o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částky v celkové výši [částka] se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení z tam vymezených částek (výrok I.) a současně žalované uložil zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů [anonymizováno] [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení v žalobě specifikovaných částek v celkové výši [částka] s příslušenstvím s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení vzniklé žalované tím, že na její účet č. [bankovní účet] byly bez právního důvodu poukazovány přeplatky právních předchůdkyň žalobkyně (společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba]) od společnosti [právnická osoba] Pokyn k zasílání těchto plateb na účet žalované dala společnosti [právnická osoba] dcera žalované [jméno] [příjmení], proti které je v současné době vedeno [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání přijatých přeplatků od společnosti [právnická osoba], žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a přeplatky žalobkyni nevydala.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala, že není ve věci pasivně věcně legitimovaná, když předmětný bankovní účet neužívala a o příchozích a odchozích platbách nic nevěděla. Bankovní účet užívala dcera žalované, [jméno] [příjmení], která měla k účtu dispoziční oprávnění, předmětné platby dle žalované představovaly mzdové nároky její dcery, která pracovala pro právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovaná dále namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, k čemuž uvedla, že předmětné platby nenáležely žalobkyni, ale jejím právním předchůdkyním. Podle žalované je navíc ve věci dána překážka litispendence s ohledem na adhezní [anonymizováno] vedené v rámci [anonymizována dvě slova] proti její dceři [jméno] [příjmení] z titulu náhrady škody.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná je majitelkou účtu vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], [číslo] [bankovní účet], na který byly převedeny finanční prostředky v celkové výši [částka] z účtu vedeného u [právnická osoba], [číslo] [bankovní účet], jehož majitelem je společnost [právnická osoba] Tyto finanční prostředky ve výši [částka] měly být převedeny na účet žalobkyně jako přeplatky za odběr energií právními předchůdkyněmi žalobkyně (společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba]).

5. Po právní stránce prvostupňový soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že došlo k převodu finančních prostředků na účet žalované z finančních prostředků určených žalobkyni, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. K námitce nedostatku pasivní věcné legitimace žalované soud prvního stupně uvedl, že v projednávané věci je nepodstatné, že žalovaná přenechala dispoziční oprávnění ke svému účtu dceři [jméno] [příjmení], naopak za zcela zásadní a pro pasivní věcnou legitimaci určující považoval skutečnost, že majitelem předmětného účtu, na který byly finanční prostředky od společnosti [právnická osoba], odvedeny, byla právě žalovaná. Žalovaná v [anonymizováno] neprokázala existenci právního důvodu, na základě kterého by si finanční prostředky prokazatelně určené žalobkyni mohla ponechat. Tvrzení, že šlo o mzdu dcery žalované, nebylo v [anonymizováno] prokázáno, kdy navíc finanční prostředky byly na účet žalované poukazovány ve prospěch společností, které dceru žalované nezaměstnávaly. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť měl z notářských zápisů ze dne [datum rozhodnutí] č. [spisová značka], NZ [číslo] a č. [spisová značka], NZ [číslo] za prokázané, že pohledávky z titulu přeplatků za odběr energií společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], které společnost [právnická osoba] zaslala na účet žalované, přešly na žalobkyni. Zákonný úrok z prodlení prvostupňový soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to počínaje dnem [datum] O nákladech [anonymizováno] pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalobkyni.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a f) o. s. ř. Zopakovala v něm námitku nedostatku své pasivní věcné legitimace s tím, že předmětný bankovní účet nikdy nespravovala ani nespravuje, že jej zřídila výslovně jen pro potřeby své dcery [jméno] [příjmení] pro účely přijímání její mzdy, kdy jí za tímto účelem k tomuto účtu zřídila též dispoziční oprávnění. [jméno] [příjmení] byla v období let [rok] - [rok] zaměstnána u společností, které spojuje osoba [jméno] [příjmení], přičemž jednou z těchto společností je též žalobkyně. Dále namítla, že částky, které jsou předmětem této žaloby, nebyly na předmětný bankovní účet vůbec připsány, jejich připsání nebylo v [anonymizováno] u soudu prvního stupně prokázáno; pokud by připsány byly, stalo se tak dle žalované na základě pokynu společnosti [právnická osoba], resp. [právnická osoba], vůči společnosti [právnická osoba], z důvodu, že šlo o mzdu dcery [jméno] [příjmení], a proto se nemůže jednat o bezdůvodné obohacení. Dále žalovaná namítala, že v [anonymizováno] nebylo prokázáno, že je žalobkyně aktivně legitimovaná k podání žaloby, neboť nebylo prokázáno, že by předmětné platby náležely právě jí, z notářských zápisů tato informace dle žalované nevyplývá. Žalovaná soudu prvního stupně také vytkla, že k prokázání svých tvrzení navrhla výslech její dcery a dále důkaz důležitými částmi [anonymizováno] spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka], avšak soud tyto důkazy, aniž by to řádně zdůvodnil, neprovedl. Kdyby prvostupňový soud tyto důkazy provedl, dozvěděl by se, jaké byly okolnosti zaměstnání [jméno] [příjmení] u firem [jméno] [příjmení], mezi které mimo jiné patří i společnost [právnická osoba], či žalobkyně. Předmětné platby dle žalované zjevně náležely [jméno] [příjmení], protože tato za svou práci běžným způsobem mzdu od svého zaměstnavatele nikdy neobdržela. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

