pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. nepřipustil vstup [jméno] [příjmení], [datum narození] do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Výrokem II. žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítl a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Stalo se tak v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor a bytu o velikosti 5+KK, o rozloze 148,4 m2 ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa], na pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek] (dále jen prostory v nemovitosti), za období od [datum] do [datum]. Tato nemovitost byla ve společném jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří se oba ocitli v úpadku, a na jejichž majetek byl prohlášen konkurz. Nemovitost byla zapsána do majetkové podstaty [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i do majetkové podstaty jeho manželky [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] manželky [anonymizováno] udělil souhlas s podáním této žaloby, kterou se [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] obrací přímo proti žalovanému, jako jednomu ze třetích subjektů, jež své užívání nemovitosti odvozují od podnájemní smlouvy uzavřené se společností xanon [číslo], ve spojení se smlouvou nájemní uzavřenou dne [datum] mezi manžely [příjmení] a společností xanon [číslo] Podle žalobkyně je nájemní smlouva absolutně neplatná a žalovaný užívá prostory bez právního důvodu. Navíc žalobkyně z důvodu právní jistoty přistoupila dne [datum] k výpovědi této nájemní smlouvy podle § 256 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Výpověď byla„ nájemci“ doručena dne [datum] a případný nájem tak skončil nejpozději ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši, avšak bezvýsledně.

3. Žalovaný se bránil tím, že společnost xanon [číslo], užívá nemovitost nikoli vna základě nájemní smlouvy ze dne [datum], nýbrž na základě dohody o narovnání ze dne [datum], proto měl za to, že také on označené prostory neužívá bez právního důvodu. Tato dohoda nebyla uzavřena v písemné podobě. Tvrdil, že prioritním užívacím titulem sporné nemovitosti je věcné břemeno užívání zřízené smlouvou ze dne [datum] pro [právnická osoba] H+ [právnická osoba], která tak činila prostřednictvím [právnická osoba] [příjmení] [právnická osoba], a následně prostřednictvím společnosti [právnická osoba] Namítl též, že byl správcem nemovitosti, byt tedy užíval jako byt služební. Nyní jej neužívá, byt vyklizen není.

4. Soud prvního stupně nepřipustil vstup úpadce [jméno] [příjmení] do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, když s ohledem na propojení úpadce s nájemcem, žalovaným i dalšími osobami, dospěl k závěru, že jde o obstrukční jednání vedené s cílem prodlužovat řízení. Navíc žalobkyně s tímto návrhem nesouhlasila a úpadci nesvědčí právní zájem na výsledku řízení, když ani případné vítězství žalovaného nebude mít žádný vliv na právní postavení úpadce.

5. Pokud jde o věc samu, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že nemovitost, ve které se nacházejí žalovaným okupované prostory (viz výše) byla ve společném jmění manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byla mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako pronajímateli a společností xanon [číslo], jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva na předmětnou nemovitost na dobu neurčitou. Smlouva o nájmu mohla být měněna pouze písemnými dodatky. Tato nájemní smlouva je absolutně neplatná pro porušení generálního inhibitoria, neboť na majetek povinné [jméno] [příjmení] byla usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], nařízena exekuce a povinná v době uzavření nájemní smlouvy nesměla podle § 44 odst. 7 e. ř. pod sankcí neplatnosti se svým majetkem, včetně majetku patřícího do společného jmění manželů, nakládat (viz rozsudek ve věci sp. zn. [spisová značka] [název soudu]). Písemná podnájemní smlouva mezi společností xanon [číslo], a žalovaným uzavřena nebyla. Tvrzená dohoda o narovnání ze dne [datum] nebyla uzavřena v písemné podobě. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] (správně [datum]) byl zjištěn úpadek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] byl zjištěn úpadek jeho manželky [jméno] [příjmení] a také na její majetek byl prohlášen konkurz. Sporná nemovitost shora byla zapsána do majetkové podstaty každého z nich. Z důvodu právní jistoty přistoupila žalobkyně dopisem ze dne [datum] k výpovědi nájemní smlouvy, a to podle § 256 IZ; výpověď byla doručena společnosti xanon [číslo], [datum]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] byla schválena dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů [příjmení], podle které nabyli předmětnou nemovitost do podílového spoluvlastnictví, přičemž každý z nich měl spoluvlastnický podíl ve výši ideální jedné poloviny. [anonymizována dvě slova] dlužnice [jméno] [příjmení] dal žalobkyni dne [datum] a dne [datum] souhlas s podáním této žaloby. Výzva žalobkyně vůči žalovanému o vydání bezdůvodného obohacení za užívání prostor shora ve sporné nemovitosti za měsíce 8 – [číslo] zůstala bez odezvy.

