy pro prodlení s platbami, pak na řešení věci dopadá ustanovení čl. 12 podmínek. Žalovaný se zavázal k úhradě všech pohledávek za žalovanou, pokud žalovaná nebude plnit řádně a včas, a to včetně sjednaných smluvních pokut, závazků z titulu předčasného ukončení smlouvy, náhrady škody či jiných závazků sankční nebo reparační povahy, a to nejpozději ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení písemné výzvy žalobkyně. Protože žalovaná nehradila splátky podle smlouvy a ocitla se v prodlení se splátkami, od 9/ 2018 neplnila vůbec, žalobkyně od smlouvy odstoupila; toto odstoupení datovala a odeslala [datum]. K doručení došlo ve smyslu podmínek 5. dnem po odeslání. Vozidlo bylo vráceno do dispozice žalobkyně až [datum], kdy smluvní partner žalobkyně zajistil dopravu vozidla z Itálie do České republiky, a to na základě příkazní smlouvy.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení občanského zákoníku, konkrétně § [číslo], § [číslo], § 2048, § 2018 odst. 1 a § 1970. Konstatoval, že pokud v žalobě žalobkyně omylem odkazovala na ustanovení [číslo] podmínek, šlo o písařskou chybu. Soud prvního stupně žalobě vyhověl ohledně všech žalobkyní uplatněných nároků. Měl za oprávněný nárok na částku [částka] jako škodu vyčíslenou v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy (dále jen [příjmení]) -ve vztahu k vyúčtování měl za opodstatněný nárok na část nesplacené služby za registraci vozidla ve výši [částka], náklady spojené s uzavřením smlouvy [částka], [částka] na údržbu a pneuservis, za přepravu, skladování, ocenění, pojištění a prodej vozidla [částka], jakož i škodu [částka] za 2 měsíce, kdy vozidlo bylo užíváno po skončení smluvního vztahu bez právního titulu. Měl též za prokázánu účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ve výši [částka] a prodejní cenu vozidla [částka]. Soud prvního stupně akcentoval, že obě smluvní strany si svobodně ujednaly obsah smlouvy s úmyslem se jím smluvně vázat a žalovaná souhlasila, že tyto služby budou součástí běžných leasingových splátek. Pokud by žalovaná řádně dodržovala splátky, tyto náklady by žalobkyni zaplatila. Žalobkyně uspokojivě prokázala, jakým způsobem dospěla k rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni [příjmení] a nejvyšší dosaženou prodejní cenou, a to v souladu s podmínkami a doložila veškeré mechanismy výpočtů, včetně ceny, za kterou vozidlo nakonec prodala třetí osobě. Soud prvního stupně pak shledal žalobu důvodnou i pokud šlo o dlužné splátky za měsíce 10, 11, 12/ 2018 včetně jejich příslušenství, tedy 3× [částka], dále sankční poplatky ve výši [částka], které představují smluvní pokutu za opožděné realizace v ní uvedených deseti splátek, [částka] jako administrativní poplatek za nerealizaci předčasného ukončení na základě žádosti žalované, částky [částka] přeúčtované za pokutu uloženou policií v Itálii včetně administrativního poplatku, dále náklady vymáhání, odebrání, skladování a zajištění vozidla včetně výdajů za pohonné hmoty, dálniční a silniční poplatky na území jiných států ve výši [částka] + [částka] + [číslo] + [částka]. Soud prvního stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s výjimkou příslušenství za dobu do [datum]. Zde přihlédl k tomu, že žalobkyně postupně doplňovala tvrzení a důkazní návrhy, jimiž mimo jiné reagovala na poučení soudu a také na námitky žalovaných, a teprve podáním ze dne [datum] zcela dostála povinnosti tvrzení. Toto podání pak bylo doručeno právnímu zástupci žalovaných [datum], proto soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná a žalovaný, jako její ručitel, se dostali do prodlení následujícího dne, tedy [datum] a nárok žalobkyně na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z žalované částky za dobu do [datum] jako nedůvodný zamítl. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, což odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o účelnost nákladů řízení žalobkyně, nepovažoval za účelné podání ze dne [datum]. Celkovou výši náhrady vyčíslil v bodě 19 rozsudku.

6. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalovaných, kteří brojili proti vyhovujícím výroku II. o věci samé a výroku III. o nákladech řízení. Žalovaní namítali, že soud prvního stupně neprovedl správné hodnocení důkazů, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i nesprávným právním závěrům. Nesouhlasili s tím, že žalobkyně prokázala jednotlivé složky svého nároku, když ohledně velké části z těchto položek neexistuje smlouva; v této souvislosti namítali, že žalobkyně dovozuje své nároky pouze z faktur, které zasílala žalované, přičemž přílohou těchto faktur byly pouze výpisy z vnitřní evidence žalobkyně, tedy doklady, které si mohla vystavit jednostranně. Tyto doklady neprokazují skutečné provedení fakturovaných činností nebo vynaložení takových nákladů. Žalovaní opakovaně poukazovali na rozpor textu žaloby a odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, když bylo odkazováno v žalobě na čl. 12 podmínek, zatímco soud prvního stupně vycházel z bodu [číslo]. Znovu upozornili na to, že teprve od [datum] bylo žalovaným zřejmé, že nároky žalobkyně se odvíjejí právě od bodu [číslo] podmínek. Ve vztahu k tomuto ustanovení soudu prvního stupně vytýkali nesprávný výklad, když trvali na tom, že z tohoto článku bez dalšího nároky neplynou, bylo třeba o nich uzavřít smlouvu či jinou dohodu. K tomu však podle žalovaných nedošlo. Měli tak za to, že žalobkyně nemá nárok na částku [číslo], když činili spornou účetní zůstatkovou hodnotu vozu [částka], nárok na část služby za registraci [částka], náklady spojené s uzavřením smlouvy [částka], vyúčtování údržby a pneuservisu [částka] a náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, a prodejem ve výši [částka]. Pokud je v tomto vyúčtování uvedena částka [částka] jako náhrada škody, měli žalovaní za to, že tento nárok by mohl být opodstatněný, neboť vzniká přímo ze zákona a představuje bezdůvodné obohacení. V podrobnostech pak poukazovali na to, že chybí dohoda o ceně ohledně služby registrace vozidla, a že náklady na uzavření smlouvy [částka] nejsou součástí splátky a není zde ani provize obchodníkovi; rovněž chybí dohoda o jejich ceně. Příloha 1 smlouvy neobsahuje dohodu o ceně služby údržba a servisní náklady a vynaložení takových nákladů nebylo prokázáno. Služba pneuservis nebyla sjednána vůbec. K částce [číslo] namítali, že takový nárok není ve smlouvě ani v podmínkách, navíc ve faktuře společnosti [právnická osoba], je u skladování vozidla uvedeno vozidlo [příjmení]. Trvali na tom, že podmínky neobsahují žádnou dohodu mezi žalobkyní a žalovanou, že je žalovaná povinna zaplatit náhradu škody ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětného vozidla ke dni výpovědi a nejvyšší dosaženou prodejní cenou poníženou o skutečné náklady spojené s prodejem. Podle žalovaných čl. 12 podmínek tuto dohodu nenahrazuje. Shrnuli, že nároky plynoucí z vyúčtování ze dne [datum] nejsou doloženy a prokázány, s výjimkou [částka] jakožto bezdůvodného obohacení.

7. Pokud žalobkyně uplatnila i nárok na leasingové splátky do účinnosti odstoupení od smlouvy a smluvní pokutu, která souvisí s pozdními úhradami předchozích splátek, pak namítali, že jde o jiný nárok, který nemůže být součástí zápočtu ve smyslu bodu [číslo] podmínek. Nárok na smluvní pokutu popírali jako takový. K položce [částka] za nerealizaci předčasného ukončení namítali, že není nijak prokázána, k tomu nepostačují vystavení faktury a vnitřní reporty žalobkyně. Pokud jde o pokutu a poplatek, tedy částky [částka] a [částka], když pokuta měla být vystavena italským orgánem dne [datum] za rychlou jízdu, namítali, že z faktury žalobkyně nebylo zřejmé, že jde o pokutu a její přeúčtování, nebylo to zřejmé ani z reportů, a toto pochybení bylo napraveno až [datum]. Rovněž částky [částka] a [částka], které mají vycházet z příkazní smlouvy mezi žalobkyní a [právnická osoba], s. r. o., byly žalobkyní upřesněny a specifikovány až [datum], ačkoli žaloba byla podána [datum].

