o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění v celkové částce [částka] s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky tří řízení. 1) V řízení o odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno 5 slov], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým [anonymizována čtyři slova] žalobce zprostil výkonu [anonymizováno], přiznal mu služební příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu a nařídil mu dosažitelnost (dále jen„ řízení 1“), zahájeno bylo dne [datum]. Rozhodnutí bylo vydáno dne [datum]. Odvolání bylo podáno dne [datum] O odvolání nebylo rozhodnuto, ani nebylo odvolací řízení zastaveno z důvodu ukončení zproštění výkonu [anonymizováno] učiněného rozhodnutím [anonymizováno 5 slov] doručeného dne [datum]. V řízení 1 byla žalobci uložena trvalá dosažitelnost po 24 hodin. Žalobce požadoval za nesprávný úřední postup v řízení 1 zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím. 2) V řízení o odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 50 odst. 1 služebního zákona, neboť jako [anonymizováno] Věznice Pardubice v rozporu s § 152 odst. 3 písm. a) stavebního zákona předem neoznámil stavebnímu úřadu termín zahájení stavby, přičemž tímto porušením spáchal přestupek podle § 178 odst. 2 písm. k) stavebního zákona a Věznici Pardubice byl stavebním úřadem uložen podle § 35 písm. a) přestupkového zákona trest napomenutí (dále jen„ řízení 2“). Toto řízení 2 bylo zahájeno [datum]. Rozhodnutí bylo vydáno dne [datum]. Odvolání bylo podáno dne [datum]. Na základě odvolání bylo rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušeno, přičemž rozhodnutí v odvolacím řízení bylo doručeno dne [datum]. Žalobce požadoval za nesprávný úřední postup v řízení 2 zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím. 3) V řízení odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 služebního zákona, neboť v nepřímém úmyslu porušil základní povinnosti příslušníka dodržovat služební kázeň vyplývající z § 45 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46 odst. 1 služebního zákona, za což mu byl podle § 186 odst. 8 ve spojení s § 51 odst. 1 písm. d) služebního zákona uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti (dále jen„ řízení 3“). Řízení 3 bylo zahájeno dne [datum]. Rozhodnutí bylo vydáno dne [datum]. Odvolání bylo podáno dne [datum]. O odvolání bylo rozhodnuto dne [datum], žalobci doručeno dne [datum]. Napadené rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Prekluzivní lhůta uplynula dne [datum]. Žalobce požadoval za nesprávný úřední postup v řízení 3 zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť v předmětných řízeních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku detailně popsal průběh namítaných řízení a dospěl k závěru, že délku všech posuzovaných řízení je třeba posoudit již jako nepřiměřenou. Vycházel přitom z celkové délky řízení jednoho roku u řízení 1 a 2, kdy o podaném opravném prostředku podaném dne [datum] (řízení 1) a dne [datum] (řízení 3) nebylo rozhodnuto nejpozději do 90 dnů, jak je stanoveno v § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. U řízení 2 vycházel obvodní soud z celkové délky řízení jednoho roku a čtyř měsíců, kdy opět nebylo rozhodnuto o odvolání do 90 dnů od jeho podání dne [datum]. S ohledem to, že nebylo včas rozhodnuto o opravných prostředcích, i když to zákon přímo ukládá, dospěl soud prvního stupně k závěru, že délky posuzovaných řízení jsou nepřiměřené, odůvodňující finanční odškodnění podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) a žalobci je nutno poskytnout zadostiučinění v penězích. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

5. Konkrétní výši zadostiučinění stanovil obvodní soud s ohledem na judikaturu, zejména pak na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (publikované pod [spisová značka] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen„ Stanovisko“). Za posuzované řízení v délce trvání jednoho roku (řízení 1 a 3) a jednoho roku a čtyř měsíců (řízení 2) žalobci náleží základní částka ve výši [částka] za první dva roky řízení. Základní částku pak obvodní soud modifikoval za použití jednotlivých hledisek podle § 31a odst. 3 OdpŠk. Při posouzení hlediska významu řízení navýšil v případě řízení 1 základní částku o 50 %, neboť v tomto řízení byla žalobci nařízena 24 hodinová dosažitelnost a byl mu zkrácen služební příjem. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), pak o opravných prostředcích nebylo rozhodnuto v zákonné 90 denní lhůtě ve všech třech řízeních. Tento průtah je podle obvodního soudu dostatečně zohledněn již stanovením základního odškodnění, neboť právě a jen tato nečinnost při rozhodování o odvolání určila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Přiměřená částka zadostiučinění při zohlednění jednotlivých kritérií tak dle soudu prvního stupně obnáší [částka] za řízení 1, [částka] za řízení 2 a [částka] za řízení 3, celkem [částka], tuto částku žalobci přiznal. Co do částky [částka] představující zbývající nemajetkovou újmu pak soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