6. Podle soudu prvního stupně nájemní smlouva nemohla být nahrazena tvrzenou ústní dohodou o narovnání ze dne [datum] pro nedostatek písemné formy. Soud prvního stupně s ohledem na datum uzavření nájemní smlouvy posoudil zjištěný skutkový stav podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (z. č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák.), akcentoval na věc dopadající judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), podle které spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí i za situace, že v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy se obohatil i někdo jiný nebo v souvislosti s plněním z takovéto smlouvy, došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného, a uzavřel, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti po skončení nájmu stíhá společnost xanon [číslo], která (byť zprostředkovaně - zde prostřednictvím žalovaného) užívá cizí věc bez právního důvodu. Žalobkyni vůči žalovanému nesvědčí aktivní věcná legitimace, když pronajímatel nemůže být aktivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení za užívání jeho nemovitosti za stejné časové období dvakrát – jednak vůči nájemci (z titulu neplatné nájemní smlouvy) a jednak vůči podnájemci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně zmínil skutkově obdobné věci a [anonymizováno] o nich (mimo jiné rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], z jehož právní argumentace vycházel i Obvodní soud pro Prahu 4 v [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]) s tím, že nemá žádného důvodu se od právních závěrů odvolacího soudu odklánět. Žalobu proti žalovanému proto pro nedostatek věcné legitimace zamítl s tím, že subjekt oprávněný z podnájmu není v přímém vztahu k pronajímateli, a to ani tehdy, je-li nájemní smlouva ze dne [datum] absolutně neplatná. V takovém případě jsou to účastníci neplatné smlouvy, kdo jsou povinni vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

8. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobkyně, která brojila proti výroku II. o věci samé a proti výroku III. o nákladech řízení. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval při posouzení merita věci občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obč. zák.), ačkoli bylo třeba věc posoudit podle zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (z. č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.), když předmětem sporu je vydání bezdůvodného obohacení, k němuž došlo po [datum] (viz např. [anonymizováno] Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací]). V důsledku toho se soud prvního stupně nezabýval otázkou dobré víry žalovaného, která je s ohledem na novou úpravu obsaženou v § 2994 o. z., podle kterého„ dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu“ stěžejní.

9. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně poukazovala na to, že coby [anonymizováno] správkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], na jehož majetek byl pravomocně prohlášen konkurz, měla v rozhodném období dispoziční oprávnění k nemovitosti (viz výše) na základě v té době platného zápisu v soupisu majetkové podstaty [anonymizováno] pod položkou [číslo] (viz podání zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č. d. [insolvenční spisová značka] [číslo], resp. podání zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č. d. [insolvenční spisová značka] [číslo]). K těmto nemovitostem měl v rozhodném období dispoziční oprávnění také Ing. [jméno] [příjmení], předchozí [anonymizována dvě slova] dlužnice [jméno] [příjmení], na jejíž majetek byl pravomocně prohlášen konkurz, a to na základě v té době platného zápisu v soupisu majetkové podstaty dlužnice pod položkou [číslo] (viz podání zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č. d. [insolvenční spisová značka] -B [číslo]). Žalobkyně disponuje souhlasy předchozího i stávající [anonymizováno] správkyně dlužnice [jméno] [příjmení] (písemný souhlas ze dne [datum] a ze dne [datum]). Aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětného obohacení na základě dohody s insolvenčním správcem dlužnice [jméno] [příjmení] byla ostatně potvrzena i v rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací]. Podle odvolatelky judikatura soudem prvního stupně uváděná v bodech 7 a 9 je nepřiléhavá, neboť jde o starší judikaturu, která byla po účinnosti o. z. Nejvyšším soudem modifikována s odkazem na nové ustanovení § 2994 o. z. Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu se podává, že vlastník může požadovat bezdůvodné obohacení jak po subjektu, který nemovitost neoprávněně přenechal jinému k užívání (xanon [číslo]), tak po faktickém uživateli (žalovaný). Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], v němž soud dovodil:„ není-li třetí osoba, jíž byla nemovitost (či její část) přenechána neoprávněně k užívání, v dobré víře, že ten, kdo jí dal předmětnou nemovitost k užívání, k tomu skutečně byl oprávněn, může vlastník požadovat vydání bezdůvodného obohacení jak po subjektu, který nemovitost neoprávněně přenechal jinému k užívání, tak po faktickém uživateli, jenž své užívací právo od tohoto subjektu odvozuje. Z dikce § 2994 o. z. potom vyplývá, že se nastíněná idea prosadí i v případě, že subjekt, jenž neoprávněně disponuje s cizí hodnotou, třetí osobě věc přenechal nikoli na základě smlouvy, nýbrž například v rámci společenské úsluh“. Z [anonymizováno] sp. zn. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] se pak podává, že ustanovení § 2994 o. z. představuje rozšíření, nikoliv zúžení ochrany vlastníka v případě, že se třetí osoby na jeho úkor bezdůvodně obohacují. [příjmení] dává možnost (oproti úpravě účinné do 31. 12. 2013) požadovat vydání bezdůvodného obohacení jak po neoprávněném„ pronajímateli“, tak i po faktickém uživateli, není-li tento v dobré víře.“

10. Odvolatelka zdůraznila, že bylo prokázáno, že žalovaný předmětné prostory v rozhodném období od [datum] do [datum] užíval. Naopak nebylo prokázáno, že by mu svědčil jakýkoli, byť neplatný, užívací titul. Sám žalovaný na posledním jednání ve věci dne [datum] uvedl, že„ na užívání bytu nebyla uzavřena žádná podnájemní smlouva. Žalovaný předmětný byt neužívá, avšak vyklizen dosud není.“ Žalovaný při užívání předmětných prostor v době od [datum] do [datum] v dobré víře nebyl. Žalovaný prokazatelně věděl, že nájemní smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná, jak se podává z žalobkyní navržených avšak soudem prvního stupně neprovedených důkazů (výzva společnosti [právnická osoba], ze dne [datum] včetně doručenky a ze dne [datum] včetně doručenky, v rámci nichž byl žalovanému mj. doručen rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém je konstatována absolutní neplatnost nájemní smlouvy ze dne [datum], a kopie výpovědi nájmu podle § 256 odst. 1 IZ, úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], ze kterého vyplývá, že žalovaný byl a je jediným jednatelem a společníkem této společnosti). Dále poukazovala na personální spřízněnost žalovaného s dlužníky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (žalovaný je jejich syn). K rozsudku odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] dodala, že předmětem tamního řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení společností [právnická osoba], za užívání prostor kanceláře ve stejné nemovitosti a za shodné období; žalobkyni se však v tomto řízení nepodařilo prokázat, že tato společnost, která navíc měla na rozdíl od zde žalovaného uzavřenou písemnou podnájemní smlouvu (ze dne [datum]), nebyla v dobré víře. Dovolání proti tomuto rozsudku přípustné s ohledem na výši žalované částky není. Pokud jde o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací], žalobkyně uvedla, že v tamním řízení šlo o vydání bezdůvodného obohacení JUDr. [příjmení] za užívání prostor kanceláře ve stejné nemovitosti a za shodné období od [datum] do [datum]; tam žalovaný však nakonec tvrdil, že označené prostory v daném období vůbec neužíval. Předmětem žaloby byla bagatelní částka, proto žalobkyně nepodala odvolání. Naopak žalobkyně uspěla se žalobou na vydání bezdůvodného obohacení od žalovaných společností [právnická osoba], a Lelí's [právnická osoba], za užívání prostor v 1. PP a 1. NP za dané období, když bylo rozhodnuto, že žalované společnosti jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku [částka] s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Rozsudek zatím nenabyl právní moci. Ze všech uvedených důvodů proto odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a s odkazem na § 13 o. z. poukazoval na rozsudek Okresního soudu Praha - západ, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kde se soud prvního stupně vypořádal s argumentací žalobkyně ve prospěch žalovaného.

12. Na to reagovala žalobkyně replikou, ve které uvedla, že v žalovaným označeném řízení vedeném o vydání bezdůvodného obohacení proti [titul] [příjmení] [příjmení] žalobkyně neuspěla, když se jí nepodařilo prokázat, že žalovaná [příjmení] jako faktická uživatelka prostor ve sporné nemovitosti nebyla v dobré víře. Žalovaná částka byla bagatelní, žalobkyně se tak nemohla odvolat. Žalobkyně však především namítala, že okolnosti k posouzení tam uplatněného nároku jsou výrazně odlišné, proto se nelze úspěšně dovolávat ustanovení § 13 o. z. V této souvislosti akcentovala, že žalovaná [příjmení] předložila podnájemní smlouvu ze dne [datum], uzavřenou mezi ní a xanon [číslo], zatímco žalovaný sám uvedl, že žádná podnájemní smlouva s ním uzavřena nebyla. Žalovaná [příjmení] není příbuznou [anonymizováno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný je jejich synem; přitom to jsou jeho rodiče, kdo nepoctivě vyvolali nastalý komplikovaný právní stav, jemuž položili základy již v roce [rok] právě uzavřením výše označené neplatné nájemní smlouvy, a to s úmyslem mařit uspokojení pohledávek jejich věřitelů. Společnost nájemce – xanon [číslo], byla a je dodnes ovládána dlužníky, kteří byli za tuto trestnou činnost v minulosti pravomocně odsouzeni (viz rozsudek Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Ve vztahu k žalované [příjmení] soud prvního stupně neshledal absenci dobré víry na její straně mimo jiné i proto, že společnost nájemce je ovládána dlužníky, kteří tak museli vědět, jaké podnájemní smlouvy byly uzavírány. Soud prvního stupně pak přihlédl i k tomu, že dlužnice [jméno] [příjmení] žalovanou [příjmení] ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení zastupovala, s tím, že si lze jen těžko představit, že by [příjmení] získala předmětné prostory do užívání ve zlé víře.

