o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] a z částky [částka] od [datum] vždy do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] a z částky [částka] od [datum] vždy do zaplacení zamítl. Rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.) a na náhradě nákladů státu na účet soudu prvního stupně částku, jejíž přesná výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením.

2. Stalo se tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] za neproplacené odpracované hodiny a náhradu mzdy za dva měsíce s tím, že pracovala u žalované od [datum] jako učitelka angličtiny v mateřské škole (dále jen MŠ) za [částka] při [anonymizováno] hodinách přímé vyučovací činnosti týdně. Pracovní poměr byl zprostředkován v rámci programu„ [anonymizována tři slova]“ za současného ujištění zprostředkovatele, že sjednají-li si strany výkon práce nad uvedených [anonymizována dvě slova], měla by být každá další hodina odměňována minimálně [částka] hrubého. Žalobkyně měla měsíčně odpracovat [anonymizována dvě slova], za tři měsíce (9, 10, [číslo]) pak 221,748 [anonymizováno]; ve skutečnosti odpracovala [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] v [číslo], [anonymizována dvě slova] v [číslo] a [anonymizována dvě slova] v [číslo]), aniž by jí byla práce většího rozsahu zaplacena. Žalobkyni byl předán návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou v českém jazyce. Žalobkyně, která nerozumí česky, se mylně domnívala, že došlo k ukončení pracovního poměru žalovanou. Ačkoli pracovní poměr trval, žalovaná jí práci nepřidělovala a žalobkyně nakonec ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením pro nevyplacení části mzdy, které bylo doručeno žalované dne [datum]. Požadovala proto doplatit mzdu [částka] za zbylých [anonymizována dvě slova]. Při stanovení výše tohoto nároku vycházela z výdělku [částka] za práci ve sjednaném rozsahu za tři měsíce, což odpovídá průměrnému hodinovému výdělku [částka]. Dále požadovala [částka] jako náhradu mzdy za dva měsíce, když průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně ve 4. kvartálu [rok] činil [částka].

