o zaplacení částky 527 750 Kč s příslušenstvím

Tvrzení žalobkyně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 31. 3. 2022 s žalovanou uzavřela smlouvu o poskytování licence informačního systému [Anonymizováno] (dále jen „program“ nebo „systém“) a analytických služeb. Na základě této smlouvy se zavázala za úplatu poskytnout žalované nevýhradní licenci k užívání programu a další analytické služby. Žalobkyně implementovala program pro žalovanou a ta jej začala používat. Pokud jde o základní funkcionality programu, jejich výčet byl sjednán v příloze smlouvy. Základní moduly jádra evidovaly údaje o zaměstnancích, včetně mezd, pracovního volna či prodejního ratingu. Jejich součástí byla i integrovaná obsluha produktové databáze, včetně ceníků, adresářů spolupracujících společností, byla zde obsažena dále knihovna pro interní dokumentaci. Ceník žalovaná nahrála do systému před školením, které žalobkyně žalované poskytla dne 17. 5. 2022. Před tímto datem žalobkyně spustila i další moduly, a to personalistiku, organizační strukturu, uživatelská oprávnění a nastavení. Do interní dokumentace byly nahrány návody na ovládání systému. Zprovozněny byly další součásti programu, a to data klientů, plánovač návštěv, práce v terénu, evidence pracovního volna, vyúčtování, kniha jízd a další. Žalobkyně předala systém žalované do užívání na předmětném školení dne 17. 5. 2022. Systém je provozovaný jako on-line aplikace, do které přistupovali jednotliví spolupracovníci (zaměstnanci) žalované prostřednictvím uživatelského jména a hesla. Skutečnost, že jej žalovaná používala, vyplývá z jednotlivých záznamů, které vytvářeli právě zaměstnanci žalované. Ti se do programu opakovaně přihlašovali a pracovali v něm.

2. Návazně žalobkyně vystavila žalované faktury, kterými žalovanou vyzvala k úhradě sjednaného peněžitého plnění. Konkrétně se jednalo o fakturu č. 22266 znějící na částku 12 250 Kč splatnou dne 13. 6. 2022, č. 22325 na částku 9 500 Kč splatnou dne 6. 7. 2022, č. 1222 na částku 50 000 Kč splatnou dne 10. 8. 2022, č. 1224 na částku 9 500 Kč splatnou dne 10. 8. 2022, č. 1226 na částku 9 500 Kč splatnou dne 12. 9. 2022, č. 1228 na částku 9 500 Kč splatnou dne 10. 10. 2022 a č. 1230 na částku 9 500 Kč splatnou dne 8. 11. 2022. Žalovaná na žádnou z těchto faktur neplnila. S ohledem na porušení těchto smluvních povinností ze strany žalované žalobkyně využila svého práva od smlouvy odstoupit, což učinila dne 28. 10. 2022. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že v případě odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou faktur po více než 3 měsíce vznikne žalobkyni právo požadovat „finanční vypořádání za poskytnutí licence“ ve výši součtu měsíčních licenčních poplatků, které měly být uhrazeny za období od ukončení smlouvy do 30. 6. 2026. Tato částka činí 418 000 Kč, což představuje licenční poplatek ve výši 9 500 Kč za každý z 44 měsíců, po které měl smluvní vztah trvat. Dále se žalobkyně domáhala příslušenství ve formě smluvního úroku z prodlení, který byl ve smlouvě ujednán ve výši 0,1 % denně.

Vyjádření žalované

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to z těchto důvodů. V první řadě namítla absenci mezinárodní pravomoci (příslušnosti) českých soudů, a to s ohledem na skutečnost, že její sídlo je na Slovensku. Dále namítla, že žalobkyni nemohlo vzniknout právo na úhradu za sjednané plnění, neboť program nebyl dodán tak, jak bylo sjednáno ve smlouvě, nedošlo k jeho řádné implementaci a nikdy nebyl schopný provozu. Nefunkčnost programu naopak opravňovala žalovanou, aby od smlouvy odstoupila, což bylo výslovně ujednáno ve smlouvě. Pro tento případ nefunkčnosti programu bylo právo žalované od smlouvy odstoupit konkrétně výslovně ujednáno v jejím článku VII.4. Žalovaná proto na základě nefunkčnosti systému, jeho neočekávaného a bezdůvodného vypínání, jeho nekompatibility a tím způsobené nemožnosti realizace jednotlivých objednávek od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 22. 6. 2022. Odstoupení od smlouvy bylo žalobkyni doručeno dne 24. 6. 2022. Následné odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně v říjnu 2022 je bez právního významu, neboť v té době smluvní vztah již neexistoval.

4. Pokud jde o konkrétní vady programu, ty žalovaná žalobkyni opakovaně vytýkala v e-mailové komunikaci. Systém nefungoval dobře, měl pomalé odezvy, byl nekompatibilní s mobilními zařízeními (tablety) a nebyl schopný reálného používání. Systém měl fungovat na mobilních zařízení mimo jiné proto, aby bylo možné využívat sledování GPS a evidovat jednotlivé schůzky v terénu, jakož i knihu jízd. To zaměstnanci žalované činit nemohli, neboť systém nefungoval. Jednotlivé záznamy do systému musely být vkládány večer z domácích počítačů. Chaos, který program působil ve skladových zásobách žalované, musela žalovaná na svoje náklady uvést do pořádku. Pokud jde o předmětné školení, zaměstnanci žalované dostali přístupy do systému až dne 18. 5. 2022, a to e-mailem zaslaným v 8:45 hod. Od tohoto okamžiku se začal program používat, k řádné a kompletní k implementaci dle smlouvy však nedošlo.

Procesní okolnosti

5. Námitku nedostatku mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudu, soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz naposled např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1926/2020, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 11/2022) zamítl samostatným usnesením se 18. 7. 2023, č. j. 3 C 4/2023-57, které nabylo dne 12. 8. 2023. Pokud jde o podrobnější důvody, pro které je v dané věci dána mezinárodní pravomoc českých soudů, soud pro stručnost na předmětné pravomocné rozhodnutí odkazuje.

6. O žalobě bylo soudem již jednou rozhodnuto rozsudkem ze dne 18. 1. 2024, č. j. 3 C 4/2023-115. K odvolání žalované byl první rozsudek zrušena a věc dne 4. 2. 2025 vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na základě závazného právního názoru odvolacího soudu soud v následném řízení poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., doplnil dokazování a na základě doplněného skutkového stavu ve věci opět rozhodl. S ohledem na pokyny odvolacího soudu se přitom zaměřil jen na otázku, zda došlo k implementaci programu a tím ke vzniku nároku žalobkyně.

Skutková zjištění soudu a hodnocení důkazů

7. Soud vzal za svá jako skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalobkyně skutečně vystavila žalované faktury uvedené výše (viz odst. 2 tohoto odůvodnění), jimiž žalovanou vyzvala k úhradě licenčního poplatku, ceny za implementaci a za mapový report. Tyto faktury žalovaná neuhradila. Pokud jde o fakturované částky, účastníci učinili výslovně nesporným (viz č. l. 76 p. v. spisu), že žalobkyně za sjednanou částku 7 500 Kč vytvořila mapový report a tuto částku vyfakturovala ve faktuře č. 22266.

8. Účastníci při jednání dále učinili nesporným (viz č. l. 98 spisu), že program „[Anonymizováno]“ je pouze jeden, a to pro všechny klienty žalobkyně, nicméně každý klient má vlastní implementaci. Ta probíhá různě, neboť databáze jsou také různé a každý klient má svoje vlastní. Stejně tak zvlášť probíhala implementace programu pro českou společnost [právnická osoba], prostřednictvím které jednatel žalované provozuje obchody v České republice.

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

10. Žalobkyně prezentuje program na svých webových stránkách. Uvádí, že jde o moderní informační systém pro řízení vztahů se zákazníky. Mimo jiné program nabízí podle reklamní prezentace i řízení agendy společnosti (docházka, pracovní volno, kniha jízd), zasílání transferových objednávek přímo z distribuce, účetnictví etc. Výhody programu spočívají podle reklamního textu v jeho vynikající dostupnosti, kdy stačí přístup k internetu, online datech, kvalitním zabezpečení, snadné aktualizaci a minimálních nárocích na hardware. Program lze dle textu na webu používat i na tabletech či smartphonech. Program obsahuje mnoho různých modulů, ze kterých si zákazníci mohou vybírat (databanka klientů, plánování návštěv, transferové objednávky, evidence pracovního volna etc.) a je v něm obsažena i centrálně spravovaná databáze lékáren, včetně pravidelně aktualizovaných lékárenských řetězců. Dále žalobkyně na svých stránkách prezentuje i produkt [Anonymizováno], který má zajistit jednodušší a do detailů propracovaný náhled na firemní data. Jde o nástroj pro tvorbu „reportu“ a analýzu dat. (Zjištěno z webové prezentace žalobkyně – přílohy žalované 1 a 2).

11. Dne 24. 11. 2021 se jednatel žalované obrátil na žalobkyni s dotazem, zda by bylo možno zaslat nabídku CRM systému. (Zjištěno z emailu ze dne 24. 11. 2021 – příloha žalované 3).

12. Dne 30. 11. 2021 odpověděl jednateli žalované za žalobkyni pan [jméno FO]. Nabídl osobní schůzku za účelem představení programu a zaslal reklamní dokumenty. [jméno FO] se jako zaměstnanec žalobkyně projektu aktivně účastnil. (Zjištěno z emailu ze dne 30. 11. 2021 – příloha žalované 4).