8. Z uvedených důvodů navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná žalovaným plnou náhradu nákladů řízení. Pro případ úspěchu žalobkyně nesporovali náhradu za soudní poplatek, přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby; v této souvislosti žalovaní poukazovali na procesní přístup žalobkyně a opakovali, že žádají separaci nákladů jim vzniklých do [datum] s tím, že žalobkyně naopak nemá nárok za úkony do tohoto data.

9. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaných navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení. V této souvislosti poukazovala na to, že veškeré její nároky byly řádně prokázány listinnými důkazy, z nichž vycházel soud prvního stupně, který se také věcí zcela podrobně zabýval a výsledky svého dokazování řádně odůvodnil. K nákladům řízení pak žalobkyně poukazovala na to, že to byli žalovaní, kdo sporovali veškeré nároky uplatněné v daném řízení s tím, že pokud jim nebylo něco jasné, mohli se obrátit na žalobkyni mimosoudně, požádat o vysvětlení, zatímco žalobkyně byla nucena na základě poučení soudu a četných námitek žalovaných doplňovat svá tvrzení a důkazy do nejmenších detailů, ačkoliv žalovaným muselo být zřejmé, že se jedná o nároky, které plynou z obchodních podmínek, jež jsou součástí smlouvy a tedy není správné ani tvrzení žalovaných, že o takových nárocích nebyla uzavřena žádná dohoda. Tento výklad smlouvy a podmínek je ryze formalistický a nemůže obstát. Žalobkyně též požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

12. Podle § 1746 odst. 2 o. z., mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle ust. § 2018 odst. 1 o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

15. Podle [číslo] odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1970 o. z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Z obsahu spisu se podává, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva dne [datum] vozidlo bylo odevzdáno žalované dne [datum], dne [datum] žalobkyně odstoupila od smlouvy pro prodlení žalované, odstoupení se stalo účinným dne [datum], tohoto dne došlo k [příjmení], vozidlo bylo vráceno do dispozice žalobkyně až [datum] Smluvní vztah byl ukončen předčasně po 24 měsících a 10 dnech, vozidlo bylo zadržováno bez právního důvodu 2 měsíce a 5 dní. Žalobkyně uplatnila tyto nároky: A/, B/, C/ dlužné splátky -3x [částka], D/ smluvní pokuta [částka], E/ administrativní poplatek [částka], F/ pokuta v Itálii a poplatek [částka], G/ náklady vymáhání [částka], H/ odebrání vozu [částka], CH/ náklady na odebrání a zajištění vozu [částka], I/ [částka] náklady na odebrání vozu, J/ [částka] z vyúčtování ke dni [datum] Odvolací soud pro přehlednost k uvedeným nárokům uvádí své závěry jednotlivě ke každému z nich v následujících bodech odůvodnění.

18. Ad A/, B/ a C/ - jde o dlužné splátky za dobu trvání leasingu za měsíce 10, 11 a 12/ 2018 – viz faktury [číslo] [PSČ] 95, 180 [PSČ] 35 a 180 [PSČ] 90. Tyto nároky jsou nároky plynoucí ze smlouvy, žalobkyně je řádně uplatnila v této žalobě, jako takové je také označila. Bylo na žalované tvrdit a prokázat, že své povinnosti ze smlouvy splnila a žalované splátky zaplatila. Žalovaná tak neučinila, zároveň pak nebylo zpochybněno ručitelské prohlášení žalovaného. Nárok žalobkyně na toto plnění žalovaní nijak nezpochybnili a rozhodnutí soudu prvního stupně o uvedeném nároku je zcela správné.