13. Žalobkyně pak zdůraznila, že existence dobré víry u faktického uživatele se neposuzuje pouze na počátku daného vztahu mezi faktickým uživatelem a tím, kdo mu dal věc do užívání, ale posuzuje se v každém období faktického užívání, tedy dobrou víru může faktický uživatel v průběhu užívání věci i ztratit (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), a to k okamžiku, kdy se do té doby oprávněný (držitel) od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozvěděl o skutečnosti, která u něj objektivně musela vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří, popř. pochybnost, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Opakovala, že žalovaný při užívání předmětných prostor v době od [datum] do [datum] v dobré víře nebyl. V této souvislosti akcentovala, že nastalý komplikovaný právní stav užívání nemovitosti nepoctivě vyvolali pouze a jenom dlužníci a jimi vlastněné a jim spřízněné osoby, jako jsou společnosti [právnická osoba], Nakladatelství H+ [právnická osoba], [právnická osoba], či právě žalovaný. Tyto osoby měly a stále mají tento stav pod kontrolou a těží z něj. Navíc neplatnou nájemní smlouvou či jinou neplatnou smlouvou o užívání nemohou být faktičtí (koneční) uživatelé nemovitostí chráněni proti nárokům vlastníků nemovitostí na vydání bezdůvodného obohacení časově neomezeně a bezpodmínečně, tím spíše za situace, kdy m. j. prostřednictvím žalovaného a společností shora jsou obcházeny účinky a důsledky konkurzů pravomocně prohlášených na majetek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a jsou odkláněny finanční prostředky za užívání nemovitosti, které by měly podle práva připadat do majetkových podstat. Podle žalobkyně je v dané věci významné, že žalovaný předmětné prostory ve sporné nemovitosti v rozhodné době užíval, ačkoli k nemovitosti neměl v dané době žádná (vlastnická, užívací ani jiná) práva. Vzhledem k neexistenci dobré víry žalovaného je proto v souladu s § 2994 o. z. uložit žalovanému vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, tak jak bylo žalováno.

14. Odvolací soud vzal na vědomí, že dne [datum] podala společnost [právnická osoba], proti účastníkům daného řízení žalobu o hlavní intervenci podle § 91a o. s. ř. a domáhala se vydání [anonymizováno] o tom, že tam žalovaná 1/ [příjmení] & [právnická osoba], nemá právo požadovat po tam žalovaném 2/ [jméno] [příjmení] finanční plnění za užívání prostor v nemovitosti shora v období od [datum] do [datum], neboť toto právo náleží žalobkyni – společnosti [právnická osoba]

15. Odvolací soud přihlédl k dílčím procesním krokům žalovaného i [anonymizováno], ať již jménem jich samotných, či prostřednictvím jimi ovládaných společností, a to nejen v daném řízení (vstup různých subjektů do řízení jako vedlejšího účastníka, případně žaloby z hlavní intervence, návrhy na přerušení řízení apod.) a s ohledem na datum podání žaloby o uplatnění hlavní intervence dospěl k závěru, že se jedná o další snahu zmařit nařízené odvolací jednání a oddálit tak [anonymizováno] ve věci; z uvedeného důvodu nemá odvolací soud za důvodné vyčkávat konce řízení o hlavní intervenci.

16. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a 212 a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o procesně přípustné důkazy, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

17. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně nesprávně posoudil věc podle obč. zák, ačkoli s ohledem na období, kdy podle tvrzení žalobkyně mělo dojít k bezdůvodnému obohacení žalovaného, bylo třeba podle přechodných ustanovení o. z. postupovat podle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy podle o. z. V důsledku toho se soud prvního stupně nevypořádal se skutkovou podstatou bezdůvodného obohacení zařazenou nově do ustanovení § 2994 o. z., podle kterého, dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. V takovém případě je právně významná otázka existence či absence dobré víry na straně žalovaného, a to k období, za které je bezdůvodné obohacení požadováno. Odvolací soud seznámil účastníky řízení se svým právním názorem na věc a o tom, že má za významné, zda faktický uživatel konkrétního prostoru byl při jeho užívání v dobré víře a že tuto otázku bude zkoumat.

18. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] adresované žalobkyní žalovanému odvolací soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení bezdůvodného obohacení, které činí měsíčně [částka], a to s argumentací, že žalovaný užívá tam označené v celkové výměře 148,4 m², přičemž je poukazováno na to, že nájemní smlouva uzavřená se společností [právnická osoba], [datum] je absolutně neplatná, jak byl žalovaný informován také výzvou ze dne [datum]. Žalovaný byl dále informován o tom, že žalobkyně vypověděla tuto smlouvu o nájmu výpovědí ze dne [datum] doručenou údajnému nájemci dne [datum], a to ryze z opatrnosti ve smyslu ustanovení § 256 odst. 1 IZ, a proto i kdyby snad tato nájemní smlouva byla platně uzavřená, po uplynutí tří měsíců nájem skončí k datu [datum]. Žalovaný byl vyzván k vyklizení prostor, případně k uzavření řádné nájemní smlouvy, a to nejpozději do [datum]. Ve výzvě byl také seznámen o výši bezdůvodné obohacení, které se odvíjí od výše tržního nájemného, tak jak bylo určeno posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba], kdy při ceně [částka] za m2 a měsíc jde o částku [částka] měsíčně. Z podacího lístku pak bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zasílána doporučeně a byla podána na poště dne [datum].

