o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 36/2019-127,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum] dané žalobci dne [datum] je neplatné a uvedený pracovní poměr trvá i nadále (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalované (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce, který byl u žalované zaměstnán jako skladník a od [datum] jako řidič s místem výkonu práce v [obec], domáhal určení neplatnosti uvedeného okamžitého zrušení pracovního poměru, které mu žalovaná dne [datum] dala s tím, že údajně porušil svoji povinnost vyplývající z pracovněprávních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Důvody uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru budí dojem plurality, všechny se však týkají neoprávněného užívání firemního vozidla žalobcem k soukromým účelům bez vědomí žalované jako zaměstnavatele. Žalobce uvedl, že jemu svěřené vozidlo skutečně příležitostně používal, činil tak ale s vědomím a souhlasem pana [jméno] [příjmení], který byl nadřízeným zaměstnancem žalované, a také hradil náklady za spotřebované pohonné hmoty. Okamžité zrušení pracovního poměru navíc neobsahuje jediné datum, a dokonce ani období, kdy mělo k vytýkanému jednání dojít, je tedy naprosto neurčité a tedy i neplatné, neboť je v rozporu s § 55 odst. 1 zákoníku práce. Dle žalobce byl důvod uvedený v okamžitém zrušení pracovního poměru vytvořen účelově.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce si byl vědom důvodu, pro který došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalobce byl s rozsahem jeho soukromých cest osobně seznámen při příležitosti ukončení jeho pracovního poměru a nevznesl žádné námitky. Žalobce užíval služební vozidlo žalované neoprávněně k soukromým účelům, neboť neměl souhlas žalované. Pan [příjmení] [příjmení], který pracuje na pozici řidiče, nebyl oprávněn udělovat souhlas s užitím vozidla, nebyly mu svěřeny žádné rozhodovací pravomoci. Žalovaná k prokázání rozsahu uskutečněných soukromých cest žalobce předložila knihu jízd za příslušné období, uvedené záznamy jsou automaticky generovány systémem na základě GPS dat u každého služebního vozidla žalované.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Převážnou část dubna [rok] a dále v období od [datum] do [datum] užíval služební vozidlo žalované pro své soukromé účely bez souhlasu a bez vědomí statutárních orgánů žalované. [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo obvodním soudem po provedeném dokazování zjištěno, že v rozhodné době (tj. duben a květen [rok]) působil u žalované jako řidič a dispečer autodopravy, který rozhodoval o tom, kdy, jakým vozidlem a kam pojedou jednotliví řidiči žalované. Zejména z provedených výslechů současných či minulých řidičů a dispečerů žalované vzal nalézací soud za prokázané, že dle běžné a dlouhodobé praxe u žalované mohlo o půjčení vozidla zaměstnanci pro soukromé účely, minimálně v první polovině roku [rok], rozhodnout pouze vedení žalované, tj. jednatelé či jejich dcera. Dispečeři o půjčování služebních vozidel zaměstnancům samostatně rozhodovat nemohli. Žalobce tedy v předmětném období dubna a května [rok] užíval vozidlo žalované pro své soukromé účely bez řádného schválení žalované. Z důvodu tohoto porušení povinností ukončila žalovaná pracovní poměr s žalobcem ke dni [datum] okamžitým zrušením pracovního poměru. K tomu žalobce v rámci svého účastnického výslechu mimo jiné uvedl, že mu jednatelé žalované sdělili důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, který měl spočívat v neoprávněném užívání služebního vozidla v dubnu a květnu [rok] a při této příležitosti, když mu bylo předáváno okamžité zrušení pracovního poměru, mu byla jednatelkou žalované ukázána kniha jízd, ze které mělo vyplývat jeho porušování povinností, fakticky mu však kniha jízd předána nebyla.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že žalobce porušil dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť užíval soustavně prakticky celý měsíc služební vozidlo žalované bez jejího vědomí a povolení pro své soukromé účely. Tímto svým jednání porušil žalobce povinnosti zaměstnance uvedené v § 301 písm. d) a § 316 odst. 1 zákoníku práce, když žalobce bez souhlasu zaměstnavatele (žalované) užíval pracovní prostředky (vozidla) žalované bez jejího souhlasu pro svou osobní potřebu. Uzavřel, že žalobce porušil svou povinnost vyplývající mu z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci v takové intenzitě, která splňuje kritéria zvlášť hrubého způsobu porušení povinností. K tomu uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že půjčování vozidel zaměstnanci bylo u žalované relativně výjimečné, když většina řidičů si vozidlo za několik let působení u žalované půjčila jen třeba jednou či dvakrát, a to většinou jen na jeden den či odpoledne, žalobce však v rozhodné době využíval vozidla žalované prakticky každý den po dobu zhruba jednoho měsíce.

6. Prvostupňový soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, podle které je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné z důvodu nedostatečného skutkového vymezení, když v něm není náležitě specifikováno časové hledisko a rovněž rozsah údajného protiprávního jednání žalobce. Zde nalézací soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4902/2014, sp. zn. 21 Cdo 1522/2011 či sp. zn. 21 Cdo 337/2006), dle které je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. V daném případě však žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že mu jednatelé žalované sdělili důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, který měl spočívat v neoprávněném užívání služebního vozidla v dubnu a květnu 2019 a při této příležitosti, když mu bylo předáváno okamžité zrušení pracovního poměru, mu byla jednatelkou žalované ukázána kniha jízd, ze které mělo vyplývat jeho porušování povinností. Dle soudu prvního stupně tak žalobci byl znám úmysl a vůle žalované, z jakých důvodů s ním ukončuje pracovní poměr, navíc okamžité zrušení pracovního poměru přímo časově navazovalo na porušování povinností žalobcem, který i dne [datum] neoprávněně užíval vozidlo žalované a právě v tento den bylo žalobci okamžité zrušení pracovního poměru dáno. O neurčitost jednání spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru se tak v daném případě dle prvostupňového soudu rozhodně nejedná.