7. Žalobkyně se k odvolání žalované na jednání odvolacího soudu vyjádřila tak, že tvrzení žalované o tom, že předmětné platby představovaly mzdové nároky její dcery [jméno] [příjmení] od [právnická osoba] [příjmení], jsou nepravdivá. K námitce nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně uvedla, že tato byla v [anonymizováno] prokázána notářskými zápisy a fakturami, na kterých jsou specifikovány nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, které na ni přešly v rámci přeměn. V rámci přeměn na žalobkyni přešly veškeré smlouvy, práva i povinnosti, které se týkají v notářských zápisech vymezených nemovitostí, tedy i práva na přeplatky z předmětných faktur vystavených společností [právnická osoba] K připsání předmětných plateb na účet žalované žalobkyně uvedla, že tato skutečnost byla v [anonymizováno] dostatečně prokázána důkazy z [anonymizováno] spisu. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce.

10. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Judikatura Nejvyššího soudu, jež reflektuje právní úpravu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a která je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 2991 a násl. o. z. použitelná i v poměrech účinné občanskoprávní úpravy (srovnej k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), se ustálila v názoru, že bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinými slovy řečeno, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Případný nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaný subjektem tvrzené povinnosti a žaloba proti němu nemůže být úspěšná; stejně tak nemůže být v [anonymizováno] úspěšný ani žalobce, není-li, coby osoba aktivně věcně legitimovaná, subjektem uplatňovaného práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).)

12. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) peníze složené na běžném účtu jsou v majetku peněžního ústavu, zatímco majitel účtu je nadán toliko pohledávkou, jíž koresponduje povinnost banky uskutečňovat v souladu s jeho příkazy převody či výplaty předmětných aktiv. Finanční instituci pak mohou udílet pokyny k uskutečnění peněžních transferů rovněž tzv. osoby s dispozičním právem k účtu, jež vůči bance realizují oprávnění obligační povahy (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Existence dispozičního oprávnění má tak zásadní význam ve vztahu k bance, neboť z něj vyplývá povinnost peněžního ústavu uskutečňovat v souladu s příkazy udílenými oprávněnou osobou převody složených finančních prostředků. Ve vztahu mezi majitelem účtu a disponentem však samotná existence dispozičního oprávnění nepředstavuje právní titul pro přesun majetkových hodnot (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu oprávněné osoby zahrnuje také oprávnění k výběru finančních prostředků, další použití těchto prostředků a oprávněnost takového použití však již není otázkou závislou na existenci či rozsahu dispozičního oprávnění k bankovnímu účtu, nýbrž na právních vztazích mezi majitelem účtu a touto oprávněnou osobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

13. Povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká tomu, komu bylo bez právního důvodu plněno, tedy nikoli osobě, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení, nebo osobě, která jej skutečně spotřebovala. [příjmení] povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tedy adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení nastalo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

14. S ohledem na výše uvedené je námitka nedostatku pasivní věcné legitimace žalované zcela nedůvodná. Argumentace žalované, že dispoziční oprávnění ke svému účtu předala své dceři [jméno] [příjmení], která účet spravovala, postrádá z hlediska pasivní věcné legitimace žalované k vydání požadovaných částek právního významu. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky byly převedeny (k tomu viz níže, bod 16.) z účtu žalobkyně na účet žalované, která je majitelem předmětného účtu, pak to byla právě žalovaná, která se jako majitel účtu bezdůvodně obohatila přijetím plnění bez právního důvodu a v předmětné věci je tedy pasivně legitimovaná.

15. Pokud jde o námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak ani tuto neshledal odvolací soud důvodnou, neboť v [anonymizováno] bylo z notářských zápisů ze dne [datum rozhodnutí] [spisová značka], NZ [číslo] a [spisová značka], NZ [číslo] ve spojení s příslušnými fakturami vystavenými společností [právnická osoba] na platby (přeplatky), jež jsou předmětem žaloby, prokázáno, že tyto přeplatky náleží žalobkyni, neboť na ni byly převedeny společnostmi [právnická osoba], a [právnická osoba], v souvislosti s realizovanými přeměnami dotčených obchodních společností. V předložených fakturách jsou specifikovány nemovité věci, kterých se přeplatky týkají a tyto se shodují s nemovitými věcmi označenými v notářských zápisech. Je tedy zřejmé, že přeplatky, které jsou předmětem žaloby, přešly na žalobkyni v rámci přeměn a žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná.

16. Namítá-li žalobkyně, že v [anonymizováno] nebylo prokázáno, že předmětné platby byly na její účet připsány, pak s tímto nemůže odvolací soud souhlasit. Připsání předmětných plateb od společnosti [právnická osoba], na účet žalobkyně č. [bankovní účet] bylo v [anonymizováno] před soudem prvního stupně dostatečně prokázáno obžalobou [anonymizována tři slova] ze dne [datum], ZT [číslo], ze které vyplývá, že částky, které jsou předmětem žaloby, jsou i součástí obžaloby, že tyto částky společnost [právnická osoba], zaslala ve prospěch společností [právnická osoba], a [právnická osoba], na účet žalobkyně č. [bankovní účet] (viz str. 15 obžaloby, ve které je odkazováno na zprávy společnosti [právnická osoba]) a že tyto částky byly na účet žalované č. [bankovní účet] připsány (viz str. 18 obžaloby, ve které je odkazováno na výpis z bankovního účtu [příjmení] [příjmení] č. [bankovní účet]). Připsání částek na účet žalované vyplývá i z úředního záznamu [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Takto prokázané připsání předmětných plateb považuje odvolací soud pro účely projednávané věci za zcela dostačující.

17. Tvrzení žalované, že předmětné platby byly zaslané na její účet z pokynu společností [právnická osoba], a [právnická osoba], vůči společnosti [právnická osoba], z důvodu, že šlo o mzdu její dcery [jméno] [příjmení], bylo v [anonymizováno] provedenými důkazy dostatečně vyvráceno. Konkrétně obžalobou [anonymizována tři slova] ze dne [datum], ZT [číslo] které vyplývá, že společnost [právnická osoba], tyto platby jako přeplatky zaslala na účet žalobkyně č. [bankovní účet] ve prospěch společností [právnická osoba], a [právnická osoba], nikoli ve prospěch dcery žalované [jméno] [příjmení]. V daném případě tedy bylo prokázáno, že se žalovaná na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, a proto jí vznikla povinnost vydat žalobkyni jako ochuzené, oč se obohatila.

18. Soud prvního stupně postupoval správně, když se rozhodl neprovést důkazy výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a částmi [anonymizováno] spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že tyto shledal nadbytečnými. Žalobkyně tyto důkazy navrhovala k prokázání toho, jaké byly okolnosti zaměstnání [jméno] [příjmení] u firem [jméno] [příjmení] a že předmětné platby představovaly mzdu dcery [jméno] [příjmení]. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně o nadbytečnosti těchto důkazů, neboť v [anonymizováno] bylo dostatečně prokázáno, že předmětné platby byly poukázány na účet žalované z účtu společnosti [právnická osoba], nikoli z účtu žalobkyně, a dále bylo prokázáno obžalobou [anonymizována tři slova] ze dne [datum], ZT [číslo] že společnost [právnická osoba], tyto platby jako přeplatky zaslala na účet žalobkyně ve prospěch společností [právnická osoba], a [právnická osoba], nikoli ve prospěch dcery žalované [jméno] [příjmení].

19. Pokud jde o námitku tzv. litispendence (§ 83 odst. 1 o. s. ř.), kterou vznesla žalovaná v rámci vyjádření k žalobě, pak odvolací soud uzavírá, že ani tato není opodstatněná. Totožnost věci je dána totožností předmětu [anonymizováno] a totožností účastníků. Za předmět [anonymizováno] je považován procesní nárok, který je tvořen dvěma složkami: jednak základem procesního nároku, jenž je vymezen žalobcem tvrzenými skutkovými okolnostmi, a předmětem procesního nároku, jímž je v žalobě uvedený petit (žalobní návrh). Žalovaná není účastníkem [anonymizováno] ani adhezního [anonymizováno], nejedná se ani o totožné nároky, v tomto [anonymizováno] žalobkyně uplatňuje s ohledem na skutková tvrzení nárok z titulu bezdůvodného obohacení po žalované, zatímco v adhezním [anonymizováno] (potažmo [anonymizována dvě slova]) je poškozenou uplatněn nárok na náhradu škody, kdy trestně stíhaná je dcera žalované [jméno] [příjmení]; není tak dána totožnost účastníků [anonymizováno] ani totožnost skutku.

20. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů [anonymizováno], který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O nákladech odvolacího [anonymizováno] odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím [anonymizováno] plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po [částka] podle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů ve výši jízdného vlakem na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 2 x [částka] a náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] za celkem 7 započatých půlhodin času stráveného cestou k jednání odvolacího soudu a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3) advokátního tarifu Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.