19. Ze společné plné moci udělené [datum] odvolací soud zjistil, že tam podepsané subjekty (viz níže) tohoto dne zmocnili Ing. [jméno] [příjmení] k zastupování ve všech věcech v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy proti insolvenčnímu správci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakož i k dalším úkonům. Jde o společnost [právnická osoba], zastoupenou [jméno] [příjmení] na základě plné moci, společnost [právnická osoba], zastoupenou na základě plné moci Ing. [jméno] [příjmení], avšak tuto plnou moc podepsal za tuto společnost rovněž [jméno] [příjmení], společnost [právnická osoba], zastoupenou [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Nakladatelství H + [právnická osoba], zastoupenou jednatelkou Ing. [jméno] [příjmení] a dále společnost [právnická osoba], zastoupenou jednatelem [jméno] [příjmení]. Podstatné tedy z tohoto důkazu je zjištění, že všechny tyto osoby, které zmocnily [jméno] [příjmení] k zastupování, byly nejpozději k tomuto datu informovány o tom, že nájemní smlouva byla vypovězena. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že tato společnost vznikla a byla zapsána [datum], přičemž [jméno] [příjmení] byl jednatelem této společnosti od jejího vzniku do [datum] a dále od [datum] do [datum] P/o celou dobu je také společníkem této společnosti vyjma období od [datum] do [datum]. Jednatelství v této společnosti bylo předáváno z [jméno] [příjmení] na jeho otce [jméno], který byl jednatelem od [datum] do [datum]; což však bylo zapsáno v rejstříku až k [datum]. Od [datum] pak byl jednatelem opět žalovaný, od [datum] je jím [jméno] [příjmení]. Od [datum] jsou prokuristy této společnosti oba rodiče žalovaného, každý z prokuristů může zastupovat společnost samostatně. Oba dlužníci byli v minulosti též společníky dané společnosti.

20. Z obsahu znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že obvyklá cena nájemného v rozhodném období u bytových prostor představovala částku [částka] za m2 a měsíc.

21. Z listiny ze dne [datum] insolvenčního [anonymizováno] shora adresované společnosti [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že došlo k výpovědi nájemní smlouvy, tak jak bylo citováno shora, když [anonymizována dvě slova] považuje tuto smlouvu za absolutně neplatnou a bylo tak učiněno z opatrnosti podle § 256 odst. 1 IZ. Tato výpověď byla doručována společnosti nájemce a byla dána na vědomí též žalovanému.

22. Z výzvy žalovanému ze dne [datum] a [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření řádné nájemní smlouvy na jím okupované tam označené prostory, vyjevila obvyklou cenu nájmu za užívání těchto prostor, informovala je o neplatnosti nájemní smlouvy shora, jakož i o tom, že v důsledku toho je neplatná i případná podnájemní smlouva. Pozdější výzvou jej informovala i o dání výpovědi nájemní smlouvy z opatrnosti ve smyslu § 256 odst. 1 IZ, opakovaně vyzývala k úhradě příslušných částek za užívání prostor, případně k uzavření řádné nájemní smlouvy. Žalovaný byl tedy informován o tom, jak je žalobkyní nazíráno na nájemní smlouvu, přílohou této výzvy mu byl doručen rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Zároveň byl vyzván k vyklizení prostor do sedmi dnů od převzetí této výzvy.

23. Shodná výzva pak byla doručována také společnosti [právnická osoba], kde je žalovaný jednatelem. Jde o výzvu s datem [datum], k níž je též připojena doručenka, ze které se zjišťuje, že tato zásilka byla zasílána doporučeně [datum] a byla řádně doručena [datum]. Další výzva této společnosti s datem [datum], jejíž přílohou byla výpověď nájemní smlouvy, byla doručená této společnosti [datum].

24. Z rozsudku Nejvyššího soudu, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] odvolací soud zjistil, že [jméno] a [jméno] [příjmení] byli uznáni vinnými, že jako výluční majitelé nemovitosti shora pronajímali část budovy prostřednictvím společnosti [právnická osoba], kde byli jednateli a společníky a jejímž společníkem byl i žalovaný. S touto společností uzavřeli nájemní smlouvu dne [datum], tedy v době, kdy již [jméno] [příjmení] k takovým dispozicím oprávněná nebyla s ohledem na exekuční řízení vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. [spisová značka]. V důsledku toho na nemovitost a majetek dlužnice dopadalo generální inhibitorium, čili zákaz nakládat s veškerým majetkem, včetně nemovitostí patřících do společného jmění manželů, a to pod sankcí neplatnosti právních úkonů. Oba obvinění, ačkoliv si toho byli vědomi a byli si vědomi i existence svých splatných závazků, četných pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, na základě soudních či správních [anonymizováno], přesto uzavřeli zmíněnou nájemní smlouvu, následně podnájemní smlouvu ze dne [datum]. Došlo k tomu, že podnájemné zasílané na základě této podnájemní smlouvy, bylo skládáno do pokladny společnosti [právnická osoba], a z pokladny této společnosti vzápětí vypláceno obviněným jako nájemné z titulu předmětné nájemní smlouvy, to vše v úmyslu částečně zmařit uspokojení svých věřitelů a fakticky odstranit část svého majetku spočívajícího v pravidelném měsíčním nájemném v nezanedbatelné výši. V důsledku tohoto jednání se pro věřitele staly nedostupnými částky [částka] a [částka]. Z rozsudku [anonymizována dvě slova] je patrné, že dluhy obviněných byly vyšší než [částka], manželé [příjmení] tak spáchali [anonymizována dvě slova] poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 a 2 a 4 tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu a oba byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon jim byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Poškození byli odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení v občanskoprávních věcech.

