o zaplacení 2.056.392,59 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna vrátit do majetkové podstaty dlužníka [společnost], IČO [IČO], částku ve výši 2.056.392,59 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 18. 5. 2024 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 151.710 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované, aby do majetkové podstaty dlužníka [společnost], dříve pod obchodní firmou [název] (dále též jen „dlužník“), vrátila částku 2.056.392,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je insolvenční správkyní dlužníka. V účetnictví dlužníka jsou evidovány dlužníkem zaplacené faktury, které však dle žalobkyně představují bezdůvodné obohacení žalované na úkor dlužníka v žalované výši, neboť žalobkyně k daným fakturám od dlužníka obdržela pouze nedatovanou kalkulaci projektu s názvem [název]. Na fakturovanou částku však žalované nevznikl nárok vzhledem k celkovému rozsahu a obsahu žalovanou poskytnutého plnění, když rozsah a obsah fakturovaných služeb činí dojem, že výše fakturace měla sloužit pouze k vyvedení peněz získaných dlužníkem ze smluv o zápůjčkách uzavřených se zapůjčiteli z majetku dlužníka. Žalobkyně proto z titulu bezdůvodného obohacení žádala vrácení plateb zaplacených žalované dle faktur č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], když nárok žalobkyně v tomto rozsahu dosud není promlčen. Podáním z 8. 7. 2024 žalobkyně doplnila, že mezi účastníky je nesporné, že žalovaná IT služby pro dlužníka v rozsahu, jak doložila, provedla, žalobkyně však sporuje jejich cenu; proto žalobkyně žádala o vyhotovení znaleckého posudku na ocenění prací provedených žalovanou podle obvyklých cen. Na jednání dne [datum], jakož i v podání ze dne 8. 11. 2024, žalobkyně naopak uvedla, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva a dlužníkovi nebylo žalovanou předáno žádné plnění a daná fakturace byla jen fiktivní. A podáním z 27. 1. žalobkyně doplnila, že podstatou věci je bezesmluvní plnění, nedokončenost projektu [název] z toho plynoucí nefunkčnost daného softwaru a jeho nevyužitelnost pro dlužníka, když dlužníkem fakticky vyplacené částky v celkové výši 4.079.014,16 Kč vysoce překročily cenu prací žalované dle jí předložené kalkulace, přičemž s ohledem na promlčení žalobkyně nepožaduje vrácení nejdříve vyplacených částek ve výši 2.040.621,57 Kč, když tato částka by případně mohla být i maximální hodnotou všech prací žalované na vývoji daného softwaru.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť dlužníkovi řádně a včas poskytla mezi nimi sjednané plnění, toto plnění následně řádně vyúčtovala a dlužník je bez jakýchkoli výhrad či reklamací zcela zaplatil. Podle ústní dohody žalovaná dle konkrétních postupných požadavků dlužníka pro něj prováděla zakázkový vývoj online projektu s pracovním názvem [název] včetně komplexní vývojové dokumentace softwaru. V závěru spolupráce na podzim roku 2021 byly funkční zdrojové kódy předány dlužníkovi i společnosti [právnická osoba], která měla ve vývoji daného projektu pokračovat. Fakturami vymezenými v žalobě, jakož i fakturami za předchozí období celé spolupráce, žalovaná dlužníkovi vyúčtovala tam podrobně specifikovaná plnění na [název] za daná období, a to za mezi nimi sjednanou hodinovou cenu (přičemž hodinová sazba žalované byla nižší než obvyklá v daném místě a čase), když sjednaná cena vycházela z původní nabídky žalované a následně byla upravována o cenu domluvených víceprací provedených dle specifikací dlužníka. Dlužník pak veškeré žalovanou takto vyúčtované faktury bez jakýchkoli reklamací daného plnění zaplatil. V daném případě tak nešlo o bezesmluvní vztah ani o bezdůvodné obohacení.

