o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] vedeném [stát. instituce], Obvodní ředitelství policie [obec] IV, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] služby hospodářské kriminality pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], posuzované [anonymizováno]). Uvedené [anonymizována dvě slova] bylo vedeno na základě [anonymizována dvě slova] žalobkyně ze dne [datum] podaného na tři osoby spojené se [právnická osoba], s. r. o., (dlužník žalobkyně), podezřelé ze spáchání [anonymizována dvě slova] zmaření uspokojení věřitele jiné osoby s tím, že tyto osoby, vědomy si ekonomické situace [právnická osoba], s. r. o., a rozsahu jejich závazku vůči žalobkyni, převedly majetek společnosti (100% obchodní podíl) na nekontaktní osobu a uskutečnily všechny právní kroky až do výmazu svých osob v pozicích společníka, resp. jednatelů v obchodním rejstříku, aniž zanechaly jediný funkční bankovní účet či jakýkoli jiný majetek. Podle žalobkyně se [anonymizováno] zabývala tímto oznámením tak dlouho, až musela být věc odložena, neboť novelou [anonymizováno] zákoníku [účinnost] došlo k posunutí hranice značné škody a tím i k promlčení daného [anonymizována dvě slova]. V důsledku toho byla žalobkyně zbavena možnosti náhrady škody v rámci [anonymizována dvě slova], když pravomocně přisouzená pohledávka žalobkyně za jejím dlužníkem shora ([částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a [částka] náklady [anonymizováno]) je exekučně nevymahatelná [anonymizováno] nemajetnost dlužníka.

3. Soud prvního stupně [anonymizováno] věci zjistil následující skutkový stav: žalobkyně podala dne [datum] podnět jako poškozená k prošetření podezřelých ze spáchání [anonymizována dvě slova] poškozování věřitele. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum] byla věc odložena. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] poté, co státní zástupce stížnost žalobkyně (tam poškozené) podle § 148 odst. 1 písm. c/ trestního řádu zamítl. Nárok na náhradu škody žalobkyně u žalované uplatnila dne [datum]. Žalovaná žádosti žalobkyně podle stanoviska ze dne [datum] nevyhověla.