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, vznášela výtky ke kvalitě práce žalobkyně, k její docházce i vykazování přítomnosti na pracovišti, zejména však měla za to, že žalobkyně měla pracovní smlouvu na plný úvazek [anonymizována dvě slova] týdně, z čehož [anonymizována dvě slova] byla přímá pedagogická činnost, za což jí náležela sjednaná mzda [částka] hrubého měsíčně. Žalobkyni tak bylo zaplaceno vše, na co podle smlouvy a vykonané práce měla nárok. Žalobkyně se nesprávně domnívá, že má být honorována za čas strávený na pracovišti, tedy od příjezdu autobusu do počátku výkonu přímé pedagogické činnosti. Žalované ve vztahu k žalobkyni žádný nedoplatek mzdy nevznikl. Pokud jde o náhradu mzdy, ani tento nárok není podle žalované důvodný, neboť pracovní poměr žalobkyně skončil dohodou ze dne [datum], jejíž návrh žalobkyně převzala, odnesla si jej a do zaměstnání již nepřišla, přidělování práce se nedomáhala. Lze tedy předpokládat, že dohodu akceptovala.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování, jehož dílčí skutkové závěry rozvedl v bodech 5 – 15 rozsudku, a učinil tento závěr o skutkovém stavu: platnou smlouvou uzavřenou účastníky dne [datum] vznikl mezi nimi pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum], kdy žalobkyně se zavázala vykonávat práci rodilého mluvčího, spočívající ve vyučování anglické konverzace a anglického jazyka, v rozsahu [anonymizována dvě slova] přímé vyučovací činnosti týdně za mzdu [částka] hrubého měsíčně. Žalobkyně odpracovala pro žalovanou v 9/ [rok] [anonymizována dvě slova] za [částka] hrubého, v 10/ [rok] [anonymizována dvě slova] za [částka] hrubého ([číslo] mzda + [částka] za jeden den dovolené) a v 11/ [rok] [anonymizována dvě slova] za [částka] hrubého ([číslo] mzda + [částka] za 5,5 dní dovolené). Dne [datum] bylo žalobkyni navrženo skončení pracovního poměru dohodou z důvodu porušování pracovních povinností, dohoda byla vyhotovena pouze v českém jazyce. Stalo se tak na schůzce, které byl přítomen A. [příjmení] – bývalý zaměstnanec žalované, pedagog, který žalobkyni tlumočil. Žalobkyně se domnívala, že její pracovní poměr skončil výpovědí ze strany zaměstnavatele. Teprve po poradě s právním zástupcem zjistila, že jí výpověď dána nebyla a její pracovní poměr trvá. Dne [datum] se proto domáhala oficiálního skončení pracovního poměru a zejména doplacení mzdy za hodiny odpracované nad sjednaný rámec. Protože k dohodě nedošlo a mzda jí nebyla doplacena, ukončila dne [datum] pracovní poměr sama okamžitým zrušením pracovního poměru pro prodlení se zaplacením části mzdy delší než 15 dnů po lhůtě splatnosti. Žalovaná žalobkyni na doplatek mzdy ani na náhradu mzdy za dva měsíce s ohledem na způsob skončení pracovního poměru nic neuhradila.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení [ustanovení pr. předpisu], zákoníku práce (dále jen [anonymizováno]), za současného využití výkladových pravidel podle [ustanovení pr. předpisu] a § 18 [anonymizováno]. Připomenul též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci“. Neshledal opodstatněnou námitku žalobkyně o neplatnosti pracovní smlouvy z důvodu příliš obecně sjednaného druhu práce (práci rodilého mluvčího - vyučování anglické konverzace a anglického jazyka, případně výkon dalších administrativních činností podle potřeb a instrukcí zaměstnavatele), když ujednání lze vyložit tak, že součástí pracovní náplně je rovněž administrativní činnost související se sjednaným druhem práce a činností zaměstnavatele. Rozsah výkonu práce soud prvního stupně posoudil s přihlédnutím ke znění čl. III. 1. smlouvy ([anonymizováno] přímých vyučovacích [anonymizováno]) a emailové komunikaci v době sjednávání smlouvy, jakož i chování žalobkyně, která se proti nadměrnému přidělování práce od počátku ohrazovala a následně se domáhala doplacení mzdy. Dovodil, že strany uzavřely pracovní smlouvu s kratší pracovní dobou ve smyslu § 80 [anonymizováno], kterou omezily na [anonymizována dvě slova] týdně, což je [anonymizováno] úvazek, když takový výklad je v souladu s § 18 [anonymizováno] (pro žalobkyni jako slabší stranu příznivější). Neztotožnil se s námitkou žalované, že žalobkyni vznikla ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] povinnost konat též jakýsi rozsah nepřímé vyučovací činnosti. Soud prvního stupně měl za významné, že citovaná vyhláška stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, proto na žalovanou jako na soukromoprávní právnickou osobu nedopadá. Navíc podle ředitelky žalovaní paní [příjmení] mají rodilí mluvčí rozsah práce stanoven velmi často jinak než právě ostatní čeští učitelé. Protože mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně odpracovala hodiny vykázané žalovanou ve výplatních páskách, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně odpracovala více, než bylo sjednáno. Při výpočtu dosažené mzdy pak vyšel z úvazku 42,5 % a faktické délky toho kterého měsíce, jako by šlo o práci přesčas. Zjistil hodinovou mzdu, kterou násobil počtem nad rámec odpracovaných [anonymizováno] a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží doplatek mzdy [částka] za 9/ [rok], [částka] za 10/ [rok] a [částka] za 11/ [rok], celkem [částka]. Co do zbytku tohoto nároku v rozsahu [částka] měl žalobu za nedůvodnou.

