o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu v části nároku vyplývající z odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup a rozhodnutí učiněné soudy a soudním komisařem JUDr. [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.); dále žalobu zamítl v části nároku vyplývající z odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup a rozhodnutí [stát. instituce] v rámci [anonymizována dvě slova], které bylo podáno žalobcem dne [datum], řízení vedené u Krajského ředitelství [územní celek] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] (výrok II.); v části nároku vyplývající z odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup a rozhodnutí [stát. instituce] v rámci [anonymizována dvě slova], které bylo podáno žalobcem dne [datum], řízení vedené u Krajského ředitelství [územní celek] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], řízení zastavil (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce (po upřesnění žaloby v průběhu řízení) domáhal na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), náhrady škody a nemajetkové újmy, a to v celkové výši [částka], způsobené mu nesprávným úředním postupem a rozhodnutím v řízení o pozůstalosti vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], dále nesprávným úředním postupem a rozhodnutím při vyřizování [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum] a nesprávným úředním postupem a rozhodnutím při vyřizování [anonymizována dvě slova] ze dne [datum].

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, jak jej popsal v napadeném rozsudku, nejprve zkoumal, zda je u nároků uplatněných v žalobě splněna podmínka jejich uplatnění u příslušného úřadu podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk. Shledal, že v podání žalobce ze dne [datum], kterým uplatnil náhradu škody u žalované, bylo uvedeno, že byla vydána nezákonná rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], zároveň byl sporován postup soudního komisaře. Dále byl žalobcem spatřován nesprávný úřední postup při vyřizování jeho [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Soud prvního stupně proto výrokem III. napadeného rozsudku zastavil řízení v části týkající se nesprávného úředního postupu [stát. instituce] v rámci [anonymizována dvě slova] [datum], jelikož tento nárok nebyl uplatněn u příslušného úřadu, nebyla tak splněna podmínka řízení dle § 14 odst. 3 OdpŠk.

4. Soud prvního stupně poté, co žalobce svůj nárok upřesnil u jednání dne [datum], rozhodoval o nárocích žalobce týkajících se pozůstalostního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] a řízení [stát. instituce] o [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum]. Ohledně pozůstalostního řízení soud prvního stupně uvedl, že jeho účastníkem byl i žalobce a soud se dostatečně zabýval veškerým majetkem, který žalobce navrhoval k dodatečnému projednání v pozůstalosti. Žalobce opomněl, že v daném řízení stačilo, aby jeden z dědiců popřel daný majetek svým prohlášením, sporný majetek pak nemohl být zahrnut do pozůstalosti a nemohlo o něm být rozhodnuto. Pokud totiž jen jeden z dědiců popře, že daný majetek do pozůstalosti spadá, pak soud k danému majetku nepřihlíží a chce-li daný dědic, aby majetek do pozůstalosti zařazen byl, pak se musí domáhat separátní žalobou ve sporném řízení toho, aby bylo určeno, že daný majetek do pozůstalosti spadá. O tom byl žalobce poučen. Pokud žalobce žalobu nepodal a nedomáhal se toho, aby byl předmětný majetek do pozůstalosti zařazen, pak toto nelze klást k tíži státu. V daném případě tak nelze shledat nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, neboť zde nebylo žádné rozhodnutí, které by nabylo právní moci a pak bylo zrušeno či změněno.

5. Ohledně nesprávného úředního postupu [stát. instituce] v řízení zahájeném na základě [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum] soud prvního stupně rovněž neshledal nesprávný úřední postup. Policejní orgán pro prošetření věci dospěl k závěru, že nedošlo ke spáchání [anonymizována dvě slova].

6. Vzhledem k opakované argumentaci žalobce obvodní soud závěrem zdůraznil, že pokud se dědici neshodnou na tom, co má patřit do pozůstalosti a skutečnosti rozhodné pro zařazení či nezařazení majetku do aktiv, resp. pasiv zůstanou i po pokusu o odstranění sporu mezi účastníky sporné, soudní komisař v řízení o pozůstalosti tento spor neřeší, nemůže rozhodnout, co patří do aktiv nebo pasiv dědictví. Zákon předpokládá, že soudní komisař (soud) se v dědickém řízení omezí jen na zjištění spornosti a že při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, ke sporným položkám nepřihlíží. Uvedený postup ovšem neznamená, že by se dědici nemohli ohledně tohoto majetku nebo dluhů domáhat svých práv žalobou mimo řízení o pozůstalosti, a to i před skončením řízení o pozůstalosti. Takovou žalobu soud projedná a rozhodne ve sporném řízení.

7. Žalobou uplatněné nároky týkající se pozůstalostního řízení a řízení o [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum] měl soud prvního stupně za nedůvodné, žalobu proto v tomto rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a namítal v něm, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil deklarovaný postup soudu v pozůstalostním řízení, jehož průběh několikrát detailně zopakoval. Dále namítal, že policie nesprávně hodnotila skutečný stav obsah [anonymizována dvě slova]. Policie se [anonymizováno] oznámením o podezření ze [anonymizována dvě slova] a podvodu notáře JUDr. [jméno] [příjmení] fakticky nezabývala. Dospěla k nesprávnému závěru, že se jedná o spor dvou dědiců, přitom úmyslně účelově hodnotila důkazy prokazující žalobcova tvrzení. Nic nebránilo v tom, aby byl soudní komisař trestně stíhán při zjištění, že rozhodoval úmyslně ve prospěch jednoho z dědiců. Žalobce dále napadal úřední postup Obvodního soudu pro Prahu 10 v řízení o pozůstalosti, kterým bylo umožněno pachateli [anonymizována dvě slova] uniknout [anonymizována dvě slova].