25. K provedeným důkazům před odvolacím soudem žalovaný namítal, že není pravdou, že by užíval prostory bez právního důvodu. V této souvislosti jednak uvedl, že existuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, kterým bylo určeno, že nájemní smlouva ze dne [datum] je platná. Namítal také, že existuje jiný užívací titul a to ústní dohoda o narovnání z roku [rok], která je žalobkyni známa z insolvenčního řízení. Bez ohledu na jednatelství ve společnosti [právnická osoba], měl za významné, že on sám je podnájemcem, který na základě smlouvy z roku [rok] prováděl správu nemovitosti. Činil tak nikoliv jako jednatel nájemce, ale jako fyzická osoba. V rámci úhrady za provádění správy nemovitosti mu byl společností [právnická osoba], svěřen služební byt. Pokud jde o možnou aplikaci § 2994 o. z., poukazoval na pravomocný rozsudek ve vztahu k Ing. [příjmení], kde soud dovodil, že je významné, že není v přímém vztahu k vlastníku nemovitosti, ale je třetím subjektem, jakož i to, že manželé [příjmení] skutečně prostřednictvím společnosti [právnická osoba], věděli, komu jsou konkrétní prostory předávány do užívání tedy; to vyplývá také z hromadné procesní plné moci. Ve všech řízeních ve vztahu ke koncovým uživatelům zaznělo, že tím, kdo je nájemcem nemovitosti je [právnická osoba], a to na základě nájemní smlouvy z roku [rok]. Žalovaný namítal, že byla nahrazena dohodou o narovnání z roku [rok]. Tato dohoda není [anonymizována dvě slova], ale žalobkyně ji neakceptuje. K [anonymizována dvě slova] pak namítal, že nebylo prokázáno, že by docházelo k nějakému obohacení, když bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] hradil to, co hradit měl.

26. Žalovaný pak navrhl doplnit dokazování rozsudky ve shodné věci ve vztahu k ostatním třetím subjektům, dále dohodou o narovnání, písemným sdělením o tom, že zde taková dohoda existuje, a smlouvou o správě nemovitosti.

27. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum], odvolací soud zjistil, že v řízení vedeném žalobkyní [právnická osoba], proti manželům [příjmení] o určení platnosti nájemní smlouvy bylo rozhodnuto tak, že nájemní smlouva ze dne [datum] je platná. V daném řízení nebyla soudu poskytnuta žádná informace o probíhajícím exekučním řízení pod sp. zn. [spisová značka], argumentováno bylo jenom exekučním řízením zahájeným později a odvolací soud proto konstatuje, že tehdy rozhodující obvodní soud neměl k dispozici žádnou informaci o generální inhibitorium, které však na období sepisu nájemní smlouvy dopadalo. Odvolací soud proto poskytl poučení účastníkům daného sporu, že z tohoto rozsudku vycházet nebude, a že má nadále za správný závěr o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy, tak jak byl prezentován v [anonymizováno] Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] z roku 2012.

28. Z rozsudku Okresního soudu Praha - západ dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolací soud zjistil, že ve vztahu k [titul] [příjmení] [příjmení] byla žaloba o vydání bezdůvodného obohacení [částka] zamítnuta, když soud prvního stupně měl za významné, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že paní [příjmení] v rozhodné době užívala tam označený prostor a zároveň nebyla zpochybněna presumovaná dobrá víra na straně žalované. Rozsudek nabyl právní moci.

29. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že v konečném výsledku byla zamítnuta žaloba o vydání bezdůvodného obohacení proti žalované společnosti [právnická osoba]; odvolací soud přitom v tamním řízení konstatoval, že dohoda ze dne [datum] o narovnání nemůže být významná, neboť je tvrzena v ústní podobě, zatímco nájemní smlouva byla uzavřena písemně a mohla být měněna pouze písemnými dodatky. Tvrzená ústní dohoda o narovnání tak nemohla navodit žádný nový stav. Odvolací soud akcentoval, že tam žalovaná není v přímém vztahu k insolvenčnímu správci a argumentoval tím, že není možné se odklonit od dřívější judikatury, kterou tam prezentoval. Žalobu pro nedostatek aktivní legitimace insolvenčního [anonymizováno] ve vztahu k podnájemci zamítl, otázkou dobré víry a případnou aplikací ustanovení § 2994 o. z. se nezabýval.

30. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum], odvolací soud zjistil, že také žaloba o bagatelní částku [částka] uplatněná žalobkyní proti [jméno] [příjmení] z titulu bezdůvodného obohacení za stejné období byla zamítnuta, a to z důvodu, že se nepodařilo žalobkyni prokázat, že žalovaný dotčené nebytové prostory v rozhodnou dobu užíval. Soud prvního stupně též konstatoval, že i kdyby tato skutečnost byla prokázána, pak s odkazem na [anonymizováno] Městského soudu v Praze ve věci [spisová značka] má za to, že žalobkyně není aktivně legitimována.

31. Žalovaný prostřednictvím své zástupkyně k dohodě o narovnání tvrdil, že nejde o žádný nový vztah, který by měl nahradit nájemní smlouvu, ale jde o vztah, kterým reagovala společnost [právnická osoba], a manželé [příjmení] na to, že společnost nájemce byla neoprávněně postižená exekucí vedenou exekutorem [příjmení], a to neoprávněně zadrženou částkou přes [částka] Tyto prostředky bylo třeba oprávněnému nájemci vrátit, a proto byla uzavřena dohoda o narovnání za situace, kdy nebylo možné pokračovat v nájemní smlouvě z roku [rok], když společnost nájemce nebyla schopna nadále hradit nájemné přes [částka] měsíčně. Dohoda v písemné formě uzavřena nebyla. Následně byl pořízen pouze písemný záznam o jejím obsahu, který obdržel již právní předchůdce žalobkyně.

