o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z pracovního poměru z [datum] daná žalobci žalovanou je neplatná (výrok I.), a současně uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti výše uvedené výpovědi z pracovního poměru, podle které měl jeho pracovní poměr u žalované skončit [datum]. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici projektanta silnoproudu v divizi 151. Výpověď byla žalobci dána s odkazem na ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, tedy pro nadbytečnost. S tím však žalobce nesouhlasí a uvádí, že jeho nadbytečnost dána nebyla a jediným cílem rozhodnutí žalované o organizační změně bylo rozvázání pracovního poměru právě s žalobcem. Přijetí rozhodnutí o organizační změně žalovanou navíc nebylo prokázáno. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že před jeho výpovědí žalovaná na pracovní pozici shodnou s pozicí žalobce přijala nového zaměstnance [jméno] [příjmení] a bezprostředně po odchodu žalobce na svých webových stránkách zveřejnila inzerát pracovní nabídky na shodnou pracovní pozici, jako byla pozice žalobce. Mezi organizační změnou a nadbytečností žalobce navíc není dána příčinná souvislost, neboť podle žalobce měla žalovaná možnost údajnou nadbytečnost v divizi, do které žalobce patřil, vyřešit tak, že by neprodloužila pracovní poměry na dobu určitou jiných zaměstnanců v této divizi (zaměstnanci [příjmení] a [příjmení]). Žalobce se pak díky své kvalifikaci mohl uplatnit i v jiných divizích žalované. Závěrem žalobce uvedl, že mu výpověď byla dána v předdůchodovém věku, kdy je pro něj obtížné najít si nové zaměstnání. Podle žalobce předmětná výpověď představuje diskriminaci na základě věku, neboť žalovaná při úvaze o výběru nadbytečného zaměstnance věk jednotlivých zaměstnanců zohledňovala.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že předmětná výpověď je platná. Představenstvo žalované za účelem zvýšení efektivnosti práce rozhodlo o snížení počtu zaměstnanců v divizi 151, a to po vyhodnocení plnění hospodaření divize, z důvodu nedostatku zakázek divize vzhledem k vývoji trhu. Úbytek zakázek se projevil zejména v oblasti elektro projektování staveb, když skončily všechny žalobcem zpracovávané projekty a další pro něj žalovaná neměla. Od [anonymizováno] [rok] začala vytíženost divize 151, oddělení„ elektro a [anonymizováno]“, do nějž byl zařazen i žalobce, postupně klesat. Pro žalovanou již nebylo potřebné, aby v oddělení působili na stejné pozici„ projektant IV – silnoproud“ dva zaměstnanci, jejich počet proto snížila na jednoho a žalobce se v důsledku tohoto rozhodnutí stal pro žalovanou nadbytečným. Dle žalované není pravdou, že by žalovaná na shodné pracovní pozice, jako zastával žalobce, přijímala nové zaměstnance.

4. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl zaměstnancem žalované na pozici projektanta silnoproudu zařazeným do oddělení elektro a [anonymizováno] v rámci divize 151. Dne [datum] dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru s odkazem na § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že představenstvo žalované rozhodlo o snížení počtu zaměstnanců v divizi 151 (zrušení jednoho pracovního místa projektanta) a že žalobce se v důsledku tohoto rozhodnutí stal nadbytečným. O zrušení pracovního místa žalobce rozhodla žalovaná [datum], již v minulosti (v roce [rok], [rok] a v únoru [rok]) však ukončení pracovního poměru s žalobcem zvažovala. V roce [rok] ve stejném oddělení jako žalobce pracovali též další projektanti silnoproudu, a to Ing. [příjmení], Ing. [příjmení] a vedoucí oddělení Bc. [příjmení]. V únoru [rok] byl pak na pozici projektanta do tohoto oddělení nově přijat [jméno] [příjmení], který zde zpočátku vykonával spíše pomocné práce. V listopadu [rok] pak žalovaná podle inzerátu umístěného na svých webových stránkách nabízela pracovní místo projektanta elektro s tím, že na danou pozici shání čerstvého absolventa, stejně tak ale uplatní i zkušeného projektanta. Na základě inzerátu žalovanou kontaktoval uchazeč Ing. [jméno] [příjmení], s nímž vedoucí personálního oddělení žalované aktivně komunikovala. Nakonec k žalované žádný uchazeč na základě uvedeného inzerátu přijat nebyl.