9. Žalobce žádal, aby odvolací soud přezkoumal popis předložených důkazů i úvahy soudu prvního stupně, kterými se řídil při jejich hodnocení. Obvodní soud pro Prahu 10 měl plnou pusu zákonného postupu ve věci řízení o pozůstalosti, ale tento zákonný postup nedeklaroval v konečném rozhodnutí o pozůstalosti. Žalobce vyčerpal všechny možnosti domáhat se svých ústavně zaručených základních práv u Městského soudu v Praze a [anonymizována tři slova] v [obec] dříve, než se se žalobou o náhradu škody [částka] obrátil na soud. Domáhal se ochrany svých porušených práv civilní žalobou k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s poukazem na nesprávný úřední postup jednak Obvodního soudu pro Prahu 10 a také Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, který nesprávně hodnotil pouze to, co mu soud prvního stupně předložil k hodnocení. V civilní žalobě žalobce poukazoval na porušení svých ústavních práv nečinností, popř. neefektivností postupu jak soudu, tak [anonymizováno] zastupitelství. Obvodní soud pro Prahu 10 v původním řízení o pozůstalosti zjistil majetek zůstavitelky [jméno] [příjmení], který vydal Ing. [jméno] [příjmení] jako tomu, kdo se postaral o pohřeb a v dalším konečném řízení o pozůstalosti soud tento majetek neprojednával se řádně zjištěnými dědici [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud tak zapříčinil, že žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby v sporném řízení k této části majetku zůstavitelky zjištěného soudem v původním řízení o pozůstalosti. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud žalobu uznal v celém rozsahu beze zbytku a přikázal žalované zaplatit žalobci náhradu škody za nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí částku [částka].

10. Žalovaná v rámci omluvy k jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť v podaném odvolání žalobce neuvedl argumenty způsobilé přivodit změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání není důvodné.

12. Úvodem odvolací soud konstatuje, že v souladu s dispoziční zásadou ovládající občanské soudní řízení je na žalobci, aby po skutkové stránce vymezil předmět řízení. V řízení o náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem tedy musí žalobce jednoznačně vymezit, následkem jakého nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu mu vznikla újma, a v jaké výši požaduje z kterého zákonného odpovědnostního titulu náhradu. Soud prvního stupně žalobce v tomto směru u jednání dne [datum] správně vedl k odstranění vad žaloby. V návaznosti na to pak žalobce vymezil, že požaduje náhradu nemajetkové újmy a škody způsobené mu nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], dále nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím při vyřizování [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum] a nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím při vyřizování [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Ve vztahu k tomuto poslednímu dílčímu nároku pak soud prvního stupně správně dospěl k názoru, že tento nebyl u žalované uplatněn postupem podle § 14 OdpŠk, proto tento nedostatek podmínky řízení rezultoval v zastavení řízení v souladu s § 104 odst. 2 o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikované pod [spisová značka]).

13. Ve vztahu k prvním dvěma dílčím nárokům pak soud prvního stupně založil zamítavý rozsudek na závěru, že zde nebyl dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu. Tento závěr shledal odvolací soud správným.

14. Podle § 5 OdpŠk Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [anonymizováno], b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Pokud jde o žalobcem uplatňovaný nárok na náhradu újmy a škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím, tak odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení o pozůstalosti ani v řízení o [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] nebyl dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, neboť nebyla splněna podmínka změny nebo zrušení pravomocného rozhodnutí příslušným orgánem stanovená v § 8 odst. 1 OdpŠk. Na tom nemůže změnit ničeho ani opakovaná polemika žalobce s průběhem pozůstalostního řízení a prosazování jeho verze o tom, jakým způsobem v něm mělo být rozhodnuto. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Nezákonnost rozhodnutí se tedy poměřuje požadavkem, aby pravomocné rozhodnutí, od nějž je vznik škody odvozován, bylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno; rozhodnutím tohoto orgánu je soud v řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vázán a není oprávněn sám hodnotit, zda předmětné rozhodnutí je skutečně nezákonné. Soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem, jak se opakovaně snaží prosadit žalobce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Dále pak odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nebyl dán ani nesprávný úřední postup tvrzený žalobcem, který měl spočívat v nesprávném postupu soudu (soudního komisaře) v řízení o pozůstalosti a nesprávném postupu policejního orgánu při vyřizování [anonymizována dvě slova] žalobce. S výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk není nesprávný úřední postup v zákoně č. 82/1998 Sb. blíže definován. Jedná se o záměr zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba opřít se zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací ([příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], komentář k § 13). Nesprávný úřední postup je zpravidla postup, který nesouvisí s rozhodovací činností, rozhodovací [anonymizováno] samu o sobě nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pro nesprávný úřední postup je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobcova argumentace napadala právě rozhodovací [anonymizováno] příslušných orgánů, respektive úkony vedoucí k vydání rozhodnutí, to však nemůže představovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

19. S ohledem na skutečnost, že v posuzované věci (ve vztahu k prvním dvěma uplatněným nárokům) nebyl dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí ani v nesprávném úředním postupu, nebylo již v řízení třeba se podrobně zabývat tvrzeními žalobce vztahujícími se k jemu vzniklé újmě. Soud prvního stupně tedy podanou žalobu správně zamítl.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku rozsudku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.