13. Od zaslání prvotních reklamních dokumentů ze dne 30. 11. 2021 do uzavření smlouvy se událo několik kroků, než došlo k uzavření smlouvy a dojednání jejího obsahu. Konkrétně proběhla prezentace systému, pak byla žalované zaslána předběžná nabídka. Ze strany žalované došlo k jejímu posouzení, změnám a další diskusi. Teprve na osobní schůzce v sídle žalobkyně, na které byl přítomen jednatel žalované pan [jméno FO], byl dojednán a odsouhlasen finální obsah smlouvy. Finální verze smlouvy nepřevzala bez dalšího původní reklamní nabídku z listopadu 2021. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno FO] – č. l. 177 p. v.).

14. Na osobní schůzce, která se konala v návaznosti na zaslání emailu ze dne 30. 11. 2021 byl za žalobkyni přítomen [jméno FO] a dále servisní manažer. Program byl jednateli žalované předveden. Dále se uskutečnila ještě online schůzka, na které se vyjasňovaly konkrétní požadavky žalované. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]).

15. Dne 15. 12. 2021 zaslala žalobkyně jednateli žalované cenovou nabídku, která obsahovala zvlášť řešení pro Českou republiku a Slovenskou republiku. (Zjištěno z emailu ze dne 15. 12. 2021 a cenové nabídky – přílohy žalované 5 a 6).

16. Smluvní vztahy se následně řešily zvlášť, a to s žalovanou ve vztahu ke slovenskému trhu a s jiným subjektem pro český trh. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]).

17. Dne 17. 2. 2022 zaslala žalobkyně žalované návrh smlouvy (zvlášť pro ČR a SR). K návrhu smlouvy žalovaná dne 25. 2. 2022 vznesla své připomínky a návrhy změn. Následně žalobkyně některé připomínky akceptovala, jiné nikoliv, což vysvětlila v e-mailu ze dne 27. 2. 2022. Jednatel žalované následně dne 2. 3. 2022 dovysvětlil některé své připomínky navrhl, aby datum plnění (předání programu) bylo sjednáno flexibilně, neboť jednak není možné přesně určit, kdy přesně se systémem začne žalovaná pracovat, a jednak pro případ, že by se „zas něco pokazilo“. (Zjištěno ze e-mailové komunikace mezi účastníky od 17. 2. 2022 do 2. 3. 2022 – příloha žalované 7).

18. Dne 31. 3. 2022 žalobkyně a žalovaná uzavřely písemnou smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně zavést u žalované informační systém [Anonymizováno] a udělit jí nevýhradní licenci k užívání tohoto programu (čl. I.1). Dále se žalobkyně zavázala poskytovat analytické zpracování dat (čl. I.2). Celková obsahová specifikace programu byla uvedena v příloze 1 smlouvy, ceník, tj. konkretizace sjednaných služeb spadajících pod jednotlivé položky ceníku pak v příloze 2 (čl. I.4 a I.5). Účinnost smlouvy byla sjednána na 1. 5. 2022 (č. II.1) a datum předání implementace bylo sjednáno nejpozději do 1. 7. 2022 (příloha 1). Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit žalobkyni měsíční poplatek za licenci ve výši 9 500 Kč a dále zaplatit jednorázové „startup fee“ ve výši 50 000 Kč. Příloha 1 smlouvy obsahovala celkový seznam poskytovaných služeb, jejichž cena měla být zahrnuta jak ve „startup fee“, tj. ceně za implementaci, tak ale i v následujících pravidelných měsíčních poplatcích (příloha 1). V příloze 2 pak bylo přesně specifikováno, jaké služby jsou zahrnuty v cenové položce „startup fee“. Konkrétně jde o konzultace, implementaci samotného systému, instalaci serveru, zavedení uživatelských účtů a import dat (příloha 2). Bylo ujednáno, že žalovaná začne za služby platit až po zahájení jejich odběru, nejpozději však od 1. 7. 2022 (čl. II.2). Pro případ prodlení se zaplacením byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (čl. VI.7). Pokud jde o trvání smluvního vztahu, bylo sjednáno, že konec fixace je 30. 6. 2026 a závazek lze ukončit výpovědí kterékoliv ze smluvních stran nejdříve k tomuto datu (30. 6. 2026) a pak vždy k 30. 6. každého kalendářního roku (čl. II.3). Účastníci si dále sjednali možnost od smlouvy odstoupit. Konkrétně bylo ujednáno, že žalovaná může od smlouvy odstoupit v případě nefunkčnosti systému znemožňující jeho užívání po dobu více než 7 dní od okamžiku nahlášení nefunkčnosti žalovanou (čl. VII.3 a VII.4). Žalobkyni naopak podle smlouvy svědčilo právo od smlouvy odstoupit v případě, že bude v prodlení s úhradou ceny licence nebo jiné platby dle smlouvy po dobu delší než 3 měsíce (čl. VII.6). Pro tento případ si kromě práva žalobkyně od smlouvy odstoupit účastníci dále sjednali, že žalobkyni vznikne právo na „finanční vypořádání za poskytnutí licence“ ve výši součtu měsíčních licenčních poplatků, které by měly být uhrazeny za období od ukončení smlouvy žalobkyní do 30. 6. 2026 (čl. VII.7). Smlouva obsahuje ujednání o tom, že se vztahy z ní vzniklé se řídí ustanoveními občanského zákoníku a autorského zákona a spory mezi účastníky budou rozhodovány s českými soudy (čl. IX.4). (Zjištěno ze smlouvy ze dne 31. 3. 2022 a příloh).

19. V příloze č. 1 smlouvy měly být zahrnuty dohromady služby, které jsou obsaženy jak v implementaci, tak i v pravidelných měsíčních poplatcích, zatímco v příloze č. 2 smlouvy jsou pod položkou „startup fee“ zahrnuty jen ty jednotlivé dílčí položky týkající se implementace samotné. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno FO] – č. l. 178).

20. Dne 4. 4. 2022 a 8. 4. 2022 zaslal jednatel žalované žalobkyni data ohledně produktů žalované za účelem jejich zavedení do programu. (Zjištěno z emailu ze dne 4. 4. 2022 – příloha žalované 9 a 10).

21. Dne 10. 4. 2022 zaslal jednatel žalované žalobkyni email, ve kterém uvádí, že se až po podpisu smlouvy dozvěděl, že program neobsahuje databázi lékařů. Žalobkyně na to odpověděla, že program obsahuje databázi lékáren, nikoliv lékařů, což bylo i prezentováno. Zároveň však žalobkyně nabídla možnost nalézt nějaké řešení. Na to jednatel žalované odpověděl, že ani on skutečně nikde informaci o tom, že by měl program obsahovat databázi lékařů, nenašel a řešení by uvítal. (Zjištěno z e-mailové komunikace ze dne 10. 4. 2022 a 11. 4. 2022 – příloha žalované 8).

22. Systém [Anonymizováno] je tzv. modulovým systémem. Praxi to znamená, že jednotliví zákazníci žalobkyně si vybírají, o jaké konkrétní moduly mají zájem, a následně probíhá implementace systému u nich. To spočívá zejména ve vytvoření uživatelských účtů pro zákazníka a zřízení přístupů do systému, který běží na serveru žalobkyně. Celý systém lze pak po implementaci ještě za běhu upravovat pro potřeby zákazníka, k čemuž slouží zpravidla předplacené servisní hodiny. Pokud do systému lze ze strany zákazníka zadávat záznamy, přihlašovat se do něj a ukládat tam data, pak to znamená, že došlo k jeho implementaci, tedy zprovoznění. Aby mohli reprezentanti zákazníka se systémem pracovat, muselo dojít k vytvoření jejich uživatelských účtů, tj. je zprovoznění a implementaci systému. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno FO] – č. l. 176 p. v. a 177).

23. Žalobkyně uskutečnila pro žalovanou školení, které proběhlo v Praze. Ačkoliv žalobkyně navrhla delší časovou dotaci tohoto školení, na pokyn jednatele žalované bylo školení zkráceno, musela tedy být vypuštěna část, kde by si lidé mohli práci v programu sami prakticky vyzkoušet. Program pak začala žalovaná používat. Ze strany českého subjektu, kterému žalobkyně program rovněž dodala, byly zaznamenány stížnosti na problémy spočívající například ve špatném zobrazení názvu dovolenky či pomalé odezvy programu. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]).

24. Dne 2. 5. 2022 zaslal jednatel žalované žalobkyni seznam lékařů k importu do systému [Anonymizováno]. (Zjištěno z emailu ze dne 2. 5. 2022 – příloha žalobkyně k č. l. 171).

25. Dne 18. 5. 2022 žalobkyně vytvořila pro žalovanou uživatelské účty za účelem přistupování do systému a jejich seznam včetně přístupových hesel zaslala žalované. Na výslovný dotaz žalované, jaká je konkrétní „url adresa“ pro přístup do systému, sdělila žalobkyně adresy „[Anonymizováno] a [Anonymizováno]“. (Zjištěno z emailové komunikace ze dne 18. 5. 2022 a 19. 5. 2022).

26. Do nainstalovaného systému na shora uvedený server byla importována data. Konkrétně žalobkyně do systému importovala 5518 záznamů o slovenských lékařích, 2181 záznamů o slovenských lékárnách a 9286 záznamů o českých lékařích. (Zjištěno ze seznamu importovaných lékařů a lékáren – příloha žalobkyně k č. l. 128 a z výslechu svědka [jméno FO]).