6. Ve vztahu k nároku spojenému s okamžitým zrušením pracovního poměru se soud prvního stupně nejprve zabýval obranou žalované, že předmětný pracovní poměr skončil dohodou ze dne [datum] ke dni [datum]. Na rozdíl od žalované měl za irelevantní, že žalobkyně nepodala žalobu o určení neplatnosti skončení pracovního poměru dohodou ve lhůtě podle § 72 [anonymizováno]. Podle soudu prvního stupně je podstatné, že žalobkyně návrh dohody nepřijala, nepodepsala, žádný úkon přijetí tohoto návrhu vůči žalované neučinila, proto právní účinky předjímané v návrhu dohody vůbec nenastaly a pracovní poměr žalobkyně u žalované nadále trval do doby, než žalobkyně sama tento pracovní poměr ukončila okamžitým zrušením podle § 56 odst. 1 písm. b/ [anonymizováno] ke dni [datum]. Soud prvního stupně tak nárok žalobkyně na dvojnásobek hrubého měsíčního výdělku shledal v souladu s § 56 odst. 2 [anonymizováno]. Výši určil částkou [částka] hrubého, když žalobkyně v době 10/ [rok] až 12/ [rok] odpracovala [anonymizována tři slova] + [anonymizováno] + 0), za což jí náležela hrubá mzda [částka] (uhrazených [číslo] + [číslo] a přisouzené nedoplatky mzdy [číslo] + [číslo]) a průměrný hrubý měsíční výdělek tak činí [částka] ([číslo]: [anonymizováno] = [anonymizováno] x [anonymizována dvě slova] týdně = [číslo] x 4,348 týdne v měsíci). Co do zbytku [částka] neshledal nárok důvodným. Z přisouzených částek pak žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení - zjevně podle § 1970 o. z., a to u doplatku mzdy od [datum] a u nároku na náhradu mzdy od [datum], když náhrada byla splatná nejpozději v následujícím výplatním termínu, tedy dne [datum].

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když její neúspěch byl jen v nepatrné části. O nákladech státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.; výši těchto nákladů vyhradil samostatnému usnesení, neboť doposud nebylo rozhodnuto o svědečném.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým brojila proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výrokům o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

9. K prvému nároku – doplacení dlužné mzdy, namítala, že došlo k uzavření pracovní smlouvy, podle které vznikl pracovní poměr žalobkyně u žalované pozici učitele anglického jazyka a anglické konverzace od [datum]. Současně bylo smlouvou stanoveno, že se výkon práce týká taktéž dalších administrativních činností podle potřeb a instrukcí zaměstnavatele. Podle odvolatelky je stěžejní ujednání o tom, že zaměstnanec bude pro zaměstnavatele vykonávat práci v rozsahu [anonymizována dvě slova] přímé vyučovací činnosti týdně. Žalovaná odkazovala na svůj výklad týkající se výpočtu mzdy, kdy žalobkyně měla pracovní poměr s úvazkem [anonymizováno] - standardně přepočten na [anonymizována dvě slova] týdně, když přímá pedagogická činnost byla [anonymizována dvě slova] týdně (což ostatně bylo součástí pracovní smlouvy), a [anonymizována dvě slova] týdně připadalo na nepřímou pedagogickou činnost (což byly mj. taktéž nešťastně uváděné administrativní činnosti) s tím, že v této souvislosti navrhovala k důkazu též výplatnice ostatních zaměstnanců, z nichž se podává, že jsou koncipovány zcela shodně jako u žalobkyně. Žalovaná připomenula, že pracovní smlouva byla uzavřena mj. ve smyslu příslušných ustanovení [anonymizováno], jakož i ve smyslu dalších pracovněprávních předpisů (zákon č. 563/2004 Sb., školský [ustanovení pr. předpisu], o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně-pedagogické a přímé [anonymizováno] činnosti [anonymizováno] pracovníků, [ustanovení pr. předpisu], pracovní řád školských pracovníků). Soud prvního stupně však k tomu nepřihlédl, ačkoli žalovaná jako školská právnická osoba (škola) je povinna se těmito předpisy řídit, a to i přesto, že se jedná o soukromý subjekt. Skutečnost, že tak činí, je zřejmá i z vnitřního mzdového předpisu ([anonymizováno]) a vnitřního předpisu k pracovní době ([anonymizováno]), který je znám všem zaměstnancům žalované, a ze kterého zcela určitě vyplývá rozložení mzdy s ohledem na uvedenou přímou/nepřímou pedagogickou činnost. Soud však důkazy těmito vnitřními předpisy ani výplatnicemi neprovedl. Žalovaná nesouhlasila s tím, že vše, co žalobkyně odpracovala nad [anonymizována dvě slova] týdně, bylo prací přesčas, když to by znamenalo porušování pravidel pro práci přesčas u všech zaměstnanců žalované po celý rok, což je absurdní. Výše uvedenými důkazy žalovaná hodlala prokázat též běžné stanovení pracovní doby, jakož i mzdy, když v porovnání s ostatními zaměstnanci žalobkyně nebyla žádnou výjimkou. Žalovaná sporovala, že žalobkyně skutečně odpracovala počet [anonymizováno], tak jak byl ve výplatnici, když žalobkyně vykazovala dobu na pracovišti jinak v rozsahu nižším, a to ve vlastní rukou psaném výkazu příchodů a odchodů do zaměstnání. Soud prvního stupně však ani tento důkaz neprovedl. Odvolatelka nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se žalobkyně od počátku dovolávala doplacení výše mzdy z důvodu daleko vyššího rozsahu práce, když uvedené zůstalo toliko v rovině tvrzení. Poukazovala také na to, že žalobkyně neplnila řádně své pracovní povinnosti.

10. Ve vztahu k druhému nároku žalovaná trvala na tom, že pracovní poměr žalobkyně skončil dne [datum], kdy žalobkyně převzala výpověď z pracovního poměru, která byla vadně uvozena jako„ dohoda o skončení pracovního poměru“. Soudu prvního stupně vytýkala, že neprovedl důkaz touto listinou, když označení důkazu listinami, které byly žalobkyní předloženy inspektorátu práce (a mezi nimiž byla i zmíněná dohoda), měl soud prvního stupně za nedostatečné. Dále poukazovala na to, že po [datum] žalobkyně do zaměstnání nedorazila, nežádala o další zaměstnávání, práci nevykonávala – sám soud prvního stupně při výpočtu nároku na mzdu konstatoval, že v 12/ [rok] nebyla odpracována žádná doba; zaměstnanci však náleží mzda za vykonanou práci (§ 109 [anonymizováno]).

11. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla změnit vyhovující výroky rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba žalobkyně v plném rozsahu zamítá, případně jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Nesouhlasila s odvolacími námitkami žalované. K odpracovanému počtu [anonymizováno] poukazovala na to, že zaměstnavatel má povinnost podle § 96 [anonymizováno] vést evidenci pracovní doby. Výplatnice jsou písemným dokladem vystavovaným zaměstnavatelem, a proto je třeba vycházet ze správnosti údajů zde uvedených. Je zcela nepřípustné, aby žalovaná jako zaměstnavatel později tuto evidenci zpochybňovala. Navíc obě strany učinily dne [datum] před soudem prvního stupně nesporným, že žalobkyně odpracovala hodiny v rozsahu 9/ [rok] - [anonymizována dvě slova], 10/ [rok] - [anonymizována dvě slova], 11/ [rok] - [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně měla za to, že soud prvního stupně správně uzavřel, že sjednaná mzda [částka] měsíčně je za práci [anonymizována dvě slova] týdně. Pokud tedy pracovala více, soud prvního stupně správně uzavřel, že je povinností žalované tuto mzdu žalobkyni doplatit a stejně tak měla za správné i závěry soudu prvního stupně ve vztahu k tvrzené dohodě o ukončení pracovního poměru, když žalovaná tvrdila skončení pracovního poměru dohodou až při jednání dne [datum] a v odvolání tuto listinu dokonce nazývá výpovědí z pracovního poměru. Naopak žalobkyně konzistentně od počátku tvrdí, že jí byly [datum] předloženy listiny pouze v českém jazyce, jednalo se od 3. vytýkací dopisy a návrh dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalobkyně obsahu těchto listin nerozuměla, chtěla jednat o dlužné mzdě a o pracovní době. Pochopila, že žalovaná se snaží ukončit pracovní poměr a že žalobkyně již nemá nadále docházet do zaměstnání. Teprve poté vyhledala právní pomoc. Nakonec sama žalobkyně přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru dne [datum], což doručila žalované [datum]. K argumentaci žalované, že žalobkyně v 12/ [rok] nevykonávala žádnou práci, žalobkyně poukazovala na to, že se nedomáhá odměny za vykonanou práci, ale náhrady mzdy ve spojení s okamžitým zrušením pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 56 odst. 2 [anonymizováno].

13. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu napadeném odvoláním rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to postupem podle § 212 a 212a o. s. ř., řízení v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil o procesně přípustné důkazy a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

14. Pracovní dobu [anonymizováno] pracovníků upravuje zákon č. 563/2004 Sb. o [anonymizováno] pracovních, který se vztahuje na pedagogické pracovníky škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení (dále jen "škola"), a na pedagogické pracovníky v zařízeních sociálních služeb. Tento zákon dopadá na všechny školy, bez ohledu na to, zda jsou soukromé, či nikoli.

15. Podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ zákona pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně-pedagogickou nebo přímou [anonymizováno] činnost přímým působením na vzdělávaného. Takovým pracovníkem je mimo jiné učitel, a to i učitel mateřské školy (§ 6).

16. Podle § 22a odst. 1 pedagogičtí pracovníci vykonávají v pracovní době a) přímou pedagogickou činnost, b) práce související s přímou pedagogickou činností.

17. Podle odst. 2 pedagogický pracovník je povinen být na pracovišti zaměstnavatele v době stanovené rozvrhem jeho přímé pedagogické činnosti, v době stanovené rozvrhem jeho dohledu nad dětmi a žáky, v době zastupování jiného [anonymizováno] pracovníka a v případech, které stanoví v souladu se zákoníkem práce zaměstnavatel.

18. Podle odst. 3 jde-li o výkon jiné práce než podle odstavce 2, vykonává pedagogický pracovník sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, a na místě, které si sám určí. Náklady, které pedagogickému pracovníkovi vzniknou výlučně v souvislosti s výkonem práce na jiném místě než na pracovišti zaměstnavatele podle věty první, se nepovažují za náklady vzniklé v souvislosti s výkonem závislé práce, a není-li dohodnuto jinak, hradí je pedagogický pracovník.

19. Podle § [anonymizováno] odst. 1 týdenní rozsah [anonymizováno] přímé pedagogické činnosti stanoví ředitel školy pedagogickému pracovníkovi na období školního vyučování nebo na pololetí školního vyučování.

20. Podle odst. 3 ředitel školy nebo ředitel zařízení sociálních služeb může nařídit pedagogickému pracovníkovi konání přímé pedagogické činnosti nad jemu stanovený rozsah nejvýše v rozsahu 4 [anonymizováno] týdně, další hodiny s ním může dohodnout.

21. Podle § 56 odst. 1 písm. b/ [anonymizováno] zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

22. Podle § 56 odst. 2 [anonymizováno] zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

23. Podle § 51 odst. 1 [anonymizováno] věta druhá, výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce.

24. Odvolací soud doplnil důkaz návrhem dohody o rozvázání pracovního poměru s datem [datum], z něhož zjistil, že žalovaná předložila žalobkyni listinu, ve které je uvedeno, že žalovaná a žalobkyně uzavírají podle § 49 zákoníku práce dohodu o rozvázání pracovního poměru ve znění:„ zaměstnanec a zaměstnavatel tímto rozvazují pracovní poměr. Pracovní poměr skončí dnem [datum]. K rozvázání pracovního poměru došlo dohodou z důvodu opakovaného porušování pracovní kázně ze strany zaměstnance doloženo vytýkací dopisy 1, 2 a 3. Dohoda byla sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno převzal zaměstnavatel a jedno zaměstnanec. V [obec] [datum]“; připojeny podpis a razítko zaměstnavatele, zaměstnance nikoliv.

25. Z dalšího důkazu označeného rovněž v koncentrační lhůtě, a to rozpisu směn pro školní rok [rok] [číslo], odvolací soud zjistil, že u žalobkyně, která je označena pouze křestním jménem, jsou uvedeny směny v rozsahu sedmi [anonymizováno] – pondělí, středa a pátek 10 - [anonymizována dvě slova], úterý a čtvrtek 7,30 - 14,30 [anonymizováno].

26. Z rukou psaných záznamů příchodu a odchodu (tedy přítomnosti žalobkyně na pracovišti) v měsících září, říjen a listopad [rok], bylo zjištěno, že žalobkyně zaznamenávala různě příchod a odchod do zaměstnání, takto strávenou dobu sčítá v pravém sloupci a dole s poznámkou„ celkem dovolená za měsíc“ uváděla celkový počet [anonymizováno], a to v 9/ [rok] - 140,64, v 10/ [rok] - 110,88 a v 11/ [rok] – [číslo].

27. Žalovaná k dotazu odvolacího soudu sdělila, že netrvá na své argumentaci v odvolání o tom, že dohoda je ve skutečnosti výpovědí z pracovního poměru, která nebyla přesně označena, a i nadále považuje tuto listinu za dohodu o skončení pracovního poměru.

