o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (159,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a současně žalobci uložil zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím z titulu pracovního [anonymizováno], ke kterému mělo dojít dne [datum]. Žalovaná částka je složena z bolestného ve výši [částka], náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a náhrady za ztrátu na výdělku ve výši [částka]. K pracovnímu [anonymizováno] mělo dojít tak, že žalobce, který u žalované pracoval jako elektromechanik, během kontroly hlavního stykače na tramvaji dne [datum] upadl v montážní jámě pod tramvají. Bezprostředně po pádu došlo u žalobce ke ztrátě vědomí a před tím, než byl odvezen do nemocnice, tak v šatně zvracel. Předmětným pádem žalobce utrpěl těžký otřes mozku a plynutím času se u něj [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova]. V důsledku pracovního [anonymizováno] byl žalobce celkem 557 dní v pracovní neschopnosti.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že k pracovnímu [anonymizováno] žalobce nedošlo.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici elektromechanika na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. V pátek dne [datum] byl přidělen k práci na kontrolní prohlídce („ KP“) v depu [část obce]; kolem 9. hodiny žalobce práce zanechal a šel za svědkem [příjmení] s tím, že došlo k jeho poranění; svědek [příjmení] žalobci ošetřil tržnou ránu na temeni hlavy a na žádost žalobce jej nechal svědkem [příjmení] odvézt na ošetření do nemocnice. V pondělí [datum] došlo ze strany svědkyně [příjmení] k sepsání záznamu o [anonymizováno] s žalobcem. Po několika dnech za svědkyní [příjmení] přišel svědek [příjmení] s tím, že k [anonymizováno] nedošlo a že žalobce neříká pravdu; na základě této informace svědkyně [příjmení] sepsala se svědkem [příjmení] svědecký protokol. Následně bylo ze strany žalované naplánováno šetření [anonymizováno], k čemuž byla vyžadována součinnost žalobce; žalobce však s žalovanou nekomunikoval, na naplánovanou rekonstrukci se nedostavil a ani jakkoliv jinak součinnost neposkytl. Na základě tohoto pak žalovaná úraz žalobce neuznala jako pracovní a vyrozuměla jej o tomto dopisem ze dne [datum].

5. Nalézací soud měl po provedeném dokazování, zejména ze [anonymizována dvě slova] svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a svědkyně [příjmení], za prokázané, že žalobce dne [datum] dopoledne nejevil žádné viditelné známky vážnějšího poranění (bezvědomí, zvracení, motání se atd.), vyjma tržné rány na temeni hlavy (cca 1 cm dlouhá, řezného charakteru). Skutečnost, že k [anonymizováno] žalobce nedošlo tak, jak bylo uváděno v žalobě, potvrzuje dle prvostupňového soudu vedle [anonymizována dvě slova] i [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], podle které se žalobce v [údaj o čase] hodin dostavil na ambulantní vyšetření, při němž sám ošetřujícímu lékaři uvedl, že„ nebyl v bezvědomí, neměl amnézii a nezvracel, toliko udával mírné bolesti hlavy a zad“; rovněž pak ani vyšetřením nebyla zjištěna žádná čerstvá poranění, byl zjištěn toliko podkožní hematom a otok. Až následně na ambulantním vyšetření dne [datum] v ranních hodinách žalobce uváděl, že bezprostředně po [anonymizováno] byl v bezvědomí, cítil se zmatený a v práci zvracel; přičemž následným vyšetřením byl u žalobce zjištěn otřes mozku.

6. Prvostupňový soud uzavřel, že skutek tak, jak byl popsán v žalobě, se nestal a k pracovnímu [anonymizováno] způsobem tvrzeným v žalobě nedošlo. V daném případě bylo zjištěno, že žalobci byla způsobena újma na zdraví tím, že utrpěl otřes mozku, avšak nebylo prokázáno, jak k tomu došlo. Nalézací soud akcentoval, že v projednávaném případě nešlo o situaci, kdyby byla žaloba zamítnuta z důvodu neunesení důkazního břemene žalobcem. Naopak se jednalo o situaci, kdy žalobě nešlo vyhovět, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že tvrzení žalobce v žalobě byla nepravdivá a žalobcem tvrzený skutek byl v řízení jednoznačně vyvrácen.