4. Po provedeném dokazování, které detailně popsal v napadeném rozsudku, dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je insolvenční správkyní dlužníka, na jehož majetek byl dne 29. 5. 2023 prohlášen konkurs, v jeho rámci věřitelský výbor vznesl požadavek na prověření uzavření smlouvy mezi dlužníkem a žalovanou, neboť faktury žalované nedostatečně prokazují poskytnutí plnění dlužníkovi v jím zaplacené celkové výši 4.097.013,81 Kč. Mezi žalovanou (jednající [jméno FO]) a dlužníkem, za něhož vystupoval obchodní ředitel [jméno FO], vznikla obchodní spolupráce z oboru IT týkající se výroby webových aplikací a podpory HW. V červnu 2020 žalovaná na základě poptávky dlužníka zpracovala kalkulaci projektu [název], s tím, že se bude jednat o veřejně dostupný portál s nabídkou služeb zaměřených na komerční sféru, nabídka obsahovala rozpis grafických prací v rozsahu 195 hodin za celkem 178.500 Kč a programátorských prací (vývoje) v rozsahu 806 hodin za celkem 789.880 Kč. Následně bylo mezi žalovanou a dlužníkem jednáno (e-mailem ze dne 12. 6. 2020) o možnostech realizovat dané zadání v kratším čase a se zvýšením hodinové dotace. Dlužník upravenou nabídku přijal dne 12. 6. 2020 a žalovanou žádal o zpracování smlouvy o dílo. Žalovaná k návrhu smlouvy o dílo sdělila, že k ní má drobné výhrady a že návrh změn zašle po konzultaci s právním zástupcem. Demo verze [název] byla pro kontrolu a testování pro dlužníka žalovanou zpřístupněna na adrese [název] dne 30. 7. 2020. Spolupráce žalované a dlužníka na [název] byla ukončena dohodou, dle níž žalovaná 2. 12. 2021 předala dlužníkovi vyhotovené zdrojové kódy daného softwaru k zpřístupnění pro společnost [právnická osoba].

5. Žalovaná vyúčtovala a e-maily s přiloženými fakturami zaslala dlužníkovi tam vždy specifikované již provedené práce na projektu [název] za období od ledna 2020 do dubna 2021, tyto faktury za předchozí období v celkové ceně 2.040.621,57 Kč byly dlužníkem zcela uhrazeny a nejsou předmětem řízení. Žalovaná vyúčtovala a e-maily s přiloženými fakturami zaslala dlužníkovi vyúčtování za provedené práce na projektu [název], a to vždy s uvedením specifikace druhu prací, jejich cenou, resp. hodinovou dotací a výší hodinové sazby za 1 osobu ve výši 800-1.550 Kč/hod, a to konkrétně: za květen 2021 (spočívající mimo jiné v kódovaní jazykové verze, mailingu, schůzkách analytiků a zpracování podkladů z nich) fakturou č. [číslo] z 1. 6. 2021 na částku 49.185,29 Kč splatnou 15. 6. 2021; za vývoj verze 1.1 portálu fakturou č. [číslo] z 23. 6. 2021 na částku 207.103 Kč zaplacenou již dle zálohového listu [číslo]; za červen 2021 (spočívající mimo jiné ve schůzkách programátorů, analytiků a zpracování podkladů na tyto schůzky, zadání a přípravných prací grafika, IT měsíční virtuální server, konzultacích copywrite) fakturou č. [číslo] z 1. 7. 2021 na částku 45.987,26 Kč splatnou 15. 7. 2021; za červenec 2021 (spočívající v mimo jiné přípravě dokumentace analytiků, schůzce analytiků, IT měsíční virtuální server) fakturou č. [číslo] z 2. 8. 2021 na částku 12.358,94 Kč splatnou 16. 8. 2021; za programátorské a grafické práce na vývoji verze 1.1 portálu fakturou č. [číslo] z 12. 8. 2021 na částku 238.564,21 Kč (po započtení zaplacené zálohy ve výši 207.102,99 Kč) splatnou 12. 8. 2021; vývoj verze 1.2. portálu fakturou č. [číslo] z 23. 8. 2021 na částku 320.892 Kč zaplacenou již dle zálohového listu [číslo]; za grafické práce fakturou č. [číslo] z 27. 8. 2021 na částku 18.876 Kč splatnou 10. 9. 2021; za srpen 2021 (spočívající v přípravě a zpracování dokumentace a schůzce analytiků, IT měsíční virtuální server) fakturou č. [číslo] z 1. 9. 2021 na částku 11.531,30 Kč splatnou 15. 9. 2021; grafické práce fakturou č. [číslo] z 15. 9. 2021 na částku 27.951 Kč splatnou 29. 9. 2021; za programátorské práce na vývoji verze 1.2 portálu fakturou č. [číslo] z 29. 9. 2021 na částku 329.071,60 Kč (po započtení zaplacené zálohy ve výši 320.892 Kč) splatnou 13. 10. 2021; za září 2021 (spočívající ve schůzce analytika včetně přípravy dokumentace, IT měsíční virtuální server) fakturou č. [číslo] z 4. 10. 2021 na částku 12.112,10 Kč splatnou 18. 10. 2021; za vývoj verze 1.3 portálu fakturou č. [číslo] z 7. 10. 2021 na částku 363.726 Kč zaplacenou již dle zálohového listu [číslo]; za říjen 2021 (spočívající v grafických pracích, schůzkách s grafikem, analytiky, IT měsíční virtuální server) fakturou č. [číslo] z 5. 11. 2021 na částku 55.307,89 Kč splatnou 19. 11. 2021; za programátorské práce na vývoji verze 1.3 portálu fakturou č. [číslo] z 24. 11. 2021 na částku 453.04,80 Kč (po započtení zaplacené zálohy ve výši 363.726 Kč) splatnou 13. 10. 2021. Tedy žalovaná dlužníkovi fakturami č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] po započtení zaplacených záloh vyúčtovala celkem částku 2.146.271,39 Kč. Tyto faktury byly dlužníkem zcela uhrazeny a jsou předmětem řízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení tvrzeného bezdůvodného obohacení v žalované výši výzvou z 5. 2. 2024 a předžalobní výzvou z 11. 5. 2024.

