o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a výrokem II. žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl. Dále výrokem III. žalované uložil zaplatit žalobkyni na nákladech [anonymizováno] [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy v částce [částka] s příslušenstvím z důvodu nepřiměřené délky správního [anonymizováno] o [anonymizováno] nepovolené [anonymizováno] a na něj navazujícího soudního [anonymizováno] (dále jen„ posuzované či namítané [anonymizováno]“). Argumentovala tím, že [anonymizováno] v dané věci trvalo celkem [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], kdy tuto dobu nelze považovat za přiměřenou s tím, že žalobkyni byly nepřiměřenou délkou [anonymizováno] způsobeny i mnohé komplikace, jelikož nepovolená podzemní stavba se nacházela na pozemku v jejím vlastnictví, parc. č. st. [anonymizováno], kat. území [obec], přes který vede příjezdová cesta k její nemovitosti, kterou však žalobkyně z důvodu prevence nemohla dlouhodobě plnohodnotně užívat. Žalobkyně uvedla, že má nárok na základní zadostiučinění ve výši [částka], které by mělo být navýšeno o 20 % z důvodu zvýšeného významu [anonymizováno] pro žalobkyni (žalobkyně nemohla plnohodnotně užívat svůj pozemek pro příjezd ke své nemovitosti) a o dalších 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] (dílčí průtahy v [anonymizováno]). Celkem tedy žalobkyně požaduje na náhradě nemajetkové újmy [částka].

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že délka [anonymizováno] v dané věci není nepřiměřená. Poukázala na to, že v dané věci byla vedena dvě samostatná správní [anonymizováno] – namítané [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] o dodatečné povolení [anonymizováno], které trvalo přibližně 1 rok, a dále soudní [anonymizováno] správní o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a následně o kasační stížnosti, které trvalo přibližně 3 roky, což žalovaná považuje za přiměřenou délku správního [anonymizováno] soudního. Zdůraznila skutečnost, že namítané [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova], které trvalo [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] bylo opakovaně přerušováno, kdy doba přerušení činila v souhrnu více než polovinu doby trvání [anonymizováno]. Žalovaná dále namítala procesní i skutkovou složitost případu a uvedla, že s ohledem na tyto skutečnosti byla délka všech souvisejících [anonymizováno] přiměřená. Závěrem se žalovaná vyjádřila k žalobkyní namítanému zvýšenému významu [anonymizováno] a uvedla, že v tomto směru žalobkyně neusnesla důkazní břemeno, když nepředložila žádné relevantní důkazy k prokázání svých, dle žalované účelových, tvrzení o nemožnosti užívání předmětné části pozemku z důvodu prevence.

4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku shrnul průběh namítaného [anonymizováno] včetně navazujícího [anonymizováno] před správními soudy a vyšel z následujícího zjištění: [anonymizováno] o [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] parc.č.st. [anonymizováno] a [anonymizováno] v k.ú. [obec] bylo zahájeno dne [datum]. Posuzované [anonymizováno] bylo opakovaně přerušeno: 1) usnesením o přerušení [anonymizováno] č. j. 731/ [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo potvrzeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum], z důvodu, že vlastníci [anonymizováno] podali dne [datum] u stavebního úřadu žádost o dodatečné povolení [anonymizováno], písemností ze dne [datum] stavební úřad oznámil pokračování v [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova]; 2) usnesením o přerušení [anonymizováno] č. j. 731/ [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], z důvodu, že žalobkyně uplatnila u Krajského soudu v Plzni správní žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], písemností ze dne [datum] stavební úřad oznámil pokračování v [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova]; 3) usnesením o přerušení [anonymizováno] ze dne [datum], které však bylo k odvolání účastníků rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum] zrušeno. [ulice] úřad vedl také [anonymizováno] o dodatečném povolení [anonymizována dvě slova], které usnesením ze dne [datum] přerušil do doby vyřešení předběžné otázky (ověření pasportu [anonymizována dvě slova]). Usnesením stavebního úřadu č. j. 921/ [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], bylo [anonymizováno] o dodatečném povolení [anonymizováno] zastaveno. V namítaném [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] bylo mimo jiné rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum] zrušeno rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 731/ [spisová značka] [číslo], jímž bylo nařízeno [anonymizována dvě slova]; uvedené rozhodnutí však bylo následně rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] zrušeno a [anonymizováno] bylo zastaveno. Proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] podala žalobkyně správní žalobu, která byla rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítnuta. Ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zmíněný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] a též rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] zrušil a věc byla vrácena krajskému úřadu k dalšímu [anonymizováno]. Namítané [anonymizováno] trvalo až do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje č. j. PK- [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo potvrzeno usnesení Městského úřadu Stříbro ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka], v němž stavební úřad nařídil [anonymizováno] dané [anonymizováno]. Namítané [anonymizováno] trvalo [číslo] dní. Žalobkyně uplatnila svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy u žalované, ta jej však předběžně neprojednala, resp. žalobkyni nebyl sdělen výsledek tohoto předběžného projednání.

5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle ustanovení § 5, § 13, § 31a a § 32 OdpŠk a shledal, že v předmětném [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť [anonymizováno] trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Namítané správní [anonymizováno] a na něj navazující soudní [anonymizováno] posuzoval jako celek, k čemuž odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, a dále do celkové doby [anonymizováno] započítal i období přerušení [anonymizováno]. Výši přiměřeného zadostiučinění pak soud prvního stupně určil s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), a to na základě doby trvání posuzovaného [anonymizováno] ([číslo] dní). Vyšel z toho, že základní částka odškodnění činí [částka] ([částka] za první dva roky [anonymizováno] a následně stejná částka za každý další rok, důvody pro stanovení vyšší základní částky neshledal). Dále se nalézací soud zabýval modifikačními kritérii ve smyslu § 31a OdpŠk, avšak tyto v namítaném [anonymizováno] neshledal. Uvedl, že předmětné [anonymizováno] nevybočovalo z běžné agendy stavebního úřadu, předmětné [anonymizováno] bylo vedeno v množství instancí a pokud jde o význam [anonymizováno] pro žalobkyni, pak nalézací soud uzavřel, že význam toho, co bylo pro žalobkyni v sázce v posuzovaném [anonymizováno], nevybočovalo ze standardního významu předmětu [anonymizováno]. Celkem tedy soud prvního stupně shledal důvody pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy žalobkyni ve výši [částka] a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbývající části pak žalobu zamítl jako nedůvodnou. O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která v [anonymizováno] prokázala svůj nárok, když rozhodnutí o výši plnění pak záleželo na úvaze soudu.

6. Proti výroku II. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala nesprávnou úvahu soudu prvního stupně stran výše přiznaného zadostiučinění v penězích. Poukázala na neaktuálnost Stanoviska s ohledem na socioekonomický vývoj v [země] za posledních [anonymizována dvě slova] a dále nesouhlasila s tím, že zde nejsou dány důvody pro navýšení základní sazby zadostiučinění. Dle žalobkyně šlo v případě Městského úřadu Stříbro o extrémně nesprávný postup [anonymizováno], když tento opakovaně nerespektoval závazný právní názor nadřízeného orgánu, z [anonymizováno] udělal komplikovanou a nepřehlednou záležitost a tím také [anonymizováno] prodloužil. S ohledem na uvedené by měla být dle žalobkyně výše zadostiučinění navýšena v její prospěch o 20 – 40 %. Žalobkyně dále zopakovala své argumenty ohledně zvýšeného významu [anonymizováno] s tím, že by se i tato okolnost měla v navýšení základního zadostiučinění projevit. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že bude žalobě i v tomto rozsahu ([částka] s příslušenstvím) vyhověno.