7. Obvodní soud tedy žalobu zamítl s tím, že bylo spolehlivě prokázáno, že k [anonymizováno] tak, jak byl žalobcem tvrzen v žalobě, nedošlo a popsaným jednáním pracovní úraz nevznikl. Nárok žalobce na náhradu škody ve smyslu § 269 zákoníku práce proto není dán. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal, že nalézací soud neprovedl důkazy, které v řízení navrhoval, čímž mu znemožnil uspět s jeho žalobním návrhem; zejména soudu vytýkal neprovedení znaleckého posudku Ing. [příjmení], neumožnění provedení rekonstrukce úrazového děje v prostorách podobných provozovně žalované, která již v současné době neexistuje, nevyžádání dokumentace u žalované pro vytvoření 3D modelu provozovny a nezadání znaleckého posudku z oboru biomechaniky. Nalézací soud dle žalobce také nesprávně hodnotil svědecké výpovědi, když rozpory v těchto výpovědích ohledně podstatných skutečností (čas [anonymizováno], zda mohl svědek [příjmení] vidět na žalobce v době [anonymizováno]) hodnotil jako nepodstatné; dále nezohlednil, že většina svědků je dosud zaměstnána u žalované a jako zaměstnanci jsou tito svědci nepochybně vázáni loajalitou vůči svému zaměstnavateli; a také nepřihlédl k tomu, že všichni svědci, kteří byli ohledně pracovního [anonymizováno] vyslýcháni, mimo [role v řízení] [příjmení], tento úraz neviděli. V případě [role v řízení] [příjmení] pak žalobce namítal, že jeho svědecká výpověď je v rozporu s ostatními důkazy a informacemi, které byly získány bezprostředně po [anonymizováno], a současně poukázal na to, že přestože se svědek [příjmení] o nahlášení [anonymizováno] žalobcem dozvěděl již v den [anonymizováno], začal namítat, že se úraz nestal, až téměř týden poté. Podle žalobce také není pravdou, že by s žalovanou ohledně šetření [anonymizováno] nespolupracoval. Pouze skutečnost, že se nedostavil na prošetření pracovního [anonymizováno], nemůže být přičítána k jeho tíži, když důvodem nedostavení se byl jeho špatný [anonymizováno] stav způsobený právě pracovním úrazem. Dále žalobce uvedl, že rozpory ohledně jeho [anonymizováno] bezprostředně po [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] ze dne 4. a [datum] jsou mimo jiné způsobeny protokolací těchto zpráv, kdy jednotliví lékaři dle žalobce interpretovali jeho popis [anonymizována dvě slova] s drobnými odchylkami. Žalobce byl navíc po těžkém otřesu mozku dezorientovaný, trpěl bolestmi a je tedy pochopitelné, že mohlo dojít ke zmatenosti a mírně odporujícím si výpovědím. Pokud svědci vypověděli, že u žalobce nezaznamenali rozsáhlejší zranění, pak žalobce zdůraznil, že otřes mozku není zraněním na první pohled viditelným. Navíc pokud by nedošlo k žádnému pracovnímu [anonymizováno], nebyl by podle žalobce důvod posílat jej do nemocnice na ošetření, případně provádět test na alkohol. Žalobce trvá na tom, že k pracovnímu [anonymizováno] došlo tak, jak je popsáno v žalobě, současně je dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a následnou neschopností žalobce dále vykonávat jeho zaměstnání (vznik invalidity) a je tedy namístě, aby žalovaná žalobci vyplatila požadované nároky. Žalobce s ohledem na uvedené odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se v písemném vyjádření k odvolání s napadeným rozsudkem zcela ztotožnila a odvolání žalobce považovala za nedůvodné. Zaměstnanecký poměr svědků k žalované nemá na věrohodnost jejich [anonymizováno] žádný vliv, navíc žalobce se snaží zpochybnit věrohodnost svědků, které sám k důkazu navrhl. Pokud si svědkové odporují v určení doby, kdy mělo k pracovnímu [anonymizováno] dojít, pak žalovaná zdůraznila, že od tvrzeného [anonymizováno] uběhlo již více než 6 let. Ohledně skutečnosti, zda svědek [příjmení] mohl vidět pád žalobce, si svědci neodporují, když všichni potvrdili, že svědek [příjmení] z místa jeho práce žalobce vidět mohl. Pokud žalobce prohlašuje, že výpověď [role v řízení] [příjmení] je v rozporu s jinými důkazy či informacemi, pak žalovaná s tímto tvrzením nesouhlasí a uvádí, že tato svědecká výpověď byla v rozporu pouze s tvrzením žalobce; z tohoto důvodu také žalovaná žalobce vyzvala, aby se dostavil k rekonstrukci pracovního [anonymizováno], žalobce však nedorazil. K tvrzení žalobce ohledně rozporů v [anonymizována dvě slova] žalovaná sdělila, že žalobce se tímto způsobem pouze snaží zakrývat rozpory ve svých výpovědích u lékaře; podle žalované není myslitelné, aby lékař do [anonymizována dvě slova] uváděl něco, co mu [anonymizována dvě slova], není možné, aby si lékař dovozoval fakta. Skutečnost, že v mnoha [anonymizována dvě slova] je uvedeno, že potíže žalobce jsou následkem otřesu mozku, který se mu stal během pracovního [anonymizováno], neprokazuje, že se pracovní úraz stal; lékaři nebyli svědky [anonymizováno], ale pouze vyslechli žalobce a jeho tvrzení zapsali do [anonymizována dvě slova]. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co v souladu s § 132 o. s. ř. provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž hodnocení důkazů též v odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil. Zjištěný skutkový stav pak prvostupňový soud též správně posoudil po právní stránce, když uzavřel, že žalobci nárok na náhradu škody vzniklou pracovním úrazem nevznikl, neboť k pracovnímu [anonymizováno] tak, jak byl žalobcem tvrzen v žalobě, nedošlo.