19. Ad D/ - částka [částka], jedná se o nárok označený v žalobě jako sankční poplatky, později jako smluvní pokuta, která byla vyfakturována žalované fakturou [číslo] [PSČ] 13 a souvisí s ní i reporty, jež byl odeslán e-mailem žalované. Výše tohoto nároku byla jednoznačně prokázána fakturami, jež byly hrazeny se zpožděním, jedná se o faktury [číslo] [PSČ] 20, 170 [PSČ] 55, 701 [PSČ] 46, 701 [PSČ] 08, 180 [PSČ] 43, 180 [PSČ] 00, 180 [PSČ] 71, 180 [PSČ] 76, 180 [PSČ] 27 a 180 [PSČ] 36. Pokud jde o právní posouzení nároku, soud prvního stupně správně uzavřel, že jde o smluvní pokutu a správně odkázal na čl. 4 podmínek. Namítala-li žalovaná, že tento nárok nemůže být součástí vyúčtování podle čl. 12 podmínek (jenž dopadá na předčasné ukončení smlouvy pro porušení podmínek nájemcem – dále jen [příjmení]), zatímco na tento nárok má dopadat čl. 12 podmínek, pak odvolací soud dodává, že není žádného důvodu, aby takový nárok nebyl součástí dané žaloby. Je třeba upřesnit, že nárok nebyl součástí vyúčtování, v tomto směru je námitka žalovaných zavádějící, ale byl uplatněn kumulativně s dalšími nároky, mimo jiné s nárokem z [příjmení]. Zákon objektivní kumulaci nároků nevylučuje. Tento nárok byl uplatněn zvlášť, není součástí vyúčtování a není tak v rozporu s čl. 12 podmínek. Objektivní kumulace nároků netvoří tuto částku součástí zápočtu. Obdobně je třeba nahlížet i na nároky ad A/, B/ a C/.

20. Ad E/ - [částka], jedná se o administrativní poplatek za nerealizaci předčasného ukončení na žádost žalované ze dne [datum], tato částka byla žalované fakturována fakturou [číslo] [PSČ] 38, váže se k ní report na č. l. 151 spisu. Pokud jde o tvrzení žalované, že základ tohoto nároku nebyl prokázán, opak je pravdou. Je třeba poukázat na e-mailovou komunikaci mezi žalobkyní a žalovanou na č. l. 275 a 276, z níž se podává, že žalovaná skutečně měla v úmyslu ukončit smluvní vztah dříve, v této souvislosti požádala o kalkulaci, přičemž souhlasila i s cenou ve výši [částka] za takovou kalkulaci. Navíc výše poplatku odpovídá ceníku úkonů (č. l. 277), spolu s DPH činí právě [částka]. Odvolací námitky tak nejsou opodstatněné.

21. Ad F/ - [číslo], jedná se o pokutu, která byla uložena policií v Itálii, po přepočtu z EUR na koruny jde o [částka]. Žalované byla přefakturována fakturou [číslo] [PSČ] 08 (č. l. 130 a 151), doklad o pokutě v angličtině je na č. l. 156, překlad do češtiny na č. l. 231 spisu. Nárok, který je zcela v souladu s ustanovením čl. 3 podmínek a oprávněný je též nárok na poplatek s tím související, který podle ceníku (č. l. 277) činí [částka], spolu s DPH pak [částka] – viz čl. 18 podmínek. K tomuto nároku byl žalované také zasílán report (č. l. 131). Odvolací námitky tak nejsou opodstatněné.

22. Ad G/ - částka [částka], přeúčtované náklady za vymáhání, které jako smluvní partner na základě příkazní smlouvy prováděla pro žalobkyni [právnická osoba], s. r. o. (dále jen VETO). [příjmení] byla žalované fakturována fakturou [číslo] [PSČ] 92 v souladu s čl. 14 podmínek (č. l. 32). Výše nároku je prokázána fakturou VETO z [datum] číslo 2019 [číslo] vystavenou za zajištění dvou vozidel, z čehož jedno je právě předmětné vozidlo. Za každé z těchto vozidel byla účtována částka [částka], což spolu s DPH činí [částka] (č. l. 188), tak jak je sjednáno v příkazní smlouvě (č. l. 183). Cena této služby odpovídá příkazní smlouvě včetně přílohy 2 smlouvy a dodatku (č. l. 188 a 189), kde je výslovně uvedeno, že za úspěšné zajištění vozidla bude hradit žalobkyně svému smluvnímu partnerovi [částka] plus DPH.