7. V písemném vyjádření k odvolání žalovaná poukázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které na přiměřenosti výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny. Dále pak zdůraznila, že při posouzení toho, zda délku daného [anonymizováno] lze shledat nepřiměřenou a při následném stanovení přiměřeného zadostiučinění je zásadním kritériem význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného. V tomto směru pak poukázala na to, že žalobkyně omezila užívání svého pozemku z důvodu prevence, nikoli z důvodu prokazatelného nebezpečí; za samotnou existenci [anonymizována dvě slova] pak nesou odpovědnost primárně stavebníci, kteří ho bez povolení zhotovili a též právní předchůdci žalobkyně, nikoli sama žalobkyně; právní předchůdci žalobkyně navíc ke zhotovení [anonymizována dvě slova] na jejich pozemku dali souhlas. Případná pochybení, jichž se v rámci namítaného [anonymizováno] dopustil stavební úřad, měla dle žalované s ohledem na uvedené skutečnosti pouze okrajový vliv. Pokud jde o zvýšený význam [anonymizováno] pro žalobkyni, pak žalovaná zopakovala, že tento žalobkyně v [anonymizováno] neprokázala.

8. Proti výroku I. a III. tohoto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná s odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a to s ohledem na skutečnost, že při posouzení délky namítaného [anonymizováno] nebyly nalézacím soudem zohledněny kritéria podle ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, k čemuž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [číslo]). Dále soudu prvního stupně vytkla, že z jeho odůvodnění není zřejmé, jaká přerušení [anonymizováno] započetl do celkové doby namítaného [anonymizováno] a také, že se nevypořádal s tím, zda toto období přerušení bylo nepřiměřené dlouhé a zda ve svém důsledku způsobilo nepřiměřenost celkové délky [anonymizováno]. Žalobkyně také zopakovala své argumenty ohledně významu [anonymizováno] pro žalobkyni, zdůraznila skutečnost, že právní předchůdci žalobkyně udělili k vybudování [anonymizována dvě slova] souhlas a to, že žalobkyně v [anonymizováno] nedoložila, jakým způsobem jí mohla předmětná stavba působit nějakou škodu na jejích právech. V případě nákladového výroku žalovaná nesouhlasila s tím, že byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů za žádost o předběžné projednání nároku na náhradu nemateriální újmy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu [anonymizováno], popř. aby napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů [anonymizováno].

9. K odvolání žalované se písemně vyjádřila žalobkyně a uvedla, že nepřiměřená délka namítaného [anonymizováno] je zřejmá, a to s ohledem na lhůty pro vydání rozhodnutí dané správním řádem, které byly v daném [anonymizováno] soustavně porušovány. Navíc došlo k opakovanému nerespektování závazného právního názoru správního orgánu II. stupně, což dle žalobkyně bylo jednou z rozhodujících okolností, pro kterou [anonymizováno] trvalo nepřiměřenou dobu. Pokud jde o přerušení [anonymizováno] v důsledku podání správní žaloby, pak žalobkyně poukázala na to, že [anonymizováno] před správními orgány a soudem tvoří jeden celek a bez ohledu na přerušení [anonymizováno] je třeba zohlednit i délku a důvody soudního [anonymizováno] správního.

10. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalované je důvodné pouze částečně.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich v zásadě správná skutková zjištění, proto mohl být napadený rozsudek dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

12. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, kterou vznesla žalovaná, pak odvolací soud uvádí, že tuto neshledal důvodnou. V odůvodnění napadeného rozsudku, které odvolací soud považuje za dostatečně přiléhavé, soud prvního stupně řádně vyložil důvody, které jej k rozhodnutí vedly a vypořádal se i s argumentací účastníků. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], smyslem odůvodnění soudního rozhodnutí je„ především seznámení účastníků [anonymizováno] s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, přičemž odůvodnění soudního rozhodnutí musí účastníkům [anonymizováno] umožnit seznat ty úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek [anonymizováno], a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.“ Stručně řečeno, z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí je klíčové, aby soud v jeho odůvodnění vyložil, jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí, a tedy, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Je přitom pravdou, že povinností soudu je též vypořádat se s relevantními námitkami účastníků [anonymizováno] včetně jejich důkazních návrhů (srov. např. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález]), tuto povinnost však nelze vykládat tak, že soud je povinen budovat svou argumentaci na podrobné oponentuře každé jednotlivé námitky, kterou účastník v [anonymizováno] vznese, popř. se jednotlivě vypořádat s každým jednotlivým navrženým důkazem či s každým judikátem, na který účastník odkázal ve své argumentaci – klíčové v tomto směru je, zda soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vystavěl vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (viz usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Těmto nárokům na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně plně dostál. Nutno dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků [anonymizováno] na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z podaného odvolání žalované je přitom bez pochybností zřejmé, že žalované nečinilo nejmenších potíží formulovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, což svědčí o přezkoumatelnosti tohoto rozsudku.

13. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním [anonymizováno], ve správním [anonymizováno] nebo v [anonymizována dvě slova], za b) nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je dle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Judikatura upřednostňuje globální, celkový pohled na [anonymizováno], proto existující průtah v určité fázi [anonymizováno] soud toleruje za předpokladu, že celková doba [anonymizováno] nebude nepřiměřená, naopak v [anonymizováno], v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba [anonymizováno] jeví nepřiměřeně dlouhou. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srovnej v tomto směru Stanovisko).

14. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] konstatoval, že„ z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v [anonymizováno], v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva - nepřiměřenou délkou takového [anonymizováno] - pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním [anonymizováno] rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku [anonymizováno], jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní [anonymizováno] o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní [anonymizováno], je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na [anonymizováno] jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem [anonymizováno] bylo "občanské právo nebo závazek" ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů“. Na citovaný nález Ústavního soudu posléze reagoval Nejvyšší soud rozsudkem velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž mimo jiné uvedl, že„ nevidí jinou možnost, než se odchýlit i od závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. [spisová značka] a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní [anonymizováno], která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 větu třetí zákona č. 82/1998 Sb. a posuzovat tak přiměřenost jejich délky“, přičemž uzavřel, že:„ právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních [anonymizováno], na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní [anonymizováno] navazoval či nenavazoval soudní přezkum.“

15. Soud prvního stupně správně dovodil, že v projednávaném případě lze přistoupit k posouzení přiměřenosti celkové délky správního a na něj navazujícího soudního [anonymizováno] podle kritérií podrobně rozvedených ve Stanovisku, když uzavřel, že na namítané [anonymizováno] je aplikovatelný čl. 6 Úmluvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru odvolací soud pouze poukazuje na aktuální judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu (viz bod 14), podle které již rozhodným kritériem není, zda jde o [anonymizováno] věcně spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ale postačuje, že bylo ve správním [anonymizováno] rozhodováno o základním právu nebo svobodě ve smyslu Listiny základních práv a svobod, jak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy se jednalo o vlastnické právo žalobkyně k pozemku, pod kterým se nacházela předmětná stavba. Pokud jde o posouzení správního [anonymizováno] a následujícího [anonymizováno] soudního, pak i v tomto směru postupoval nalézací soud správně, když tato [anonymizováno] posoudil jako celek (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Podle již ustálené judikatury Nejvyššího soudu do doby [anonymizováno] je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo [anonymizováno] přerušeno (viz Stanovisko). Avšak dovodila též, že pro účely posouzení, zda v [anonymizováno], které bylo přerušeno, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším [anonymizováno], které si nečinnost v původním [anonymizováno] vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního [anonymizováno] nepřiměřená. Jen jestliže délka vedlejšího [anonymizováno] přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího [anonymizováno] na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního [anonymizováno] (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V usnesení ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud zdůraznil, že při posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce [anonymizováno] je třeba důsledně odlišovat fázi, kdy se soud zabývá existencí nesprávného úředního postupu, tedy otázkou, zda délka posuzovaného [anonymizováno] byla nepřiměřená a fázi, kdy soud následně posuzuje formu a výši přiměřeného zadostiučinění, shledá-li v předchozí fázi, že celková doba posuzovaného [anonymizováno] byla nepřiměřená. V rámci první fáze je třeba do celkové doby [anonymizováno] započítávat i dobu, po níž bylo [anonymizováno] přerušeno a zkoumat, zda ve vedlejším [anonymizováno], pro které bylo [anonymizováno] přerušeno, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Ve druhé fázi pak soud za účelem vyloučení duplicitního odškodnění přihlédne k zadostiučinění poskytnutému (přiznanému) za nepřiměřenou délku vedlejšího [anonymizováno] a přizná přiměřené zadostiučinění za tu část [anonymizováno], kdy hlavní [anonymizováno] neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením.

