Rozhodnutí 29 CO 51/2022-1382

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku VIII. zamítl žalobní návrh, aby byl nahrazen výrok rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 6129/92, a to tak, že se určuje, že žalobci jsou vlastníky (dohromady) 3/7 původního pozemku, a to: části pozemku původně EN [číslo], k. ú. [část obce] – nyní: části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, tedy nově označených pozemků parc. [číslo] o výměře 7899 m2 a parc. [číslo] o výměře 4526 m2 v k. ú. [část obce], obec Praha, podle geometrického plánu zhotovitele [právnická osoba], [číslo] ze dne [datum], a to tak, že prvý žalobce, druhý žalobce a třetí žalobce se stávají vlastníky podílu [číslo] uvedených pozemků a čtvrtý žalobce se stává vlastníkem podílu [číslo] uvedených pozemků.

2. V této věci Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Praha rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] č. j. PÚ 6129/92 rozhodl o restitučním nároku žadatelů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tak, že nejsou vlastníky (dohromady) 3/7 vyjmenovaných pozemků v k. ú. [část obce]. [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], tedy v době rozhodování pozemkového úřadu již nežil, a jak bylo zjištěno, jeho dědičkami se staly pozůstalé sestry [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měli podle závěti pořízené původní vlastnicí řešených pozemků dědit dohromady 3/7 pozemků. Na základě výsledku dědického řízení po původní vlastnici podíl na pozemcích nabyl stát. Pozemkový úřad dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 6 odst. 1 zákona o půdě a nevyhověl restituční žádosti oprávněných. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podaly žalobu podle části páté o. s. ř., protože nesouhlasily s rozhodnutím pozemkového úřadu. Poukazovaly na to, že rodina předmětný majetek pozbyla na základě dlouhodobé perzekuce. V průběhu soudního řízení [jméno] [příjmení] zemřela, a proto bylo jednáno s jejími procesními nástupci, tj. s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ve věci podané žaloby bylo rozhodováno soudy obou stupňů. V usnesení č. j. 24 Co 256/2012-539, resp. v usnesení č. j. 29 Co 145, [číslo], Městský soud v Praze soud zaujal názor, že v tomto případě byl naplněn restituční titul uvedený v ust. § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, a uložil soudu I. stupně, aby řízení doplnil o geometrické oddělovací plány a zjistil, které z požadovaných pozemků mohou být oprávněným osobám vydány se zřetelem na překážky uvedené v ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě.

3. Soud I. stupně v dalším řízení zjišťoval překážky vydání předmětných pozemků a z důvodu hospodárnosti vydával částečná rozhodnutí, kdy naposledy bylo rozhodnuto částečným rozsudkem č. j. 29 Co 162/2021-1355, proti jehož výroku VIII. bylo podáno odvolání. Z hlediska pozemků řešených ve výroku VIII. rozsudku soudu I. stupně vyšel ze zjištění, že na pozemku původně parc. [číslo] v k. ú. [část obce] se nachází areál se třemi budovami s obslužným prostorem (vyplynulo z leteckého snímku), přičemž povinnou osobou je Česká republika – Ministerstvo zahraničních věcí. Jak dále zjistil z provedené identifikace pozemků (Ing. [příjmení]), stavbou není dotčen díl pozemku č. parc. [číslo] (což je část původního pozemku parc. [číslo]) označený jako b1. Za účelem zaměření mimo jiné i tohoto dílu pozemku byl vypracován geometrický plán [číslo] ze dne [datum], který je nedílnou součástí odvoláním napadeného rozsudku. Podle zmíněného geometrického plánu byl pozemek parc. [číslo] rozdělen na pozemky parc. [číslo] o výměře 7899 m2, parc. [číslo] o výměře 4526 m2 a parc. [číslo]. Jak soud I. stupně zjistil, pozemky nově označené podle geometrického plánu, a to mimo jiné i řešený pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], bezprostředně nesouvisí s budovami postavenými na pozemku původně parc. [číslo] v k. ú. [část obce], nebrání jejich užívání a dohromady tvoří souvislou nezastavěnou plochu. Na základě uvedeného soud konstatoval, že není dána překážka zastavěnosti dle § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě, a to i s tím, že nově vzniklé pozemky rovněž neslouží veřejnému účelu. Uvedený závěr vyplývá z bodů 14., 33., 34. a 35. odůvodnění rozsudku. Vzápětí v bodě 46. odůvodnění rozsudku však soud I. stupně uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že mimo jiné pozemky parc. [číslo] o výměře 7899 m2 a parc. [číslo] o výměře 4526 m2 nelze oprávněným vydat pro zastavěnost. Proto soud I. stupně návrh na vydání zmíněných pozemků výrokem VIII. rozsudku zamítl a upozornil, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem.