6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále podle § 2586 o. z., § 2610 a 2632 o. z. V daném případě žalovaná v řízení dostatečným a věrohodným způsobem prokázala, že dlužníkovi poskytla jím objednané plnění ve sjednaném rozsahu a ceně, což dlužník bez výhrad odsouhlasil proplacením vystavených faktur, které sám nikdy nerozporoval. Žalovaná tedy ve smyslu § 2632 o. z. a § 2604 o. z. řádně dokončila a předala sjednané dílo, resp. poskytla služby sjednané v inominátní smlouvě, a měla tak nárok na zaplacení sjednané ceny (§ 2610 o. z.). Tato cena jí pak byla dle jím vystavených faktur dlužníkem bez výhrad zcela zaplacena. Sjednanou hodinovou sazbu ve výši 800 – 1.550 Kč považoval nalézací soud za řádně sjednanou. Dlužník tak zaplacením daných faktur žalované zaplatil za provedené služby, jejichž sjednaným výsledkem byly zdrojové kódy ve vlastnictví dlužníka. Podle prvostupňového soudu tak dlužník plnil podle řádně sjednaného a v době plnění zcela zřejmého a nesporného právního titulu – smlouvy uzavřené mezi žalovanou a dlužníkem, tedy z její strany se ve smyslu § 2991 o. z. nemůže jednat o bezdůvodné obohacení, neboť žalovaná se na jeho úkor neobohatila bez spravedlivého důvodu. Soud prvního stupně proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno úspěšné žalované.

7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, které následně doplnila svým podáním ze dne 2. 6. 2025, a uvedla v něm, že samotnou podstatou věci je bezesmluvní plnění, nedokončenost projektu [název], jeho nefunkčnost a nemožnost využívání, nehledě na fakturaci žalované v rozporu se zákonem o účetnictví. Žalobkyně nepopírá, že žalovaná pro dlužníka bezesmluvně jakési dílčí programátorské práce prováděla a pro zjednodušení celé záležitosti s ohledem na částečné promlčení nároku má za to, že hodnota všech prací žalované na vývoji [název] by snad mohla být v částce 2.040.621,57 Kč, kterou pak žalobkyně v rámci žaloby neuplatnila, byť dle kalkulace vypracované žalovanou mělo být za celý funkční projekt [název] vyfakturováno pouze 789.880,00 Kč, takže i když by se vzalo v úvahu navýšení o 100 hodin, jak avizovala žalovaná, tak i částka 2.040.621,57 Kč i zvýšenou kalkulaci podstatně převyšuje, o celkové fakturaci ve výši 4.097.014,16 Kč ani nemluvě. Jediným relevantním důkazem o vyvinutí software [název], jeho dokončenosti a jeho funkčnosti by byl výstup z činnosti žalované předaný dlužníkovi v takové podobě a na takovém prostředku, aby bylo dlužníkovi umožněno tento výstup implementovat do PC, doložený protokolem o předání a převzetí dokončeného a funkčního software [název], což žalovaná v rámci probíhajícího sporu není schopna prokázat. Žádné smlouvy uzavřené nebyly, proto se podle žalobkyně jednalo o bezesmluvní plnění, přičemž příčinou bezesmluvního plnění byla neochota žalované přistoupit na úpravu návrhu smlouvy dle požadavků [jméno FO], tj. zavázat se k plnění v určitých termínech a při jejich neplnění snášet sjednané sankce. Samotné předání zdrojových kódů není naprosto žádným důkazem o ukončení vývoje software [název], jeho poskytnutí dlužníkovi, a především jeho funkčnosti s možností adekvátního využívání. Zdrojové kódy obecně samy o sobě nepotvrzují ani provedení fakturovaných prací, ani způsobilost vyvinutého software [název] k jeho využívání, a tudíž ani oprávněnost výše fakturace.

8. Dne 16. 3. 2023 měla žalovaná předat [jméno FO] zdrojové kódy (nikoli oficiálně dlužníkovi), přičemž tyto zdrojové kódy mají být dle žalované argumentem pro tvrzení, že objednané služby software [název] provedla. Žalobkyně k tomu citovala definici zdrojového kódu z [aplikace] a odkázala na konzultaci s IT specialistou, který uvedl, že zdrojové kódy nemají pro objednatele vývoje software žádný význam, neboť by musely být dopracovány formou doprogramování do podoby, ve které by se daly v použitelné formě nahrát na příslušné médium a implementovat z tohoto média do počítače objednatele software. Ze zdrojových kódů, které žalovaná poskytla k důkazu soudu nelze zjistit, v jakém rozsahu objednaný software [název] žalovaná zpracovala, a tudíž ani v jakém rozsahu by jí vznikl nárok na zaplacení vykonané práce a v jakém rozsahu by se jednalo o bezdůvodné obohacení. Navíc, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi [jméno FO], tak výstupy žalované byly nepoužitelné pro další vývoj software firmou [právnická osoba]. Pokud se týká námitky žalované o placení faktur, tak faktury vystavené žalovanou sice platil [jméno FO] z titulu své funkce statutárního zástupce, tj. podával příkazy k jejich úhradě, avšak výhradně na základě pokynů [jméno FO], neboť jako laik nebyl schopen oprávněnost fakturace jakkoli posoudit. Placení faktur samo o sobě pak není žádným důkazem o jejich správnosti. Navíc chybí přílohy k jednotlivým fakturám, na fakturách chybí popis fakturovaných prací, nejsou doloženy výkazy práce k jednotlivým fakturám, nejsou doloženy zápisy z jednání s dlužníkem, v nichž by byla oprávněnost a správnost faktur doložena. Od roku 2019 bylo jedinou fakticky vykonávanou podnikatelskou činností dlužníka inkaso zápůjček na základě smluv uzavíraných se zapůjčiteli, šlo o způsob legalizace výnosů z trestné činnosti.

9. Žalobkyně dále v souvislosti se žalovanou vydanými fakturami argumentovala porušením příslušných ustanovení zákona o účetnictví. Pokud se týká charakteru žalovanou vydaných faktur dle zákona o účetnictví, tak s ohledem na údajné kontinuální dílčí plnění jsou tyto faktury dle zákona o účetnictví pouhými zálohovými fakturami, takže žalovaná měla povinnost je jako zálohové označovat a po ukončení zakázky k okamžiku deadlinu vystavit koncovou fakturu. Jelikož však vývoj software žalovaná nedokončil a dlužníkovi nepředala, tak jí nevzniklo ani právo vystavit koncovou fakturu představující daňový doklad k zaúčtování. Nevystavením koncové faktury ztratila žalovaná právo na ponechání si od dlužníka zaplacených záloh a vznikla jí povinnost zaplacené zálohy jakožto bezdůvodné obohacení už z tohoto zásadního důvodu vrátit. K tomu žalobkyně odkázala na odborný názor daňové poradkyně. Podle žalobkyně by měl odvolací soud uložit soudu prvního stupně, aby provedl důkazy fakturami, kterými svědek [jméno FO] jakožto subdodavatel žalované vyfakturoval žalované vývoj software [název] pro dlužníka, kteréžto faktury žalovaná přefakturovala dlužníkovi a dále smlouvami, které svědek se žalovanou na inkriminovaný software uzavřel, za účelem odvození celkové obvyklé ceny software [název] s rozdělením na cenu připadající na technickou část a cenu připadající na grafickou část. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná v písemné reakci na podané odvolání žalované navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

11. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů a učinil z nich správná skutková zjištění, která detailně popsal v napadenému rozsudku. Rozsudek nalézacího soudu tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

13. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

14. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odst. 2).

15. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

16. Podle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.

17. Podle § 2606 provádí-li se dílo postupně a lze-li jednotlivé stupně odlišit, může být předáno a převzato i po částech.

18. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díl vzniká provedením díla. Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení (odst. 2).

19. Žalobkyně coby insolvenční správkyně dlužníka se podanou žalobou dožaduje vydání bezdůvodného obohacení, kterého se mělo žalované dostat na úkor dlužníka v rámci spolupráce při zakázkovém vývoji online projektu, jehož pracovní název zněl [název]. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalovaná řádně a včas poskytla veškeré plnění, které dlužníkovi vyúčtovala předmětnými fakturami, a dlužník tyto bez jakýchkoliv námitek uhradil. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že s ohledem na charakter podané žaloby to byla žalovaná, která v řízení nesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že ve prospěch dlužníka poskytla mezi nimi sjednané plnění v podobě realizace softwarového projektu [název]. Podle odvolacího soudu žalovaná povinnosti z těchto břemen dostála, jak rovněž uzavřel soud prvního stupně.

20. Žalobkyně uplatnila dvě zásadní odvolací námitky: a) nebylo prokázáno provedení díla (samotné zdrojové kódy jsou nedostačující) a b) došlo k porušení zákona o účetnictví, neboť žalovaná nevystavila dlužníkovi koncovou fakturu, čímž žalovaná ztratila právo na ponechání si od dlužníka zaplacených záloh a vznikla jí povinnost zaplacené zálohy vrátit jakožto bezdůvodné obohacení.

21. Předně je nutno uvést, že u jednání odvolacího soudu žalobkyně učinila nesporným rozsah prací, které žalovaná pro dlužníka provedla a následně vyfakturovala. Žalobkyně se tak vrátila ke svému tvrzení z podání ze dne 8. 7. 2024 (č. l. 205 spisu), v němž rovněž uvedla, že „mezi účastníky je nesporné, že žalovaná IT služby pro dlužníka v rozsahu, jak doložila soudu, provedla. Sporná je cena za provedené služby“.

22. Soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, kterou však podle odvolacího soudu lze posoudit jako smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. o. z., nikoliv jako smlouvu inominátní, neboť žalovaná se zavázala pro dlužníka provést sjednané dílo ve formě online softwarového projektu [název]. Smlouva o dílo může být uzavřena i tzv. konkludentně, jak se tomu stalo i v posuzovaném případě, kdy žalovaná jako zhotovitel na základě konkrétní poptávky dlužníka začala realizovat práce na projektu, dlužník tyto práce akceptoval (zejména zaplacením faktur za jednotlivá dílčí plnění a převzetím zdrojových kódů). Konkludentní jednání žalované a dlužníka bylo zcela jednoznačné a směřovalo k uzavření smlouvy o dílo. Tomu nakonec odpovídá i tomu, že sama žalobkyně učinila nesporným rozsah žalovanou provedených prací, které nutně vycházely z uzavřené smlouvy.

23. Soud prvního stupně správně uvedl, že žalovaná předávala výsledky své činnosti (dle jejich povahy) v souladu s § 2632 o. z. Celý projekt [název] běžel po dobu spolupráce na serverech žalované, nemuselo nutně dojít k jeho nainstalování na firemním hardware, aby mohl být považován za předaný. Předání zdrojových kódů projektu bylo prokázáno e-mailem ze dne 2. 12. 2021 a podle odvolacího soudu dostatečně potvrzuje dokončení a předání výsledku činnosti žalované. Žalobkyně je zpochybnila pouze v obecné proklamativní rovině, aniž by se s nimi (např. prostřednictvím odborného posouzení) vůbec seznámila. Při provedení důkazu zdrojovými kódy projektu před soudem prvního stupně proti nim žalobkyně nevznesla jedinou námitku a omezila se na dotaz, zda je možné zdrojové kódy poskytnout v češtině. Funkčnost projektu byla v řízení prokázána rovněž svědeckými výpověďmi, jak správně podotkl nalézací soud v bodě 28 napadeného rozsudku.