27. Dne 20. 5. 2022 poskytla žalobkyně technickou podporu ohledně ovládání programu. Konkrétně zodpověděla dotaz paní [jméno FO], která měla problém se zvětšováním / zmenšováním rozlišení obrazovky, neboť při určitém nastavení nebyly v okně vidět všechny ovládací prvky programu. Tento dotaz žalobkyně zodpověděla a poskytla návod k správnému zobrazení. (Zjištěno z e-mailu ze dne 20. 5. 2022 – příloha žalované 11).

28. Na dotaz žalované ze dne 23. 5. 2022, zda byl již zpřístupněn „modul dokumentace“ žalobkyně odpověděla téhož dne, že přístup k dokumentaci byl nastaven spolu s právy pro manipulaci se skladem. Omluvila se zároveň za zdržení při nastavení systému. Dále žalobkyni v emailu zaslala snímky obrazovky systému a kontakt na helpdesk. (Zjištěno z emailu ze dne 23. 5. 2022).

29. Emailem ze dne 17. 6. 2022 poskytla žalobkyně žalované konzultaci ohledně nastavení tabletů pro správné fungování systému [Anonymizováno]. Konkrétně uvedla, jakým způsobem je třeba postupovat, aby systém řádně fungoval. V emailu dále uvedla, že předmětný postup byl vyzkoušen s paní [jméno FO] a systém se choval zcela správně, což tato osoba potvrdila. Žalobkyně dále navrhla, aby bylo provedeno následné opakované školení na její náklady za účelem ujištění se, že všichni uživatelé používají systém správně. (Zjištěno z emailu ze dne 17. 6. 2022).

30. Žalovaná se systémem aktivně pracovala. Do 24. 6. 2022 učinila celkem 567 přístupů do systému. V období od 18. 5. 2022 do 24. 6. 2022 se do systému přihlašovaly různé osoby (zaměstnanci žalované) svými uživatelskými jmény. Časy přihlášení v průběhu dne jsou různé od ranních hodin (7:16) až do večerních (23:50). (Zjištěno z výpisu přístupu žalované do programu).

31. Žalovaná v programu vytvořila celkem 126 objednávek. Konkrétní objednávky vytvářely v období od 13. 6. 2022 do 23. 6. 2022 různé osoby. U každé objednávky je z výpisu ze systému patrný čas jejího zadání, dodavatel a konkrétní osoba, jež záznam vytvořila. Časy vytváření objednávek jsou různé od ranních hodin (8:25) přes celý den až do večera (22:16). (Zjištěno z výpisu provedených objednávek).

32. Od 17. 5. 2022 do 24. 6. 2022 žalovaná v programu zaevidovala celkem 813 návštěv svých klientů (zejména lékáren). U každého záznamu je uvedeno, jaká konkrétní osoba jej vytvořila, kdy se tak stalo a na jakém místě k návštěvě došlo, tj. je zde uvedena přesná GPS souřadnice. Záznamy dále obsahují krátký popis obsahu návštěvy. Časy záznamů se různí od ranních hodin (8:45) až po večerní (21:28). Tak byla např. zaznamenána návštěva dne 19. 5. 2022 v 9:51 s popisem „Predtsavenie produktov, najviac zaujal Tramavin, Herpinax a Dezitnex. Našli si hneď aj ceny v PC“, dne 20. 5. 2022 v 9:45 s popisem „Objednávka, prestavenie nových produktov“, dne 23. 5. 2022 v 10:56 s popisem „Na adrese sa lékáreň nenachádza“ či 31. 5. 2022 v 14:26 s popisem „Informatívna. Všetko si zapísali, nebola tu vedúca. Prísť od 6. 6.“. (Zjištěno z výpisu zaznamenaných návštěv).

33. Při promítnutí GPS souřadnic na mapu Slovenska je zjevné, že návštěvy byly zaznamenány na mnoha různých místech, ponejvíce na západním Slovensku a dále v okolí Košic. (Zjištěno z mapy uskutečněných návštěv).

34. Dne 8. 6. 2022 se jednatel žalované dotazoval žalobkyně, z jakého důvodu nelze při zobrazení programu na tabletu nebo chytrém telefonu posouvat obrazovku, jako je to možné při procházení jiných webových stránek. Jediný modul, který se takto posouvat dá, byl podle sdělení jednatele žalované „práce v terénu“. S tímto modulem však podle jeho sdělení bývá problém s ohledem na dlouhý reakční čas. Dále upozornil na to, že systém nefunguje správně a je třeba se často obracet na helpdesk. V tomto směru vyjádřil svou nelibost nad tím, že by měl platit vystavenou fakturu za dva týdny užívání programu v květnu a za jeho implementaci, když systém vykazuje řadu problémů. (Zjištěno z emailu ze dne 8. 6. 2022 – příloha žalované 12).

35. Na jednatele žalované se v období od 17. 6. 2022 do 28. 7. 2022 obrátili čtyři zaměstnanci žalované (obchodní reprezentanti) a upozornili na vady programu. Konkrétně si paní [jméno FO] stěžovala na to, že po zadání tří kontaktních zpráv často dojde k jeho zaseknutí. Upozornila dále na příliš krátký čas školení. Stěžovala si i na nemožnost zadat transferovou objednávku. [jméno FO] zas upozornila jednatele žalované na problémy se zvětšováním zobrazení, dlouhý proces filtrování, nutnost restartovat tablet a občasné celkové výpadky. Obdobné zkušenosti sdělila jednateli žalované i paní [jméno FO]. (Zjištěno z emailové komunikace – příloha žalované 13 a 14).

36. Při používání programu na tabletech v terénu docházelo k výpadkům internetu. Tento problém jednatel žalované řešil s poskytovatelem internetového připojení. Ten doporučil výměnu SIM karet či reset APN přístupových bodů v zařízeních. (Zjištěno z e-mailové komunikace se společností [právnická osoba]. – příloha žalované 15).

37. S ohledem na problémy při práci s programem na tabletech se žalovaná obrátila na spol. [právnická osoba]., od níž tablety nakoupila, avšak její reklamace byla zamítnuta. (Zjištěno z emailu ze dne 1. 7. 2022 – příloha žalované 16).

38. Výtky ohledně fungování systému, které byly vznášeny, byly takového charakteru, že se do systému museli být schopni jednotliví reprezentanti žalované přihlásit a pracovat v něm, tedy že musela být dokončena jeho implementace. Například zapisovat objednávky lze do systému jen v případě, že je zpřístupněn. Konkrétně se totiž výtky týkaly například toho, že se pomalu načítají data konkrétnímu zástupci. (Zjištěno z výslechu svědka [jméno FO] – č. l. 177).

39. Žalobkyně zaslala žalované následující faktury:

- č. 22266 na částku 12 250 Kč se splatností 13. 6. 2022 za licenci za druhou polovinu měsíce května 2022 (4 750 Kč) a vytvoření mapového reportu (7 500 Kč),

- č. 22325 na částku 9 500 Kč se splatností 6. 7. 2022 za licenci za měsíc červen 2022,

- č. 1222 na částku 50 000 Kč se splatností 10. 8. 2022 za „startup fee“,

- č. 1224 na částku 9 500 Kč se splatností 10. 8. 2022 za licenci za měsíc červenec 2022,

- č. 1226 na částku 9 500 Kč se splatností 12. 9. 2022 za licenci za měsíc srpen 2022,

- č. 1228 na částku 9 500 Kč se splatností 10. 10. 2022 za licenci za měsíc září 2022,

- č. 1230 na částku 9 500 Kč se splatností 8. 11. 2022 za licenci za měsíc říjen 2022.

(Zjištěno z faktur).

40. Dne 22. 6. 2022 zaslala žalovaná žalobkyni dopis obsahující odstoupení od smlouvy. Jako důvod pro odstoupení od smlouvy výslovně uvedla odkaz na čl. VII.2 a VII.3 smlouvy, který opravňuje žalovanou od smlouvy odstoupit v případě „nefunkčnosti systému znemožňující jeho užívání po dobu více než sedmi dní od okamžiku nahlášení nefunkčnosti“ nebo „v případě opakovaného nedodání zpracovaných dat v termínu dle smlouvy“. Naplnění těchto předpokladů žalovaná v dopise vysvětlila tím, že nebyl dodržen slib daný ještě před uzavřením smlouvy, že k implementaci dojde 1. 5. 2022, neboť přístupy do systému žalovaná obdržela až 18. 5. 2022. Od 20. 5. 2022 si dále reprezentanti žalované začali ve velkém stěžovat na nefunkčnost nebo nesprávnost systému. Kromě toho 16. 6. 2022 byly vymazány z databáze dva produkty žalované, reprezentanti žalované je tedy nemohli objednávat pro lékárny. Dále žalovaná v dopise uvedla, že každý den volá na helpdesk a řeší nesprávnou funkčnost systému, stále nejsou funkční prodejní hlášení. Školení, které bylo žalobkyni poskytnuto, bylo neúplné a systém nefunguje tak, jak bylo slíbeno. Hlavní problém spočívá v tom, že se dlouho načítá, padá a zamrzá. (Zjištěno z dopisu ze dne 22. 6. 2022).

41. Dne 24. 6. 2022 reagoval jednatel žalobkyně na zaslaný dopis e-mailem, ve kterém uvedl, že odstoupení považuje za neplatné, a tvrzení žalované odmítl. Pokud jde o nespokojenost žalované s programem, vyjádřil připravenost nalézt vhodné řešení jednotlivých problémů. (Zjištěno z e-mailu ze dne 24. 6. 2022).