23. Ad H/ - [částka], jde o částku, která byla fakturována fakturou [číslo] [PSČ] 95 založenou na č. l 33 a 152. Cena byla žalobkyni fakturována [právnická osoba] dne [datum] č. 2019 [číslo], cena odpovídá ujednání z příkazní smlouvy v čl. 6 uzavřené mezi žalobkyní a VETO, kdy cenu bylo třeba sjednat extra, tak se také stalo e-mailovou komunikací mezi žalobkyní a VETO (č. l [číslo]), kde byla sjednána cena [částka] plus DPH. Pokud žalovaní namítali, že nebyl doložen doklad o úhradě takové částky, nejsou tyto námitky relevantní, když lze souhlasit s žalobkyní, že škodu může představovat i dluh žalobkyně vůči jiné společnosti. Nárok tak byl jednoznačně prokázán.

24. Ad CH/ - [částka], ad I/ - [částka], částky souvisí s odebráním vozidla, nárok je v souladu s ustanovením čl. 14 podmínek, fakturovány byly fakturami [číslo] [PSČ] 96, a 190 [PSČ] 97 (č. l. 34 a 35), [právnická osoba] je účtovala žalobkyni fakturou [datum] č. 2019 [číslo], přičemž k ní doložila, že se jedná o náklady vynaložené na pohonné hmoty, dálniční kupony a poplatek v Rakousku (č. l. 162-164).

25. Ad J/- částka [částka], kterou žalobkyně označila jako nárok z vyúčtování [datum] a kterou fakturovala žalované fakturou [číslo] [PSČ] 29 (č. l. 36). Vyúčtování je na č. l. 159 spisu, žalobkyně odkazovala též na kalkulační list (č. l. 228) a výpis ze systému (č. l. 204 a násl.). Svůj nárok odůvodnila podle čl. 12 podmínek. Provedla výpočet, kdy uvažovala tyto položky: A1/ 480 za registraci vozidla - nesplacená část služby, B1/ [číslo] náklady na smlouvu - nesplacenou provizi obchodníkovi, C1/ [částka] - údržba a pneuservis, D1/ [částka] – přeprava, ocenění, pojištění, skladování a prodej, E1/ [částka] - škoda za 2 měsíce užívání vozidla po skončení vztahu, F1/ [částka] - účetní zůstatková hodnota vozidla, G1/ [částka] - prodejní hodnota vozidla. S těmito veličinami pracovala při konečném vyúčtování, jehož výsledkem byla částka [částka]. Protože žalovaní sporovali i tyto jednotlivé položky, odvolací soud k nim níže zaujímá dílčí stanoviska podle toho, co je obsahem spisu a bylo v řízení prokázáno.

26. Ad A1/ - jde o nárok na poměrnou část za registraci vozidla, žalobkyně jej odvíjí od čl. 12 písm. d) podmínek. Pokud žalovaní namítali, že chybí dohoda o tom, že budou tuto službu platit, není tomu tak. Tato služba byla sjednána, jak plyne z přílohy [číslo] smlouvy, za situace shora má žalobkyně nárok na úhradu dosud nesplacené části podle čl. 12 správně písm. c) podmínek. K námitce žalovaných o tom, že chybí dohoda o ceně, je třeba mít na zřeteli, že smlouva byla sjednána mezi podnikateli a žalovaná jednoznačně souhlasila s tím, že za služby uvedené v příloze [číslo] bude hradit dohodnutou splátku, tak jak ve smlouvě uvedeno. Stanovená cena pak odpovídá výši správních poplatků souvisejících s registrací, která v hlavním městě [obec] činí [částka] a částkou 2 x [částka] za vydání 2 ks registrační značky. Celkem jde o [částka], což za jeden měsíc při 36 splátkách je [částka]. Nárok na [částka] za 10 měsíců lze shledat opodstatněným.