12. Žalobce ve svém odvolání namítal neúplnost skutkových zjištění z důvodu neprovedení žalobcem navržených důkazů. Žalobce využil možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládal za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Soud prvního stupně pod body 32 a 42, 43 rozsudku naznačeným způsobem postupoval a řádně odůvodnil neprovedení žalobcem navržených důkazů.

13. Ve shodě se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud důvodnou námitku žalobce stran neprovedení posudku Ing. [příjmení] (posudek byl nalézacím soudem proveden, nebylo však k němu přihlíženo), neprovedení rekonstrukce úrazového děje v prostorách podobných provozovně žalované, nevyžádání dokumentace u žalované, aby bylo možné vytvořit 3D model provozovny a nezadání znaleckého posudku z oboru biomechaniky. V případě znaleckého posudku Ing. [příjmení] nalézací soud zcela správně k uvedenému posudku nepřihlížel, když po jeho provedení dospěl k závěru, že tento je zcela vadný a tedy nepřípustný; s tímto hodnocením předmětného posudku se odvolací soud plně ztotožňuje. Úkolem znalce v soudním řízení je předložení odborných závěrů o sporné skutkové otázce ve formě znaleckého posudku. Znalecký posudek je pak pouze jedním z důkazů, jež jsou v řízení prováděny, jde o pramen skutkových zjištění. Znalec je ustanovován kvůli svým odborným znalostem, nikoliv proto, aby ve věci činil právní závěry. Právní posouzení, tedy podřazení zjištěného skutkového děje pod právní pravidla, náleží výhradně soudu (srov. např. [příjmení], P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. [obec]: [právnická osoba], [rok], s. [číslo]). Výhradně soudu pak také náleží hodnocení důkazů, kdy není možné, aby tato povinnost byla přenášena na znalce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z uvedeného vyplývá, že znalec je oprávněn pouze a jenom k zodpovězení odborných skutkových otázek, není možné, aby zasahoval do činnosti soudu tím, že se bude vyjadřovat k hodnocení důkazů či k právnímu posouzení věci. Znalecký posudek Ing. [příjmení] je však s uvedeným zcela v rozporu, znalkyně významně překročila své kompetence, když v posudku hodnotila věrohodnost výpovědi [role v řízení] [příjmení] a současně se zabývala právním hodnocením věci. Soud prvního stupně postupoval správně, když k uvedenému zcela vadnému posudku při hodnocení důkazů nepřihlížel.