24. Domněnka žalobkyně o tom, že žalovaná měla vystavit jakousi koncovou fakturu, je zcela lichá. I případné nevystavení daňového dokladu nemůže vést k závěru o bezdůvodném obohacení. Fakturace navíc z logiky věci vyžaduje smluvní vztah, tento argument žalobkyně je tak v příkrém rozporu s domněnkou žalobkyně o „bezesmluvním plnění“, kterou prezentovala v průběhu řízení. Podle odvolacího soudu je zcela souladné s ustanovením § 2606 a § 2610 odst. 2 o. z., že v případě postupného dílčího plnění, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část díla, jak tomu bylo i v posuzovaném případě, neboť tomu odpovídala nejen postupná fakturace žalované, ale zejména úhrada faktur dlužníkem.

25. Pokud pak žalobkyně naznačuje, že pro spolupráci mezi žalovanou a dlužníkem je relevantní cena obvyklá, pak přehlíží, že spolupráce dlužníka a žalované byla založena na smlouvě o dílo uzavřené mezi podnikateli v rámci běžného obchodního styku. Zcela v souladu se zásadou smluvní volnosti si tyto sjednaly plnění a jeho cenu, jak dokládá příslušná fakturace, jež byla bez jakýchkoliv námitek v plné výši dlužníkem uhrazena.

26. Pokud žalobkyně z výpovědi svědka [jméno FO] usuzovala, že plnění žalované mělo být nepoužitelné, a to ani jako výchozí materiál pro další vývoj ze strany společnosti [právnická osoba], pak nic takového z jeho výpovědi nevyplývá. Svědek [jméno FO] naopak potvrdil obrovský rozsah zdrojových kódů a použitelnost systému.

27. K jednání před obvodním soudem dne [datum] se žalobkyně ani její zástupce nedostavil. Na tomto jednání byl vyslechnut rovněž svědek [jméno FO]. Žalobkyně se na základě jeho svědecké výpovědi domnívala, že právě jím vyfakturované částky měly představovat stěžejní část práce na projektu [název], a v podaném odvolání vyčítala nalézacímu soudu, že nepovažoval za nezbytné ověřit z příslušných faktur, kolik z nich bylo skutečně uhrazeno s tím, že toto by mělo vést ke zjištění jakési blíže neurčené ceny obvyklé. Bylo samozřejmě na žalobkyni, aby takový návrh na doplnění dokazování učinila před nalézacím soudem, stěží tak může učinit v odvolacím řízení, které je ovládáno principem neúplné apelace. Svědek Semačík navíc potvrdil, že veškeré plnění, které dlužník požadoval, bylo řádně poskytnuto a předáno, a že ve vývoji projektu dále pokračovala společnost [právnická osoba]. Současně potvrdil značný rozsah díla jako takového (tisíce hodin práce) a jeho funkčnost.

28. Odvolací soud závěrem podotýká, že bylo na žalobkyni, jakou procesní strategii v řízení zvolí. Žalobkyně svá tvrzení a argumentaci několikrát změnila a ve svém podání ze dne 27. 1. 2025 vzala své veškeré uplatněné důkazní návrhy zpět jako nadbytečné a nahradila je tvrzeními o bezesmluvním plnění, nedokončenosti projektu a nevystavení koncové faktury. Soud prvního stupně proto nemusel věnovat pozornost podnikatelské činnosti dlužníka a žalobkyní naznačovanou legalizací výnosů z trestné činnosti. Pokud pak žalobkyně před odvolacím soudem navrhla z opatrnosti doplnit dokazování o výslech blíže neurčené daňové poradkyně, jedná se o v odvolacím řízení nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o. s. ř.

29. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek, včetně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

30. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem 33.980 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 16.540 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po 5.300 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po 450 Kč. O povinnosti žalobkyně zaplatit tuto náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., třídenní lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř. Tyto náklady představují pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka a hradí se z ní (§ 168 zákona č. 182/2006 Sb.).