42. Dne 30. 6. 2022 žalobkyně poskytla žalované „prodejní report“, tj. zpracovaná prodejní data a nabídla případné individuální úpravy reportingu. (Zjištěno z emailu ze dne 30. 6. 2022).

43. Dne 1. 7. 2022 jednatel žalované potvrdil, že obdržel prodejní report, avšak uvedl, že je podle jeho názoru smlouva „vypovězená“, a podivil se nad tím, že žalobkyně z ní plní svoje závazky. (Zjištěno z emailu ze dne 1. 7. 2022).

44. Dne 1. 7. 2022 žalobkyně žalované zaslala dopis. Uvedla, že odstoupení od smlouvy neuznává, neboť je neoprávněné. Podrobně se vyjádřila ke všem vytýkaným problémům. Konkrétně uvedla, že původní příslib ohledně data implementace nebyl vtělen do smlouvy, k implementaci tedy došlo v souladu se smlouvou, přístupy byly žalované předány bezprostředně po implementaci programu, ze systému nebyly odstraněny žádné produkty žalované, program funguje normálně, v nepořádku může být software či hardware žalované. Pokud jde o školení, to bylo zkráceno na základě požadavku samotné žalované. (Zjištěno z dopisu ze dne 1. 7. 2022).

45. Dne 1. 8. 2022 žalovaná sdělila žalobkyni e-mailem, že na svém odstoupení od smlouvy trvá a fakturaci za licenci k programu považuje za bezpředmětnou. (Zjištěno z e-mailu ze dne 1. 8. 2022).

46. Dne 31. 8. 2022 žalobkyně upomenula žalovanou k úhradě dlužných částek po splatnosti a v reakci na předchozí dopis žalované uvedla, že nebyly splněny podmínky pro to, aby žalovaná od smlouvy odstoupila. (Zjištěno z dopisu ze dne 31. 8. 2022).

47. Dne 28. 10. 2022 žalobkyně zaslala žalované dopis obsahující předžalobní výzvu a zároveň odstoupení od smlouvy. To žalobkyně odůvodnila tím, že ze strany žalované došlo k prodlení s úhradou za poskytnuté služby po dobu delší než 3 měsíce. V tomto dopise žalobkyně zároveň žalovanou vyzvala k úhradě částky 418 000 Kč za „finanční vypořádání za poskytnutí licence“ ve výši součtu měsíčních licenčních poplatků, které by měly být uhrazeny za období od ukončení smlouvy do 30. 6. 2026, tj. 44 měsíců x 9 500 Kč. (Zjištěno z dopisu ze dne 28. 10. 2022).

48. Systém [Anonymizováno] používá asi 50 dalších klientů žalobkyně, což jsou většinou společnosti. (Zjištěno z výslechu svědkyně [Anonymizováno]).

49. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že provedené důkazy v hlavních rysech vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového.

50. Co se týče důkazů výpisy ze systému (záznamy o přístupech, o provedených schůzkách či objednávkách), namítala žalovaná jejich nevěrohodnost. Konkrétně uváděla, že údaje v nich obsažené neodpovídají tomu, jaké informace má od svých zaměstnanců. Po skutkové stránce totiž žalovaná tvrdila, že program vůbec nefungoval a zaměstnanci jej nemohli používat v terénu, data o schůzkách proto zadávali až večer po návratu domů. Soud nicméně tyto důkazy vyhodnotil jako věrohodné a argumentaci žalované nepřisvědčil. Důvodem je skutečnost, že obsah těchto listin koresponduje skutkovému stavu vyplývajícímu i z jiných důkazů. Ty navíc zhusta předložila i sama žalovaná. Konkrétně z emailů jejího jednatele (viz odst. 34 či 36 tohoto odůvodnění) vyplynulo, že program žalovaná skutečně začala aktivně používat i v terénu. Jen tak totiž mohla detekovat některé nedostatky programu či problémy s internetovým připojením tabletů, na nichž program obsluhovala (viz odst. 36 tohoto odůvodnění). Stejně tak z emailů zaměstnanců adresovaných jednateli žalované (viz odst. 35 tohoto odůvodnění) vyplynulo, že problémy s prací v programu (například zvětšování či posouvání oken či nutnost restartovaní) byly identifikovány při jeho používání na mobilních zařízeních. Naopak skutková verze žalované postavená na tezi, že žalobkyně zpětně do jednotlivých výpisů ze systému sama doplnila GPS souřadnice schůzek, se jeví být nevěrohodnou. Sám jednatel žalované totiž nedokázal blíže vysvětlit, kde by žalobkyně tyto GPS souřadnice získala, neboť přístup ke sledování pohybu služebních vozidel žalované neměla, přestože to zástupce žalované nejprve tvrdil (a své tvrzení pak k doplňujícím dotazům soudu změnil). Lze tedy shrnout, že soud nemá důvodné pochybnosti o tom, že do programu zaměstnanci žalované skutečně zaznamenávali schůzky tak, jak je patrno z předmětného výpisu, a to včetně jejich lokace. Sluší se samozřejmě dodat, že to nijak nevylučuje, že skutečně v některých případech (sic!), kdy např. došlo k výpadku systému, musel být záznamy doplněn až po návratu z terénu, tj. například večer z domácího počítače. Žalovaná nicméně v řízení tvrdila, že všechny záznamy musely být doplňovány až večer, neboť systém v terénu vůbec nefungoval. Toto tvrzení však odporuje skutkovému zjištění, že záznamy do systému přibývaly v průběhu celého dne, většinou pak přes den v rámci běžné pracovní doby. Po skutkové stránce bylo tedy vyvráceno tvrzení žalované o tom, že program v terénu vůbec nefungoval a zaměstnanci ho nemohli používat.

51. Pokud jde o další listinné důkazy, tj. zejména smlouvu samotnou, korespondenci či webovou prezentaci žalobkyně, ty soud rovněž vyhodnotil jako věrohodné. Vzájemně totiž korespondovaly, v řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, jež by jejich věrohodnost zpochybňovala, a v tomto směru ničeho nenamítali ani sami účastníci.

52. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy, zejména pak výpisy z veřejných rejstříků, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť tvrzení jimi prokazovaná nejsou podstatná pro rozhodnutí v tomto sporu. Za zcela nadbytečný pak soud považuje důkaz předložený žalovanou, který spočívá odpovědi na otázku, co se rozumí pod pojmem „implementace“, kterou vygeneroval generativní textový procesor (umělá inteligence), neboť (jak ostatně závazně vyjádřil i soud odvolací) podstatný je v této věci smluvený rozsah implementace. Ten byl v rámci provedeného dokazování zjištěn zcela dostatečně.

53. Svědecké výpovědi soud rovněž vyhodnotil jako věrohodné. Primárně vzal v potaz, že skutečnosti, jež svědci uvedli, korespondovaly s obsahem provedených listinných důkazů. Svědci se v hrubých rysech shodovali s tím, co vyplynulo z provedených listin. V tomto směru je tedy podstatné, že ze svědeckých výpovědí soud nečerpal žádné skutečně klíčové skutkové zjištění, které by se zároveň nepodávalo i z důkazů jiných. Výpovědi svědků tedy v tomto ohledu logicky zapadaly do mozaiky zjištěného skutkového stavu. Drobné nesrovnalosti, jako například, zda byl na jednání o smlouvě jednatel žalované sám nebo s další osobou, či nerozlišování mezi českým subjektem, kterému žalobkyně rovněž dodávala stejný program, a žalovanou, pak lze nepochybně vysvětlit jednak časovým odstupem od předmětných událostí a jednak okolností, že žádná z vyslýchaných osob neznala přesné technické ani právní detaily vztahů mezi účastníky. Totéž nepochybně platí i ohledně otázek přesného časového zařazení poskytnutého školení či toho, zda k předání přihlašovacích údajů pro reprezentanty žalované došlo ještě před tímto školením nebo až po něm. Pokud jde o svědka [jméno FO], k jeho věrohodnosti pak nepochybně přispívá i fakt, že již není zaměstnancem žalobkyně, nepochybně tedy není ovlivněn svou případnou finanční závislostí na příjmu od ní. Svědkyně [Anonymizováno] sice stále zaměstnána u žalobkyně je, ta však žádné rozhodné skutečnosti, jež by vnesly do skutkového stavu mimořádné světlo, neuvedla.

54. Nad rámec výše uvedeného lze ještě dodat, že hlavní argumentační linií žalovaného bylo až mechanické zpochybňování pravosti a věrohodnosti v podstatě jakéhokoliv provedeného důkazu (např. záznamů v samotném systému, GPS souřadnic i svědeckých výpovědí). Jak je vysvětleno výše, všechny tyto námitky se ukázaly zcela zjevně účelovými. Byť žalované samozřejmě nelze upírat právo se jakkoliv vyjadřovat k provedeným důkazům, tento její přístup při hodnocení důkazů přinejmenším oslabil její argumenty stran údajné nevěrohodnosti svědka [jméno FO]. V tomto ohledu soud přihlédl i k tomu, že žalovaná uváděla, že svědek nevypovídá pravdivě, aniž by to však jakkoliv blíže rozvedla. Pouhý časový nesoulad ohledně okamžiku zpřístupnění systému žalobkyni a pořádaného školení podle soudu důvodem ke zpochybnění věrohodnosti svědka dozajista není.

