pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 32/2019-178,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I.), zastavil řízení co do částky [částka] (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.). Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky jako náhrady škody způsobené mu porušením povinnosti žalované, k němuž mělo dojít tím, že po uzavření smlouvy ze dne [datum] žalovaná nesplnila svou povinnost ze smlouvy„ provést vklad nemovitosti do katastru nemovitostí“. Žalobce tvrdil, že v důsledku porušení této povinnosti se nestal vlastníkem nemovitosti, nemohl proto tuto„ nezapsanou“ nemovitost použít jako zástavu při získání úvěru na doplacení kupní ceny a v důsledku toho došlo k odstoupení od smlouvy ze strany žalované a k jeho následnému vyklizení z nemovitosti, čímž mu vznikla vyčíslená škoda. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako kupující a Pozemkový fond ČR (právní předchůdce žalované, dále také PF) jako prodávající dne [datum] uzavřeli smlouvu [číslo] o prodeji části podniku (dále jen„ smlouva“), podle které se smluvní strany dohodly na převodu části podniku (vymezeného v příloze [číslo]) v režimu zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen„ zákon“), s účinností od [datum] (viz čl. VI., čl. X. 4.) za cenu [částka]. Byla dohodnuta záloha kupní ceny [částka], kterou kupující zaplatil před podpisem smlouvy a která měla roli záruky. [příjmení] kupní ceny měl kupující zaplatit do 90 dnů od účinnosti smlouvy. Bylo dohodnuto, že prodlení kupujícího se zaplacením kupní ceny je podstatné porušení smlouvy s právem prodávajícího odstoupit od smlouvy. Při odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení s plněním kupní ceny propadá záruka [částka]. V čl. X. se smluvní strany dohodly, že prodávající předloží do 30 dnů od podpisu smlouvu katastrálnímu úřadu k provedení záznamu a zároveň podá návrh na vklad věcných práv k nemovitostem. Prodávané nemovitosti byly vymezeny v příloze [číslo] tj. parc. [číslo] st. parc. [číslo] stavba - oblouková hala na pozemku st. parc. [číslo]. Katastrální úřad v [obec] dne [datum] zapsal záznamem vlastnické právo žalobce k pozemkům parc. [číslo] na základě smlouvy ze dne [datum]; stavba haly nebyla v katastru zapsána. Následně Pozemkový fond z důvodu nedoplacení kupní ceny odstoupil od smlouvy ke dni [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 361/97-37, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Co 2814/97-59, bylo vyhověno žalobě Pozemkového fondu proti žalobci na vyklizení zakoupených nemovitostí. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 4 C 25/2019, byla pravomocně zamítnuta žaloba žalobce, kterou se domáhal po žalované zaplacení částky [číslo] jako vrácení zaplacené zálohy kupní ceny. Žalobce majetek, který byl následně privatizován, původně fakticky užíval jako nájemce na základě nájemní smlouvy uzavřené [datum] mezi žalobcem (nájemcem) a státním podnikem Zemědělské služby [obec] (pronajímatelem), od pronajímatele měl souhlas s dokončením stavebních prací nutných pro provozování haly s tím, že v případě prodeje haly nebudou tyto náklady zahrnuty v kupní ceně a v případě ukončení nájemní smlouvy odstoupením bude o náklady sníženo poslední nájemné.

2. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně po právní stránce tak, že šlo o převod majetku privatizovaného podle zákona č. 92/1991 Sb. metodou přímého prodeje předem určenému vlastníkovi. Dle § 19 odst. 3 zákona vlastnické právo k věcem z privatizovaného majetku přechází na nabyvatele dnem sjednané účinnosti smlouvy. Do katastru nemovitostí se v těchto případech provádí zápis záznamem. K takovému záznamu vlastnického práva žalobce k nemovitosti došlo. Nepřípadný proto shledal odkaz žalobce na § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.). Žalobce se stal vlastníkem jak pozemků evidovaných v katastru, tak i obloukové haly účinností smlouvy ke dni [datum]. Skutečnost, že hala nebyla kolaudovaná a že nebyla evidována v katastru nemovitostí, na tom nic nemění. Pokud se v článku IX. smlouvy uvádí povinnost prodávajícího podat návrh na vklad věcných práv k nemovitostem, pak se tím míní vklad předkupního práva prodávajícího, nikoli vklad vlastnického práva kupujícího. Soud prvního stupně uzavřel, že Pozemkový fond neměl smluvní povinnost podat návrh na vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí a ani ze zákona (§ 19 odst. 3 zákona) mu taková povinnost nesvědčila. Pro absenci protiprávního jednání tak není dána odpovědnost žalované, ani jejího právního předchůdce Pozemkového fondu za tvrzenou škodu. Žalobce nebyl ani diskriminován, pokud nemohl zatížit předmět privatizace zástavním právem bez souhlasu prodávajícího, neboť toto bylo výslovně upraveno v čl. VIII. smlouvy. K nároku na náhradu investice [částka] do předmětu nájmu soud prvního stupně uzavřel, že nájem žalobce zanikl nejpozději dnem vynětí části majetku podniku (§ 11 odst. 1, § 45 odst. 3 zákona). Pokud by závazek k náhradě investice plynoucí z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] skutečně existoval, pak by šlo nepochybně o závazek, který se týká převáděné části podniku a jako takový by ve smyslu § 15 odst. 1 a 3 zákona přešel na žalobce coby nabyvatele privatizovaného majetku. Závazek by tak zanikl splynutím osoby věřitele a dlužníka dne [datum]. Smlouva byla zrušena odstoupením v roce 1996, účinky odstoupení nastaly ex nunc (§ 351 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.) a na zániku pohledávky se nic nezměnilo. Dodal ještě, že této právně nejisté pohledávky není možné se s úspěchem domáhat žalobou podanou v roce 2019 (po 24 letech), neboť proběhly všechny myslitelné subjektivní i absolutní promlčecí lhůty.

3. K nároku žalobce v rozsahu částky [částka], které se žalobce domáhá v tomto řízení z totožných důvodů jako v řízení sp. zn. 4 C 25/2019, soud prvního stupně dovodil nedostatek podmínky řízení a co do částky [částka] proto řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neporušila žádná ustanovení zákona a postupovala v jeho souladu, takové tvrzení je pouze obhajobou žalované ke škodě žalobce. Zdůraznil, že při předložení privatizačního projektu byl povinen předložit potvrzení peněžního ústavu o poskytnutí úvěru a tuto povinnost splnil. Zákonodárci při sestavování podmínek privatizace bylo zřejmé, že solventnost privatizantů je nulová, a proto bylo stanoveno, že finanční prostředky pro úhradu privatizovaného majetku budou hrazeny z úvěrů. Peněžní ústavy obdržely pro tento druh úvěru pokyny k zajištění privatizovaným majetkem až do výše 170 % poskytnutého úvěru. Vzhledem k tomu, že privatizační jednotka měla hodnotu [částka] [částka] Kč, byl žalobce v dobré víře, že doplatek v částce [částka] odpovídá podmínkám poskytnutí úvěru. [jméno] víru žalobce posilovala i kupní smlouva, v níž bylo uvedeno, že PF provede do 30 dnů vklad kupované nemovitosti do evidence katastru nemovitostí. Jediným dokladem osvědčujícím vlastnictví je výpis z katastru nemovitostí a na základě tohoto dokladu je možné realizovat úvěr. Z tohoto důvodu je závěr soudu prvního stupně o nabytí vlastnictví pouhým podpisem kupní smlouvy zcela neúčinné, neboť je v rozporu s § 133 odst. 2 obč. zák. Není správné tvrzení soudu, že se stal vlastníkem nemovitosti ve stavu ke dni [datum] bez kolaudace a bez evidence, neboť žalobce se stal vlastníkem pouze pozemku, a nikoliv stavby, protože na listu vlastníka bylo výslovně uvedeno, že stavba se na list vlastníka žalobce nevkládá. Neprovedením vkladu celého kupovaného majetku na list vlastníka nemohla kupní smlouva nabýt účinnosti pro poskytnutí úvěru na doplacení kupní ceny. PF neprovedením vkladu nesplnil ustanovení smlouvy, čímž uvedl žalobce v omyl a vytvořil rozhodující překážku pro vyřízení úvěru na doplacení kupní ceny. Žalovaná nesplnila povinnost z kupní smlouvy a nevložila nemovitost na list vlastníka žalobce. Žalované bylo známo, že žalobce nemovitost na vlastní náklady přebudoval z přístřešku na uskladnění píce na funkční nemovitost, čímž ji zhodnotil v ceně podle soudního znalce [částka] [anonymizováno] Kč. Přesto žalovaný nemovitost převedl panu [příjmení], kterému tak prodával majetek žalobce. Soud se nevypořádal s § 135b odst. 1 obč. zák. o nabytí vlastnictví žalobcem. Dále se soud nezabýval pochybnostmi o správnosti postupu žalované při prodeji nemovitosti, když stavební povolení k provedení stavby bylo vydáno na pozemku p. [číslo] ale stavba byla provedena na jiném pozemku. Žalovaná nesplnila svou povinnost podle stavebního zákona, takto postavenou nemovitost nezkolaudovala, tedy nabízela žalobci k prodeji nemovitost, která právně vůbec neexistovala. Toto je nabídka podvodného prodeje. Až při prodeji panu [příjmení] žalovaná nemovitost zlegalizovala. V řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 361/97 uplatnil žalobce vzájemný návrh ze dne [datum], což vyplývá z tohoto spisu. Nesprávný byl závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích v tomto řízení, že žalovaná neměla povinnost pro žalobce zajišťovat úvěr na doplacení kupní ceny. Žalobce o zajištění úvěru žalovanou nežádal, neboť úvěr měl již sjednaný, pouze se domáhal dodržení kupní smlouvy. Po vyloučení vzájemného návrhu byl tento postoupen Městskému soudu v Praze, který řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Toto usnesení však nebylo účinné s ohledem na prohlášení konkurzu na žalobce. O vzájemném návrhu ze dne [datum] teprve jedná soud prvního stupně. Došlo ke stavení promlčecí doby do pravomocného rozhodnutí o vzájemném návrhu podle § 402, 404 a 405 obch. zák. Vlastnictví se navíc vůbec nepromlčuje. Nesprávný je také závěr o zastavení řízení ohledně částky [částka], neboť žalovaná nesplnila povinnost ze smlouvy a uvedla žalobce v omyl.