32. K dohodě o správě nemovitosti pak žalovaný uvedl, že ji uzavřeli manželé [příjmení] jako majitelé nemovitosti a na druhé straně společnost [právnická osoba] V dohodě je uvedeno, co bude protistrana smlouvy provádět a kolik budou manželé [příjmení] jako vlastníci nemovitosti platit. Přidělení služebního bytu součástí dohody není. Žalovaný tvrdil, že v té době probíhala kolaudace a konkrétní byt byl kolaudován jako byt služební.

33. Žalovaný ještě namítal nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně, když [anonymizováno] řízení proti [jméno] [příjmení] bylo zahájeno v roce 2012, nemovitosti byly zapsány do majetkové podstaty této dlužnice poprvé v roce 2015 a s ohledem na další soupis těchto nemovitostí do majetkové podstaty také [anonymizováno] [jméno] [příjmení], podala [jméno] [příjmení] incidenční žalobu na vyloučení těchto nemovitostí z majetkové podstaty [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dispoziční právo k tomuto majetku tak jednoznačně náleželo insolvenčnímu správci dlužnice [jméno] [příjmení]. Následně [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podepsali dohodu o vypořádání společného jmění manželů, podle žalovaného je tato dohoda ze zákona neplatná, protože v okamžiku, kdy existuje tzv. předlužení společného jmění manželů, pak nelze vypořádat majetek, a proto je také veden soudní spor o určení neplatnosti této dohody. Podle žalovaného jde o otázku podstatnou.

34. Odvolací soud s ohledem na výše uvedená zjištění dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro užití § 2994 o. z., tedy lze postupovat podle nového ustanovení, které bylo vloženo do občanského zákoníku s účinností od [datum]. Předpokladem plnění třetí osoby tedy žalovaného vůči insolvenčnímu správci byly splněny, když žalovaný nebyl a není v dobré víře, pokud předmětné prostory užíval. [příjmení] žalovaného nebyla shledána opodstatněnou, řadou těchto argumentů se zabývaly soudy opakovaně v jiných soudních řízeních ve vztahu k jiným třetím subjektům. Ve vztahu k tomu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dovodil absolutní neplatnost nájemní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi manžely [příjmení] coby pronajímateli a [právnická osoba], coby nájemcem, neboť na majetek povinné [jméno] [příjmení] byla usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nařízena exekuce a v době uzavření nájemní smlouvy nesměla dle § 44 odst. 7 ex. řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, pod sankcí neplatnosti se svým majetkem, včetně majetku patřícího do společného jmění manželů, nakládat. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani opačné [anonymizováno], na které odkazuje žalovaný, když toto je zcela osamoceno a je založeno na nedostatku informací o skutkovém stavu. Soudy opakovaně neshledaly důvodnou obranu žalovaného, že nájemní smlouva byla nahrazena ústní dohodou o narovnání ze dne [datum], dle které společnost [právnická osoba], nebude platit nájemné, neboť smlouva o nájmu nemovitosti mohla být měněna pouze písemnými dodatky. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], a [insolvenční spisová značka] [číslo], jimiž byla schválena dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů dlužnice Ing. [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve znění předloženém insolvenčními správci Ing. [jméno] [příjmení] a [příjmení] & [právnická osoba] měly soudy za zjištěné, že nemovitost nabyli Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] do podílového spoluvlastnictví, přičemž každý z nich má spoluvlastnický podíl ve výši ideální jedné poloviny. Dne [datum] [anonymizována dvě slova] dlužnice Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] vyslovil souhlas s tím, aby veškeré nároky vůči třetím osobám, které mají podklad v jeho dispozičním oprávněním ke spoluvlastnickým podílům na předmětných nemovitostech (nároky na vydání plnění z neoprávněného užívání prostor dotčených nemovitostech vůči třetím osobám, nároky na vyklizení neoprávněně užívaných prostor v dotčených nemovitostech vůči třetím osobám a nároky na určení, že dotčené nemovitosti nejsou zatíženy věcnými právy ve prospěch třetích osob), byly uplatňovány, a to i soudně, insolvenčním správcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Odvolací soud s ohledem na uvedené uzavírá, že společné jmění manželů [příjmení] zaniklo a že [anonymizováno] správci byli oprávněni uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů, která byla schválena rozhodnutím insolvenčního soudu. Sporná nemovitost tak je v podílovém spoluvlastnictví [anonymizováno] a jeho manželky, přičemž bylo zjištěno, že jejich podíly o velikosti ideální jedné poloviny byly sepsány do soupisů podstaty. S ohledem na dohodu insolvenčních správců je nároky související s podíly oprávněna vůči třetím osobám uplatňovat žalobkyně.

