o určení vlastnictví k nemovitostem, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 20 C 375/2014-398,

1. Rozsudkem z [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem jednotky – bytu [číslo] s podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a stejným spoluvlastnickým podílem na pozemku st. parc. [číslo] jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV [číslo] pro kat. území [část obce], obec Praha. Současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce a vyslovil, že se České republice náhrada nákladů řízení (znalečného) nepřiznává.

2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k bytové jednotce a k ní náležejícím společných částí budovy a pozemku, jak byly v žalobě specifikovány, a to s tvrzením, že kupní smlouva ze dne [datum], na jejímž základě žalobce inkriminované nemovitosti prodal žalovaným, je ve smyslu ust. § 37 odst. 1, § 38 odst. 2 a § 39 obč. zák. č. 40/64 Sb. neplatná, neboť nebyla z jeho strany uzavřena svobodně, když žalobce v době jejího uzavření trpěl duševní poruchou, odporuje taktéž dobrým mravům, neboť kupní cena byla podstatně nižší než cena tržní, a žalobce ji uzavíral v tísni, když žalovaní zneužili jeho špatné sociální situace.

3. Žalovaní považovali žalobu za nedůvodnou s tím, že žalobce jako zaměstnanec obchodní společnosti, jejímž jediným společníkem a jedním z jednatelů je 1. žalovaný, žalované oslovil v říjnu 2011 s nabídkou možného budoucího prodeje bytu, přičemž podmínkami prodeje byla 1) úhrada kupní ceny za žalobce [příjmení] části [obec a číslo], jež bytové jednotky v té době stávajícím nájemcům prodávala, přičemž žalobce coby nájemce neměl na její koupi dostatek finančních prostředků, dále 2) úhrada dluhů žalobce v rámci několika exekučních řízení vedených Exekutorským úřadem Klatovy a 3) úhrada částky ve výši [částka] přímo k rukám žalobce. Současně bylo dohodnuto, že jakmile žalobce nabude vlastnické právo k předmětným nemovitostem, dojde ze strany žalovaných k úhradě dlužné částky vůči exekutorovi a dále k zaplacení částky [částka] k rukám žalobce. Následně pak bude vlastnické právo k bytové jednotce převedeno ze žalobce na žalované. K úhradě kupní ceny Městské části [obec a číslo] ve výši [částka] došlo před podáním návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce, žalovaní uhradili i veškeré exekuce žalobce, celkem částku [částka], a dne [datum] byla podepsána kupní smlouva mezi žalobcem a žalovanými. Kupní cena byla sjednána dohodou a nebyla nijak mimořádně výhodná, neboť korespondovala jak s požadavkem žalobce, tak se stavem předmětné bytové jednotky, který byl dezolátní (žalovaní následně vynaložili zásadní finanční prostředky za účelem dosažení její obyvatelnosti), což doložili znaleckým posudkem, dle něhož obvyklá cena srovnatelné bytové jednotky v rozhodném období činila [částka] (byla tedy nižší než sjednaná kupní cena). Žalovaní rozporovali i veškeré žalobcem uváděné důvody, pro něž by měla být kupní smlouva neplatná.

4. Soud I. stupně rozsudkem z [datum rozhodnutí] č. j. 20 C 375/2014-235 žalobu zamítl, Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze [datum rozhodnutí] č. j. 29 Co 346/2017-272 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem z [datum rozhodnutí] č. j. 24 Cdo 531/2019-317 rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání meritorního rozhodnutí, neboť je-li žalobce stižen duševní poruchou (jak dovodily soudy obou stupňů), nemohl být v důsledku toho schopen učinit ani právní jednání spočívající v udělení plné moci advokátovi pro své zastupování v tomto řízení. Tento nedostatek podmínky řízení je nutné odstranit dodatečným schválením (novým udělením) plné moci advokátovi opatrovníkem, který byl žalobci v mezidobí ustanoven jako osobě pravomocně omezené ve svéprávnosti.