14. V případě ostatních výše zmíněných důkazů, které žalobce navrhoval k prokázání toho, že svědek [příjmení] nemohl v době [anonymizováno] na žalobce vidět, prvostupňový soud nepochybil, když tyto důkazní návrhy jako nadbytečné a zřejmě obstrukční zamítl. Obecně podle ustálené rozhodovací praxe soudů platí, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy a je oprávněn posoudit, které z navržených důkazů provede, a které nikoliv. Neprovedení některých důkazů ovšem v zásadě připadá v úvahu jedině tehdy, (1) týkají-li se irrelevantních skutečností, (2) nejsou-li způsobilé tvrzenou skutečnost prokázat, nebo (3) jsou-li nadbytečné, neboť skutečnost, která jimi má být prokázána či vyvrácena již s potřebnou mírou jistoty prokázána či vyvrácena byla. Neprovedení důkazů je přitom soud povinen odůvodnit (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Neprovedení účastníkem navržených důkazů by naproti tomu bylo nepřípustné, pokud by následně rozsudek stál na závěru o neunesení důkazního břemeně tímto účastníkem. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku jasně zdůraznil, že v projednávaném případě nebyl žalobce neúspěšný z důvodu neunesení důkazního břemene. Naopak prvostupňový soud měl na základě provedeného dokazování za zcela jednoznačně prokázané (výpovědi svědků, [anonymizována dvě slova]), že tvrzení žalobce v žalobě ohledně pracovního [anonymizováno] nebyla pravdivá. Za této situace soud prvního stupně nebyl povinen provést [anonymizováno] žalobcem navržené důkazy, a to z důvodu jejich nadbytečnosti (nalézací soud měl výpověďmi svědků o jejich bezprostřední zkušenosti z vozovny [část obce] (provozovna žalované, kde mělo k tvrzenému [anonymizováno] dojít) za zcela bezpečně prokázané, že na žalobce z místa práce [role v řízení] [příjmení] vidět bylo; skutkový závěr, dle kterého k [anonymizováno] nedošlo tak, jak uváděl žalobce, měl pak soud prvního stupně za dostatečně prokázaný i dalšími v řízení provedenými důkazy. Odvolací soud současně sdílí názor obvodního soudu, že uvedené důkazní návrhy byly žalobcem činěny pouze z obstrukčních důvodů, když žalobci nic nebránilo, aby uvedené důkazy (minimálně znalecký posudek z oboru biomechaniky) soudu předložil již dříve během řízení a ne až na posledním jednání dne [datum]. Závěrem odvolací soud poznamenává, že nemožnost provedení žalobcem navrhovaného důkazu ohledáním místa [anonymizováno] z důvodu demolice provozovny žalované jde jednoznačně k jeho tíži, neboť skutečnost, že žalobce k prokázání svého tvrzení nenavrhl způsobilý důkaz, resp. navrhl důkaz, který není proveditelný, nemůže jít k tíži žalované, kterou v tomto směru důkazní břemeno netíží.

