o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 32/2017-375,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalované na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 12 C 366/2019 (výrok I.), dále zamítl žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalobcem dne [datum] je neplatné (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce, jenž byl u žalované od [datum] zaměstnán na pozici Manažer pro celkový prodej, s místem výkonu práce v [obec], domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které mu žalovaná dne [datum] dala pro zvlášť hrubé porušení povinností. Jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaná uvedla to, že žalobce umožnila společnosti [právnická osoba], inkasovat odměny od žalované za podpis rámcových smluv o prodeji zboží a poskytovaných smluv, které tato společnost nevyjednala, a dále to, že žalobce porušil povinnost jednat v souladu s oprávněnými zájmy žalované ve věci zákazníka [právnická osoba] Žalobce s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasil, což žalované oznámil dopisem ze dne [datum], kde také uvedl, že trvá na tom, aby jej žalovaná nadále zaměstnávala, neboť pro okamžité zrušení pracovního poměru neexistuje reálný právní důvod. Žalobce je přesvědčen, že vytýkaným jednáním neporušil žádné svoje povinnosti, sebe ani nikoho jiného neobohatil a nejednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované. Jeho pracovní aktivita byla vždy pozitivně hodnocena a jeho pracovní výsledky přinesly žalované desítky miliónů na příjmech od zákazníků, které pro ni získal. Vytýkaná jednání byla zcela standardní a po celou dobu trvání pracovního poměru byla žalovanou akceptována, protože přinášela nezanedbatelné efekty. Žalobci nikdy nebyla dána žádná výtka, a to ani k jeho metodám práce, které byly všem nadřízeným známy.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce svým postupem závažným způsobem porušil povinnosti vztahující se k vykonávané práci, když právě a pouze z důvodu jeho jednání vznikla žalované povinnost uhradit svému smluvnímu partnerovi, společnosti [právnická osoba], odměnu za podpis rámcových smluv o prodeji zboží a poskytování služeb. Přitom ke sjednání těchto smluv došlo jednáním žalobce při výkonu jeho práce pro žalovanou a tedy na náklady žalované s využitím jejích interních zdrojů. Žalobce svou vlastní činností v rámci výkonu práce pro žalovanou vyjednal uzavření minimálně čtyř Rámcových smluv o prodeji zboží a poskytování služeb Vodafone OneNet, konkrétně šlo o tyto smlouvy: [číslo] se [právnická osoba] [příjmení] & partneři advokátní kancelář, s. r. o., (uzavřena [datum]), [číslo] se společností [právnická osoba], (uzavřena [datum]), [číslo] se společností ha-vel internet, s. r. o., (uzavřena [datum]) a [číslo] se [právnická osoba], a. s., (uzavřena [datum]). U těchto smluv je v podpisové rubrice a též v hlavičce uveden žalobce jako pověřená osoba k zastupování žalované, tyto předtištěné údaje jsou následně ručně přeškrtnuty a smlouvy jsou podepsány panem [jméno] [příjmení], jednatelem smluvního partnera žalované, společnosti [právnická osoba] Smlouva uzavřená se společností ha-vel internet, s. r. o., je podepsána přímo žalobcem, přesto žalobce umožnil společnosti [právnická osoba], inkasovat odměnu náležející za dojednání a uzavření takové smlouvy tím, že vůči žalované lživě deklaroval, že smlouvu sjednala a uzavřela společnost [právnická osoba] Žalobce si přitom musel být vědom, že jeho jednáním vznikne žalované povinnost k úhradě odměny za vyjednání a uzavření zákaznických smluv smluvnímu partnerovi, aniž by však ze strany smluvního partnera došlo k odpovídajícímu protiplnění. Žalovaná byla v důsledku porušení povinností žalobcem nucena vyplatit společnosti [právnická osoba], odměnu za pouhý podpis v celkové výši [částka]. Jednáním žalobce tedy došlo ke vzniku újmy na straně žalované a k bezdůvodnému obohacení na straně společnosti [právnická osoba] Podle čl. 3 směrnice žalované s názvem Přístup k síti a síťovým službám, je u žalované pro zaměstnance zakázané provozování jakýchkoli výdělečných externích nebo osobních aktivit (např. prodej a nákup) pomocí e-mailu; dle čl. 2 směrnice žalované s názvem Střet zájmů jsou pak všichni zaměstnanci povinni vyhnout se všem situacím, které by mohly vést přímo nebo nepřímo ke skutečnému nebo možnému střetu zájmů se zájmy žalované. Žalobce však oba tyto zákazy, resp. povinnosti porušil, když prostřednictvím pracovního e-mailu (e-mailové zprávy ze dne 16. 10. a [datum]) jednal v zastoupení společnosti [právnická osoba], a s využitím prostředků žalované tak zprostředkoval uzavření smluv společnosti [právnická osoba], se společností [právnická osoba] Navíc z předložené e-mailové zprávy je zřejmé, že žalobce namísto sjednání obchodu pro žalovanou sjednal obchod pro společnost [právnická osoba], která je přímým konkurentem žalované a navíc v ní figuruje nejen manželka žalobce, ale i pan [jméno] [příjmení], který je zároveň jednatelem a jediným společníkem společnosti [právnická osoba], která díky jednání žalobce získala odměnu od žalované bez poskytnutí odpovídajícího protiplnění. Žalobce tedy nejednal ve prospěch a v souladu se zájmy žalované, ale za účelem obohacení jiných subjektů, dokonce k žalované konkurenčních, a pravděpodobně též za účelem svého vlastního obohacení, které lze spatřit minimálně v tom, že k tomuto jednání využíval prostředků žalované. Intenzitu porušení povinností žalobcem navíc zvyšuje to, že žalobce byl vedoucím zaměstnancem, který měl zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů a zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele.