17. V namítaném [anonymizováno] došlo k přerušení ve dvou případech (třetí rozhodnutí o přerušení [anonymizováno] bylo odvolacím orgánem zrušeno a [anonymizováno] tedy v tomto případě pravomocně přerušeno nebylo), avšak pouze první přerušení z důvodu probíhajícího vedlejšího správního [anonymizováno] o dodatečném povolení [anonymizováno] je pro posouzení žalobního nároku (existence nesprávného úředního postupu) ve smyslu výše uvedených judikaturních závěrů relevantní. Druhé přerušení z důvodu uplatněné správní žaloby totiž kopíruje období navazujícího [anonymizováno] před správními soudy, které jak bylo již výše uvedeno, je považováno s předcházejícím správním řízením za jedno [anonymizováno] a nejedná se tedy o [anonymizováno] vedlejší k [anonymizováno] správnímu. V tomto smyslu je tak druhé přerušení správního [anonymizováno] z důvodu navazujícího soudního [anonymizováno] zcela irelevantní. Soud prvního stupně postupoval správně, když období prvního přerušení ve smyslu § 129 odst. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012, z důvodu probíhajícího vedlejšího správního [anonymizováno] o dodatečném povolení [anonymizováno], započetl do celkové délky posuzovaného [anonymizováno], které je tvořeno správním řízením o [anonymizována dvě slova] a na něj navazujícím řízením před správními soudy.

18. V [anonymizováno] bylo prokázáno, že posuzované správní [anonymizováno] a na něj navazující [anonymizováno] před správními soudy trvalo [číslo] dní (soud prvního stupně v tomto směru správně započetl i období prvního přerušení [anonymizováno] z důvodu probíhajícího vedlejšího správního [anonymizováno] o dodatečném povolení [anonymizováno], viz výše) a odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tuto dobu lze považovat za zjevně nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím ke všem okolnostem, tak jak byly nalézacím soudem správně vytknuty. Odvolací soud uzavírá, že byl dán nesprávný úřední postup podle ustanovení § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a v tomto směru je tak závěr soudu prvního stupně správný.

19. Ze znění § 31a odst. 2 OdpŠk vyplývá, že poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích zpravidla představuje nejvyšší míru (formu) satisfakce, neboť se poskytne pouze v případě, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva, které je ovšem samostatnou a plnohodnotnou formou zadostiučinění, by se nejevilo jako dostačující. Odvolací soud vzhledem k okolnostem namítaného [anonymizováno] považoval shodně se soudem první instance za odpovídající poskytnutí peněžité satisfakce.

20. Při výpočtu základní částky pro posouzení výše zadostiučinění pak postupoval odvolací soud v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu, ve kterém vymezil, jaká kritéria je nutno vzít v úvahu při posouzení přiměřenosti celkové doby [anonymizováno], jak postupovat při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a jak posuzovat výši zadostiučinění v [anonymizováno], která ještě nebyla pravomocně skončena.

21. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že„ pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] (cca [anonymizováno] až [částka]) za jeden rok [anonymizováno], tj. [částka] až [částka] (cca 50 až [částka]) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv [anonymizováno] vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba [anonymizováno] (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky [anonymizováno] (resp. prvních 24 [anonymizováno]) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy [částka] až [částka] za první dva roky [anonymizováno] dohromady (za jeden rok pak [částka] až 10. [částka])“.

22. Na tomto místě považuje odvolací soud za vhodné vyjádřit se k nedůvodnosti námitky žalobkyně, podle které je Stanovisko Nejvyššího soudu neaktuální vzhledem k socioekonomickému vývoji v [země] za posledních [anonymizována dvě slova]. Posouzením otázky vlivu inflace na přiznané zadostiučinění se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval a uvedl:„ Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).“ S ohledem na uvedené tak odvolací soud uzavírá, že odvolání žalobkyně není důvodné.

23. Při stanovení konkrétní výše odškodnění žalobkyně pak odvolací soud postupoval v souladu s názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], podle kterého při stanovení výše zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba vyjít z určité částky za jeden rok trvání [anonymizováno], ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou dobou trvání [anonymizováno] umožní stanovit základní výši odškodnění. [jméno] je následně třeba upravit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb., tj. s přihlédnutím ke složitosti [anonymizováno], jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno], k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno], postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného.

24. Důvody pro navýšení základní částky [částka] odvolací soud neshledal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle shora popsaného mechanismu uvedeného v citovaném Stanovisku by při délce [anonymizováno] [číslo] dní náleželo žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka], jak správně vypočetl obvodní soud.

25. Odvolací soud se dále zabýval jednotlivými hledisky v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť považuje otázku významu výše zmíněných jednotlivých kritérií za stěžejní při utváření závěru o výši imateriální újmy žalobkyně. V této souvislosti lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož na závěru o nepřiměřenosti délky [anonymizováno] a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce [anonymizováno]. Z tohoto úhlu pohledu se odvolací soud zabýval jednotlivými kritérii.

26. Složitost [anonymizováno] je významným činitelem, neboť úměrně se zvyšující se složitostí projednávané věci se prodlužuje doba, v níž by měla být rozhodnuta. Toto kritérium lze chápat jak z pohledu složitosti samotného případu, kterou může charakterizovat skutková obsáhlost a náročnost při zjišťování skutkového stavu věci, tak z pohledu složitosti vedeného [anonymizováno]. S tím může souviset i složitost procesní, do níž se promítá i počet stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc projednávána. V tomto směru může účastník zasáhnout do délky [anonymizováno] i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky. Lze však vyjít z toho, že [anonymizováno] ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v [anonymizováno], pročež je ospravedlnitelná celková délka [anonymizováno] prodlužovaná zásadně o dobu za [anonymizováno] před další instancí. Procesní složitost může být dána i procesní aktivitou účastníků, četností a srozumitelností jejich podání a procesních návrhů.

27. Odvolací soud dospěl k závěru, že subkritéria složitosti byla v dané věci naplněna. Namítané [anonymizováno] bylo složité zejména po procesní stránce, což je patrné z několika důvodných přerušení [anonymizováno], kdy byly ve vedlejších řízeních řešeny související věci ([anonymizováno] o dodatečné povolení [anonymizována dvě slova] o zrušení pasportu [anonymizováno]). Dále se do procesní složitosti promítá to, že se [anonymizováno] odehrálo na dvou stupních soustavy správních orgánů a dále pak i na dvou stupních soustavy správních soudů, což objektivně patří mezi skutečnosti zvyšující složitost [anonymizováno] a ovlivňují i jeho délku. Namítané [anonymizováno] se vyznačovalo i skutkovou složitostí, a to vzhledem k rozsahu účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývajícího rozsahu prováděného dokazování a různorodosti užitých důkazních prostředků – např. výslechem několika svědků. Vzhledem k uvedeným okolnostem zvyšujících složitost posuzovaného [anonymizováno] považuje odvolací soud za adekvátní snížení základní částky z důvodu složitosti [anonymizováno] o 50 %.