15. Odvolací soud dále neshledal důvodnou námitku žalobce, podle které nalézací soud nesprávně hodnotil výpovědi svědků, když rozpory v jejich výpovědích považoval za nepodstatné a současně dostatečně nezohlednil, že v případě většiny svědků se jedná o zaměstnance žalované. Pokud jde o namítaný zaměstnanecký vztah svědků k žalované, pak odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které skutečnost, že svědek je zaměstnancem účastníka řízení, sama o sobě nevede k závěru, že jeho výpověď není pravdivá (věrohodná). Pro závěr o nepravdivosti (nevěrohodnosti), resp. důkazní nezpůsobilosti výpovědi takového [role v řízení] musí existovat [anonymizováno] relevantní skutkové okolnosti zjištěné v konkrétní projednávané věci, jako např. rozpory ve výpovědi [role v řízení], jakož i rozpory mezi [anonymizováno] [role v řízení] (jejím obsahem) a jinými provedenými důkazy, rozumová a [anonymizována dvě slova] [role v řízení], jeho chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky), jeho osobní (nikoli však obecně postulovaný) vztah k věci nebo k osobám zúčastněným na řízení apod. Teprve celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečnostech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávaném případě odvolací soud žádné [anonymizováno] relevantní skutkové okolnosti, které by vedle zaměstnaneckého vztahu svědků k žalované odůvodňovali nevěrohodnost jejich [anonymizováno], neshledal. Pokud žalobce polemizuje s odchylkami v jednotlivých [anonymizováno] výpovědích, pak ani tuto námitku neshledává odvolací soud opodstatněnou. Výslech svědků byl proveden s velkým časovým odstupem, kdy je zcela pochopitelné, že si osoby, které byly vyslýchány, přesně nepamatovaly všechny okolnosti a v některých, dle odvolacího soudu nikoli podstatných, okolnostech případu se jejich výpovědi lišily. Soud prvního stupně vědom si těchto nepodstatných odlišností správně uzavřel, že provedené důkazy, resp. výpovědi jsou ve shodě na tom, že žalobce dne [datum] dopoledne nejevil žádné viditelné známky vážnějšího poranění (vyjma malé tržné rány na temeni hlavy), nemotal se, chodil normálně a ani nevypadal, že by se pozvracel. Uvedené měl nalézací soud navíc potvrzeno i [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], dle které se žalobce v [údaj o čase] hodin dostavil na ambulantní vyšetření, při němž ošetřujícímu lékaři uvedl, že nebyl v bezvědomí, neměl amnézii a nezvracel, toliko udával mírné bolesti hlavy a zad; vyšetřením navíc nebyla zjištěna žádná čerstvá poranění, byl zjištěn toliko podkožní hematom a otok.

16. Otřes mozku byl u žalobce zjištěn až při vyšetření dne [datum], kdy žalobce také začal tvrdit, že bezprostředně po [anonymizováno] byl v bezvědomí, cítil se zmatený a v práci zvracel (to je však zcela v rozporu s tím, co uvedl na vyšetření dne [datum]. Žalobce namítal, že rozpory v [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a [datum] byly způsobeny tím, že jednotliví lékaři interpretovali jeho popis [anonymizována dvě slova] s drobnými odchylkami a současně, že byl po těžkém otřesu mozku dezorientovaný, trpěl bolestmi a je tedy pochopitelné, že mohlo dojít ke zmatenosti a mírně odporujícím si výpovědím. Současně poukazoval na to, že pokud by neutrpěl pracovní úraz (otřes mozku), nebyl by důvod, proč by ho žalovaná posílala na ošetření do nemocnice, případně prováděla test na alkohol. Ani tyto námitky však odvolací soud nepovažuje za způsobilé rozhodnutí soudu prvního stupně jakkoli zvrátit. Pokud jde o rozpory mezi [anonymizována dvě slova], pak odvolací soud poukazuje na skutečnost, že obsah [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je plně v souladu s výpověďmi svědků, kteří shodně uvedli, že žalobce dne [datum] nebyl jakkoliv viditelně zraněn, nemotal se, chodil normálně a ani nevypadal, že by se pozvracel; naopak obsah [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ve které žalobce začal tvrdit, že bezprostředně po [anonymizováno] byl v bezvědomí, cítil se zmatený a v práci zvracel, je s ostatními provedenými důkazy v rozporu. Skutečnost, že byl žalobce žalovanou po tvrzeném pracovním [anonymizováno] poslán na vyšetření do nemocnice a že mu byl proveden test na alkohol, považuje odvolací soud za zcela běžnou praxi u jakéhokoli zaměstnavatele v situaci, kdy dojde k nahlášení pracovního [anonymizováno] zaměstnancem. Tento postup žalované, poté co jí byl žalobcem nahlášen pracovní úraz, nikterak neprokazuje, že k tvrzenému pracovnímu [anonymizováno] skutečně došlo.

