o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra (žaloba dle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobkyně [jméno] [příjmení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 199/2019-95 (spojeno se sp. zn. 13 C 228/2019)

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud rozhodl, že nález Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 18. 4. 2019, ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] se v rozsahu výroků II. a III. nahrazuje takto:„ Žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] [anonymizováno] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhala, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra ve výrocích II. a III. a rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Také pojišťovna podala proti rozhodnutí Finančního arbitra žalobu podle části páté o. s. ř., avšak žalobu vzala zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno (srovnej pravomocné usnesení č. j. 41 C 199/2019-77). Řízení proto nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnila [jméno] [příjmení]. Jak bylo zjištěno, mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. [jméno] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a pro neurčitost, a to z jiných důvodů, než dovodil Finanční arbitr. Požadovala vydání bezdůvodného obohacení včetně z titulu neplatnosti pojistné smlouvy. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení nároku. [jméno] [příjmení] má za to, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, že nárok není promlčen a že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit na její úkor.

3. Finanční arbitr dovodil, že pojistná smlouva je neplatná pro neurčitost, což se týká ujednání o počátečních a správních nákladech a o rizikovém pojistném, které je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, a proto smlouva je neplatná jako celek. Poté řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou, kdy aplikoval tříletou promlčecí lhůtu, a dospěl k závěru, že nepromlčeno je pojistné zaplacené od [datum] (návrh u Finančního arbitra byl podán [datum]) a promlčeno je to, co bylo na pojistném uhrazeno před [datum]. Ve výsledku rozhodl, že pojišťovna je povinna vydat [jméno] [příjmení] bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy ve výši [částka] (tj. 53 plateb po [částka] - srovnej výrok II. nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách), a ve zbývající části návrh zamítl (srovnej výrok III. nálezu Finančního arbitra). Námitky ve vztahu k výrokům I., III. a IV. nálezu byly zamítnuty. Takto Finanční arbitr rozhodl i se zřetelem k tomu, že [jméno] [příjmení] namítala nemravnost námitky promlčení vznesené pojišťovnou i to, že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit na její úkor.

4. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Žalobkyně v soudním řízení trvala na tom, že pojistná smlouva je neplatná, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a že nárok není promlčen. Žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s přísl., protože podle neplatné pojistné smlouvy platila pojistné. Namítala také, že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit na její úkor. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba podaná [jméno] [příjmení] zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy, že na její straně nebyl úmysl bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně a že nárok uplatněný žalobkyní je promlčen, resp. je zčásti promlčen.

5. Soud I. stupně po provedeném řízení soud dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník – dále„ obč. zák“) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník – dále „o. z.“). Především dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť neobsahuje zejména konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného, které není oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, takže smlouva je neplatná jako celek. Jako neplatné označil též ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. [příjmení] [jméno] [příjmení] platila pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení, které je pojišťovna povinna [jméno] [příjmení] vrátit (§ 457 obč. zák.). Poté soud posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 obč. zák. Skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobkyni známy již při uzavření smlouvy. Pojistné, které [jméno] [příjmení] zaplatila před datem [datum] (tj. dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem), je promlčeno, pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Dle názoru soudu žalobkyni náleží méně, než jí přiznal Finanční arbitr (přiznal jí částku [částka]), a to správně pouze zaplacené pojistné od [datum] do [datum] Ani soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit, ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. Z naznačených důvodů soud I. stupně dospěl k závěru, že není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu, a výrokem I. napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně [jméno] [příjmení] nebyla v tomto řízení úspěšná a pojišťovna vzala podanou žalobu zpět, tedy rovněž v řízení nebyla úspěšná.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně [jméno] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. b), d) a g) o. s. ř. Uvedla, že navrhovala, aby soud provedl označené listinné důkazy, což se nestalo. Tyto opomenuté důkazy zakládají nepřezkoumatelnost rozhodnutí i jeho protiústavnost. Soud má povinnost o navržených důkazech rozhodnout, resp. má v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Soud I. stupně rovněž nevzal na zřetel skutková zjištění z Finančním arbitrem provedených důkazů, což se zejména týká Úředního sdělení ČNB ze dne [datum]. Správné je zjištění, že pojišťovna z tohoto sdělení seznala, že na základě zákazu nekalých obchodních praktik má povinnost jednat s odbornou péčí a informovat pojistníky o nákladové struktuře životního pojištění. Žalobkyně také navrhovala výslech svědků - zaměstnanců pojišťovny k prokázání nemravnosti námitky promlčení, který soud I. stupně neprovedl.

7. Žalobkyně trvá na tom, že pojišťovna již od května 2012 (srovnej Úřední sdělení ČNB ze dne [datum]) věděla o tom, že postup, kdy při nabízení a uzavírání smluv životního pojištění nesděluje zájemcům o pojištění informace o nákladové struktuře nabízeného produktu, znamená, že smlouvy o životním pojištění mohou být uzavřeny v rozporu s povinností odborné péče a zákazem nekalých obchodních praktik. Pojišťovna tedy měla již při uzavření předmětné smlouvy prokazatelnou vědomost o vadách pojistné smlouvy, avšak neučinila žádné kroky, kterými by protiprávní stav odstranila. Pojišťovna má dle zákona o pojišťovnictví povinnost jednat s odbornou péčí a mít zřízen funkční systém vnitřní kontroly, který má zajistit soulad jejího jednání s právním řádem. Soud se ani s touto argumentací žalobkyně nevypořádal, a tak bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces.

8. Žalobkyně uplatnila též výhradu, že námitka promlčení uplatněná pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy. Námitkou promlčení pojišťovna těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ust. § 6 platného občanského zákoníku. V průběhu trvání pojistné smlouvy na jejím základě plnila pouze žalobkyně. Pojišťovna nemůže být v dobré víře, pokud přijímá pojistné, o kterém s ohledem na její vědomost o skutkových okolnostech ví, že je v rozporu s dobrými mravy, i z toho důvodu, že pojišťovnou vznesená námitka promlčení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Ostatně soud I. stupně měl především zkoumat, zda pojišťovna byla vůbec oprávněna účinně vznést námitku promlčení, když zaplacené pojistné nepřijímala v dobré víře. Žalobkyně poukázal i na rozpor s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze, konkrétně s rozsudkem sp. zn. 23 Co 375/2020 ze dne [datum rozhodnutí], kdy byla posouzena námitka promlčení jako rozporná s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby byl napadený rozsudek zrušen.

9. Účastník [právnická osoba] ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhoval, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen a aby bylo pojišťovně přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že z žádných okolností nelze dovodit, že by pojišťovna vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, nebo že by vůbec nebyla oprávněna vznést tuto námitku, a odkázal na bohatou rozhodovací praxi soudů všech stupňů. Podle názoru pojišťovny je namístě aplikovat dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu, přičemž pro počátek běhu této lhůty je rozhodný okamžik uzavření smlouvy. Soud I. stupně správně dovodil, že to, co bylo uhrazeno před [datum] (tj. dva roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi), je promlčeno, a to, co bylo zaplaceno poté, promlčeno není. Pojišťovna již uhradila žalobkyni částku [částka], která jí byla přiznána rozhodnutím Finančního arbitra. Žalobkyní namítané rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 23 Co 375/2020 vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe obecných soudů. Pojišťovna trvala na tom, že nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, a že pojistná smlouva je platná. Dále pojišťovna uvedla, že soud provedl dokazování označenými listinnými důkazy a skutková zjištění opřel o nesporná tvrzení účastníků. Soud jasně uvedl, že z dalších důkazů nezjistil nic rozhodného pro posouzení věci, tedy s navrženými důkazy se řádně vypořádal a rozsudek je přezkoumatelný.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a k projednání odvolání nařídil ústní jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Především je namístě zmínit, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, takže žádné doplnění řízení nebylo (a není) potřebné. Z rozhodnutí vyplývá, k jakým závěrům soud I. stupně dospěl a jakými zákonnými ustanoveními se řídil. Rozsudek je přezkoumatelný a přezkoumání rozhodnutí probíhá v rovině právní.

12. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že tato jejich práva a povinnosti se budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy ze dne [datum], a proto se řídí zákonem o pojistné smlouvě a občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. V tomto případě je rozhodné, že podle žaloby [jméno] [příjmení] uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení vzhledem k tomu, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je neplatná, a tvrdí, že není důvodná námitka promlčení nároku vznesená pojišťovnou. Pojišťovna trvá na tom, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě a že nárok [jméno] [příjmení] je promlčen v tom rozsahu, jak rozhodl Finanční arbitr.

14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, kdy by bylo prokázáno, že existoval. Je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (k tomu srovnej zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1750/2006 či usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 896/2006, resp. aktuálně usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021).

15. Z uvedeného vyplývá, že i v tomto případě bylo namístě řešit přednostně otázku, zda tvrzený nárok, který byl uplatněn u Finančního arbitra dne [datum], tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], kterou žalobkyně pokládala za absolutně neplatnou, není promlčen.

16. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

17. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Takovou vědomostí citované zákonné ustanovení nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2581/98 a ze dne 18. 5. 2011 sp. zn. 32 Cdo 2626/2009).

18. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané pojistné smlouvy (spočívající v textu smluvních ujednání), musely být žalobkyni známy již v okamžiku uzavření smlouvy, tj. dne [datum]. Od té doby měla žalobkyně [jméno] [příjmení] možnost zjistit, že se pojišťovna na její úkor obohatila, a začala jí běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Od tohoto okamžiku žalobkyni [jméno] [příjmení] nic nebránilo v tom, aby podala k soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Návrh k Finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení [jméno] [příjmení] podala dne [datum], a proto to, co na pojistném zaplatila před datem [datum] (tj. dva roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi) je promlčeno a to, co bylo uhrazeno poté, promlčeno není (srovnej § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Aplikoval-li Finanční arbitr (nesprávně) tříletou objektivní promlčecí lhůtu, přiznal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení pojišťovny více, než dle názoru soudu mohla požadovat. V dané věci nebylo namístě řešit otázku vypořádání vzájemných nároků účastníků, ta je totiž bezpředmětná, když podle posuzované smlouvy do vydání rozhodnutí Finančního arbitra plnila pouze [jméno] [příjmení], a pojišťovna žádné plnění neposkytla.

19. Soud I. stupně správně dovodil, že pojišťovna neuplatnila námitku promlčení nároku uplatněného žalobcem v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku soud I. stupně řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí senátu 29 Co Městského soudu v Praze i soudů vyšších stupňů. Soud si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, z nichž dospěl ke správným závěrům. Podle převládajícího právního názoru odvolacího soudu, kterému koresponduje stanovisko Finančního arbitra i soudu I. stupně přijaté v projednávané věci, pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Takový názor odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20 a aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2749/2021). Nejvyšší soud zaujal stanovisko, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009).

20. V dané věci bylo včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem a v řízení před soudem plně v rukou žalobkyně [jméno] [příjmení]. Z jejího tvrzení nevyplývá, že by pojišťovna svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej shora) jasně vyplývá, že [jméno] [příjmení] neuplatnila tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy. Se zřetelem k odvolacím výhradám je třeba upozornit, že odkazuje-li žalobkyně na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020, je namístě uvést, že zmíněné rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočilo z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze. Uvedené vyplývá zejména z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54 Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 158/2020 a ze dne 18. 3. 2021 sp. zn. 29 Co 19/2021. Správnost takové rozhodovací praxe Městského soudu v Praze je potvrzována aktuálními rozhodnutím Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a sp. zn. 28 Cdo 2749/2021) a též Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21 a sp. zn. I. ÚS 2435/20).

21. Protože v dané věci není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu v řízení dle části páté o. s. ř., byl výrok I. rozsudku, kterým byla žaloba [jméno] [příjmení] zamítnuta, jako věcně správný potvrzen (§ 219, § 250i o. s. ř.).

22. Žádný z účastníků nebyl v tomto řízení úspěšný, a proto soud I. stupně ve výroku II. napadeného rozsudku správně rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Také výrok II. o náhradě nákladů řízení byl jako o správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

23. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] byla v odvolacím řízení úspěšná, má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Pojišťovně v odvolacím řízení vznikly náklady v podobě odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) po [částka] ([částka]), 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] ([částka]) + DPH 21 % ve výši [částka], celkem [částka].