7. S ohledem na uvedené závěry tak soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítal, že listina označená jako okamžité zrušení pracovního poměru je neurčitá, matoucí a tudíž zavádějící, neboť neobsahuje dostatečnou specifikaci porušení pracovních povinností žalobcem, a je tedy neplatná. Žalobce je přesvědčen, že žádné doplňující tvrzení či vysvětlení v souvislosti s předloženým okamžitým zrušením pracovního poměru nemůže obstát, neboť zákon vyžaduje, aby k okamžiku okamžitého ukončení pracovního poměru bylo jednoznačně (nezaměnitelně) definováno, v čem zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z pracovního poměru, což v daném případě splněno nebylo. Uvedl, že soud prvního stupně překročil svá oprávnění, když umožnil, aby žalovaná v rámci své procesní obrany doplňovala či objasňovala důvody, které byly specifikovány v listině datované [datum]. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, anebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. Pouze v rámci omluvy jejího právního zástupce z jednání odvolacího soudu uvedla, že napadený rozsudek považuje za věcně i právně správný, a proto navrhuje, aby jej odvolací soud potvrdil.

10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce.

12. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

13. Dle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

14. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zákoníku práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 198/96). U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena (srov. dále například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 4902/2014). Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 379/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 3480/2016 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 3648/2019).

15. Pokud skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru v písemném projevu vůle zaměstnavatele není dostatečně určité, může být z hlediska výkladu tohoto projevu významné zjištění, zda vědomost o tom, v jakém konkrétním jednání zaměstnance spatřoval zaměstnavatel porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, získal zaměstnanec bezprostředně v souvislosti s doručením (při doručování) okamžitého zrušení pracovního poměru jiným způsobem, např. z ústního či písemného sdělení některého z vedoucích zaměstnanců zaměstnavatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 4883/2010).

16. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum] žalovaná uvedla, že zvlášť hrubé porušení povinností žalobcem, pro které mu dává okamžité zrušení pracovního poměru, spočívá v neoprávněném opakovaném používání firemního vozidla [registrační značka] bez vědomí zaměstnavatele k osobním účelům; používání služebního vozidla (bez vědomí zaměstnavatele) v období, kdy společnost nezavážela a prostory byly uzamknuty – státní svátek; používání vozidla pro soukromé účely bez svolení zaměstnavatele; neoprávněná spotřeba PHM na náklady společnosti. Z uvedené listiny je tedy zřejmé, že žalovaná dala žalobci okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu, že neoprávněně užíval vozidla žalované pro své osobní účely. V listině však chybí časové vymezení skutku/skutků, které jsou důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru.

17. Nicméně z výše uvedených judikatorních závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Není-li možné provést výklad písemného projevu vůle jen na základě listiny, v níž je obsažen, je třeba zabývat se zejména tím, za jakých okolností zaměstnavatel projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením učinil a zda za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, proč zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušil pracovní poměr. Při výkladu projevu vůle není významná samotná existence skutečností, které by jinak mohly být způsobilým důvodem pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením (pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat neprojevenou vůli), ale jen zjištění takových objektivních okolností existujících v době doručení okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnanci, za kterých byl projev vůle vůči zaměstnanci učiněn a z nichž lze na obsah vůle písemným projevem vyjádřené objektivně usuzovat; k okolnostem, které vyšly najevo později (např. až v průběhu následného soudního sporu o neplatnost tohoto právní úkonu) zásadně přihlížet nelze.

18. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná v okamžiku předání okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci sdělila důvod okamžitého zrušení pracovního poměru - neoprávněné užívání služebního vozidla v dubnu a květnu [rok], a při této příležitosti mu byla jednatelkou žalované ukázána kniha jízd za rozhodné období, ze které vyplývá jeho porušování povinností. V řízení tedy bylo postaveno najisto, že žalobce v okamžiku předání okamžitého zrušení pracovního poměru žalovanou věděl, v jakém konkrétním jednání spatřovala žalovaná porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, neboť společně s listinou mu žalovaná sdělila důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, který měl spočívat v neoprávněném užívání služebního vozidla v dubnu a květnu [rok] a současně mu ukázala knihu jízd, ze které toto jednání žalobce vyplývalo. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, dle kterého se v daném případě nejedná o neurčité okamžité zrušení pracovního poměru, neboť toto splňuje kvality předpokládané zákonem (§ 60 zákoníku práce). Odvolací námitka žalobce, dle které je okamžité zrušení pracovního poměru neurčité, je tedy nedůvodná. Stejně tak námitka, že soud prvního stupně překročil svá oprávnění, když žalované umožnil, aby v rámci své procesní obrany doplňovala či objasňovala důvody, které byly specifikovány v listině datované [datum]. Soud prvního stupně pomocí výkladu projevu vůle žalované spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru objasňoval jeho obsah, tedy zjišťoval, co bylo skutečně projeveno v okamžiku předání okamžitého zrušení pracovního poměru a tento postup je zcela v souladu s výše uvedenou judikaturou.

19. Správný je i závěr prvostupňového soudu o naplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když bylo v řízení prokázáno, že žalobce tím, že užíval soustavně prakticky celý měsíc služební vozidlo žalované bez jejího vědomí a povolení pro své účely, porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Proti tomuto závěru nalézacího soudu navíc žalobce v odvolání ničeho nenamítal.

20. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť úspěšné žalované náklady odvolacího řízení nevznikly.