28. Odvolací soud seznámil účastníky se svým právním náhledem na věc s tím, že podle názoru odvolacího soudu byl pracovní smlouvou shora sjednán plný pracovní úvazek ([anonymizováno]), což znamená [anonymizována dvě slova] týdně, z nichž [anonymizováno] bude přímá vyučovací činnost. Uvedení [anonymizována dvě slova] přímé vyučovací činnosti ve smlouvě je třeba vykládat tak, že nepřímá činnost bude v rozsahu [anonymizována dvě slova] (příprava na vyučování, administrativa a jiné), tak jak je u [anonymizováno] pracovníků a pracovníků ve školství s ohledem na charakter jejich práce běžné a obvyklé a jak také odpovídá právním předpisům, jimiž správně argumentuje odvolatelka. Takový závěr odpovídá zjištění, jež se podává jak z pracovní smlouvy tak též z výplatních pásek, které vypovídají o tom, že žalobkyni byla vyplácena mzda za měsíční výkaz pracovní doby při čtyřicetihodinovém týdenním úvazku.

29. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyní tvrzená mzda [částka] hodinu (= [číslo]: [anonymizována dvě slova], když 1 měsíc má cca [anonymizováno] týdne; [anonymizováno] x [anonymizováno] = [anonymizováno]) by odpovídala částce cca [částka] hrubého měsíčně. Žalobkyně v této souvislosti prostřednictvím svého zástupce trvala na tom, že žalovaná nebyla oprávněna požadovat po žalobkyni výkon jiné práce než v rozsahu [anonymizována dvě slova] týdně, a to i s ohledem na ujednání a na to, že si zahraniční lektoři hradí sami náklady na cestu, ubytování a další výdaje. Žalobkyni však byla ve skutečnosti přidělována práce v rozsahu širším, ať už tato práce spočívala v přímé vyučovací činnosti či v čemkoliv jiném, proto by žalobkyně při plném pracovním úvazku měla mít nárok cca [částka] měsíčně. Takto to bylo podle žalobkyně sjednáno. K tomu žalobkyně uvažovala provedení důkazu pracovní smlouvou a dále smlouvou uzavřenou mezi zprostředkovatelem stáže a žalobkyní.

30. Podle obsahu spisu nebyla uvedená smlouva soudu prvního stupně ze strany žalobkyně předložena, byla k důkazu pouze označena; nicméně soud prvního stupně její provedení odmítl pro nadbytečnost.

31. Odvolací soud doplnil dokazování žalovanou předloženou smlouvou o spolupráci při odborné stáži uzavřenou mezi [anonymizována tři slova], zahraniční pobočný spolek, (dále jen agentura) a žalovanou. Ze smlouvy se podává, že jejím smyslem je zajištění praxe účastníků programu„ [anonymizována tři slova]“, pro něž představuje příležitost získat praktické zkušenosti s cílem vyvinout příslušné schopnosti a získat zkušenosti v odlišné kultuře. Účastník se naučí aplikovat odborné znalosti v praxi, naučí se, jak komunikovat a spolupracovat se spolupracovníky a jak týmová práce a mezilidská interakce může být srovnávána i mezi kulturami. Během stáže by účastníci měli získat vhled do běžných školních a vyučujících aktivit a plnit úkoly, které jim budou přiřazeny, budou předem definovány. Účelem této smlouvy je prostřednictvím vysílací instituce (agentury shora) umožnit stážistům u přijímací instituce (žalovaná) propojit studiem nabytou teorii s praxí, získat tím prvotní praktické zkušenosti a rozvinout své schopnosti. Podle článku 2 smlouvy časový rozsah stáže byl sjednán na maximálně 20 [anonymizováno] týdně s tím, že její přesný začátek a konkrétní rozvržení bude určeno a dohodnuto nejpozději týden před začátkem stáže, nedohodnou-li se strany jinak. Stáž byla sjednána jako neplacená. Přijímací instituce nebude studentovi hradit ani cestovní náklady ubytování nebo stravování. Stáž proběhne v době na místě uvedeném v protokolu o přijetí účastníka na stáž. Smlouva o spolupráci je sjednána na dobu od [datum] do [datum]. Tato smlouva pak upravuje ještě další povinnosti mezi účastníky.

32. Z protokolu o přijetí účastníka programu [anonymizována tři slova] na stáž bez uvedení data sepsaného mezi žalovanou jako přijímací institucí a žalovanou jako účastníkem stáže pak bylo zjištěno, že na základě smlouvy o spolupráci při odborné stáži ze dne [datum] uzavřené mezi výše uvedenou agenturou a žalovanou byla žalobkyně přijatá jako účastník výše uvedeného programu - stáže.

33. Žalovaná k provedeným důkazům poukazovala na to, že tito stážisté, tak zvaní rodilí mluvčí, nejsou kvalifikovaní pro pedagogickou činnost, přicházejí do [země] pouze za tím účelem, aby získali první zkušenosti s pedagogickou činností, proto rozhodně nemohou být honorováni částkou, která by odpovídala [částka] měsíčně. Takový příjem by byl nadstandardní i pro běžného [anonymizováno] pracovníka se několikaletou praxí. Je proto třeba provést důkaz výplatními páskami dalších pracovníků žalované k porovnání toho, jakou mzdou byli odměňováni stejně, jako vnitřní směrnicí. Rovněž by bylo vhodné vyslechnout jednatelku žalované, která domlouvala smlouvu se zprostředkovatelem. K dohodě s agenturou pak žalovaná uvedla, že žalované se dokonce zdála mzda doporučovaná ze strany agentury nízká, proto do smlouvy s žalobkyní dala mzdu vyšší, než bylo navrhováno agenturou. K argumentaci žalobkyně ještě dodala, že vyučování je rozhodně přímá pedagogická činnost, jak je také uvedeno v právních předpisech.

34. Pokud jde o nárok na doplatek mzdy za dobu trvání pracovního poměru, není rozsudek soudu věcně správný, když s ohledem na uvedené shora odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o sjednání pracovního úvazku v nižším rozsahu (42,5 %). V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy shora na plný úvazek, což vyplývá jak z pracovní smlouvy, tak z obecně známé právní úpravy (viz výše) dopadající na pracovníky ve školství, podle které se u [anonymizováno] pracovníků rozlišuje tzv. přímá a nepřímá pedagogická činnost. Proto také, pokud bylo v pracovní smlouvě uvedeno, že se jedná o přímou vyučovací činnost v rozsahu [anonymizována dvě slova] týdně, jedná se pouze o vymezení toho, kolik z celkového rozsahu plného úvazku má být tzv.„ odučeno“. Skutečnost, že se jedná o plný pracovní úvazek, vyplývá i z výplatních pásků žalobkyně, stejně jako to, že žalovaná poskytovala žalobkyni ve sporném období mzdu za jednotlivé měsíce ve výši tam uvedené ([číslo], [částka], [částka]). Ve světle těchto skutečností je také třeba chápat to, co žalovaná učinila nesporným – a sice že žalobkyni náleží mzda za fond pracovní doby ve výplatních páscích uvedený pro plný úvazek, tedy že žalobkyně pracovala v rozsahu těchto [anonymizováno], nikoli to, že by žalobkyně odpracovala tyto hodiny přímou vyučovací činností. Taková skutečnost z ničeho nevyplývá. V řízení tedy bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně získala mzdu za skutečně odpracovanou dobu, tak jak bylo sjednáno, a proto nárok na doplatek mzdy nemá. Žalobkyni bylo plněno vše, na co měla podle pracovní smlouvy nárok. Odvolací námitka žalované je ve vztahu k nároku na doplatek mzdy zcela opodstatněná.

35. Odvolací soud naopak shledal správným závěr soudu prvního stupně o tom, že v daném případě nedošlo k ukončení pracovního poměru dohodou. V tomto smyslu soud prvního stupně provedl důkazy k této skutečnosti navržené žalovanou, tedy výslech zaměstnanců [anonymizováno] a [příjmení], přičemž z jejich výpovědí nebylo lze dovodit, že by žalobkyně akceptovala dohodu o skončení pracovního poměru, která jí byla předložena v písemné podobě, a kterou si žalobkyně také odnesla. Nebyla-li prokázána žádná akceptace, pak nedošlo k uzavření dohody, tedy nedošlo k ukončení pracovního poměru a nepřichází v úvahu ani podání žaloby ve lhůtě podle § 72 [anonymizováno] na neplatnost takové dohody. Argumentace žalované o fikci skončení pracovního poměru dohodou v návaznosti na uplynutí prekluzivní lhůty není správná. Ke skončení pracovního poměru sjednaného mezi účastníky tak došlo až jednáním ze strany žalobkyně, a to okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b/ [anonymizováno], které bylo žalované doručeno dne [datum], jak správně uzavřel soud prvního stupně. Žalovaná se tomuto zrušení nebránila, žalobu o neplatnost takového skončení nepodala, proto je na ně třeba nahlížet jako na platné skončení pracovního poměru se všemi důsledky s tím spojenými. Odvolací námitka žalované spočívající v tom, že pracovní poměr žalobkyně skončil dohodou ke dni [datum], není důvodná.