55. Další důkazy soud neprováděl, neboť jednak dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, a jednak účastníci již žádné další důkazní návrhy neměli, a to s výjimkou účastnického výslechu jednatele žalované. Ten však soud neprovedl, neboť se ze své podstaty jedná toliko o důkaz podpůrný a v rámci daného skutkového terénu jej již nebylo třeba.

Závěr o skutkovém stavu

56. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované licenci k počítačovému programu, tento program implementovat u žalované a provádět další s tím související služby, a to do 30. 6. 2026, s možností automatického prodloužení v následujících letech, pokud smlouva nebude vypovězena vždy k 30. 6. příslušného roku. Žalovaná se ve smlouvě zavázala žalobkyni uhradit jednorázově částku 50 000 Kč jako „startup fee“ a následně platit licenční poplatek ve výši 9 500 Kč měsíčně, a to vždy na základě faktur.

57. Pokud jde o konkretizaci plnění a protiplnění, pak „startup fee“ mělo dle přílohy smlouvy (ceníku) zahrnovat konzultace, implementaci samotného IS, instalaci serveru, zavedení uživatelských účtů a import dat. Všechna tato plnění žalobkyně žalované poskytla, dokončila implementaci a žalovaná začala prostřednictví svých zaměstnanců, resp. reprezentantů program aktivně používat v polovině května 2022. Program nepracoval bezchybně. Vykazoval naopak řadu problémů a nedostatků. I přesto v něm reprezentanti žalované vytvořili stovky záznamů o schůzkách s obchodními partnery a uskutečnili prostřednictvím programu mnoho objednávek zboží. Vzhledem k tomu, že systém je tzv. modulovým řešením a je umístěn na serveru žalobkyně, je technicky vyloučeno, aby v něm mohli reprezentanti (zaměstnanci) žalované pracovat, aniž by proběhla jeho implementace. Ta totiž spočívala zejména právě v instalaci serveru, zřízení uživatelských účtů, jejich zpřístupnění a importu uživatelských dat – v tomto případě databází tisíců lékáren a lékařů. Žalobkyně dále v souladu se smlouvou za sjednanou částku 7 500 Kč vytvořila pro žalovanou mapový report a poskytovala konzultace prostřednictvím helpdesku i emailu.

58. Ve smlouvě si účastníci sjednali, že žalovaná má právo od smlouvy odstoupit v případě nefunkčnosti systému znemožňující jeho užívání po dobu více než sedm dnů od okamžiku nahlášení této nefunkčnosti. S ohledem na vady programu spočívající mj. v jeho pomalých odezvách, obtížné ovladatelnosti na tabletech a zasekávání žalovaná dopisem ze dne 22. 6. 2022 oznámila žalobkyni, že tohoto svého práva využívá a od smlouvy odstupuje, odkázala při tom na tento konkrétní důvod odstoupení sjednaný ve smlouvě. Žalobkyně odstoupení od smlouvy neakceptovala a sdělila žalované, že pro odstoupení nebyly splněny podmínky s tím, že jednotlivé problémy je možno řešit.

59. Žalobkyně postupně vystavovala žalované faktury dle smlouvy za období od poloviny května do října 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná dle těchto faktur nic neuhradila, oznámila v říjnu 2022 naopak žalobkyně žalované, že od smlouvy odstupuje, a odkázala při tom na ujednání ve smlouvě, které toto právo žalobkyni přiznává pro případ prodlení se zaplacením dlužných částek po dobu delší než tři měsíce. Zároveň žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě „finančního vypořádání za poskytnutí licence“, které bylo ve smlouvě pro tento případ sjednáno ve výši součtu licenčních poplatků, které by žalovaná byla povinna uhradit do 30. 6. 2026. Ani to žalovaná neuhradila.

Právní posouzení věci

60. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

61. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná je slovenskou společností. Rozhodným právem pro poměry účastníků je právo české, neboť tak bylo v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dohodnuto ve smlouvě.

62. Pro posouzení důvodnosti žaloby bylo podstatné, zda mezi žalobkyní a žalovanou vznikl smluvní vztah, zda na základě tohoto smluvního vztahu žalobkyni vzniku právo požadovat po žalované sjednanou úhradu za sjednané služby a konečně zda nedošlo k zániku smluvního vztahu ex tunc na základě odstoupení od smlouvy ze strany žalované. Žalovaná se v řízení bránila jednak tím, že nedošlo k implementaci systému, pročež právo žalobkyně na úhradu sjednaného startup fee, a jednak tím, že od smlouvy odstoupila z důvodu nefunkčnosti programu.

K uzavření smlouvy a jejímu výkladu

63. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

64. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

65. Z provedeného dokazování vyplynulo (a nebylo ani mezi účastníky sporné), že ze strany žalobkyně a žalované došlo k souhlasnému projevu vůle vstoupit do smluvního vztahu, tj. zřídit mezi sebou závazek ve smyslu § 1724 odst. 1 o. z. Dále bylo postaveno najisto, že si strany ujednaly obsah předmětného závazku. Konkrétně hlavní povinností žalobkyně bylo implementovat program pro žalovanou a poskytnout jí licenci k jeho užívání, žalovaná se za to naopak zavázala zaplatit žalobkyni sjednané částky (viz odst. 11 až 19 odůvodnění tohoto rozsudku).

66. Pokud jde o otázky výkladu smlouvy, tj. právního jednání, je třeba postupovat podle ustanovení § 555 odst. 1 a § 556 o. z.

67. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

68. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

69. Z provedeného dokazování bylo zjištěno (viz odst. 11 až 17 tohoto odůvodnění), že kontraktační proces byl postupný. Od prvotní reklamní nabídky se obsah kontraktovaného závazku postupně měnil v důsledku vyjednávání. Pokud jde tedy o zdroj poznání obsahu vůle smluvních stran, je třeba vycházet zejména ze smlouvy samotné a jejích příloh. Nelze naopak souhlasit s argumentací žalované, která odkazovala toliko na prvotní reklamní nabídku z listopadu 2021, v níž jsou popsány jednotlivé potencionální funkcionality systému. Bylo zcela jednoznačně postaveno na jisto, že tato prvotní nabídka akceptována nebyla. Docházelo naopak k jejím úpravám a další negociaci. K finálnímu konsenzu stran vzájemných práv a povinností žalobkyně a žalovaná dospěly až o několik měsíců později, a ta až na konci března 2022.

70. Dále bylo z provedeného dokazování postaveno najisto, že v samotném textu smlouvy, resp. její příloze, účastníci jednoznačně vyjádřili svou vůli ohledně konkretizace předmětu plnění. Z přílohy č. 2 smlouvy se totiž podává specifikace služeb, jež si smluvní strany přály zahrnout pod ceníkovou položku „startup fee“. Konkrétně jde o konzultace, implementaci samotného IS, instalaci serveru, zavedení uživatelských účtů a import dat.

71. Aniž by vyvstávaly jakékoliv pochybnosti, vysvětlil i svědek [jméno FO], který byl v době sjednávání smlouvy do projektu na straně žalobkyně zapojen, rozdíl (patrný i ze samotného textu) mezi seznamy položek uvedenými v příloze č. 1 na jedné straně a v příloze č. 2 na straně druhé. V příloze č. 1 smlouvy jsou totiž zahrnuty celkové služby, které se žalobkyně zavázala v průběhu trvání smluvního vztahu poskytovat a za něž se zavázala žalovaná platit kromě „startup fee“ i následné pravidelné měsíční platby. Jinými slovy řečeno, tento seznam obsahuje i položky, které nejsou zahrnuty v ceně za startup fee. Naopak v příloze č. 2 smlouvy (ceníku) jsou pod položkou „startup fee“ jednoznačně vypočteny ty, které měla pokrývat právě sporná počáteční platba. Tato vůle účastníků ve smyslu § 556 odst. 1 o. z. plyne jak z textu samotné smlouvy, tak i ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] (viz odst. 19 tohoto odůvodnění).

72. Žalovaná při tom v řízení ani netvrdila, že by její úmysl při uzavírání smlouvy byl odlišný od toho, který jednoznačně plyne z textu smlouvy a který má soud zjištěný na základě provedeného dokazování (obsahem samotných příloh a výpovědí svědka [jméno FO]). Tím méně žalovaná do řízení vnesla jakékoliv tvrzení, že by takový odlišný úmysl byl žalobkyně ve smyslu shora citovaného ustanovení znám. V tomto ohledu bylo totiž na ni, aby tvrdila a prokazovala, že skutečná vůle účastníků byla od textu smlouvy a jejích příloh odlišná. Žádné tvrzení však žalovaná v tomto směru soudu neposkytla. Soud tedy vyšel ze skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování, o kterém neměl důvodné pochybnosti.

73. Po právní stránce soud tedy dospěl k závěru, že na základě právního jednání žalobkyně a žalované mezi nimi vznikl podle § 1725 odst. 2 o. z. smluvní závazkový vztah. Jeho obsahem bylo mj. právo žalobkyně na peněžité plnění (pohledávka) ve smyslu § 1721 o. z. Konkrétně jde o právo na zaplacení tzv. startup fee. To podle ceníku, jenž tvořil přílohu smlouvy, zahrnovalo platbu za konzultace, implementaci samotného systému, instalaci serveru, zavedení uživatelských účtů a import dat. Dále bylo obsahem smluvního závazkového vztahu právo žalobkyně na placení pravidelných licenčních poplatků.