4. Po právní stránce zhodnotil soud prvního stupně zjištěný skutkový stav podle zákona č. 82/1998 Sb. („ [anonymizováno]“) a dospěl k závěru, že v projednávané věci není dána existence odpovědnostního titulu, kterými mohou být nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. V této souvislosti soud prvního stupně akcentoval, že nesprávným úředním postupem [anonymizováno] smyslu ust. § 5 [anonymizováno] je porušení pravidel předepsaných právními normami [anonymizováno] počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. V posuzovaném [anonymizováno] se však veškerá činnost [anonymizováno] odrazila v rozhodnutí o odložení věci v [anonymizována dvě slova], šlo tedy o činnost směřující k vydání rozhodnutí, proto se podle soudu prvního stupně případné nesprávnosti či vady tohoto postupu projevily v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti [anonymizováno] z titulu nezákonného rozhodnutí podle § 7 a 8 [anonymizováno]. Posuzované [anonymizováno] však skončilo rozhodnutím, které nebylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno, ba naopak, proto soud prvního stupně [anonymizováno] nedostatek odpovědnostního titulu žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž se zabýval tvrzenou škodou, příčinou jejího vzniku a výší. O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu [anonymizováno]. Poukazovala na to, že v [anonymizováno] bylo prokázáno, že postup [anonymizováno] byl v rámci podaného [anonymizována dvě slova] vůči podezřelému [jméno] [jméno] velmi laxní, nedodržující elementární časové a věcné požadavky na prověřování věci. Díky opakovanému nesprávnému právnímu hodnocení a nesprávnému hodnocení důkazů byla věc policií opakovaně odkládána, následně dozorovým státním zastupitelstvím vracena. Po dobu 4 let [anonymizováno] neprovedla to, co jí zákon ukládá, nezahájila [anonymizováno] stíhání, ačkoli skutek i osoba, která jej spáchala, byly jednoznačně prokázány a zjištěny. Činila to tak dlouho, až byl skutek díky změně legislativy promlčen a nebylo možno [anonymizováno] věci dále pokračovat. Žalobkyně naopak učinila vše, co jí zákon umožňuje a ukládá. Řádně a včas prošla civilním řízením vedeném proti dlužníku, k vymožení pohledávky však nedošlo [anonymizováno] nedostatek majetku dlužníka shora. [právnická osoba], byla zcela účelově převedena na jiného vlastníka bez zanechání majetku, exekuce na majetek společnosti je tak formálně možná, nicméně provedení exekuce není reálné. Podle odvolatelky je civilní vymáhání pohledávky přímo vůči [jméno] [jméno] vyloučeno a jedinou možností žalobkyně bylo využití [anonymizováno] postupu. To však bylo v důsledku nesprávného postupu [anonymizováno] znemožněno. V této souvislosti žalobkyně odkazovala na usnesení dozorujícího státní zastupitelství – [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle kterého byly zjištěny takové relevantní skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že [anonymizováno] věci jde o podezření z [anonymizována dvě slova], avšak na projednávaný [anonymizována dvě slova] se vztahuje [anonymizováno] sazba odnětí svobody až na dvě léta. Skutek byl spáchán [datum] (den podpisu smlouvy o převodu podílu). Ustanovení § 34 trestního zákoníku stanoví [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s horní hranicí trestu odnětí svobody nižší 3 let promlčecí dobu v trvání 3 let, proto je po uplynutí této doby [anonymizováno] stíhání nepřípustné a odložení věci bylo správné, byť bylo jednoznačně zjištěno a prokázáno, že podezřelý [jméno] [jméno] jako společník, zmocněnec a osoba de facto ovládající [právnická osoba], s. r. o., zosnoval převod svého podílu [anonymizováno] společnosti a výměnu jejich funkcionářů na nastrčenou osobu tzv. bílého koně za účelem zbavit se své odpovědnosti za povinnost uvedené společnosti plnit jejich závazky vůči poškozenému (žalobkyni), a dále zcizil či odstranil z majetku [právnická osoba], s. r. o., [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], rok výr. [rok], [VIN kód], objem motoru [číslo]. Odvolatelka dále namítala, že měla být poučena o možnosti aplikace institutu přiměřeného zadostiučinění, které je podle odvolatelky možné projednat, aniž by šlo o změnu či rozšíření žaloby. Žalobkyně poučena soudem prvního stupně nebyla, přitom okolnosti aplikace institutu zadostiučinění uplatnila [anonymizováno] svém závěrečném návrhu ze dne [datum].

6. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný s tím, že se zcela ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně, který podrobně zjistil skutkový stav věci a správně věc posoudil i po stránce právní, když dospěl k závěru, že v projednávané věci není dána existence odpovědnostního titulu. Správně konstatoval, že stížnost žalobkyně proti usnesení policejního orgánu shora ze dne [datum], kterým byla věc odložena, byla zamítnuta usnesením státní zástupkyně ze dne [datum]. Uvedené rozhodnutí tedy nebylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem [anonymizováno] smyslu § 8 [anonymizováno]. Podle § 13 [anonymizováno] stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, avšak nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem zakládá jen takový nesprávný úřední postup, který přímo nevede k vydání rozhodnutí. Vyústil-li nesprávný úřední postup [anonymizováno] vydání rozhodnutí, může být důvodem [anonymizováno] uplatnění nároku na náhradu škody podle [anonymizováno] jen toto rozhodnutí. Žalobkyní namítaný věcný postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova] tak není možno podřadit pod pojem nesprávného úředního postupu [anonymizováno] smyslu § 13 [anonymizováno] a přezkum či posouzení takového věcného postupu není ani účelem a předmětem odškodňovacího [anonymizováno] podle [anonymizováno]. Žalovaná opakovala, že v [anonymizováno] před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně v dané věci navíc disponuje pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], tedy ještě před podáním [anonymizována dvě slova] dne [datum], s tím, že za potenciální nemajetnost dlužníka žalovaná neodpovídá. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy, žalovaná uvedla, že to bylo ze strany žalobkyně poprvé zmíněno až v rámci závěrečného návrhu a soud prvního stupně následně usnesením vyhlášeným dne [datum] případně navrženou změnu žaloby nepřipustil. Poučování žalobkyně o„ možnosti aplikace institutu přiměřeného zadostiučinění“ není součástí poučovací povinnosti soudu.