35. Odvolací soud konstatuje, že z důkazů, které žalovaný navrhl, byly provedeny ty, které jsou právně významné a objektivně možné. Tvrzená dohoda o narovnání měla být údajně uzavřená v ústní podobě, proto důkaz takovou dohodou objektivně možný není. Není pak významné, že následně někdo sepsal údajný text takové dohody. Podstatná je dohoda sama. Pokud jde o důkaz smlouvou o správě nemovitosti z roku [rok], tento důkaz byl zamítnut již soudem prvního stupně a odvolací soud považuje tento postup za správný, když dohoda o této správě nebyla uzavřena mezi rodiči žalovaného jako vlastníky nemovitosti a žalovaným, ale mezi rodiči žalovaného a společností [právnická osoba] Žalovaný tak nemůže užívat předmětný prostor jako [anonymizováno], jak tvrdila zástupkyně žalovaného, a to tím spíše, že v dohodě o správě žádné ujednání o svěření služebního bytu, natož pak přímo žalovanému, uvedeno nebylo. Tvrzeno bylo tak, že žalovaný užíval tento byt„ jakoby od [anonymizováno]“, tedy od společnosti [právnická osoba] Takové tvrzení je ve vztahu k závěru o tom, že žalovaný užíval v rozhodném období předmětné prostory bez právního důvodu, nevýznamné. U žalovaného se proto stále jedná o odvozený právní vztah od předmětné nájemní smlouvy z roku [rok], která byla shledána absolutně neplatnou.

36. Pokud jde o aktivní legitimace žalobkyně, odvolací soud, tak jako soudy v předchozích řízeních, má za to, že tato otázka byla vyřešena kladně, když byla uzavřena dohoda mezi správci [anonymizováno] podstaty o vypořádání zaniklého [anonymizována tři slova] a též o tom, že byl dán souhlas insolvenčního [anonymizováno] dlužnice [jméno] [příjmení] k tomu, aby žalobkyně za rozhodné období požadovala bezdůvodné obohacení po koncových uživatelích těchto prostor.

37. Pokud jde o osobu žalovaného, odvolací soud má za významný jeho velmi úzký příbuzenský vztah k dlužníkům, jeho osobní angažovanost v různých společnostech, které byly konstatovány v rámci dokazování, ať už jde o společnost [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], a podobně, jakož i to, že zcela jistě jde o osobu, která byla vytěžována v rámci [anonymizováno] řízení vedeného proti dlužníkům [anonymizováno] a která byla jednoznačně, ať už jako fyzická osoba nebo jako jednatel jiné právnické osoby, informována o tom, že nájemní smlouva se společností [právnická osoba], je neplatná a o tom, že tato smlouvy byla z opatrnosti též ve smyslu § 256 odst. 1 IZ vypovězena. Žalovaný v rozhodném období prostor užíval, aniž mu svědčil pro užívání jakýkoli právní titul. Žalovaný přitom nebyl v dobré víře. Absence dobré víry má za následek, že nastupuje režim ustanovení § 2994 o. z. a oprávněnou k inkasu bezdůvodného obohacení se namísto nájemce stává vlastník, potažmo žalobkyně jako správkyně konkurzní podstaty. Není totiž sporu o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného tím, že nebytové prostory užíval bez právního důvodu a je proto po právu, aby náhrada příslušela žalobkyni, a to ve výši obvyklého nájemného. Žalovaný byl informován o tom, že je jeho povinností předmětné prostory vyklidit, případně uzavřít řádnou nájemní smlouvu a zaplatit částku odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase. Žalovaný k tomu nepřistoupil, ocitl se tak od [datum] v prodlení. Výše bezdůvodného obohacení, která v rozhodném období odpovídá výši obvyklého nájemného v daném místě a čase, byla zjištěna ze znaleckého posudku výše jmenovaného znaleckého ústavu.

38. Odvolací soud pak pro úplnost dodává, že opodstatněnou nebyla ani odvolací námitka žalovaného spočívající v argumentaci § 13 o. z., když okolnosti na straně žalovaného nejsou shodné, jak bylo popsáno výše.

39. S ohledem na uvedené shora odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl, když nárok žalobkyně shledal oprávněným. Pokud jde o hmotněprávní posouzení tohoto nároku, odvolací soud jej shledal v souladu s § 2994 o. z., o úrocích z prodlení pak bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením číslo 351/2013 Sb.

40. Poté odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů a plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, které tvoří: náklady za právní zastoupení advokátem Mgr. [příjmení] [částka] (3 x odměna [částka] za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, 3 x [částka] režijní paušál), náklady za právní zastoupení advokátem Mgr. [příjmení] [částka] (2 x ½ odměna za vyjádření se k návrhu na přerušení řízení, a dále k doplnění takového návrhu, 2 x 300 paušál, to vše s 21% DPH), [částka] náklady nezastoupeného účastníka (2 x 300 za přípravu na jednání a jednání dne [datum], 1 x 300 za odvolání, 1 x 300 za repliku ze dne [datum], 2 x 300 za přípravu na jednání a jednání dne [datum]), celkem [částka], a to podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve vztahu k advokátům a podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k nákladům účastníka bez právního zastoupení.

41. Protože žalobkyně byla v odvolacím řízení osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatek za odvolání, odvolací soud s ohledem na výsledek sporu rozhodl o povinnosti žalovaného tento poplatek uhradit, a to ve výši 5 % z žalované částky a ve na účet soudu prvního stupně ve lhůtě určené ve výroku III. rozsudku shora, to vše podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.