o zaplacení 12.500.000 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 12.500.000 Kč a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 1.800 Kč. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7.500.000 Kč jako škody a částky 5.000.000 Kč jako nemajetkové újmy. Žalobkyně tvrdila, že nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem došlo k tomu, že na základě návrhu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] (dále „soudní exekutor“) v rámci exekuce vedené proti jejímu manželovi byly dne 5. 11. 2014 žalovanou zablokovány její pozemky č. parc. [číslo] a [číslo] v kat. území [adresa] zapsané na LV [číslo] (dále „předmětné nemovitosti“), tyto nemovitosti nebyly odblokovány, ačkoliv „exekuce byla uhrazena“, po dobu dalších 9 let nedošlo k jejich odblokování a žalobkyně proto nemohla tyto nemovitosti prodat a získat jejich prodejem částku 7.500.000 Kč, což byla sjednaná kupní cena smlouvou o smlouvě budoucí. Žalobkyně nemohla získané finanční prostředky využít ve prospěch své rodiny, čímž došlo k psychickému a emočnímu strádání její a její rodiny, proto požaduje náhradu nemajetkové újmy 5.000.000 Kč. Žalovaná namítla, že žádné z jejích rozhodnutí (o přerušení vkladových řízení) nebylo pro nezákonnost zrušeno, ani změněno, žalobkyně si proti nim ani odvolání nepodala. Celá nežádoucí situace „zablokování“ [spisová značka] byl zvolen postup, že rozhodnutím ze dne 21. 3. 2023 bylo rozhodnuto pouze o části návrhu, jednalo se o řešení velmi výjimečné situace v souvislosti s šetřením veřejného ochránce práv.

2. Soud prvního stupně z předložených listin zjistil, že ve věci [spisová značka] na dotaz žalované žalobkyně i její manžel nesouhlasili s pokračováním řízení, dokud nebudou všechny soudní spory pravomocně ukončeny. Dne 31. 10. 2014 uzavřela žalobkyně se společností [společnost] smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem byl závazek sjednat kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí, přičemž v článku II. odst. 3 si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 750.000 Kč, pokud některá ze stran zmaří uzavření kupní smlouvy. V období od 5. 3. 2015 do 30. 5. 2015 uhradila žalobkyně společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 750.000 Kč. Dne 4. 11. 2014 vydal soudní exekutor ve věci exekuce vedené proti manželu žalobkyně exekuční příkaz č. j. [spisová značka] zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitosti zapsané na LV č. [číslo] a na LV [číslo]. Žalovaná usnesením ze dne 5. 11. 2014 č. j. [spisová značka] přerušila řízení o povolení vkladu exekutorského zástavního práva. Žalobkyně se snažila o vymazání exekutorského zástavního práva dopisy 12. 11. 2014 a 26. 5. 2015, žalovaná jí sdělila dopisem ze dne 22. 6. 2015, že postupuje v souladu s právem, když čeká na odstranění první plomby na nemovitostech postihnutých exekutorským zástavním právem, a to v řízení z roku 1998. Dále sdělila, že 27. 4. 2015 doručil soudní exekutor žalované tzv. zrušení, kterým oznámil, že důvody pro zápis exekučního příkazu ze dne 4. 1. 2014 pominuly. Dne 11. 10. 2021 uzavřela žalobkyně s [jméno FO] a [jméno FO] kupní smlouvu na koupi mimo jiné předmětných nemovitostí za kupní cenu 3.000.000 Kč, dne 12. 10. 2021 byl podán účastníky kupní smlouvy návrh na vklad práva do katastru nemovitostí, usnesením ze dne 5. 11. 2021 č. j. [spisová značka] žalovaná vkladové řízení přerušila do ukončení všech předcházejících řízení (včetně řízení [spisová značka]). Dne 21. 3. 2023 rozhodla žalovaná v řízení o vkladu exekutorského zástavního práva usnesením č. j. [spisová značka] tak, že se návrh zamítá, a to na základě přehodnocení svého právního názoru, neboť ve věci bylo možné částečně rozhodnout ohledně předmětných nemovitostí, když to umožňovala povaha vkladové listiny a bylo vyloučeno, že se manžel žalobkyně stane na základě předcházejících přerušených řízení vlastníkem předmětných nemovitostí. Dne 21. 8. 2023 se ve věci vyjádřil veřejný ochránce práv, a to na popud manželů [jméno FO]. Veřejný ochránce práv shledal postup žalované po právu.

3. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně uzavřel, že nejsou dány podmínky pro odpovědnost žalované podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb. (dále „OdpŠk“), neboť žalobkyní namítaná rozhodnutí o přerušení řízení nebyla pro nezákonnost zrušena či změněna. Předmětné nemovitosti byly navázány na řízení probíhající od roku 1998, přičemž se tak stalo veřejnou listinou soudního exekutora. Není dána ani odpovědnost za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť žalovaná neporušila povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, neboť souladně v řízeních postupovala tak, že rozhodla o přerušení řízení. Nad rámec uvedeného soud prvního stupě dodal, že žalobkyni škoda nevznikla, případně nižší, neboť pokud se jí nepodařilo prodat nemovitosti, zůstaly jí ve vlastnictví nemovitosti v hodnotě, za kterou je prodávala. Nemajetkovou újmu žalobkyně řádně nekonkretizovala. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že jí bylo upřeno právo na majetek a volné nakládání s ním po dobu 9 let. V této době žalovaná vydávala rozhodnutí odmítající uvolnit předmětné nemovitosti, přičemž na těchto nevázly jiné zápisy než zřízení exekutorského zástavního práva, které však bylo po uhrazení exekuce soudním exekutorem zrušeno. Teprve v roce 2023 dospěla žalovaná k závěru, že lze předmětné nemovitosti projednávat odděleně, tj. očistit je od dalších nemovitostí. S odkazem na nález Ústavního soudu vydaný ve věci Svědkové Jehovovi proti České republice má žalobkyně za to, že rozhodnutí žalované obsahují prvky libovůle, svévole, překvapivosti, nepředvídatelnosti či přílišného formalismu. Pokud soud prvního stupně vytýká žalobkyni, že nepředložila rozhodnutí [spisová značka], pak si měl soud toto vyžádat od žalované. Soud prvního stupně neprovedl navrhované důkazy ke způsobené škodě (první skupina svědků) a k nemajetkové újmě (druhá skupina svědků). Pokud by žalovaná zaujala stejné stanovisko v roce 2014, jako učinila v roce 2023, pak žalobkyně mohla prodat předmětné nemovitosti za částku 7,5 až 10 milionů Kč, a pokud by tuto částku investovala, což by soud seznal z první skupiny svědků, mohla žalobkyně nakoupit minimálně 5 nemovitostí – bytů, za které by při jejich prodeji v roce 2024 utržila 35.000.000 Kč. Podle žalobkyně bylo rozhodnutí žalované zrušeno i změněno, ale v žádném není uveden důvod, pro který se tak stalo, zda to je pro nezákonnost či je to projev libovůle nebo svévole byrokratického aparátu. Není správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nevyužila všech možností brojit proti rozhodnutím. Připomněla ustálenou judikaturu, podle které nikdo není povinen předvídat nezákonné jednání druhého. Dále žalobkyně popisovala nároky, které situace kladla na její rodinu. Za příčinu vzniklé škody shledala nesprávný postup žalované při provázání předmětných nemovitostí (nemovitosti [adresa]) s dalšími nemovitostmi (nemovitost [název]) a při výmazu zápisů u předmětných nemovitostí. Soud neodpověděl na otázky, proč žalovaná zaujímala zamítavé stanovisko vůči výmazu záznamů u předmětných nemovitostí a proč změnila své stanovisko v roce 2023. Navrhla zrušení napadeného rozsudku.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K rozhodnutím o přerušení řízení uvedla, že žádné z nich nebylo pro nezákonnost zrušeno, žalobkyně vůči nim ani nepodala odvolání. Pokud žalobkyně zmiňuje rozhodnutí [spisová značka], nejedná se o správní rozhodnutí, ale o přípis [správní orgán] ze dne 27. 5. 2022 adresovaný kanceláři [nezávislý orgán]. Přerušení vkladového řízení [spisová značka] vychází ze zásady pořadí zápisů do katastru ve smyslu § 9 odst. 2 katastrálního zákona, které nelze porušit, ani když různé zápisy týkající se týchž nemovitostí spolu věcně nesouvisí a nijak si nekonkurují. Poukázala také na to, že žalobkyně nesouhlasila s pokračováním vkladového řízení sp. zn. [spisová značka] a že si proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu exekutorského zástavního práva podala žalobu, což lze považovat za účelový krok, neboť žalobkyni musí být známo, že se domáhá zápisu exekutorského zástavního práva, které nejpozději v roce 2015 zaniklo a že katastrální úřad vede řízení o jeho výmazu ([spisová značka]).

6. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání. Věc odvolací soud projednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, neboť byť oba byli řádně předvoláni, k jednání se bez důvodné omluvy nedostavili (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Zástupce žalobkyně den před jednáním zaslal soudu sice žádost o odročení jednání „ze zdravotních důvodů“, tyto zdravotní důvody jakkoliv nekonkretizoval a jakkoliv je nedoložil. Právnímu zástupci žalobkyně je přitom potřeba doložení důvodu pro odročení známa, neboť sám tak při předchozí žádosti o odročení „ze zdravotních důvodů“ postupoval (viz žádost žalobce o odročení jednání ze dne [datum] spojená s potvrzením lékaře).

7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, a to na základě listin předložených účastníky. Pokud jde o důkazy navrhované žalobkyní k prokázání škody a nemajetkové újmy, resp. jejich výše (žalobkyní uváděná první a druhá skupina svědků), soud prvního stupně správně tyto důkazy neprovedl, neboť potřeba provedení takových důkazů není dána. Vycházel-li totiž soud prvního stupně z právního závěru, že ze strany žalované nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu, pak nárok žalobkyně dán není, jakkoliv by mohla být prokázána škoda, resp. její výše. Protože odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že není dáno ani nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup (viz dále), a že již z tohoto důvodu nemůže být dána odpovědnost žalované za tvrzenou škodu, resp. nemajetkovou újmu, není důvod provádět důkazy ke vzniku a výši škody, resp. nemajetkové újmy. Namítá-li žalobkyně, že si soud měl vyžádat „rozhodnutí“ [spisová značka], není námitka důvodná. V řízení vyšlo najevo (předložením této listiny žalovanou), že uvedená listina není rozhodnutím, ale dopisem [správní orgán] ze dne 27. 5. 2022 adresovaným [nezávislý orgán]. Odvolací soud provedl důkaz touto listinou a zjistil z ní, že obsahuje podrobné vyjádření uvedeného katastrálního úřadu ke vkladovému řízení [spisová značka], vysvětlení postupu katastrálního úřadu, povahu a postup úřadu v předcházejících vkladových řízení [spisová značka] a [spisová značka], která byla vedena na základě rozhodnutí soudního exekutora o zřízení exekutorského zástavního práva a exekučního příkazu k prodeji nemovitostí a na základě sdělení soudního exekutora o skončení exekučního řízení. V odvolacím řízení byl ještě v souladu s § 205a písm. f/ o. s. ř. proveden důkaz rozhodnutím ze dne 12. 2. 2025 č. j. [spisová značka] a informací o řízení a zjistil z nich, že dne 12. 10. 2021 byl účastníky kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2021 podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, podáním ze dne 10. 2. 2025 vzali všichni navrhovatelé návrh na vklad zpět a katastrální úřad proto řízení o vkladu zastavil a řízení skončilo dne 10. 3. 2025.

8. Soud prvního stupně správně posoudil skutkový stav podle příslušných právních předpisů a dospěl ke správnému právnímu závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy dán není.

9. Předpokladem odpovědnosti žalované za škodu, resp. nemajetkovou újmu je kumulativní naplnění tří předpokladů, a to 1/ nezákonné rozhodnutí (§ 8 OdpŠk) nebo nesprávný úřední postup (§ 13 OdpŠk), 2/ vznik škody a 3/ příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutí, resp. nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

10. Žalobkyně v zásadě tvrdí, že nesprávná rozhodnutí, resp. nesprávný úřední postup spočívají v tom, že předmětné nemovitosti byly „protizákonně blokovány“ po dobu 9 let (2014-2023), že katastrální úřad „odmítal provést zápis nového vlastníka“, ačkoliv k tomu nebyly dány důvody, čímž byla zmařena její možnost prodat nemovitosti a získat z jejich prodeje finanční prostředky.

11. Za prvé, k tvrzené „blokaci“ došlo v důsledku soudním exekutorem vydaného příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva v rámci exekuce vedené proti manželu žalobkyně. V takovém případě katastrální úřad podle § 23 zák. č. 256/2013 Sb. (dále „katastrální zákon“) vyznačuje poznámku. Protože exekučním příkazem byly postiženy nejen nemovitosti na LV [číslo] (dále „jiné nemovitosti“), ale i nemovitosti na LV [číslo] (tedy předmětné nemovitosti), došlo podaným návrhem soudního exekutora k blokaci i předmětných nemovitostí. Lze tak uzavřít, že samotné „zablokování“ nemovitostí žalobkyně (vyznačení poznámky) bylo vyvoláno postupem soudního exekutora, který zaslal katastrálnímu úřadu exekuční příkaz jako vkladovou listinu k provedení vkladu (§ 14 odst. 2 katastrálního zákona). Provedení blokace (vyznačení poznámky) není nezákonným rozhodnutím již z toho důvodu, že se nejedná o rozhodnutí, ale o jeden z druhů zápisů do katastru, kterým se zapisují významné informace týkající se evidovaných nemovitostí nebo v katastru zapsaných vlastníků či jiných oprávněných. Smyslem poznámek je upozornit na právně významné skutečnosti, které se mohou vztahovat k osobám, k nemovitostem či právům zapsaným do katastru. Poznámka v tomto smyslu nemůže být ani nesprávným úředním postupem, neboť je zákonným důsledkem podaného návrhu soudního exekutora. Z uvedeného také plyne, že ono podle žalobkyně „nesprávné provázání“ jiných nemovitostí s předmětnými nemovitostmi neprovedla žalovaná, jak se mylně žalobkyně domnívá, ale soudní exekutor vydáním uvedeného exekučního příkazu, který postihoval nejen předmětné nemovitosti, ale i jiné nemovitosti. K provázání uvedených nemovitostí tak došlo předložením vkladové listiny ze strany soudního exekutora (exekuční příkaz), v níž jsou uvedeny (postiženy) všechny nemovitosti.

12. Za druhé, žalobkyně spatřuje nezákonné „zablokování“ ve vydání rozhodnutí o přerušení vkladových řízení. Jedná se o rozhodnutí o přerušení řízení ze dne 5. 11. 2014 sp. zn [spisová značka] (o vkladu exekutorského zástavního práva) a rozhodnutí ze dne 5. 11. 2021 sp. zn. [spisová značka] (o vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2021). Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na uvedená rozhodnutí nelze nahlížet jako na nezákonná rozhodnutí, neboť nebyla splněna podmínka změny nebo zrušení pravomocného rozhodnutí příslušným orgánem stanovená v § 8 odst. 1 OdpŠk. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud v řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vázán a není oprávněn sám hodnotit, zda předmětné rozhodnutí je skutečně nezákonné (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Odvolací soud dodává, že proti uvedeným rozhodnutím o přerušení vkladových řízení žalobkyně ani odvolání nepodala.

13. Za třetí, k otázce trvání „blokace“ po dobu 9 let, tj. od 2014 do 2023, lze uvažovat, zda ve vkladové věci [spisová značka] porušila žalovaná povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 OdpŠk). Otázka je, zda žalovaná mohla a měla dříve věcně rozhodnout o požadovaném vkladu exekutorského zástavního práva pouze v části vkladové listiny, tj. pouze ve vztahu k předmětným nemovitostem, jak učinila posléze vydaným usnesením ze dne 21. 3. 2023 č. j. [spisová značka], jímž vklad práva ve vztahu k předmětným nemovitostem zamítla, byť tam stále předcházela dosud neskončená řízení zahájená dříve. Z předložených listin (ze zprávy veřejného ochránce práv ze dne 21. 8. 2023 a z vydaných rozhodnutí žalované) vyplývá, že postup katastrálního úřadu, který uvedené řízení přerušil usnesením ze dne 5. 11. 2014 a nepostupoval v něm až do 21. 3. 2023, neboť tomu předcházela dříve zahájená řízení, byl správným postupem. Důvod přerušení byl řádně v uvedeném usnesení vysvětlen a spočíval v tom, že tomuto řízení předcházela dříve zahájená řízení (označená spisovými značkami). Tento postup zcela odpovídá zákonnému pořadí zápisů podle § 9 odst. 2 katastrálního zákona a tzv. předstihu žádosti podle § 145 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb. (dále „správní řád“), z nichž plyne povinnost katarálního úřadu přerušit řízní o zápisu práv, pokud mu předchází jiné řízení, a to do doby, než rozhodnutí o něm nebo o nich nabude právní moci. Postup podle § 148 odst. 1 písm. b/ správního řádu, tj. možnost vydání částečného rozhodnutí, v případě vkladového řízení zásadně nepřichází v úvahu, neboť § 18 katastrálního zákona předpokládá vydání jednoho rozhodnutí na základě jedné vkladové listiny. Pokud pak žalovaná v uvedeném řízení věcně rozhodla dne 21. 3. 2023 za použití právě uvedeného § 148 odst. 1 písm. b/ správního řádu částečným rozhodnutím, pak se zjevně jednalo o zcela mimořádné rozhodnutí vydané s ohledem na výjimečnou situaci a ve snaze najít v této zcela specifické situaci řešení, které by umožnilo pokračovat v řízení o vkladu exekutorského zástavního práva, čímž by se umožnilo pokračovat v dalších vkladových řízení (např. o výmazu exekutorského zástavního práva) a to i v řízení v řízení o vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy uzavřené dne 11. 10. 2021 ([spisová značka]). Mimořádnost takového postupu byla shledána v tom, že přerušení původního vkladového řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a následné řetězení dalších řízení s částečně překrývajícím se předmětem by v současné době již vzniknout nemohlo, neboť od 1. 1. 2012 se vkladová řízení v případech soudního sporu o vlastnické právo nepřerušují. Výjimečnost byla dána dále tím, že vkladová listina, tj. exekuční příkaz soudního exekutora obsahovala jak jiné nemovitosti, k nimž se vztahovala dříve zahájená řízení, tak i předmětné nemovitosti, k nimž se dříve zahájená řízení nevztahovala. Konečně výjimečnost byla dána tím, že dne 11. 10. 2021 došlo k uzavření kupní smlouvy a vkladové řízení na základě této kupní smlouvy muselo být přerušeno mimo jiné právě v důsledku dříve zahájeného řízení [spisová značka], přičemž z podnětu kupujících [jméno FO] a [jméno FO] byla věc šetřena veřejným ochráncem práv. V usnesení ze dne [datum] katastrální úřad velmi podrobně vysvětlil, proč přistoupil k věcnému rozhodnutí ve věci [spisová značka], byť dosud bylo řízení přerušeno, a poukázal mimo jiné na „velmi výjimečnou situaci“. Není proto oprávněná námitka žalobkyně, že žalovaná nevysvětlila, proč v roce 2023 změnila své stanovisko ze „zamítavého na souhlasné“, neboť v uvedeném rozhodnutí změnu svého stanoviska srozumitelně vysvětlila. Pokud žalovaná s ohledem zcela mimořádnou situaci, jak bylo zdůrazněno nejen v uvedeném rozhodnutí ze dne 21. 3. 2023, ale také ve stanovisku veřejného ochránce práv, přistoupila k částečnému věcnému rozhodnutí ve věci [spisová značka], pak nelze z toho dovozovat, že by její předchozí postup (tj. přerušení řízení 5. 11. 2014 a vyčkávání na rozhodnutí v dříve zahájených řízení podle § 9 odst. 2, § 18 katastrálního zákona a § 145 odst. 1 správního řádu) nebyl správný.

14. Ze shora uvedených důvodů nelze dospět ani k závěru o nezákonnosti rozhodnutí ze dne 5. 11. 2014 v materiálním smyslu tím, že bylo vydáno věcné rozhodnutí ze dne 21. 3. 2023. Judikatura ve výjimečných případech dovozuje, že nemusí dojít formálně ke zrušení či změně rozhodnutí, ale může být jeho nezákonnost vyslovena v jiném řízení, případně může být odklizeno jinak (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2407/2017). V tomto případě však věcné rozhodnutí vydané dne 21. 3. 2023 nelze považovat za rozhodnutí, jímž by bylo předchozí rozhodnutí o přerušení řízení ze dne 5. 11. 2014 shledáno nesprávným, nedůvodným, či jinak nepatřičným, ale jednalo se o zcela výjimečný postup vedený snahou mimořádně v této zcela specifické věci napomoci tomu, by se „odblokovala“ předcházející řízení, pro které nemůže být rozhodnuto o vkladu vlastnického práva z následně uzavřené kupní smlouvy.

15. V postupu žalované rozhodně nelze shledat prvky svévole, libovůle, překvapivosti, nepředvídatelnosti či přílišného formalismu, jak se žalobkyně domnívá, neboť její postup odpovídal pravidlům ovládajícím řízení o vkladu do katastru nemovitostí, rozhodnutí žalované ze dne 5. 11. 2014, 5. 11. 2021 a 21. 3. 2023 byla dostatečně a srozumitelně vysvětlena a odůvodněna.

16. Odvolací soud proto uzavírá, že se žalovaná nedopustila nesprávného úředního postupu, pokud dříve nerozhodla věcně ve vkladovém řízení sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o vkladové řízení [spisová značka], pak byl zcela správný postup katastrálního úřadu, jestliže v přerušeném řízení dále nepokračoval, neboť pokračování bránila mimo jiné další řízení ([spisová značka], [spisová značka], řízení [spisová značka]), přičemž v těchto případech se jednalo o řízení postihující také předmětné nemovitosti (v souvislosti s exekučními příkazy soudního exekutora), nikoliv pouze jiné nemovitosti, takže nepřicházelo v úvahu případné vydání částečného rozhodnutí podle § 148 odst. 1 písm. b/ správního řádu, který byl mimořádně využit při vydání rozhodnutí ze dne 21. 3. 2023.

17. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že není dáno ani nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup. Již z tohoto důvodu není dána odpovědnost žalované a žaloba musí být zamítnuta.

18. Odvolací soud dále uvádí, že považuje za nenaplněný i předpoklad příčinné souvislosti mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím (nesprávným postupem) a tvrzenou škodou 7.500.000, resp. újmou 5.000.000 Kč, pokud se jedná o tvrzené neuzavření (zmaření) kupní smlouvy podle smlouvy o smlouvě budoucí. Protože v případě uvažované kupní smlouvy se společností [společnost] vůbec k uzavření kupní smlouvy nedošlo (žalobkyně hradila smluvní pokutu z důvodu neuzavření kupní smlouvy), nečinila žalovaná žádné úkony (žádný postup) ve vztahu k uvažované kupní smlouvě. Žalovaná nemohla uzavření kupní smlouvy zabránit (provedením či neprovedením vkladu), neboť uzavření či neuzavření kupní smlouvy bylo zcela v dispozici smluvní autonomie smluvních stran. Lze připustit, že na úvahu kupujícího, zda ne/přistoupí k uzavření kupní smlouvy, mohlo mít vliv „zablokování“ předmětných nemovitostí v důsledku zahájeného vkladového řízení soudním exekutorem dne 5. 11. 2014 na základě exekučního příkazu prodejem nemovitosti a zřízením exekutorského zástavního práva. Jak však bylo již shora vysvětleno, uvedené „zablokování“ (tj. zapsání poznámky na základě nařízeného prodeje nemovitosti a zřízení exekutorského zástavního práva) bylo zákonným důsledkem toho, že soudní exekutor vydal uvedené exekuční příkazy a zaslal je katastrálnímu úřadu. V tomto smyslu „zablokování“ nelze přičítat k tíži žalované, ale soudnímu exekutorovi. Z obsahu smlouvy o smlouvě budoucí vyplývá, že žalobkyně jako prodávající prohlásila, že na její majetek (tj. na předmětné nemovitosti) není vedena jakákoliv exekuce a toto tvrzení se ukázalo nesprávným v souvislosti s vydáním uvedených exekučních příkazů. Bylo-li důvodem pro neuzavření kupní smlouvy „zablokování“ předmětných nemovitostí ze strany katastrálního úřadu, pak důvod spočíval právě v tom, že předmětné exekuce byly postiženy v rámci exekuce. Ve vztahu ke smlouvě o smlouvě budoucí není přitom významné, zda exekuční příkazy byly či nebyly správné co do označení postižených nemovitostí. Jestliže důvod neuzavření budoucí smlouvy byl na straně žalobkyně (jak lze uvažovat ze skutečnosti, že hradila smluvní pokutu), pak to bylo z důvodu, že předmětné nemovitosti byly soudním exekutorem postiženy (zřízením exekutorského zástavního práva a prodejem nemovitosti). Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že jí žalovaná svým postupem zabránila disponovat s předmětnými nemovitostmi (uzavírat kupní smlouvy), pak toto tvrzení neobstojí. Skutečnost, že ohledně předmětných nemovitostí byla vyznačena poznámka v souvislosti s probíhajícími řízeními, nebrání ani v minulosti nebránila žalobkyni, aby uzavírala kupní smlouvy. Konečně právě tak žalobkyně postupovala dne 11. 10. 2021, kdy kupní smlouvu uzavírá za situace, že předmětné nemovitosti jsou dotčeny jinými řízeními vedenými u katastrálního úřadu. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná jí brání v uzavření kupní smlouvy je vyvráceno i vlastním postupem žalobkyně v řízení [spisová značka], v němž napadla žalobou rozhodnutí ze dne 21. 3. 2023. Takovým postupem sama žalobkyně brání tomu, aby došlo k „odblokování“ předmětných nemovitostí. K tomu lze přidat, že sama žalobkyně (spolu s dalšími účastníky) vzala zpět svůj návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2021 a řízení tak bylo zastaveno. Není správné tvrzení žalobkyně, že žalovaná odmítala zapsat nového vlastníka do katastru nemovitosti. Ve vztahu ke smlouvě o smlouvě budoucí taková kupní smlouva uzavřena vůbec nebyla, proto ji nemohla žalovaná odmítnout zapsat. Ve vztahu ke kupní smlouvě ze dne 11. 10. 2021 žalovaná vkladové řízení pouze přerušila (do doby skončení časově předcházejících řízení ohledně stejných nemovitostí). Pokračování vkladového řízení ve věci kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2021 zabránila sama žalobkyně tím, že podala žalobu proti rozhodnutí ve vkladovém řízení [spisová značka], a tím, že následně vzala návrh na vklad zpět. Ani v tomto druhém případě (kupní smlouva ze dne 11. 10. 2021) žalovaná neodmítla nového vlastníka do katastru nemovitostí zapsat. Mezi tvrzeným postupem žalované a tvrzenou škodou (vzniklou nemožností získat finanční prostředky v souvislosti s prodejem nemovitosti), resp. nemajetkovou újmou (vzniklou nemožností využít tyto finanční prostředky ve prospěch rodiny), tak není vztah příčiny a následku. Nedostatek takové příčinné souvislosti pak sám postačí pro závěr o nedůvodnosti žaloby.

19. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když žalobu zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

20. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení a žalované byla přiznána paušální náhrada nezastoupeného účastníka za 3 úkony (vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu) po 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb.