o zaplacení 44.583 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 44.583 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 12. 12. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 9.974 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 44.583 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že účastnice byly od roku 2019 až do 6. 8. 2024 spoluvlastníky nemovitostí: pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 72 m², jehož součástí je budova č. ev. [číslo], jiná stavba a pozemku parc. č. [číslo], lesní pozemek o výměře 1097 m², vše v k. ú. a obci [adresa], zapsáno na LV č. [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [územě samosprávný celek], Katastrální pracoviště [místo] („dále jen nemovitosti“). Okresní soud v [místo] rozsudkem ze dne 19. 6. 2024 č. j. [spisová značka] spoluvlastnictví účastnic zrušil. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 8. 2024. Velikost spoluvlastnického podílu žalobkyně činila 1/6, velikost spoluvlastnického podílu žalované 5/6. Spoluvlastníci mohou (dohodou nebo většinovým rozhodnutím) nebo soud rozhodnout o hospodaření se společnou věcí tak, že některého ze spoluvlastníků z fyzického užívání věci zcela nebo zčásti vyloučí; v takovém případě logicky užívá některý ze spoluvlastníků věc nad rámec jeho podílu. Jde však o omezení práva dovolené zákonem, za které spoluvlastníkovi náleží (nedohodl-li se s ostatními spoluvlastníky jinak) náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Žalovaná oznámila dne 27. 8. 2021 žalobkyni, že tehdejší většinové spoluvlastnice nemovitostí (žalovaná a paní [jméno FO], matka účastnic) rozhodly o tom, že vylučují žalobkyni z možnosti užívání uvedených nemovitostí. Velikost spoluvlastnického podílu žalobkyně činila 1/6, její nárok na náhradu tak činí 44.583 Kč, který žalovaná vypočetla dle znaleckého posudku.

3. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice byly zapsané jako vlastnice pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 72 m², jehož součástí je budova č. ev. [číslo], jiná stavba a pozemku parc. č. [číslo], lesní pozemek o výměře 1097 m², vše v k. ú. a obci [adresa], zapsáno na LV č. [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [územě samosprávný celek], Katastrální pracoviště [místo]. Velikost spoluvlastnického podílu k nemovitostem činila u žalobkyně 1/6 a u žalované 5/6. Většinová vlastnice (žalovaná) vyloučila žalobkyni z užívání nemovitostí. Podílové spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem bylo zrušeno a nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované ke dni 6. 8. 2024, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v [místo] ze dne 19. 6. 2024 č. j. [spisová značka]. Tržní nájemné v období od 9/2021 do 12/2021 činilo 7.300 Kč za měsíc, tj. 29.200 Kč za toto období. Tržní nájemné v období od 1/2022 do 12/2022 činilo 7.900 Kč za měsíc, tj. 94.800 Kč za toto období. Tržní nájemné v období od 1/2023 do 12/2023 činilo 7.900 Kč za měsíc, tj. 94.800 Kč za toto období. Tržní nájemné v období od 1/2024 do 7/2024 činilo 8.000 Kč za měsíc, tj. 56.000 Kč za toto období, kdy výše nájemného byla prokázána znaleckým posudkem č. [číslo] ze dne 15. 7. 2024 znalce [jméno FO].

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 1122 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a § 2991 o. z. Obvodní soud měl za prokázané, že žalobkyně a žalovaná byly spoluvlastnicemi nemovitostí až do vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu, tj. ke dni 6. 8. 2024, kdy rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobkyně byla do dne rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví vlastnicí 1/6 k celku. Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Žalovaná vyloučila z užívání nemovitostí žalobkyni a té tedy náleží za toto vyloučení náhrada.

6. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Rozsah tohoto užívacího práva ke společné věci (stejně jako výše spoluvlastnického podílu) nemůže být proti vůli spoluvlastníka rozhodnutím spoluvlastníků modifikován. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to (jestliže se ovšem strany nedohodly jinak) odpovídající náhrada. Jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva. Výše této náhrady byla prokázána znaleckým posudkem, a soud prvního stupně ji vypočetl takto: v období od 10/2021 do 12/2021 celkem 21.900 Kč (3 x 7.300 Kč). V období od 1/2022 do 12/2022 celkem 94.800 Kč (12 x 7.900 Kč). V období od 1/2023 do 12/2023 celkem 94.800 Kč (12 x 7.900 Kč). V období od 1/2024 do 7/2024 celkem 56.000 Kč (7 x 8.000 Kč). Celkem tedy 267.500 Kč (21.900 Kč + 94.800 Kč + 94.800 Kč + 56.000 Kč), z tohoto 1/6 činí 44.583 Kč. Tuto částku přiznal prvostupňový soud žalobkyni jako náhradu za omezení práva užívat nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno podle § 1970 a násl. o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno úspěšné žalobkyni.

7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. Žalovaná se o podané žalobě dozvěděla až 3. 2. 2025, kdy nalezla ve své domovní schránce napadený rozsudek, který byl do schránky vhozen dne 30. 1. 2025. Z obálky rozsudku přitom žalovaná zjistila, že rozsudek jí byl doručován dne 14. 1. 2025, kdy byla zásilka současně uložena na [právnická osoba]. Žádné oznámení o uložení zásilky však žalovaná ve schránce nenalezla, přestože dům na adrese trvalého bydliště žalované nepřetržitě obývá matka žalovaná a žalovaná ji pravidelně navštěvuje. Jak současně plyne z obálky zásilky, poštovní doručovatel vhodil obálku s rozsudkem do poštovní schránky žalované až dne 30. 1. 2025, ačkoliv lhůta 10 dnů pro uložení zásilky uplynula 24. 1. 2025 a zásilka měla být žalované vhozena do schránky již 25. 1. 2025. Podle žalované poštovní doručovatel zcela ignoruje své povinnosti při doručování písemností. Jen tak lze vysvětlit, že žalované nebyla doručena ani žaloba s výzvou k vyjádření se, ani předvolání k jednání. Podle žalované při doručování soudních písemností nebyla dodržena pravidla pro jejich doručování, a to na straně doručujícího orgánu. První zásilkou podanou k poštovní přepravě měla být doručována žaloba s výzvou k vyjádření. Podle neotevřené obálky, jež byla vrácena do soudního spisu, proběhl neúspěšný pokus o doručení dne 29. 10. 2024, kdy neměla být žalovaná zastižena a zásilka tak byla připravena k vyzvednutí na pobočce pošty. Pokus o doručení dne 29. 10. 2024 vůbec neproběhl. Na adrese [adresa], nepřetržitě bydlí matka žalované, paní [jméno FO], která byla dne 29. 10. 2024 celý den doma, avšak poštovní doručovatel se toho dne vůbec nedostavil. V poštovní schránce žalované pak měla být ponechána výzva k vyzvednutí zásilky. Žádná výzva ve schránce zanechána nebyla, a tedy doručení nemůže být účinné. Současně žalovaná poukázala na pochybení doručovatele při doručování zásilky. Na rubu obálky je totiž otištěno razítko „Nezastižen, oznámeno, uložit do“ s ručně vepsaným datem „11. 11.“ Vzhledem k tomu, že zásilka mohla být uložena maximálně na 10 dní, mohla být uložena nejpozději do 8. 11. 2024, nikoliv do 11. 11. 2024. Z toho vyplývá, že poštovní doručovatel postupoval chybně i v tomto ohledu, což potvrzuje přesvědčení žalované, že pochybil při samotném oznamování o tom, že je nějaká zásilka doručována. Druhou zásilku zasílal obvodní soud žalované počátkem prosince 2024; jde o usnesení č. j. [spisová značka] ze dne 25. 11. 2024, přičemž na stejnopisu tohoto usnesení je připojena oddělitelná část poštovní zásilky, která měla obsahovat „vz. 73 + vz. 69 + žaloba“. Zde se mělo jednat o doručení postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. s uložením na dobu 10 dnů a poté vhozením zásilky do poštovní schránky adresáta. Z oddělitelné části zásilky vyplývá, že pokus o doručení byl učiněn dne 2. 12. 2024, avšak ve skutečnosti neproběhl. Po celý den byla přítomna matka žalované, avšak poštovní doručovatel se ani v tomto případě nedostavil, tedy ani nezanechal oznámení o doručení zásilky v poštovní schránce. I zde žalovaná upozornila na pochybení doručujícího orgánu, neboť zásilka měla být uložena dne 2. 12. 2024 na dobu 10 dnů, tj. do 12. 12. 2024 a poté měla být vhozena do schránky žalované. Dle vyznačeného potvrzení však byla údajně vhozena do schránky žalované až 18. 12. 2024, tj. 6 dní po uplynutí lhůty. I tato skutečnost nasvědčuje pochybení poštovního doručovatele při doručování zásilky. Žádná zásilka do její schránky vhozena nebyla, což lze doložit i výpovědí matky žalované, paní [jméno FO]. K obdobnému pochybení došlo i při doručování zásilky obsahující rozsudek. Doručení prvních dvou zásilek bylo podle žalované provedeno v rozporu s pravidly občanského soudního řádu, je neúčinné, a soud tedy nemohl jednat a ve věci rozhodnout bez přítomnosti žalované při jednání.

8. Napadený rozsudek pak žalovaná považovala za nesprávný po stránce skutkové i právní. Nalézací soud vyšel primárně ze znaleckého posudku, který posuzoval výši obvyklého nájemného. Pokud jde o provádění důkazu znaleckým posudkem, platí, že soud má znalce vyslechnout (§ 127 odst. 1 o. s. ř.), pouze v odůvodněných případech se může soud spokojit s písemným posudkem znalce. Soudní judikatura pak specifikuje, že o takové odůvodněné případy jde tehdy, „nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce. Zde souhlas s upuštěním od výslechu znalce dán nebyl, a to ani z jedné strany. Soud tedy měl, i za nepřítomnosti účastníků, znalce vyslechnout. V žalobě nebylo uvedeno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení požadované částky postupem podle § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu reagoval právní zástupce žalované přípisem ze dne 15. 10. 2024, ve kterém nárok odmítl mimo jiné s výhradami ke znaleckému posudku a jeho závěrům. Soud má mimo jiné vzít v úvahu, zda jsou závěry znaleckého posudku dostatečně podloženy a odůvodněny. Znalec v bodu 6.2 posudku označil závěr týkající se výše tržního nájemného jen jako pravděpodobný“. Samotný posudek lze označit za zpracovaný značně nedbale, až nesrozumitelně. Navíc na str. 6 posudku znalec uvedl, že „Nemovitost je užívána od roku cca 1974 a je v zanedbaném stavu určena k rekonstrukci.“ Již tato samotná skutečnost vylučuje možnost oceňovat hodnotu užívání nemovitosti ekvivalentem tržního nájemného, neboť je zřejmé, že by nemovitost pronajata být nemohla. Znalecký posudek proto nemůže představovat dostatečně spolehlivý základ pro rozhodnutí věci. Pokud jde o náklady řízení, vzhledem k tomu, že obvodní soud rozhodoval za situace, kdy neměl doloženo, že by byla zaslána předžalobní výzva, neměl s ohledem na § 142a o. s. ř. přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání vyvracela jednotlivé odvolací námitky, navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalované v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek. Poté, co postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o reklamační dopisy žalované ze dne 24. 2. 2025 a 21. 4. 2025, a dále o výslech svědkyně [jméno FO], dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

11. Z reklamačních dopisů žalované ze dne 24. 2. 2025 a 21. 4. 2025 bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaná se obrátila s dotazem na [právnická osoba]. týkajícího se doručování dvou zásilek z 29. 10. 2024 a 2. 12. 2024, kdy neobdržela oznámení o uložení zásilek, což považovala za záhadu, neboť doručovatel [jméno FO] je skvělý a žalovaná si na něj nestěžuje.

12. Z výslechu svědkyně [jméno FO] odvolací soud zjistil, že svědkyně je matkou účastnic řízení, bydlí na adrese [adresa]. Jedná se o rodinný dům, který je ve spoluvlastnictví účastnic, žalobkyně disponuje podílem 1/6, žalovaná 5/6. V domě bydlí pouze svědkyně. Na domě je umístěna velká poštovní schránka, poštu nosí poštovní doručovatel pan [jméno FO]. Žalovaná má na předmětné adrese evidované své trvalé bydliště, chodí jí tam různé dopisy, svědkyně pro žalovanou poštu schraňuje a pak ji žalované předává. Ve schránce bývá lístek od doručovatele, že na poště je nějaká nedoručená pošta. Problémy s doručováním zásilek si svědkyně neuvědomuje, nestalo se, že by pošta nějakou zásilku nedoručila. Pokud je doručována zásilka pro žalovanou, pošťák už od vrátek na svědkyni volá, zda je tam žalovaná. Pošťák ví, že tam většinou není, proto hodí lístek do schránky, že to bude na poště. Jednou se stalo, že zásilka čekala na poště, pak to doručil po 10 dnech tak, že to hodil do schránky a svědkyně to žalované dovezla.

13. Podle § 49 odst. 2 o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti (doručované do vlastních rukou), písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu.

14. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

15. Podle § 50f odst. 3 o. s. ř. doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti na doručence. Doručenka je veřejnou listinou. Není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé.

16. Podle § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

17. Žalovaná předně namítala, že soud prvního stupně nemohl ve věci rozhodnout bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

18. Ustanovení § 115a o. s. ř. představuje výjimku z pravidla, že k projednání věci samé je potřeba nařídit jednání. Stávající právní úprava pro rozhodování ve věci samé bez nařízení jednání vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek: a) účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí, b) ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

19. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 25. 11. 2024 č. j. 7 C 82/2024-34 soud prvního stupně vyzval účastnice, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Stanovisko účastníků k zamýšlenému postupu soudu je obligatorní, v posuzované věci nalézací soud využil postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Účastnice se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto měl obvodní soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

20. Usnesením ze dne 25. 11. 2024 č. j. 7 C 82/2024-35 soud prvního stupně zároveň vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Soud prvního stupně tato dvě usnesení společně se žalobou doručoval do vlastních rukou žalované na adresu [adresa], což je její adresa pro doručování jakožto místo trvalého pobytu vedené podle zvláštního právního předpisu ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř.

21. Z doručenky k této zásilce vyplývá, že pokus o doručení této zásilky byl učiněn dne 2. 12. 2024, protože adresát nebyl zastižen, byla písemnost uložena a připravena k vyzvednutí dne 2. 12. 2024 s tím, že adresátovi byla zanechána výzva, aby si zásilku na poště vyzvedl. Protože zásilka nebyla vyzvednuta v úložní době, byla vložena do domovní schránky žalované dne 18. 12. 2024.

22. Doručenka je smyslu § 50f odst. 3 o. s. ř. veřejnou listinou, to znamená, že údaje v ní vyznačené se považují za pravdivé, není-li prokázán opak. Jedná se o vyvratitelnou domněnku správnosti a pravdivosti údajů na doručence, která dopadá na každý jednotlivý údaj na ní uvedený. Opak ve smyslu ustanovení § 50f odst. 3 o. s. ř. prokazuje (pomocí důkazních prostředků) ten, kdo ho za řízení tvrdí, v posuzované věci tedy žalovaná. Žalovaná tento opak prokazovala svědeckou výpovědí [jméno FO] a reklamačními dopisy.

23. Svědkyně [jméno FO] žádné problémy s doručováním zásilek pro žalovanou nezaznamenala a popsala i situaci, kdy zásilka určená do vlastních rukou žalované byla po uložení na poště vhozena do poštovní schránky. Výpověď svědkyně hodnotil odvolací soud jako věrohodnou a nestranící žádné z účastnic. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalované se nepodařilo prokázat opak pravdivosti údajů uvedených na doručence. Na účincích fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. pak nic nemění ani okolnost, zda písemnost byla následně do schránky vhozena následující den po uplynutí 10denní lhůty, nebo až o šest dnů později. První podmínka pro rozhodování ve věci samé bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. (souhlas s takovým postupem) tak podle odvolacího soudu byla splněna.

24. Dále se odvolací soud s ohledem na námitku žalované zabýval tím, zde byla splněna i druhá podmínka postupu podle § 115a o. s. ř., tedy zda bylo ve věci možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a rovněž dospěl ke kladnému závěru.

25. Možnost soudu rozhodnout o věci samé bez nařízení jednání předpokládá, že všechny rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z toho, co je obsahem spisu; jinak soud může činit skutková zjištění nebo mít určité skutečnosti za osvědčeny jen na základě důkazů, které byly provedeny při jednání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. 29 Odo 164/2006). Bez nařízení jednání může soud věc projednat a rozhodnout jen tehdy, byl-li náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin, neboť jimi byly prokázány všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci.

26. V posuzované věci měl prvostupňový soud za to, že v ní lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, které žalobkyně označila v žalobě (výpis z katastru nemovitostí, rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví, oznámení ze dne 27. 8. 2021 a znalecký posudek ze dne 15. 7. 2024). Proto vyzval účastnice, aby sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Ze žaloby bylo patrné, že jedním z předložených důkazů byl i znalecký posudek. Tím, že účastnice daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, daly zároveň souhlas s tím, že se soud může spokojit s písemným posudkem znalce. Bylo by nelogické, aby účastník nesouhlasil s upuštěním od výslechu znalce, a přitom souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů dle § 115a o. s. ř. Zákonná úprava v této souvislosti presumuje, že pokud účastník řízení udělí souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, jsou mu listiny založené ve spise známé a nemá vůči jejich pravosti nebo obsahu připomínky, neboť jinak by se práva účasti na projednání věci nevzdal, resp. by s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasil. Pokud tedy soud prvního stupně vycházel za znaleckého posudku [jméno FO], který určil tržní nájemné za užívání předmětných nemovitostí, a od něj odvodil náhradu za omezení spoluvlastnického práva žalobkyně, pak lze takový postup aprobovat jako správný.

27. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek, včetně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

28. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem 8.107 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 5.800 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po 2.900 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po 450 Kč a z náhrady za 21 % DPH z částky 6.700 Kč ve výši 1.407 Kč. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.