5. Soud prvního stupně se podrobně zabýval otázkou, zda byl naplněn výpovědní důvod dle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, kdy ohledně tohoto výpovědního důvodu v rozsudku shrnul zásadní judikaturní závěry Nejvyššího soudu, které následně na věc aplikoval. Konkrétně se nalézací soud zabýval otázkou, zda k organizační změně u žalované skutečně došlo a zda tato směřovala k zákonem aprobovanému cíli, přičemž dospěl v tomto směru k negativnímu závěru. Dle prvostupňového soudu žalovaná pouze předstírala přijetí organizačního opatření (snížení počtu zaměstnanců), aby zastřela, že jejím skutečným cílem bylo skončení pracovního poměru právě se žalobcem. Předmětná organizační změna měla pouze fiktivní povahu, neboť v konečném důsledku žalovaná plánovala v průběhu roku [rok] nahradit žalobce hned dvěma (ideálně mladšími) projektanty (1) žalovaná v únoru [rok] (tj. několik měsíců před rozhodnutím o zrušení pracovního místa žalobce) přijala na pozici projektanta elektro zaměstnance [jméno] [příjmení], jehož pracovní náplň byla obdobná náplni práce žalobce, byť se jako juniorní pracovník zpočátku teprve postupně zaučoval; 2) žalovaná v listopadu [rok] (tj. bezprostředně poté, co v září [rok] skončil pracovní poměr žalobce) sháněla nového zaměstnance na pozici projektanta elektro, kdy podle popisu pozice zaslaného uchazeči o tuto pozici (Ing. [příjmení]) personalistkou žalované by zaměstnanec, který by na tuto pozici byl přijat, měl v podstatě shodnou práci jako dříve žalobce. Tento závěr je podle nalézacího soudu podporován i obsahem interního sdělení žalované z června [rok], z nějž vyplývá, že žalovaná již v minulosti opakovaně uvažovala o rozvázání pracovního poměru s žalobcem, a to jednak v letech [rok] a [rok], a jednak v únoru [rok], tedy právě v době, kdy přijala nového zaměstnance [příjmení].

6. Nalézací soud s ohledem na závěr o fiktivní povaze rozhodnutí o organizační změně podrobněji nezkoumal tvrzení žalobce o diskriminační pohnutce výpovědi spočívající v žalobcově věku.

7. Prvostupňový soud s ohledem na uvedené uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť nebyl naplněn zákonný výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, a výpověď z pracovního poměru daná žalobci [datum] je proto neplatná. O nákladech řízení pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalobci.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebyla dána nadbytečnost žalobce. Pracovní místo zastávané [jméno] [příjmení] se dle žalované lišilo od místa zastávaného dříve žalobcem, a to co do funkčního zařazení, náplně práce a zejména faktického výkonu činností, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, délce praxe a s tím spojeným zařazením do tarifního stupně. V této souvislosti žalovaná odkázala na to, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance není podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců, může k němu dojít i při zvyšování počtu zaměstnanců; zaměstnavatelům zákon umožňuje, aby regulovali nejen počet svých zaměstnanců, ale i jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém složení, jaké odpovídá jejich potřebám. O účelovosti organizační změny nemůže dle žalované svědčit ani komunikace personalistky žalované v listopadu [rok] s uchazečem o zaměstnání [jméno] [příjmení], když z komunikace Ing. [příjmení], který by spolu s představenstvem žalované o výběru kandidáta rozhodoval, bez jakékoli pochybnosti vyplývá, že žalovaná o přijetí zaměstnance na pozici projektanta, a to ani projektanta juniorního, v rozhodné době, a ani v následujících několika měsících, neuvažovala; Ing. [příjmení] pouze připustil zvážení možnosti přijmout studenta, který by dle žalované těžko mohl nahradit vysokoškolsky vzdělaného projektanta s více než třicetiletou praxí. V řízení navíc nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že představenstvo žalované, které by bylo ultimátním orgánem, který by o vytvoření nového pracovního místa rozhodoval, o komunikaci mezi personalistkou a [jméno] [příjmení], případně mezi personalistkou a Ing. [příjmení], vůbec vědělo. Závěrem žalovaná namítla, že její úvahy o ukončení pracovního poměru s žalobcem z organizačních důvodů v letech [rok], [rok] a únoru [rok] (ke kterému však fakticky nedošlo, neboť projekt [anonymizováno], na kterém se žalobce z hlediska projektování elektro podílel v největší míře, nebyl dokončen a pokračoval) nemohly žádným způsobem ovlivnit povahu organizační změny přijaté [datum], v důsledku které se žalobce stal nadbytečným. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

9. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Zdůraznil, že snaha žalované obsadit žalobcem uprázdněné místo jednoznačně vyplývá z inzerátu žalované, který byl zveřejněn na jejích internetových stránkách v listopadu [rok] a dále z e-mailové komunikace mezi personalistkou žalované a panem [příjmení], ze které dle žalobce nelze učinit závěr o tom, že by personalistka pouze poskytovala potencionálnímu zájemci obecné informace o pracovní pozici projektant elektro, jak se pokouší tvrdit žalovaná. Skutečnost, že žalovaná na základě uvedeného inzerátu nakonec nikoho nepřijala, je pak zcela nerozhodná, neboť ukazatelem předstíraní organizační změny jsou aktivní kroky žalované k přijetí zaměstnance na dané místo a tyto plynou z uvedených skutečností a důkazů. Tvrzení žalované, že uvažovala pouze o absolventovi, případně o studentovi, bylo dle žalobce v řízení vyvráceno jak obsahem inzerátu z listopadu [rok], v němž žalovaná uvádí, že se u ní uplatní i zkušený projektant elektro, tak e-mailovou konverzací mezi personalistkou a panem [příjmení], ze které vyplývá, že pětiletá praxe pana [příjmení] nebyla pro žalovanou žádnou překážkou. Stejně pak bylo v řízení vyvráceno, že by předmětný inzerát z listopadu [rok] byl starou inzercí ještě z doby, kdy byl přijímán pan [příjmení], neboť žalovaná na zájem uchazeče pana [příjmení] aktivně reagovala, nesdělila mu, že nikoho nehledá a že danou pozici otevřenou nemá. Tvrzení žalované o nevědomosti jejího představenstva o inzerci volné pozice projektanta elektro považuje žalobce za zcela nesmyslné. Pokud jde o pozici pana [příjmení], žalobce je přesvědčen, že v řízení bylo prokázáno, že tato pracovní pozice a pozice žalobce byly v podstatě totožné. Nicméně tato skutečnost je pouze podpůrným argumentem, který podporuje přesvědčení o předstírání organizační změny žalovanou. Zásadní a rozhodující je v daném případě prokázaná skutečnost, že žalovaná se aktivně snažila bezprostředně po propuštění žalobce obsadit jeho místo. Závěrem uvedl, že žalovanou zmiňovaný judikát Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] není na projednávaný případ aplikovatelný, neboť žalovaná se pokoušela v bezprostřední časové souvislosti s rozvázáním pracovního poměru žalobce jeho místo obsadit novým zaměstnancem, což svědčí o neexistenci nadbytečnosti; naopak odkázal na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

10. K vyjádření žalobce zaslala žalovaná repliku, ve které v podstatě zopakovala své argumenty ohledně existence organizační změny a v jejím důsledku způsobené nadbytečnosti žalobce u žalované, která byla důvodem přezkoumávané výpovědi.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav po zevrubném dokazování a správném hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a takto zjištěný skutkový stav také správně zhodnotil po právní stránce.

13. Jádrem podaného odvolání je nesouhlas žalované se skutkovými závěry soudu prvního stupně o tom, že se žalobce v důsledku organizační změny provedené žalovanou dne [datum] nestal nadbytečným, neboť žalovaná plánovala v průběhu roku [rok] žalobce nahradit dvěma zaměstnanci.