36. S ohledem na uvedené je tedy zřejmé, že žalobkyně má nárok na zaplacení náhrady mzdy za dobu výpovědní doby v souvislosti s jejím rozvazovacím úkonem, tedy v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru pro neplacení mzdy ze strany zaměstnance - závěr soudu prvního stupně o tom, že tento nárok je dán, je správný. Nicméně soud prvního stupně nepostupoval správně při výpočtu výše, která žalobkyni na tomto nároku náleží. Žalobkyně ve 4. čtvrtletí [rok] obdržela v 10/ [rok] za [anonymizována dvě slova] mzdu [částka], v 11/ [rok] za [anonymizována dvě slova] mzdu [částka]; celkem [částka] za [anonymizována dvě slova] částka [částka], což jen [anonymizováno] [spisová značka]. Protože jde o plnění náhrady mzdy za měsíce [číslo] a [číslo], je třeba vyjít z fondu pracovní doby, tedy uvažovat 160+168 [anonymizováno], celkem [anonymizováno] hodin. Tomu při částce [anonymizováno] [spisová značka] odpovídá náhrada mzdy v celkové výši [částka]. Tato částka v souladu s § 56 odst. 2 [anonymizováno] žalobkyni náleží, a to i úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (pokud jde o počátek prodlení a výši úroku odkazuje odvolací soud na správnou argumentaci soudu prvního stupně).

37. Z důvodů uvedených shora odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k nároku na náhradu mzdy v rozsahu [částka] s příslušenstvím z této částky postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil; jinak jej, pokud jde o zbytek tohoto nároku ve výši [částka] s příslušenstvím, a ohledně nároku na doplatek mzdy ve výši [částka] s příslušenstvím postupem podle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. Tomuto konečnému výsledku řízení o věci samé odpovídá rozhodování o nákladech řízení, když žalobkyně z celkem uplatněné částky [částka] uspěla co do [částka], tedy v rozsahu [anonymizováno], naopak ze [anonymizováno] byla neúspěšná a žalovaná tak má nárok na 40 % nákladů řízení. Žalované vznikly před soudem prvního stupně náklady právního zastoupení, které tvoří 8 x odměna [částka] stanovená podle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) z puncta [částka] ve výši [částka] (převzetí zastoupení, odpor, účast na jednání [datum] delším 2 [anonymizováno], vyjádření [datum], jednání [datum], a jednání [datum] delší dvou [anonymizováno]), tedy na odměnách [částka], dále 8 x [částka] režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT, tedy [částka], celkem [částka] a spolu s 21% DPH [částka], z čehož 40 % představuje [částka] (§ 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

39. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, tedy podle § 148 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni bylo uloženo uhradit na náhradu těchto nákladů [anonymizováno], žalované pak [anonymizováno], když o jejichž výši nebylo prozatím pravomocně rozhodnuto a učiní tak soud prvního stupně.

40. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka [částka], čemuž odpovídá odměna za 1 úkon právní pomoci [částka]. Na straně žalované vznikly náklady řízení za odvolání a dále za účast na jednání, celkem 2 x [částka], k tomu 2 x [částka] režijní paušál, celkem [částka], s 21% DPH [částka], spolu se soudním poplatkem [částka] celkem [částka]. Ve vztahu k tomuto předmětu řízení žalovaná neuspěla co do [částka], což je 31,5 %, naopak uspěla co do [částka], což je 68,5 %, a má tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37 %. Z částky [částka] jde o částku [částka], které je žalobkyně povinna nahradit žalované podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.