Ke vzniku žalované pohledávky žalobkyně

74. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

75. Podle § 2358 odst. 1 o. z. licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.

76. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud kvalifikuje jako smlouvu smíšenou s prvky smlouvy licenční. Ze smlouvy uzavřené mezi účastníky pak vyplývá (jak ve svém rozhodnutí konstatuje i odvolací soud – odst. 17 odůvodnění jeho usnesení), že nárok na zaplacení licenčního poplatku za užívání programu vzniká až provedením implementace programu, tedy jeho přizpůsobením uživatelskému prostředí žalované. Soud se tedy zabýval otázkou, zdali byla v daném případě tato podmínka pro vznik pohledávky žalobkyně splněna.

77. V tomto ohledu soud vyšel primárně z nesporného tvrzení účastníků, že program „[Anonymizováno]“ je pouze jeden, a to pro všechny klienty žalobkyně. Každý klient má pak vlastní implementaci. Z toho plyne, že v momentě, kdy klient žalobkyně (v nyní posuzovaném případě žalovaná) program začne reálně užívat, muselo tedy z logiky věci dojít k jeho implementaci. Dále soud vyšel z provedeného dokazování, z něhož vyplynulo, že konkrétní protiplnění za „startup fee“ bylo mezi účastníky sjednáno tak, že jde o úhradu za konzultace, implementaci IS, instalaci serveru, zavedení uživatelských účtů a import dat (viz odst. 18 a 19 tohoto odůvodnění). Zabýval se tedy i tím, zda tyto konkrétně ujednané podmínky byly splněny.

78. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně na server přístupný prostřednictvím sítě internet nainstalovala verzi (implementaci) systému [Anonymizováno] určenou pro žalovanou (viz odst. 25 tohoto odůvodnění). Do takto připraveného systému žalobkyně importovala konkrétní data, tj. zejména seznamy lékáren a lékařů (viz odst. 26 tohoto odůvodnění) a další moduly (viz odst. 28 tohoto odůvodnění), zavedla uživatelské účty (viz odst. 25 tohoto odůvodnění), které zaslala žalobkyni, a začala žalované poskytovat konzultace, školení a technickou podporu ohledně ovládání systému (viz odst. 23, 27 a 29 tohoto odůvodnění). Na základě toho pak žalovaná začala s programem pracovat a užívat jej. Konkrétně v něm vytvářela objednávky či evidovala obchodní návštěvy (viz odst. 30 až 33 tohoto odůvodnění). Konkrétně žalovaná v systému vytvořila stovky záznamů.

79. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že ze strany žalobkyně došlo k poskytnutí všech služeb ve smlouvě (ceníku) zahrnutých do položky „startup fee“. Tento závěr soud neučinil jen proto, že jinak by nebylo možno ze strany žalované se systémem vůbec pracovat (viz odst. 22 a 38 tohoto odůvodnění), ale i proto, že byla ze strany žalobkyně provedena veškerá ve smlouvě specifikovaná dílčí plnění, za něž se žalovaná zavázala zaplatit tuto počáteční jednorázovou úhradu. Konkrétně žalobkyně (1) začala žalované poskytovat konzultace, (2) vytvořila mutaci systému [Anonymizováno] s moduly dle zadání žalované (tj. provedla vlastní implementaci), (3) systém nainstalovala na server, (5) zavedla uživatelské účty a (6) importovala uživatelská data (databáze tisíců lékařů a lékáren), právě těchto šest dílčích plnění je podle přílohy smlouvy zahrnuto v počáteční platbě. Po právní stránce z toho tedy plyne, že na základě splnění předpokladů sjednaných ve smlouvě žalobkyni vzniklo podle § 1724 odst. 1 ve spojení s § 1746 odst. 2 o. z. právo na zaplacení částky 50 000 Kč za „startup fee“.

80. Vzhledem k tomu, že žalobkyně program po jeho implementaci začala i užívat, není pochyb ani o tom, že jí vznikla i povinnosti hradit sjednané měsíční licenčních poplatky. V tomto ohledu žalovaná konečně ani ničeho nenamítala.

81. K výše uvedenému je třeba podtrhnout a zdůraznit, že sama skutečnost, že po své implementaci program vykazoval nedostatky a žalovaná mu vytýkala vady, není ještě důvodem, který by žalovanou bez dalšího opravňoval odepřít žalobkyni její právo na sjednané peněžité plnění. Lze přitom odkázat i na jeden ze základních principů smluvního práva zakotvený mj. v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) o. z., že smlouvy mají být splněny (pacta sunt servanda). Právo přitom straně, jíž je poskytnuto vadné plnění, poskytuje řadu nástrojů, jak se domoci odstranění vad či případně adekvátně snížit protiplnění, či dokonce způsobit zánik závazku jednostranným odstoupením. Samotné odepření protiplnění však bez dalšího přípustné není. V tomto ohledu tedy nelze přitakat repetitivní argumentaci žalované, jež s poukazem na nedostatky jí používaného systému pojala přesvědčení, že není povinna za jeho užívání nic platit. Sama skutečnost, že systém po svém spuštění nefungoval stoprocentně podle představ žalované, totiž bezpochyby nevede k zániku jejích povinností ze smlouvy.

K odstoupení od smlouvy

82. Soud se dále s ohledem na obranu žalované zabýval otázkou, zda povinnost k úhradě předmětné pohledávky nezanikla z důvodu odstoupení od smlouvy ze strany žalované.

83. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

84. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

85. Z provedeného dokazování vyplynulo, účastníci si ve smlouvě ujednali možnost od smlouvy odstoupit. Konkrétně tak byla žalovaná oprávněna učinit v případě nefunkčnosti systému znemožňující jeho užívání po dobu více než 7 dní od okamžiku nahlášení nefunkčnosti žalovanou (viz odst. 18 tohoto odůvodnění).

86. Jak plyne ze shora uvedené citace ustanovení občanského zákoníku, právní úprava umožňuje libovolně sjednat ve smlouvě podmínky, za nichž vznikne osobě, jež je smlouvou vázána, právo od smlouvy odstoupit a tím způsobit dle § 2004 o. z. zánik závazku. V tomto konkrétním případě si účastníci toto právo ve smyslu § 2001 o. z. sjednali a žalovaná s odkazem na shora uvedené smluvní ujednání adresovala žalobkyni právní jednání, kterým projevila svou vůli od smlouvy odstoupit. Předpokladem pro to, aby takové právní jednání mělo kýžené právní účinky, je, aby právo na odstoupení od smlouvy žalované skutečně vzniklo, tj. aby byly naplněny podmínky pro vznik tohoto oprávnění sjednané ve smlouvě.

87. Z procesního hlediska tedy na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že tyto podmínky nastaly, tj. že (1) systém byl tak nefunkční, že to znemožnilo jeho užívání, (2) tuto nefunkčnost žalovaná nahlásila a (3) nefunkčnost trvala po dobu delší než 7 dní od tohoto nahlášení. V tomto směru soud žalované poskytl při jednání dne 21. 11. 2023 podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. podrobné poučení (viz č. l. 77 spisu).

88. Žalovaná svá spíše obecná svá tvrzení o vadách systému ve smyslu poskytnutého poučení ve svém písemném podání ze dne 21. 12. 2023 (viz č. l. 89 spisu) příliš nekonkretizovala, nicméně – a to je pro věc podstatnější – z důkazů, které soud v řízení provedl, byl zjištěn skutkový stav, který splnění sjednaných podmínek pro odstoupení od smlouvy přímo vylučuje.

89. Kýžené nahlášení nefunkčnosti systému, jakožto nutnou podmínku pro vznik práva na odstoupení od smlouvy, žalovaná spatřovala v emailu ze dne 8. 6. 2022 (odst. 34 tohoto odůvodnění). V této emailové zprávě však jakákoliv zmínka o takové nefunkčnosti systému, jež by znemožňovala jeho užívání jako celku, zcela absentuje. Naopak zde jednatel žalované uvádí, že toliko „není maximálně spokojen“ se způsobem zobrazování a posouvání obsahu okna programu na tabletech či telefonech. Výslovně pak zmiňuje, že záložka „práce v terénu“ funguje správně, byť je problém v reakčním čase, pročež je práce s ní komplikovaná. Je tedy zcela zjevné, že (byť s vadami) program fungoval, nenastal tedy skutkový stav předvídaný smluvním ujednáním, které by žalovanou opravňovalo od smlouvy odstoupit. Email z 8. 6. 2022 tedy nelze považovat za nahlášení celkové nefunkčnosti programu, jak předvídala smlouva. Jinými slovy řečeno, pokud si strany ujednaly možnost od smlouvy odstoupit v případě takové nefunkčnosti systému, jež znemožňuje jeho užívání, a to po dobu delší než 7 dnů od nahlášení, nemohlo dojít k naplnění tohoto předpokladu v situaci, kdy byla práce s programem sice komplikovaná z důvodu jeho vad, avšak možná. Nejednalo se totiž o tak zásadní vady, které by způsobily jeho nepoužitelnost. Tento závěr lze jen podpořit tím, že v předmětném emailu celková nefunkčnost systému ze strany žalované bezpochyby nahlášena nebyla.

90. Žalovaná se dále snažila prokázat splnění podmínek pro odstoupení od smlouvy emailovou zprávu z 20. 5. 2022. Z ní však bylo naopak zjištěno, že žalobkyně poskytla zaměstnankyni žalované technickou podporu s nastavením prohlížeče (odst. 24 tohoto odůvodnění). Tuto zprávu tedy za nahlášení nefunkčnosti ve smyslu smlouvy považovat rovněž nelze.