14. Dle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

15. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku velmi přiléhavě poukázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce (viz body 35., 36. odůvodnění napadeného rozsudku) a tuto následně na projednávanou věc správně aplikoval. Pro projednávaný případ jsou zcela zásadní závěry Nejvyššího soudu, dle kterých v případě, že rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně (příslušného orgánu), popřípadě jeho realizací u zaměstnavatele, byly od počátku sledovány jiné než uvedené cíle, a že tedy zaměstnavatel ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačního opatření (změnu svých úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu) se záměrem zastřít své skutečné záměry, je třeba dovodit, že rozhodnutí o organizační změně významné z hlediska ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce nebylo přijato; při zkoumání toho, co zaměstnavatel opravdu sledoval svým opatřením, je třeba posuzovat jednání zaměstnavatele vždy v jeho úplnosti a logické návaznosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). I když skutečnost, že zaměstnavatel přijme jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, kterému byla dána výpověď pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), není rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců, naopak může k němu dojít i při zvyšování počtu zaměstnanců; zaměstnavateli totiž nezáleží jen na počtu zaměstnanců, ale též na jejich složení z hlediska profesí a kvalifikace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Prvostupňový soud se zcela správně v intencích judikaturních závěrů zaměřil na otázku, zda rozhodnutí zaměstnavatele (žalované) sledovalo organizační změnu, pomocí níž měl být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, nebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli. V tomto směru pak nalézací soud přesvědčivě odůvodnil svůj klíčový skutkový závěr o tom, že žalovaná bezprostředně poté, co v září [rok]„ skončil“ pracovní poměr žalobce, činila v listopadu [rok] kroky k přijetí nového zaměstnance na pozici projektanta elektro s náplní práce, jakou dříve vykonával žalobce, z čehož jednoznačně plyne, že nelze hovořit o tom, že by se žalobce, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonával, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným. Dle odvolacího soudu již sama tato skutečnost (aktivní snaha žalované obsadit pozici žalobce novým zaměstnancem (postačuje pro závěr, že v projednávaném případě nebyla dána nadbytečnost žalobce, tedy stav, kdy by žalovaná již nadále nepotřebovala pracovníka na pozici projektanta elektro a že tedy žalovaná pouze účelově předstírala přijetí organizačního opatření (snížení počtu zaměstnanců), aby zastřela, že jejím skutečným cílem bylo skončení pracovního poměru právě se žalobcem.