5. Poté, co byl Nejvyšším soudem vytčený procesní nedostatek zhojen tím, že rozsudkem Okresního soudu v Náchodě z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo za opatrovance [jméno] [příjmení] dodatečně schváleno právní jednání spočívající v udělení plné moci advokátovi JUDr. [jméno] [příjmení] k zastupování žalobce v této věci, vyšel soud I. stupně ze všech důkazů provedených v řízení před vydáním zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu a opětovně došel k závěru, že žaloba nemůže obstát.

6. Soud I. stupně se zabýval nejprve otázkou existence naléhavého právního zájmu na žalobcem požadovaném určení. Vyšel z toho, že žalobce uzavřel s Městskou částí [obec a číslo] dne [datum] kupní smlouvu, na jejímž základě nabyl do svého výlučného vlastnictví předmětnou bytovou jednotku včetně spoluvlastnických podílů k ní se vážících, kterou následně na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl na žalované. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - psychiatrie vypracovaného znalkyní [příjmení] [příjmení] vzal za prokázané, že žalobce trpí duševní poruchou od svých 17 let (od r. 1998), kdy utrpěl těžký úraz hlavy. Jedná se o duševní poruchu chorobného charakteru, která není jen přechodná, jde o organický psychosyndrom, který vznikl poškozením mozkové tkáně při úrazu. Porucha se projevuje mírným stupněm smíšené demence a organicky podmíněnou změnou (poruchou) osobnosti, objevují se potíže kognitivních funkcí (úsudku, pozornosti a zvláště paměti), organické emoční poruchy, organická impulzivita s neschopností domýšlet následky svého jednání, zvýšená iritabilita, sklon k chorobnému zkratkovitému jednání se zbrklým rozhodováním bez přiměřeného zvažování a volby motivů, snížená schopnost vytrvat u zaměřené činnosti a snížená schopnost orientovat se v sociálních situacích a přiměřeně na ně reagovat. Touto poruchou trpěl žalobce v roce [rok] i v roce [rok], a to jak v době podpisu kupní smlouvy s Městskou částí [obec a číslo], tj. dne [datum], na jejímž základě měl nabýt vlastnictví k předmětné bytové jednotce, tak v době podpisu kupní smlouvy se žalovanými, tj. dne [datum], na základě níž měl vlastnictví k této předmětné bytové jednotce převádět na žalované. Soud I. stupně uvedl, že nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že mezi podpisem první kupní smlouvy a podpisem druhé kupní smlouvy uběhla velmi krátká doba – 1 měsíc a 21 dní. Za této situace dospěl k závěru, že je nezbytné posuzovat právní jednání žalobce v kontextu obou kupních smluv s tím, že pokud žalobce nebyl schopen pro svou duševní poruchu uzavřít kupní smlouvu s Městskou částí [obec a číslo], a nemohl se tak stát vlastníkem předmětné bytové jednotky pro neplatnost právního úkonu osoby jednající v duševní poruše, nemohl následně platně uzavřít ani kupní smlouvu, jíž převedl bytovou jednotku na žalované, a to z důvodu jak absence vlastnického práva, tak z důvodu svého neplatného právního jednání pro duševní poruchu. Obvodní soud vzal při svém rozhodování v úvahu i skutečnost, že žalobce měl od samého počátku úmysl bytovou jednotku prodat a zaplatit tak své dluhy v rámci probíhajících exekucí. Potřebné finanční prostředky však neměl, pročež jediným způsobem, jak si je opatřit, bylo následně bytovou jednotku prodat zájemci, který za něho zaplatí jak kupní cenu Městské části [obec a číslo], tak i dluhy, což se také stalo (pokud žalobce v řízení tvrdil, že bylo dohodnuto, že žalovaní zaplatí za něho všechny jeho dluhy a že po uzavření kupní smlouvy se objevily další dluhy, pak toto své tvrzení neprokázal). Za této situace tudíž soud I. stupně uzavřel, že žalobce se nemůže úspěšně domáhat práva na určení vlastnictví k bytové jednotce, již ani sám platně nenabyl. Žalobu proto zamítl s tím, že s ohledem na zjištění o psychickém stavu žalobce v době uzavírání obou kupních smluv již z důvodu nadbytečnosti neprováděl další navržené důkazy a nezabýval se ani námitkami žalobce o neplatnosti kupní smlouvy pro údajnou neurčitost kupní ceny, jejím rozporem s dobrými mravy, otázkou tvrzené tísně a údajně nápadně nevýhodnými podmínkami, za nichž k uzavření kupní smlouvy mělo dojít. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., o nákladech státu s odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně neúspěšný žalobce, jehož by jinak stíhala povinnost k jejich úhradě, byl osvobozen od soudních poplatků, proto tyto náklady vzniklé v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ponese stát.

7. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém soudu I. stupně vytýkal nesprávné hodnocení provedených důkazů a z toho plynoucí vadné právní závěry. Namítal, že se obvodní soud nepatřičně zabýval i hodnocením okolností provázejících uzavření kupní smlouvy, již uzavřel žalobce s Městskou částí [obec a číslo] a na jejímž základě nebyl předmětnou nemovitost do svého vlastnictví. Okolnostmi, za nichž pak následně došlo k uzavření kupní smlouvy se žalovanými, jež je předmětem tohoto řízení, se pak nezabýval prakticky vůbec. Ve svém důsledku tak napadený rozsudek přinesl paradoxní závěr, že žalobce nikdy nebyl vlastníkem inkriminované bytové jednotky, přičemž nepřímo přiznal vlastnictví žalovaným, kteří byt od žalobce nabyli jako od nevlastníka. Soud I. stupně přitom pominul skutečnost, že kdyby žalobce nebyl nájemcem bytu ve vlastnictví Městské části [obec a číslo], nikdy by nedostal nabídku na jeho odkoupení za výhodných podmínek a žalovaní by se k tomuto bytu nikdy nedostali. Napadené rozhodnutí tak má zásadní důsledky i pro třetí osobu (MČ [obec a číslo]), která se řízení neúčastnila a která jeho výsledek nemohla nijak ovlivnit. Žalovaní, kteří jako jediní v celém řetězci událostí nejednali v souladu s dobrými mravy, zneužili žalobcova duševního stavu a obohatili se na jeho úkor, přitom získali soudní ochranu. Rozhodující otázkou pro výsledek sporu byla žalobcova způsobilost k uzavření kupní smlouvy ze dne [datum]. Soud měl vycházet z ustanovení § 980 odst. 2 o. z., podle něhož je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. V době uzavření kupní smlouvy se žalovanými bylo do katastru nemovitostí (do veřejného seznamu) zapsáno vlastnické právo žalobce ke shora uvedené jednotce. Protože žalovaní vlastnické právo žalobce ve sporu nezpochybňovali, bylo povinností soudu zabývat se zjištěním skutkového stavu věci, tedy pouze způsobilostí žalobce k uzavření kupní smlouvy ze dne [datum]. Soud I. stupně však v rozporu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. z posuzování žalobcovy způsobilosti vybočil tím, že začal řešit skutkový stav, který předmětem řízení nebyl, když řešil způsobilost žalobce k uzavření kupní smlouvy s Městskou částí [obec a číslo]. Zjišťováním žalobcovy způsobilosti k uzavření jiné kupní smlouvy (smlouvy, kterou uzavřel s MČ [obec a číslo]) se ovšem nezjišťoval skutkový stav existující v době uzavření kupní smlouvy se žalovanými. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu bylo opakovaně judikováno, že v řízení, jehož předmětem je určení, zda tu vlastnické právo k nemovitosti je či není, jsou nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, ten, kdo tvrdí, že je jejím vlastníkem rozdílným od osoby zapsané v katastru nemovitostí, a ten, kdo je jako její vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Právní sféry dalších osob se toto řízení netýká, neboť výsledek řízení (rozhodnutí soudu o tom, zda tu vlastnické právo k nemovitosti je či není) nemůže mít na jejich právní poměry žádný vliv (nemůže mít žádný dopad na vymezení jejich práv nebo povinností tímto soudním rozhodnutím). Soud I. stupně tak svým postupem překročil meze dané § 120 odst. 2 o. s. ř., důsledkem čehož bylo nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

