o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně jí uložil povinnost nahradit žalobci náklady [anonymizováno] ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit [země] náklady vynaložené na znalečné ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) náhrady škody ve výši [částka], která mu měla vzniknout v souvislosti s postupem orgánů státu. Žalobce uvedl, že dne [datum] byla v jeho bydlišti a provozovně na základě příkazu k domovní prohlídce, vydaného Okresním soudem Plzeň – jih ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, kdy žalobce vydal dobrovolně [stát. instituce] celkem 240 kusů věcí, převážně náhradních dílů na motorová vozidla, které byly v době vydání použité, nicméně funkční a nepoškozené. Proti žalobci bylo následně zahájeno [anonymizována dvě slova] pro podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] podílnictví dle § 214 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákoníku, žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody a k peněžitému trestu, toto rozhodnutí však bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušeno a žalobce byl podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby zproštěn. Usnesením [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo s odkazem na § 80 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o vrácení věcí, které byly žalobcem vydány [stát. instituce]. Na základě tohoto usnesení bylo žalobci dne [datum] fyzicky vráceno 137 věcí, zbývající věci byly ponechány v SRN, neboť údajně pocházely z [anonymizována dvě slova], což však žalobce při nákupu přes inzerát nemohl vědět. V rámci těchto vrácených věcí však bylo žalobci vráceno 44 zničených airbagů (později žalobcem upraveno na 41) a 3 zničené sedačky (později žalobcem upraveno na 2), proto žalobce požadoval náhradu škody za poškození, resp. zničení těchto vrácených věcí, způsobenou nesprávným úředním postupem (s odkazem na § 78 odst. 6 trestního řádu), kterou vyčíslil na celkovou částku [částka]. K výši náhrady škody žalobce předložil znalecký posudek vypracovaný znalcem [jméno] [příjmení], který pracoval s výší škody ke dni odnětí těchto věcí, tj. k [datum], když vzal v potaz i pořizovací hodnotu těchto věcí, amortizaci a prodejní koeficient.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nelze v postupu policejního orgánu jednoznačně shledat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk s ohledem na skutečnost, že k poškození věcí mělo dojít v rámci zkoumání policejními experty ve [příjmení] republice Německo. Navíc není zřejmé, kolik věcí mělo být poškozeno a rozsah poškození. Ze strany žalobce nedošlo dle žalované ani k prokázání škody a její výše. Žalované dále není znám ani stav věcí před samotným zajištěním.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a mimo jiné dospěl ke skutkovému závěru, že dne [datum] byla v bydlišti žalobce a v jeho provozovně provedena domovní prohlídka, a to na základě příkazu k domovní prohlídce vydaného Okresním soudem Plzeň – jih č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], při které žalobce dobrovolně vydal k účelům [anonymizována dvě slova], jež bylo následně vedeno u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka], celkem 240 kusů věcí. Dne [datum] [stát. instituce], [anonymizováno] Karlovarského kraje vydala usnesení [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o vrácení věcí, které žalovaný dříve vydal, věci mu byly fyzicky předány dne [datum], bylo vráceno 137 věcí, zbývající věci byly ponechány v SRN, neboť údajně pocházely z [anonymizována dvě slova].

5. Prvostupňový soud měl dále za prokázané, že [anonymizováno] vydané žalobcem v rámci domovní prohlídky jsou totožné s [anonymizováno], které byly následně žalobci Policií ČR vráceny. [anonymizováno] byly při vydání přímo ze strany policie individualizovány, když byly označeny pořadovým číslem stop [anonymizováno] až [anonymizováno] a [anonymizováno] až [anonymizováno] a následně [anonymizováno] až [anonymizováno]. Skutečnost, že se jedná o totožné [anonymizováno], měl nalézací soud za prokázané z fotografické dokumentace uvedených domovních prohlídek dne [datum] (součást spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka]) ve spojení s fotodokumentací žalobce ze dne [datum] (den vrácení věcí), kdy v rámci fotodokumentace domovních prohlídek byly zachyceny jednotlivé [anonymizováno] s uvedeným číslem stopy jako nevystřelené, zatímco v rámci fotodokumentace žalobce byly některé [anonymizováno] s uvedeným číslem stopy vystřelené. Skutečnost, že některé věci byly vráceny poškozené, vyplývá dle obvodního soudu i ze samotného odůvodnění protokolu o vrácení věcí. Znehodnocení 41 airbagů a poškození 1 sedačky (v případě druhé sedačky neměl soud tuto za dostatečně identifikovanou) měl pak soud prvního stupně za prokázané ze znaleckého posudku a výpovědi znalce [jméno] [příjmení].

6. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle § 1, § 5 písm. b) a § 13 OdpŠk ve spojení s § 80 odst. 1 trestního řádu, kdy dospěl k závěru, že v [anonymizováno] bylo prokázáno, že předmětných 41 airbagů a 1 autosedačka, byly vráceny žalobci v jiném stavu, než ve kterém byly vydány, tedy, že byly vráceny poškozené a že tím došlo ze strany orgánů státu k porušení ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu.

7. Ohledně výše škody pak obvodní soud vycházel ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], který ocenil hodnotu jednotlivých poškozených, resp. znehodnocených věcí (41 airbagů a 1 sedačka) ke dni jejich vydání, tj. ke dni [datum], a na základě tohoto znaleckého posudku dospěl k závěru, že škoda, která žalobci vznikla, odpovídá částce [částka] (žalobce požadoval pouze [částka]). V tomto směru nalézací soud uzavřel, že pakliže uvedené autodíly byly ze strany žalobce dobrovolně vydány, měly být tyto podle ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu vráceny právě ve stavu shodném, jaký byl v době jejich vydání.

8. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalované, dle které byly některé díly zničeny zkoumáním v [příjmení] spolkové republice. K tomu uvedl, že žalobce vydal uvedené autodíly při domovní prohlídce orgánům činným v [anonymizována dvě slova] k [anonymizováno] vedenému u Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka], kdy o domovní prohlídce a následně i o vrácení věcí rozhodovaly orgány činné v [anonymizována dvě slova] [země], z tohoto důvodu i tyto orgány, tj. orgány státu - [země] také měly postupovat v souladu s ustanovením § 80 odst. 1 trestního řádu a vrátit shora uvedené věci ve stavu, v jakém byly vydány.

9. S ohledem na uvedené nalézací soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a o nákladech [anonymizováno] rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci. O nákladech státu, které vznikly na znalečném, pak obvodní soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil žalované, která byla v [anonymizováno] neúspěšná.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Namítala, že protokol o vrácení věcí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém o tvrzeném poškození žalobci vrácených věcí není žádná zmínka a nejsou zde uvedeny ani žádné výhrady žalobce k vráceným věcem a tento je žalobcem bez výhrad podepsán, prokazuje, že žalobce vrácené věci převzal bez výhrad a bez zmínek o jakémkoliv poškození, tzn. nepoškozené. Z fotografií pořízených žalobcem není dle žalované rozpoznatelné, že by tyto měly zachycovat právě žalobcem označené movité věci. Podle žalované tedy z žalobcem předložených fotografií ani dalších důkazů nelze učinit prokazatelný závěr o tom, že dotčené konkrétní movité věci byly žalobci ze strany [stát. instituce] skutečně vráceny poškozené a ani že by k poškození dotčených movitých věcí došlo právě v období, kdy je žalobce dobrovolně vydal do dispozice státu do jejich vrácení zpět žalobci. Fotografie předložené žalobcem navíc byly dle žalované předloženy až po koncentraci [anonymizováno]. Žalovaná dále sporovala závěry soudu týkající se výše škody, k čemuž uvedla, že znalec vycházel z pořizovací ceny nových věcí, přestože z protokolu o výslechu svědka (žalobce) ze dne [datum] vyplývá, že žalobce náhradní díly kupoval z druhé ruky, a to přímým výkupem od vlastníků, přes e-bay, na aukru, na bazoši či z vrakoviště, aniž by znal staří takto levně nakoupených airbagů. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že v daném případě nejsou naplněny zákonné podmínky pro založení odpovědnosti státu za tvrzenou škodu, a proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. Závěrem žalovaná namítala nesprávnost výroku, kterým jí prvostupňový soud uložil povinnost nahradit náklady státu. Argumentovala tím, že podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. je Česká republika osvobozena od placení soudního poplatku a tedy zde nejsou dány podmínky pro aplikaci § 148 odst. 1 o. s. ř., důležité je pak dle žalované také to že, povinnost nahradit náklady vzniklé státu byla uložena opět státu, tedy totožnému subjektu.

11. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

12. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

13. Soud prvního stupně po řádně provedeném [anonymizováno] zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, kdy takto zjištěný skutkový stav věci je spolehlivým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Co se týče právní stránky, i zde prvostupňový soud postupoval zcela správně, na věc aplikoval odpovídající právní úpravu a nepochybil, když žalobě plně vyhověl, což náležitě odůvodnil způsobem předpokládaným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.

14. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu [anonymizováno] už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v [anonymizováno] ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.

18. Stát odpovídá poškozenému v případě, že příčina vzniku škody na vozidle byla shledána v nesprávném úředním postupu spočívajícím v nedostatečné ochraně svěřené věci před poškozením a v opomenutí učinit taková opatření, aby nedošlo ke škodě na majetku, který byl vydán v průběhu [anonymizována dvě slova]. Jestliže úschovu vozidla v uzavřeném a hlídaném objektu Ministerstva vnitra zajišťovaly orgány policie, měly také povinnost majetek žalobce chránit a případně činit ohledně něj potřebná opatření (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Účelem institutu vydání a odnětí věci v [anonymizována dvě slova] je umožnit orgánům činným v [anonymizována dvě slova] převzít a zajistit věci důležité pro [anonymizována dvě slova]; neslouží-li však zajištěné věci nadále tomuto účelu, musí být vráceny tomu, kdo je vydal nebo komu byly odňaty, případně tomu, o jehož právu na věci není pochyb (§ 80 tr. řádu). Má-li příslušný orgán dostát tomuto požadavku, musí přizpůsobit způsob uskladnění věcí po dobu jejich zajištění charakteru věcí a jejich vlastnostem (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nesprávným úředním postupem je jak okolnost, že věc po dobu zajištění nebyla chráněna před poškozením či ztrátou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), tak i okolnost tkvící v tom, že se zajištěnou věcí nebylo ve výsledku naloženo zákonu odpovídajícím způsobem (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

19. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalované, podle které nebylo v [anonymizováno] dostatečně prokázáno, že by dotčené konkrétní movité věci byly žalobci ze strany [stát. instituce] vráceny poškozené, resp. že by k poškození těchto věcí došlo právě v době od jejich dobrovolného vydání žalobcem do doby jejich vrácení žalobci. Podle odvolacího soudu bylo v daném případě možné na základě provedených důkazů (zejména pak důkazů fotodokumentací z [anonymizováno] spisu zachycující stav předmětných věcí v době vydání, fotodokumentací s digitálním razítkem pořízenou žalobcem v den vrácení věcí, tj. [datum], zachycující„ jiný“ stav věcí v době vrácení a usnesením [stát. instituce] ze dne [datum] o vrácení věcí, v jehož odůvodnění bylo jednoznačně konstatováno, že některé díly byly zkoumáním poškozeny) učinit skutkový závěr o vzniklé škodě (poškození 41 airbagů a 1 sedačky) i o tom, že tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s postupem žalované. Odvolací soud uzavírá, že nalézací soud zcela správně vycházel z komplexu přímých i nepřímých důkazů, které ve svém souhrnu bez rozumných pochybností svědčí o tom, že dotčené konkrétní movité věci byly žalobci ze strany [stát. instituce] vráceny poškozené.

20. Námitka žalované, že žalobcem předložené fotografie byly soudu předloženy až po koncentraci [anonymizováno] a tedy k nim soud prvního stupně neměl přihlížet, je dle odvolacího soudu nedůvodná. Ze spisu vyplývá, že žalobce uvedené fotografie v tištěné podobě soudu předložil ještě před koncentrací [anonymizováno] – spolu s žalobou, po provedené koncentraci došlo pouze k tomu, že žalobce soudu předložil totožné fotografie s digitálním razítkem, ze kterého bylo seznatelné, kdy byly tyto fotografie pořízeny. V tomto směru odvolací soud plně souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že není v rozporu s koncentrací [anonymizováno], aby žalobce doplnil důkaz toliko k prokázání okamžiku pořízení uvedených fotografií, které byly soudu předloženy včas, tedy před koncentrací.

21. Při stanovení výše škody vzniklé poškozením věci použité a částečně opotřebované musí být přihlédnuto k obvyklé (tržní) ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

22. Pokud jde o námitku žalované týkající se závěru soudu prvního stupně o výši škody, pak ani tuto odvolací soud neshledal důvodnou. Znalecký posudek správně stanovil obvyklou (tržní) cenu jednotlivých poškozených věcí ke dni vydání, tj. k [datum], kdy vycházel z pořizovací ceny věcí, avšak zohlednil i stáří předmětných airbagů i skutečnost, jaká by byla amortizace uvedených autodílů a dále pak také zohlednil koeficient prodejnosti v daném místě a čase. Prvostupňový soud nepochybil, když při stanovení výše škody vycházel ze závěrů předmětného znaleckého posudku, který stanovil obvyklou cenu předmětných věcí, uvedený postup je zcela v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které při stanovení výše škody vzniklé poškozením věci použité a částečně opotřebované musí být přihlédnuto k obvyklé (tržní) ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození.

23. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně správných výroků o nákladech [anonymizováno].

24. Námitky žalované vůči její povinnosti zaplatit [země] náhradu nákladů [anonymizováno] vynaložených na znalečné nejsou namístě. Skutečnost, že některý z účastníků je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozen nebo celé předmětné [anonymizováno] je od soudních poplatků osvobozeno (§ 11 odst. 1, 2 zákona č. 549/1991 Sb.) nemá na rozhodování o náhradě nákladů [anonymizováno] státu žádný vliv (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání 2001, C. H. Beck, str. 519). Nelze souhlasit ani s tím, že povinnost nahradit náklady vzniklé státu je ukládána totožnému subjektu. Stát může jako účastník [anonymizováno] vystupovat jen tehdy, je-li určena organizační složka státu, která bude za něj před soudem vystupovat. Právě tato složka nese náklady státu jako účastníka a uplatňuje nárok na jejich náhradu, takže je z těch prostředků, které jsou jí rozpočtem určeny, musí vynakládat. Zcela jiná složka státu, a to soudní moc prostřednictvím soudů zase vynakládá náklady na soudní [anonymizováno], které vůči účastníkům pak za stát uplatňuje soud ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Ten přirozeně má prostředky na tyto účely přiděleny z jiné rozpočtové kapitoly než organizační složka státu zastupující stát jako účastníka [anonymizováno]. Vzhledem k takovýmto rozpočtovým pravidlům, jež činí orgány státní moci v zásadě samostatné v nakládání s jim přidělenými finančními prostředky, nelze pokládat prostředky vynaložené žalovanou a vynaložené soudem za částky patřící„ do jedné pokladny“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. O nákladech odvolacího [anonymizováno] odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v odvolacím [anonymizováno] plně úspěšný. Náklady žalobce činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po [částka] podle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovného ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a odst. 5 advokátního tarifu a § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za cestu k jednání soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, vlastním vozidlem [anonymizována dvě slova] na trase o délce 2 x 115 km, při průměrné spotřebě nafty 7,2 l [číslo] km při základní sazbě 4,70 [spisová značka] dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. a průměrné ceně nafty [částka] dle § 4 písm. c) této vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] za celkem 6 započatých půlhodin času stráveného cestou k jednání odvolacího soudu a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3) advokátního tarifu a dále pak příslušná 21% DPH ve výši [částka].

26. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.