4. Proti výroku VIII. tohoto rozsudku podali odvolání žalobci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého právního zástupce. Uvedli, že ve výroku VIII. soud I. stupně mimo jiné rozhodl o tom, že se zamítá jejich návrh na určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] o výměře 4526 m2 v k. ú. [část obce], který je částí původního pozemku parc. [číslo] (resp. parc. [číslo]) v k. ú. [část obce], od něhož byl oddělen geometrickým plánem zhotovitele [právnická osoba] Zdůraznili, že o podílu (dohromady) 3/7 na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] již bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 21 C 111/2003 ze dne [datum rozhodnutí] a podíl na pozemku jim byl jako oprávněným vydán. Namítali, že rozhodnutí ve výroku VIII. rozsudku je se zmíněným částečným rozsudkem v rozporu a že novému projednání brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (soud nemůže o téže věci rozhodovat znovu, když již ve věci v minulosti pravomocně rozhodl). Uvedli také, že výrokem VIII. rozsudku bylo ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] rozhodnuto v rozporu se skutkovým zjištěním, které vyplývá z bodů 14. a 35. odůvodnění rozsudku. Podle zmíněného skutkového zjištění též nově geometrickým plánem označený pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] bezprostředně nesouvisí s budovami postavenými na pozemku původně označeném jako [číslo] v k. ú. [část obce], nebrání jejich užívání a nejde ani o veřejný statek, tedy není dána překážka zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Zmiňovaný geometrický plán byl vypracován právě za účelem vydání nezastavěných částí pozemku oprávněným. Proto žalobci výsledně při jednání odvolacího soudu navrhli, aby byl výrok VIII. rozsudku soudu I. stupně změněn tak, že se z tam uvedeného zamítavého rozhodnutí vypouští podíl (dohromady) 3/7 na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadenou část výroku VIII. rozsudku soudu I. stupně ve vztahu k podílu 3/7 na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha (§ 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že rozhodnutí nemůže obstát, protože nebyly splněny podmínky řízení.

6. Námitka odvolatelů, že„ soud nemůže o téže věci rozhodovat znovu, když již ve věci v minulosti pravomocně rozhodl“, je důvodná.

7. Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). K podmínkám řízení patří překážka věci pravomocně rozhodnuté, která brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo rozhodnuto a týká-li se stejného předmětu řízení a stejných osob. Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Nedostatek uvedených podmínek řízení nelze odstranit; jakmile vyjdou najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

8. Z obsahu spisu vyplývá, že v tomto restitučním řízení podle zákona o půdě již bylo rozhodnuto o oprávněnými požadovaném podílu (dohromady) 3/7 na pozemku parc. [číslo] o výměře 4526 m2 v k. ú. [část obce], který byl geometrickým plánem [číslo] vypracovaným [právnická osoba] dne [datum], oddělen od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Stalo se tak rozsudkem ze dne 9. 11. 2020, č. j. 21 C 111/2003-1214, který nabyl právní moci dne [datum]; nedílnou součástí rozsudku je uvedený geometrický plán. Výrokem II. zmíněného rozsudku bylo určeno, že žalobci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako oprávnění jsou vlastníky podílu (dohromady) 3/7 na, mimo jiné, předmětném pozemku. Své rozhodnutí soud zdůvodnil tak, že pozemek není zastavěn stavbami na sousedním pozemku, resp. bezprostředně s těmito stavbami ani s jejich provozem nesouvisí a není dána překážka zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě (srovnej bod 14. odůvodnění zmíněného rozsudku). Jako s povinnou osobou bylo ve vztahu k předmětnému pozemku jednáno s Českou republikou – Ministerstvem zahraničních věcí (srovnej bod 4. odůvodnění zmíněného rozsudku). Pravomocný rozsudek č. j. 21 C 111/2003-1214 se týkal stejného předmětu řízení a stejných účastníků.

9. Se zřetelem ke zjištění, že novému projednání podílů na předmětném pozemku v k. ú. [část obce] brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), bylo namístě, aby odvolací soud bez dalšího řízení zastavil a odvoláním napadenou část výroku VIII. rozsudku soudu I. stupně zrušil (§ 221 odst. 1, písm. c/, § 104 odst. 1, § 159a o. s. ř.).