27. Ad B1/ - [částka]. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalovaných ani ve vztahu k této položce, když z přílohy [číslo] je zřejmé, že jde o součást splátky managment fee, tedy o část nesplacené provize pro obchodníka. Nárok na doplatek plyne z čl. 12 písm. d) podmínek. V řízení bylo prokázáno, že tato provize byla sjednána ve výši [částka] a takto také byla uhrazena (č. l. 233). Pokud tuto provizi oprostíme od DPH, dospějeme k částce [číslo], [číslo] za celou dobu trvání leasingového vztahu, měsíční splátka tedy činí 532,65, za 10 měsíců [částka]. Nárok tak je jednoznačně prokázán nejen co do základu ale i jeho výše.

28. Ad C1/ - [částka] v souvislosti s údržbou a pneuservis. Ze spisu se podává, že jde o nárok podle čl. 12 písm. c) podmínek, přičemž výše tohoto nároku byla prokázána listinou na č. l. 222, podle níž byla v prosinci 2017 provedena pravidelná servisní prohlídka vozidla, za kterou žalobkyně uhradila [částka]. Platnost prohlídky je na dobu jednoho roku, a proto není pochyb o tom, že v 12/ 2018 bylo třeba provést další servisní prohlídku pro zachování záruky. Uvedená částka by jistě byla hrazena v leasingových splátkách, nebýt [příjmení]. Nárok je oprávněný a souvisí s povinnostmi klienta provádět údržbu a servis v rozsahu podle čl. 6 podmínek. Ačkoli žalobkyně ve vyúčtování uvedla tuto částku jako položku za údržbu a pneuservis, ve skutečnosti jde o náklad za údržbu a servis (služba pneuservis nebyla sjednána – viz příloha 1) a také není nedoplatek na ní účtován.

29. Ad D1/ - [částka], kterou žalobkyně označila jako náklady na přepravu, ocenění, pojištění a prodej vozidla. Jedná se o částku, která se skládá z částky [částka] fakturované společností [právnická osoba], žalobkyni fakturou na č. l. 227 [číslo] [PSČ] 16. Je pravdou, že v této faktuře nahoře je uvedeno vozidlo [příjmení], další údaje o vozidle, tedy registrační značka a další údaje však jsou již správné, a proto odvolací soud zcela souhlasí s tím, že šlo o písařskou chybu a že tato částka se váže k vozidlu Volkswagen Passat, když z dalších důkazů je zřejmé, že společnost [právnická osoba] pro žalobkyni službu skladování prováděla, vozidlo zde také bylo prohlédnuto [právnická osoba], a. s. (dále jen [příjmení]), a byly vykonány další úkony související s oceněním a prodejem vozidla. Dále jde o částku [částka], za kterou [příjmení] vypracovala posudek, jak plyne z faktury [číslo] [PSČ] 26 na č. l. 225. Dopočet částky za povinné ručení ve výši [částka] za období [datum] - [datum] je pak doložen důkazy na č. l. 203 o pojištění povinného ručení. Odvolací soud má tento nárok za prokázaný co do základu i výše, když souvisí s ustanovením čl. 12 písm. a) podmínek. Není tedy pravdou, že by tato služba nebyla sjednána a další námitky žalovaných jsou bez významu.

30. Ad E1/ - [částka] za 2 měsíce zadržování vozidla po [příjmení] za období [datum] [datum], kdy žalobkyně odkazovala na čl. 14 podmínek, když žalovaná neodevzdala vozidlo, osvědčení o jeho registraci, zelenou kartu a servisní knížku. Žalovaní tento nárok nezpochybňují, jen jej podřazují pod jiné zákonné ustanovení s tím, že jde o bezdůvodné obohacení. Ve skutečnosti jde o sjednanou sankci – smluvní pokutu podle čl. 14 podmínek ve výši [číslo] splátky za každý den prodlení, což z [částka] činí [částka] denně a za dobu od [datum] do [datum] pak [částka]. I kdyby šlo o bezdůvodné obohacení, pak při výše uvedené výši splátky by šlo za 2 měsíce o částku [částka], proto lze mít tento nárok za opodstatněný.

31. Ad F1/ - účetní zůstatková hodnota vozidla ke dni vrácení, její stanovení je zcela jednoznačně sjednáno v čl. 1 podmínek. V nyní projednávané věci, jak plyne z protokolu o jednání na č. l. 266 navíc strany sporu učinily nesporným, že tato hodnota je ke dni vrácení [částka]; přesto ji žalovaní v odvolání sporují. Podle čl. 1 podmínek jde o pořizovací hodnotu vozidla poníženou o odpisy, ty se podávají z výpisu ze systému; každý měsíc bylo možno odepsat [částka]. Rovněž je třeba mít za na zřeteli, že vozidlo bylo pořizováno jako nové za částku [částka] (viz výpis č. l. 203-221. Při úvaze hodnoty vozidla a [částka] a odpisů za 26 měsíců po [částka] (výše odpisů se podává z čísla listu [číslo] spisu), je třeba tuto ponížit o [částka] s výsledkem [částka]. [příjmení] rozdíl ve výši je dán tím, že k [příjmení] nedošlo přesně na měsíce.

32. Ad G1/ - prodejní cena vozidla [částka], i tuto učinily strany nesporným (č. l. 266). Jde o částku, za kterou bylo vozidlo prodáno v dražbě, což zcela koresponduje s ustanovením [číslo] písmeno e) podmínek s tím, že musí jít o nejvyšší možnou dosažitelnou částku. Vozidlo bylo prodáno v aukci, což bylo prokázáno fakturou na č. l. 222 [číslo] [PSČ] 66.

33. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že byla jednoznačně prokázána správnost vstupních údajů (položky A1 až G1) uvedených ve vyúčtování žalobkyně ze dne [datum], proto pokud v něm žalobkyně uplatnila v souvislosti s [příjmení] nárok na zaplacení částky [částka], postupovala správně.

34. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl správná a postačující skutková zjištění, z nichž vyvodil správné skutkové závěry a věc také posoudil správně i po stránce právní, s výjimkou posouzení nároku na částku [částka], kterou odůvodnil jako nárok na náhradu škody, zatímco jde o smluvní pokutu. Tato skutečnost však nemá vliv na správnost rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako ani to, že soud prvého stupně ne zcela přesně uvažoval datum [příjmení] ke dni [datum] ve spojení s dodejkami z [datum]. Odstoupení bylo odesláno [datum], žalovaná je však nepřevzala, proto nastala ve smyslu podmínek fikce doručení 5. dnem od odeslání, tedy je třeba považovat tento vztah za ukončený k [datum] Ani tato skutečnost však neovlivní výši požadovaných nároků, natož pak jejich základ. Soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena platná smlouva o operativním leasingu ve vztahu k tam označenému vozidlu. Vozidlo bylo zakoupeno jako nové v Autocentru [obec] a bylo řádně předáno žalované [datum]; smlouva byla uzavřena [datum]. Součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky o operativním leasingu (též podmínky), které je proto třeba vnímat jako dvoustranné ujednání, když žalovaná jednoznačně prohlásila, že s nimi byla seznámena, souhlasí s nimi a byly jí také předány ještě před tím, než došlo k podpisu smlouvy. Odvolací námitky žalovaných, že nedošlo mezi žalobkyní a žalovanou k dohodě o tom, co a v jakém rozsahu bude žalovaná povinna platit pro případ porušení smlouvy, jsou naprosto liché. Nelze souhlasit s argumentací žalovaných, že nároky podle čl. 12, jakož i dalších ustanovení podmínek nelze uplatnit bez dalšího, tedy nelze přistoupit na argumentaci, že bylo třeba nějaké zvláštní separátní dohody o povinnosti žalované (a případně ručitele, žalovaného) takové nároky hradit, byly-li by splněny podmínky pro jejich možné účtování právě ve smyslu obchodních podmínek. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud uzavřel, že nároky žalobkyně (s výjimkou těch, na které má žalobkyně nárok přímo ze zákona), vyplývají ze smlouvy a podmínek, které jsou její součástí. Správné je též jeho rozhodnutí potud, pokud žalobkyni přiznal úroky z prodlení smluvní úrok z prodlení ve sjednané výši 0. 1 % denně od [datum], když k datu [datum] žalobkyně doplnila ve všech podrobnostech svá skutková tvrzení a součástí spisu byly nejen faktury, ale i podklady k takto vystaveným fakturám. Žalovaným bylo toto podání doručeno dne [datum], měli možnost seznámit se s obsahem spisu a důkazy včetně faktur, jež se tak dostaly do jejich dispozice, proto zcela jistě nastala splatnost takových nároků a není pochyb o tom, že žalovaní jsou od [datum] v prodlení se splněním svých povinností. Soud prvního stupně však přehlédl, že vzájemnému postavení žalovaných, kdy žalovaná je v pozici dlužníka a žalovaný v pozici ručitele, odpovídá uložení jejích povinnosti takovým způsobem, kdy plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého z nich. Žalobkyně takto také svůj nárok v žalobě uplatnila, ke změně žaloby v tom smyslu, že by požadovala jiné určení rozsahu participace na takových povinnostech, nikdy nepřistoupila.

35. Z uvedených důvodů odvolací soud změnou výroku II. o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. korigoval toto pochybení ze strany soudu prvního stupně a doplnil údaj o tom, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého z nich, jinak rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku II. o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

36. Poté odvolací soud rozhodl znovu o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně, a to podle § 221 odst. 2 o. s. ř., jakož i o nákladech odvolacího řízení podle § 220 odst. 1 a o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádný důvod pro separaci nákladů, když nemá za to, že žalobkyně se dopustila takového jednání, kterým by zmařila jednotlivá jednání, která má žalovaná strana za neúčelná a zbytečná. Je pravdou, že žalobkyně byla opakovaně poučována podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nicméně je také pravdou, že jednotlivá jednání řádně proběhla, bylo při nich provedeno dílčí dokazování nemalého rozsahu, a to i s ohledem na rozsah námitek a připomínek ze strany žalovaných. Řízení by i bez dalšího nebylo možné skončit při jednom jednání. Odvolací soud si je vědom judikatury, která se váže k účelnosti a k rozhodování o nákladech řízení, a i u vědomí judikaturních závěru dospěl k závěru, že v dané věci je namístě rozhodnout o nákladech řízení podle výsledku řízení. Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, žalobkyně měla pouze nepatrný neúspěch ve věci, a to ohledně části příslušenství za tam označené období, a má tak podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Před soudem odvolacím byla zcela úspěšná a rozhodnutí o nákladech řízení proto odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř. Takové rozhodnutí je podle odvolacího soudu spravedlivé a přiměřené, tak jak akcentoval Ústavní soud, který vnímá rozhodování o nákladech řízení jako integrální součást rozhodování o věci. Takové rozhodnutí se nijak nevymyká a odpovídá průběhu soudního řízení.

37. Pokud jde o výpočet náhrady, žalobkyně vynaložila částku [částka] na soudním poplatku a dále v době, kdy neměla právní zastoupení má nárok na částku 3× [částka] za sepis žaloby, účast na jednání [datum] a [datum]. Dále již byla právně zastoupena, proto jí náleží za převzetí právního zastoupení [datum] odměna [částka] + [částka] režijní paušál, stejně tak za vyjádření [datum], za účast na jednání [datum], doplněk žaloby [datum], účast na jednání [datum], účast na jednání [datum] (za další doplnění ze dne [datum] odvolací soud odměnu ani režijní paušál nepřiznal, neboť toto nepovažuje za účelné) a žalobkyni dále náleží polovina z odměny [částka] za účast na jednání, při němž došlo k vyhlášení rozsudku. Celkem za právní zastoupení žalobkyni vznikly náklady ve výši 7 × [částka], 1× [částka] a 7 × [částka], tedy [částka] plus DPH [částka]. Spolu s předchozími výdaji [částka] shora a soudním poplatkem [částka] dohromady [částka]. V odvolacím řízení žalobkyni vznikly náklady za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), při těchto úkonech byla zastoupena advokátem, tedy má nárok na 2× [částka] 2× režijní paušál [částka], to vše s DPH, celkem [částka]. Za řízení před soudy obou stupňů jde o náhradu ve výši [částka].