5. Žalovaná k podanému odvolání uvedla, že žalobce v odvolání pouze opakovaně sumarizuje ze svého úhlu pohledu, a tedy účelově, událost z doby, kdy došlo k převodu konkrétního nemovitého majetku (obloukové haly) na jeho osobu v roce 1994. Žalobce stále trvá na tom, že bylo povinností žalované provést vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, ačkoliv podle zákona o velké privatizaci se žalobce stal vlastníkem právě pouze na základě uzavřené kupní smlouvy a nebyl tak nutný klasický postup při vkladovém řízení. Žalobce při odkazu na ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák. opomíná zásadu lex specialis derogat legi generali. Pokud by si žalobce přečetl § 133 odst. 3 obč. zák., zjistil by, že převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti smlouvy. I toto ustanovení by se na případ žalobce mohlo vztahovat. K tvrzení žalobce o jeho dobré víře k získání úvěru k doplacení sjednané kupní ceny, pak žalovaná odkazuje na ustanovení kupní smlouvy, která výslovně zapovídá k získání úvěru zastavení převáděných nemovitostí. Žalobce zcela opomněl, že podal jinou žalobu, podle níž požadoval právě zaplacení částky [částka] jako žalobcem zaplacené zálohy na sjednanou kupní cenu. Tato žaloba byla pravomocně zamítnuta. Žalobce stále dokola opakuje, že žalovaná porušila smluvní povinnost provést vklad do katastru nemovitostí, avšak PF takovou povinnost neměl ani podle smlouvy ani podle zákona (§ 19 odst. 3 zákona). Byl to naopak žalobce, který porušil řadu smluvních ujednání, zejména povinnost doplatit sjednanou kupní cenu, stejně tak jako nezatížit majetek úvěrem. Při odvolacím jednání ještě žalovaná zdůraznila uplatněnou námitku promlčení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně především správně posuzoval ve vztahu k částce [částka] podmínky řízení a správně uzavřel, že v tomto rozsahu je dána překážka věci pravomocně rozsouzené. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 4 C 25/2019, vyplývá, že žalobce v tomto řízení podal dne [datum] žalobu proti žalované, kterou uplatnil zaplacení částky [částka]. V žalobě tvrdil, že na základě smlouvy ze dne [datum] uhradil zálohu kupní ceny [číslo], že žalovaná (resp. její právní předchůdce Pozemkový fond) porušila smluvní povinnost provést vklad nemovitosti na list vlastníka žalobce u katastrálního úřadu, čímž znemožnila žalobci použít nemovitost pro získání úvěru na doplacení kupní ceny, a to následně vedlo k žalobě na vyklizení nemovitosti, které bylo vyhověno, a žalobce byl nucen nemovitost vyklidit bez náhrady. Tvrdil dále, že žalovaná odmítla žalobci vrátit poskytnutou zálohu, jejíž vrácení se proto domáhá. V uvedeném řízení byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 25/2019-68, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 409/2020-93, žaloba zamítnuta, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V tomto řízení (sp. zn. 4 C 32/2019) se žalobce domáhá zaplacení částky [částka] jako náhrady škody způsobené mu tím, že žalovaná porušila povinnost ze smlouvy ze dne [datum] provést vklad nemovitosti na list vlastníka žalobce u katastrálního úřadu, čímž znemožnila žalobci použít nemovitost pro získání úvěru na doplacení kupní ceny, a to následně vedlo k žalobě na vyklizení nemovitosti, které bylo vyhověno, a žalobce byl nucen nemovitost vyklidit bez náhrady. Škodu žalobce vyčíslil uvedením jednotlivých položek, přičemž součástí takto vyčíslené škody je také částka [částka] označená jako„ složená záloha na koupi nemovitosti“. Je tak zřejmé, že žalobce se v obou řízeních domáhal zaplacení stejné částky [částka] ze stejných skutkových důvodů (uzavření kupní smlouvy dne [datum], tvrzené nesplnění povinnosti žalované ze smlouvy vložit vlastnictví kupované nemovitosti pro žalobce do katastru nemovitostí, zaplacení zálohy na kupní ceny, nevrácení této zálohy po nuceném vyklizení nemovitostí žalobcem). V obou věcech tak byl uplatněn totožný nárok ve vztahu totožných účastníků, proto pravomocné rozhodnutí v řízení sp. zn. 4 C 25/2019 zakládá pro toto řízení v rozsahu částky [částka] překážku věci pravomocně rozsouzené podle § 159a odst. 4 o. s. ř. Soud prvního stupně proto správně v rozsahu částky [částka] řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní. Odvolací soud tak odkazuje v této souvislosti na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožňuje.

9. Odvolání je postaveno v zásadě na nesouhlasu žalobce se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neporušila povinnost ze smlouvy, pokud neprovedla vklad kupované nemovitosti do katastru nemovitostí. Žalobce různě konstruovanými argumenty namítá, že bylo povinností žalované provést (do 30 dnů) návrh na vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, a protože tak žalovaná neučinila, žalobce se nestal vlastníkem nemovitosti a nemohl z tohoto důvodu nemovitost použít jako zástavu pro získání úvěru na doplatek kupní ceny. Tato argumentace žalobce je mylná, což bylo opakovaně vysloveno soudy v předcházejících řízeních (mimo jiné v řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově o vyklizení nemovitosti, sp. zn. 4 C 361/1997, a v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 4 C 25/2019).

10. Pokud žalobce namítá, že se nestal vlastníkem kupované nemovitosti a poukazuje přitom na ustanovení § 133 obč. zák. s tím, že jeho vlastnické právo nebylo z viny žalované vloženo do katastru, pak přehlíží, že odkazované ustanovení § 133 odst. 2 zní takto: Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Žalobce zřetelně přehlíží část věty tohoto ustanovení za čárkou„ nestanoví-li zvláštní předpis jinak“. Právě v případě smlouvy ze dne [datum] stanoví zvláštní právní předpis o nabývání vlastnictví jinak, neboť smlouva byla uzavřena podle zákona č. 92/1991 Sb., což je v ní výslovně uvedeno a což bylo žalobci známo, neboť právě on podával privatizační projekt podle uvedeného zákona, na jehož základě byla smlouva uzavřena. Právě pro nemovitosti zakupované v režimu citovaného zákona platilo ust. § 19 odst. 3 zákona, podle něhož Vlastnické právo k věcem z privatizovaného majetku přechází na nabyvatele dnem sjednané účinnosti smlouvy nebo při vkladu nemovitého majetku do obchodní společnosti dnem vzniku této společnosti nebo ve veřejné dražbě příklepem licitátora, s výjimkou případů upravených zvláštním předpisem. Do katastru nemovitostí se v těchto případech provádí zápis záznamem. Pod bodem X. 4. smlouvy pak bylo jasně ujednáno, že tato smlouva nabývá účinnosti dne [datum] a pod bodem VI. 1. bylo výslovně uvedeno, že vlastnické právo k majetku touto smlouvou převáděnému přechází na kupujícího podle ustanovení § 19 odst. 3 zák. č. 92/1991 Sb., ve znění později platných změn a doplňků dnem účinnosti této smlouvy. Jelikož zákon č. 92/1991 Sb. byl ve vztahu k tehdy platnému občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. v postavení lex specialis, na které právě dopadá uvedená část věty v ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák. za čárkou, nabývalo se vlastnictví způsobem stanoveným v tomto zákoně, tj. účinností smlouvy, nikoli na základě obecného intabulačního principu stanoveného v ustanovení § 133 odst. 2, část věty před čárkou. Žalobce věděl ze smlouvy samotné, kde to bylo výslovně uvedeno, že se stal vlastníkem převáděného majetku ke dni [datum]. Účinností smlouvy se stal vlastníkem celého převáděného majetku, tj. jak pozemků zapsaných v katastru nemovitostí, tak i stavby (obloukové haly), byť tato stavba v té době ještě v katastru nemovitostí zapsána nebyla.

11. S tím souvisí také nedůvodné tvrzení žalobce o tom, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti, pokud nepodala návrh na vklad vlastnického práva pro žalobce. Takovou povinnost žalovaná neměla, neboť jak je shora vysvětleno, vlastnické právo žalobce se do katastru nezapisovalo na základě provedeného vkladového řízení (tedy na základě návrhu na vklad), ale pouhým záznamem, což také bylo skutečně provedeno katastrálním úřadem dne [datum] na základě návrhu na záznam PF ze dne [datum]. V článku IX. smlouvy se žalovaná zavázala do 30 dnů předložit smlouvu k provedení záznamu příslušnému katastrálního úřadu a současně podat návrh na vklad věcných práv k nemovitostem v souladu s touto smlouvou. Předložení smlouvy Katastrálnímu úřadu k záznamu vlastnického práva žalobce žalovaná provedla (viz její návrh ze dne [datum]), dále zmíněný návrh na vklad se týkal pouze ve vztahu ke věcným právům zřízeným smlouvou ve prospěch PF, tj. k právu předkupnímu, jak bylo smluveno pod bodem VIII. 2. smlouvy. Pokud tak neučinila, jednala pouze ke svému neprospěchu a majetek žalobce jako jeho nově nabyté vlastnictví tak nemohl být jakkoli ohrožen.

12. Nedůvodná je také námitka žalobce o tom, že byl žalovanou uveden v omyl, pokud důvodně předpokládal, že bude moci touto smlouvou nově nabytý majetek použít jako zástavu na pořízení úvěru na zaplacení doplatku smluvené kupní ceny. Žalobce nemohl být uveden v omyl, neboť pod bodem VIII. 1. smlouvy byl jednoznačně ujednán závazek žalobce nezatížit bez předchozího písemného souhlasu prodávajícího (tedy PF) žádnou z nemovitostí nabytých touto smlouvou zástavním právem, předkupním právem pro jinou osobu, než prodávajícího, popřípadě jinými věcnými právy vážícími se k převáděným nemovitostem, do okamžiku, než bude uhrazena kupní cena. Pokud tedy žalobce„ plánoval“ zatížit majetek nabytý kupní smlouvou úvěrem, ze kterého by doplatil kupní cenu podle smlouvy, nemohl legitimně předpokládat, že mu tento postup bude žalovanou umožněn, a to ani za situace, kdy v jiném případě jinému nabyvateli privatizovaného majetku takový postup případně umožněn byl. Žalobci byly známy smluvní podmínky pro nabytí majetku podle zákona č. 92/1991 Sb. a musel si být vědom, že je jimi vázán. Z ničeho nelze dovodit, že by žalovaná uvedla žalobce v omyl tím, že odmítla souhlasit s plánovaným postupem žalobce zatížit nabytý majetek.

13. Zmatečná je pak námitka žalobce, že se soud nevypořádal s námitkou § 135b odst. 1 obč. zák. Citované ustanovení upravuje vlastnické poměry ve vztahu k nové věci vzniklé zpracováním věci cizí, a to mezi vlastníkem věci nové a vlastníkem původní věci cizí. Ve vztahu k uplatněnému nároku, který je skutkově vymezen žalobcem jako škoda vzniklá mu tím, že se nestal vlastníkem kupované nemovitosti z důvodu porušení povinnosti žalované ze smlouvy (vložit vlastnické právo žalobce k nemovitosti smlouvou do katastru nemovitostí) a žalovaná tím zmařila získání úvěru na doplatek ceny, čímž žalobci vznikla následná škoda, je argumentace ustanovení § 135b odst. 1 obč. zák. zcela nepřípadná a pro věc nerozhodná. Jen pro úplnost lze dodat, že chtěl-li snad žalobce argumentovat, že se přestavbou haly v době, kdy tuto měl v nájmu (viz tvrzení žalobce uplatněné ve vzájemném návrhu ze dne [datum], resp. [datum]), stal vlastníkem této stavby, pak v rozporu s tím je jeho faktické i právní následné jednání, kdy podává za účelem získání haly do svého vlastnictví privatizační projekt a následně uzavírá smlouvu, kterou tuto stavbu kupuje.