4. Žalobce v replice uvedl, že k postupu, kdy obchodní případ připravil ve své kompetenci a obchod předal společnosti [právnická osoba], k administraci za účelem výplaty provize, docházelo z pokynů nadřízených s cílem zachovat a podporovat nepřímou prodejní síť, tj. síť obchodních zástupců. Pokud by se tak žalobce nechoval, tak by ekonomicky nikdo z partnerů nemohl fungovat. Žalobce si byl vědom, že vznikne žalované povinnost k úhradě provize, ale činil tak po celých osm let trvání pracovního poměru na základě pokynů a s vědomím svých nadřízených, vždy byl přesvědčen, že tak činí v zájmu žalované. Ke smlouvám uzavřeným se společnostmi [obec], [příjmení] & partneři, advokátní kancelář, s. r. o., a [právnická osoba], žalobce uvedl, že tyto obchody připravil a společnosti [právnická osoba], předal k administraci. Stejně tak postupoval i u smlouvy uzavřené se společností ha-vel internet, s. r. o., kde byl podpis smlouvy způsoben dlouhodobou spoluprací společnosti [právnická osoba], se společností ha-vel internet, s. r. o., a pro žalovanou byl tedy přínosem. V případě smlouvy se [právnická osoba], s. r. o., žalobce obchod opět připravil a předal jej k administraci společnosti [právnická osoba], nicméně pro tento obchod byla nejdůležitější znalost toho, kde má společnost umístěnu ústřednu a jaká tam vede konektivita, což zajistila právě společnost [právnická osoba], konkrétně [jméno] [příjmení]. Přínos informace [právnická osoba], byl tedy pro tuto zakázku klíčový a díky ní mohla nabídnout takové ceny, že klient smlouvu se žalovanou podepsal. Žalobce zdůraznil, že žalovaná provize vyplatila, přestože smlouvy byly ručně upravovány, jestliže měla žalovaná pochybnosti, pak bylo její povinností provize zamítnout a věc prošetřit. K porušení směrnic žalované uvedl, že nepopírá poskytnutí daných informací, avšak stalo se tak jednak proto, že pan [jméno] [příjmení] je jediným společníkem společnosti [právnická osoba], která je nepřímým prodejcem služeb žalované, a jednak proto, že žalovaná požadované služby neposkytuje. Žalobce jednal v zájmu žalované a k jejímu prokazatelnému prospěchu, když díky jeho rozhodnutí a spolupráci [právnická osoba], a [právnická osoba], došlo k přechodu mobilních služeb od [právnická osoba] k žalované v hodnotě [částka] za kontrakt, což bylo stvrzeno tím, že žalovaná zaslala odměnu společnosti [právnická osoba], která hrála v tomto případě klíčovou roli. Závěrem žalobce namítl nedodržení subjektivní dvouměsíční lhůty dle § 58 odst. 1 zákoníku práce v případě namítaného porušení povinností při uzavírání čtyř rámcových smluv, k čemuž uvedl, že plnila-li žalovaná provize dle uzavřených rámcových smluv, pak musela vědět o vytýkaných vadách nejpozději v den poskytnutí provize.

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla dne [datum] uzavřena Dohoda o změně pracovní smlouvy – pracovní smlouva na dobu neurčitou, pracovní pozice žalobce byla určena jako manažer pro celkový prodej, den nástupu do práce byl dle původní pracovní smlouvy sjednán na [datum] a místem výkonu práce byla [obec]. Dne [datum] oznámila žalovaná žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení jeho pracovních povinností, neboť umožnil společnosti [právnická osoba], inkasovat odměny od žalované v celkové výši [částka] za podpis konkrétně uvedených rámcových smluv o prodeji zboží, které tato společnost nevyjednala, a to se společnostmi [příjmení] [příjmení] & partneři advokátní kancelář, s. r. o., [právnická osoba], ha-vel internet, s. r. o., a [právnická osoba], a dále porušil povinnost jednat v souladu s oprávněnými zájmy žalované ve věci zákazníka [právnická osoba] Žalobce dne [datum] zaslal žalované nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru. V Rámcových smlouvách o zboží a poskytování služeb Vodafone OneNet [číslo] uzavřenou mezi žalovanou a [právnická osoba] [příjmení] & partneři advokátní kancelář, s. r. o., dne [datum], [číslo] uzavřenou se společností [právnická osoba], dne [datum] a [číslo] uzavřenou se [právnická osoba], a. s., dne [datum], je v hlavičce a v podpisové rubrice uveden žalobce jako pověřená osoba k zastupování žalované, přičemž tyto předtištěné údaje jsou na konci smluv ručně přeškrtnuty a smlouvy jsou za žalovanou podepsány panem [jméno] [příjmení], jednatelem smluvního partnera žalované, společnosti [právnická osoba] V případě kontraktu se [právnická osoba] [příjmení] & partneři advokátní kancelář, s. r. o., žalobce ze svého služebního e-mailu zaslal této společnosti dne [datum] smluvní dokumentaci k podpisu s tím, že kdyby něco nesedělo, mají ho kontaktovat, se společností komunikoval ještě dne [datum], kdy byly smlouvy finálně podepsány. V případě kontraktu se společností [právnická osoba], žalobce dne [datum] zaslal ze svého služebního e-mailu společnosti předmětné smlouvy s tím, že v případě dotazů je k dispozici, dne [datum] žádal u této společnosti o přepis na [jméno] [příjmení]. V případě kontraktu se [právnická osoba], a. s., žalobce dne [datum] zaslal ze svého služebního e-mailu této společnosti finální provedení smlouvy, dne [datum] žalobce požádal o přepis na [jméno] [příjmení]. Rámcová smlouva o zboží a poskytování služeb Vodafone OneNet [číslo] se společností ha-vel internet, s. r. o., byla uzavřena [datum], podepsána byla žalobcem. Dne [datum] zaslal žalobce ze svého služebního e-mailu této společnosti upravené dokumenty, dne [datum] žalobce požádal o přepis na [jméno] [příjmení]. Žalobkyně společnosti [právnická osoba], vyplatila odměny v celkové výši [částka], což žalovaný nesporoval. Dále vyšel prvostupňový soud ze zjištění, že dne [datum] odeslal žalobce ze svého pracovního e-mailu zprávu [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], ve které se mimo jiné negativně vyjádřil o ceně a službách žalované a současně zákazníkovi doporučil přímý kontakt na jím požadované služby se společností [právnická osoba] Dne [datum] zaslal žalobce [jméno] [příjmení] kontakt na svou manželku, která ve společnosti [právnická osoba], pracuje, a také na jednatele této [právnická osoba] [příjmení], aby si obchod s ním mohli dořešit sami. Zprávy ze dne [datum] a [datum] zaslal žalobce v kopii své manželce [jméno] [příjmení] a jednateli společnosti [právnická osoba], [jméno] [příjmení].