91. Další e-mailová zpráva ze dne 17. 6. 2022 ani žádná pozdější (viz odst. 35 a násl.) oním nahlášením nefunkčnosti ve smyslu smluvního ujednání být nemůže již jen proto, že od jejího odeslání do 22. 6. 2022, kdy žalovaná od smlouvy odstoupila, neuplynulo potřebných sedm dnů. Už jen pro dokreslení lze doplnit, že tyto emaily zaměstnanců žalované, které obsahovaly upozornění na různé vady programu, byly adresovány jen jednateli samotné žalované, nikoliv tedy žalobkyni (sic!). Žalovaná přitom ani netvrdila, že by se kdy dostaly do dispoziční sféry žalobkyně.

92. Shora uvedený závěr, že program byl (byť s více či méně závažnými vadami a nedostatky) funkční a použitelný, je možné podpořit i skutkovým zjištěním, že po celou dobu od poloviny května do 24. 6. 2022 se do programu kontinuálně přihlašovali zaměstnanci žalované (odst. 24 tohoto odůvodnění). Ti zde vytvářeli záznamy o schůzkách (odst. 32 tohoto odůvodnění) a objednávky (odst. 31 tohoto odůvodnění). Bylo přitom postaveno najisto, že v rozhodné době nenastalo nikdy sedm po sobě jdoucích dnů trvající období, kdy by se do systému nikdo nepřihlásil či zde nevytvořil např. žádný záznam o schůzce. Tvrzení žalované o celkové nefunkčnosti programu znemožňující jeho užívání bylo tedy i tímto spolehlivě vyvráceno.

93. Lze tedy uzavřít, že odstoupením od smlouvy ze dne 22. 6. 2022 závazkový právní vztah mezi účastníky ve smyslu § 2004 o. z. zaniknout nemohl, neboť sjednané právo na odstoupení od smlouvy žalované dle § 2001 o. z. nevzniklo. Proto tedy právní jednání, jímž žalovaná zamýšlela od smlouvy odstoupit, nemohlo mít právní účinky. Podmínky pro odstoupení od smlouvy naplněny nebyly.

94. Žalovaná dále argumentovala tak, že odstoupení od smlouvy způsobilo zánik smluvního vztahu, neboť byly naplněny zákonné důvody pro odstoupení od smlouvy. Tato právní argumentace však není správná. S ohledem na výslovně uvedený důvod odstoupení uvedený v právním jednání žalované totiž není právně relevantní, zda byly v dané chvíli eventuálně splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy z jiného (např. zákonného) důvodu. Je nezbytné připomenout, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 4986/2010, k níž se Nejvyšší soud přihlásil naposled v usnesení ze dne 31. 8. 2022, sp. z. 33 Cdo 2810/2021) je údaj o důvodu odstoupení imanentní součástí každého takového jednostranného právního úkonu (dnes právního jednání – pozn. soudu). V tomto směru lze odkázat i na právní názor prof. Lubyho, jehož Nejvyšší soud v předmětném rozsudku cituje: „Odstúpenie od zmluvy sa uskutečňuje vo všetkých zákonom alebo zmluvou stanovených prípadoch jednostranným, druhému účastníkovi adresovaným právnym úkonom, prejavujúcím vôľu zrušiť zmluvu týmto spôsobom na základe uznaného dôvodu.“ (in Luby, Š.:Výber z diela a myšlienok, IURA EDITION, Bratislava, 1998, str. 210).

95. Ze shora uvedeného právního závěru plyne, že pokud není odstoupení od smlouvy z důvodu, který je v něm uveden, po právu, nelze toto právní jednání ex post jednostranně měnit či doplňovat a nahrazovat v něm výslovně uvedený důvod odstoupení důvodem jiným. Jinak řečeno, pokud smluvní strana od smlouvy odstoupí z důvodu, který není po právu, postrádá její právní jednání účinků bez dalšího. To platí i v případě, že v době odstoupení existoval jiný důvod, pro který by bývala mohla smluvní strana odstoupit platně (shodně viz shora citované usnesení ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2810/2021). Přeneseno na posuzovaný případ to znamená, že odstoupení od smlouvy ze dne 22. 6. 2022 nemohlo způsobit zánik závazku, neboť žalovaná od smlouvy odstoupila z důvodu, který nebyl dán, tj. mylně se domnívala, že byly splněny sjednané podmínky pro odstoupení. Toto její právní jednání pak nelze zpětně konvertovat a konvalidovat, i kdyby byly naplněny jiné (zákonné) důvody pro odstoupení od smlouvy. Tento závěr je odrazem zásady autonomie vůle, která je jedním ze základních principů, na kterých je vystavěn občanský zákoník (§ 1 odst. 2, § 3 odst. 1 o. z. a v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Tím méně může k takovému zpětnému nahrazení důvodu odstoupení od smlouvy přistoupit soud z moci úřední.

96. V tomto ohledu lze uzavřít, že v řízení nebylo vůbec podstatné, zda žalované případně vzniklo právo od smlouvy odstoupit z jiného důvodu (ze zákona), tj. například z důvodu vadného plnění ve smyslu ustavení § 1923 o. z. či z důvodu jiného podstatného porušení smlouvy ve smyslu ustavení § 1977 o. z. Těmito otázkami se proto soud ani nezabýval, neboť takový důvod v právním jednání žalované obsažen nebyl.

Dílčí závěr – nároky na úplatu ze smlouvy

97. Závazek mezi účastníky odstoupením od smlouvy ze strany žalované nezanikl, nýbrž trval. V rámci tohoto závazku byly byly splněny sjednané podmínky pro vznik práva žalobkyně na úhradu „startup fee“ (§ 1746 odst. 2 o. z.) a licenčních poplatků (§ 2358 odst. 1 o. z.). Žalobkyni tedy toto právo náleží. Tento závěr lze podtrhnout i s ohledem na skutečnost, že žalovaná od poloviny května 2022 program užívala (viz odst. 24 až 33). Z provedeného dokazování vyplynulo (a nebylo ani mezi účastníky sporné), že žalobkyně vystavila žalované faktury na licenční odměnu a „startup fee“ dle smlouvy, nesporné pak bylo i vytvoření mapového reportu za dohodnutou částku 7 500 Kč a vystavení faktury za tuto doprovodnou službu. Žalobkyni tedy vznikl nárok na zaplacení požadovaných částek, a to z titulu sjednaného jednorázového peněžitého plnění označeného jako startup fee ve výši 50 000 Kč, dále za licenci k jeho užívání od poloviny května (4 750 Kč) do října 2022 (po 9 500 Kč měsíčně), jakož i za vytvoření mapového reportu ve výši 7 500 Kč (ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z.).

98. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok i na úroky z prodlení podle § 1968 o. z. ve výši sjednané ve smlouvě sazbou 0,1% denně za každý den prodlení z každé dlužné vyfakturované částky v souladu s ustanovením § 1970 o. z.

99. Nad rámec výše uvedeného soud považuje za nezbytné dodat, že žalovaná v řízení nevznesla jiné obranné tvrzení než právě jen, že žalovaná neposkytla všechna sjednaná dílčí plnění krytá položkou „start up fee“, že systém pracoval vadně a že od smlouvy odstoupila. Soud se tedy nemohl zabývat žádnými jinými právními otázkami, které by přicházely do úvahy, kdyby žalovaná zvolila jiný způsob argumentace. Konkrétně nezkoumal, zda žalované například nemohly vzniknout vůči žalobkyni nároky z vadného plnění či z jiných právních důvodů. Civilní soudní řízení je kontradiktorní a ovládá jej zásada projednací, podle které soud přihlíží pouze k tomu, co mu sporné procesní strany přednesly, a k těm důkazům, které mu o svých tvrzeních nabídly.

Nárok na „finanční vypořádání“

100. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni vzniklo i právo na zaplacení částky 418 000 Kč ve smlouvě sjednané jako „finanční vypořádání za poskytnutí licence“. Vznik této povinnosti žalované byl ve smlouvě sjednán tak, že nastane v situaci, kdy žalobkyně z důvodu kvalifikovaného prodlení žalované se zaplacením licenční odměny (nebo jiné platby) od smlouvy odstoupí. Po právní stránce se jedná nepochybně o povinnost sankční povahy, která je však podmíněna dále výkonem práva žalobkyně na odstoupení od smlouvy.

101. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

102. Nejvyšší soud ve své recentní judikatuře (na rozdíl o předchozí praxe) dospěl k závěru (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019 sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, publ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 55/2020), že ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti právě na další právní skutečnost, kterou je konkrétně odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníka, není zakázáno. Jde o ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z. Tím Nejvyšší překonal svou dřívější judikaturu, která byla postavena na závěru opačném (viz pro srovnání např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.3.2015, sp. zn. 28 Cdo 3251/2014). Od tohoto závěru Nejvyššího soudu není důvodu se ve smyslu § 13 o. z. jakkoliv odchylovat, pročež soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této částky u titulu smluvní pokuty, byť předmětné ujednání nebylo jako smluvní pokuta výslovně označeno (§ 555 odst. 1 o. z.).

103. Pokud jde o výši smluvní pokuty, podle § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K moderaci smluvní pokuty soud nicméně může přistoupit výlučně na návrh dlužníka. Žalovaná v tomto směru zůstala zcela pasivní a žádný takový návrh nevznesla, pročež se soud úvahou o případné moderaci požadované částky vůbec nemohl zabývat.

104. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 841/2021) soud nicméně přezkoumal ujednání o smluvní pokutě z hlediska jeho případné (absolutní) (ne)platnosti ve smyslu § 588 o. z., tj. zkoumal, zda se toto ujednání zjevně nepříčí dobrým mravům. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit její funkce (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba hodnotit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, k pohnutkám stran i účelu, který jím sledovaly. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2665/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3602/2018).

105. V poměrech posuzované věci vzal soud v rámci shora uvedených kritérií v potaz, že se jedná o vztah mezi podnikateli (profesionály), u nichž lze ve smyslu ustanovení § 6 o. z. vycházet z prizmatu odborné péče, tj. jednání se znalostí a pečlivostí. O důkladnosti, s jakou žalovaná přistupovala ke kontraktačnímu procesu, svědčí koneckonců i její několikeré připomínky, jež při sjednávání obsahu smlouvy vznesla (viz odst. 17 tohoto odůvodnění). Soud dále zohlednil, že smluvní vztah měl trvat až do doku 2026, pročež žalobkyně nepochybně vycházela z legitimního očekávání několikaletého obchodního vztahu. Kromě licence (za částku v řádu jednotek tisíc měsíčně) měla přitom žalobkyně za další zvláštní úplaty poskytovat žalované i další analytické služby. S ohledem na porušení povinnosti ze strany žalované však smluvní vztah mezi účastníky předčasně zanikl a žalobkyně o tuto obchodní příležitost přišla. Konečně samotná výše smluvní pokuty je odvozena od sjednané licenční odměny za dobu, po kterou měly být obě strany smlouvou vázány, nejedná se tedy o částku zjevně nepřiměřenou okolnostem daného smluvního vztahu, resp. zajišťované povinnosti.

106. Se zřetelem ke všem těmto okolnostem a zároveň i s přihlédnutím k zásadě in fvorem negotií vyjádřené výslovně v ustanovení § 574 o. z., podle kterého je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (shodně viz např. i nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03), soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě absolutně neplatným ujednáním pro rozpor s dobrými mravy zcela bezpochyby není. Při tom přihlédl i k tomu, že žalovaná opět ani v tomto směru nemravnost výše smluvní pokuty po celou dobu řízení nijak nenamítla. Ani z jejího subjektivního pohledu tedy zjevně nejde v tomto směru o částku jakkoliv nemravnou či překvapivou.

107. Na základě výše uvedeného bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Náhrada nákladů řízení

108. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 207 391 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 26 388 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 527 750 Kč sestávající z částky 10 420 Kč za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání dne 21. 11. 2023, vyjádření na výzvu soudu ze dne 20. 12. 2023, účast na dne 18. 1. 2024 v rozsahu dvou úkonů, vyjádření k odvolání žalované ze dne 16. 5. 2024, účast na jednání před odvolacím soudem dne 20. 1. 2025, vyjádření k výzvě soudu ze dne 17. 2. 2024, účast na jednání dne 7. 3. 2025 v rozsahu dvou úkonů) a jeden úkon uveden v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání do nákladů řízení, tj. nikoliv ve věci samé ze dne 3. 3. 2024) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. v účinném znění. K tomu lze ještě dodat, že paušální náhrada náleží vždy za úkon jen jednou, i když je honorován zvýšenou sazbou (např. z důvodu jednání delšího než dvě hodiny), neboť náklady za něj vznikají právě jen jednou.

109. Žalobkyni dále jako součást náhrady nákladů řízení po právu náleží cestovné za čtyři cesty jejího zástupce z jeho sídla k soudu.

110. Konkrétně za cestu ze dne 21. 11. 2023 náleží částka 1 188 Kč za jízdné vlakem ([adresa] a zpět) a částka 446 Kč za jízdu vozidlem ze sídla zástupce na nádraží v [adresa] (a zpět), sestávající ze základní náhrady ve výši 281 Kč (54 Km * 5,2 Kč/km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 165 Kč (7,4 l/100 km x 54 km x 41,20 Kč/l).

111. Za cestu 18. 1. 2024 pak náleží částka 1 838 Kč za jízdné vlakem ([adresa]) a částka 455 Kč za jízdu vozidlem ze sídla zástupce na nádraží v [adresa] a zpět, sestávající ze základní náhrady ve výši 302 Kč (54 Km * 5,6 Kč/km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 153 Kč (7,4 l/100 km x 54 km x 38,20 Kč/l).

112. Za cestu ze dne 20. 1. 2025 jí náleží částka 1 744 Kč za jízdné vlakem ([adresa] a zpět) a částka 456 Kč za jízdu vozidlem ze sídla zástupce na nádraží v [adresa] (a zpět), sestávající ze základní náhrady ve výši 313 Kč (54 Km * 5,8 Kč/km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 143 Kč (7,4 l/100 km x 54 km x 35,8 Kč/l).

113. A konečně za cestu ze dne 7. 3. 2025 jí náleží částka 2 347 Kč za jízdné vlakem ([adresa] a zpět) a částka 456 Kč za jízdu vozidlem ze sídla zástupce na nádraží v [adresa] (a zpět), sestávající ze základní náhrady ve výši 313 Kč (54 Km * 5,8 Kč/km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 143 Kč (7,4 l/100 km x 54 km x 35,8 Kč/l).

114. Celkem tedy činí cestovné 8 930 Kč (7 117 Kč za jízdné vlakem a 1 813 Kč za jízdy autem). Dále žalobkyni náleží podle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. v souvislosti s cestováním zástupce náhrada za jeho promeškaný čas ve výši 3 200 Kč za 32 započatých půlhodin po 100 Kč (za cestky před 31. 12. 2024) a 32 započatých půlhodin po 150 K ve výši 4 800 Kč (za cesty po 1. 1. 2025).

115. Konečně žalobkyni náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 143 209 Kč (po odečtení jízdného za vlak ve výši 7 177 Kč a ceny pohonných hmot ve výši 603 Kč, kde je DPH již obsažena, a soudního poplatku, který DPH nepodléhá) ve výši 30 074 Kč.

116. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v té výši, kterou vyčíslila ve svém vyúčtování ze dne 11. 3. 2025 (č. l. 185 spisu). Konkrétně soud nepřiznal žalobkyni náhradu za jednání před odvolacím soudem v rozsahu 2 úkonů, jak požadovala, nýbrž jen jednoho. Její tvrzení o délce trvání tohoto jednání se totiž ukázalo nepravdivým. Jak plyne z nahrávky jednání, která je obsažena ve spise na CD, jednání bylo zahájeno v 10:40 hod. (viz 01:02 záznamu) a skončilo ve 12:37 (viz minuta 44:35 záznamu), nepřesáhlo (ani s přerušením) dvě hodiny. Kromě toho je zjevné, že celková délka čistého času jednání po odečtení přerušení pro poradu senátu činila 45 minut (viz celková délka záznamu), účtování dvou úkonů za účast na něm je tedy zcela zjevně mimoběžné.

117. Dále soud jako procesně účelné ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud nepovažoval všechny úkony, které žalobkyně ve svém vyúčtování náhrady nákladů řízení uvedla. Konkrétně za účelnou nelze považovat další poradu s klientem ze dne 30. 8. 2022. První porada je imanentně obsažena již v převzetí a přípravě zastoupení, což lze v této fázi řízení považovat za zcela dostatečné. Ze záznamu o této poradě, který žalobkyně soudu s vyúčtováním nákladů předložila, navíc není vůbec patrno, co bylo skutečným obsahem předmětné porady, tedy z jakého důvodu bylo nutné tuto další poradu nad rámec standardního převzetí věci za účelem podání žaloby konat. S argumentací žalobkyně (jejího zástupce) o tom, že další porada s klientem je účelná již jen s odkazem na výši žalované částky, se soud neztotožňuje. V tomto směru je na místě zdůraznit, že je nepochybně výsostným právem každého se s advokátem radit v libovolném rozsahu, náklady těchto porad však nelze bez dalšího přenášet prostřednictvím institutu náhrady nákladů řízení na protistranu.

118. Dále pak soud do náhrady nákladů soud nezapočetl sepis „reakce na odstoupení od smlouvy“ ze dne 1. 7. 2022 a další výzvu před podáním žaloby ze dne 31. 8. 2022. Pokud jde o „reakci na odstoupení od smlouvy“, nejedná se o žádný procesní úkon, nýbrž toliko o polemiku ohledně právního hodnocení věci. Za ni soud tedy náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Pokud jde o sepsání „další výzvy“ před podáním žaloby, neboť vůbec není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně namísto jedné obligatorní výzvy k plnění (ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř.) zasílala dvě. Toto její dobrodiní nepochybně opět nelze přičítat k tíži žalované. Kromě toho je třeba i v návaznosti na argumenty obsažené v odvolání žalobkyně proti nákladovému výroku prvního rozsudku dodat, že další náklady spojené s vymáháním pohledávky mohou představovat její hmotněprávní příslušenství, neboť podle dle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Toto příslušenství však není procesním nárokem na náhradu nákladů řízení a při jeho uplatnění je třeba postupovat pořadem práva, tj. učinit jej předmětem řízení. To žalobkyně neučinila.

119. Výrok III je odůvodněn ustanovením § 148 o. s. ř., podle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V předmětné věci soud platil z rozpočtových prostředků náklady svědečného ve výši 3 297 Kč. Tyto náklady tedy uložil nahradit neúspěšné žalované.