8. Žalovaní ve svém vyjádření označili odvolací argumentaci žalobce za irelevantní. Poukázali na skutečnost, že napadené rozhodnutí odpovídá skutkovým zjištěním, jak vyšly v průběhu řízení najevo, a závěry soudu I. stupně jsou logické, když v důsledku vyznění znaleckého posudku z oboru psychiatrie ohledně psychického stavu žalobce v době uzavírání obou kupních smluv nebylo možné dojít k jinému závěru, než k jakému prvoinstanční soud došel. Z toho důvodu navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně a došel k závěru, že odvolání není důvodné. Důvody, pro něž bylo předchozí rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem zrušeno, byly čistě procesního charakteru, přičemž v právních závěrech, jež odvolací soud ve svém předešlém rozhodnutí učinil, dovolací soud žádná pochybení neshledal. Odvolací soud proto může jen zopakovat svou argumentaci, již použil ve svém dřívějším rozhodnutí ze [datum].

10. Žalobce se svou žalobou domáhá určení svého vlastnictví k bytové jednotce (a k ní náležejícím společným částem budovy a pozemku) s tvrzením, že kupní smlouva, jíž předmětnou nemovitost prodal žalovaným, je neplatná. Vzhledem k tomu, že jedině na takto formulované určovací žalobě může mít žalobce ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem, neboť při procesním úspěchu lze dosáhnout změny evidence v katastru nemovitostí, bylo třeba otázku platnosti inkriminované kupní smlouvy posoudit jako otázku předběžnou. Bylo-li z nařízeného znaleckého posudku beze vší pochybnosti prokázáno, že žalobce trpěl v době uzavření této kupní smlouvy dlouhodobou duševní poruchou, jež jej činila k jejímu uzavření dne [datum] nezpůsobilým, je správný závěr o neplatnosti předmětné smlouvy ve smyslu tehdy účinného ust. § 38 odst. 2 obč. zák. č. 40/64 Sb. Je ovšem zároveň logické, že stejná neplatnost stíhá i kupní smlouvu uzavřenou jen o několik týdnů dříve, dne [datum], resp. [datum] mezi žalobcem jako kupujícím a Městskou částí [obec a číslo] jako prodávajícím. Posouzení platnosti této kupní smlouvy se pak soud I. stupně nemohl vyhnout, neboť se od ní odvíjí aktivní legitimace žalobce v tomto řízení (z toho důvodu je proto nepřípadná žalobcova odvolací argumentace, podle níž soud I. stupně v rozporu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. z posuzování žalobcovy způsobilosti vybočil tím, že začal řešit skutkový stav, který předmětem řízení nebyl, když řešil způsobilost žalobce k uzavření kupní smlouvy s Městskou částí [obec a číslo], která není účastníkem tohoto řízení). Nenabyl-li totiž žalobce z důvodu své duševní poruchy vlastnické právo k předmětné bytové jednotce, nemůže se s úspěchem domáhat jeho určení touto žalobou. Za této situace jsou pak veškeré žalobcem navrhované důkazy, jimiž hodlal svá žalobní tvrzení doložit, jednoznačně nadbytečné, a soud I. stupně postupoval správně, pokud návrh na jejich provedení zamítl. Odvolací úvahy žalobce o tom, že výsledek sporu je významný pro Městskou část [obec a číslo], jež však nebyla účastníkem tohoto řízení a nemohla je nijak ovlivnit, jsou pro toto rozhodnutí bez významu. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný včetně obou akcesorických nákladových výroků podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšně žalovaní mají nárok na náhradu nákladů za 2 úkony právní služby advokáta á [částka] (každý 2 x [částka] / [částka] - 20%) a 2 paušální náhrady á [částka], tj. [částka] a 21% DPH v částce [částka] (§ 7, § 9 odst. 3, písm. a/, § 12 odst. 4, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem [částka].