6. Žalobce podal včasné odvolání do zamítavého výroku II. rozsudku. Zejména namítal, že přiznaná částka [částka] není dostačující a neodpovídá plně dopadům, které na žalobce mělo vedení daných řízení (dvě kázeňská řízení a jedno řízení ve věcech služebního poměru) po dlouhou dobu. Žalobce zdůraznil, že řízení ve věcech služebního poměru, v němž byl zproštěn výkonu [anonymizováno], mu byla nařízena dosažitelnost a byl mu snížen služební příjem o 50 %, nebylo v odvolacím řízení rozhodnuto. Rozhodnutí tak nenabylo právní moci, avšak bylo vykonatelné již doručením. Rozhodnutí bylo překonáno pozdějším rozhodnutím [anonymizováno 5 slov], který rozhodl o zrušení zproštění z výkonu [anonymizováno]. První kázeňské řízení skončilo v důsledku zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, druhé kázeňské řízení bylo zastaveno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Soud prvního stupně vyšel při stanovení výše zadostiučinění z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, ze které plyne, že za řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. V případě žalobce nelze bez dalšího aplikovat tato obecná pravidla, neboť pro něj měla daná řízení dopad do každodenního života. Pro žalobce představovala daná řízení zcela zásadní význam pro jeho další život, neboť mělo být rozhodováno o tom, zda se vrátí do výkonu [anonymizováno], nebo zda ve výkonu [anonymizováno] skončí. Žalobce byl současně nucen dodržovat nařízenou dosažitelnost, v rámci které nebyla vymezena její doba, tudíž se musel chovat tak, jako kdyby měl nařízenou dosažitelnost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Žalobce měl současně po celou dobu řízení ve věci služebního poměru snížen služební příjem na 50 %, což představovalo značné omezení. Žalobce spatřoval zásadní rozdíl v tom, že délka soudního řízení není žádným právním předpisem stanovena. V řízení ve věcech služebního poměru je však délka řízení stanovena. Dle § 175 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je však služební funkcionář povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. Délka odvolacího řízení v řízení ve věcech služebního poměru je pak stanovena výslovně v ustanovení § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, dle kterého je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Tato délka byla několikanásobně překročena. Dle žalobce by tedy měla být judikatura Nejvyššího soudu aplikována v tom smyslu, že zadostiučinění [částka] – [částka] nenáleží za jeden rok, ale za každé období 30, popř. 60 dnů v řízení na prvním stupni a za každé období 90 dnů v odvolacím řízení. Žalobce dále uvedl, že v odvolacím řízení vedeném o rozhodnutí, kterým byl zproštěn výkonu [anonymizováno], byla mu nařízena dosažitelnost a byl mu snížen služební příjem o 50 %, nebylo rozhodnuto, neboť dříve, než bylo žalovanou rozhodnuto, přijal [anonymizováno 5 slov] rozhodnutí o zrušení zproštění výkonu [anonymizováno]. Nebyla tudíž zjištěna nezákonnost tohoto rozhodnutí, neboť rozhodnutí nebylo v rámci odvolacího řízení zrušeno. Žalobce tak neměl jinou možnost, než domáhat se zadostiučinění z titulu délky řízení. Žalobce se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v případě řízení 1 je na místě zvýšit základní částku o 50 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce, neboť žalobce byl zásadním způsobem omezen daným řízením v každodenním životě. Pro žalobce byl dán zvýšený význam předmětu řízení rovněž v případě řízení 3, tj. v případě kázeňského řízení, v němž mu byl uložen trest odnětí služební hodnosti. Tento trest by měl za následek propuštění žalobce ze služebního poměru dle § 42 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Pro žalobce tak bylo zásadní obhájit se a prokázat, že se kázeňského přestupku nedopustil. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu.

7. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.

8. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání a v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání zamítavý výrok o věci samé a v důsledku toho i akcesorický výrok o nákladech řízení, odvolání žalobce však opodstatněným neshledal.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc v zásadě správně posoudil i po stránce právní. Rozsudek soudu prvního stupně tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. Odvolací soud v této věci tak vychází ze zjištění a navazujících právních úvah učiněných soudem prvního stupně, na něž pro jejich správnost v zájmu přehlednosti vlastního rozhodnutí odkazuje s následujícím upřesněním.

10. V projednávané věci se žalobce domáhá přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce tří správních řízení, kterými jsou i řízení ve věcech služebního poměru (§ 2 a část dvanáctá zákona č. 361/2003 Sb.), v němž služební funkcionář vystupuje jako správní orgán, jak opakovaně dovodil Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebo ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

11. Nejedná se tedy o odpovědnost vyplývající ve smyslu § 98 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. (ve spojení s § 1 odst. 4 zákona) z výkonu [anonymizováno] na základě hmotněprávního vztahu – služebního poměru, který sám o sobě nemá povahu výlučně veřejnoprávní. Na tom nic nemění ani okolnost, že formu správního rozhodnutí vydaného ve správním řízení má rozhodnutí služebního funkcionáře jako představitele svého druhu„ zaměstnavatele“, takže obranou proti němu není žaloba v občanském soudním řízení, tak jako v případě jednání zaměstnavatele vůči zaměstnanci podle obecných pracovněprávních předpisů, nýbrž odvolání (rozklad) a případně i žaloba ve správním soudnictví podle soudního řádu správního.

12. V projednávané věci se jedná o odpovědnost za průběh samotného správního řízení, příp. i navazujícího řízení před správními soudy, spočívající v jeho nepřiměřené délce, tedy o odpovědnost vyplývající z veřejnoprávního vztahu, neboť jde o poměr mezi účastníkem správního řízení a rozhodujícím správním orgánem, byť jsou jimi příslušník bezpečnostního sboru a služební funkcionář a předmětem řízení jsou práva a povinnosti vyplývající ze služebního poměru.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Jestliže se tedy žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, příp. přiměřené lhůtě, je třeba důvodnost jeho nároku posoudit podle § 13 a § 31a OdpŠk. Uplatnění uvedeného nároku se pak řídí § 14 a § 15 OdpŠk, kdy nárok je možno uplatnit u soudu (v občanském soudním řízení), a to po jeho předběžném projednání u úřadu uvedeného v § 6 OdpŠk, i tato podmínka byla v posuzované věci splněna.

16. Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou příslušníkovi ozbrojeného sboru jako účastníkovi řízení nepřiměřenou délkou řízení ve věcech služebního poměru podle části dvanácté zákona č. 361/2003 Sb. se řídí ustanoveními OdpŠk, jak dovodila i judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Na tomto místě je nutno upozornit na závěry, ke kterým dospěl dovolací soud ve své judikatuře. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal Nejvyšší soud závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, 1. jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, 2. jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a 3. jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Je proto na soudu, aby se v prvé řadě zabývat otázkou, zda posuzované správní řízení splňuje výše uvedená (judikaturou dovozená) kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 [anonymizována dvě slova] o [anonymizována dvě slova]. Ten mj. hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských [anonymizováno] nebo závazcích“. Uvedený článek tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských [anonymizováno] nebo závazcích. Evropský soud pro lidská práva termín„ projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských [anonymizováno] nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění té podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení. V případě splnění výše uvedených kritérií na správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 [anonymizováno], a je tudíž aplikovatelné i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010.

18. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud vyslovil závěr, že na na řízení ve věcech skončení služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je aplikovatelný čl. 6 [anonymizováno] o ochraně [anonymizováno] práv a základních svobod.

19. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20 pak byla dosavadní judikatura revidována v tom smyslu, že„ z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních [anonymizováno] a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních [anonymizováno] a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 [anonymizováno] a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů“. Rozhodným kritériem tak už není, zda jde o řízení věcně spadající pod čl. 6 odst. 1 [anonymizováno], ale postačuje, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, jak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy se jednalo o právo žalobce pokračovat ve služebním poměru, což je ze své podstaty základní právo jednotlivce získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny.

20. Soud prvního stupně v souladu s recentní judikaturou postupoval. Vzal přitom správně v potaz, že právní úprava vzájemných práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, obsažená v zákoně č. 361/2003 Sb. má kodexový charakter. Je vymezena natolik komplexně, že je ji třeba chápat jako samostatnou a nezávislou na jiných právních předpisech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ze soudem prvního stupně použitého ustanovení § 175 odst. 5 zákona vyplývá, že se svou věcnou působností vztahuje na rozhodování všech služebních funkcionářů, rozhodují-li o návrzích (podáních) účastníka řízení, kdy o návrhu má být rozhodnuto do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. Jeho aplikace je však vyloučena pro případy, kdy služební funkcionář rozhoduje o podaném odvolání účastníka řízení. V takovém případě se přednostně uplatní (jako lex specialis) úprava vtělená do § 190 odst. 8 zákona, podle něhož má být rozhodnuto o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Soud prvního stupně správně posoudil délku jednotlivých správních řízení ve vztahu k nejzazší lhůtě, v níž mělo být rozhodnuto o odvolání žalobce. Při výpočtu základní částky pro posouzení výše zadostiučinění postupoval soud prvního stupně souladně se Stanoviskem Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, které se uplatní i v případě správního řízení. Prostor pro razantní modifikaci Stanoviska, k čemuž se žalobce klonil v podaném odvolání, dán není.

21. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem jednotlivých hledisek v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť považuje otázku významu výše zmíněných jednotlivých kritérií za stěžejní při utváření závěru o výši imateriální újmy žalobce. V této souvislosti lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení. Z tohoto úhlu pohledu odvolací soud znovu přezkoumal jednotlivá kritéria, jak je nadefinoval soud prvního stupně, a souhlasí s akcentem nalézacího soudu na kritérium významu řízení pro žalobce v případě řízení 1. Důvody pro navýšení základní částky v řízení 3 odvolací soud neshledal, neboť u něj na rozdíl od řízení 1 nelze dovodit reálný dopad do každodenního života žalobce, jako tomu bylo u řízení 1 (dosažitelnost, zkrácení služebního příjmu), jak správně akcentoval obvodní soud.

22. Celkové přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu pak činí [částka], takto stanovené a soudem prvního stupně přisouzené zadostiučinění považuje odvolací soud za odpovídající. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil zamítavý výrok II. napadeného rozsudku o věci samé (týkající se zbývajícího požadovaného zadostiučinění) jako věcně správný.

23. Odvolací soud dále přezkoumal akcesorický výrok III. napadeného rozsudku o nákladech řízení, kdy z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti. Dle názoru odvolacího soudu zde nebyl dán prostor pro aplikaci § 12 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se materiálně jednalo o jediné žalobou požadované zadostiučinění, byť se formálně týkalo tří řízení. Tarifní hodnota sporu tak obnáší [částka], nikoliv [částka], z níž nesprávně vycházel obvodní soud. Celkem je tak náhrada nákladů žalobcem spojených se zastoupením advokátem tvořena 5 úkony právní [anonymizováno] po [částka] a 5 náhradami hotových výdajů po [částka] Náklady právního zastoupení žalobce jsou tvořeny odměnou advokáta [částka] a paušální náhradou hotových výdajů [částka] s tím, že náklady právního zastoupení jsou v souladu s § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. navýšeny o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty v částce [částka]. Další náklad žalobce je představován soudním poplatkem za žalobu ve výši [částka]. Celková výše nákladů řízení před soudem prvního stupně tak dosáhla částky [částka], kterou změnou výroku III. napadeného rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) odvolací soud žalobci přiznal, když naopak v základu, ve lhůtě k plnění a v určení platebního místa odvoláním dotčený výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (příprava na jednání, účast na jednání odvolacího soudu). Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Odvoláním nedotčený výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.