6. Ze svědeckých výpovědí pak vzal soud prvního stupně za zjištěný tento skutkový stav: Rámcové smlouvy podepsané panem [příjmení], když v hlavičce je za žalovanou uvedený žalobce, jsou nestandardní. Pokud by společnost [právnická osoba], jako externí partner žalobce byla oprávněna inkasovat odměny, měla by celý případ zobchodovat ona, potažmo [jméno] [příjmení], jako její jednatel či jeho obchodníci, současně by pak na předmětných smlouvách byl v hlavičce uveden tento externí partner. [jméno] [příjmení], jednatel společnosti [právnická osoba], společnosti, se kterými měl uzavřít předmětné smlouvy, ve většině případů ani neznal. Stejně pak tyto společnosti neznaly pana [příjmení], resp. společnost [právnická osoba], neboť byly v kontaktu pouze s panem [příjmení], se kterým smlouvy uzavíraly. Přepsání zákazníka na společnost [právnická osoba], a podepsání smluv se v předmětných případech dělo v řádu dnů, v některých případech ze dne na den, což nebylo dle svědků možné, neboť oslovit zákazníka a přesvědčit jej k podpisu smlouvy by nebylo možné za tak krátkou dobu. Svědkyně [příjmení], která byla přímou nadřízenou žalobce, vyvrátila tvrzení, že by žalobce v daných případech o přepis smluv žádal se souhlasem a s vědomým svých nadřízených. Žalobce byl manažerem oddělení, který měl dané oddělení řídit, supportní oddělení přepisy proto nijak nezkoumalo a v dobré víře, že externí obchodník dané případy zobchodoval, uvedené zákazníky na externího partnera přepsalo. Na porušování povinností ze strany žalobce, týkající se přepisů obchodních případů žalobce na externího partnera společnost [právnická osoba], žalovanou upozornil jiný partner. Následně žalovaná zahájila prověřování těchto skutečností, které mohlo dle svědka [příjmení] trvat asi měsíc a půl před předáním samotného okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci dne [datum]. V rámci prověřování veškerých skutečností narazila žalovaná na e-maily žalobce z [datum] a z [datum], týkající se střetu zájmů. V případě, kdy žalovaná některé zákazníkem požadované služby nedělala, měl žalobce tohoto zákazníka kontaktovat se společností, která byla ve smluvním vztahu s žalovanou. Společnost [právnická osoba], v žádném smluvním vztahu o poskytování některých služeb s žalovanou nebyla. Pokud by se společností [právnická osoba], chtěl žalobce spolupracovat, musel by to mít žalovanou schválené. Zaměstnanci byli průběžně seznamováni se směrnicemi žalované, kterými se měli řídit a bylo jejich povinností se s nimi seznamovat. Žalobce byl seznámen se Směrnicí – střet zájmů [účinnost], resp. nesporoval, že měl možnost se s ní seznámit.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že žalobce porušil své pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když ve všech čtyřech případech Rámcových smluv místo toho, aby pokud klienta sám našel, předal případ k zobchodování svým interním obchodníků v rámci [právnická osoba], tak po celém zobchodování případu, včetně schůzek s klienty, vyjednání podmínek jednotlivých smluv apod., nechal případ přepsat na externího partnera, společnost [právnická osoba], který následně inkasoval mnohem větší odměny, než by inkasoval interní obchodník u žalované. Tímto způsobil žalované škodu ve formě vyšších vyplacených odměn společnosti [právnická osoba], kdy způsobená škoda je dalším znakem určujícím hrubé porušení povinnosti. Závažnost porušení povinností žalobce navíc dle soudu prvního stupně zvyšuje jeho postavení manažera, kdy jeho podřízení a kolegové blíže nezkoumali jeho jednání i z důvodu jeho pověsti výborného zaměstnance. Závěrem prvostupňový soud uvedl, že má důvod se oprávněně domnívat, že podstatou jednání žalobce byl cílený a úmyslný„ útok“ na majetek zaměstnavatele směřující k jeho poškození. Vlastní obohacení žalobce sice nebylo v řízení prokázáno, v projednávané věci však stačí, že bylo prokázáno, že žalované byla úmyslným jednáním žalobce způsobena škoda. Stejně pak shledal nalézací soud důvodným další důvod, pro který žalovaná zrušila pracovní poměr žalobce okamžitě, když bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl seznámen se Směrnicí žalované – střet zájmů [účinnost] a i přesto se touto směrnicí neřídil a dopustil se nepřípustného jednání na úkor žalované (negativní vyjádření o ceně a službách žalované, aktivní jednání ve prospěch konkurenční společnosti [právnická osoba]), čímž porušil své pracovní povinnosti.

8. Prvostupňový soud nepřisvědčil námitce žalobce, podle které okamžité zrušení pracovního poměru není řádně skutkově vymezeno. Uvedl, že žalovaná vymezila okamžité zrušení pracovního poměru skutkově velmi srozumitelně a jednání žalobce popsala tak, že jej nelze zaměnit s jiným jednáním (odkaz na příslušné rámcové smlouvy a e-mailové zprávy), jak předpokládá § 60 ZP.

9. Stejně tak nalézací soud nepřisvědčil námitce žalobce ohledně nedodržení subjektivní lhůty pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru, což odůvodnil tím, že subjektivní lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce nezačíná běžet již při získání pouhého podezření ze vzniku skutečností zakládajících důvod k rozvázání pracovního poměru, ale začíná plynout až ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu pro ně prokazatelně (skutečně) dozvěděl. Nalézací soud měl ze svědecké výpovědi pana [příjmení] za prokázané, že na porušování povinností ze strany žalobce, týkající se přepisů obchodních případů žalobce na externího partnera společnost [právnická osoba], je upozornil jiný partner, načež žalovaná zahájila prověřování těchto skutečností a po ukončení vyšetřování, které trvalo asi měsíc a půl před podáním okamžitého zrušení pracovního poměru, došla k závěru, že žalobce skutečně porušil své povinnosti vyplývající z pracovního poměru a neprodleně poté mu doručila okamžité zrušení pracovního poměru. Soud prvního stupně tak uzavřel, že v daném případě byla subjektivní lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce dodržena.

10. S ohledem na uvedené závěry soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), c), d) e) a g) o. s. ř. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu a nezabýval se tím, že svědkyně [příjmení], jako žalobcova přímá nadřízená vypověděla, že přepis na partnera musel někdo odsouhlasit, o přepisu žalobce nerozhodoval, z čehož vyplývá, že žalobce nemohl sám o své vůli dosáhnout toho, aby jiní odpovědní zaměstnanci žalované rezignovali na svoje povinnosti a nekontrolovali smluvní dokumenty, schvalovali přepis na partnera, kontrolovali oprávněnost a stanovili výši provize a dali pokyn k jejímu vyplacení. Zdůraznil, že již v replice ze dne [datum] tvrdil, že žalovanou vytýkaná jednání činil s jejím vědomím a v jejím zájmu. S tvrzením, že k vytýkanému postupu docházelo z pokynů nadřízených s cílem zachovat a podporovat nepřímou prodejní síť, se navíc soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dle žalobce vůbec nevypořádal. Nalézací soud také pochybil, když neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to důkaz osobním spisem a pravidelnými půlročními hodnoceními, kterými chtěl žalobce prokázat subjektivní stránku svého jednání a to, že si vždy plnil všechny pracovní povinnosti a svá oprávnění realizoval v zájmu žalované. Žalobce je přesvědčen, že soud prvního stupně hodnotil důkazy zaujatě a učinil tak nesprávná skutková zjištění, např. ve věci běhu propadné lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru, když se spokojil se svědeckou výpovědí svědka [příjmení], který byl ve věci zainteresovaný, neboť v rozhodné době odpovídal za vyšetřování a také vedl smluvní oddělení, které bylo odpovědné za kontrolu uzavřených smluv. Stejně pak nalézací soud pochybil, když se ve věci protiprávního jednání žalobce omezil jen na popis jednání uvedený ve zrušovací písemnosti a spokojil se s odkazem na obecnou povinnost zaměstnanců. Žalobce pochybení shledává i v hodnocení intenzity porušení povinnosti, kdy prvostupňový soud zcela pomíjí, že žalovaná žalobci ve stejný den předala okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení povinností a současně odeslala i výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení povinností. Závěrem uvedl, že v daném řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav, soud prvního stupně převzal argumentaci žalované, aniž by přihlédl k tvrzením žalobce a tomu, co vypověděli svědci. Odůvodnění napadeného rozsudku je dle žalobce nepřesvědčivé, zmatečné a nepřezkoumatelné. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou dne [datum], je neplatné, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že závěry soudu prvního stupně jsou zcela správné, stejně tak odůvodnění rozsudku splňuje náležitosti stanovené zákonem a je přesvědčivé, a proto navrhuje napadený rozsudek potvrdit. K odvolacím námitkám žalobce uvedla žalovaná následující. Žádný důkaz navržený ani provedený v rámci řízení nedokládá, že by žalobce dostal pokyn k předmětnému protiprávnímu jednání poškozujícímu žalovanou, tento argument byl navíc v řízení vyvrácen svědeckými výpověďmi [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Stejně tak žádný důkaz nedokládá, že by odpovědní zaměstnanci žalované rezignovali na svoje povinnosti, tento argument byl navíc vyvrácen svědeckými výpověďmi [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Naopak bylo prokázáno, že žalobce uvedl ostatní zaměstnance v omyl a jako manažer jim udělil protiprávně pokyny k přepisu zákazníka, navíc kontrola smluv je v kompetenci daného manažera a oddělení skóringu pouze zjišťuje, zda daný klient nemá nedoplatky.

13. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že svědek [příjmení] byl v rozhodném období v postavení odpovědného zaměstnance řídícího útvary přípravy smluv na základě podkladů předaných obchodníky, skóringu budoucích zákazníků, kontroly podepsaných smluv na vstupu do systému a následné kontroly splnění podmínek pro výplatu financí, a také tím, kdo vede vyšetřování. Dle žalobce jsou závěry vyšetřování účelové, navíc svědek [příjmení] byl osobně zainteresován na tom, aby z něj jeho šetření setřelo jakékoli pochybnosti, a to se mohlo stát jen tak, že označí žalobce jako toho, kdo umožnil inkasovat neoprávněné provize tím, že navrhl přepsat smlouvy na externího obchodního partnera. Dále žalobce navrhl provedení důkazu Protokolem o jednání před Okresním soudem v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 12 C 366/2021, na kterém podala svědeckou výpověď svědkyně [příjmení] a obsáhle se vyjádřila k pracovním postupům u žalované, čímž potvrdila tvrzení žalobce o tom, že to nebyl on, kdo rozhodoval o akceptaci přepisu, a tedy převodu smluv na externího obchodního partner. Potvrdila rovněž odpovědnost svědka [příjmení] za řízení skóringu a za kontrolní oddělení, které mělo kontrolovat oprávněnost přepisu. Žalobce zdůraznil, že žalovanou vytýkané umožnění společnosti [právnická osoba], inkasovat odměny se stalo na základě e-mailu, kterým žalobce navrhl přepis, který byl žalovanou prostřednictvím kompetentních zaměstnanců akceptován – schválen a provize vyplacena, to však nelze přikládat k tíži žalobce. Dále žalobce připustil, že v rámci e-mailové korespondence ve dnech [datum] a [datum] nezvolil vhodná slova, nicméně pravdivě informoval budoucího zákazníka o službách žalované a doporučil jiného zhotovitele, který byl schopen požadavkům zákazníka vyhovět, a na základě tohoto získal žalobce [právnická osoba], jako zákazníka pro žalovanou.

14. Žalovaná v reakci na doplnění odvolání uvedla, že tvrzení o osobním zainteresování svědka [příjmení] na tom, aby z něj jeho šetření setřelo jakékoli pochybnosti, je nepravdivé a žalobce se jím pouze snaží snižovat svou odpovědnost za své úmyslné protiprávní jednání poškozující žalovanou tvrzením, že mohlo a mělo být odhaleno oddělením skóringu. Svědeckými výpověďmi bylo naopak prokázáno, že oddělení skóringu pouze posuzovalo u nově uzavřených smluv, zda smluvní partner neprochází databází dlužníků, kdy se jednalo o zcela formální kontrolu osoby smluvního partnera, a nikoli smlouvy samotné, natož vyplácené provize. Smluvní oddělení smlouvy vyhotovilo, nicméně tak učinilo na základě nepravdivých pokynů žalobce, který smluvní oddělení takto uvedl v omyl. Skutečnost, že žalobce zneužil své pozice manažera a dosáhl přepisu na externího obchodního partnera a neoprávněné výplaty provize, prokazuje závažnost protiprávního jednání žalobce. K tvrzení žalobce, že protiprávním jednáním (negativní vyjádření o ceně a službách žalované, aktivní jednání ve prospěch konkurenční společnosti [právnická osoba]) získal pro žalovanou jako zákazníka [právnická osoba], nelze dle žalobkyně brát jako polehčující okolnost. Závěrem žalovaná uvedla, že s ohledem na sofistikované úmyslné protiprávní jednání žalobce, a jeho vysokou pozici manažera, se podařilo odhalit toto protiprávní jednání, kterým žalobce úmyslně poškozoval žalovanou, až v rámci auditu.

15. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud v souladu s § 205a písm. f) o. s. ř. provedl důkaz Protokolem o jednání před Okresním soudem v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 12 C 366/2021, ze kterého zjistil, že svědkyně [příjmení] (toho času již nezaměstnaná u žalované) při jednání Okresního soudu v Nymburce ve věci sp. zn. 12 C 366/2021, dne [datum rozhodnutí] vypovídala o procesu podpisu smluv u žalované a převádění na externí partnery žalované, opakovaně se vyjadřovala ke čtyřem smlouvám, které byly řešeny a šetřeny ve vztahu k okamžitému zrušení pracovního poměru. Vypověděla, že u žalované byla zaměstnána od roku [rok] do roku 2009, byla národním manažerem a měla na starosti osm krajových manažerů, kteří měli na starosti kmenové obchodníky a partnery. Jedním z krajových manažerů byl právě žalobce, který byl zástupcem svědkyně. [právnická osoba], byla jedním z partnerů žalované, kterou měl na starosti žalobce. Svědkyně potvrdila, že nárok na provizi partnera by měl vzniknout pouze tehdy, pokud celý obchod zobchoduje partner. V případě velkých smluv, kterými jsou všechny čtyři projednávané smlouvy nazvané ONE NET, textaci smlouvy připravuje a kontroluje oddělení Vodafonu, s tím, že v oddělení skóringu, kde byli zaměstnáni [příjmení] a [příjmení], se zjišťuje, jestli jde o zákazníka, který není dlužníkem. O tom, že by nějakou smlouvu se zákazníkem dojednával některý z obchodníků, případně žalobce a že by poté byla přepsána na partnera, svědkyně nic nevěděla. Tyto záležitosti podle svědkyně mělo kontrolovat oddělení [příjmení], nicméně v další části výpovědi uvedla, že si není jistá, zda se to týkalo i období, kdy byly uzavřeny předmětné smlouvy. O vyplacení provize se rozhoduje již v rámci reportingu, který rozeznal jaká výše provize a za jaký konkrétní obchod by měla být vyplacena. K dotazu proč je na uvedených smlouvách uvedeno jméno žalobce, to je přeškrtnuto a smlouva je podepsána panem [příjmení], svědkyně uvedla, že u žalované jsou oddělení příprava smluv a archivace smluv a že by bylo vhodné se obrátit na ně. Svědkyně uvedla, že to že žalobce byl jedním z nejlepších manažerů a za obchodníky i za partnery mnohdy smlouvy dotahoval, znamená, že pomohl obchodníkovi nebo partnerovi v komunikaci se zákazníkem, což nebylo v rozporu s pravidly žalované. Zda se tak dělo ve více případech svědkyně nevěděla, standardní tento postup ale není. U žalované nejsou stanoveny žádné postupy, jak se vyplatí provize za situace, že manažer obchodníkovi pomůže. Ona sama jako manažer získala několik zákazníků, ale vždy tyto případy přenechala některému ze svých interních obchodníků, které měla na starosti. Dále svědkyně vypovídala o systému, dle kterého bylo zákazníkovi přiděleno IČO a tím bylo dáno, kdo s ním může obchodovat. Nikdo neschvaloval, jestli nějaký kmenový obchodník nebo partnerský obchodník může pracovat na nějakém obchodu, to bylo už dopředu jasné právě z té identifikace zákazníka. Mohla se udělat nějaká výjimka, o tom musel někdo rozhodnout a mohlo se to přehodit z partnera na obchodníka nebo obráceně. Výjimku schvalovala svědkyně nebo ředitel. Pokud byl konkrétní zákazník někam přidělen, tak o tom muselo rozhodnout oddělení back office, bez toho to v systému nebylo možné přepsat. Svědkyně však ve vztahu k těmto výjimkám uvedla, že neví, zda tomu bylo tak v rozhodném období, nebo až později. Rozhodně po odchodu žalobce od žalované se takový systém nastavil. Ve vztahu k otázce zda byla žalovaná poškozena, svědkyně uvedla, že to by záleželo na tom, zda pan [příjmení] ve vztahu k dotčeným zákazníkům provedl nějakou činnost nebo zda se to na něj pouze přepsalo. Dále svědkyně zdůraznila, že trvá na tom, co vypověděla před Obvodním soudem pro Prahu 5 dne [datum], tedy, že partner je drahá záležitost a že by žalobkyni vznikla škoda, kdyby partner ten obchod nepřinesl, tedy že by se ten partner žádným způsobem o ten obchod nepřičinil. Trvala také na tom, že nárok na provizi má ten, kdo obchod vede od začátku sám, ať je to obchodník nebo partner. Pakliže žalobce jako manažer obchodníkovi pomůže, nemá to vliv na nárok na provizi. Závěrem svědkyně vypověděla, že neví nic o tom, zda partner (společnost [právnická osoba]) v těchto konkrétních případech smluv vyvíjel nějakou činnost. V tomto směru by mělo mít informace oddělení vyšetřování, tedy pan [příjmení]. Svědkyně si nepamatovala, zda mohl regionální manažer povolovat výjimky převodu, z partnera na partnera, asi ano, u sebe v regionu z obchodníka na partnera nevěděla.

17. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Na tom ničeho nezměnil ani odvolacím soudem doplněný důkaz Protokolem o jednání před Okresním soudem v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 12 C 366/202 výpověď svědkyně [příjmení] ze dne [datum] není v rozporu s její výpovědí před soudem prvního stupně dne [datum]. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce, když dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny veškeré podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

18. Předně, vytýká-li žalobce napadenému rozsudku nedostatky jeho odůvodnění spočívající v jeho nepřesvědčivosti a v nepřípustném opisování některých přednesů účastníků, nepředstavují tyto nedostatky důvod pro zrušení ani změnu napadeného rozsudku ve smyslu § 219a a § 220 o. s. ř. Odvolací soud neshledal, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný. Právě naopak, rozsudek soudu prvního stupně je odůvodněn velmi pečlivě a splňuje kritéria přezkoumatelnosti, jak je formulovala ustálená rozhodovací praxe soudů (srov. např. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 4093/17, usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 NSČR 174/2016, či rozsudky Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, či z [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2770/2015). Z jeho odůvodnění lze jednoznačně seznat, jaké důkazy soud prvního stupně provedl a proč naopak některé za navržených důkazů provést odmítl, jak provedené důkazy hodnotil a jaké závěry z nich učinil, i jak tyto závěry hodnotil po právní stránce. Skutečnost, že se žalobce neztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně a se způsobem, jakým se soud prvního stupně vypořádal s jeho argumentací, nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku založit nemůže.

19. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, podle níž soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl důkaz osobním spisem a pravidelnými půlročními hodnoceními. Obecně podle ustálené rozhodovací praxe soudů platí, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy a je oprávněn posoudit, které z navržených důkazů provede, a které nikoliv. Neprovedení některých důkazů ovšem v zásadě připadá v úvahu jedině tehdy, (1) týkají-li se irelevantních skutečností, (2) nejsou-li způsobilé tvrzenou skutečnost prokázat, nebo (3) jsou-li nadbytečné, neboť skutečnost, která jimi má být prokázána či vyvrácena již s potřebnou mírou jistoty prokázána či vyvrácena byla. Neprovedení důkazů je přitom soud povinen odůvodnit (viz k tomu podrobně např. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III. ÚS 1765/21). Neprovedení účastníkem navržených důkazů by naproti tomu bylo nepřípustné, pokud by následně rozsudek stál na závěru o neunesení důkazního břemeně tímto účastníkem. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Soud prvního stupně napadený rozsudek založil na skutkovém závěru, podle nějž se žalobce dopustil v okamžitém zrušení pracovního poměru vytčeného jednání, který měl za prokázaný bez důvodné pochybnosti. Tento závěr přitom odvolací soud z níže uvedených důvodů shledal správným. Za této situace soud prvního stupně nebyl povinen provést další žalobcem navržené důkazy, a to z důvodu jejich nadbytečnosti. Navíc tyto důkazy byly pro rozhodnutí ve věci zcela irelevantní, neboť žalobce jimi chtěl prokázat subjektivní stránku svého jednání a to, že si vždy plnil všechny pracovní povinnosti a svá oprávnění realizoval v zájmu žalované. Skutečnost, že byl žalobce výborný obchodník a u žalované byl považován za jednoho z nejschopnějších manažerů s výbornými výsledky nikdo v řízení nesporoval, nicméně tento důkaz není v daném případě relevantní, když právě tohoto svého postavení a důvěry, kterou u žalované měl, žalobce zneužil a dopustil se předmětného jednání.

20. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

21. Dle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

22. Dle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

23. Dle § 301 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni. Dle písm. d) citovaného usnesení jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

24. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku správně uzavřel, že v daném případě byla dodržena subjektivní lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 58 odst. 1 zákoníku práce, a to v obou žalovanou vytýkaných případech. Námitka žalobce, že ve věci přepisu smluv, se žalovaná musela o vytýkaném jednání žalobce dozvědět nejpozději při návrhu žalobce na schválení přepisu konkrétní smlouvy na externího obchodního partnera, tj. u poslední smlouvy dne [datum], a tedy v těchto případech nebyla dodržena uvedená subjektivní lhůta, není důvodná. Prvostupňový soud správně uvedl, že„ Pro určení počátku běhu subjektivní lhůty není významné, kdy zaměstnavatel důvod pro rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem zjistil (získal jistotu v běžném slova smyslu). Postačuje, aby získal vědomost (dozvěděl se) o skutečnostech, s nimiž zákon možnost rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem spojuje. Neznamená to zároveň, že by tato lhůta počínala běžet již při získání pouhého podezření ze vzniku skutečností zakládajících důvod k rozvázání pracovního poměru. Subjektivní lhůta, během které musí být rozvazovací úkon učiněn (a také způsobem uvedeným v zákoně doručen), má-li se jednat o platné rozvázání pracovního poměru, slouží mimo jiné také k tomu, aby bylo možno provést potřebné šetření ke zjištění, zda ony rozhodné okolnosti skutečně nastaly. Subjektivní lhůta nezačne běžet ani již na základě předpokladu (jakkoli by byl pravděpodobný), že takový důvod nastane, nebo na základě domněnky, že takové skutečnosti mohl či dokonce musel zaměstnavatel k určitému datu vědět. Subjektivní lhůta, během které musí zaměstnavatel k rozvázání pracovního poměru přistoupit (aby šlo o platný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu pro ně prokazatelně (skutečně) dozvěděl (viz [jméno], M., [příjmení], L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 364 - 369). Z uvedeného tedy vyplývá, že subjektivní lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce nezačne běžet již na základě domněnky, že takové skutečnosti mohl či dokonce musel zaměstnavatel k určitému datu vědět, lhůta začne plynout až ode dne, kdy se o takovém důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatel prokazatelně dozvěděl. V daném případě bylo svědeckou výpovědí [příjmení] prokázáno, že žalovaná byla na porušování povinností ze strany žalobce ve věci přepisů obchodních případů žalobce na externího partnera společnost [právnická osoba], upozorněna jiným partnerem a až následně na to zahájila žalovaná vyšetřování, které uvedené jednání žalobce potvrdilo. Toto vyšetřování, na základě jehož výsledku se žalovaná prokazatelně dozvěděla o důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem, bylo skončeno asi měsíc a půl před okamžitým zrušením pracovního poměru, subjektivní lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce tak byla dodržena.

25. Žalobce se snaží znevěrohodnit výpověď svědka [příjmení] tím, že tento byl osobně zainteresován na tom, aby z něj jeho šetření setřelo jakékoli pochybnosti, když to byl právě on, resp. oddělení skóringu, kdo měl jednání žalobce odhalit. Nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že je pravděpodobné, že i žalovaná zanedbala kontrolu předmětných smluv při přepisu na externího partnera a neodhalila účelové jednání žalobce, nicméně svědeckou výpovědí pana [příjmení] bylo zjištěno, že přepis na externího partnera prošel žalobci právě proto, že byl v pozici manažera a u něj nikdo nepředpokládal, že by byl něčeho takového schopen. Odvolací soud nevylučuje, že žalovaná mohla při vynaložení vyšší míry opatrnosti protiprávní jednání žalobce porušující zájmy žalované odhalit dříve než po provedeném vyšetřování na základě„ podnětu“ jiného partnera, tímto však nelze ospravedlnit to, že se žalobce uvedeného jednání porušující zájmy žalované dopustil. Z provedených svědeckých výpovědí bylo zjištěno, že žalobce byl považován za jednoho z nejschopnějších manažerů žalované, měl výborné výsledky a tedy i důvěru žalované, kterou však žalobce zneužil a která byla důvodem, proč žalovaná na vytýkané jednání žalobce nepřišla dříve, neboť nepředpokládala, že by žalobce jako vysoce postavený manažer, který měl do té doby bezchybnou pověst, udělil pokyny k přepisu zákazníka v situaci, kdy pro přepis nebyly splněny podmínky, tj. přepis na externího partnera, který ve skutečnosti smlouvy nezobchodoval. Výpověď svědka [příjmení] není v rozporu s jinými provedenými ani navrhovanými důkazy, skutečnost, že svědek vedl vyšetřování předmětného jednání žalobce, samo o sobě nemůže vést k závěru, že je jeho výpověď nepravdivá. V řízení bylo navíc prokázáno, že oddělení skóringu v předmětné době pouze posuzovalo u nově uzavřených smluv, zda smluvní partner neprochází databází dlužníků, kdy se jednalo o zcela formální kontrolu osoby smluvního partnera, a nikoli smlouvy samotné, natož vyplácené provize. Skutečnost, že k „ odhalení“ protiprávního jednání žalobce spočívajícího v neoprávněném přepisu zákazníků na externího partnera, došlo až po provedeném vyšetřování z podnětu jiného partnera, podporuje i to, že žalovaná ihned po incidentu s žalobcem a po jeho odchodu nastavila kontrolní mechanismy, aby se takové případy již neopakovaly, zvýšila kontrolu ve vztahu k manažerům, kdy přepisy zákazníků musí nově schválit nadřízený a také byly přidány kompetence oddělením, které mají manažery kontrolovat. Jak již bylo výše uvedeno, pro počátek běhu subjektivní lhůty nestačí domněnka, že zaměstnavatel mohl či měl vědět o skutečnosti zakládající důvod pro rozvázání pracovního poměru, rozhodující je okamžik, kdy se zaměstnavatel o daném důvodu prokazatelně dozvěděl. V daném případě tento okamžik nastal po skončení vyšetřování, kterým bylo jednání žalobce jednoznačně prokázáno.

26. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, dle kterých se žalobce dopustil žalovanou vytýkaného jednání, které dosáhlo intenzity předpokládané zákonem v případě okamžitého ukončení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

27. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností. Podle ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance (§ 301 písm. c) zákoníku práce) ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2596/2011).

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 uvedl, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.) nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1496/2013). Stejně pak judikatura přistupuje k jednání zaměstnance, jímž zaměstnanec poškozuje dobré jméno zaměstnavatele v obchodních vztazích a narušuje jeho snahu po spokojenosti zákazníka. Takové jednání je dle judikatury porušením povinnosti zaměstnavatele nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a tedy porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, bez ohledu na to, zda tímto jednáním byla zaměstnavateli způsobena majetková újma či nikoli (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Co 258/2002 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 678/2001).

29. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce místo toho, aby v případě, kdy klienta sám našel, předal případ k zobchodování svým interním obchodníkům v rámci [právnická osoba], tak po celém zobchodování případu, včetně schůzek s klienty, vyjednání podmínek jednotlivých smluv apod., nechal případ přepsat na externího partnera, který následně inkasoval mnohem větší odměny, než by inkasoval interní obchodník u žalované. Žalobce si byl tohoto důsledku přepisu na externího partnera vědom, věděl, že tímto svým jednáním žalované způsobí škodu v podobě povinnosti vyplatit externímu partnerovy vysoké odměny, přestože se externí partner na zobchodování předmětných smluv nijak nepodílel, což bylo v řízení jednoznačně prokázáno, a tedy zde chybělo jakékoli protiplnění za poskytnuté provize od žalované. Námitka žalobce, že o přepis smluv žádal se souhlasem a s vědomým svých nadřízených byla v řízení vyvrácena svědeckými výpověďmi [příjmení], která byla přímou nadřízenou žalobce, a [příjmení], který jednání žalobce u žalované vyšetřoval. Dále je třeba uvést, že argumentuje-li žalobce údajným pokynem nadřízeného k takovému postupu, pak žalobce nikdy konkrétně nespecifikoval, který nadřízený takový pokyn udělil, kdy se tak mělo stát, ani co bylo jeho konkrétním obsahem. Žalobce dosáhl přepisu předmětných smluv na externího partnera [právnická osoba], tím, že měl u žalované postavení vysokého manažera, u kterého se předpokládalo, že bude hájit zájmy žalované, kontrolovat dodržování právních a vnitřních předpisů a zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku žalované, navíc do uvedeného incidentu nebylo žalobci žalovanou ničeho vytknuto a naopak byl považován za příkladného zaměstnance se skvělými výsledky. Supportní oddělení s ohledem na pozici žalobce a jeho„ pověst“ proto nijak blíže nezkoumalo jeho žádost o přepis na externího partnera a v dobré víře, že externí partner skutečně předmětné smlouvy zobchodoval, přepis provedlo. Odvolací soud uzavírá, že žalobce svým jednáním porušil své pracovní povinnosti, když vědomě požádal o přepisy smluv na externího obchodníka společnost [právnická osoba], přestože věděl, že pro přepis nejsou splněny podmínky, když tento externí partner předmětné smlouvy nezobchodoval ani se na nich žádným způsobem nepodílel, a tedy mu nárok na vyplacení provize nenáležel. Tímto svým jednáním navíc žalobce žalované úmyslně způsobil škodu ve formě vyšších vyplacených odměn společnosti [právnická osoba] To, že žalobci toto jednání„ prošlo“ a žalovaná jeho„ podvody“ včas neodhalila a provize společnosti [právnická osoba], vyplatila, v domnění navozeném žalobcem, že byly splněny podmínky vzniku nároku na provize externího partnera, není v daném případě relevantní a nemůže změnit nic na tom, že žalobce úmyslně porušil jednu ze základních povinností zaměstnance řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu žalovanou a střežit a ochraňovat majetek žalované před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím dle § 301 písm. d) zákoníku práce, což je dle výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu porušením pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem.

30. Porušením pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem je i druhé vytýkané jednání žalobce, kterým poškodil jméno zaměstnavatele (žalované) tím, že se před budoucím zákazníkem žalované, [právnická osoba], o ní vyjadřoval negativně, nepravdivě (žalovaná požadované služby poskytovala prostřednictvím subdodavatele) a navíc v rámci e-mailové komunikace prostřednictvím svého služebního e-mailu doporučil tomuto zákazníkovi služby jiného dodavatele, který byl společností konkurenční ve vztahu k žalované. Tímto svým jednáním žalobce jednoznačně porušil povinnost loajality ve vztahu k zaměstnavateli (žalovaná), když postupoval v rozporu s jejími zájmy a navíc aktivně hájil zájmy konkurenční společnosti [právnická osoba]

31. Ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální. Odvolací soud uzavírá, že výše popsanými jednáními, pro které žalovaná s žalobcem ukončila pracovní poměr okamžitě, žalobce zcela jednoznačně narušil vztah důvěry mezi ním a žalovanou, a to takovým způsobem, že po žalované nebylo možné spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobce u ní nadále pokračoval, a to ani po výpovědní dobu. Závažnost předmětného jednání žalobce je navíc umocněna tím, že žalobce zastával u žalované vysokou pozici manažera, u kterého se předpokládalo, že právě on bude tím, kdo bude hájit a chránit zájmy žalované a ne je poškozovat.

32. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (ve znění, které odpovídá podané žalobě, když je zcela zřejmé, že žalobce se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení, které mu dala žalovaná), a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

33. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po [částka] podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (vyjádření k odvolání, vyjádření k doplnění odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.