14. Odvolací soud shledává správnými závěry soudu prvního stupně o tom, že žalovaná neporušila povinnost ze smlouvy ani ze zákona, pokud nepodala návrh na vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, neboť takovou povinnost neměla. Žalovaná dále nebyla povinna jakkoliv se žalobcem spolupracovat při získání úvěru pro doplatek kupní ceny, zejména nebyla povinna souhlasit s tím, aby zakoupenou nemovitost mohl žalobce použít jako zástavu pro získání úvěru. Žalovaná nebyla povinna ani pro takové možné použití nemovitosti jako zástavy vytvářet podmínky (např.„ legalizovat“ stavbu haly, aby tato mohla být zapsána v katastru nemovitostí pro žalobce). Pokud tedy žalobce nezískal úvěr na doplatek kupní ceny, pak se tak nestalo z důvodu porušení povinností žalované. Pro nedostatek porušení povinností žalované není dána odpovědnost žalované za tvrzenou škodu, která měla žalobci vzniknout tím, že nedoplatil kupní cenu a z tohoto důvodu došlo následně k odstoupení od smlouvy a k vyklizení žalobce z nemovitosti. Pokud pak předmětem žalované částky byl též nárok na vypořádání investice žalobce do nemovitosti v době trvání nájemního vztahu, pak soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že taková případná pohledávka žalobce jako nájemce vůči žalované jako nástupci původního pronajímatele zanikla splynutím ke dni [datum], kdy se žalobce stal vlastníkem nemovitosti, do níž dříve investoval.

15. Odvolací soud ještě dodává, že kromě toho, že nárok žalobce není dán z důvodů shora uvedených, byla též důvodně ze strany žalované uplatněna námitka promlčení. Uplatněnou pohledávku žalobce je třeba posuzovat jako občanskoprávní nárok podle zák. č. 40/1964 Sb. (náhrada škody z důvodu porušení povinnosti žalované jako vlastníka převáděných nemovitostí). Žalobce tvrdí, že se jedná o pohledávky uplatněné již ve vzájemném návrhu ze dne [datum], resp. uplatněném žalobou ze dne [datum], o nichž nebylo dosud meritorně rozhodnuto s tím, že po dobu vedení řízení o vzájemném návrhu neběžela promlčecí doba.

16. Podle ustanovení § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení.

17. Sám žalobce uvedl, že řízení o jeho vzájemném návrhu bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí a další řízení o„ vzájemném návrhu“ bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Z obsahu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11 Cmo 225/2004-119, vyplývá, že žalobce proti žalovanému uplatnil nárok na zaplacení částky [částka] dne [datum] podáním do spisu Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 4 C 361/97. Následně byla tato věc vyloučena k samostatnému řízení a postoupena Městskému soudu v Praze, který ji projednával pod sp. zn. 22 Cm 138/2000. Řízení v této věci bylo ukončeno zastavením pro nezaplacení soudního poplatku. Takto ukončená řízení nestaví běh promlčecí doby, neboť nesplňují podmínku řádného pokračování ve smyslu ustanovení § 112 obč. zák. Jestliže žalobci vznikl tvrzený nárok [částka] již v roce 1999 (jak vyplývá z uplatnění tohoto nároku v řízení 4 C 361/97), a jestliže řízení o tomto nároku nestavělo promlčecí dobu, jak je shora vysvětleno, pak je nepochybné, že nárok uplatněný touto žalobou dne [datum] byl uplatněn po uplynutí promlčecí doby (§ 100 a násl. obč. zák.).

18. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací osud k závěru, že odvolací argumentace žalobce není způsobilá zvrátit správnost napadeného rozsudku, a proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil za použití § 219 o. s. ř. včetně správného akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalované v odvolacím řízení. Náklady žalované před odvolacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3 úkony žalované v tomto řízení (vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu).