o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy za nezákonné [anonymizována dvě slova] na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a to poté, co proti ní bylo od [datum] vedeno [anonymizována dvě slova] pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizováno] opuštění dítěte nebo svěřené osoby podle § 195 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 trestního zákoníku; pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] byla však podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna obžaloby. Nezákonné [anonymizována dvě slova] žalobkyně trvalo od [datum] do [datum], tedy více jak dva roky. V souvislosti s tímto [anonymizována dvě slova] žalobkyni vznikla nemajetková újma vyčíslená na [částka]. Dle žalobkyně jí v důsledku nezákonného rozhodnutí, kdy došlo i ke značné medializaci případu, byla způsobena újma, neboť nedůvodné [anonymizována dvě slova] výrazným způsobem zasáhlo do jejího pracovního, soukromého a rodinného života, a byla jím narušena její osobnostní sféra a rodinné a pracovní vazby.

3. Žalovaná nepopírala existenci nezákonného rozhodnutí a potvrdila, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Žalovaná požadavku žalobkyně vyhověla tak, že ve stanovisku ze dne [datum] konstatovala nezákonné rozhodnutí, za něž se žalobkyni omluvila. Takovéto zadostiučinění považuje žalovaná za dostatečné, a proto navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána, neboť její [anonymizována dvě slova] skončilo pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], který ji v plném rozsahu zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu a konstatoval, že skutek, jak je popsán v obžalobě, není [anonymizována dvě slova]. Podle ustálené judikatury se v takovém případě hledí na rozhodnutí, jímž bylo [anonymizována dvě slova] zahájeno, jako na rozhodnutí nezákonné a žalobkyně má proto podle OdpŠk právo na náhradu nemajetkové újmy.

5. Prvostupňový soud v rozsudku podrobně zrekapituloval průběh [anonymizována dvě slova] žalobkyně pro [anonymizována dvě slova] opuštění dítěte nebo svěřené osoby podle § 195 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku, které bylo skončeno pravomocným zprošťujícím rozsudkem s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není [anonymizována dvě slova]. Dále popsal relevantní rozhodnutí opatrovnického spisu Okresního soudu [okres] týkajícího se nezletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení], kdy tyto byly na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], svěřeny do péče žalobkyně. Nalézací soud věc právně hodnotil s odkazem na ustanovení OdpŠk (zejm. § 5 písm. a) a § 31a odst. 1, 2) a s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu zkoumal kritéria, která považoval za relevantní z hlediska žalobkyní uplatněného nároku – délka [anonymizována dvě slova], povaha [anonymizována dvě slova] a dopady [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozeného. Dobu trvání [anonymizována dvě slova] (cca 2 roky) považoval nalézací soud s ohledem na složitost věci, v níž bylo [anonymizováno] vypracovat několik znaleckých posudků, za přiměřenou. K povaze [anonymizována dvě slova] uvedl, že podle ustanovení § 195 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 trestního zákoníku byla žalobkyně ohrožena sazbou odnětí svobody od dvou do osmi let, s ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobkyně jí však nepodmíněný trest odnětí svobody nehrozil, nicméně se jednalo o [anonymizováno], který je společností považován za poměrně zavrženíhodný, tj. [anonymizováno] proti zdraví či proti rodině a dětem, se kterými bývá převážně spojena i mnohem výraznější dehonestace poškozených. Pokud jde o dopady [anonymizována dvě slova], pak soud prvního stupně žádné závažnější zásahy do osobnostní sféry žalobkyně neshledal. K žalobkyní tvrzené značné medializaci případu nalézací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že medializace byla v tomto případě pouhým důsledkem zásady veřejnosti [anonymizováno] řízení, když ani v jednom z předložených článků nebyl shledán jakýkoliv exces ve způsobu jednání orgánů činných v [anonymizováno] řízení, uzavřel tedy, že v tomto případě nelze medializaci přičítat k tíži žalované. Obvodní soud dále poukazoval na to, že žalobkyně si v době, kdy jí nezletilé děti byly svěřeny do péče, musela být jednoznačně vědoma, že násilné jednání vůči nezletilým ze strany některého z rodičů nebylo spolehlivě vyvráceno a bylo důvodem odnětí dětí z rodičovské péče a jejich svěření do péče žalobkyně. Odvolací [anonymizováno] soud jednoznačně uvedl, že styk rodičů s dětmi měl probíhat pod kontrolou žalobkyně či kontrolou jiné důvěryhodné osoby, kdy žalobkyně neměla nezletilé děti nechávat s rodiči či rodičem o samotě. Žalobkyně tedy dle prvostupňového soudu jednoznačně porušila svoje povinnosti, a to navíc opakovaně, pokud bez jakékoli kontroly svěřila nezletilé děti rodičům i na delší čas. S ohledem na povahu případu soud prvního stupně uzavřel, že přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu se žalobkyni dostalo, z hlediska obecné slušnosti (při vědomí popsaného chování žalobkyně, jímž porušovala svoje povinnosti), již v písemném stanovisku žalované, ve kterém žalovaná konstatovala porušení práva, za které se žalobkyni omluvila. Z tohoto důvodu nalézací soud žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na jejich náhradu, a to s ohledem na to, že se jí zadostiučinění od žalované ve formě konstatování porušení práva vydáním nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy dostalo až v průběhu soudního řízení (stanovisko ze dne [datum]).

7. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně, které směřovala proti výroku I. o věci samé. Namítala, že ačkoli soud sám obstaral nejméně dvě srovnatelná rozhodnutí a tyto provedl k důkazu, ačkoli žalobkyně sama soudu předložila další nejméně dvě rozhodnutí v obdobných věcech, které soud provedl k důkazu, v odůvodnění rozhodnutí komparace s obdobnými případy zcela absentuje, což zakládá závažnou vadu řízení. Dle žalobkyně je posouzení věci soudem neúplné, a tudíž nesprávné. Žalobkyně dále namítala, že prvostupňový soud nehodnotil důkaz usnesením [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a další důkazy hodnotil nesprávně, když mimo jiné konstatoval, že žalobkyně měla porušit své povinnosti, aniž konkrétně uvádí jaké. Podle žalobkyně nebyl žádným soudním rozhodnutím omezen styk rodičů s dětmi a za situace, kdy bylo původní podezření odloženo, a byl zpracován pozitivní znalecký posudek na rodiče, nebyl v podstatě důvod, aby se rodiče s dětmi i v široké míře nestýkali. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že v důsledku objektivních závěrů [stát. instituce] a znalce neměla důvod rodičům nezletilých nedůvěřovat. V projednávaném případě je zcela zásadní to, že žalobkyně byla nedůvodně trestně stíhána za [anonymizováno], který nebyl [anonymizována dvě slova] od počátku a žalobkyně tak vůbec trestně stíhána být neměla. Žalobkyně považuje v dané věci pouhé konstatování porušení práva za naprosto nepřiléhavé, k čemuž odkázala na judikaturu Ústavního soudu. Konstatování porušení práva navíc není promítnuto do výroku rozsudku. Prvostupňový soud újmu žalobkyně zcela nesprávně bagatelizuje s odkazem na úmrtí jejího partnera a podporu, které se jí dostávalo od rodiny. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

8. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že napadený rozsudek je správný co do skutkových zjištění i co do právního posouzení, odvolací soud by jej proto měl potvrdit. Zdůraznila, že v předmětné věci je zásadní skutkové zjištění, že žalobkyně v době, kdy jí byly děti svěřeny do péče, tyto opakovaně svěřovala jejich rodičům a právě v takové situaci pak došlo ze strany matky dětí k životu ohrožujícímu zranění nezletilé [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tedy nerespektovala rozhodnutí opatrovnického soudu. Žalobkyně byla obžaloby zproštěna, neboť skutek, pro který byla stíhána, není [anonymizována dvě slova]. Dle žalované je však zásadní, že se tento skutek stal a byl jednou z příčin fatálních následků – zranění a trvalého postižení nezletilého dítěte. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které forma a případné zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, žalovaná uzavřela, že omluva a konstatování nezákonnosti [anonymizována dvě slova], které již žalobkyni poskytla, jsou vzhledem k specifickým okolnostem věci satisfakcí zcela postačující.

9. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalobkyně podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání zamítavý výrok o věci samé a v důsledku toho i akcesorický výrok o nákladech řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

10. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [anonymizována dvě slova] zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy [anonymizováno] věci, též z délky [anonymizována dvě slova], a především dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

12. Ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení [anonymizována dvě slova] (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha [anonymizováno] věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost [anonymizována dvě slova] kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní [anonymizováno] řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou [anonymizováno] postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části [anonymizováno] zákoníku). 2) Délka [anonymizováno] řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného [anonymizováno] řízení trval. 3) Následky způsobené [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků [anonymizována dvě slova] v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného [anonymizována dvě slova] do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době [anonymizována dvě slova] a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií.

13. V soudní praxi je též zastáván názor, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je [anonymizováno] provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je [anonymizováno] stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě [země] a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že pokud žalobce neoznačí vhodná rozhodnutí ve srovnatelných věcech, pak uvedená skutečnost není důvodem pro zamítnutí žaloby, nýbrž je na soudu, aby provedl srovnání také s jinými obdobnými případy, které jsou mu známy z jeho [anonymizováno] a s nimiž účastníky řízení před vydáním rozhodnutí v rámci principu předvídatelnosti rozhodnutí seznámí. V této souvislosti dodal, že Ministerstvo spravedlnosti již uveřejnilo za účelem uvedeného srovnání databázi rozhodnutí odvolacích soudů, kterými bylo žalobcům přiznáno právo na peněžité zadostiučinění za újmu způsobenou [anonymizována dvě slova], členěnou dle charakteru [anonymizována dvě slova], jež byla stíhané osobě kladena za vinu a dle soudem zjištěných dopadů do osobnostních práv, zvyšujících (nebo naopak snižujících) intenzitu nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena.

15. Soud prvního stupně nerespektoval výše uvedená judikaturní kritéria, když v napadeném rozsudku komparaci s obdobnými případy za účelem stanovení výše přiměřeného zadostiučinění neprovedl, čímž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V tomto směru je odvolání žalobkyně důvodné. Tuto vadu však bylo možné v rámci odvolacího řízení zhojit, kdy odvolací soud doplnil dokazování o rozhodnutí v obdobných věcech, v nichž byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy. Konkrétně šlo o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (tento označil soud prvního stupně), rozsudky Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (tyto označila žalobkyně) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který odvolací soud nalezl v databázi rozhodnutí odvolacích soudů Ministerstva spravedlnosti Odvolací soud tato rozhodnutí při jednání provedl k důkazu a v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí s nimi účastníky seznámil před vydáním rozhodnutí a dal jim tak příležitost se k nim vyjádřit.

16. Odvolací soud na jednání sdělil obsah dvou rozhodnutí označených žalobkyní: 1) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy v této věci byl žalobce stíhán pro [anonymizována tři slova] podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. a) trestního zákoníku (hlava III.), byl ohrožen [anonymizováno] sazbou odnětí svobody až na 12 let, [anonymizována dvě slova] trvalo 1,5 roku a u žalobce byly shledány dopady do osobního a rodinného života, byly zpřetrhány jeho rodinné a společenské vazby. V tomto případě bylo žalobci přiznáno finanční zadostiučinění ve výši [částka]; 2) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy v této věci byl žalobce stíhán pro pomoc k [anonymizována dvě slova] podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, byl ohrožen [anonymizováno] sazbou odnětí svobody v rozsahu 2 - 8 let, [anonymizována dvě slova] trvalo 3 roky, a u žalobce byly prokázány následky v jeho profesním životě, kdy došlo k odlivu jeho pacientů, k vypovězení smluv pojišťovnami a [anonymizována dvě slova] mělo dopad i do jeho osobního života. V tomto případě bylo žalobci přiznáno finanční zadostiučinění ve výši [částka].

17. Dále odvolací soud sdělil podstatný obsah rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které označil soud prvního stupně, avšak s nímž v odůvodnění napadeného rozhodnutí nepracoval. V tomto případě byl žalobce stíhán pro [anonymizováno] činy [anonymizováno] osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku (hlava IV.) a těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku (hlava I.), byl ohrožen [anonymizováno] sazbou odnětí svobody až na 10 let, [anonymizována dvě slova] trvalo 2,5 roku a u žalobce byly shledány dopady do jeho rodinného a z části i profesního života. V tomto případě bylo žalobci přiznáno finanční zadostiučinění ve výši [částka].

18. Odvolací soud dále na jednání sdělil podstatný obsah rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nalezl v databázi Ministerstva spravedlnosti a které je s projednávaným případem srovnatelné. V tomto případě byl žalobce stíhán pro [anonymizována tři slova] svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c) a d) trestního zákoníku (hlava IV.), byl ohrožen [anonymizováno] sazbou odnětí svobody v rozsahu 2 - 8 let, [anonymizována dvě slova] trvalo 2 roky a 5 měsíců, u žalobce nebyly shledány dopady do rodinného ani profesního života, případ byl medializován. V tomto případě bylo žalobci přiznáno finanční zadostiučinění ve výši [částka].

19. Dle odvolacího soudu nejsou žalobkyní označená rozhodnutí pro komparaci s projednávaným případem vhodná, neboť ani jeden z případů se netýkal [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] proti rodině a dětem podle hlavy IV. [anonymizováno] zákoníku, tak jak tomu bylo v projednávaném případě (nejednalo se ani o obdobnou [anonymizováno] činnost), žalobcům v těchto věcech hrozila vyšší [anonymizováno] sazba než žalobkyni v projednávané věci a i dopady [anonymizována dvě slova] v označených věcech se zásadně lišily od projednávaného případu. Pokud jde o rozhodnutí označené soudem prvního stupně, pak ani toto nepovažuje odvolací soud za zcela přiléhavé pro komparaci s projednávaným případem, neboť se jednalo o jiný typ [anonymizována dvě slova], s jinou [anonymizováno] sazbou a následky způsobené [anonymizována dvě slova] také nebyly srovnatelné.

20. Odvolací soud proto při komparaci vycházel zejména z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které považuje v základních parametrech za srovnatelné s projednávaným případem, kdy společnými znaky jsou povaha [anonymizováno] věci ([anonymizováno] činy proti rodině a dětem - [anonymizováno] osoby žijící ve společném obydlí x opuštění dítěte nebo svěřené osoby), délka řízení (2 roky a 5 měsíců x 2 roky a 1 měsíc), bez značných dopadů do rodinného a profesního života poškozeného. Při srovnání těchto případů se odvolacímu soudu jeví v posuzované věci odpovídající satisfakcí částka [částka], která saturuje vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně. Závěr soudu prvního stupně, že v projednávaném případě se žalobkyni přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu dostalo z hlediska obecné slušnosti již v písemném stanovisku žalované, ve kterém žalovaná konstatovala porušení práva, za které se žalobkyni omluvila, není dle odvolacího soudu správný.

21. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, podle které se soud prvního stupně snaží vzniklou újmu žalobkyně bagatelizovat tím, že žalobkyně měla podporu v rodině. Podle žalobkyně toto zjištění neznamená, že pro ni [anonymizována dvě slova] nebylo fatálním zásahem do osobního a pracovního života. Odvolací soud v tomto směru považuje skutková zjištění nalézacího soudu za zcela dostatečná, když v řízení nebyly prokázány žádné závažnější zásahy do rodinného či společenského života žalobkyně a je pravdou, že žalobkyně v průběhu [anonymizována dvě slova] sama potvrdila, že měla podporu celé rodiny a stejně tak i blízkých kolegů v zaměstnání. Z těchto zjištění nelze než uzavřít, že žalobkyni nebylo [anonymizována dvě slova] zásadním způsobem zasaženo do její rodinné ani profesní sféry.

22. Soud prvního stupně však dle odvolacího soudu pochybil, když při hodnocení projednávaného případu posuzoval„ vinu“ žalobkyně za spáchání skutku, pro který byla nezákonně trestně stíhána. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že soud v kompenzačním řízení při zohlednění důvodů, pro něž došlo k zastavení [anonymizována dvě slova] či zproštění obžaloby, nemůže znovu posuzovat otázku viny poškozené osoby, ani nemůže vycházet z úvah, že rozsudek soudu v [anonymizováno] řízení naznačuje určité pochybnosti o spáchaném skutku, a především o tom, zda jej spáchala osoba nakonec obžaloby zproštěná. To by mimo jiné znamenalo porušení zásady presumpce neviny. Odvolací soud proto uzavírá, že tyto okolnosti, kterým soud prvního stupně při hodnocení případu kladl zcela zásadní význam, nemohou být v tomto případě pro výsledek kompenzačního řízení určující.

23. Odvolací soud po provedené komparaci projednávané věci s jinými obdobnými případy v souladu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu dospěl k závěru, že žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána a s ohledem na výše popsané okolnosti případu se v daném případě jeví jako odpovídající finanční satisfakce [částka], která saturuje vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně. Žalobkyni vznikl také nárok na zákonné úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum] do zaplacení.

24. S ohledem na uvedené odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 8,25% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a ve zbývající části výrok I. napadeného rozsudku postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž současně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o nákladech odvolacího řízení; v obou případech pak postupoval ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.

26. Náklady žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava, žaloba, účast na jednání dne [datum] a [datum]), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 4 úkony po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to za celkem 2 x 8 půlhodin času strávených na cestě k jednání soudu dne [datum] a [datum] na trase [obec] - [obec] a zpět, cestovného ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a odst. 5 advokátního tarifu a § 156 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za cestu k jednání soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, vlastním vozidlem [anonymizována dvě slova] na trase o délce 2 x 150 km, při průměrné spotřebě nafty 4,4 l [číslo] km při základní sazbě 4,40 [spisová značka] dle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 589/2020 Sb. a průměrné ceně nafty [částka] dle § 4 písm. c/ této vyhlášky, cestovného ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a odst. 5 advokátního tarifu a § 156 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za cestu k jednání soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, vlastním vozidlem [příjmení] [jméno] na trase o délce 2 x 150 km, při průměrné spotřebě benzínu 5,9 l [číslo] km při základní sazbě 4,70 [spisová značka] dle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb. a průměrné ceně benzínu [částka] dle § 4 písm. a/ této vyhlášky a dále pak příslušná 21% DPH ve výši [částka]. Právnímu zástupci žalobkyně nenáleží odměna za úkon právní služby spočívající v sepisu žádosti ze dne [datum], když možnost přiznání nákladů řízení za tento úkon je vyloučena již ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.

27. Náklady žalobkyně za řízení před odvolacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 2 úkonů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, a to za celkem 8 půlhodin času strávených na cestě k jednání soudu dne [datum] na trase [obec] - [obec] a zpět, cestovného ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a odst. 5 advokátního tarifu a § 156 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za cestu k jednání soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, vlastním vozidlem [příjmení] [jméno] na trase o délce 2 x 150 km, při průměrné spotřebě benzínu 5,9 l [číslo] km při základní sazbě 4,70 [spisová značka] dle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb. a průměrné ceně benzínu [částka] dle § 4 písm. a/ této vyhlášky a dále pak příslušná 21% DPH ve výši [částka].

28. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.