o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. března 2024 č. j. 30 C 70/2023-106

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit částku 10.890 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 14. 12. 2022 do zaplacení a částku 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a současně žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit na náhradu nákladů řízení částku 31.376 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení smluvní ceny 10.890 Kč včetně DPH vyúčtované fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne 13. 12. 2022, za zajištění přepravy zásilky v rámci mezinárodní silniční nákladní dopravy na trase [adresa]) – [adresa]) ve dnech 22. 11. 2022 – 24. 11. 2022, uskutečněné na základě objednávky žalované.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobkyně přepravu zásilky uskutečnila se zpožděním v délce 4,5 hodiny, tj. oproti původně sjednanému času 10 – 12 hodin až v 16:25 hodin. V důsledku toho žalované vznikla škoda v celkové výši 14.826 Kč sestávající z částky 9.680 Kč za pronájem vysokozdvižného vozíku za dobu prodlení žalobkyně v délce 4 hodin, dále z částky 2.000 Kč představující náklad žalované na úhradu 2 pracovníků vykonávajících pracovní úkol dle dohody o provedení práce a dále z částky 3.146 Kč představující škodu způsobenou znehodnocením betonové směsi. Žalovaná proti nároku žalobkyně vznesla námitku započtení do výše žalované částky, 9.680 Kč za pronájem vysokozdvižného vozíku a ve zbývajícím rozsahu za náklad na odměny 2 pracovníků.

4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně na základě objednávky žalované provedla mezinárodní přepravu zboží za sjednanou cenu 10.890 Kč včetně DPH formou dokládky do kamionu. Vykládka proběhla v [adresa] dne 24. 11. 2022 v 16:25 hodin. Žalovaná vynaložila částku 13.382,60 Kč za dodávku čerpadla společnosti [právnická osoba], dále částku 9.860 Kč za nájem vysokozdvižného vozíku v délce 4 hodin s tím, že původně sjednaná doba se prodloužila o 4 hodiny, dále 2x částku 1.000 Kč za odměnu pracovníků [jméno FO] a [jméno FO]. Z e-mailové komunikace stran není zřejmé žádné ujednání ohledně konkrétního času vykládky, sdělení žalobkyně ohledně doručení nákladu v čase 10 -12 hodin bylo pouze jejím předběžným odhadem, resp. předpokládaným časem dodání.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) týkajících se smluv o přepravě, zejména § 2555 a § 2558. Soud prvního stupně ve vztahu ke sdělení zaměstnankyně žalobkyně [jméno FO] ohledně vykládky v čase 10 - 12 hodin uzavřel, že jde jen o přibližný odhad, nikoli o ujednání stran o konkrétním čase vykládky, když z e-mailové komunikace stran neplyne, že by si žalovaná vymínila či žalobkyni sdělila, že tento čas považuje za fixně sjednaný. Dle soudu prvního stupně je obvyklé, že při doručování zásilek je adresátovi jednostranně sdělen předpokládaný čas doručení, který reálně není dodržen. Prvostupňový soud uzavřel, že žalobkyně tím, že vykládka proběhla později, než bylo původně avizováno, žádnou smluvní, jakož ani zákonnou povinnost neporušila. Pakliže si žalovaná zajistila na místo vykládky další navazující služby, učinila tak s vlastním podnikatelským rizikem. Žalovanou prokázané náklady na zapůjčení vysokozdvižného vozíku na další 4 hodiny v částce 9.680 Kč a náklady na mzdy dvou pracovníků po 1.000 Kč tak nejsou v příčinné souvislosti s porušením jakékoli povinnosti na straně žalobkyně. Námitku započtení proto soud prvního stupně posoudil jako nedůvodnou, a žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku včasné odvolání, ve kterém především namítala, že se neztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně a s jeho právním posouzením, neboť má za to, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně vůči žalované nesplnila písemně potvrzený čas vykládky zboží v místě určení. Povinností žalobkyně bylo, aby jakožto profesionální subjekt zajistila splnění vykládky v jí stanoveném čase od 10 do 12 hodin za situace, kdy si byla vědoma, že žalovaná musí mít na tento čas připravenu techniku a pracovní sílu. Nelze přijmout závěr soudu prvního stupně, že žalovaná tak činila na vlastní podnikatelské riziko. Žalovaná zdůraznila, že je smluvní, a tedy i zákonnou povinností žalobkyně (přepravce) splnit včas svůj závazek vůči žalované (zákazníkovi), která musela být na žalobkyní potvrzený čas připravena technicky i personálně. Trvala na tom, že k řádnému splnění ze strany žalobkyně nedošlo, což vedlo ke vzniku nákladů na straně žalované, které by jinak nevznikly. Tyto náklady představují škodu, která žalované vznikla porušením povinnosti žalobkyně. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalovaná vůči žalobkyni žádnou svoji smluvní či zákonnou povinnost neporušila, zatímco žalobkyně prokazatelně vůči žalované nesplnila čas vykládky v čase 10 – 12 hodin dne 24. 11. 2022. S ohledem na uvedené je tedy zřejmé, že soud prvního stupně posoudil námitku započtení žalované nesprávně Z vedených důvodů žalovaná odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.

7. Žalobkyně navrhla potvrdit napadený rozsudek jako věcně správný, když soud prvního stupně správně dovodil, že námitka započtení ze strany žalované je nedůvodná. Žalovaná neprokázala existenci své pohledávky z titulu náhrady škody vzniklé z důvodu prodlení s vykládkou přepravované zásilky. Žalobkyně namítla, že nenese odpovědnost za vznik jakýchkoliv žalovanou tvrzených nákladů. Nelze navíc dovodit, že by žalovaná tyto náklady nevynaložila, pokud by byla zásilka doručena do místa vykládky v původně odhadovaném (nikoli garantovaném) čase. Žalovaná mohla a měla v rámci své prevenční povinnosti vzniku nákladů na její straně předejít, zejména pokud již v průběhu dne 24. 11. 2022 věděla, že zásilka v původně odhadovaném čase doručena nebude (dispečerka žalobkyně ji o tom průběžně informovala). Žalovaná tak mohla např. pracovníky odvolat či odvolat objednávku pronájmu vysokozdvižného vozíku nebo betonové směsi.

8. Odvolací soud z podnětu včas žalovanou podaného odvolání a v mezích jím vytyčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o následující listinné důkazy, a to výdajový pokladní doklad ze dne 22. 11. 2022, potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2024, potvrzení [jméno FO] ze dne 18. 7. 2024, výdajový pokladní doklad ze dne 25. 11. 2022 vystavený [jméno FO] a výdajový pokladní doklad ze dne 25. 11. 2022 vystavený [jméno FO]. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že žalovanou podané odvolání je částečně důvodné.

9. Odvolací soud z výdajového pokladního dokladu ze dne 22. 11. 2022 zjistil, že žalovaná zaplatila částku 6.000 Kč za pronájem vysokozdvižného vozíku za dobu 3 hodin, přičemž za 1 hodinu pronájmu byla účtována částka 2.000 Kč. Listina je podepsána příjemcem a pokladníkem.

10. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2024 odvolací soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. na základě objednávky žalované ze dne 22. 11. 2022 přistavila dne 24. 11. 2022 vysokozdvižný vozík v čase od 9:30 hodin na objednaný pronájem v délce 3 hodin na adrese [adresa], na vyložení materiálu. V průběhu dne bylo objednatelem telefonicky požádáno o prodloužení pronájmu vysokozdvižného vozíku z důvodu, že kamion s nákladem nepřijel v plánovaném termínu. Z těchto důvodů došlo k prodloužení doby pronájmu o další 4 hodiny ve stejné hodinové ceně pronájmu vysokozdvižného vozíku. Žalovaná celkem za pronájem vysokozdvižného vozíku zaplatila částku 14.000 Kč (2.000 Kč / 1 hodina). Na listině je razítko společnosti [právnická osoba] a parafa.

11. Z potvrzení [jméno FO] ze dne 18. 7. 2024 odvolací soud zjistil, že tento v něm stvrzuje, že dle dohody o provedení práce s panem [jméno FO] přijel dne 24. 11. 2022 v 9:00 hodin na adresu [adresa]. Jeho úkolem byly pomocné práce při stavbě plotu a dále zajistit vykládku kamionu s materiálem z [adresa], který měl přijet mezi 10:00 hod. a 12:00 hodin., ale přijel až kolem 16:30 hodin. Na adrese pracoval do cca 20:30 hodin, tj. celkem 11,5 hodin. Za tuto práci na základě dohody o provedení práce dostal zaplaceno dne 24. 11. 2022 částku 1.000 Kč a dne 25. 11. 2022 mu bylo doplaceno 1.875 Kč.

12. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 25. 11. 2022 vystaveného [jméno FO] odvolací soud zjistil, že žalovaná tohoto dne ve prospěch [jméno FO] provedla doplatek v částce 1.875 Kč na základě dohody o provedení práce. Listina je podepsána příjemcem a pokladníkem, v textu je uvedeno doplatek.

13. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 25. 11. 2022 vystaveného [jméno FO] odvolací soud zjistil, že žalovaná tohoto dne ve prospěch [jméno FO] provedla doplatek v částce 1.875 Kč na základě dohody o provedení práce. Listina je podepsána příjemcem a pokladníkem, v textu je uvedeno doplatek.

14. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 tohoto ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

15. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

16. Podle § 2555 odst. 1 o. z. smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

17. Podle § 2558 o. z. dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem.

18. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

19. Soud prvního stupně učinil správné skutkové zjištění a jeho následné právní posouzení ohledně toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2555 a násl. o. z., kdy žalobkyně pro žalovanou na základě objednávky ze dne 22. 11. 2022 provedla dne 24. 11. 2022 mezinárodní přepravu zboží na trase z [adresa]) do [adresa]) za sjednanou cenu 10.890 Kč včetně DPH, která byla žalované vyúčtována fakturou č. [hodnota] vystavenou dne [datum] se splatností dne 13. 12. 2022. Soudu prvního stupně lze přisvědčit rovněž v tom směru, že doručení zásilky namísto předpokládaného času v rozmezí 10 – 12 hodin až v 16:25 hodin není v daném případě porušením fixního závazku ve smyslu § 1980 o. z., neboť fixní závazek v daném případě stranami nebyl sjednán. Odvolací soud má ovšem za to, že pokud žalobkyně prostřednictvím svojí dispečerky žalované sdělila přibližný čas doručení v rozmezí 10 - 12 hodin, je nutno na takovém doručení trvat v rámci pravidel férového obchodního styku a dobrých vzájemných obchodních vztahů smluvních stran, přičemž výslovné sjednání fixního závazku není nezbytné. Dobrovolné sdělení výše uvedeného časového rozmezí ze strany žalobkyně a jeho akceptace žalovanou představuje ujednání ve smyslu § 2558 o. z. Pakliže dojde k dohodě ohledně (a to ať již pouze přibližného) času doručení, je nejenom smluvním ujednáním, ale zároveň i obchodní zvyklostí, resp. ustáleným pravidlem chování, které je obecně přijímáno a dodržováno účastníky obchodních vztahů, jej (a to alespoň přibližně) dodržet (srov. § 558 [Právní styk s podnikatelem]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované zásilku doručila s více než 4hodinovým zpožděním oproti tomu, co bylo mezi nimi dojednáno, je tak nepochybné, že z její strany došlo k porušení povinnosti doručit zásilku ve stanovené době a žalovaná má právo na náhradu škody, která jí vznikla v příčinné souvislosti s takovým porušením (§ 2913 odst. 1 o. z.).

20. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná proti pohledávce žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 26. 4. 2023 jednostranně započetla svojí pohledávky v celkové částce 14.826 Kč, a to co do výše žalobkyní žalobou uplatněného nároku 10.890 Kč. Konkrétně započetla částku 9.680 Kč za pronájem vysokozdvižného vozíku za dobu prodlení žalobkyně v délce 4 hodin; ve zbývajícím rozsahu co do žalovanou vynaložených nákladů na 2 pracovníky.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2901/2021 uvedl následující: „I nadále je jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením (srov. ustanovení § 1982 o. z.) kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle ustanovení § 551 až § 553 o. z. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží.“

22. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou započtení žalované v rozsahu jí vynaložených nákladů na 2 pracovníky vykonávající pro žalovanou pracovní úkol a dospěl k závěru, že kompenzační úkon žalované v tomto směru nesplňuje požadavky na něj za daných okolností kladené, tak jak je předpokládáno ustálenými závěry Nejvyššího soudu shora. Žalovaná uvedla, že její náklady na úhradu 2 pracovníků vykonávajících pracovní úkol podle dohody o provedení práce v délce 4 hodin činí 2.000 Kč (8 hodin v ceně 250 Kč/hodinu). V kompenzační námitce uvedla, že tyto náklady na 2 pracovníky, tj. 2x 1.000 Kč, započítává na pohledávku žalobkyně ve zbývajícím rozsahu, tj. po odečtení částky 9.680 Kč za pronájem vysokozdvižného vozíku. Odvolací soud matematickým výpočtem dovodil, že tento „zbývající rozsah“, tj. rozdíl částek 10.890 Kč a 9.680 Kč představuje částku 1.522 Kč. Následně však považoval za nutné konstatovat, že z kompenzační námitky není nikterak zřejmé, v jakém rozsahu každou ze dvou částek 1.000 Kč představující náklady na 2 pracovníky proti částce 1.522 Kč na pohledávku žalobkyně započítává. Kompenzační projev žalované je tudíž neurčitý, proto k němu odvolací soud ve světle shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto rozsahu nepřihlížel (§ 554 o. z.).

23. Pouze pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že podíl odměny z dohody o provedení práce každého ze dvou pracovníků představuje právě v rozsahu 1.000 Kč částku, která byla těmto vyplacena konkrétně za čekání. Nutno proto konstatovat, že pohledávky jsou rovněž nejisté, tudíž vyvolávající spor o jejich existenci či výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020 nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5711/2017).

24. Odvolací soud dále posuzoval důvodnost kompenzační námitky žalované v rozsahu co do částky 9.680 Kč představující jí vynaložené náklady na pronájem vysokozdvižného vozíku za dobu prodlení žalobkyně v rozsahu 4 hodin. Zápočet byl odvolacím soudem shledán důvodným a platným, avšak pouze co do částky 8.000 Kč (částka 9.680 Kč ponížená o 21 % DPH), když žalovaná je sama plátcem DPH a byla oprávněna uplatnit u správce daně odpočet daně na vstupu u konkrétního přijatého zdanitelného plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013 sp. zn. 25 Cdo 3039/2011); částka 1.680 Kč tak není škodou ve smyslu uvedeného shora.

25. K účinkům započtení dochází ex tunc, tj. k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 4967/2017 nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024 sp. zn. 23 Cdo 3057/2023). Komentářová literatura dále k okamžiku zániku započítávaných pohledávek uvádí následující: „K zániku započítávaných pohledávek tak dochází v okamžiku, ke kterému se naplní všechny předpoklady kompenzability u té ze započítávaných pohledávek, u níž nastaly později. Jde tedy o okamžik, kdy poprvé mohlo být z pohledu započítávajícího učiněno započtecí právní jednání; bude-li rozhodující okamžik splatnosti (pozdější) pohledávky, lze k započtení přistoupit nejdříve první den prodlení dlužníka této pohledávky, byť obě pohledávky zaniknou posledním okamžikem dne předcházejícího. U aktivně započítávané pohledávky bude často rozhodující okamžik její splatnosti a u pasivně započítávané okamžik, kdy dlužníkovi vzniklo právo plnit svůj dluh; pohledávky zaniknou k pozdějšímu z těchto okamžiků.“ (viz. § 1982 [Předpoklady a účinky započtení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 27.). Vzhledem k tomu, že jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, pohledávka žalobkyně ve výši 10.890 Kč včetně DPH byla žalované vyúčtována fakturou č. [hodnota] vystavenou dne [datum] se splatností dne 13. 12. 2022, přičemž splatnost žalovanou započítávané pohledávky ve výši 8.000 Kč nastala dle faktury č. 50230529 ke dni 12. 4. 2023. Pohledávky proto ve světle shora citovaného zanikly v rozsahu 8.000 Kč právě ke dni 12. 4. 2023.

26. S ohledem na uvedené shora odvolací soud v daném případě dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do částky 2.890 Kč s příslušenstvím (viz níže). Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 8.000 Kč změnil tak, že žaloba se o zaplacení částky[Anonymizováno]8.000 Kč zamítá; jinak napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 2.890 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 10.890 K od 14. 12. 2022 do 11. 4. 2023 a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 2.890 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. Poté odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to tak, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na jejich nákladu žádnému z účastníků nepřiznal, jelikož každý z nich měl ve věci úspěch pouze částečný.