o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 16 C 8/2017-632

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně v řízení o ochraně osobnosti a náhradě nemajetkové újmy zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované bylo uloženo zdržet se tvrzení výčtově uvedených ve výroku I. tohoto rozhodnutí (výrok I.), výrokem II. zamítl požadavek, aby žalované byla uložena povinnost zaslat vůči žalobkyni na internetové adresy uvedených adresátů omluvu„ Omluva Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení]. Já, [jméno] [příjmení], se tímto omlouvám za své lživé a znevažující výroky na adresu ředitelky [právnická osoba], všeobecná pojišťovna, a. s. (dále jen„ HALALI“), Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení]. Přiznávám, že není pravda, že se Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], snažila vyštvat nájemce domu v Jungmannově ulici a za tímto účelem využívala arménské vymahače, není pravda, že se pokoušela vyvést peníze z ČMMJ prostřednictvím [právnická osoba] do dalších firem, není pravda, že okradla [právnická osoba], že jednala s cílem snížit cenu domu v Jungmannově ulici a devastovat ho, a že díky jejímu vedení by [právnická osoba] o dům v Jungmannově ulici měla přijít, a také není pravda, že mně nebo [právnická osoba] ukradla jakýkoli majetek. Dále se omlouvám za své urážlivé a vulgární výroky na účet Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], především za označení za verbež, bezcharakterní hyenu, prolhanou zlodějku, žebrotu a zvěrstvo, osočování z páchání zvěrstev a svinstva vůči mně a mé rodině, a prohlášení, že kazí jméno všem myslivcům a že není psychicky v pořádku. Výše uvedené výroky byly z mé strany učiněny pouze účelově a neexistují pro ně žádné faktické podklady. Také se omlouvám, že jsem svými výroky bezdůvodně negativně ovlivňovala mínění třetích osob o Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], a podněcovala další osoby k nenávistným reakcím vůči ní. [jméno] [příjmení]“. Soud dále zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] jako peněžní náhradu nemajetkové újmy (výrokem III.), a vyslovil, že žalované se náhrada nákladů soudního řízení nepřiznává.

2. Takto rozhodl soud I. stupně na základě skutkových zjištění uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a příslušných ustanovení zákona [číslo] Sb., občanský zákoník, dále jen o. z. (§ 81, § 82 odst. 1, § 89, § [číslo] odst. 2, § [číslo] a § [číslo]).

3. Soud I. stupně uzavřel, že se žalovaná se skutečně dopustila jednání, které jí žalobkyně vytýká, že především na svém internetovém portálu rozvíjela diskuzi, jak se členy klubu DevClub, tak dalšími osobami ohledně žalobkyně, o které se vyjadřovala způsobem, který byl zjištěn z jednotlivých zpráv, a zjistil to i v rámci předběžného opatření Okresní soud v Tachově (pozn. Okresní soud v Tachově rozhodl předběžným opatřením ve věci návrhu Ing. [jméno] [příjmení] proti [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí] čj. 14 Nc 101/2016-15, kdy vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření s tím, že [jméno] [příjmení] byla uložena povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do osobnostních práv navrhovatelky [příjmení] [jméno] [příjmení], zejména zdržet se jakýchkoliv vyjádření o osobě navrhovatelky, která byla způsobilá ohrozit nebo poškodit dobré jméno, důstojnost, vážnost, čest, sociální nebo pracovní vztahy navrhovatelky, a bylo uloženo navrhovatelce, aby do 30 dnů od doručení usnesení podala u příslušného soudu žalobu ve věci samé. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]). Je také prokázáno a vypovídali k tomu i slyšení svědci, že žalovaná tyto invektivy vůči žalobkyni směřovala do ČMMJ ČR a tím pádem potažmo i do spol. HALALI, všeobecné pojišťovny, a. s . Proto se soud dále zabýval hodnocením toho, zda žalovaná tímto skutečně mohla zasáhnout do osobnostní sféry žalobkyně, tedy jakou povahu tyto výroky měly – zda se jednalo o skutková tvrzení či hodnotící soudy, zda žalobkyně sama nezasáhla citelným způsobem do práv žalované (osobnostních či jiných), a dospěl k závěru, že žalobkyni soudní ochranu přiznat nelze.

4. Tvrzení, že se žalobkyně snažila vyštvat nájemce z domu na adrese [adresa] HALALI – Všeobecná pojišťovna, a. s (dále jen„ dům“), soud I. stupně označil za spíše hodnotící, na něž má každý právo, tato skutečnost má pravdivostní základ v tom, že nájemníci v domě překáželi, když byla podepsána smlouva s dalším nájemcem Slug Invest, přičemž to byla právě žalobkyně, kdo fakticky správu domu vykonával. Pravdivost tvrzení, že žalobkyně využívala arménské vymahače, byla prokázána najmutím ochranky, která jako český působící subjekt zaměstnávala osoby arménského původu, takové tvrzení není způsobilé samo o sobě zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně. Tvrzení, že žalobkyně se měla pokoušet vyvést peníze z akcií Českomoravské myslivecké jednoty prostřednictvím spol. HALALI, nebo že okradla nebo jinak poškodila spol. HALALI nebo členy ČMMJ, zazněla v souvislosti rozepře žalobkyně a žalované pro nebytové prostory, které žalovaná se svou společností užívala, byť je zřejmé, že trestní řízení, které bylo zahájeno v souvislosti se žalobkyní a dalším členem představenstva, bylo zastaveno. Zamítavým rozhodnutím soudu skončilo i řízení občanskoprávní žalobce spol. HALALI – [právnická osoba], proti bývalému představenstvu. Je tedy zřejmé, že se neprokázalo, že by se žalobkyně dopustila takového jednání, ale je třeba mít na zřeteli, že žalovaná se k takovým tvrzením uchýlila za situace, kdy žalobkyně, resp. spol. HALALI, kde měla žalobkyně rozhodující slovo, připravila žalovanou, jakožto jediného vlastníka [právnická osoba], o příjmy z podnikatelské činnosti v rámci výpovědi z nebytových prostor, která byla shledána soudem neoprávněnou. Pokud by tedy žalovaná zasáhla na základě shora uvedených sdělení do osobnostních práv žalobkyně, pak naopak žalobkyně zasáhla jak do osobnostních, tak především do majetkových práv žalované; zásah žalobkyně tak mohl být i citelnější. Tvrzení, že žalobkyně měla jednat s cílem snížit cenu domu a devastovat ho, a že díky jejímu jednání by mohla spol. HALALI o dům přijít, soud I. stupně posoudil jako hodnotící. Tvrzení, že žalobkyně okradla žalovanou či spol. [právnická osoba], o majetek či majetek žalované snížila, je skutkové tvrzení, mající pravdivostní základ minimálně v tom smyslu, že skutečně společnost žalované byla výrazně poškozena (příjmy z podnikatelské činnosti, různé věci, kterými byly nebytové prostory zařízeny), což je z důkazního řízení zřejmé dostatečně, jakož i to, že výpověď byla neoprávněná a pravým důvodem výpovědi nutně musela být skutečnost, že dům měl být pronajat lukrativnějšímu zájemci, kterou byla spol. Slug Invest. Za pravdivé soud I. stupně označil tvrzení, že žalobkyně měla poškodit žalovanou či její rodinu. Za nemožný pro jeho naprostou obecnost označil požadavek na uložení povinnosti žalované zdržet se urážlivých či vulgárních výroků na adresu žalobkyně.

5. Stejné závěry, tj. že se jednalo o pravdivé hodnotící soudy, soud I. stupně uvedl i k požadované omluvě. Pokud by se žalovaná měla omlouvat za tvrzení o žalobkyni, že není psychicky v pořádku, toto je hodnotící soud, stejně tak, jako že kazí jméno myslivcům, přičemž pokud jde o označení žalobkyně za„ prolhanou zlodějku, žebrotu a zvěrstvo“, pak tyto skutečnosti žalovaná uplatnila v rámci situace, která nastala po neoprávněné výpovědi, a byť se jedná o označení velmi expresivní, jednání, které bylo uplatněno proti žalované, resp. její firmě, toto více než vyvážilo. Některá slova (např. verbež či bezcharakterní hyena) nebyla v záznamech, které žalovaná publikovala, dohledána.

6. Z těchto důvodů soud I. stupně zamítl i návrh na omluvu žalované žalobkyni a v této návaznosti pak pro neopodstatněnost i nárok na zaplacení relutární satisfakce ve výši [částka], neboť pokud není nárok ani na omluvu ani na uložení povinnosti žalované zdržet se konkrétního tvrzení, pak není možné přiznávat žádné finanční náhrady.

7. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 150 o. s. ř., když procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Okolnosti zvláštního zřetele hodné pro aplikaci tohoto výjimečného ustanovené shledal především v tom, že sice žalovaná ve sporu uspěla, nicméně některé výroky, které žalovaná vůči žalobkyni prezentovala, byly skutečně za hranou v rámci oboustranně velmi vypjaté situace mezi žalobkyní a žalovanou. Soud I. stupně nepřiznal žalobkyni právo na satisfakci za výroky žalované (zejména ve vazbě ohledně tvrzené trestní činnosti žalobkyně proti spol. HALALI), neboť to považoval při neoprávněné výpovědi z nebytových prostor za jednání, které žalobkyni přineslo nepoměrně nižší újmu, než byla újma, kterou způsobila žalobkyně žalované. O tom, že žalobkyně byla strůjcem výpovědi, není pochyb, když bylo v důkazním řízení prokázáno, že faktickou správu domu v Jungmannově ul. měla na starosti právě ona, a je tak nepodstatné, že tuto výpověď fakticky podepsala spol. HALALI prostřednictvím představenstva, když podstatné je, kdo výpověď inicioval. Protože jednání obou účastnic řízení bylo vzájemné, obvodní soud nepovažoval za vhodné komukoliv přiznávat náhradu nákladů soudního řízení.

8. Proti tomuto rozsudku podaly včasné odvolání žalobkyně i žalovaná.

9. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. c), d) e) a g) o. s. ř. Namítala, že žalovaná přes poučení dané soudem podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala pravdivost svých tvrzení spočívajících v tom, že by žalobkyně okradla pojišťovnu HALALI nebo že by se pokoušela vyvést peněžení prostředky z ČMMJ, neprokázala skutkové tvrzení o arménském původu členů bezpečnostní agentury, kterou pojišťovna HALALI najala na hlídání nemovitosti v jejím vlastnictví, tvrzení, že by žalobkyně ukradla [právnická osoba] nebo žalované majetek a že by měla nájemníky z domu v Jungmannově ulici vyštvávat. Naopak důkazními návrhy samotné žalobkyně bylo (případně neprovedenými důkazy mohlo být) prokázáno, že neokradla pojišťovnu HALALI, nevyvedla peníze z ČMMJ, neokradla žalovanou ani [právnická osoba]. Žalobkyně byla řadovým členem představenstva pojišťovny HALALI bez rozhodujícího vlivu, výpověď z nájmu adresovaná společnosti [právnická osoba] byla výsledkem rozhodnutí představenstva pojišťovny HALALI; žalobkyně vykonávala svou funkci člena představenstva pojišťovny HALALI (který je pětičlenným kolektivním orgánem) s péčí řádného hospodáře a výkon její funkce měl pro pojišťovnu HALALI pozitivní dopady; nikdy nejednala s cílem snížit cenu domu ve vlastnictví pojišťovny nebo ho devastovat; nesnažila se nájemníky z domu vyštvat. Žalobkyně nenajmula na ochranu domu arménské vyhazovače, nájemní smlouva mezi [právnická osoba] Invest a pojišťovnou HALALI byla uzavřena na základě rozhodnutí představenstva HALALI.

10. Jednotlivá tvrzení žalované žalobkyně v odvolání podrobně rozvedla, když se současně neztotožnila s klasifikací jednotlivých tvrzení ze strany žalované učiněnou soudem. Soud I. stupně opomněl přihlédnout dále k tomu, že dne [datum] PČR odložila trestní věc - podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, vedenou proti žalobkyni a Ing. [jméno] [příjmení] (viz usnesení ze dne [datum] Služby Kriminální policie v [obec a číslo]). Oprávněnost odložení této trestní věci byla následně potvrzena i rozhodnutím Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], a dále, že Krajský soud v Ostravě pravomocně rozsudkem č. j. 46 Cm 102/2019-133 ze dne [datum rozhodnutí] zamítl žalobu pojišťovny HALALI proti žalobkyni a dalším bývalým členům představenstva této pojišťovny o náhradu škody vzniklé v důsledku porušení péče řádného hospodáře, k níž mělo dojít v důsledku výpovědi nájmu nebytových prostor v domě adresované [právnická osoba]. Soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně s ostatními členy představenstva postupovali s péčí řádného hospodáře a že jednali v zájmu pojišťovny s tím, že nájemní vztah byl od počátku problémový, kdy [právnická osoba] byla opakovaně vyzývána k plnění rozličných povinností, jejichž plnění ignorovala, a že došlo k odložení trestních věcí vedených proti žalobkyni zahájených řadou trestních oznámení žalované, mj. pro trestné činy krádeže, vydírání, vyhrožování nebo týrání zvířat, kdy u všech těchto oznámení došla PČR k závěru, že se žádné trestné činy nestaly. Odvolatelka zásadně odmítla soudem učiněný závěr, že měla mít v pojišťovně HALALI„ rozhodující slovo“, což měl být důvod, jak vyplývá z odst. 47 – 49 napadeného rozsudku, pro který soud odmítl poskytnout ochranu osobnostním právům žalobkyně.

11. S ohledem na četnost, povahu, intenzitu lživých výroků žalované, jakož i s ohledem na motiv, který žalovanou k jejich zveřejnění vedl, a reálné dopady, které lživé výroky žalované měly do života žalobkyně, žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, v případě nemožnosti tohoto procesního postupu navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Odvolání žalované směřovalo proti výroku o náhradě nákladů řízení a je odůvodněno tím, že zákonné předpoklady pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. naplněny nebyly. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadeném výroku změněn tak, že jí bude přiznána plná náhrada nákladů v řízení vynaložených.

13. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a došel k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné, přičemž odvolání žalované je rovněž důvodné.

14. Soud I. stupně opatřil pro rozhodnutí ve věci dostatek skutkových zjištění, jeho právní posouzení věci však správné není.

15. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen "o. z.) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

16. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

17. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

18. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

19. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho důstojnost nebo čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti.

20. V předmětné věci se žalobkyně domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se tvrzení a urážlivých výroků o její osobě. Z obsahu spisu je zřejmé, a uvedené bylo učiněno nesporným i v řízení před odvolacím soudem, že k těmto zásahům došlo v konkrétní minulosti a jejich opakování v současnosti není reálné ani nehrozí. Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3729/2009) nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby je, aby neoprávněný zásah (který musí mít konkrétní podobu) trval, resp. aby existovalo bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Tento občanskoprávní prostředek směřující k tomu, aby žalovaný upustil od neoprávněného zásahu s cílem zabránit tak vzniku, případně opakování nepříznivého následku (tj. vzniku nemajetkové újmy na osobnosti fyzické osoby) tím nabývá výrazně preventivního charakteru. V porovnání s tím u odstranění (již nastalého) nepříznivého následku neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, kde občanskoprávní prostředek směřuje již ke konkrétnímu pozitivnímu jednání původce neoprávněného zásahu, tj. k tomu, aby původce neoprávněného zásahu něco konkrétně vykonal a tak obnovil stav, který existoval před neoprávněným zásahem, je nezbytnou podmínkou, aby nepříznivý následek neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby (nemajetková újmy na osobnosti fyzické osoby) ještě trval, i když neoprávněný zásah sám již skončil (pominul), a současně, aby bylo vůbec možno vzniklý nepříznivý následek odstranit.

21. V poměrech dané věci je tedy výrok I. napadeného rozhodnutí věcně správný a odvolací soud jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Žalobkyně v řízení dále požadovala omluvu za výroky na adresu ředitelky [právnická osoba], všeobecná pojišťovna, a. s., že se snažila se vyštvat nájemce domu v Jungmannově ulici a za tímto účelem využívala arménské vymahače, pokoušela se vyvést peníze z ČMMJ prostřednictvím [právnická osoba] do dalších firem, okradla [právnická osoba], jednala s cílem snížit cenu domu v Jungmannově ulici a devastovat ho, a že díky jejímu vedení by [právnická osoba] o dům v Jungmannově ulici měla přijít, ukradla žalované nebo [právnická osoba] majetek. Dále požadovala omluvu za výroku označující žalobkyni, především za označení za verbež, bezcharakterní hyenu, prolhanou zlodějku, žebrotu a zvěrstvo, osočování z páchání zvěrstev a svinstva vůči žalobkyni a její rodině a prohlášení, že kazí jméno všem myslivcům a že není psychicky v pořádku, a omluvu za to, že svými výroky bezdůvodně negativně ovlivňovala mínění třetích osob o Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení] a podněcovala další osoby k nenávistným reakcím vůči ní. Z titulu nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv žalobkyně požadovala zaplacení [částka].

23. K porušení práva na důstojnost, vážnost, čest a soukromí člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Při zkoumání přiměřenosti předmětného zásahu se rozlišují skutková tvrzení a hodnotící soudy, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by jeho zveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj, a to na základě vlastních, tedy subjektivních kritérií. Pravdivost hodnotícího soudu proto nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tudíž zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby.

24. Citované zásady při posuzování přiměřenosti zásahu do osobnostních práv žalobkyně soud I. stupně nerespektoval. Z jeho odůvodnění není patrné, o jaké důkazy opřel své hodnotící závěry, a proč nepřihlédl i k důkazům dalším. Pokud učinil závěr, že se jedná o hodnotící soud žalované, nezkoumal, zda se zakládá na pravdivé informaci a zda jeho zveřejnění nemohlo zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně, v případě skutkových tvrzení absentuje posouzení ve smyslu shora uvedeném. Napadené rozhodnutí je tak v části výroku II. a III. nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. o věci samé a v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení dle § 219a odst. 1, písm. b) o. s. ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1, písm. a) o. s. ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm se bude soud zabývat žalobkyní označenými výroky ve vztahu k učiněnému požadavku na poskytnutí omluvy, případně právem na poskytnutí nemajetkové újmy v penězích.

26. Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné dodat: Jestliže obecný soud zvažuje využití moderačního práva podle § 150 o. s. ř., je jeho povinností zajistit, aby se účastníci řízení mohli k tomuto postupu vyjádřit a vznést případná tvrzení či učinit důkazní návrhy, které by mohly aplikaci uvedeného ustanovení ovlivnit. V projednávaném případě soud I. stupně o použití ust. § 150 občanského soudního řádu rozhodl, aniž by se zabýval veškerými okolnostmi případu. Neposuzoval zejména výši nákladů řízení a nijak nezjišťoval, jaké jsou majetkové, sociální, osobní a další poměry účastníků řízení a jaký je možný dopad přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u toho kterého účastníka. Důvody zvláštního zřetele hodné, kterými své rozhodnutí odůvodnil a které vztáhl k úvahám o věci samé, nejsou důvody, jež má ustálená judikatura týkající se aplikace ust. § 150 o. s. ř. na mysli.