17. Odvolací soud shledal nedůvodnou námitku žalované, podle které nebyl v řízení proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že uchazeč o zaměstnání [jméno] [příjmení] by měl při výkonu práce nahradit práci žalobcem vykonávanou a že by žalovaná nějakého uchazeče v období po skončení pracovního poměru žalobce aktivně hledala. Skutkový závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná po skončení pracovního poměru žalobce v listopadu [rok] aktivně hledala nového zaměstnance, který by měl nahradit práci vykonávanou žalobcem, plně odpovídá důkazům, které byly v řízení provedeny, zejména výtisku webové stránky [webová adresa] (inzerát žalované z listopadu [rok]), e-mailové korespondenci mezi Ing. [příjmení] (personalistka žalované), [jméno] [příjmení] (uchazeč o zaměstnání) a Ing. [příjmení] (vedoucí oddělení elektro 141, pod nějž od roku 2020 spadali i projektanti elektro divize 151) ze dne 21. a [datum], i pracovní smlouvě žalobce z [datum], včetně jejích dodatků. Pokud jde o hodnocení uvedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, pak odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, ve kterém soud prvního stupně komplexní zhodnocení důkazů zcela vyčerpávajícím způsobem provádí a odvolací soud nemá v tomto směru nalézacímu soudu co vytknout. Z inzerátu žalované a současně z e (mailové komunikace mezi Ing. [příjmení] a [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplývá, že žalovaná po odchodu žalobce aktivně hledala nového zaměstnance na pozici projektant elektro, kdy z uvedených důkazů vyplývá i rozsah pracovní náplně nabízené pozice, přičemž tato náplň práce se shoduje s náplní práce, kterou pro žalovanou vykonával právě žalobce (k tomu srov. body 4., 16. a 18. napadeného rozsudku). Pokud žalovaná namítá, že soud prvního stupně zcela pominul interní e (mailovou komunikaci mezi Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení], ze které dle žalované naopak vyplývá, že žalovaná o přijetí nového projektanta elektro neuvažovala, pak odvolací soud konstatuje, že taková skutečnost z daného důkazu nevyplývá. Ing. [příjmení] v rámci této interní komunikace s personalistkou žalované pouze uvedl, že by na tuto pozici preferoval absolventa (přijetí uchazeče s praxí (v daném případě s pětiletou praxí u uchazeče [příjmení] (však nevylučoval); z uvedeného tedy nelze dovodit, že by žalovaná nového projektanta elektro přijmout nechtěla. Odvolací soud uzavírá, že má za prokázané, že žalovaná po odchodu žalobce aktivně činila kroky k přijetí nového zaměstnance na pozici projektant elektro s náplní práce, kterou pro ni dříve vykonával žalobce. Pokud jde o tvrzení žalované, že představenstvo, které by o vytvoření nového pracovního místa u žalované rozhodovalo, o komunikaci mezi Ing. [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [příjmení] nevědělo, pak toto tvrzení považuje odvolací soud s ohledem na výše uvedené prokázané skutečnosti za zcela účelové a tuto námitku za nedůvodnou.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná bezprostředně po odchodu žalobce aktivně činila kroky k přijetí nového zaměstnance na pozici s náplní práce, jakou dříve vykonával žalobce (tedy stejná profese i kvalifikace (viz uchazeč [příjmení] s pětiletou praxí projektanta v oblasti elektro), z čehož jednoznačně plyne, že v projednávaném případě nebyla dána nadbytečnost žalobce (tj. stav, kdy by žalovaná již nadále nepotřebovala pracovníka na pozici projektanta elektro) a že žalovaná pouze účelově předstírala přijetí organizačního opatření (snížení počtu zaměstnanců), aby zastřela, že jejím skutečným cílem bylo skončení pracovního poměru právě se žalobcem. Lze proto v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu uzavřít, že v projednávaném případě nebyl naplněn výpovědní důvod dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť žalobce se pro žalovanou nestal v důsledku provedené organizační změny nadbytečným. Odvolací soud se s ohledem na uvedené již podrobně nezabýval námitkami žalované ohledně okolností, které soud prvního stupně považoval za významné, resp. dokreslující pro učinění závěru o fiktivní povaze organizační změny (přijetí zaměstnance [jméno] [příjmení] na pozici projektanta elektro v únoru [rok] a skutečnost, že žalovaná již v minulosti opakovaně uvažovala o rozvázání pracovního poměru s žalobcem (osobně), a to jednak v letech [rok] a [rok], a jednak v únoru [rok].

19. Pokud jde o žalovanou zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého není rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců, naopak může k němu dojít i při zvyšování počtu zaměstnanců; zaměstnavateli totiž nezáleží jen na počtu zaměstnanců, ale též na jejich složení z hlediska profesí a kvalifikace, pak odvolací soud uvádí, že napadený rozsudek není s tímto judikaturním závěrem v rozporu. Žalovaná jako zaměstnavatel je oprávněna regulovat nejen počet svých zaměstnanců, ale i jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávala jen takový počet zaměstnanců a v takovém složení, jaké odpovídá jejím potřebám. V daném případě však bylo prokázáno, že žalovaná po odchodu žalobce aktivně činila kroky k přijetí nového zaměstnance na pozici s náplní práce, jakou dříve vykonával žalobce, přičemž se jednalo o stejnou profesi i kvalifikaci (viz uchazeč [příjmení] s pětiletou praxí projektanta v oblasti elektro a současně inzerát žalované z listopadu [rok], ve kterém žalovaná uvádí, že se u ní uplatní i zkušený elektro projektant, tedy nikoli jen absolvent.

20. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř potvrdil, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady žalobce činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po [částka] a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.