7. Odvolací soud přezkoumal [anonymizováno] smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně správným a úplným způsobem zjistil skutkový stav, přičemž učinil podrobná skutková zjištění. Provedené důkazy soud prvního stupně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a přesvědčivě též vysvětlil své hodnocení důkazů. Správně (s níže uvedenou výhradou) pak zjištěný skutkový stav posoudil i po právní stránce.

9. Podle ustanovení § 5 [anonymizováno] stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním [anonymizována dvě slova] správním [anonymizováno], v [anonymizováno] podle soudního řádu správního nebo v [anonymizována dvě slova], b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle ustanovení § 7 odst. 1 [anonymizováno] právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci [anonymizována dvě slova] kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem [anonymizováno], ačkoliv s ním jako s účastníkem [anonymizováno] jednáno být mělo.

11. Podle ustanovení § 8 odst. 1 [anonymizováno] nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle ustanovení § 13 odst. 1 věty první [anonymizováno] stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Odvolací soud shledal správný závěr soudu prvního stupně o tom, že v projednávaném případě není dán odpovědností titul v podobě nezákonného rozhodnutí. Jak vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 [anonymizováno], odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím připadá v úvahu pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Tato podmínka však v projednávané věci splněna není, neboť usnesení policejního orgánu ze dne [datum] nebylo v posuzovaném [anonymizována dvě slova] nikdy zrušeno ani změněno. Není úlohou civilního soudu rozhodujícího v [anonymizováno] o náhradě škody podle [anonymizováno], aby přezkoumával věcnou správnost takového usnesení, a je proto možné bez dalšího uzavřít, že odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím v projednávaném případě dána není.

14. Pokud jde o nesprávný úřední postup, žalobkyně jej spatřovala v liknavosti postupu [anonymizováno] s tím, že tato věc nevyřešila v zákonných a přiměřených lhůtách, přičemž v mezidobí došlo k novele [anonymizováno] zákoníku a věc musela být odložena z důvodu promlčení. Žalobkyně měla za to, že pokud by [anonymizována dvě slova] skončilo odsouzením [jméno], pak by byla se svým nárokem na náhradu škody uspokojena v adhezním řízením, neboť [jméno] je osobou majetnou. V této souvislosti opakovala, že po vydání rozsudku v civilním [anonymizováno] a zahájení exekuce proti dlužníku ([právnická osoba]) bylo zřejmé, že společnost je nesolventní, a to v důsledku„ vymaňovacího“ kroku [jméno]. Pokud by [jméno] obchodní podíl [anonymizováno] společnosti neprodal, žalobkyně by se se svojí pohledávkou uspokojila.

15. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že prolongované [anonymizováno] stíhání, v němž nebylo konáno v zákonných lhůtách, mohlo představovat nesprávný úřední postup. Tvrzená liknavost, nedodržování zákonných lhůt a nečinnost nejsou takovými úkony, které by bylo lze v daném případě označit za úkony, jež vyústily v rozhodnutí o odložení věci. V tomto směru soud prvního stupně aplikoval na věc jím označenou judikaturu nepřiléhavě a nesprávně uzavřel, že není dán ani druhý možný odpovědnostní titul, tedy nesprávný úřední postup.

16. Nesprávný úřední postup představuje objektivní kategorii. Obecně platí, že v případě, že je shledán nesprávný úřední postup, je třeba se zabývat otázkou, zda v příčinné souvislosti s ním vznikla škoda.

17. Podle obecných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o náhradě škody (§ 2909 a násl. o. z.) škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle § 159 odst. 3 o. z. nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

19. S ohledem na citovanou právní úpravu je třeba uzavřít, že se žalobkyně mýlí, má-li za to, že podmínkou uspokojení jejího nároku na náhradu škody proti [jméno] bylo, aby tento byl„ odstíhán“, obžalován a odsouzen. Žalobkyně navíc před odvolacím soudem ne zcela přesně tvrdila, že žalobu proti [jméno] nepodala, nárok proti němu nevznesla. Není tomu tak. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se připojila se svým nárokem na náhradu škody v [anonymizována dvě slova] (adhezním [anonymizováno]), a nic jí nebránilo, aby po odložení věci i nadále uplatňovala svojí pohledávku přímo proti [jméno] podáním žaloby proti němu v samostatném civilním [anonymizováno]. Pouze [anonymizováno] úplnost odvolací soud dodává, že promlčecí lhůty [anonymizováno] uplatnění nároku byly po dobu trvání [anonymizována dvě slova] stavěny a žalobkyni tak žádná překážka v podobě námitky promlčení na cestě k dosažení přísudku nebránila. Bylo tak jen na žalobkyni, že cestou žaloby proti [jméno] v [anonymizováno] nepokračovala a tuto možnost nevyužila. Protože podmínkou uplatnění nároku žalobkyně proti [jméno] není podání obžaloby a [anonymizováno] odsouzení [jméno], nemůže být mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a škodou žalobkyně vztah příčiny a následku a nárok žalobkyně na náhradu škody proti [anonymizováno] z titulu nesprávného úředního postupu není důvodný. Výše uvedené dílčí pochybení soudu prvního stupně spočívající v závěru o absenci nesprávného úředního postupu tak nemělo vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku, byť důvodem neúspěchu žalobkyně je absence příčinné souvislosti, když k případné škodě došlo zcela jednoznačně porušením povinností [jméno], nikoli tím, že [anonymizována dvě slova] proti němu bylo ukončeno odložením věci.

20. Žalobkyně dále namítala nedostatek poučení soudu prvního stupně o nároku na zadostiučinění na nemajetkovou újmu. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně zmínila tento institut v závěrečném návrhu, ačkoli jej neuplatnila a na dotaz soudu prvního stupně výslovně uvedla, že nerozšiřuje žalobu o tento nárok a nemění v tomto smyslu svá skutková tvrzení. Uvedla, že to zmínila jen jako možnost, jak může soud prvního stupně rozhodnout. Soud prvního stupně i přesto, patrně z opatrnosti, usnesením ze dne [datum] změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy nepřipustil. Není pochyb o tom, že žalobkyně o institutu zadostiučinění věděla, výslovně jej však neuplatnila. Soud prvního stupně navíc neměl v tomto smyslu k žalobkyni žádnou zákonnou poučovací povinnost, proto odvolací soud shledal námitku nedostatku poučení za neopodstatněnou.

21. Podle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

22. Uvedené ustanovení je třeba považovat za jeden z důležitých, byť pouze nepřímo vyjádřených, projevů dispoziční zásady, která - vedle zásady projednací - propůjčuje charakter celému nalézacímu [anonymizováno] spornému. [jméno] implicitně vyjadřuje pravidlo, podle kterého je soud povinen rozhodnout výlučně o žalobou uplatněném právním následku, případně (u žalob určovacích) o existenci či neexistenci určitého právního poměru či práva. Vázanost soudu žalobou se vztahuje rovněž na rozhodné skutečnosti, na kterých žalobce svou žalobní žádost zakládá. Právní kvalifikací uplatněného nároku soud ovšem vázán není, je na něm, aby jej samostatně právně posoudil (srov. [spisová značka]; SoJ [číslo], [spisová značka]). Soud tak není oprávněn přisoudit více (tj. určité "plus"), než čeho se žalobce žalobou domáhal, ovšem s výjimkou nákladů [anonymizováno], o nichž soud rozhoduje i bez návrhu. Žalobci soud nesmí přiznat ani něco jiného (tj. "aliud"), než čeho se žalobou domáhal.

23. Žalobkyně nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného [anonymizováno] neuplatnila. Bez uplatnění tohoto nároku soud prvního stupně o takovém zadostiučinění nemohl rozhodovat, když soud je [anonymizováno] sporném [anonymizováno] zcela vázán žalobou (viz výše). Navíc žalobkyně na dotaz odvolacího soudu, jak by postupovala, pokud by byla soudem prvního stupně poučena, uvedla, že by vznesla alternativní petit. Takový postup však není možný, neboť jde o dva samostatné a zcela rozdílné nároky.

24. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech [anonymizováno].

25. O nákladech odvolacího [anonymizováno] pak odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 [anonymizováno] spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím [anonymizováno] úspěšná. Náklady žalované činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony žalované (vyjádření k odvolání, příprava a účast na ústním jednání odvolacího soudu) podle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.