28. Odvolací soud se dále zabýval kritériem postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno]. Podle judikatury Nejvyššího soudu ve sporu o náhradu imateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizováno] je třeba zohlednit i okolnost, že došlo ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku takového pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení [anonymizováno] oproti tomu, postupoval-li by orgán veřejné moci z procesního hlediska bezvadně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru bylo v [anonymizováno] prokázáno, že ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] a též rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum], a to z důvodu nepřezkoumatelnosti (nejednoznačnost a nesrozumitelnost výroku rozhodnutí). Mezi kasačním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a nepřezkoumatelným rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum] uběhly tři roky, pokud by krajský úřad postupoval z procesního hlediska bezvadně, mohlo být namítané [anonymizováno] kratší. S ohledem na uvedený postup orgánů veřejné moci během [anonymizováno], který vedl k prodloužení [anonymizováno], shledává odvolací soud za adekvátní zvýšení základní částky o 10 %.

29. Ohledně kritéria významu předmětu [anonymizováno] pro účastníka, tedy to, co je pro něj tzv. v sázce, se odvolací soud plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, který konstatoval, že namítané [anonymizováno] mělo pro žalobkyni zcela běžný význam. Odškodnění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jako zvýšeně významné jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu [anonymizováno], čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se [anonymizováno] dotýká. Typicky se jedná o trestní [anonymizováno] (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále [anonymizováno], jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně-právní vztahy (zde zejména [anonymizováno] ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), [anonymizováno] ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či [anonymizováno] o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Do těchto kategorií posuzovaný spor nepatřil a žalobkyně v [anonymizováno] zvýšený význam neprokázala, resp. jej ani netvrdila, pouze uváděla, že pozemek, pod kterým se stavba nacházela, z preventivních důvodů nemohla plnohodnotně využívat.

30. Důvody pro další modifikaci základní částky odvolací soud neshledal. Shrnuto, při této celkové redukci základní částky o 40 % (- 50 % procesní složitost, + 10 % postup orgánů veřejné moci) dospěl odvolací soud k výši přiměřeného zadostiučinění [částka] ([částka] – [částka]). Proto změnou odvoláním dotčeného vyhovujícího výroku I. napadený rozsudek podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl a dále změnil pariční lhůtu na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státní rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby, jinak jej ohledně přisouzené částky [částka] s příslušenstvím z této částky jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Obdobně pak postupoval ve vztahu k zamítavému výroku II., kdy rozsudek soudu prvního stupně jako věcný správný rovněž potvrdil podle § 219 o. s. ř.

31. Ohledně nákladového výroku shledal odvolací soud důvodnou námitku žalované, podle které žalobkyni podle § 31 odst. 4 OdpŠk nenáleží náhrada nákladů za žádost o předběžné projednání nároku na náhradu nemateriální újmy. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech [anonymizováno] podle § 220 o. s. ř. změnil a žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za žádost o předběžné projednání nároku na náhradu nemateriální újmy, dále změnil pariční lhůtu na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby. Náklady žalobkyně v [anonymizováno] před soudem prvního stupně tedy správně činí celkem [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a dále odměny advokáta ve výši [částka] za 4 úkonů právní služby podle § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] (převzetí a příprava, podání žaloby, sepis repliky k vyjádření žalovaného, účast u jednání soudu dne [datum]), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 4 úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas advokáta ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za celkem [anonymizováno] půlhodin po [částka], náhrady cestovních výdajů ve výši [částka] (jednání před soudem prvního stupně - při cestě [anonymizována tři slova] [obec] - [obec] a zpět, jedna cesta [anonymizována dvě slova], celkem [anonymizována dvě slova], spotřeba [anonymizována tři slova] l [číslo] [anonymizováno], cena dle vyhlášky [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka].

32. O nákladech odvolacího [anonymizováno] odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť odvolání žalobkyně nebylo důvodné a odvolání žalované bylo důvodné pouze částečně.