17. Odvolací soud uzavírá, že po provedeném dokazování bylo v řízení prokázáno, že k pracovnímu [anonymizováno] tak, jak byl tvrzen žalobcem v žalobě (otřes mozku způsobený pádem v montážní jámě pod tramvají během kontroly hlavního stykače na tramvaji dne [datum]) nedošlo. Nalézací soud v tomto směru pak správně poznamenal, že k [anonymizováno] žalobce zjevně došlo jindy a jiným způsobem, než jak uvedl v žalobě, přičemž i tento jiný způsob by za určitých okolností mohl být hodnocen jako pracovní úraz, avšak tyto skutky nelze zaměňovat.

18. Podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. V civilním sporném řízení ovládaném dispoziční zásadou je tedy soud, až na zákonem stanovené výjimky, vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení; nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením skutkových okolností, z nichž žalobce nárok dovozuje (právní důvod nároku), a žalobním návrhem (petitem). Právní kvalifikace uplatněného nároku (stipulace) není obligatorní náležitostí žaloby (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.). Je-li přesto v žalobě obsažena, není pro soud závazná; je povinností soudu (v duchu zásady„ iura novit curia“) vyhledat normu hmotného práva, jejíž hypotéza (znaky skutkového podstaty v ní stanovené) odpovídá zjištěnému skutkovému [anonymizováno] věci, a uplatněný nárok posoudit podle této normy, bez zřetele na to, jaké právní posouzení věci prosazoval žalobce. Překročením návrhu a porušením dispoziční zásady by bylo přiznání jiného plnění, než které žalobce v žalobním petitu požadoval, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového [anonymizováno], než který byl tvrzen v žalobě a byl předmětem dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a dále [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo] - [číslo]).

19. V civilním sporném řízení je žalobce tím, kdo svým návrhem určuje předmět řízení vylíčením rozhodujících skutečností a ozřejměním, čeho se domáhá, přičemž tomuto odpovídá povinnost soudu právě o tomto předmětu řízení rozhodnout. Soud nemůže žalobci přiznat požadované plnění z jiného skutkového základu (z jiného skutku), než který byl předmětem řízení. V projednávaném případě bylo jednoznačně prokázáno, že skutek tak, jak jej žalobce v žalobě vymezil, se nestal; k [anonymizováno] žalobce zjevně došlo jindy a jiným způsobem. S ohledem na uvedené, kdy je soud při rozhodování vázán žalobním návrhem, nemohl nalézací soud postupovat jinak, než že žalobu zamítl, neboť skutkové okolnosti vymezující žalobní návrh byly v projednávané věci prokazatelně vyvráceny. Soud prvního stupně nemohl žalobci požadovaný nárok přiznat na základě jiného skutkového [anonymizováno], který se zřejmě stal (ale nutně nemusel naplňovat znaky pracovního [anonymizováno]), když žalobní nárok žalobce byl vymezen skutkovým stavem, který se prokazatelně nestal. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. S ohledem na uvedené tak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně věcně správného nákladového výroku, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady odvolacího řízení tvoří paušální náhrada nákladů za tři úkony po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření k odvolání, za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání odvolacího soudu, celkem [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.